Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona
ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu
České národní rady, v platném
znění, předkládám poslancům
následující interpelaci poslance Miroslava
Řezníčka na místopředsedu vlády
a ministra zemědělství Josefa Luxe a ministra
pro správu národního majetku a jeho privatizaci
Jiřího Skalického. Interpelace je přílohou
tohoto sněmovního tisku.
Příloha
V Praze dne 9. září 1993 |
Vážený pane
ministře,
obracím se na Vás
s interpelací ve jménu občanů Sokolovska,
těžce postižených výsledky pronájmu
částí státního podniku AGP
Sokolov majiteli soukromé firmy Lotos JUDr. Karlu
Haisovi.
Vyžádal jsem si výsledky
oficiálních šetření a nechal
jsem si zjistit též názory zaměstnanců
firmy, některých jejich obchodních partnerů
i odborářských pracovníků.
Závěry jsou shrnuty v přiložené
Důvodové zprávě. Ačkoli nezachycuje
celou šíři problematiky a přirozeně
ani okolností za nichž došlo k náhlé
změně postoje státních orgánů
vůči firmě Lotos, jsou zjištěné
skutečnosti natolik závažné, že
kopii interpelace zasílám jako podnět Nejvyššímu
kontrolnímu úřadu.
Žádám o sdělení
jaká opatření hodláte učinit
a) aby se neopakovala situace,
kdy právní jistoty byly narušovány způsobem
hospodaření na státním majetku a to
za účasti pracovníků státních
orgánů.
b) aby byly řádně
vyšetřeny všechny aspekty tohoto případu,
včetně politických.
c) aby bylo zabráněno
aktivitě vedoucích pracovníků státních
orgánů a podniků, směřující
v rozporu s mezinárodními závazky republiky
i s opakovanými sliby vládních představitelů
k převodu majetku do rukou odsunutých sudetských
Němců.
d) aby bylo vyšetřeno,
zda se zodpovědní pracovníci státních
orgánů nedopustili zanedbání služebních
povinností, popřípadě trestných
činů. Jmenovitě jde o bývalého
I. náměstka ministra zemědělství
ing. Tlustého, bývalého ředitele odboru
privatizace MZe a současného I.
náměstka ministra zemědělství
ing. Burdu, ředitele regionálních (později
územních) odborů MZe a jejich detašovaných
pracovišť ing. Hrušku, ing. Hlaváčovou
a současného ředitele AGP Sokolov ing. Valíčka.
Důvodová
zpráva
Firma Lotos vznikla v roce 1991, kdy
se JUDr. Karel Hais, dříve vedoucí činitel
podnikatelských svazů a vysoký státní
úředník, rozhodl využít příležitosti
při tehdy preferovaném pronajímání
státního majetku v zemědělství
podnikatelům, kteří měli prokázat
přednosti privatizace.
V května 1991 a dalších
měsících uzavřel s tehdejším
Zemědělským podnikem Sokolov a později
Agropodnikem Sokolov jakožto jeho právním nástupcem
základní smlouvy o pronájmu odštěpných
závodů tohoto podniku, upřesněné
a zčásti změněné pozdějšími
dodatky. Dalšími jeho aktivitami
se tato zpráva nezabývá, neboť nesouvisejí
bezprostředně se zemědělstvím.
Od 1.6. 1991 začal Dr.
Hais hospodařit v dosavadních odštěpných
závodech (oz) Lítov a Dolina, od 1.7. 1991 v oz
Dolní Nivy a ZaO (později Agroservis) Sokolov. Ke
22.4. 1992 narostly nezaplacené pohledávky AGP Sokolov
u Dr. Haise na 49 485 225, 10 Kčs. Ředitel podniku
přikročil k jejich vymáhání.
V téže době se vyhrotily i konflikty dr. Haise
se zaměstnanci Lotosu a v srpnu 1992 skončily pravidelné
výplaty mezd v zemědělském
úseku. Od 26.10. 1992 probíhala v Lotosu s přerušením
až do 26.2. 1993 prověrka Ministerstva státní
kontroly (MSK), od ledna 1993 sledovala Státní veterinární
správa stav dobytka a nakládání s
ním. Od počátku března proběhla
kontrola Ministerstva zemědělství (MZe).
Případem se začala zabývat i policie
a od 23.6.1993 (resp. od 26.6. dle rozhodnutí soudce) je
dr. Hais ve vyšetřovací vazbě v Plzni.
AGP Sokolov jde v rozporu s původním rozhodnutím
do likvidace.
Z tohoto přehledu se zdá
být všechno jednoznačné. Zabýváme-li
se však událostmi podrobněji, nezachycuje obraz
pouze krach podnikatele, oprávněně postiženého
státními orgány, ale také nedostatky
a přímo podezření vzbuzující
počínání těchto orgánů.
Napovrch vyplouvá i podíl legislativních
norem a v neposlední
řadě zemědělské politiky vlád.
Dokumentují to následující okruhy
problémů:
Náležitosti nájemních
smluv a jejich dodatků.
Smlouvy i jejich dodatky se vyznačují
mimořádným počtem nedostatků,
od ryze formálních až o věcné.
Nesouhlasí v nich vzájemně ani data narození
dr. Haise, v některých důležitých
ustanoveních je text zkomolen až ke ztrátě
s smyslu. Všechny jsou uzavřeny s fyzickou osobou,
přitom však podepsány za firmu Lotos a opatřeny
jejím razítkem. Není tedy jasné ani
to, s kým jsou vlastně po právní
stránce uzavřeny.
V době uzavírání
smluv navíc stále ještě platil Hospodářský
zákoník, stanovící možnost pronajímání
věcí i pozemků státních podniků
v přesně vymezených případech,
zejména při nepotřebnosti či přebytečnosti.
V případě pozemků bylo nezbytné
předchozí vyjádření národního
výboru (tehdy již příslušného
okresního či místního úřadu).
Ačkoliv však smlouvy byly uzavřeny ke 31. 5.
a 1. 7., je vyjádření přednosty Okresního
úřadu Sokolov ing. Josefa Michalského datováno
až 22.11.1991. Navíc se odvolává
při svém souhlasu na paragraf 64, odst. 3 Hospodářského
zákoníka, který se dané problematiky
vůbec netýká.
Ačkoli se jedná
o nájemní smlouvy, obsahují ustanovení
o prodeji zásob a případně celého
majetku nájemci, což by v některých
případech mohlo představovat obcházen
právních předpisů převodem
majetku. V době uzavření smluv navíc
neměl dr. Hais oprávnění podnikat
na úseku zemědělské výroby,
které obdržel až 1. 10. 1991 na IČO 132
50 483. Podle tehdy platných právních předpisů
by samo uzavření smluv
mohlo představovat nedovolené podnikání
a napomáhání k němu.
Také finanční
ustanovení smluv, týkající se vztahů
mezi nájemcem a AGP Sokolov obsahují kromě
již uvedených nejednotných a někdy přímo
zmatečných formulací, z nichž nejsou
povinnosti stran patrné, některé pochybné
prvky, napadané později zprávou MSK. Hlavně
však dodatky smluv snížily původně
dohodnutá nájemné o částku
2 734 567, 15 Kčs.
Otázka záměru
či neodbornosti
Je zvláštní,
že JUDr. Hais, jakožto osoba s právnickým
vzděláním a přední činitel
podnikatelských svazů, se nepozastavil nad těmito
okolnostmi. Z toho však nelze uzavírat, že by
šlo jednoznačně o jeho aktivitu, neboť
stejným způsobem byly uzavřeny i smlouvy
s dalšími nájemci. Všechny tyto smlouvy
koncipoval, a původní podepsal, stejně
jako některé dodatky, ekonomický náměstek
státního podniku Milan Nenádl.
Ten také nesplnil tak závažnou pracovní povinnost, jako byla včasná fakturace Lotosu za odkoupené zásoby. Správa kontroly MZe o to výslovně říká: "Nedostatkem v činnosti bývalého vedoucího ekonoma p. Milana Nenádla lze označit skutečnost, že
faktury za zásoby, které
byly v souladu se smlouvou odprodány a předány
dnem účinností smluv (tedy k 1.6.1991 a k
1.7.1991) byly vystaveny s několikaměsíčním
odkladem. Takto 3-4 měsíce st. podnik úvěroval
nájemce a prodlužoval dobu, po kterou měly
být faktury nájemcem uhrazeny. Tento pracovník
připravoval též dodatky k HS, ve kterých
tuto skutečnost smluvně "přikryl"
a potvrdil jako oprávněnou hospodářskou
operaci s možností realizace úhrad de
facto až do konce roku 1991. "..."Pozdějším
vystavením fakturace za zásoby byla v podstatě
firma pana dr. Haise úvěrována ze státních
prostředků Dohoda o dokladu fakturace ze strany
pronajímatele, a tím i odkladu úhrad ze strany
nájemce zřetelně od samého
počátku zvýhodňovala nájemce.
Zakládala též nepřímo škodu
státnímu podniku z titulu financování
podnikatele dr. K. Haise na úkor úvěrů
AGP Sokolov. Za období od 1.7.1991 do 31.12.1991 činily
úroky z úvěrů 6 361 000,- Kčs
(zaokrouhleno)."
Náměstek Nenádl
byl sice v září 1991 odvolán z funkce,
ani tím však jeho zajímavá podivná
aktivita neskočila. Výpočetní technika,
bezplatně převedená a pronajatá AGP
Sokolov Městskému úřadu Horní
Slavkov, se totiž prostřednictvím Domu pionýrů
a mládeže dostala k firmě Lotos,
která ještě v době kontroly MZe (tj.
v březnu 1993) neplatila za tuto techniku nájemné
ani ji nevrátila. Ředitelkou Domu pionýrů
a mládeže byla manželka náměstka
Nenádla.
Obecné podmínky privatizace
Otázka nezaplacení nájemného a dalších
pohledávek se vine jako
červená nit celým případem.
Z textu smluv jasně vyplývá, že všichni
účastníci - tady nejen dr. Hais a AGP Sokolov,
ale i další nájemci - počítali,
že od 1.1.1992 bude již plně převeden
majetek státního podniku na nájemce. Smlouvy
dokonce stanoví
v některých případech sankce pro případ,
že se tak nestane. Pokud získali úvěry
k zakoupení majetku do tohoto termínu a navíc
se dohodli o odložení některých plateb
na dobu po tomto datu, nutně se museli při nenaplnění
svého záměru dostat do vážných
potíží.
Tomu odpovídá jednání
ředitele AGP Sokolov ing. Jana Zichy a dr. Haisem dne 11.3.1992,
na němž bylo dohodnuto, že Lotos dá splátky
15 mil Kčs a zbytek doplatí až po privatizaci.
Také při jiných příležitostech
dr. Hais prohlašoval, že je ochoten složit dlužné
částky na zvláštní fond, ale
uvolnit je z něj až po privatizaci, neboť je
jejím stálým odkládáním
poškozován. Totéž ostatně tvrdí
spolu s ním i další nájemci v dopise
ministrovi pro Správu národního majetku a
jeho privatizaci ze 12.2.1992.
Odvolávají se na
povinný privatizační projekt podaný
v první vlně "velké privatizace"
1.10.1991, který pro AGP Sokolov zpracovali. Tento projekt
také doporučil regionální odbor MZe
dne 4.11.1991 a meziresortní komise dne 13.3.1992. Vzhledem
k tomu, že komise zasedala
dva dny po uvedeném jednání mezi ředitelem
AGP Sokolov a dr. Haisem by se dalo soudit, že komisi nijak
nevadily tehdy již téměř padesátimilionové
dluhy Lotosu vůči státu v rozhodnutí
převést pronajatý majetek na tuto firmu.
Chování státních
úředníků
Je otázkou, zda meziresortní
komise brala v úvahu situaci nájemců po odložení
privatizace, nebo zda nerozhodovala dostatečná kvalifikovaným
způsobem. Zmatečností a povrchností
práce komise se totiž v té době zabýval
i Zemědělský výbor České
národní rady, v němž se člen
komise dr. Beran hájil naprostým nedostatkem času
pro jednání v zájmu urychlení privatizace.
Z toho důvodu odmítal poukazy poslanců na
zodpovědnost komise za učiněna rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že komisi
vedl první náměstek ministra zemědělství
ing Vlastimil Tlustý a jejími členy byli
kromě ing. Tomáška i další lidé
zodpovědní za stálé novelizace zákona
o půdě a další legislativy představující
hlavní překážky pro realizaci původních
privatizačních projektů, lze předpokládat
i naznačené pochopení
pro situaci zájemců. Přinejmenším
někteří z nich však mohli a dokonce
měli (např. náměstek Tlustý)
úřední povinnost situaci v privatizovaných
podnicích znát.
To se týká zejména
ing. Burdy, tehdejšího ředitele odboru privatizace
MZe a dnešního nástupce ing. Tlustého
ve funkci prvního náměstka ministra zemědělství.
Jemu i dalším statním úředníkům
však byla situace AGP Sokolov buď lhostejná nebo
podřídili své jednání dogmatu
privatizace za každou cenu případně
dalším zřetelům.
Proto asi vedoucí detašované
pracoviště Sokolov regionálního odboru
MZe ing. Jiří Hruška vydal dne 1.3.1992 s odvoláním
na doporučení meziresortní komise (která
je ve skutečnosti vydala až 13.3.) firmě Lotos
vyjádření pro Eurobanku, v němž
konstatuje, že očekává realizaci kupní
smlouvy pronajatého majetku firmou Lotos do poloviny roku
1992. Ing. Burda výslovně potvrdil dr. Haisovi,
že "část agropodniku Sokolov s.p., se
bude privatizovat přímým prodejem 4 C firmě
Lotos". Toto potvrzení není datováno,
ale ověřeno 5. dubna 1992 státním
notářstvím v Sokolově. Nakonec i ředitel
AGP Sokolov vydal 8. 7. 1992 dr. Haisovi potvrzení téhož
druhu. To bylo již po předání přepracovaného
privatizačního projektu, předaného
zakladateli k posouzení 22.6. 1992.
Připomínáme, že tyto tzv. aktualizované povinné projekty vypracovávaly všechny státní statky s výjimkou jediného, který byl privatizován již v první vlně. Důvodem byly změny zemědělské legislativy, zejména stálá novelizace zákona o půdě, o něž se tolik přičinili členové meziresortní komise a vedoucí pracovníci MZe, jmenovitě náměstek Tlustý i jeho nástupce Burda. Vzhledem k jejich pozitivnímu stanovisku vůči záměru Lotosu není divu, že ředitel AGP Sokolov vydal zmíněné potvrzení, když z jeho důvodové zprávy aktualizovanému projektu ze 2.7.1992 a projektu samého vyplývá Lotos jako nabyvatel OZ Lítov, Krajková a agroservis Sokolov.
Vzhledem k tomu, že dle legislativy
založené již zákonem o státním
podniku z jara 1990 je každý ředitel státního
podniku vydán na milost a nemilost nadřízeným,
takže hospodářská samostatnost podniků
je daleko menší než kdykoliv po roce 1948, mohl
těžko postupovat jinak. Jeho faktický nadřízený
jednal tak, že správa kontroly MZe výslovně
konstatuje: Bývalý vedoucí detašovaného
pracoviště RO MZe ČR v Sokolově ing.
Hruška, ačkoliv
byl o problémech ve vypořádání
finančních závazků mezi nájemcem
a státním podnikem informován" ... nevyužil
možností daných mu ustanovením paragraf
118, odst.1 zákona č. 103/1990 Sb. (novelou hosp.
zákona) k včasnému a důslednému
řešení vzniklého
stavu. Mohl uložit ve své působnosti opatření,
která by vedla k minimalizaci škod a ztrát
na státním majetku a pohledávek formou zástavního
práva na majetku dr. Haise nebo odstoupit od smluv v důsledku
způsobených škod na zvířatech,
základních prostředcích
a jiných nedostatků v hospodaření."
Místo toho naopak dle téže správy "ke
snižování výše nájemného
a snižování hodnoty prodávaných
zásob proti původním HS docházelo
s plným vědomím a souhlasem vedoucího
detašovaného pracoviště Sokolov RO MZe
ČR ing. Hrušky.
Přesto, že HS jednoznačně
řešily způsob financování oprav
ZP a další investiční výstavbu,
další dodatek HS, ve kterém budou specifikovány
vzájemné závazky ve věci financování
oprav budov a technologie. Požadovat na jedné straně
vzájemné odsouhlasení dlužných
částech a na druhé straně uzavření
dohody o způsoby platby, přestože tyto částky
byly už delší dobu obecně známy."..."
Toto opatření jen prodlužovalo bezúročné
úvěrování nájemce. Tímto
dopisem zasahoval vedoucí detašovaného pracoviště
Sokolov do sporu ve věci
dlužných částek neplacených nájemcem
a ve věci změny již dříve schválených
HS mezi nájemcem a pronajímatelem. Tímto
nepřímo umožňoval nájemci dr.
Haisovi vytvářet prostor pro požadavky na financování
na zabezpečení provozních činností,
přesto tento se
zavázal hospodařit na vlastní účet.
Na to dne 5.3.1992 nájemce dr. Hais požádal
AGP Sokolov o poskytnutí nezbytných finančních
prostředků pro zabezpečení nutných
provozních činností na všech závodech
a dále předložil AGP Sokolov přehled
skrytých vad a nepoužitelných
základních prostředků v celkové
hodnotě 19 415 395,- Kčs.
V důsledku prokazatelného
podpory nájemce lze závěrem vyvodit, že
vedoucí detašovaného pracoviště
Sokolov RO MZe ČR ing. Hruška schvaloval, potvrzoval
a inicioval skutečnosti, která vedly ve svém
důsledku ke škodám a ztrátám
na státním majetku."
Vytýká-li tedy správa
kontroly MZe řediteli AGP Sokolov, že souhlasem s
podmínkami dr. Haise při jednání 11.3.1992
"de facto znemožnil soudní vymáhání
pohledávek, umožňoval úvěrovat
dlužníka - nájemce dr. Haise - ze státních
prostředků bezúročným způsobem
ve výši 34 825 225,- Kčs a zavazoval státní
podnik k souhlasu s tito nevýhodnými podmínkami",
pak to zjevně učinil pod nátlakem nadřízeného.
Je otázkou nakolik tento nátlak spolupůsobil
i při prodeji dvou rodinných
domů z majetku AGP Sokolov rodině správce
firmy Lotos Karla Petruse hluboko pod cenou znaleckého
posudku v době, kdy již ředitel AGP Sokolov
vymáhal na firmě Lotos dlužné částky.
Poté co se o stanovisku
ing. Hrušky přesvědčila z dopisu ředitele
AGP Sokolov dne 5.3.1992 Okresní prokuratura v Sokolově,
začaly jevit pozoruhodný nezájem o podnikatelské
praktiky firmy Lotos. Na tom ztroskotala i snaha ředitele
AGP Sokolov vymáhat dlužné pohledávky
prostřednictvím akciové společnosti
Credit Management. Tato společnost podala na základě
mandátní smlouvy s AGP Sokolov Generální
prokurátor České republiky dne 21.8.1992
podnět k zahájení trestního stíhání
JUDr. Haise, ale dopisem Okresní prokuratury Sokolov z
11.11.1992 jí bylo oznámeno,
že podání bylo podle paragrafu 159 odst. 1
trestního řádu odloženo (tj. že
prokuratura se jím vůbec nebude zabývat).
Z týchž důvodů patrně Credit
Management odstoupil již 10.7.1992 od vymáhání
pohledávky ve výši cca 200 000,- Kčs
na firmě Lotos pro jiného klienta.
Pracovně-právní
záležitosti
Při takovémto postoji
státních orgánů si mohl dr. Hais dovolit
nerespektovat ani zákoník práce. Obcházel
ho již v roce 1991 tím, že jmenoval - nejen vedoucí,
ale i řadové - pracovníky do funkcí,
přičemž odvoláním z nich končil
pracovní poměr. Toho využíval k potlačování
kritiky zaměstnanců, pro něž měl
a má neúspěch jeho podnikatelského
záměru patrně nejtěžší
důsledky.
Zaměstnance pobouřila
zejména skutečnost, že dle zpráv tisku
věnoval dr. Hais na plesu podnikatelů v roce 1992
do tomboly osobní automobil Favorit. Vzápětí
na odborové schůzi 25.3. upozornili, že zaměstnancům
Lotosu nechtějí jiné firmy nic prodat, neboť
Lotos neplatí pohledávky a právě tak
v době těchto gest majitele nejdou ani potřebné
finanční prostředky do výroby.Odezvou
bylo v dubnu okamžité propuštění
ředitele zemědělské výroby,
který nedostatečné financování
provozu kritizoval.
V květnu následoval
další střet s odbory, kvůli tomuto případu
a kvůli neplnění kolektivní smlouvy
již tak špatné vztahy mezi vedením firmy
a zaměstnanci se zhoršily, když v srpnu začaly
váznout výplaty mezd. Pokusy řešit finanční
potíže zastavením výplaty záloh
z důvodů údajně technických
byly neúspěšné a zaměstnanci
nakonec pohrozili stávkou k 17. listopadu 1992. K té
nedošlo jen proto,
že po jednání odborů s ředitelem
AGP Sokolov ing. Zíchou a ředitelem Územního
odboru MZe ing Knobem dr Hais nakonec podepsal příslušná
ustanovení kolektivní smlouvy.
Dle údajů odborů
však ustanovení nebyla plněna a jednotlivé
úseky (farmy) si pomohly tak, že místo platů
začaly vyplácet z vlastních tržeb zaměstnancům
minimální částky na přežití.
O tom, že nejde o údaje smyšlené, svědčí
skutečnost, že z dosud podaných pracovně-právních
žalob byla firma Lotos odsouzena ve čtyřech
případech žalob
pro zneužití paragrafu 53 zákoníku práce
(hrubé porušení pracovní kázně)
jako výpovědního důvodu a ve čtrnácti
případech k vyplacení dlužných
částek mzdy.
Kontroly
Takové podmínky
činnosti se přirozeně promítly o hospodaření.
S tím souvisí i aktivita veterinářů.
V lednu a únoru 1993 šetřila Okresní
veterinární správa (OVS) Cheb podmínky
v živočišné výrobě firmy
Lotos. 1.3.1993 upozornil ředitel OVS Cheb MVDr. J. Liška
ředitelku zemědělské výroby
Lotosu pí Zíchovou, že krmné směsi
mají nekvalitní složení
a že "řada dojnic, zejména v poporodním
období, je silně podvyživená."
17.3.1993 vydal závazný pokyn k nápravě
nedostatků. Protože na něj firma nereagovala
a výsledky dalšího šetření
7.4. nebyly o nic lepší, udělil 31.5.1993 dr.
Haisovi pokutu 5 000,- Kčs.
O těchto svých opatřeních informoval
dopisem ze 17.3.1993 ústředního ředitele
Státní veterinární správy MVDr.
Kozáka a ten zas ministra zemědělství
J. Luxe.
Oproti některým
líčením masových sdělovacích
prostředků je ovšem třeba konstatovat,
že u firmy nedocházelo k týrání
zvířat a že krmné dávky byly
zejména v zimním období sice nízké
a nekvalitní, přesto však nad hranicí
dávek záchovných. Z finanční
situace firmy zjevně souvisí nejen tato okolnost,
ale i další, totiž konstatování
"velmi dobrého" výživného
a dobrého zdravotního stavu skotu na pastvinách
při kontrole 29.7.1993.
Tehdy byl majitel firmy již
ve vyšetřovací vazbě, ke které
se chýlilo po náhlém obratu postoje státních
orgánů vůči němu na podzim
1992. Okresní prokuratura Sokolov sice ještě
11.11. odložila žalobu Credit Managementu, ale od 26.10.
probíhala již v AGP Sokolov kontrola Ministerstva
státní kontroly (MSK), zaměřená
nejen na vztahy s firmou Lotos, ale obecně nájemní
smlouvy a hospodaření se státními
prostředky. Skončila po blíže neurčeném
přerušení až 26.2.1993. Nad některými
jejími výsledky a důsledky se nelze než
pozastavit.
Protokol o výsledcích
je byrokratický dokument, zabývající
se čistě formální stránkou
věci a důsledně opomíjející
příčiny. Po součtu pohledávek
u AGP Sokolov u nájemců prostě konstatuje
jako závadu nevypovězení smluv, jimiž
se pracovníci zřejmě detailně nezabývali.
To je patrné nejen z ignorování odlišných
textů týchž ustanovení v jednotlivých
smlouvách, ale i z kritiky ředitele AGP Sokolov
za poskytnutí finančních
prostředků na generální opravy pronajatých
základních prostředků ve výši
1 400 000,- Kčs nájemci, ačkoli jasné
ustanovení o tom obsahují pouze některé
smlouvy.
Nejpodivnější
je však kritika ředitele AGP Sokolov za to, že
dotační prostředky ve výši 3
858 791,- Kčs nepřevedl na nájemce, ale dohodl
s ním vzájemný zápočet pohledávek.
Formálně je patrná výtka v pořádku,
jen dokonalý úřední šiml však
může ignorovat skutečnost, že převedením
dotací na nájemce by se staly nedobytnými
další téměř 4 mil. Kčs,
které takto aspoň sloužily k úhradě
nezaviněné platební neschopnosti AGP Sokolov,
včetně jeho správného konstatování,
že dotace byla poskytnuta zpětně na rok 1991
a tudíž čerpána formou zápočtu
pohledávky i na hospodaření podniku před
pronájmem jeho částí.
Podle ing. P. Stefanoviče, ředitele oblastního
oddělení MSK, nejsou okolnosti použití
dotace obsahem protokolu a proto je nelze přijmout jako
námitku.
Nejzávažnější
je fakt, že protokol, na jehož základě
byl odvolán dosavadní ředitel AGP Sokolov
ing. J. Zicha, sepsala kontrolní skupina jejímž
členem byl též ing. Karel Valíček,
dnešní ředitel AGP Sokolov. Do této
funkce byl jmenován 15.3.1993, tedy šestnáct
dnů po skončení akce. Nemáme-li pochybovat
o nezaujatosti komise, musíme vyslovit uznání
MZe za nezvykle rychlý
výběr a jmenování nového ředitele.
Vadou na kráse postupu zakladatele je ovšem fakt, že tento rychle vybraný ředitele
stáhl žalobu na Lotos,
podanou 18.12.1992 svým předchůdcem ve věci
vymáhání pohledávek ve výši
46 279 317,- Kčs. Důvodem byl nedostatek finančních
prostředků na složení soudního
poplatku. Ing. Karel Valíček patrně přehlédl
skutečnost, že poplatek (v maximální
výši 100 000,- Kč) může soud na
základě žádosti snížit,
prominout či stanovit jeho postupné splácení,
popř. stanovit odklad platby.
Za ředitelování
ing. Valíčka proběhal kontrola MZe, kterou
ministr Lux vyslal na základě několika stížností,
včetně dopisu sedmdesáti tří
zaměstnanců firmy Lotos a výzvy na sjezdu
odborových pracovníků v zemědělství
19.-22. 1993. Tato kontrola se zabývala situace opravdu
zevrubně a věcně, přestože neměla
oprávnění jít za rámec hospodaření
Lotosu s pronajatými prostředky a převodů
majetku AGP Sokolov. Lze jen litovat, že se ministerstvo
situací tohoto podniku nezabývalo dříve,
ať již z jakýchkoli
důvodů.
Další události
Souběžně s
kontrolními orgány postupovala policie. Kriminální
služba sokolovského okresního ředitelství
policie ČR rozesílala firmám v regionu 11.1.1993
dotazník na obchodní vztahy s firmou Lotos. Poté
byl dr. Hais vyslýchán na svobodě a 22.6.1993
vzat do vazby, aby se nemohl skrývat, uprchnout nebo působit
na svědky. Vyšetřován je pro zpronevěru,
které se měl dle usnesení Krajského
úřadu vyšetřování policie
ČR Plzeň dopustit tím, "že v době
od 1.7.1991 do 11.6.1993 v Sokolově a
jinde z pronajatých hospodářských
zvířat státního podniku Agropodnik
Sokolov si přisvojil a prodal, případně
dal porazit nejméně 600 krav, 64 býků,
255 jalovic, 324 telat, 340 ovcí, 1 121 prasat a 80 volů
v hodnotě nejméně 7 450 271,- Kč a
ztržené peníze si
přisvojil."
Chatrnost obvinění
je patrná i laikovi. Přestože od původního
záměru prodat "zásoby dobytka"
ing. Haisovi na podzim 1991 ředitel AGP Sokolov odstoupil,
patří porážky dobytka k běžnému
hospodaření podniku a nelze vážně
očekávat, že by nájemce nechal pronajatá
zvířata uhynout sešlostí věkem.
Neoprávněné přisvojení tržeb
za tato zvířata bude při povaze nájemních
smluv i organizačním uspořádáním
firmy Lotos velice obtížné prokazovat. Je opravdu
s podivem, že něčeho takového si nepovšimli
vyšetřovatel, krajská prokuratura ani
krajský soud.
V souvislosti se vším,
co bylo řečeno výše, se nabízí
jiné vysvětlení: koncem roku 1992 se postoj
státních orgánů vůči
firmě Lotos zásadně mění. Ať
již bylo příčinou cokoli, při
jednání na ministerstvu pro správu národního
majetku a jeho privatizaci dne27. 1. 1993 byl dr. Haisovi předán
dříve nedoručitelný dopis, zamítající
jeho privatizační projekt. Společné
stížnosti dr. Haise a ostatních tří
nájemců nebylo vyhověno, stejně jako
další stížnosti ze 26.5.1993, kterou
dr. Hais zaslal ministru zemědělství J. Luxovi.
Místo toho začalo
další kolo hry. MZe ujišťovalo některé
pisatele stížností na firmu Lotos ještě
21.6.1993, že "v nově zpracovávaném
zakladatelském privatizačním projektu bude
navržen jiný způsob privatizace majetku, který
v současné době užívá
pan JUDr. Hais, a to ve prospěch dalších zájemců",
psala dr. Haisovi již 18.6.1993 Ředitelka Územního
odboru MZe ČR Sokolov ing. Jitka Hlaváčková
však napsal, že "Státní podnik Agroservis
Sokolov půjde do likvidace".
To pak potvrdil dopisem z 19.7.1993 i ředitel odboru 410
MZe ing. Jiří Stehlík. Všechny privatizační
projekty se tak staly bezpředmětnými. V souvislosti
se vzetím dr. Haise do vazby došlo mezitím
k aktivitám místních orgánů,
které by mohly neinformovanost
MZe o osudu AGP Sokolov (vyplývající z rozdílu
dat dopisů v předchozím odstavci) objasnit
ze zajímavého úhlu.
Podle snadno ověřitelného
tvrzení pracovníků firmy Lotos přineslo
zprávu o vzetí dr. Haise do vazby již ranní
vydání plzeňského týdeníku
ze 23.6.1993, ačkoli k rozhodnutí o tom došlo
až během dopoledne. Současně zaslal
ředitel AGP Sokolov ing. K. Valíček dr. Haisovi
písemnou výstrahu s výzvou, aby do 30.6.
vyplatil dlužné nájemné.
Jelikož dr. Hais požadavek
nesplnil, zaslal ing. Valíček na jeho sokolovskou
adresu ve středu 30.6. sdělení, že následující
den (tj. 1.7.) bude přebírán majetek a to
od 8.00 na bývalém OZ Dolina, od 11.00 na bývalém
OZ Dolní Náivy, od 14.00 na závodě
Zásobovací a Obchodní a od 17.00 na závodě
Zem. služby Lítov. Ačkoli
věděl, že se dr. Hais nachází
ve vazbě v Plzni, žádal současně
na sokolovskou adresu o písemnou plnou moc pro pověřence
k předání majetku s tím, že nebude-li
mu předložena, bude majetek převzat bez účasti
zástupce firmy Lotos. Obdobné výzvy opakoval
ještě k 15.
7. a k 18. 7. , což je ve státě, který
se nazývá právní, jistě neobvyklý
postup.
Aktivita ředitele AGP Sokolov,
který krátce před tím zmařil
snahu svého předchůdce vymoci pohledávky
soudně, by se snad dala chápat jako opožděná
svědomitost, nebýt velice zvláštních
okolností likvidace AGP Sokolov. V těchto dnech
se totiž do objektů stále ještě
pronajatých firmou Lotos dostavil zástupce německé
firmy AGRO REINHARD, který se odvolává na
příslib a připravené smlouvy s ing.
Valíčkem a ředitelkou Územního
odboru MZe ing. Hlaváčkovou, že během
čtrnácti dnů všechny zemědělské
objekty odkupuje. Nevíme sice zda název firmy souvisí
se jménem někdejšího protektora Heydricha,
podle důvěryhodných informací je však
zájemcem jeden z odsunutých sudetských Němců.
Ze všech uvedených
skutečností vyplývají následující
závěry:
a) Firma Lotos měla při
svém založení silnou politickou podporu, která
se projevovala mimo jiné tím, že státní
orgány kryly a někteří jejich činitelé
dokonce iniciovali nedodržování právního
řádu z její strany, zatímco jiní
ve snaze privatizovat majetek státního podniku v
její prospěch přinejmenším zanedbávali
své povinnosti.
b) Přes tuto podporu nebyla
firma schopna nejen prosperovat, ale ani přežít
v podmínkách liberalistické zemědělské
politiky vlády, kontrastující právě
na Sokolovsku se situací na druhé straně
hranice, kde mají zemědělci ve stejných
přírodních podmínkách výrazně
vyšší státní podporu, jak dokládá
toto srovnání:
ES 1991 | |||
ČR 1991 | |||
ČR 1992 | |||
ČR 1993 |
V Německu jsou subvence
vyšší než průměr ES a v Bavorsku
vyšší než průměr Německa.
c) Neprokázalo se, že
by soukromý podnikatel hospodařil automaticky lépe
než státní podnik. Privatizační
a jmenovitě restituční legislativa naopak
zhoršuje možnosti podnikání všech
subjektů, nejen státních podniků.
d) Ve snaze zakrýt tyto
skutečnosti začal být majitel firmy Lotos
dr. Hais postupně představován jako atypický
případ "megalomanského podnikatele"
a naopak státní orgány, které jej
dlouho kryly, jako zastánci práva a spravedlnosti
vůči jedinci, kompromitujícímu svými
ryze osobními nedostatky správnou politiku vlády.
e) Někteří
pracovníci státních orgánů
nastolují při postupu vůči firmě
Lotos stejnou právní nejistotu, jako kdysi při
její podpoře.
f) Ve snaze plnit politickou linii
vládní koalice, symbolizovanou v daném případě
jednáním se sudetoněmeckou landsmanschaftem,
porušují místní orgány dokonce
mezinárodní závazky republiky, jmenovitě
ustanovení Pařížské reparační
dohody z roku 1945, zavazující nás nepřipustit,
aby se majetek konfiskovaný sudeťákům
vrátil do německých rukou.
Ze všech těchto důvodů
je třeba odmítnout snahu zneužít krachu
firmy LOTOS k odvedení pozornosti od krachu vládní
zemědělské politiky. Dr Hais tuto politiku
využíval ke svým záměrům,
nebyl však jejím iniciátorem. V současné
době se praktiky u něj užívají
bez něj a dokonce proti němu způsoby,
neslučitelnými se zásadami právního
státu a k cílům, neslučitelným
s českými národními zájmy.
Vyměnily se jen figurky, skandální hra však
pokračuje za kouřovou clonou údajně
snahy o nápravu situace a postih viníka.