Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ministr zahraničních věcí Josef Zieleniec zaslal odpověď na interpelaci poslance Jiřího Drápely dopisem ze dne 11. listopadu 1993.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně odpověď ministra zahraničních věcí Josefa Zieleniece na interpelaci poslance Jiřího Drápely. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážený pane poslanče,

v odpovědi na Vaši interpelaci ze 13. října t. r. bych Vás chtěl především ujistit, že plně chápu Váš zájem o sudetoněmeckou problematiku. Současně poznamenávám, že některé české sdělovací prostředky - na rozdíl od německých - poskytuji této tématice takovou publicitu, že jí to místy propůjčuje zdání klíčového problému česko-německých vztahů. Tak tomu ovšem ve skutečnosti není.

Česká zahraniční služba přirozeně zaznamenává, že na německé lokální úrovni, tedy úrovni z hlediska celkového kontextu českoněmeckých styků spíše okrajové, se čas od času objevují hlasy zatěžující příznivě se rozvíjející vztahy mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo vznášením požadavků poplatných duchu dávné minulosti. Tyto hlasy někdy dokonce spojují zmíněné požadavky s našim začleňováním do evropských integračních struktur.

Ministerstvo zahraničních věcí ČR se v minulosti na adresu vedení Sudetoněmeckého krajanského sdružení, odkud tyto hlasy zaznívají nejsilněji, vyjádřilo již mnohokrát. Není proto úmyslem naši diplomacie neustálým komentováním nadhodnocovat skutečný význam tohoto sdružení a některých jeho vedoucích činitelů.

Považuji za nutné dále uvést, že případné projevy podpory ústavních činitelů SRN zmíněným požadavkům velice pečlivě sledujeme. V případě potřeby na ně odpovídajícím způsobe m reagujeme, jak o tom mimo jiné svědčí dopis předsedy vlády ČR Václava Klause bavorskému premiéru Edmundu Stoiberovi v souvislosti s jeho výroky na letošním květnovém 44. Sudetoněmeckém sněmu v Norimberku.

Odsun sudetských Němců z našeho území, stejně tak jako odsun Němců z jiných států, skutečně nebyl pouze bilaterální záležitostí, neboť se opíral o rozhodnutí vítězných mocností protihitlerovské koalice z Postupimi z srpna 1945. Žádná z těchto mocností nikdy nenaznačila, že by uvažovala o jakémkoli pře hodnocení tohoto postupimského rozhodnutí.

Vláda ČR již několikrát dala jasně najevo (naposledy například v prohlášení premiéra Klause z 27. 8. t.r., že partnerem pro dialog se sudetskými Němci nejsou ani prezident ani vláda ČR; našimi partnery jsou ústavní činitelé SRN a nikoli zájmové svazy, jakým je například Sudetoněmecké krajanské sdružení. Spolkové vládě je dobře známo, o jaké právní aktů se poválečný odsun Němců opíral; stejně tak dobře ví, že vítězné mocnosti svůj postoj nikdy nezpochybnily. Nemyslím proto, že je správné tvrdit, že by si bonnská vláda vytyčila jako strategický cil revizi Postupimské dohody. To je také důvod, proč při vzájemných rozhovorech, dojde-li na sudetoněmeckou problematiku, představitelé SRN nenastolují otázky, o nichž dobře vědí, že mohou odporovat poválečným mezinárodně právním aktům a dotknout se negativně zájmy třetích států, jež jsou jejich signatáři.

Dovolte mi, vážený pane poslanče, abych Vám touto cestou popřál mnoho úspěchů ve Vaší odpovědné práci.

S přátelským pozdravem

Vážený pan poslanec

Ing. Jiří Drápela

Poslanecká sněmovna

Parlamentu České republiky