5. ČINNOST RADY
5.1. SYSTÉMOVÁ ČINNOST RADY
5.1.1. Převzetí agendy
Během dubna 1992 převzali členové
Rady na ministerstvu kultury agendu po bývalé meziresortní
komisi. Jednalo se především o doklady o udělených
licencích a četné žádosti o provozování
rozhlasového a televizního vysílání.
Dokumentace nebyla převzata ve stavu, který by umožňoval
bezprostředně s ní pracovat. Bylo nutno aktualizovat
dříve podané žádosti a standardizovat
jejich podobu tak, aby umožnily systémové zpracování.
Byl rovněž započat proces výměny
licencí za licence kompatibilní se současným
právním řádem. Tento proces dosud
není uzavřen. V prosinci 1992 Rada převzala
i agendu po bývalé Federální radě
pro rozhlasové a televizní vysílání.
5.1.2. Koncepce, zásadní stanoviska
V souladu se zák. č. 103/92 Sb., par. 2, odst. 1,
písm. c) náleží do působnosti
Rady také podílet se svými stanovisky a návrhy
na vytváření zásad státní
politiky ČR ve vztahu k vysílání a
stanovit koncepce jejího rozvoje. Během prvního
roku existence Rady ji orgány státní správy
nevnímaly v tomto smyslu za partnera a nezahrnovaly ji,
až na výjimky, mezi povinná připomínková
místa. Pokud byla Rada, zpravidla náhodně,
informována o uvažovaných iniciativách
různých institucí, vystupovala aktivně
a konzistentně, především se zřetelem
na rozvoj a ochranu duálního systému vysílání.
Rada odmítala ve svých stanoviscích, vyžádaných,
ale především iniciativních, různé
iniciativy zřizovat provozovatele vysílání,
jejichž činnost by nebyla slučitelná
se základními systémovými podmínkami
duálního systému, podporovala rozvoj podmínek
pro nezávislé vysílání, kritizovala
různé etatistické koncepce a snažila
se omezovat ingerenci politických vlivů, zejména
se zřetelem na potřebu hájit objektivitu
a samostatnou, nikým necenzurovanou činnost provozovateli
vysílání. Rada přitom vycházela
z potřeby nejen ctít ducha a koncepci současné
legislativy, ale i anticipovat dnes již běžně
užívané normy a zvyklosti mediální
politiky ve vyspělých demokraciích, především
evropských.
V tomto smyslu se Rada aktivně podílela i na původní
verzi návrhu zákona iniciativní skupiny poslanců
o některých opatřeních v oblasti rozhlasového
a televizního vysílání. I do budoucna
se Rada hodlá aktivně angažovat v procesu instalace
a dalšího rozvoje hlavních atributů
systému rozhlasového a televizního vysílání,
ke kterému směřuje většina společností
s demokratickým systémem a tržní ekonomikou,
jimiž jsou zejména nezávislost na konkrétních
mocenských zájmech, objektivita, pluralita, péče
o rozvoj kultury, především domácí,
ochrana práv menšin, právo na informace, svoboda
projevu.
5.1.3. Licenční politika problematika kmitočtů
V souladu s příslušnými zákony
má Rada tvořit a realizovat definovanou licenční
politiku. Rada, především s ohledem na limitované
kmitočtové kapacity, se má podílet
na koncepčním řešení otázek,
jakými jsou rovnoměrné zastoupení
různých typů stanic, systémově
koordinovaný poměr mezi lokálními,
regionálními a celoplošnými provozovateli
atd. Rada se při tom může opírat o rozbor
struktury žádostí, o analýzy výsledků
monitoringu i o jiné faktory. K realizaci svých
koncepčních záměrů je však
třeba mít možnost disponovat s tím základním
- s kmitočty. Rada při svém vzniku nebyla
vy bavena kompetencí, která by umožňovala
podílet se na koordinování a plánování
kmitočtů a na hospodaření s nimi.
V tom byla Rada zcela odkázána na Federální
ministerstvo spojů. Za celou dobu existence Rady předaly
orgány spojů k dispozici pro udělení
licencí sedm kmitočtů, což je ve srovnání
se stovkami žádostí zanedbatelný počet.
Avšak i v případě, kdy by Rada dostávala
k dispozici větší počet zkoordinovaných
kmitočtů, nelze použít žádný
mechanismus, jak uvést do souladu přípravu
kmitočtové nabídky s licenčními
záměry. Zákonem č. 474/92 Sb. byly
sice Radě předány kompetence ohledně
státní správy kmitočtového
spektra používaného pro rozhlasové a
televizní vysílání, ale nedošlo
už k dalším krokům (delimitace, předání
informačního a programového vybavení),
které by Radě umožnily tento výkon státní
správy, nebo alespoň její část
přímo související s licenčním
procesem, fyzicky vykonávat.
Specifickým problémem, který v poslední
době zajímá především
obecní zastupitelstva, je tzv. bezdrátový
počítačový videotext. 0 licenci k
provozování tohoto média požádaly
již desítky městských i obecních
úřadů a jiných subjektů. Rada
si k řešení této problematiky vyžádala
několik jednání s odborníky federálního
ministerstva spojů. Díky těmto jednáním
a dalším konzultacím může Rada
v těchto věcech konstatovat následující
fakta:
1) Federální ministerstvo spojů se odmítlo
problémem zabývat do té doby, dokud nebude
provedena homologace zařízení, které
bezdrátový počítačový
videotext šíří.
2) FMS zdůraznily, že případná
legalizace počítačového videotextu
bude možná teprve po vybavení třetího
televizního okruhu potřebnými kmitočty
k dokrytí území.
3) Za předpokladu úspěšné homologace
zařízení bylo FMS ochotna jednat o provizorním
režimu pro počítačový videotext.
Před zánikem FMS však homologace provedena
nebyla.
Počítačový videotext používá
ke svému šíření mj. i tu část
kmitočtového spektra, které dosud není
vyhrazeno pro televizní a rozhlasové vysílání.
Rada se proto neobejde bez úzké spolupráce
s ministerstvem hospodářství, které
správu těchto částí kmitočtového
spektra převzalo po FMS.
Rada navíc konstatovala, že legalizaci počítačového
videotextu brání za současného legislativního
stavu další okolnosti:
1) Žadatelé o licenci k provozování
počítačového videotextu většinou
(místní a obecní úřady) nesplňují
požadavky kladené na provozovatele vysílání
zákonem č. 468/91 Sb., par. 3, odst. 2, tedy zápis
do obchodního rejstříku.
2) Žadatelé zpravidla nenabízejí způsob,
kterým zaručí, aby provozováním
počítačového videotextu nebyla porušována
autorská práva. Žadatelé většinou
předpokládají vysílání
textových informací lokálního charakteru,
obrazové zprávy, často též vysílání
reklamních a inzertních informací, popř.
užívají počítačového
videotextu k přenosu kanálu veřejného
provozovatele televizního vysílání
a k přenosu některých programů z družic.
Legalizace bezdrátového počítačového
videotextu by tedy předpokládala mj. vyčlenění
nezbytné části kmitočtového
spektra z dispozic doposud spravovaných ministerstvem hospodářství,
dále novelu zákona č. 468/91 Sb. ve výše
zmíněných ustanoveních a provedení
homologace používaného zařízení.
5.1.4 Komentář ke kmitočtové
a licenční politice Rady
Pro utvoření představ o prostoru vymezeném
pro oblast licenční politiky pro rozhlasové
a televizní vysílání je nutné
seznámit se nejprve se základními vstupními
daty.
Základním vstupním parametrem a v podstatě
zásadně omezujícím faktorem pro udělování
licencí a tím tedy základním podkladem
pro licenční politiku je znalost technických
možností k vysílání (tedy volných
kmitočtů), popřípadě představa
o vyhledávání dalších možností
v jednotlivých oblastech. Tzv. "plán využití
kmitočtů" (viz příloha) obsahuje
jak využívané, tak volné - nevyužívané
kmitočty a TV kanály vhodné pro vysílání.
Plán využiti kmitočtů a technické
podklady k němu včetně jejich předání
Radě orgány spojů byly příčinou
mnoha jednání, která probíhala v průběhu
roku 1992. Základním problémem plánu
využití kmitočtů je různý
pohled na chápání jednotlivých technických
parametrů kmitočtů, určených
k využití a způsob jejich zveřejnění.
Nakonec byla zvolena varianta "detailního popisu"
každého konkrétního kmitočtu,
jeho omezení, včetně jeho možného
či nemožného využití. (V praxi
to pak vedlo v podstatě ke konstatování,
že vlastně ačkoliv kmitočty volné
jsou, není možné je z nejrůznějších
důvodů využít).
Nejobecnější přístup k využití
kmitočtů pro rozhlasovou a televizní službu
je zmapování veškerých technických
možností k vysílání, rozdělení
na již využívanou část kmitočtového
spektra a část volnou a následné varianty
zpracování. Na základě mezinárodních
dohod a mezinárodních kmitočtových
plánů a metodik jsou všem evropským
zemím přiděleny části kmitočtového
spektra umožňující terestriální
pokrytí území signály rozhlasu a televize.
Každé zemi, tedy i České republice,
je přiděleno limitující množství
těchto možností, a proto je nutné velmi
hospodárně s tímto svěřeným
"bohatstvím" nakládat. Základním
požadavkem a tím i přístupem k využití
kmitočtového spektra je vytvoření
a vybudování základních, tj. celoplošných
sítí, určených pro pokrytí
celé republiky, s požadovaným pravděpodobným
procentem pokrytí. Základní rozdělení
tohoto druhu již bylo učiněno na mezinárodních
konferencích v minulých letech (viz výše).
Pro velmi zjednodušenou představu lze shrnout základní
kmitočtový příděl pro Českou
republiku takto:
1) Televizní kmitočty (televizní kanály):
Základní technické možnosti /současný
stav/:
- Soubor kmitočtů umožňuje sestavení
3 sítí s celoplošným významem.
Nyní jsou v provozu sítě:
ČT 1 - sít v podstatě dobudována,
dobrý technický stav, v některých
oblastech potřeba zkvalitnění signálu
prostřednictvím výstavby nových místních
vysilačů (převaděčů).
ČT 2 - síť v podstatě dobudována,
značně technicky zastaralé prostředky
k vysílání, nutná rekonstrukce řady
vysílacích středisek.
ČT 3 - síť nevybudovaná, řada
vysílacích středisek základní
sítě zabezpečena pouze prostředky
s provizorními parametry vyzařování,
druhotná síť, určená pro dokryti
v jednotlivých obcích chybí.
- Další TV kanály místního významu
(určené především pro dokrytí
území signálem celoplošných sítí
- dosah omezen nízkým výkonem vysílačů,
jde především o dokrytí jednotlivých
obcí).
2) Rozhlasové kmitočty:
Základní technické možnosti /současný
stav/:
a) Dlouhé vlny: /kmitočet 272 kHz/
Vysílání na jednom kmitočtu s velkým
výkonem umožňuje pokrytí celé
republiky se značným přesahem do zahraničí.
/nyní v provozu program "Radiožurnál"/
b) Střední vlny: /pásmo 531 - 1620 kHz/
- Soubor kmitočtů umožňuje sestavení
zhruba 3 sítí s celoplošným významem
/nyní v provozu sítě:
"Radiožurnál" - po rozdělení,
ČSFR a následném rozdělení
kmitočtů není stav pokrytí území
touto síti převážně v nočních
hodinách uspokojivý,
"Praha", - kvalitní síť, založená
na využití exkluzivního kmitočtu 639
kHz/1500 kW.
"Svobodná Evropa" - synchronní síť
na kmitočtu 1287 kHz/.
- Dále zbývá větší počet
kmitočtů regionálního a lokálního
významu (Ve velké většině je
vysílání na těchto kmitočtech
časově omezeno).
c) Velmi krátké vlny II.: /pásmo 87.5 - 108.0
MHz/
Sady kmitočtů umožňují sestavení
zhruba 5 až 6 celoplošných sítí
/nyní v provozu pouze některé vysílače
s provizorními parametry vysílání
šířící programy Českého
rozhlasu, převážně program "Praha"/.
d) Velmi krátké vlny I.: /pásmo 69 - 73 MHz/
Sady kmitočtů umožňují pokrytí
území na 3 celoplošných sítích,
/nyní v provozu Českého rozhlasu programy
"Praha", "Radiožurnál", "Vltava"/.
Toto pásmo je pro rozhlasové vysílání
neperspektivní a v současném období
začíná přechod do pásma VKV
II., který bude probíhat zřejmě několik
let.
Společně pro rozhlas a televizi dále existují
technické možnosti v tzv. druhotných kmitočtech,
respektive televizních kanálech, které na
základě určitých pravidel a mezinárodních
zvyklost spočívají ve vyhledávání
dalších, nových kmitočtů, televizních
kanálů, omezených především
dosahem pokrytí, a určených tedy zejména
pro dokrytí oblastí se špatným signálem
nebo pro pokrytí území lokálního
charakteru (omezení spočívá především
v nižším vyzářeném výkonu
a některých dalších technických
parametrech vysílání, jako je např.
nadmořská výška antény atp. Využití
těchto kmitočtů však v dané oblasti
zabezpečí stejně kvalitní a hodnotný
signál, jako je tomu v ostatních případech).
Proces schvalování u nově navržených
kmitočtů je značně zdlouhavý,
podléhá mezinárodním pravidlům
a možnosti nově nalezených kmitočtových
pozic jsou také značně limitovány.
Vysílání televize, současný
stav a možnosti vývoje:
Technické prostředky pro šíření
televizního signálu jsou již v ČR v
převážné většině
vyčerpány. Nové možnosti, převážně
místního charakteru, vznikly uvolněním
některých televizních kanálů
po roce 1989, do té doby využívané jinými
resorty (ČSLA, FMV). Tyto kanálové pozice
jsou především určeny pro dokrytí
ČR signálem programu ČT 3, popřípadě
ještě částečně ČT
1. (Zde bude nutné zmapovat nejprve tyto požadavky
a jejich účelnost a teprve v návaznosti na
ujasnění těchto otázek a zásadním
rozhodnutí, ohledně vytvoření podmínek
pro vysoké pokrytí území signálem
programu ČT 3, bude možné rozhodnout o využití
těchto kanálových pozic pro jiné účely
- např. obecní videotext, lokální
televizní vysílání. Při opačném
postupu by mohlo dojít k vyčerpání
technických možností a další rozvoj
šíření programu ČT 3, popřípadě
zkvalitňování pokrytí progamem ČT
1, by tak byl zablokován).
Možnosti rozvoje regionálního televizního
vysílání jsou, jak z předchozího
technického popisu vyplývá, v podstatě
velmi omezeny a naprostá většina kanálových
pozic již je vyčerpána pro realizaci vysílání
programů ČT 1 - ČT 3. Možnost regionálního
vysílání spatřuje Rada především
prostřednictvím vysílání na
bývalém okruhu OK3, nyní ČT 3 a vstupů
regionálních studií do tohoto programu. Technická
organizace vysílání na okruhu ČT 3
nejlépe naplňuje představy o možné
koncepci celoplošného kanálu s regionálními
vstupy /tzv. trhací hodiny/, včetně možnosti
vstupů regionálních studií do celé
sítě.
Lokální televizní vysílání
/takto musí být chápán např.
i tzv. obecní videotext/, skýtá určité
možnosti rozvoje, avšak teprve v návaznosti na
řešení shora uvedených problémů.
V každém případě i tento způsob
vysílání musí splňovat jednak
technické požadavky kladené na televizní
vysílání, jednak požadavky vyplývající
ze zákona č. 468/1991 Sb. o rozhlasovém a
televizním vysílání. Zde se například
naskýtá varianta časově omezeného
provozování vysílání za jasně
vymezených technických podmínek při
naplnění ostatních zákonných
předpokladů, a to včetně možnosti
ukončení provozování vysílání
v případě nutnosti využití kanálových
pozic pro účely televizního vysílání
v rámci šíření celoplošných
programů. Jiný postup v této oblasti by znamenal
mrhání již tak velmi ohraničeným
kmitočtovým spektrem.
Vysílání v pásmu VKV II., současný
stav a možnosti vývoje:
Ze základních sad kmitočtů, určených
pro celoplošné pokrytí není v provozu
s definitivními parametry vysílání
prakticky žádné vysílací středisko.
Vysílání programů Českého
rozhlasu je v tomto pásmu uskutečňováno
především provizorními prostředky
a připravuje se přechod vysílání
z pásma VKV I. do pásma VKV II., při kterém
bude prováděna i výstavba definitivních
anténních systémů a rekonstrukce stávajícího
technického zařízení. Celý
tento proces bude velmi nákladný a bude vyžadovat
řadu let k definitivní realizaci.
Dále v tomto pásmu vysílají všichni
současní držitelé licencí k vysílání,
a to téměř výhradně s využitím
kmitočtů druhotného významu, tj. kmitočtů
mimo tzv. ženevský plán základních
sítí. Dosah vysílání těchto
stanic je omezen především vyzářeným
výkonem a některými dalšími technickými
parametry. Využití těchto kmitočtů
k tzv. experimentálnímu vysílání
na základě licencí udělených
meziresortními komisemi umožnilo v podstatě
vznik soukromého sektoru a tím i velmi důležitý
počátek rozvoje duálního systému
vysílání. Využití kmitočtů
dle ženevského plánu pro tyto účely
bylo v té době vyloučeno a to především
z těch důvodů, že by byla dlouhodobě
zablokována možnost sestavení, přidělení
a následné realizace celoplošných sítí
k vysílání a tím i oddálena
možnost přechodu z pásma VKV I. do pásma
VKV II.
Základním předpokladem pro rozdělení
sítí mezi jednotlivé uživatele bylo
schválení zákona č. 36/1993 Sb. o
některých opatřeních v oblasti televizního
a rozhlasového vysílání, který
přidělil provozovateli ze zákona dvě
celoplošné sítě v pásmu VKV II.
V souladu s tímto zákonem byl zpracován návrh
využití sítí tak, aby pro provozovatele
ze zákona byly sestaveny dvě celoplošné
sítě s optimálním pokrytím
území i obyvatel ČR a dvě sítě
určené pro budoucí držitele licencí,
které by splňovaly požadavek rovnocenného
pokrytí území a tím i stejné
výchozí technické podmínky, jež
by garantovaly spravedlivé konkurenční prostředí.
Dalším z požadavků, které byly
zohledněny při sestavování sítí
byl požadavek Českého rozhlasu, aby konkrétní,
již využívané kmitočty byly pokud
možno ponechány k vysílání a
zařazeny tak do předmětných celoplošných
sad. (Při výběru kmitočtů do
jednotlivých sad nešlo tedy o výběr
kmitočtů s nejlepšími parametry, ale
o výběr a sestavu jednotlivých sítí,
které by splňovaly předchozí kritéria).
Kmitočty ze zbývajících sad jsou prozatím
ponechány volné a jejich využiti by mělo
uspokojit především velmi početné
požadavky na vysílání regionálního
charakteru. V tomto směru byla již uskutečněna
např. některá jednání se zástupci
Českého rozhlasu. Základní představa
realizace vysílání regionálního,
ale i lokálního charakteru ze strany Rady spočívá
v komplexním posouzení požadavků regionů
(a to jak soukromých žadatelů o licenci, tak
požadavků Českého rozhlasu) následně
komplexním posouzením veškerých technických
možností k vysílání v regionu
(kmitočty v pásmu VKV II, dle ženevského
plánu, kmitočty druhotného významu
- do 1 kW, kmitočty v pásmu středních
vln). Poté by měl o následovat zhodnocení
nároků Českého rozhlasu na regionální
kmitočty a přidělení kmitočtů
pro provozovatele ze zákona i udělení licencí.
Tato představa byla již některými zástupci
Českého rozhlasu akceptována v podstatě
bez připomínek. Požadavky na vysílání
v regionech jsou jak ze strany Českého rozhlasu,
tak ze strany žadatelů o licenci velmi naléhavé
a dlouhodobější odkládání
řešení těchto požadavků,
(včetně respektování zákonem
dané 90 denní lhůty k vyřízení
žádosti o licenci), by neposloužilo celkovému
rozvoji vysílání v ČR. V nejbližším
období proto předpokládáme řešení
prvních regionů, kde bude možné realizovat
vysílání, a to především
na základě alespoň minimální
technické i ekonomické připravenosti. Postup
i rychlost uspokoj ování regionálních
požadavků a jejich realizace je tedy do značné
míry limitována technickými a ekonomickými
prostředky provozovatelů vysílání
(Správa radiokomunikací a pod.) a proto je nezbytné
kroky Rady v této oblasti téměř vždy
podložit reálnými představami o realizaci
vysílání.
V souvislosti s uváděním do provozu základních
sítí v pásmu VKV II. a regionálních
vysílačů bude nutné řešit
i situaci již vysílajících lokálních
soukromých stanic. Tento stav bude nutno řešit
velmi citlivě a to nejen s ohledem na vznikající
konkurenční prostředí, ale i na srovnatelné
technické podmínky jednotlivých provozovatelů
vysílání. Také bude nutné posoudit
některé parametry již vysílajících
stanic, které se svým zaměřením
i dosahem vysílání bližší
regionálnímu charakteru, ovšem i některé
problémy technického charakteru, které mohou
vznikat při uvádění velkého
počtu vysoce výkonných vysílačů
do provozu. V této oblasti nejsou v naší republice
zatím žádné praktické zkušenosti
a je možné vycházet jen z teoretických
rozborů a obdobných zahraničních zkušeností.
Vysílání v pásmu DV, současný
stav a možnosti vývoje:
Základním technickým prostředkem k
vysílání v tomto rozhlasovém pásmu
je vysílač "Topolná" vysílající
na kmitočtu 272 kHz 1500 kW. Tento jediný vysílač
zabezpečí pokrytí území signálem
celé ČR s velkými přesahy do zahraničí.
Další rozvoj vysílání v tomto
pásmu již není možný. Provoz tohoto
vysílání je však velmi nákladný
a působí značné finanční
zatížení Českého rozhlasu. Stálo
by proto za úvahu, zda změnou programové
skladby, která by přesahovala svým významem
hranice ČR a tím i možnosti současného
reklamního trhu by nebylo možné učinit
provoz této stanice rentabilním. Na druhou stranu
je však nutné konstatovat, že ukončení
(nebo jen dlouhodobé přerušení) provozu
na tomto vysílači, by mohlo na základě
mezinárodních zvyklostí a dohod znamenat
definitivní a nezvratnou ztrátu možnosti provozovat
na tomto kmitočtu vysílání.
Vysílání v pásmu SV, současný
stav a možnosti vývoje:
V současnosti je provozována většina
SV vysílačů, zabezpečujících
jak celoplošné, tak regionální vysílání
Českého rozhlasu. Jsou dlouhodobě vedeny
diskuse o možnostech a detailní realizaci jednotlivých
vysílacích sítí a jejich optimalizací.
Na základě zákona č. 36/1993 Sb. je
přidělena provozovateli ze zákona jedna celoplošná
kvalitní síť v pásmu SV. Vzhledem k
tomu, že i po rozdělení federace byl zájem
zachovat vysílání programu "Radiožurnál."
i v pásmu SV a podmínky pro přechod vysílání
tohoto programu do pásma VKV II, nebyly dosud vytvořeny,
bylo Českému rozhlasu po dobu tzv. přechodného
období doporučeno realizovat vysílání
i v druhé síti SV. Další možnosti
využití této sítě spadají
buď do oblasti naplnění některých
představ Českého rozhlasu o rozvoji regionálního
vysílání nebo může být
tato sít nabídnuta žadatelům o licenci
v licenčním řízení pro celoplošné
vysílání v pásmu SV.
Vysílání v pásmu KV, současný
stav a možnosti vývoje:
Po ukončení činnosti Federální
rady pro rozhlasové a televizní vysílání
přešly kompetence i v oblasti vysílání
v pásmu KV na Radu ČR pro rozhlasové a televizní
vysílání. V tomto pásmu je uskutečňováno
výhradně vysílání do zahraničí
a vysílaný program je vždy určen pro
posluchače ve vzdálených oblastech na celém
světě. Protože vhodnost vysílání
daného programu do zahraničí je nezbytné
posoudit z hlediska zahraniční politiky ČR,
Rada bude předávat žádosti o licence
k tomuto druhu vysílání k zásadnímu
vyjádření ministerstvu zahraničních
věcí ČR. Technické prostředky
potřebné k tomuto vysílání
jsou v ČR v dostatečném množství
k dispozici, a proto ani z těchto důvodů
není nutné činit jakoukoliv selekci mezi
jednotlivými žadateli o licenci. I z ekonomického
hlediska je pro ČR výhodné maximální
využití reálně existujících
prostředků k vysílání a proto
pro udělení licence k vysílání
bude jediným kriteriem kladné vyjádření
ministerstva zahraničních věcí ČR.
Z uvedeného vyplývá značný
rozdíl mezi technickými podmínkami pro rozhlasové
a televizní vysílání a možnostmi
rozvoje. Největší rozvoj bude jednoznačně
probíhat v oblasti vysílání v pásmu
VKV II. a to především v souvislosti s některými
chybnými kroky v minulosti /realizace vysílání
rozhlasu v pásmu VKV I. a pod./.
Vysílání v televizních kabelových
rozvodech, současný stav a možnosti vývoje:
Zvláštní problematikou je vysílání
v tzv. televizních kabelových rozvodech /dále
TKR/. Tato oblast prodělává bouřlivý
rozvoj nejen v ČR, ale v celém moderním světě.
Jedná se o rozvoj nejmodernějších technologií
spojený s celou řadou složitých problémů
jejichž řešení působí nemálo
starostí i v zemích s dlouhodobými zkušenostmi
s duálním systémem vysílání.
I v ČR působí řada společností
zabývajících se budováním a
provozováním TKR. Licenční politika
Rady je v této oblasti ovlivněna jednak nekontrolovaným
rozvojem TKR v době před platností zákona
č. 468/1991 Sb. jednak nedořešenými
problémy ohledně respektování autorských
práv distributorů programů. Základním
přístupem Rady při udělování
licencí k vysílání TKR bude zejména
zabezpečení patřičné kvality
kabelových služeb pro maximální počet
obyvatel v jednotlivých lokalitách, s přihlédnutím
k nezbytností konkurenčního prostředí
omezujícího monopolní určování
poplatků za kabelové služby. Dále to
bude požadavek rozvoje obecních a městských
info-kanálů jako sdělovacího prostředku,
který se věnu, je problematice dané lokality
a umožňuje přístup veřejnosti
do vysílání, a požadavek zařízení
rodičovské kontroly, pokud kabelový systém
bude obsahovat tzv. kanál pro dospělé.
Je ovšem třeba počítat s tím,
že budování kvalitních kabelových
rozvodů je dlouhodobým a velice nákladným
procesem /některé odhady se pohybují řádově
ve stech miliard Kč nutných k realizaci kvalitní
obousměrné kabelové sítě v
ČR/, který byl v Evropě doposud úspěšně
vyřešen pouze v zemích, kde hlavním
investorem byl stát. Z těchto důvodů
se Rada zabývá také posuzováním
žádosti o tak zvaný systém MMDS, neboli
bezdrátový mnohakanálový distribuční
systém, jehož zavedení by v některých
oblastech umožnilo velice rychlý a pružný
rozvoj kabelové televize a vznik konkurenčního
prostředí s klasickými TKR. Tento systém
a rychlost jeho zavedení je výhodný především
do oblastí, kde není možné, ať
už z hlediska výkopových prací nebo
typu zástavby, realizovat v dohledném časovém
horizontu klasický TKR. Jedná se například
o historická centra měst nebo "řídkou"
zástavbu příměstských obcí.
MMDS zároveň však jako každý nový
systém přináší s sebou i mnoho
dosud nevyřešených záležitostí.
Při jeho zavádění bude proto Rada
postupovat velmi obezřetně a to především
v souvislosti se stanovení m speciálních
podmínek k licenci, které by zejména měly
zaručit rozvoj klasických TKR. /Samotné časové
omezení systému MMDS doporučené ministerstvem
hospodářství ČR do roku 2000 dává
předpoklad k tomu, že v průběhu tohoto
období bude průběžně tento systém
nahrazován kabely/.
Rada absolvovala již některé zahraniční
semináře a vyslechla řadu odborníků,
pohybujících se v problematice TKR a i do budoucnosti
počítá s obdobnými konzultacemi tak,
aby se jí podařilo tuto velice komplikovanou a doposud
ani v evropském prostředí ne zcela zmapovanou
oblast co nejefektivněji řešit.
Licenční politika Rady - shrnutí:
K celkovému pochopení šíře problematiky
rozhlasového a televizního vysílání
mělo sloužit předchozí stručné
a zjednodušující shrnutí technických
možností, které technicky limitují oblast
rozvoje vysílání a tím i určují
prostor pro stanovování koncepce licenční
politiky.
Základními rozhodnutími Rady ČR pro
rozhlasové a televizní vysílání,
kterými byla přidělena licence k celoplošnému
televiznímu vysílání a dvě
licence k celoplošnému rozhlasovému vysílání
v pásmu VKV II. byl realizován ideový záměr
Rady k vytvoření fungujícího duálního
systému vysílání, založeném
na vyčlenění adekvátního prostoru
pro provozovatele ze zákona na jedné straně
a pro držitele licencí na straně druhé.
Tímto byly v podstatě položeny základní
pilíře licenční politiky Rady, které
podtrhují především prvořadý
zájem o vytvoření funkčního
systému vysílání rozhlasu a televize
v ČR a tím i smysl a realizaci základních
myšlenek obsažených v zákonech č.
468/1991 Sb., 103/1992 Sb. a 36/1993 Sb.
V příštím období se licenční
politika Rady bude ubírat především
vytvářením podmínek pro rozvoj regionálního
a následně lokálního vysílání
rozhlasu a televize a tato oblast bude těžištěm
činnosti i licenční politiky Rady pru další
období. Souběžně bude Rada řešit
i problematiku vysílání v televizních
kabelových rozvodech. Hledání rovnováhy
mezi všemi druhy vysílání rozhlasu a
televize, i v souvislosti s celoplošným vysíláním,
bude náročná etapa činnosti Rady do
příštího období. Tato činnost
nezbytně musí být založena na komplexní
analýze vysílání, bude se opírat
o řadu vyhodnocovacích expertiz a výsledků
monitoringu a při působení všech zpětných
vazeb bude ovlivňovat další rozvoj vysílání.
Základní rozdíl v přístupu
Rady k licenční politice do budoucna /oproti přístupu
současnému/ musí tedy vyplývat především
ze zcela zásadně rozdílné situace
ve stavu vysílání a očekávaného
zahájení vysílání nových
držitelů licencí k celoplošnému
televiznímu a rozhlasovému vysílání.
V současné době, kdy je v provozu kromě
provozovatelů ze zákona jen několik desítek
převážně lokálních stanic,
nelze tedy hovořit v žádném případě
o vyváženém a rovnoprávném prostoru,
který je nutný k fungování duálního
systému vysílání.
Licenční politika Rady bude založena především
na následujících zásadách:
1) Maximální počet kvalitních televizních
a rozhlasových programových služeb pro uspokojení
různorodých kulturních, regionálních,
lokálních a informačních nároků
diváků a posluchačů, při optimálním
využití možností, které nabízí
vyčleněné kmitočtové možnosti.
2) Vytváření vyváženého
duálního systému vysílání,
ve kterém jsou plně respektovány úkoly
veřejnoprávního sektoru dané zákonem,
a ve kterém konkurence privátního a veřejnoprávního
sektoru nevede ke snižování kvality programů
a ohrožení nezávislosti provozovatelů
vysílání.
3) Podpora rozvoje domácí produkce audiovizuálních
pořadů a uplatnění této produkce
na mezinárodním trhu.
4) Podpora plurality programových služeb a zamezení
dominantního postavení provozovatelů vysílání
a výrobců pořadů v masmédiích
na území ČR.
5) Rozvoj nových komunikačních technologií
(kabelová, satelitní technika a pod.) s přihlédnutím
k nebezpečím, které pro životaschopný
systém vysílání v ČR představuje
segmentace reklamního trhu.
5.2. OBSAHOVÁ ČINNOST RADY
5.2.1. Mechanismus projednávání žádostí
o licence
5.2.1.1. Základní vymezení
Mechanismus licenčního procesu je dán především
zákonem č. 468/91 Sb. Ustanovení par. 10
vymezuje podmínky pro udělení licence a základní
kritéria pro posuzování žádostí.
Parametry žádostí o licenci definuje par. 11.
K posílení záruk objektivity veškeré
činnosti Rady a všech jejích členů
a především k eliminaci různých
vlivů, tlaků či dokonce zainteresovanosti
členů Rady na výsledcích rozhodování
slouží Kodex chování člena Rady.
Tento materiál, který přijala Rada jako jeden
z prvních svých dokumentů již v červnu
1992, vymezuje způsob kontaktu jednotlivých členů
Rady s žadateli, zakotvuje nutnost evidovat různé
typy jednání a kontaktů a referovat o nich
Radě. Při dodržování všech
ustanovení Kodexu, a toto dodržování
je členy Rady velmi pozorně kontrolováno,
by měla být bezpředmětná různá
podezření, obvinění a také
spekulace o motivech přijatých rozhodnutí.
Před zahájením posuzovacího a rozhodovacího
mechanismu je především nutné ověřit,
zda je vůbec možné určitou licenci přidělit.
Nejde-li o televizní vysílání kabelovými
rozvody nebo vysílání rozhlasu po drátě,
je třeba, aby Rada měla k dispozici vhodný
zkoordinovaný kmitočet. Zákon ukládá
Radě vyřizovat žádosti do 90 dnů.
V této lhůtě však ve velké většině
případů žádosti vyřídit
nelze právě pro neexistenci vhodného kmitočtu.
Není-li vhodný kmitočet k dispozici v této
stanovené lhůtě, měla by Rada každou
žádost zamítnout. Úmyslem Rady však
bylo usnadnit žadatelům jejich situaci a nenutit je
k opakovanému podávání žádosti.
Proto Rada u takových žádostí běh
lhůty pro vyřízení přerušuje
s poukazem na nutnost řešení koordinace kmitočtů
dle par. 29 a par. 40 správního řádu.
5.2.1.2. Chronologie
Zpočátku používala Rada následující
postup: Po obdržení skupiny kmitočtů
z federálního ministerstva spojů vyhlásila
pro jednotlivé kmitočty veřejná slyšení.
Na ně pozvala ty žadatele, z jejichž žádostí
vyplývalo, že by je bylo možno uspokojit právě
s použitím příslušného kmitočtu.
Vyhlášení veřejného slyšení
bylo široce publikováno. Vzápětí
po veřejném slyšení hodlala Rada jednomu
ze slyšených žadatelů přidělit
licenci. Stalo se však několikrát, že
bezprostředně před veřejným
slyšením podal žádost nový uchazeč.
V legislativě neexistuje opora, pro kterou by bylo možno
takového uchazeče vyloučit, ale zároveň
není fyzicky možné doplňovat složení
žadatelů na veřejném slyšení.
Rada tedy licenci udělovala pouze v případě,
kdy se ke dni veřejného slyšení nepřihlásil
žádný žadatel, který nebyl přihlášen
v době vyhlášení veřejného
slyšení a jehož žádost by odpovídala
zamýšlenému typu licence. Přihlásil-li
se ke dni veřejného slyšení nový
žadatel (či žadatelé), bylo na veřejném
slyšení oznámeno, že se jedná pouze
o první kolo, a že licence bude přidělena
po kole druhém, na které budou pozváni noví
žadatelé. Jelikož tento systém připouštěl
různé spekulace a komplikoval Radě možnost
srovnání žadatelů různých
kol, byl v říjnu 1992 zaveden systém tzv.
licenčního řízení.
5.2.1.3. Licenční řízení
I nadále jsou přijímány a registrovány
žádosti o licence všech typů. Ty mají
však především smysl jako výchozí
materiál pro analýzu struktury žádostí
a žadatelů. Tato analýza je jedním z
nejdůležitějších zdrojů
informací pro stanovení zásad licenční
politiky. Běh lhůty těchto žádostí
bývá zpravidla přerušován dle
příslušného ustanovení správního
řádu. Projednávány jsou však
pouze žádosti podané na základě
vyhlášení tzv. licenčního řízení.
Je-li k dispozici ověřený zkoordinovaný
kmitočet a dojde-li Rada k závěru, že
je vhodné přidělit tomu odpovídající
licenci, je vyhlášeno licenční řízení.
(V případě jiného než terestriálního
typu vysílání je rozhodující
především rozhodnutí Rady o úmyslu
přidělit příslušnou licenci.)
O vyhlášení licenčního řízení
je informována veřejnost i všichni žadatelé,
jejichž registrovaná žádost odpovídá
parametrům zamýšlené licence. Při
tomto vyhlášení jsou sděleny základní
technické parametry (lokalita, kategorie rozsahu vysílání),
termín uzávěrky, popř. základní
kritéria pro posuzování nebo dodatečné
podmínky, které má žádost splňovat.
Po vypršení uzávěrky následuje
posouzení, zda žádosti splňují
příslušné parametry, a je vydán
konečný seznam regulérních žadatelů.
Následně je stanoven termín veřejného
slyšení. (Jde-li o zvlášť vysoký
počet žadatelů, je veřejné slyšení
rozloženo do několika obvykle po sobě následujících
dnů.) Do termínu veřejného slyšení
zve v některých případech Rada jednotlivé
žadatele k individuální konzultaci, při
které je možno vyjasnit některé údaje
v žádosti, popř. sdělit Radě
informace, jejichž obsah má být chráněn,
a není proto vhodné je prezentovat v rámci
veřejného slyšení..
5.2.1.4. Veřejné slyšení
Veřejné slyšení je definováno
jako součást zasedání. Rady za přístupu
veřejnosti. Slouží především
k tomu, aby zainteresovaná veřejnost mohla porovnat
úroveň jednotlivých projektů a tím
i kontrolovat objektivnost rozhodnutí Rady. V rámci
veřejného slyšení může žadatel
podrobně prezentovat svůj záměr a
uvést všechny argumenty, které podle něj
hovoří v jeho prospěch. Členové
Rady mohou klást žadateli doplňující
dotazy. Konkurenční žadatelé, veřejnost
a novináři do jednání zasahovat nemohu.
Byla by tím ohrožena rovnost podmínek. Pořadí
žadatelů bývá buď losováno,
nebo dáno nějakým objektivním kritériem
(např. abecedním pořadím), nikdy nebývá
stanoveno podle subjektivního přání
Rady. Žadatelé bývají upozorněni
na to, že nemohou reagovat na vystoupení svých
předchůdců nebo se vůči nim
nějak vymezovat. Aby se předešlo formálnosti
veřejných slyšení nebo dokonce inscenacím,
jsou žadatelé upozorněni na to, že jejich
vystoupení je protokolováno a jakákoli jejich
proklamace, týkající se především
programu vysílání, může být
vzata jako závazek a objevit se jako některá
z podmínek, které budou součástí
licence.
5.2.1.5. Přidělování licencí
Bezprostředně po veřejném slyšení
Rada na neveřejné části svého
zasedání rozhoduje o udělení licence.
Dle ustanovení čl. 11 Jednacího řádu
je před rozhodováním každý člen
Rady povinen seznámit se se všemi příslušnými
materiály. Tím se rozumí především
obsah žádostí všech žadatelů
včetně příloh. Hlasování
předchází vždy rozprava, při
které jednotliví členové Rady mohou
podávat návrhy a argumentovat ve prospěch
či neprospěch jednotlivých žadatelů.
Každý člen Rady je před hlasováním
povinen sdělit, zda má osobní vazby k některému
z žadatelů. V takovém případě
je povinen zdržet se hlasování v kole, ve kterém
se o tomto žadateli hlasuje. Po ukončení rozpravy
Rada hlasuje dle hlasovacího řádu, jehož
ustanovení umožňují několikakolové
hlasování, aby Rada snáze dospěla
k rozhodnutí nadpoloviční většinou
všech hlasů. Nezíská-Li žádný
žadatel po vyčerpání všech potenciálních
kol hlasovacího řádu nadpoloviční
většinu, je sděleno, že licence udělena
nebyla a licenční řízení je
vyhlášeno znovu. K tomu došlo pouze ve dvou případech.
O přidělení licence informuje Rada veřejnost,
neúspěšné žadatele, orgány
spojů (dříve federální ministerstvo
spojů, dnes ministerstvo hospodářství
ČR, v budoucnu Český telekomunikační
úřad), Asociaci provozovatelů rozhlasového
vysílání, Unii žadatelů a provozovatelů
rozhlasového a televizního vysílání,
Správu radiokomunikací, Syndikát novinářů
a ochranné autorské organizace. Úspěšný
žadatel obdrží správní rozhodnutí
o udělení licence, později licenci včetně
příslušných podmínek. Přijme-li
žadatel licenci včetně podmínek bez
výhrad, nabývá rozhodnutí o udělení
licence právní moci.
5.2.2. Kontrola použiti dotací
Při projednávání zákona a rozpočtu
ČR na rok 1992 schválila ČNR 22. prosince
1991 pozměňovací návrh, dle kterého
bylo rozšířeno určení kapitol
věnovaných původně pouze ve prospěch
financování potřeb Československého
rozhlasu a Československé televize na území
České republiky. Dle pozměněného
textu bylo možné použít prostředky
z této kapitoly nejen pro státní provozovatele
vysílání, ale i pro držitele nově
přidělených licencí, a to za předpokladu,
že jejich činnost má prvky společenské
prospěšnosti.
Ministerstvo financí napomohlo realizaci tohoto záměru
zákonodárce tím, že ze zmíněných
kapitol vyčlenilo po 50 miliónech Kčs s tím,
že tyto částky budou použity ve prospěch
rozvoje nestátního veřejného rozhlasového
a televizního vysílání. Výbor
pro vědu, vzdělání a kulturu rozhodl,
že rozdělením této částky
bude pověřena zvláštní komise
při ministerstvu kultury ČR.
V říjnu roku 1991, kdy tato komise prostředky
rozdělovala, neexistoval žádný nestátní
provozovatel televizního vysílání..
Proto bylo 50 mil. Kčs převedeno zpět do
rozpočtu Československé televize a použito
na nákup programů vyrobených nezávislými
producentskými organizacemi. Držitelé licencí
k rozhlasovému vysílání přidělených
meziresortními komisemi však v té době
již existovali, a tak bylo možné dotaci přidělit
přímo jim.
O dotaci se ucházeli na základě předložených
projektů, kterými prokazovali, že jejich vysílání
má také prvky společenské prospěšnosti.
Komise rozhodla, že 8 miliónů Kčs rozdělí
mezi pražské provozovatele rozhlasového vysílání
(průměr na jednoho přibližně
700.000 Kčs) a zbylých 42 miliónů
mezi provozovatele mimopražské (průměr
na jednoho přibližně 1.900.000 Kčs).
0 převzetí dotace byla sepsána smlouva s
ministerstvem kultury o způsobu použití dotace
s termínem čerpání do 31. prosince
1991. Provozovatelům na čerpání zbylo
pouhých několik dnů, dotace byly použity
zpravidla na nákup zařízení.
Lze říci, že dotace významně
napomohly v začátcích konstituování
privátního rozhlasového vysílání
a umožnily perspektivnější přístup
provozovatelů při tvorbě programových
koncepcí bez nutnosti absolutní závislosti
na aktuální komerční úspěšnosti.
Kontrolou využití této dotace zejména
ve smyslu plnění příslušné
smlouvy se již ministerstvo kultury nezabývalo. Dokumentace
o rozdělení dotací byla součástí
agendy, kterou Rada od ministerstva kultury převzala na
začátku svého působení.
Přestože Rada nebyla ohledně zmíněných
smluv o využití dotací smluvní stranou,
považovala za nutné vykonat prověrku účelnosti
využití dotací. V zájmu toho se v září
roku 1992 obrátila na ministerstvo státní
kontroly ČR, které Radě v této věci
poskytlo odbornou pomoc. Byla provedena kontrola účetnictví
několika provozovatelů, z nichž u tří
došlo k prověrce přímo v jejich sídlech,
a to zástupci Rady i ministerstva kontroly. Nebyly shledány
žádné případy porušení
smluv, což však bylo způsobeno především
tím, že smlouvy umožňovaly velmi široké
použití datací, a to i způsobem, o kterém
lze mít pochybnosti, zda jím byl naplněn
záměr zákonodárce i komise.
Jistá kolize s dikcí smlouvy byla shledána
u držitele licence Hallo World!, s.r.o., kde účastí
lucemburské společnosti CLT byl porušen záměr
podporovat čistě domácí provozovatele.
Společnost Hallo World! (provozující dnes
stanici s názvem City) se na základě upozornění
Rady zavázala dotaci vrátit. Dalším
případem byl provozovatelé jimž byly
pro porušení zákona z rozhodnutí Rady
licence odebrány ještě před zahájením
vysílání. Rada upozornila ministerstvo kultury
ČR, aby na těchto dřívějších
držitelích licencí dotaci vymáhalo.