Orgány odborného dozoru jsou ústav a inspekce.
Orgány odborného dozoru
a) dozírají, zda podnikatelé s vínem a fyzické osoby dodržují povinnosti stanovené tímto zákonem,
b) zjišťují příčiny nedostatků a osoby za ně odpovědné,
c) podle potřeby a povahy zjištěných nedostatků ukládají rozhodnutím způsob a lhůtu k odstranění těchto nedostatků a jejich příčin,
Ústav provádí odborný dozor nad
a) výrobou révových sazenic a jejich uváděním do oběhu,
b) výsadbou vinic a jejich registraci,
c) druhy, množstvím a používáním chemických ochranných přípravků k ošetření vinic včetně dodržování ochranných lhůt.
d) vedením vinohradnické evidence podle zásady
č. 11 odst. 1.
Inspekce provádí odborný dozor nad
a) výrobou révového vína včetně jeho jakostního třídění,
b) výrobním omezením ve smyslu zásady č. 7,
c) balením a označováním ve smyslu zásady č. 8
d) oběhem révového vína ve smyslu zásady č. 9
e) skladováním révového vína ve smyslu zásady č. 10
f) vedením vinařské evidence podle zásady
č. 11. odst. 6.
Pracovníci orgánů odborného dozoru jsou při plnění svých úkolů oprávnění
a) za účasti podnikatelů s vínem nebo fyzických osob vstupovat do prostorů a výrobních objektů, kde se vinná réva vyrábí, upravuje lahvuje a uvádí do oběhu,
b) požadovat od podnikatelů s vínem nebo fyzických osob potřebná vysvětlení, informace, doklady a jiné písemnosti, nahlížet do nich a pořizovat si z nich potřebné výpisy, požadovat nezbytnou, věcnou osobní a jinou součinnost při těchto úkonech: tato součinnosti je bezplatná,
c) odebírat bez náhrady v nezbytném množství vzorky potřebné k výkonu odborného dozoru.
Pracovníci orgánů odborného dozoru
se při výkonu své odborné činnosti
prokazují služebním průkazem či
pověřením.
Podnikatelé s vínem nebo fyzické osoby jsou povinni umožnit pracovníkům odborného dozoru
a) vstup do prostorů a výrobních objektů, kde se vinná réva pěstuje a množí, hrozny nakupují a zpracovávají, révové víno vyrábí, upravuje lahvuje a uvádí do oběhu,
b) poskytnout potřebná vysvětlení,
informace, doklady a jiné písemnosti, nezbytnou
věcnou, osobní a jinou součinnost potřebnou
k výkonu jejich činnosti včetně kontrolních
vzorků.
Zdůvodnění: Zákon řeší
celou šíři vinohradnické a vinařské
výroby, která se může snadno stát
předmětem spekulativních a nedovolených
záměrů. Proto je nutné, aby byla přesně
vymezena působnost orgánů odborného
dozoru a pravomoc pracovníků odborného dozoru.
Jestliže to vyžaduje ochrana zdraví lidí
nebo ochrana spotřebitele před falšovanými
a nejakostními výrobky, uloží příslušný
orgán dozoru podnikateli s vínem zvláštní
opatření uvedená v odstavci druhém
a třetím.
Ústav uloží podnikateli s vínem, který
vyrábí nebo uvádí do oběhu
neuznanou podnožovou révu nebo rouby révy vinné
anebo révové sazenice jejich zničení.
Inspekce uloží
a) podnikateli s vínem, který uvádí do oběhu révové víno, které neodpovídá deklarovanému jakostnímu označení podle zásady č. 5 jeho přeřazení,
b) podnikateli s vínem při prokázání zdravotní závadnosti révového vína zákaz uvádění révového vína do oběhu a zvláštní způsob jeho zpracování nebo jeho zničení, nejde-li zdravotní závadnost odstranit zvláštním způsobem zpracování,
c) podnikateli s vínem, který vyrábí
nebo uvádí do oběhu víno v rozporu
s tímto zákonem, zákaz jeho uvádění
do oběhu a nařídit zvláštní
způsob jeho zpracování a užití.
Zvláštní opatření lze uložit
vedle pokuty podle zásady č 14.
Zdůvodnění: Zvláštní
opatření postihují nejzávažnější
porušení povinností stanovených tímto
zákonem, která zpravidla mají za následek
znehodnocení vína, ohrožení lidského
zdraví a ohrození postavení vína na
světovém trhu. Zvláštními opatřeními
vůči těm, kdo porušují nejzávažnější
povinnosti, je též sledována ochrana zájmů
ostatních podnikatelů s vínem a ochrana zájmu
spotřebitele.
Ústav uloží podnikateli s vínem, který
a) poruší povinnosti stanovené v zásadě č. 11 odst.1. 3 a 5 pokutu až do výše 100.000, - Kč,
b) poruší povinnosti stanovené v zásadě
č. 3 pokutu až do výše 500.000,- Kč.
Inspekce uloží podnikateli s vínem, který
a) poruší povinnosti stanovené v zásadě č. 11. odst. 6 pokutu až do výše 100.000 Kč,
b) poruší povinnosti stanovené v zásadě
č. 5. 6. 7. 8. 9 a 10 pokutu až do výše
500.000,- Kč.
Ústav uloží pokutu až do výše 1.000.000,- Kč podnikateli s vínem, který
a) poruší povinnosti podle odstavce prvního opětovně,
b) ztěžuje nebo maří výkon odborného dozoru,
c) neprovede v určené lhůtě jeho rozhodnutí k odstranění nedostatků a jejich příčin,
d) poruší povinnosti nařízené
zvláštním nařízením.
Inspekce uloží pokutu až do výše 1.000.000,- Kč podnikateli s vínem, který
a) poruší povinnosti podle odstavce druhého opětovně,
b) ztěžuje nebo maží výkon odborného dozoru,
c) poruší povinnosti nařízené zvláštním opatřením,
d) neprovede v určené lhůtě její
rozhodnutí k odstranění nedostatků
a jejich příčin.
Správní delikt [ § 2 odst. 1 zákona
ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích,
ve znění pozdějších předpisů
] podle odstavce třetího písm. a) a odstavce
čtvrtého písm. a) byl spáchán
opětovně, dopustil-li se ho podnikatel s vínem,
kterému byla v posledním roce za jednání
podle odstavce prvního nebo druhého uložena
pokuta pravomocným rozhodnutím o správním
deliktu.
Při stanovení výše pokuty se přihlédne
k závažnosti, způsobu, době trvání
a následkům protiprávního jednání.
Pokutu lze podnikateli s vínem uložit do jednoho roku
ode dne, kdy orgán odborného dozoru zjistil porušení
povinnosti, nejdéle však do tří let
od doby, kdy k porušení došlo.
Pokuta je příjmem státního rozpočtu
Českého republiky.
Zdůvodnění: Přísnost navržených
sankcí má své opodstatnění
v ochraně vinohradnictví a vinařství,
zejména v ochraně révy vinné před
zavlečením nebo šířením
nakažlivých chorob nebo škůdců
užitkových rostlin (vnější a vnitřní
karanténa), v ochraně pravosti odrůdy, v
ochraně zdraví lidí před zdravotně
závadným vínem a ochraně podnikatelů
s vínem před porušováním pravidel
dobrého obchodního styku a zásad hospodářské
soutěže a ochraně spotřebitele zvláště
před poškozováním zdraví zdravotně
závadným vínem.
Přestupku na úseku ochrany vinohradnictví nebo vinařství se dopustí fyzická osoba, která
a) stěžuje nebo maří výkon odborného dozoru nebo nevykoná v určené lhůtě jeho rozhodnutí k odstranění nedostatků a jejich příčin,
b) poruší jinou povinnost stanovenou tímto
zákonem.
Za přestupek podle odstavce prvního písm.
a) a b) lze uložit pokutu do výše 5.000 Kč,
za opětovné spáchání přestupku
podle odstavce prvního písm. a) a b) lze uložit
pokutu do výše 10.000.- Kč. Pokuty ukládá
ústav, jde-li o přestupek na úseku vinohradnictví
a inspekce, jde-li o přestupek na úseku vinařství.
Přestupek byl spáchán opětovně,
dopustí-li se ho fyzická osoba, které byla
v posledním roce za předchozí porušení
povinnosti podle tohoto zákona uložena pravomocným
rozhodnutím pokuta.
Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí
o přestupcích a jejich projednávání
obecné předpisy [Zákon ČNR č
200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění
pozdějších předpisů. Zákon
č. 71/1967 Sb., o správním řízení
(správní řád).].
Zdůvodnění: Podle ustanovení odstavce
1 budou postihována porušení povinností,
které zákon ukládá fyzickým
osobám, které se zabývají vinohradnictvím
nebo vinařstvím v rozsahu menším než
je stanoveno zásadou č. 2 odst. 2 pro podnikatele
s vínem.
Obecné předpisy o správním řízení
[zákon č. 71/1967 Sb., o správním
řízení (správní řád)]
se nevztahují na ověřování
hroznů podle zásady č. 5.
O odvolání proti rozhodnutí ústavu
podle tohoto zákona rozhoduje ministerstvo.
Zdůvodnění: Na rozhodování
o právech a povinnostech dotčených subjektů
se vztahují obecné předpisy o správním
řízení s výjimkou uvedenou v textu
zásady, která je odůvodněna povahou
tohoto úkonu, který je úkonem odborně
znaleckým. Druhý odstavec má odstranit pochybnosti
o tom, který orgán má rozhodovat o odvolání
proti rozhodnutí ústavu.
Podnikatelé s vínem i fyzické osoby jsou
povinni do 4 měsíců od nabytí účinnosti
tohoto zákona oznámit ústavu výměru
plochy vinic zřízených před nabytím
účinnosti tohoto zákona.
Zdůvodnění: Vzhledem k zásadě
č. 12 je třeba zajistit evidenci stávajících
vinic, zejména s ohledem na změny vlastnických
a nájemních vztahů k půdě.
Na území České republiky byla problematika vinohradnictví a vinařství do roku 1918 řešena vinařským zákonem Rakouska-Uherska, který byl recipován ČSR po roce 1918, tak jako většina právních norem Rakouska-Uherska při průběžném doplňování předpisů a pokynů vydávaných úřady na různých stupních státní zprávy a řadou různých doporučení či uzancí vinařských spolků.
Po roce 1945 a zejména přechodem na centrálně řízené hospodářství po roce 1948 hlavním nástrojem k usměrňování kvality surovin i finálních výrobků se stala soustava technických norem. V počátečních letech technické normy v odvětví zemědělství a výživy, tedy i v oblasti vinohradnictví a výroby vína, sehrály určitou pozitivní roli v udržení kvality. Následným prohlubováním direktivního řízení hospodářství až do konce roku 1989 se však řada technických norem stala brzdou vývoje, neboť jejich úroveň se při tvorbě a revizích přizpůsobovala stále klesající hospodářské prosperitě, čímž byl celý proces ještě více prohlubován. V současné době dosud platné technické normy neodpovídají podmínkám tržního mechanismu, ani požadavkům na kvalitu, zakotveným v normách mezinárodních. Z těchto důvodů a v souvislosti i s usnesením vlády ČSFR č. 208/1989 se přistoupilo k úplné přestavbě systému technických norem a k zahájení prací na zákoně o potravinách, jehož součástí bude potravinový kodex, nahrazující technické normy.
Oblast vinohradnictví je dále upravena rámcově zákonem č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby, v platném znění a prováděcí vyhláškou k tomuto zákonu. Tyto právní předpisy jsou v řadě institutů zastaralé a nerespektují specifika vinohradnictví a mnohdy neodpovídají právním předpisům vyspělých zemí Evropského společenství.
Z provedených analýz vyplynulo, že problematika vinohradnictví a vinařství je natolik specifická, že vyžaduje úpravu samostatným zákonem, obdobně jako je tomu v sousedních zemích s vyspělým vinařstvím, např. Rakousko a Itálii.
Zejména se jedná o nutnost zabezpečovat prostřednictvím zákonné normy problematiku vinohradnictví a vinařství v celém průřezu reprodukčního procesu. tj. v regulaci vinohradnictví ve vztahu ke geograficky daným pěstitelským oblastem až po vytvoření předpokladů pro zajišťování výroby kvalitního a zdravotně nezávadného vína. Úprava tohoto okruhu společenských vztahů samostatnou právní normou navazuje na historickou minulost vinohradnictví a vinařství v českých zemích a je v plném souladu se způsobem řešení v mnoha vyspělých zemích, kde dlouholeté poznatky a zkušenosti v oblasti pěstování vinné révy a zpracování hroznů révy vinné i z hlediska falšování kvality vína s negativním dopadem na zdravotní nezávadnost si vyžádaly uplatnění samostatných, podrobně rozpracovaných zákonů.
Z uvedených důvodů byly do předkládaného návrhu zásad zákona zapracovány přesně formulované povinnosti pro výrobu sadbového materiálu - révových sazenic pro výsadbu vinic, chemickou ochranu a ošetřování vinic. Tato ustanovení jsou ustanoveními zvláštními ve vztahu k připravovanému návrhu zásad zákona o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin a vystihují specifičnost vinohradnictví jako jednoho z odvětví pěstování kulturních rostlin. Praxe a hlavně záměry do budoucna si vynucují přísněji řešit otázku vhodnosti a počtu pěstovaných odrůd, neboť zúžení sortimentu je nezbytné.
Šíře technologického prostoru výroby
révového vína je velká, ale její
využití častěji může být
vedeno v negativním směru. To zejména platí
v období demonopolizace výroby révového
vína, kdy do výroby vstupuje celá řada
subjektů. Jedná se zejména o velký
počet fyzických osob, které se vinohradnickou
a vinařskou výrobou již zabývají,
anebo se chtějí zabývat pouze výrobou
vinařskou, to je nákupem hroznů, jejich zpracováním,
výrobou vína a jeho prodejem.
Proto je nutné vydat vinohradnický a vinařský zákon, který by jasně formuloval povinnosti a zákazy jak pro oblast vinohradskou, tak pro oblast vinařskou. Současně by měl řešit z hlediska administrativně právního i oběh vína. Je též nezbytné upravit působnost orgánů odborného dozoru, jeho práva a povinnosti, které nejsou řešeny v platném právním řádu vyčerpávajícím způsobem.
Návrh zákona by měl zásadním způsobem vyřešit i stávající vymezení jakostních tříd hroznů moštových odrůd révy vinné a révového vína. Do budoucna není možné, aby hlavním kvalitativním ukazatelem pro určení jakostní třídy byla jen odrůda. Rozhodujícím pro kvalitu révového vína musí být stupeň cukernatosti, tj. obsahem cukru ve 100 l révového moštu. Význam odrůdy hned následuje, neboť pouze kvalitní moštové odrůdy dosahují nejvyšší cukernatosti.
Nelze uvažovat s konkurenční schopností naší vinařské produkce na světových trzích, pokud se nepřizpůsobíme světovým trendům, které jsou v naprostém souladu s požadavky zdravotníků. Hlavně jde o výrazné omezení až vyloučení používání řepného cukru pro výrobu kvalitních révových vín. S tím souvisí snížení obsahu cukru a alkoholu ve vínech. Je též nezbytné volit takové technologie fyzikálního ošetření révových vín, které až na oxid siřičitý by vyloučily používání dalších chemických konzervačních činidel.
S těmito vývojovými obtížemi se již evropské vinařství vyrovnalo. Pokud se mu chceme přiblížit, musíme to dokázat také.
Vyspělé vinařské státy v Evropě, právě pro uvedené specifické podmínky vinohradnictví a vinařství, řeší celou šíři této problematiky ucelenou, jednotnou a podrobnou právní normou. Některé státy k této úrovni dospěly na základě vývoje. Jiné, např. sousední Rakousko, ale i Itálie, byly přinuceny vinařský zákon přepracovat do nejhlubších podrobností velkými mezinárodními komerčními tlaky.
Základní povinnosti podnikatelů, ale i
fyzických osob, je nezbytné vzhledem k Listině
základních práv a svobod stanovit zákonem.
Rovněž tak úprava zákonem a prováděcími
právními předpisy vydanými na jeho
základě bude pro podnikatele mnohem přehlednější
než stávající úprava v ČSN
a daleko lépe zajistí ochranu jejich práv.
Navrhovaná právní úprava si vyžádá posílení mzdových nákladů o cca 300.000,- Kč ročně, tj. mzdy 3 pracovní inspekce, o které bude posílen odborný dozor při ověřování hroznů.
Tyto náklady na mzdy budou kompenzovány příjmy
z této činnosti, které budou příjmem
státního rozpočtu.
V Praze dne 7. července 1993
Předseda vlády
Místopředseda vlády a ministr