Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ministr dopravy Jan Stráský zaslal odpověď na interpelaci poslanců Jana Vika, Josefa Valenty, Bohuslava Kuby a Milana Loukoty dopisem ze dne 12. ledna 1994.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně odpověď ministra dopravy Jana Stráského na interpelaci poslanců Jana Vika, Josefa Valenty, Bohuslava Kuby a Milana Loukoty. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážení páni poslanci,

k Vaší interpelaci ze dne 16. 12. 1993, obsahující požadavek odvolání generálního ředitele Českých drah, pana Emanuela Šípa, Vám sděluji, že k tomuto kroku nejsem oprávněn. Zákon č. 2 12/93 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 9/93 Sb., o českých dráhách v 4 g), odst. 1 stanoví, že generálního ředitele Českých drah jmenuje a odvolává správní rada českých drah.

Považuji však za nutné zabývat se Vaší žádostí nejen po formálně právní stránce, ale i z hlediska širšího.

V interpelaci zdůrazňujete právo každého pracovníka na stávku podle čl. 27 odst. 4 Listiny práv a svobod (Sb. zákonů č. 2/93). Tento článek Listiny však zároveň říká, že právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem. Dále je třeba vzít v úvahu čl. 41 téže Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že práv uvedených v článku 27 odst. 4 (a dalších taxativně určených práv) je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které toto ustanovení provádějí. Takovým prováděcím zákonem je v současné době pouze zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání.

V tomto případě, kdy se nejedná o stávku ze sporu o uzavření kolektivní Smlouvy podle zákona č. 2/91 Sb., je třeba jednáni pana generálního ředitele Českých drah považovat za vyjádření jeho nesouhlasu s připravovanou stávkou, což nepochybně učinit může.

Jak vyplývá z materiálu, který jste přiložili k interpelaci, cílem jednání pana generálního ředitele českých drah bylo zachovat osobní dopravu v co možná nejširším rozsahu a předejít hrozícím škodám. Současně musel pan generální ředitel s ohledem na specifika železniční dopravy svým opatřením zajistit především zachování bezpečnosti přepravy cestujících.

Toto jeho úsilí považuji za naprosto správné.

S pozdravem