Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám poslancům následující interpelaci poslance Jiřího Drápely a dalších na předsedů vlády Václava Klause. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážený pan

Václav Klaus

předseda vlády České republiky

prostřednictvím pana

Milana Uhdeho

předsedy Poslanecké sněmovny

Vážený pane předsedo,

obracíme se na Vás ve velmi závažné záležitosti, kterou shledáváme po bližším přezkoumání nedořešenou a která nabývá stále více na aktuálnosti. Jedná se o věc naplňující ve značné míře sdělovací prostředky, jejíž možný význam je podceňován, ačkoliv eventuální nález by mohl mít nejen celostátní, ale i mezinárodní dosah.

Již delší dobu je veřejnost seznamována s postupem hledání tzv. Štěchovického pokladu. Touto činností se dle tisku zabývají dva soukromníci, přičemž již samotná oficializace hledačské činnosti je sporná. 0 tom však dále. Poklad by měl podle předpokladů a kusých zpráv obsahovat cenné předměty a umělecká díla shromážděná loupeživou činností nacistického Německa (podle některých zpráv by se v úkrytu měla nacházet dokonce proslulá jantarová komnata), dále valutové prostředky, čísla kont ve švýcarských bankách a konečně, možná i hlavně, archiválie obrovského historického dosahu včetně podstatné části archivu protektorátního gestapa. Již při tomto letmém výčtu je patrné, že případný nález může mít nedocenitelný význam.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem považujeme přístup našeho státu, reprezentovaného vládou a příslušnými ministerstvy, jakož i orgány veřejné správy, za poněkud chaotický a rozhodně zcela neodpovídající potencionálnímu významu celé záležitosti. Vše co jsme doposud uvedli je všeobecně známo a nepochybně je to známo i uvedeným institucím. O to více je zarážející, že tyto orgány nejeví žádný zájem o možné důsledky nálezu a o zajištění svého přiměřeného postavení při nakládání s případným nálezem. Je možné, že příslušné kroky již byly podniknuty, avšak veřejnost a nich není informována vůbec. Na základě dostupných informací je docela dobře možné, že Česká republika bude po nálezu postavena do role statisty útrpně přihlížejícího rozebírání státně důležitých dokumentů nevyčíslitelné hodnoty, a to bez jakékoliv vlastní aktivity směřující k zajištění svého vlastního důstojného postavení. Odpovědí může být, že tato oblast je dostatečně právně podchycena občanským zákoníkem a jinými předpisy. Ve skutečnosti je taková odpověď více než sporná, neboť neexistuje právní předpis jednoznačně stanovující vlastnictví státu k nalezeným a skrytým věcem,u nichž není znám vlastník nebo tento vlastník zanikl bez právního nástupce a nebo právní nástupce sice existuje, ale takové věci svým charakterem by měly náležet spíše do vlastnictví někoho jiného.

Takto popsaná skutečnost fakticky znamená, že po nálezu by měl být poklad odevzdán příslušnému státnímu orgánu, u něhož by měl být rok uložen a pokud se v této lhůtě nepřihlásí skutečný eventuální vlastník, měly by nalezené věci přejít do vlastnictví státu. Takový postup, byť je v souladu s právními předpisy je v případě, že bude mít nález očekávaný charakter, více než absurdní a ohrožuje státní zájmy.

Platná právní úprava však obsahuje ještě jeden problém, a to povinné nálezné ve výši deseti procent z hodnoty nalezených věcí. Jestliže skutečně budou mezi těmito věcmi umělecké předměty uloupené za druhé světové války či velmi významné archiválie, může hodnota nálezu nabýt velmi snadno charakteru praktické nevyčíslitelnosti či miliardových hodnot počítaných nikoliv v korunách, ale spíše v dolarech. Existuje vůbec možnost převzít fakticky tyto závazky státem, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti možné finanční participace jednotlivých zjištěných vlastníků (ani tato participace není předem jednoznačná)?

Velkým otazníkem je právě legalizace hledačských aktivit. Odhlédneme-li od paradoxu, že se hledáním zabývá i člověk, jehož snad jedinou vazbou na Českou republiku je skutečnost, že hovoří velmi dobře česky, je otázkou jakým způsobem je legalizováno samotně hledání pokladu. Veřejnost neví, kdo udělil příslušná povolení a zda je v jejich rámci ošetřeno i naložení s nalezeným pokladem. Podle některých informací je příslušná oblast stále ještě vojenským prostorem. Pod tlakem uvedených skutečností a faktů žádáme, aby byla přezkoumána vydaná rozhodnutí, zastaveny veškeré soukromé hledačské aktivity a aby stát převzal plnou odpovědnost za hledání a případný nález. Jedině tímto způsobem bude zabráněno finančním i informačním únikům.

Samostatnou kapitolou je zajištění bezpečnostních opatření, zejména pyrotechnických a protipožárních. Nikoliv zanedbatelnou otázkou je i eventuální báňský dohled a zachovávání hygienických předpisů. Zdá se, že po této stránce je státní dohled téměř nulový.

S přihlédnutím ke všem uvedeným skutečnostem se na Vás, vážený pane premiére, obracíme s touto interpelací a žádáme o sdělení následujících informací přijetí následujících opatření:

1) Jakým způsobem byly hledačské práce povoleny, na základě jakých podkladů, komu byla povolení udělena a kým byla udělena?

2) Jakým způsobem je zajištěn dohled státu a orgánů veřejné správy nad dodržováním příslušných obecně závazných bezpečnostních předpisů?

3) Jakým způsobem je zajištěno orgány veřejné správy zabránění manipulacím s eventuelním nálezem?

4) Jaké jsou současné i výhledové předpoklady finančního krytí případného nálezného, eventuelně jaké jsou majetkové dohody řešící tuto otázku, kým a kdy byly uzavřeny?

5) Žádáme předložení všech dostupných údajů k posouzení Nezávislým kontrolním úřadem formou podnětu a jejich následné přezkoumání.

6) V případě zjištění nebezpečí úniku informací, poškození majetku, jakékoliv nevýhodnosti právního vztahu mezi státem a hledajícími subjekty pro stát nebo v případě zjištění jakékoliv skutečnosti zpochybňující legalitu celé akce požadujeme okamžité podniknutí všech kroků směřujících k zastavení hledačské činnosti a k převzetí této činnosti státem.

Vzhledem k časové i věcné naléhavosti celé záležitosti zároveň žádáme Poslaneckou sněmovnu, aby hlasováním označila tuto interpelaci jako naléhavou a aby určila na odpověď lhůtu deseti dnů.

Byli bychom velmi rádi, kdyby se naše obavy ukázaly jako liché.

V Praze dne 7.9. 1993

Poslanci Poslanecké sněmovny: