Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Úmluva z 29. července 1960 o občanskoprávní odpovědnosti v oblasti jaderné energie, doplněná dodatečným protokolem z 28. ledna 1964 a protokolem z 16. listopadu 1982.

Text zahrnuje opatření Dodatečného protokolu z 28, ledna 1964 a protokolu z 16. listopadu 1982, které Pařížskou konvenci upravují.

Vlády Německé spolkové republiky, Rakouské republiky, Belgického království,

Dánského království, Španělského království, Finské republiky, Francouzské republiky, Helénské republiky, Italské republiky, Lucemburského velkovévodství, Norského království, Nizozemského království, Portugalské republiky, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Švédského království, Švýcarské konfederace a Turecké republiky (viz pozn. 1).

Vzhledem k tomu, že Agentura pro jadernou energii vytvořena v rámci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (dále OECD) se pověřuje podporou vytváření a slaďování zákonů o jaderné energii v účastnických zemích zvláště pokud jde o veřejnou odpovědnost a pojištění proti atomovým rizikům.

Ve snaze zajistit odpovídající a spravedlivé odškodnění osob, které utrpěly škody v důsledku jaderných havárií a při přijetí všech nezbytných opatření, aby se tím neomezil rozvoj výroby a využití jaderné energie k mírovým účelům.

V přesvědčení, že je nezbytné sjednotit základní pravidla užívaná v jednotlivých zemích pokud jde o odpovědnost vyplývající z těchto škod a přitom ponechat zemím možnost přijímat v měřítku vlastního státu dodatečná opatření, pokud je budou považovat za nezbytná.

Dohodly se na následujícím:

a) Ve smyslu této Úmluvy

I) Jaderná nehoda znamená každou událost nebo několik po sobě jdoucích události téhož původu, které způsobily škody, za předpokladu, že tyto události nebo některé z těchto škod vznikly nebo byly důsledkem:

1) radioaktivních vlastností nebo

kombinace radioaktivních, toxických, výbušných nebo

jiných nebezpečných vlastností jaderných paliv a produktů nebo radioaktivních odpadů,

2) ionizujícího záření z kteréhokoli zdroje radiace uvnitř jaderného záření.

II) Jaderné zařízení jsou:

- reaktory jiné než ty, které jsou součástí nějakého dopravního prostředku;

- závody pro výrobu nebo zpracování jaderných látek;

- závody na odlučování izotopů jaderných paliv;

- závody na zpracování vyhořelého jaderného paliva;

- zařízení určená ke skladování jaderných látek kromě uskladnění během dopravy a každé další zařízení, v němž jsou jaderná paliva nebo jaderné produkty, případně radioaktivní odpady, a které může označit Řídící výbor pro jadernou energii OECD, (dále jen Řídící výbor);

- každá Smluvní strana se může rozhodnout, že několik jaderných zařízení téhož provozovatele, pokud se nacházejí v jednom místě, spolu se všemi ostatními objekty s radioaktivním materiálem v tomto místě, se budou považovat za jediné jaderné zařízení.

III) Jaderné palivo je štěpný materiál obsahující uran v podobě kovu, slitiny nebo chemické sloučeniny (včetně přírodního uranu), plutonium v podobě kovu, slitiny nebo chemické sloučeniny a každý další materiál, který Řídící výbor označí.

IV) Radioaktivní produkty nebo odpady je jakýkoli vyprodukovaný radioaktivní materiál nebo materiál ozářený při výrobě nebo používání jaderného paliva; nepatří sem jaderné palivo ani radioizotopy v konečné fázi výroby, použitelné k jakémukoli průmyslovému, obchodnímu, zemědělskému, lékařskému, vědeckému nebo vzdělávacímu účelu, jsou-li mimo jaderné zařízení.

V) Jaderné látky jsou jaderné palivo (s výjimkou přírodního a ochuzeného uranu) a radioaktivní produkty nebo odpady.

VI) Provozovatel jaderného zařízení je osoba určená nebo uznaná kompetentním úřadem za provozovatele tohoto jaderného zařízení.

b) Řídící výbor může vyjmout kterékoli jaderné zařízení, jaderné palivo nebo jaderné látky z působnosti této Úmluvy i rizika spojená s jeho použitím nepatrná.

Tato Úmluva se nevztahuje na jaderné nehody, k nímž dojde na území státu, které nejsou smluvními stranami Úmluvy, ani na škody vzniklé na těchto územích, ledaže legislativa Smluvní strany, na jejímž území se jaderné zařízení provozovatele nesoucího odpovědnost nachází, stanoví jiný postup, a s výjimkou práv stanovených v článku 6 e).

a) Provozovatel jaderného zařízení nese podle této Úmluvy odpovědnost za:

I) každou škodu utrpěnou nějakou osobou a za ztrátu na životě,

II) každou škodu na majetku kromě:

1) vlastního jaderného zařízení a jiných jaderných zařízení včetně zařízení ve výstavbě, která se v místě tohoto zařízení nacházejí;

2) majetku, který se nachází v místě samém a užívá se nebo má být užíván ve spojení s kterýmkoli z těchto zařízení, prokáže-li se, že tato škoda nebo ztráta (dále pouze škoda) byla způsobena jadernou havárií v tomto zařízení nebo zahrnuje jaderné látky pocházející z kteréhokoli zařízení s výjimkou Článku 4.

b) Pokud škody způsobí zároveň jaderná havárie a havárie zcela jiného původu, pak ta část škody zapříčiněná touto havárií, pokud je nebude možné zcela jistě odlišit od škod pocházejících z jaderné havárie, budou pokládány za škody způsobené jadernou havárií. Dojde-li ke škodám nebo ztrátám společně jak z důvodu jaderné havárie tak působením ionizujícího záření, na které se tato Úmluva nevztahuje, pak tato Úmluva nikterak nesnižuje ani neovlivňuje odpovědnost jednotlivých osob ve spojení s vyzařováním ionizujícího záření.

Při dopravě jaderných látek včetně uskladnění během dopravy (aniž se tím jakkoli omezuje Článek 2).

a) Je provozovatel jaderného zařízení podle této Úmluvy odpovědný za škodu, jestliže se prokáže, že jí způsobila jaderná nehoda, k níž došlo mimo toto zařízení, a která zahrnuje jaderné látky z něho pocházející při dopravě ven ze zařízení, pod podmínkou, že k havárii došlo:

I) dříve než na sebe provozovatel druhého jaderného zařízení vzal v písemné smlouvě odpovědnost za havárie způsobené jadernými látkami;

II) chybí-li ve smlouvě takovéto výslovné opatření v tomto smyslu podmínek, dříve než provozovatel druhého jaderného zařízení jaderné látky převzal;

III) nebo v případě, že byly jaderné látky určeny pro reaktor, který je součástí dopravního prostředku, předtím než osoba pověřená provozováním tohoto reaktoru jaderné látky převzala;

IV) v případě, že jaderné látky byly zaslány osobě na území neúčastnického státu, a to předtím, než byly vyloženy z dopravního prostředku, kterým na území tohoto neúčastnického státu dorazily.

b) Provozovatel jaderného zařízení je podle této Úmluvy zodpovědný za škody, prokáže li se, že je způsobila jaderná havárie, k níž došlo mimo toto zařízení a která zasáhla jaderné látky dopravované do něj, pouze pod podmínkou, že k havárii dojde:

I) poté, co na něj byla písemnou smlouvou převedena odpovědnost za jaderné havárie způsobené jadernými látkami;

II) poté, co převezme jaderné látky, není-li to výslovně uvedeno;

III) poté, co převezme jaderné látky od osoby provozující reaktor, který je součástí dopravního prostředku; ale,

IV) jestliže jaderné látky zaslala s písemným souhlasem provozovatele osoba žijící na území neúčastnického státu, poté, co byly naloženy na dopravní prostředek, kterým mají opustit území neúčastnického státu.

c) Odpovědný provozovatel je podle Úmluvy povinen předat dopravci osvědčení od pojišťovatele nebo sepsané pro něj jeho jménem nebo od jiného finančního garanta podle Článku 10. Smluvní strana však může tuto povinnost zrušit u dopravy, která probíhá výhradně uvnitř jejího vlastního území.

Osvědčení musí obsahovat jméno a adresu provozovatele, výši, druh a dobu trvání záruky a osoba, která osvědčení vystavila nebo jejím jménem bylo osvědčení vystaveno, ho nesmí zpochybňovat. Osvědčení musí uvádět jaderné látky a itinerář přepravy, na něž se bude záruka vztahovat, a musí obsahovat prohlášení kompetentního státního úřadu, že jmenovaná osoba je provozovatelem ve smyslu této Úmluvy.

d) Smluvní strana může legislativně stanovit, že za podmínek, které určí a při splnění požadavků v Článku 10 a) může dopravce, jestliže o to požádá a pokud provozovatel jaderného zařízení na území této Smluvní strany souhlasí, převzít za provozovatele odpovědnost, ale musí o tom rozhodnout kompetentní státní úřad. V takovém případě se pro všechny účely této Úmluvy dopravce považuje ve vztahu na jaderné nehody vzniklé po dobu dopravy jaderných látek za provozovatele jaderného zařízení na území Smluvní strany, jejíž právní předpisy tak stanovují.

a) Pokud jaderné palivo, radioaktivní produkty nebo odpady zapojené v jaderné havárii byly postupně v několika jaderných zařízeních a v okamžiku způsobení škody jsou v některém jaderném zařízení, není za vzniklou škodu odpovědný ani jeden z provozovatelů zařízení, kde se materiál nacházel před vznikem škody.

b) Jestliže však byla škoda způsobena jadernou havárií v jaderném zařízení a zahrnuje jen jaderné látky, které zde byly uloženy během dopravy, nenese odpovědnost provozovatel tohoto zařízení, ale jiný provozovatel nebo jiná osoba podle Článku 4.

c) Pokud jaderné palivo, radioaktivní produkty nebo odpady zapojené v jaderné havárií byly v několika jaderných zařízeních, ale v okamžiku, kdy vznikla škoda, v žádném jaderném zařízení nebyly, nese odpovědnost pouze provozovatel posledního zařízení, kde byly před vznikem škody, nebo provozovatel, který je převzal poté nebo za ně výslovně převzal odpovědnost písemnou smlouvou.

d) Jestliže podle Úmluvy spadá odpovědnost za škodu na několik provozovatelů, je tato odpovědnost společná a nerozdílná;

pakliže však ta.to odpovědnost vyplyne ze škody způsobené jadernou havárií, která zasáhla jaderné látky během dopravy ať už v jednom a tom samém dopravním prostředku nebo při uskladnění během dopravy v jednom a tomtéž jaderném zařízení, maximální celková suma uložená těmto provozovatelům bude rovna nejvyšší částce stanovené v Článku 7 pro jednoho provozovatele. V žádném případě nemůže být na provozovateli požadováno, aby zaplatil sumu vyšší, než jaká mu byla podle Článku 7 vyměřena.

a) Právo na náhradu škody způsobené jadernou havárii lze uplatňvvat pouze vůči provozovateli, který podle této ťJmluvy nese odpovědnost;

rovněž lze uplatňovat vůči pojišťovali nebo každé osobě, která poskytla finanční záruky podle Článku 10, jestliže zákonodárství státu obsahuje možnost přímé ža.lohy o náhradu škody proti pojišťovateli anebo jinému finančnímu ručiteli.

b) S výjimkou opatření tohoto článku není žádná jiná osoba povinna nahrazovat škody způsobené jadernou havárií;

toto opatření však neomezuje uplatňování mezinárodních dohod na poli dopravy, které jsou v platnosti nebo připravené k podpisu, ratifikaci nebo přijetí k datu této Úmluvy.

c) I) Žádné opatření této Úmluvy neomezuje odpovědnost:

1) kterékoli fyzické osoby za škody způsobenou jadernou havárií, za níž podle Článku 3 a) II) 1) a 2) nenese odpovědnost provozovatel, a která vznikla v důsledku jednání nebo zanedbání ze strany této osoby s úmyslem způsobit škodu.

2) osoby řádně pověřené provozovat reaktor, který je součástí dopravního prostředku, za škodu způsobenou havárií, pokud za ní podle Článku 4 a) III) nebo b) III) neodpovídá některý provozovatel.

II) Mimo rámec této Úmluvy nemůže být provozovatel hnán k odpovědnosti za škodu způsobenou jadernou havárií.

d) Osoba, která zaplatila náhradu škod způsobených jadernou havárií na základě mezinárodní smlouvy uvedené v paragrafu b) tohoto Článku nebo na základě legislativy neúčastnického státu získává subrogací do výše vyplacené sumy práva, která má poškozená osoba, kterou takto odškodnila podle této Úmluvy.

e) Osoba, která má hlavní místo činnosti na území účastnické země nebo její podřízení, kteří vyplatili náhradu škody způsobené jadernou havárií vzniklou na území neúčastnického státu nebo škody, k níž na tomto území došlo, získávají práva, odpovídající zaplacené sumě, jimiž by disponovala odškodněná osoba proti provozovateli nebýt opatření v Článku 2.

f) Provozovatel má právo regresu pouze tehdy:

I) jestliže škoda vznikla jako důsledek skutku nebo zanedbání s úmyslem způsobit škodu proti osobě, která se toho úmyslně dopustila;

II) jestliže je to uvedeno ve smlouvě a v rozsahu, v jakém je zde uvedeno.

g) Pokud má provozovatel právo regresu proti nějaké osobě podle § f) tohoto článku, tato osoba nemá vůči provozovateli žádná práva podle § d) a e) tohoto článku.

h) Pokud předpisy státního nebo veřejného nemocenského pojištění, sociálního pojištění, odškodnění za pracovní úrazy a choroby z povolání obsahují náhradu škod způsobených jadernou havárií, práva těch, na které se tyto vztahují a případné právo regresu musí být zakotvena v zákonodárství účastnických států nebo v předpisech mezivládní organizace, která takový systém vytvořila.

a) Úhrn náhrad požadovaných za škody způsobené jadernou havárií nesmí přesáhnout maximální ručení stanovené podle tohoto článku.

b) Maximální částka, kterou provozovatel ručí za škody způsobené jadernou havárií, se stanoví na 15 mil. Special Drawing Rights (SDR), které zavedl Mezinárodní měnový fond a používá je k vlastním operacím a transakcím. Avšak:

I) Smluvní strana může zákonem sumu zvýšit nebo snížit vzhledem k tomu, jaké má provozovatel možnosti získat pojistku nebo jinou finanční záruku požadovanou v Článku 1;

II) Smluvní strana může dále s ohledem na charakter jaderného zařízení a druh jaderných látek a při zvážení případných důsledků havárie, kterou by mohly způsobit, částku snížit pod podmínkou, že v žádném případě to nebude částka nižší než 5 mil. SDR.

Tuto sumu lze převádět na jednotlivé národní měny v zaokrouhlených cifrách.

c) Náhrada škod způsobených v dopravním prostředku, kde se dotyčné jaderné látky nacházely v okamžiku havárie, nemůže snížit odpovědnost provozovatele za jiné škody v částce nižší než 5 mil. SDR, případně než je vyšší částka stanovená zákonodárstvím dotyčné smluvní strany.

d) Částka stanovená podle § b) tohoto článku jako zákonné rušení provozovatelů jaderných zařízení na území jedné Smluvní strany a legislativní opatření Smluvní strany přijata na základě § c) tohoto článku jsou pro zákonné ručení provozovatelů závazná, ať dojde k havárií kdekoli.

e) Smluvní strana může tranzit jaderných látek svým úzením vázat na podmínku, že maximální výše zákonné odpovědnosti dotyčného zahraničního provozovatele bude zvýšena, domnívá-li se, že tato částka nekryje odpovídající měrou rizika jaderné havárie, k níž by při tranzitu mohlo dojít. Maximální zvýšená suma však nesmí převýšit maximální výši zákonné odpovědnosti stanovenou pro provozovatele jaderných zařízení na území této Smluvní strany.

f) Opatření § e) tohoto Článku se nevztahují:

I) na dopravu po moři, jestliže podle mezinárodní`ho práva dotyčná Smluvní strana povoluje průjezd svým územím nebo nouzové přistání plavidel ve stavu okamžitého ohrožení v některém ze svých přístavů;

II) na vzdušnou dopravu, jestliže dotyčná Smluvní strana podle mezinárodního práva povoluje přelet nad svým územím nebo přistání na svém území.

g) Soudní výlohy a náhrady uložené soudem při projednávání náhrad škod se nepovažují za odškodnění ve smyslu této Úmluvy a budou připsány k tíží provozovatele spolu se sumou, která mu na základě tohoto článku přísluší jako zákonné ručení.

a) Právo na náhradu škody podle této Úmluvy zaniká, jestliže není soudně uplatněn nárok do deseti let po vzniku jaderné havárie. Zákonodárství jednotlivých států však může stanovit delší promlčecí lhůtu, jestliže Smluvní strana, na jejímž území se nachází jaderné zařízení provozovatele nesoucího odpovědnost, přijala opatření ke krytí odpovědnosti tohoto provozovatele v oblasti žalob o náhradu škody započatých po vypršení desetileté lhůty a spadajících do tohoto prodlouženého období. Toto prodloužení však v žádném případě nesmí narušit právo na odškodnění těch osob, které provozovatele žalovaly za způsobení úmrtí nebo poranění ještě před vypršením této desetileté lhůty.

b) Byly-li škody způsobeny jadernou havárií, na níž se zúčastnila jaderná paliva, radioaktivní produkty nebo odpady, které byly v době, kdy k havárii došlo, odcizené, ztracené, shozené přes palubu nebo odložené a dosud se nenašly, počítá se lhůta předpokládaná § a) od okamžiku jaderné havárie, ale v žádném případě nesmí překročit dvacet let od data zcizení, ztráty, shození přes palubu nebo odcizení.

c) Zákonodárství států může stanovit nejméně dvouletou lhůtu pro promlčení nebo zániku nároku. Lhůta se počítá buď od okamžiku, kdy se dotyčná osoba o svém poškození dověděla nebo od okamžiku, kdy se o něm logicky musela dovědět a kdy zjistila, kdo je za ně odpovědný;

nesmí však být překročená lhůta určená v § a) a b) tohato článku.

d) V případech uvedených v Článku 13 c) II) však právo na náhradu škody nezanikla, jestliže ve lhůtě stanovené § a), b) a c) tohoto článku:

I) ještě před rozhodnutím tribunálu uvedeného v článku byla podána žaloba u některého ze soudů, z nichž si tento tribunál může vybírat. Pakliže tento tribunál rozhodne:

1) že v dané věci má být kompetentní jiný soud než ten, kde již byla žaloba podána, může stanovit lhůtu, v níž se žaloba musí podat u takto zvoleného soudu,

2) byla Smluvní straně, zainteresované na jmenování kompetentního soudu podle Článku 13 c) II, předložena žádost, a že po tomto jmenování byla podána žaloba ve lhůtě určené tribunálem.

e) Pokud zákony daného státu nestanoví opak, každá osoba, která utrpěla škodu v důsledku jaderné havárie a podala žalobu o náhradu škodu ve lhůtě stanovené tímto článkem, může svou žádost doplnit, pokud po vypršení této Lhůty došlo k dalšímu zhoršení škod, pod podmínkou, že kompetentní soud ještě nevynesl konečný rozsudek.

Provozovatel neodpovídá za škody způsobené jadernou havárií, jestliže tato havárie byla přímým důsledkem akcí ozbrojeného konfliktu, občanské války, povstání nebo závažné a výjimečné přírodní katastrofy, pokud zákonodárství účastnického státu, na jehož území se jaderné zařízení nachází, nestanoví opak.

a) Každý provozovatel má podle této Úmluvy povinnost uzavřít a obnovovat pojištění nebo jinou finanční záruku ve výši částky stanovené Článkem 7, aby mohl čelit požadavkům vyplývajícím z jeho ručení. Druh a podmínky finanční záruky stanoví kompetentní veřejný úřad.

b) Pojišťovatel nebo osoba, která poskytla finanční záruky, nemůže pojištění ani finanční záruku pozastavit nebo zrušit bez předchozího (2 měsíce předem) písemného vyrozumění kompetentního veřejného úřadu. Pokud se pojištění nebo finanční záruka týká dopravy jaderných látek, nemůže tak činit během dopravy.

c) Sumy pocházející z pojištění, zajištění nebo z jiných finančních záruk být mohou použity jen k náhradě škod způsobených jadernou havárií.

Charakter, formu a rozsah náhrady škod spolu se spravedlivým rozdělením těchto náhrad stanoví v mezích určených touto Úmluvou zákony jednotlivých států.

Náhrady škod, pojistné prémie a částky pocházející z pojištění, zajištění a jiných finančních záruk podle Článku 10 a soudní výlohy a náhrady podle Článku 7 g) jsou volně převoditelné mezi jednotlivými měnovými oblastmi Smluvních stran.

a) S výjimkou případů, kdy tento článek stanoví jiný postup, jsou pro rozhodování v žalobách podaných podle Článků 3, 4, b a) a 6 e) kompetentní pouze soudy na území účastnické země, kde došlo k jaderné havárii.

b) Dojde-li k jaderné havárií mimo území účastnických států nebo nelze-li s jistotou určit, kde k jaderné havárii došlo, jsou kompetentní soudy té účastnické země, na jejímž území se nachází jaderné zařízení odpovědného provozovatele.

c) Jestliže budou v souladu s § a) nebo b) tohoto Článku kompetentní soudy několika účastnických zemí kompetence připadne:

I) pokud k havárii dojde zčásti mimo území kterékoliv účastnické země a zčásti na území jediné z těchto zemí, soudům této posledně jmenované;

II) v každém jiném případě na soudy účastnické země určené tribunálem uvedeným v Článku 17, jestliže o to požádá zainteresovaná účastnická země, protože je s věci nejúžeji spjata.

d) Jestliže rozsudky vynesené kompetentním soudem podle tohoto článku jsou vykonatelné podle zákonů použitých tímto tribunálem, jsou vykonatelné na území každé další Smluvní strany, jakmile byly splněny náležité formality, požadované zainteresovanou Smluvní stranou. Žádné další zkoumání případu není přípustné. Toto opatření se nevztahuje na rozsudky vykonatelné pouze předběžně.

e) Je-li proti některé účastnické zemi podána žaloba na základě této Úmluvy, nesmí se tato země dovolávat právní imunity před kompetentním soudem s výjimkou prováděcích opatření.

a) Tato Úmluva musí být aplikována bez jakékoli diskriminace založené na národnosti nebo místě bydliště.

b) Zákony státu a zákonodárství státu znamenají státní zákony a zákonodárství soudu, kompetentního podle této Úmluvy rozhodovat o žalobách o náhrady škod vzešlých z jaderné havárie, tyto zákony a toto zákonodárství se aplikují jak v otázkách meritu věci, tak v otázkách procedurálních, které specificky neupravuje tato Úmluva.

c) Zákony a legislativa státu musí být aplikovány bez jakékoli diskriminace spočívající na národnosti, sídle nebo bydlišti.

a) Je věci každé Smluvní strany přijímat opatření, která považuje za nezbytná pro zvýšení náhrady škody, kterou tato Úmluva specifikuje.

b) Pokud by náhrada škody pocházela z veřejných fondů a převýšila by 5 mil. SDR uvedených v Článku 7, může být použití těchto opatření, ať jsou jakékoli formy, podřízené zvláštním podmínkám, které částečně omezí opatření této Úmluvy.

Opatření přijatá Řídícím výborem podle Článku I) a II), 1 a) III) a 1 b) přijmou ve vzájemné shodě zástupci Smluvních stran.

Každá nesrovnalost mezi dvěma nebo více Smluvními stranami ohledně výkladu nebo aplikace této Úmluvy bude prozkoumána Řídícím výborem a nedojde-li k vzájemné dohodě, bude předložena na žádost zainteresované Smluvní strany tribunálu, vytvořenému Úmluvou z 2. prosince 1957 o kontrole bezpečnosti v oblasti jaderné energie.

a) Výhrady k jednomu či více ustanovením této Úmluvy mohou být uplatněny kdykoli před ratifikací Úmluvy nebo připojení se k ní nebo před tím, než byla dána na vědomí podle Článku 23 na území, kterého nebo kterých se toto oznámení týká. Tyto výhrady lze přijmout jen tehdy, jestliže s jejich zněním výslovně souhlasili signatáři.

b) Není však třeba souhlasu signatáře, který tuto Úmluvu neratifikoval do 12 měsíců od data, kdy mu znění výhrady bylo v souladu s Článkem 24 sděleno generálním sekretářem Organizace.

c) Každá výhrada přijatá podle tohoto článku může být kdykoli stažena; toto stažení je třeba dát na vědomí generálnímu sekretáři Organizace.

a) Tato Úmluva musí být ratifikována. Ratifikační listiny budou předloženy generálnímu sekretáři organizace.

b) Úmluva vstoupí v platnost, jakmile ratifikační listinu předloží alespoň 5 signatářů. Pro každého dalšího signatáře, který ji ratifikuje nebo potvrdí po tomto datu, vstoupí Úmluva v platnost okamžikem předložení jeho ratifikační listiny.

Úpravy Úmluvy se přijímají po vzájemné dohodě všech Smluvních stran. V platnost vstoupí, jakmile je ratifikují nebo potvrdí 2/3 Smluvních stran. Pro všechny Smluvní strany, které je ratifikují nebo potvrdí po tomto datu, úpravy vstoupí v platnost dnem jejich ratifikace nebo potvrzení.

a) Vláda kteréhokoli člena nebo přidružené země, která tuto Úmluvu nepodepsala, se může připojit k členství vyrozuměním adresovaným generálnímu sekretáři Organizace.

b) Každá vláda kterékoli jiné země, která nepodepsala tuto Úmluvu, se může připojit vyrozuměním adresovaným generálnímu sekretáři Organizace, pokud s tím jednohlasně souhlasí všechny Smluvní strany. Členství vstupuje v platnost dnem tohoto souhlasu.

a) Tato Úmluva se uzavírá na dobu deseti let počítáno ode dne jejího vstoupení v platnost. Každá Smluvní strana může ukončit na konci tohoto desetiletého období platnost této Úmluvy vůči sobě, pokud o tom vyrozumí generálního sekretáře Organizace 12 měsíců předem.

b) Tato Úmluva zůstane poté v platnosti na dalších 5 let pro Smluvní strany, které její platnost neukončí, jak je uvedeno v § a) tohoto článku, a dále na další pětiletá období kvůli Smluvním stranám, které své členství v průběhu některého z těchto období neukončí výpovědi, zaslanou generálnímu sekretáři Organizace 12 měsíců předem.

c) Generální sekretář Organizace svolá konferenci, která prozkoumá množnosti této Úmluva 5 let po jejím vstupu v platnost nebo kdykoli jindy na požádání jedné Smluvní strany a to do 6 měsíců od podání této žádosti.

a) Tato Úmluva bude uplatněna na metropolitní území Smluvních stran.

b) Kterýkoli signatář nebo každá Smluvní strana může v okamžiku podpisu nebo ratifikace této Úmluvy nebo při svém vstupu do této úmluvy nebo kdykoli později vyrozumět generálního sekretáře Organizace o tom, že ta.to Úmluva se bude vztahovat i na její území, včetně území, za něž tato Smluvní strana odpovídá v mezinárodních vztazích, na něž se podle a) tohoto článku nevztahuje, a které v tomto vyrozumění vyjmenuje. Toto vyrozumění může být staženo, pokud se o tom rok dopředu uvědomí generální sekretář Organizace.

c) Území Smluvní strany včetně těch, za něž je v mezinárodním styku odpovědna a na něž se tato Úmluva nevztahuje, se pro účely této Úmluvy považují za neúčastnický stát.