Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám poslancům následující interpelaci poslance Jiřího Šolera na ministra spravedlnosti Jiřího Nováka. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážený pán

JUDr. Jiří Novák

ministr spravedlnosti ČR

Vážený pane ministře,

zmanipulovaný a nedemokratický rozpad naší drahé Československé vlasti přinesl jeho lidu a jejím národům mnohá utrpení a strádání. Jedním z nich je značná ztráta jistot spojených s politickými, občanskými, hospodářskými, sociálními a kulturními právy, s právy národnostních a etnických menšin a s jejich ochranou.

Spolu s představiteli demokratické světové veřejnosti, soudě např. podle projevu Sira Leona BRITTANa z 12. 3. 1993 v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, i já sdílím závažné obavy o ochranu základů demokracie a lidskosti v České republice. Zvláště vzhledem k růstu terorismu ve společnosti i na půdě parlamentu, kde se celý jeden poslanecký klub (ODS) stal svou spoluúčastí na terorismu slepého mládence v době voleb presidenta ČR organisovanou teroristickou skupinou. Dovoluji si opět uvést srovnání s požárem berlínského Říšského sněmu v roce 1933, který ve svých následcích vedl k rozpoutání největšího světového válečného požáru v lidské historii. Dovoluji si připomenout též zjevnou parlamentní ochranu před vyšetřením takového zvěrstva, jakým je týrání mentálně postiženého dítěte v Ústavu sociální péče Lochovice, obstrukcí zařazení zástupce naší politické strany do příslušného parlamentního výboru. Dovoluji si připomenout článek 65 odst. 3 ústavního zákona 1/1993 Sb. Ústavy České republiky, který je ve zjevném rozporu se zákonem 53/1974 Sb., tj. Úmluvou o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Zvláště personální obsazení příslušné státní funkce nevzbuzuje u našich voličů pocit bezpečí.

Česká a Slovenská federativní republika si po listopadovém převratu postupně vybudovala rozsáhlé mechanismy ochrany těchto práv. I když některé prvky přímé demokracie, např. místní referendum o ekologických otázkách, byly vyhlášeny zákony Slovenské národní rady a platily proto pouze ve Slovenské republice. Kromě běžných prostředků soudu a prokuratury chránil lidská práva občanů Ústavní soud. Ten bohužel dnes, přes značnou iniciativu komise ČNR v době vánoc, neexistuje.

I když moje minulá korespondence s Radou Evropy vždy skončila ujištěním, že Česká a Slovenská federativní republika ještě nesplnila všechny nezbytné podmínky pro aplikaci evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, nakonec byly kýžené procedury naplněny, Úmluva byla publikována jako zákon 209/1992 a podle článku 25 této úmluvy měl občan ČSFR možnost obracet se po vyčerpání prostředků národního práva přímo na orgány Rady Evropy. Bohužel moje nedávná korespondence s Radou Evropy, konkrétně fax z 19. 3. 1993 podepsaný Hansem-Peterem Furrerem, ředitelem politických záležitostí, hovoří opět pouze o žádosti české republiky o vstup do Rady. Možnost ochrany práv občanů touto formou je tedy opět na delší dobu nemožný.

Další formou ochrany lidských práv jsou dohody uzavřené na půdě Organizace spojených národů. Doufám, že po přijetí České republiky za člena OSN má občan možnost obracet se na Komisi pro lidská práva OSN, v jejíž jurisdikci příslušné dohody jsou. Alespoň v oblasti občanských a politických práv na základě zákona 169/1991 Sb., tj. Opčního protokolu k mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech. Může se na tuto komisi obracet přímo i v případě jiných dohod, nebo musí využít zprostředkování jinou vysokou smluvní stranou, tj. jiným státem-signatářem dohody?

Z uvedených skutečností vyplývá, že nedemokratické rozděleni naší drahé Československé vlasti přineslo jejím bývalým občanům, dnes občanům České republiky, značnou újmu na možnostech ochrany jejich lidských práv. Vzhledem k přetrvávání totalitních praktik v naší společnosti je tento fakt zdrojem nejistoty v řadách našich voličů. Žádám Vás proto o informaci, jakým způsobem chce vláda České republiky toto dilema řešit a zaručit občanům alespoň takovou ochranu jejich práv, jakou poskytovala jejich vlast, Česká a Slovenská federativní republika.