Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám poslancům následující písemnou interpelaci poslance Františka Trnky na místopředsedu vlády a ministra zemědělství Josefa Luxe. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážený pan Josef Lux

ministr zemědělství České republiky

prostřednictvím pana Milana Uhdeho

předsedy Poslanecké sněmovny

Parlamentu České republiky

Vážený pane ministře,

v minulých dnech proběhla na ministerstvu zemědělství ČR řada jednání se zástupci zemědělských výrobců pěstujících lněný stonek. Dosavadní výsledky svědčí o tom, že jeho pěstování se stane okrajovou komoditou zemědělské výroby s následným dalším výrazným poklesem osevních ploch. Tradiční výrobní obory zpracovávající tuto surovinu budou ve stále větší míře závislé na jejím dovozu, což ovlivní efektivnost uplatnění finálních výrobků. Musím Vás ubezpečit, že problematika byla konzultována s odbornými pracovníky ministerstva průmyslu a obchodu ČR i s představiteli Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu ČR. Jejich stanoviska jsou shodná.

Úpadek pěstování lnu postihuje ve vyšší míře nežli pokles pěstování jiných komodit zpracovatelské obory a zahraniční obchod. Len je jediná textilní surovina tuzemské provenience. Všechny textilní prvovýroby kromě lnářské jsou založeny na zpracování dovážených surovin tj. vlny, bavlny, ropy pro výrobu syntetických vláken či celulózy pro viskózová vlákna. Dovoz ze vzdálených producentských zemí a sezónnost nákupu přírodních surovin značně finančně zatěžují výrobní podniky. Přesto řada z finálních výrobců produkuje výrobky schopné konkurence především na světových trzích. Přes subvenční zásahy uplatňovala ve vyspělých ekonomikách a v předchozím období i u nás, lze jednoznačně pěstování hodnotit jako minimálně dovozově náročné. Právě proto byly do rozvoje pěstební činnosti investovány značné prostředky, a to především do technického vybavení a vlastního zkvalitnění vlákna. Rovněž o navazujících zpracovatelských stupních proběhla výrazná modernizace, směřující ke zvýšení kvality finálního zboží určeného především na export.

Odbytově je výroba v roce 1993 zajištěna jak na domácím trhu, tak i do zahraničí. V roce 1992 byl vývoz vyšší než 1,5 mld. Kč, vývozní kontrakty potvrzené výrobou do října 1993 znamenají další zvýšení tohoto směru užití. V případě důrazného omezení pěstební činnosti by dopad na plnění závazků do zahraničí byl značně negativní. Dovoz lnu pro plánovanou výrobu v tomto roce je jednak ve větším rozsahu nezajistitelný a jednak by cenové a celní vlivy zhoršily efektivnost zpracování, což by ve svých důsledcích znamenalo, že finální výrobky by ztratily svou konkurenceschopnost. Větší omezení lnářské výroby by znamenalo v konečných důsledcích trvalou ztrátu pozice na náročných zahraničních trzích. Tato pozice byla dlouhodobě budována. Konkrétní dopady by byly patrné již v roce 1993.

Jak vyplývá z toho, co jsem již uvedl, je nutné otázce pěstování lnu věnovat zvýšenou pozornost, zejména v současné situaci, charakterizované odbytovou krizí zemědělské výroby, textilní výroby i obchodu s těmito výrobky.

Nemůžeme si dovolit vyklízet zavedené trhy, nebo je udržovat jedině za cen!, změny dosud ziskových obchodů ve ztrátové, po vynuceném dovozu ze zahraničí. Veškeré uváděné skutečnosti si velmi dobře uvědomují ty evropské státy, ve kterých je dlouhodobě uplatňován systém státem řízené podpory pěstování lněného stonku, tj. Francie, Belgie, SRN a Rakousko. Obdobný systém byl do roku 1991 aplikován i v ČSFR. Naše politika v této oblasti musí odpovídat zamýšlenému vstupu do Evropy a měla by korespondovat s politikou těch evropských států, kterým bychom svým ústupem ze scény přepustili těžce vydobyté trhy.

Prostor pro rozhodnutí je minimální. Do 15. dubna je nutné zasít a k tomu je potřebné zajistit dovoz semene. Současně je nutné připravovat i podmínky pro pěstování v roce 1994, tzn. zahájit šlechtitelské postupy, pro zajištění dostatečného množství semene.

Lze předpokládat, že transformační proces nebude zcela ukončen v tomto roce a farmáři vzhledem k přerušeni kontinuity v pěstování lnu ztratí o tuto plodinu zájem, protože opětovné, nastartování bude finančně velmi náročné. Pěstování lnu a jeho další zpracování bylo vždy záležitostí konkurenceschopnou. Samotná výroba lnářského textilu prošla vývojem, kdy se použití lnu rozšířilo i na netradiční výrobky lnářské metráže pro konfekční průmysl s ohledem na velmi dobré užitné vlastnosti.

Silná konkurence v západní Evropě pronikala do zpracovatelského průmyslu ČR pouze okrajově. Finančním rozhodnutím o útlumu pěstební činnosti jednoznačně vyklidíme pozici pro konkurenci a to v podstatě zadarmo. Tento postup označují lnářští odborníci jako sebevraždu. Tuto politiku chtějí podle mého názoru dynamizovat i noví vlastníci podniků orientovaných na zpracování lnu. 0 tom svědčí mimořádný zájem o nákup akcií těchto podniků, jak privatizačními fondy, tak i individuálními DIKy v první vlně kupónové privatizace.

Z výše uvedených důvodů se tedy na Vás, pane ministře, obracím s touto interpelací, kterou považuji vzhledem k popsanému časovému stresu za naléhavou a žádám:

1/ Odpověď na otázku, zda si je Vaše ministerstvo vědomo, jaká je současná situace a jaké může mít důsledky.

2/ O sdělení kroků, jaké hodlá Vaše ministerstvo v této věci učinit.

Zároveň žádám Poslaneckou sněmovnu, aby označila tuto interpelaci za naléhavou a stanovila lhůtu k odpovědi na 10 dnů.