Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

(1) Státní sociální podporou se rozumí systém státních dávek sociálního zabezpečení, kterými stát přispívá na náklady související se vznikem a trváním státem uznané sociální situace občana (rodiny).

(2) Na dávky státní sociální podpory mají nárok fyzické osoby, které mají na území České republiky trvalý pobyt, nestanoví-li mezinárodní dohody jinak a není-li dále stanoveno jinak.

Odůvodnění:

Státní sociální podpora je součástí nově koncipovaného sociálního zabezpečení, které zahrnuje tři typy sociálních systémů: sociální pojištění, státní sociální podporu a sociální pomoc. Všechny tři uvedené systémy procházejí v současné době zásadní přestavbou.

V rámci státní sociální podpory pomáhá stát finančními prostředky občanům v případech státem akceptovaných sociálních situací. Jde o výraz sociálního přerozdělení mezi občany, kteří takovou podporu nepotřebují a občany potřebnými. Je projevem státem organizované solidarity. Státní sociální podpora pomáhá rodině krýt zvýšené náklady vyvolané přítomností osob v rodině, které dosud nejsou výdělečně činné, a dále řešit různé sociální situace, na něž rodina vlastními silami nestačí.

Přitom musí být dodržena základní podmínka, že životní úroveň občana a rodiny vychází především z pracovních příjmů a sociální přerozdělení nedeformuje, ale pouze účelně koriguje jejich sociální rozvrstvení, motivuje ke zvyšování příjmů, a tím snižuje závislost na sociálních příjmech. Tyto sociální příjmy pak nepůsobí demotivačně a nivelizačně. Proto musí nový systém státní sociální podpory vycházet z konkrétní sociální situace občana a rodiny a musí být adresný.

Státní sociální podpora je podle návrhu dohodnutou finanční pomocí státu občanům a rodinám s dětmi, kteří jsou dotčeni určitou sociální situací.

Nárok na dávky státní sociální podpory se neváže na státní občanství, ale na podmínku trvalého pobytu na území ČR, popř. na jiné podmínky stanovené v mezinárodních dohodách.

Sociální situace je zde chápána jako určitý stav, souhrn podmínek a okolností, které se vztahují k určité osobě či skupině osob a vlivů, které se jich bezprostředně či zprostředkovaně dotýkají a ovlivňují jejich životní podmínky a způsob života.

(1) Nárok na dávku státní sociální podpory vzniká dnem splnění stanovených podmínek; tato dávka se poskytuje na žádost. Dávka státní sociální podpory náleží v plné výši, i když nárok na ni trval jen po část měsíce, není-li dále stanoveno jinak.

(2) Nárok na dávku státní sociální podpory nezaniká uplynutím času.

(3) Nárok na výplatu dávky státní sociální podpory nebo její části zaniká, není-li uvedeno jinak, uplynutím 3 let ode dne, za který dávka nebo její část náležela.

Odůvodnění:

Dávky státní sociální podpory jsou obligatorní a poskytují se na žádost. Tříletá prekluzivní lhůta dostatečně zaručuje občanovi možnost uplatnit svůj nárok na výplatu dávky.

Nárok na dávky státní sociální podpory se nepromlčuje.

(1) Rodinou se pro účely tohoto zákona rozumí faktické soužití rodičů, osob, které je nahrazují, jejich manželů (manželek), popř. osob, které s nimi žijí v domácnosti a fakticky roli rodiče plní, i když nemají k dítěti vyživovací povinnost (např. druh, družka) a jejich nezaopatřených dětí, dětí, které jim byly svěřeny do péče nahrazující péči rodičů, event. dětí jejich manžela (manželky), popř. jejich druha (družky) za předpokladu, že s nimi žijí rovněž v domácnosti, není-li dále stanoveno jinak.

(2) Žije-li s rodinou, uvedenou v předchozím odstavci, společně v domácnosti student vysokoškolského studia, posuzuje se společně s touto rodinou při zjišťování příjmů a životního minima rodiny.

Odůvodnění:

Vzhledem k budoucí praktické realizaci zákona, jehož zásady obsahuje tento návrh, je nezbytné definovat pojem rodiny tak, aby nevznikaly pochybnosti o určení její příjmové situace. Jako nejvhodnější se proto ukazuje vymezení rodiny jako faktického společenství občanů (rodičů a dětí, případně ostatních osob, které roli rodiče nebo dítěte plní) žijících v domácnosti. Proto se neberou v úvahu vztahy dané vyživovacími povinnostmi, a to především v případech nově vzniklých rodin rozvedených rodičů.

Aby rodiny s dětmi nebyly poškozeny snížením hranice nezaopatřenosti dítěte (viz následující zásada), navrhuje se, aby student vysokoškolského studia byl i nadále zahrnut do rodiny pro účely výpočtu příjmu a životního minima.

(1) Za nezaopatřené dítě se pro účely tohoto zákona považuje dítě do skončení povinné školní docházky a poté, nejdéle však do 21. roku věku, jestliže:

a) se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem,

b) se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo být zaměstnáno pro nemoc,

c) pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je neschopno se soustavně připravovat na budoucí povolání anebo je schopno se na připravovat jen za mimořádných podmínek, nebo

d) pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je neschopno vykonávat soustavné zaměstnání.

(2) Za nezaopatřené dítě se považuje i dítě, které je po skončení povinné školní docházky vedeno v evidenci uchazečů o zaměstnání, nevznikne-li mu nárok na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, nejdéle však do 18. roku věku.

(3) Podmínkou vždy je, že nezaopatřené dítě neuzavřelo manželství, ledaže by manželem (manželkou) bylo též nezaopatřené dítě a dále, že příjem nezaopatřeného dítěte z výdělečné činnosti za uplynulý kalendářní rok není vyšší než stanovený M-násobek minimální mzdy.

Odůvodnění:

Věková hranice, do níž se dítě považuje za nezaopatřené, se proti dosavadnímu stavu snižuje z 26 let na 21 let. Navazuje se tak na navrhovanou úpravu hmotného zabezpečení studentů vysokých škol a školného, která by měla vstoupit v platnost v průběhu roku 1994 a která by tyto studenty zabezpečovala během celé doby studia s jednoroční rezervou.

Předpokládá se, že finanční prostředky dosud vynakládané na přídavky na děti pro vysokoškolské studenty, budou převedeny do rozpočtu MŠMT, z něhož bude hrazeno uvedené zabezpečení studentů vysokých škol.

Dítě, které se nemůže vzhledem ke svému zdravotnímu stavu připravovat na budoucí povolání nebo být zaměstnáno, může na základě rozhodnutí posudkového lékaře pobírat od svých 18 let invalidní důchod.

S ohledem na zkušenosti z praxe se nově stanoví, že ženaté (vdané) může být nezaopatřené dítě jen v tom případě, že druhý z manželů je též nezaopatřeným dítětem. Tato podmínka je v souladu se zákonem o rodině.

Podmínkou nezaopatřenosti dítěte je nově i skutečnost, že jeho příjem z výdělečné činnosti není vyšší než stanovený násobek minimální mzdy. Tato skutečnost umožní mladým lidem podílet se na vytváření svých životních podmínek během své přípravy na povolání.

Za osamělého rodiče se pro účely tohoto zákona považuje rodič svobodný, ovdovělý, rozvedený, který nežije s druhem (družkou).

Odůvodnění:

Dosavadní okruh osob, které se považují za osamělé, se zužuje na případy jednoznačného statusu této osoby vzhledem k tomu, že dávky státní sociální podpory jsou nárokové a podmínky nároku musí být jednoznačné a algoritmizují se.

(1) Příjmem se pro účely tohoto zákona rozumí příjmy, které jsou předmětem daně z příjmu fyzických osob podle zákona o daních z příjmu, příjmy ze zahraničí, peněžité dávky a plnění z pojištění na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen sociální pojištění) po odečtení daně z příjmu fyzických osob a plateb povinného sociálního pojištění a zdravotního pojištění, není-li dále stanoveno jinak.

(2) Rozhodným obdobím je předcházející kalendářní rok, není-li dále stanoveno jinak.

Odůvodnění:

Základem pro posuzování příjmu pro nároky plynoucí z tohoto zákona se navrhuje příslušné ustanovení zákona o daních z příjmu. K takto zjištěnému příjmu (např. podle opisu daňového přiznání) se připočítají příjmy ze zahraničí, peněžní dávky sociálního pojištění a odečtou platby sociálního a zdravotního pojištění a daň z příjmu.

Výše dávek státní sociální podpory a okruh oprávněných osob závisí na částkách životního minima stanovených zákonem o životním minimu a jejich násobcích (konstantách) uvedených v následujících zásadách.

Odůvodnění:

Dávky státní sociální podpory budou vypláceny pouze do určité hranice příjmů občana nebo rodiny. Tato hranice bude stanovena. dohodnutým násobkem životního minima.

(1) Ze státní sociální podpory se poskytují:

a) - přídavek na dítě

- sociální příplatek

- příspěvek při narození dítěte

- rodičovský příspěvek

- zaopatřovací příspěvek

- dávky pěstounské péče

- příspěvek na dopravu

- jednorázový příspěvek

b) - příspěvek na bydlení

- příspěvek na pohřeb

(2) Další státní dávky, které svým charakterem přesahují systém státní sociální podpory, budou upraveny zvláštními zákony.

Odůvodnění:

Taxativní výčet dávek státní sociální podpory obsahuje vedle dosavadních státních dávek (např. rodičovský příspěvek, dávky pěstounské péče) dávky, které byly v zásadě převzaty ze systému nemocenského pojištění, dále dávky vzniklé transformací z jiných dávek a dávky nové.

Z nemocenského pojištění byl např. převzat příspěvek při narození dítěte a příspěvek na pohřeb. Do přídavku na dítě a sociálního příplatku byly transformovány přídavky na děti a výchovné k důchodům, státní vyrovnávací příspěvek, příplatek k přídavkům na děti. Novými dávkami jsou příspěvek na bydlení, příspěvek na dopravu a jednorázový příspěvek.

Dávkami státní sociální podpory stát finančně přispívá rodinám (občanům) na řešení stanovených sociálních situací a událostí, které svým charakterem nelze řešit v systému pojištění.

Dávky uvedené pod písm. a) pomáhají řešit stanovené sociální situace v rodinách s nezaopatřenými dětmi; dávky pod písm. b) přispívají k řešení specifických situací občanů bez ohledu na to, zda pečují o nezaopatřené dítě.

Smysl a účel jednotlivých dávek a podmínky nároku jsou uvedeny v zásadách, dotýkajících se těchto konkrétních dávek a v jejich odůvodnění.

Příspěvek na nájemné, jako dávka přechodného charakteru, je řešen zvláštní normou.

Vedle dávek, které jsou taxativně vymezeny v odst. 1, existuje několik dávek, které se svým pojetím nacházejí na pomezí několika systémů. Navrhuje se tyto dávky řešit v rámci samostatných právních norem. V tomto směru se jedná např. o příspěvek na vysokoškolské studium, který se navrhuje upravit komplexně spolu s otázkami placení školného v rámci návrhu zákona o hmotném zabezpečení studentů vysokoškolského studia a školném, který zpracovává MŠMT.

(1) Přídavkem na dítě se stát podílí na krytí nákladů na výživu a ostatní osobní potřeby dítěte.

(2) Přídavek na dítě náleží každému nezaopatřenému dítěti, jestliže jeho příjem spolu s příjmem osob s ním společně posuzovaných (zásada č.3) (dále jen "příjem rodiny") nepřevyšuje stanovený K1-násobek částek potřebných k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb členů rodiny a částky na domácnost stanovených zákonem o životním minimu (dále jen životní minimum rodiny).

(3) Pro nárok na přídavek na dítě se příjmem rozumí též rodičovský příspěvek a zaopatřovací příspěvek.

Odůvodnění:

Smysl přídavků na děti vychází z principu státem organizované solidarity s rodinami s dětmi směřující k pokrytí části nákladů na děti, tj. osob, které nejsou výdělečně činné.

Přídavky na děti se převádí z dosavadního systému nemocenského pojištění (zabezpečení) do státních dávek.

Přídavek na dítě nenáleží v případě, že příjem rodiny je vyšší než dohodnutá hranice. Podle současných úvah se předpokládá, že přídavek na dítě nebude vyplácen do rodin, jejichž příjem 2,5krát (tzn. že K1 = 2,5) převyšuje částky životního minima rodiny. Přitom příjmem se vedle příjmu podle zásady 6 rozumí i rodičovský příspěvek a zaopatřovací příspěvek. V zájmu zprůhlednění finančních toků lze posoudit námět na převedení daňových úlev na děti do přídavků na dítě a v tomto smyslu i stanovit konstanty V1 (viz zásada č. 10).

Přídavek na dítě se rovná částce potřebné měsíčně k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb tohoto dítěte, zjištěné podle zákona o životním minimu (dále částka na osobní potřeby dítěte) násobené stanovenou konstantou V1.

Odůvodnění:

Navrhuje se, aby přídavek na dítě byl odvozen od částek, schválených v zákoně o životním minimu, potřebných k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, které vyjadřují minimální částky, nezbytně v určitém období k zajištění těchto základních potřeb, a to diferencovaně podle věku dítěte.

Předpokládá se, že konstanta V1 bude menší než 1, což znamená, že přídavek na dítě bude určitou částí (podle současných úvah třetinou, tzn. že V1 = 0.33) částky na osobní potřeby dítěte. Takto určená konstanta V1 umožní, aby jedna třetina základních osobních potřeb dítěte byla hrazena přídavkem na dítě, další třetina sociálním příplatkem a v případě absolutní nedostatečnosti příjmů v rodině zbývající třetina z prostředků sociální pomoci. V případě, že V1 = 0.33, bude výše přídavku na dítě při současné výši životního minima činit měsíčně:

- pro dítě do 6 let věku 340 Kč,

- pro dítě ve věku 6 - 10 let 380 Kč,

- pro dítě ve věku 10 - 15 let 450 Kč,

- pro nezaopatřené dítě ve věku 15 - 21 let 490 Kč.

Přídavek na dítě se vyplácí rodiči (osobě, která ho nahrazuje), který o dítě osobně pečuje. Splňuje-li tuto podmínku více osob, a nedohodnou-li se, vyplácí se přídavek na dítě přednostně matce.

Odůvodnění:

S ohledem na účel přídavku na dítě, kterým je krytí části nákladů na výchovu a výživu dítěte, navrhuje se vyplácet dávku tomu z rodičů, který osobně o dítě pečuje.

(1) Sociálním příplatkem se stát podílí na krytí životních nákladů rodin s dětmi, jejichž příjem nedosahuje stanovené hranice. Sociální příplatek náleží rodičikterý osobně pečuje o nezaopatřené dítě, jestliže jeho příjem spolu s příjmem rodiny (zásada č. 3) nedosahuje hranici K-2násobku jejich životního minima; splňuje-li podmínky nároku na jeho přiznání více osob a nedohodnou-li se, která z nich bude sociální příplatek pobírat, náleží tento příplatek přednostně matce.

(2) U osob samostatně výdělečně činných se pro zálohování sociálního příplatku příjmem rozumí stanovený A-násobek vyměřovacího základu stanoveného podle zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti ve znění pozdějších předpisů a dávky ze sociálního pojištění nahrazující příjem.

(3) Za příjem se považuje i přídavek na dítě, rodičovský příspěvek a zaopatřovací příspěvek.

(4) Rozhodným obdobím se pro nárok a stanovení výše sociálního příplatku rozumí předcházející kalendářní čtvrtletí.

Odůvodnění:

Dosavadní státní vyrovnávací příspěvek poživatelů důchodu se transformuje do důchodu v rámci důchodového pojištění státní vyrovnávací příspěvek příjemců rodičovského příspěvku zanikne bez náhrady s účinností tohoto zákona a státní vyrovnávací příspěvek nezaopatřeným dětem se navrhuje změnit na sociální příplatek, který nebude vyplácen plošně, ale s ohledem na celkovou sociální situaci rodiny, popř. další stanovené skutečnosti. Proto je třeba zjišťovat příjem rodiny čtvrtletně, aby sociální příplatek svou výší mohl reagovat na změny v příjmové a sociální situaci rodiny. Podle současných úvah se předpokládá, že sociální příplatek by měl být vyplácen rodinám, žijícím v pásmu do 1.25 násobku životního minima, tzn. že K2 = 1.25.

Vzhledem k tomu, že u osob samostatně výdělečně činných nelze v průběhu roku zjistit příjem, navrhuje se vycházet z vyměřovacího základu stanoveného na jednotlivé kalendářní měsíce pro účely sociálního pojištění. Navrhovaný A-násobek vyměřovacího základu pro určování příjmů osob samostatně výdělečně činných musí odpovídat přibližně jejich příjmu po odečtení daní a zdravotního a sociálního pojistného (podle současných úvah A = 2.25).

(1) Výše sociálního příplatku se rovná částce na osobní potřeby dětí v rodině snížené o podíl, kde v čitateli je částka určená na osobní potřeby dětí násobená příjmem rodiny a ve jmenovateli hranice příjmu podle odst. 1 zásady č. 12, tj.

(2) Pro výpočet sociálního příplatku se považuje každý příjem rodiny menší než životní minimum rodiny za rovný životnímu minimu rodiny.

(3) Každý příjem rodiny převyšující hranici příjmu uvedenou v odst. 1 zásady č. 12 se pokládá za rovný této hranici.

Odůvodnění:

Výše sociálního příplatku bude výrazně diferencována. Se zvyšujícím se příjmem rodiny dochází ke snižování sociálního příplatku. Rodina, která svými čistými peněžními příjmy zabezpečí výživu a ostatní základní osobní potřeby a náklady na domácnost, tj. potřeby rodičů a dětí na úrovni životního minima, obdrží maximální sociální příplatek. Všechny rodiny stejného typu s nižším příjmem obdrží sociální příplatek ve stejné výš. (podmínka v odst. 2), zatímco rodinám stejného typu s vyšším příjmem se sociální příplatek snižuje a přestává se vyplácet v okamžiku, kdy příjem rodiny dosáhne K2 násobku životního minima rodiny (podmínka v odst. 3). Kromě toho rodiny s dětmi, jejichž příjem je nižší než K2 násobek životního minima rodiny, obdrží přídavky na děti podle zásady č. 10 a násl. Aby nedocházelo k nahrazování dávek sociální pomoci sociálním příplatkem, je pro rodiny s příjmem nižším než životní minimum rodiny sociální příplatek konstantní. Se snižujícím se příjmem rodiny pod úroveň životního minima této rodiny, se tedy již sociální příplatek nezvyšuje a jeho výše odpovídá sociálnímu příplatku, vyplácenému rodině s příjem rovnajícím se životnímu minimu rodiny. Těmto rodinám může být příjem doplňován na úroveň životního minima dávkou sociální pomoci, která se poskytuje občanům v hmotné nouzi v případě, že si sami vlastním přičiněním nemohou zvýšit příjem.

Sociální příplatek lze vyjádřit následujícím matematickým vzorcem:

SP = ŽMD - (P x ŽMD) : (K2 x ŽM)

Pro výpočet sociálního příplatku platí:

- pokud P < ŽM, potom P je ve vzorci nahrazen ŽM

- pokud P > K2 x ŽM, potom P je ve vzorci nahrazen K2 x ŽM

Legenda ke vzorci:

SP = sociální příplatek,

ŽMD = životní minimum dětí, tj. součet částek potřebných k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb dětí v rodině podle zákona o životním minimu,

ŽM = životní minimum rodiny, tj. součet částek potřebných k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb členů rodiny a částek na domácnost podle zákona o životním minimu,

K2 = číslo, kterým se násobí životní minimum rodiny. Výsledkem je výše příjmu rodiny, při níž se přestává vyplácet sociální příplatek,

P = příjem rodiny.

(1) Sociální příplatek se poskytuje spolu s přídavkem na dítě.

(2) Sociální příplatek se poskytuje zálohově a vyúčtuje se za kalendářní rok.

(3) Vyúčtování se provede tak, že rozdíl mezi skutečným a vykázaným příjmem se rozdělí v poměru vykázaných příjmů v jednotlivých čtvrtletích k vykázanému ročnímu příjmu.

(4) Z těchto příjmů se nově vypočte výše sociálního příplatku v jednotlivých čtvrtletích a zúčtuje se proti vyplacenému sociálnímu příplatku za uplynulý rok.

(5) U osob samostatně výdělečně činných se vychází při vyúčtování ze skutečného příjmu.

Odůvodnění:

Navrhuje se vyplácet sociální příplatek zálohově příjemci přídavku na dítě. Zúčtování za kalendářní rok umožní zohlednit skutečné příjmy rodiny, tedy i takové, které při čtvrtletním posuzování nebylo možno vykázat a bude tak výše této dávky lépe odpovídat sociální situaci rodiny.

Příklad vyúčtování sociálního Uváděné čtvrtletní příjmy rodiny:

- 1. čtvrtletí 10 000 Kč, tj. 11,5% celkového příjmu,

- 2. čtvrtletí 15 000 Kč, tj. 17,2% celkového příjmu,

- 3. čtvrtletí 12 000 Kč, tj. 13,8% celkového příjmu,

- 4. čtvrtletí 50 000 Kč, tj. 57,5% celkového příjmu.

Uváděný roční příjem: 87 000 Kč (tj. 100%)

Skutečný roční příjem: 99 000 Kč

Rozdíl skutečného a uváděného ročního příjmu: 12 000 Kč

Skutečný roční příjem se rozpočte na jednotlivá čtvrtletí takto:

1. čtvrtletí 10 000 + (12 000 x 0.115) = 11 380 Kč

2. čtvrtletí 15 000 + (12 000 x 0.172) = 17 064 Kč

3. čtvrtletí 12 000 + (12 000 x 0.138) = 13 656 Kč

4. čtvrtletí 50 000 + (12 000 x 0.575) = 56 900 Kč

Z takto zjištěného příjmu se vypočte sociální příplatek náležející za jednotlivá čtvrtletí a zúčtuje proti vyplacenému.

Při výpočtu sociálního příplatku u rodiny

a) pečující o dítě, které je podle rozhodnutí příslušných orgánů dlouhodobě těžce zdravotně postižené, se násobí částka na osobní potřeby tohoto dítěte stanovenou konstantou Z1,

b) pečující o dítě, které je podle rozhodnutí příslušných orgánů dlouhodobě zdravotně postižené, se násobí částka na osobni potřeby tohoto dítěte stanovenou konstantou Z2,

c) pečující o dítě, které je podle rozhodnutí příslušných orgánů chronicky nemocné, se násobí částka na osobní potřeby tohoto dítěte stanovenou konstantou Z3,

d) pečující o žáka, připravujícího se na budoucí povolání studiem na středním stupni vzdělávání mimo místo trvalého bydliště, se násobí částka na osobní potřeby tohoto žáka stanovenou konstantou S1,

e) kde se současně narodily dvě nebo více dětí, se násobí částky na osobní potřeby těchto dětí stanovenou konstantou V2.

Odůvodnění:

Matematická konstrukce sociálního příplatku umožňuje vložením vhodných konstant, charakterizujících určitou sociální situaci v rodině, do vzorce pro výpočet sociálního příplatku, reagovat na zvýšené potřeby této rodiny, a to jak vzhledem k její příjmové situaci, tak i vzhledem k jejím specifickým podmínkám.

Příslušnými konstantami se násobí částka na osobní potřeby dítěte, kterého se určitá sociální situace bezprostředně dotýká. Výsledné životní minimum dětí nebo rodiny ve vzorci je pak součtem těchto jednotlivých minim.

Dosavadní příplatek k přídavkům na děti a výchovnému k důchodu poskytovaný na dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči nebo mimořádnou péči zvlášť náročnou, se mění a sociální situace takového dítěte v rodině bude řešena sociálním příplatkem vypláceným do stanovené výše příjmu, která je pro tyto rodiny vyšší než pro rodiny stejného typu se zdravým dítětem. Zdravotní stav dítěte bude posuzovat smluvní odborný lékař.

Nově se zohledňuje ve výši sociálního příplatku sociální situace v rodinách, kde se děti připravují na své budoucí povolání mimo bydliště svých rodičů a kde se současně narodily dvě nebo více dětí.

Například pro výpočet sociálního příplatku pro rodinu, pečující o dvě děti, z nichž jedno je dlouhodobě těžce zdravotně postižené a druhé studuje na střední škole mimo bydliště, se do základního vzorce dosadí za ŽMD a ŽM následující výrazy:

ŽMD = ŽMD₁ x Z₁ + ŽMD₂ x S₁

ŽM = ŽM otce + ŽM matky + ŽMD + ŽMB

pozn.: ŽMB je částka potřebná na nezbytné náklady na domácnost podle zákona o životním minimu (viz zásada č. 41 a násl.)

Podle současných úvah se předpokládá následující výše jednotlivých konstant: