Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Návrh zásad zákona o státní sociální podpoře řeší v zásadě tři základní problémy:

1. sjednocuje státní sociální dávky, vyjadřující podporu státu občanům a rodinám s dětmi do jednoho komplexu a nově definuje v tomto systému i ty dávky, které byly dosud součástí jiných systémů, např. nemocenského pojištění nebo sociální pomoci.

2. zavádí nové dávky, reagující na dosud neřešené sociální situace, např. příspěvek na bydlení, který je diferencován podle příjmu, velikosti a typu domácnosti (rodiny).

3. zásadně mění koncepci dosavadních nejvýznamnějších peněžitých dávek rodinám, a to přídavků na děti a státního vyrovnávacího příspěvku; navrhuje jejich přeměnu

- na přídavek na dítě, diferencovaný podle věku,

- na sociální příplatek, diferencovaný jednak podle celkového příjmu rodiny, jednak podle sociální situace, ve které se rodina nachází. Příplatek nebude poskytován všem rodinám, ale pouze těm, které se nacházejí v dohodnutém příjmovém pásmu.

Pro stanovení rozsahu příjemců podpory a pro určení výše těchto dávek (přídavku na dítě a sociálního příplatku) se používá jako výchozí kalkulační veličina platná úroveň životního minima (příslušná částka, potřebná k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb), a její násobky charakterizované různými konstantami. Pro určení konkrétní výše přídavku na dítě a sociálního příplatku slouží matematický vzorec.

Nově je koncipován příspěvek na bydlení, příspěvek na pohřeb a příspěvek na dopravu.

Další dávky pro rodiny s dětmi, které budou upravené zákonem o státní sociální podpoře, jsou:

- příspěvek při narození dítěte,

- rodičovský příspěvek,

- zaopatřovací příspěvek,

- dávky pěstounské péče,

- jednorázový příspěvek.

Předpokládá se, že jednotlivé dávky státní sociální podpory se budou poskytovat na žádost a při splnění předepsaných podmínek budou nárokové.

Všechny dávky státní sociální podpory, s výjimkou dávky určené pro děti v pěstounské péči a příspěvku na dopravu žáků základních škol, budou vypláceny občanům a rodinám, kde celkový příjem nepřesáhne stanovenou hranici odvozenou od násobku životního minima občana nebo rodiny.

Státní podporu rodin s dětmi je třeba považovat za jednu ze základních strategických záležitostí státu, neboť jejím prostřednictvím stát významně ovlivňuje svou ekonomickou a sociální budoucnost a kontinuitu a realizuje nejvýznamnější část sociálních redistribucí a naplňuje svoji sociální doktrínu.

Korekce státní podpory rodin s dětmi musí být považovány za aktivní činnost státu, protože ovlivňují ekonomické a společenské chování významné části ekonomicky aktivních obyvatel (cca 60 ekonomicky aktivních obyvatel jsou rodiče nezaopatřených dětí).

Ve státní podpoře rodin s dětmi je třeba uplatňovat princip solidarity a princip státem organizovaného přerozdělování, a to ve dvou směrech - od bezdětných k rodinám s dětmi a od vysokopříjmových k nízkopříjmovým rodinám. Tomuto rozdělení odpovídají obecně i dva základní druhy dávek, které se k takovému účelu užívají. V první řadě jde o univerzální nárokový příjem každého dítěte - přídavek na dítě - jenž je vyjádřením přerozdělení od bezdětných rodin k rodinám s dětmi. Výplata takového univerzálního příjmu může být variantně ukončena při určité příjmové úrovni. Druhým typem dávky je sociální příplatek vyplácený na základě testování skutečné celkové příjmové situace rodiny (means test). Jde o podporu rodiny do okamžiku, kdy dosáhne svými příjmy konvenčně dohodnuté úrovně. V tomto případě se jedná o přerozdělení ve prospěch rodin s nízkým příjmem.

Pro univerzální dávku se v zahraničí užívá též označení horizontální řešení, pro testované dávky řešení vertikální. Vzájemná proporce výše těchto dávek a prostředků vkládaných do těchto řešení umožňuje realizovat mnoho variant. Stanovení proporcí je předmětem konsensu a odráží nejen sociálně ekonomické faktory, ale i problémy související s administrativní náročností testování apod.

Je nezbytné doplnit systém specifických sociálních dávek pro občany a rodiny s dětmi o další dávky řešící nově vznikající situace - např. výrazné zvýšení nákladů na bydlení, na vzdělávání dětí či dopravu dětí do školy.

V rámci státní sociální podpory není upravováno hmotné zabezpečení studentů vysokých škol vzhledem k tomu, že tato situace bude řešena komplexně spolu s otázka spojenými se školným ve zvláštním zákoně, který předkládá MŠMT.

S ohledem na mimořádnou společenskou citlivost výplaty dávek rodinám s dětmi bude účelné postupovat tak, aby se významně nesnižovala stávající nominální úroveň těchto dávek (na něž vznikl dříve nárok) a postupně diferencovat jejich úroveň podle skutečné příjmové situace rodiny. Tento záměr je již částečně dlouhodobě naplňován tím, že v souvislosti s růstem životních nákladů nebyly indexovány přídavky na děti a jejich reálná hodnota významně klesá. Jde o to zabezpečit postupně a tím společensky přijatelně, účinnější sociální podporu sociálně ohroženým rodinám a omezovat úroveň podpory příjmově nadprůměrným rodinám až na minimum. Růst životních nákladů a růst mezd takovému řešení napomáhají.

Relativně dlouhé období do zavedení nového systému a obtížně predikovatelný stav ekonomických veličin v době jeho zavedení, tj. na počátku roku 1995, staví nyní do popředí dvě skutečnosti.

a) Bude třeba vést diskusi o stanovení konstant pro určení výše dávek s tím, že tyto konstanty budou odrážet představy o potřebě a charakteru sociálních redistribucí, příští sociálně ekonomickou situaci a rozpočtové možnosti státu.

b) Bude třeba vytvořit organizační předpoklady pro výplatu dávek státní sociální podpory jako limitujícího faktoru celého systému.

Vedle dávek plynoucích ze systému státní sociální podpory budou rodiny s dětmi zabezpečovány dalšími dávkami z důchodového a nemocenského pojištění, které zohledňují ztrátu příjmu v rodině. Jde zejména o pozůstalostní důchody, invalidní důchody, hmotné zabezpečení při ztrátě zaměstnání, peněžitou pomoc v mateřství, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a příspěvek při ošetřování člena rodiny. Vedle těchto dvou systémů budou rodinám s dětmi poskytovány v případě absolutního nedostatku možnosti zabezpečit si základní životní potřeby vlastními silami v souladu se zákonem o životním minimu dávky sociální pomoci.

Určení konkrétních dávek z jednotlivých systémů i zdroje financování těchto dávek jsou zcela odlišné a nedochází proto k nežádoucí kolizi uvedených dávek. Každá dávka má své oprávnění a svoji specifickou roli.

Transformace systému státní sociální podpory vyžaduje změnit dosavadní značně roztříštěnou právní úpravu jednotlivých dávek tak, aby byly respektovány platné právní normy vyšší právní účinnosti, jako je Listina základních práv a svobod a mezinárodní dohody a konvence, k nimž Česká republika postupně přistupuje. Pro přestavbu systému je nezbytné zachování právní jistoty rodin s dětmi tak, aby byla přiměřeně garantována již nabytá práva. Z uvedených dokumentů jsou pro tuto oblast významné zejména:

- Listina základních práv a svobod - článek 32 odst. 5: "Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu".

- Evropská sociální charta:

- část I, bod 16:

"Rodina má jako základní jednotka společnosti právo na odpovídající sociální, právní a hospodářskou ochranu k zajištění svého plného rozvoje."

- část I, bod 17:

"Matky a děti bez zřetele na manželský stav a rodinné vztahy, mají právo na odpovídající sociální a hospodářskou ochranu."

- část II, článek 16:

"Právo na rodinnou, sociální, právní a hospodářskou ochranu. S ohledem na zajištění nezbytných podmínek k plnému rozvoji rodiny, která je základní jednotkou společnosti, smluvní strany se zavazují podporovat hospodářskou, právní a sociální ochranu rodinného života takovými prostředky, jakými jsou sociální a rodinné dávky, finanční mechanismy, poskytování bydlení, příspěvky pro novomanžele a jiné vhodné prostředky."

- Úmluva o minimální normě sociálního zabezpečení (č.102),

- Úmluva o právech dítěte,

- Evropská charta pro mládež,

- Konvence o odstranění diskriminace žen.

V rámci legislativy Evropského společenství nejsou pro tuto oblast stanoveny závazné předpisy. Předkládaný návrh je však v souladu s dlouhodobými záměry harmonizace cílů v oblasti sociální politiky.

Závažným časovým limitem zásadní přestavby systému státní sociální podpory je ukončení prvního roku realizace daňové reformy, protože kriteriem pro diferenciaci dávek státní sociální podpory bude celkový příjem rodiny. Prokázání celkových příjmů rodin je v současné době nepřijatelně administrativně náročné. Nový systém bude k zajištění vyšší adresnosti vyžadovat zkoumání více podmínek, bude adresnější a tudíž složitější. V současné době se řada dávek pro rodiny vyplácí prostřednictvím zaměstnavatelů plošně bez ohledu na skutečnou příjmovou situaci rodiny. Správy sociálního zabezpečení vyplácely v roce 1992 přídavky na děti pouze cca 160 tis. příjemcům, což je cca 10 z celkového počtu příjemců přídavků na děti. Jestliže však v novém systému bude k poskytnutí státních dávek třeba ověřit více podmínek a skutečností, stane se taková činnost nákladnou a pro zaměstnavatele nepřijatelnou. Tato situace objektivně vede k nutnosti vytvoření personálně i technicky dostatečně vybavených pracovišť v regionech, které by naplnění práv občanů věcně garantovaly.

Současná neexistence takových pracovišť, které by vyplácely státní dávky podle zákonných nároků a byly napojeny na státní rozpočet, je dalším časovým, ale i věcným limitem přestavby systému státní sociální podpory. Tato pracoviště bude třeba vybavit jednak kvalifikovanými pracovníky, dávkovými specialisty, jejichž náplní bude rozhodování o výplatě státních dávek, jednak výpočetní technikou, propojenou na celém území s ostatními informačními systémy. Každé pracoviště bude třeba vybavit počítačovou sítí která by měla být kompatibilní se státním informačním systémem s cílem poskytovat kontrolní informace k zamezení chybného vyplácení dávek.

Má-li být sociální politika adresnější, vyžaduje poměrně početný aparát. Tento vývoj nelze chápat jako rozšiřování administrativy, ale jde o rozšíření služeb a garancí pro obyvatelstvo při současné úspoře finančních prostředků státního rozpočtu. Státní sociální podpora bude vycházet ze zákonných nároků občanů a bude napojena na státní rozpočet.

Navrhovaný systém státní sociální podpory je co do rozsahu plateb srovnatelný s fungujícím systémem důchodového zabezpečení. Tím, že půjde o výplatu nárokových dávek, kde podmínky budou stanoveny zákonem a finanční prostředky dány státním rozpočtem, se vytváří optimální podmínky pro vysokou míru algoritmizace výpočtu dávek a pro použití výpočetní techniky při výplatě.

Výše navrhovaných sociálních příplatků bude závislá na testování skutečné příjmové úrovně rodiny. Nutnost testování příjmů občana a rodiny limituje proto termín zavedení nové soustavy státní sociální podpory do doby plné účinnosti nové soustavy daní, tj. nejdříve teoreticky do prvního pololetí roku 1994, kdy dojde poprvé k všeobecnému vyplnění daňových přiznání.

Nový systém státní sociální podpory musí být legislativně pojat tak, aby umožnil plné využití výpočetní techniky, a to jak při jeho makroekonomické tvorbě, tak při konkrétní individuální realizaci. Systém by měl být schopen rychlé reakce na sociálně ekonomický vývoj a měl by umožnit měnit výše podpor i několikrát v průběhu roku - byla-li by taková potřeba.

Navrhovaný systém bude valorizovatelný, resp. bude koncipován na základě použití sociálně ekonomických veličin, které valorizovány budou (např. životní minimum), nebo veličin, které jsou výslednicí ekonomického rozvoje státu (např. čistý průměrný příjem na hlavu apod.).

Dalším věcným limitem pro provedení přestavby systému státní sociální podpory je úroveň poznání a zejména relativní krátkodobost možné reálné predikce dalšího vývoje makroekonomických veličin. Má-li být posílena role pracovních příjmů na celkových příjmech občanů a rodin a snížen tak význam sociálních příjmů, je třeba znát predikci mzdového vývoje a diferenciaci příjmů a budoucí úroveň nezaměstnanosti na delší časové období. Vzhledem k nákladnosti jakéhokoliv kroku při změně systému státní sociální podpory, lze proto postupovat spíše s určitým zpožděním a odstupem, tj. reagovat na již zřejmé vývojové trendy a situace.

Důležitým požadavkem pro zavedení systému státní sociální podpory je vyřešení způsobu výplaty dávek. Navrhuje se, aby výplatou systému dávek státní sociální podpory byly pověřeny okresní úřady, které k tomu účelu vytvoří - jako svoji součást - sociální úřady. Tyto úřady budou vytvořeny ze stávajících sociálních referátů okresních úřadů a posíleny o tu část okresních správ sociálního zabezpečení, která se uvolní tím, že některé dávky, dosud těmito správami vyplácené - budou převedeny do systému státní podpory.

V té souvislosti je třeba uvést, že existují ještě dvě další možnosti řešení:

1. vytvoření samostatných sociálních úřadů, řízených přímo ministerstvem práce a sociálních věcí,

2. pověřit výplatou dávek státní sociální podpory okresní správy sociálního zabezpečení, které částečně obdobné dávky vyplácejí v systému nemocenského a důchodového pojištění.

Proti vytvoření samostatných sociálních úřadů svědčí celková tendence koncentrovat výkon státní správy v regionech do okresních úřadů.

Proti pověření okresních správ pak rizika plynoucí ze soustředění tří odlišných systémů (podpora, pojištění nemocenské a důchodové) do jednoho místa, nebezpečí kolize při souběžných změnách a nutnost ponechat na okresním úřadu některé sociální aktivity - tedy vznik duplicity.

S ohledem na celkové zaměření přestavby státní správy a na reálné možnosti ekonomické se jeví pověření okresních úřadů resp. jejich sociálních úřadů výplatou státních dávek jako optimální.

Navrhované řešení vychází z následujících premis:

1. Sociální úřady, jako součást okresních úřadů budou zabezpečovat výkon státní správy, což výplata dávek státní sociální podpory jednoznačně je.

2. Vzhledem k tomu, že většina kontaktů občanů s úřady vůbec se týká sociálních věcí, posílí se tímto řešením význam okresních úřadů jako klíčového článku státní správy.

3. Vývoj vztahů a kompetencí státní správy a samosprávy v oblasti sociálních věcí směřuje k důslednému věcnému oddělení působností a to tak, že bude stát v zásadě poskytovat sociální dávky, které jsou realizací sociálních redistribucí v rámci celého státu prostřednictvím daní (tj. státní sociální podpora a nově připravovaná dávka - příspěvek na živobytí v systému sociální pomoci) zatímco samosprávné orgány budou v zásadě zabezpečovat sociální služby. Z tohoto členění vyplývá nutnost postupovat v zájmu přiblížení státní správy občanům tak, že sociální úřady budou zřizovat podle potřeby své expozitury v menších městech a nepůjdou tudíž cestou pověřených měst a obcí. Půjde o důsledné systémově čisté řešení.

4. Sociální referáty okresních úřadů disponují ve své většině kvalifikovaným aparátem, v řadě případů využívají výpočetní techniku a disponují know-how v oboru kontaktů s veřejností v sociální oblasti.

5. Od přednostů okresních úřadů je možné a také nutné striktně vyžadovat jednotné uplatňování státní sociální politiky a sociálně politických záměrů státu jak co do obsahu, tak i standardu personálního a technického vybavení. Takovou součinnost naopak nelze vyžadovat od orgánů samosprávy.

6. Okresní úřady jsou a budou státními orgány, tudíž nehrozí (jako v případě jiných alternativ řešení) pozdější převod na veřejnoprávní instituce a výplata systému státních dávek nekonkuruje jiným systémům.

7. Okresní úřady se nacházejí na takovém stupni státní hierarchie, že mohou navazovat komunikační vztahy a získávat informace potřebné pro své rozhodování od jiných, na téže úrovni se nacházejících subjektů, jako jsou finanční úřady, pozemkové úřady, živnostenské úřady, okresní soudy apod.

8. Vytvoření sociálního úřadu jako specifické organizační jednotky okresního úřadu, vytvoří předpoklady pro přesné definování řídících vazeb, finančních toků, vztahů metodického vedení a kontroly a přesné vymezení vztahů ministerstva vnitra a ministerstva práce a soc. věcí.

9. Navržené řešení bude vyžadovat náklady na vybavení popř. dovybavení okresních úřadů výpočetní technikou a programy, posílení personálního vybavení okresních úřadů může mít podle místních podmínek vzhledem k přechodu části pracovníků okresních správ sociálního zabezpečení jen povahu posílení a zvýšení rozpočtu v tomto ohledu. Počáteční náklady budou nižší než při vytváření nových institucí. Náklady bude možné zpracovat po vypracování konkrétního projektu fungování těchto úřadů.

10. Skutečnost, že organizací výplaty dávek státní sociální podpory převezmou od 1. 1. 1995 pracoviště, která již v zásadě existují, vytvoří zcela reálné předpoklady pro průběžnou předstartovní přípravu (záběh výpočetního systému, výcvik pracovníků apod.).

11. Navrženým řešením dojde k zásadnímu zjednodušení a zpřehlednění finančních toků cestou státních dávek. Zatímco v současnosti jsou transferovány rodinám s dětmi (event. dalším občanům např. cestou pohřebného) prostředky ze státního rozpočtu čtyřmi systémy (nemocenské zabezpečení, důchodové zabezpečení, státní dávky a dávky sociální péče), v navrženém systému to budou pouze systémy dva (státní sociální podpora a sociální pomoc), přičemž dávky budou vypláceny prostřednictvím jednoho orgánu státní správy (okresním úřadem).

V jednotlivých vyspělých státech jsou uplatňovány systémy podpory rodiny v širokém spektru úrovní a forem a vycházejí z různých filozofických, ekonomických a politických východisek a principů. Jednotlivé systémy státní podpory rodin v různých zemích mají často hluboké historické kořeny a vzájemně se v některých případech výrazně odlišují. To naznačuje, že volba nového systému v naší zemi musí rovněž vycházet z historických a teritoriálních souvislostí a k zahraničním zkušenostem musí přihlížet zejména v zájmu dosažení srovnatelné hodnoty podpory rodin a srovnatelných základních forem, z nichž se nový systém bude skládat. To se týká i technické a organizační stránky nového systému. V evropských státech se totiž dlouhodobě uplatňuje zájem přiblížit úroveň podpory rodin v jednotlivých zemích, a to s ohledem na mobilitu pracovních sil a migraci.

Nárok na přiznání jednotlivých dávek uvedených v předkládaném návrhu zásad zákona o státní sociální podpoře se bude vztahovat na ty cizí státní občany, kteří budou mít v České republice trvalý pobyt a dále na občany států, s nimiž má Česká republika uzavřeny mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení. Tyto mezinárodní smlouvy jsou uzavřeny s Polskem, Bulharskem, Jugoslávií, Rumunskem, Maďarskem, Společenstvím nezávislých států, Francií a Slovenskou republikou.

V této kapitole se předkládá rámcový odhad možných nákladů na navrhovaný systém státní sociální podpory. Většina nově definovaných dávek bude odvozována od částek životního minima.

První skupina dávek státní sociální podpory řeší státní podporu rodin s dětmi.

Odhady nákladů na výplatu dávek v r. 1994 vychází z předpokladu, že ze systému státní sociální podpory budou vyloučeny dávky pro vysokoškoláky a naopak jsou zde zařazeny dávky vyplácené dnes prostřednictvím jiných resortů (MV a MO) a dávky pro nezaopatřené děti důchodců (výchovné).

Příspěvek při narození dítěte je poskytován ročně zhruba 121 tis. příjemců v pevné částce 4 000 Kč. Roční náklad na tuto dávku činil v roce 1992, kdy byla vyplácena ve výši 3 000 Kč, cca 380 mil. Kč. Naposledy byla tato dávka upravována k 1. 5. 1993. Za předpokladu, že v roce zavedení systému státní sociální podpory bude tato dávka vyplácena ve výši čtyřnásobku částky na výživu a ostatní osobní potřeby dítěte stanovené v zákoně o životním minimu, bude činit roční náklad cca 492 mil. Kč.

Rodičovský příspěvek je vyplácen měsíčně zhruba 300 tis. příjemců. Roční náklad na tuto dávku činil v roce 1992 3,8 mld Kč. Od 1. 5. 1993 se rodičovský příspěvek zvýšil z dosavadních 1200 Kč měsíčně na 1360 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že výše dávky je upravována v návaznosti na valorizaci životního minima předpokládá se, že v roce 1994 budou náklady na tuto dávku činit zhruba 5,263 mld Kč.

Přídavek na dítě je dávka, která nahrazuje dosavadní přídavky na děti a výchovné k důchodům. Jeho výše je diferencována podle věku a odvozena od částek životního minima dětí. Přídavky na děti a výchovné k důchodům byly v roce 1992 vypláceny na cca 2590 tis. dětí v roční výši cca 9,8 mld Kč. V r. 1994 se předpokládá roční náklad na přídavky na děti ve výši 12,5 mld Kč.

Zaopatřovací příspěvek je opakující se dávka, kterou se přispívá na částečnou úhradu životních nákladů rodině vojáka během základní (náhradní) vojenské služby. Náklady na zaopatřovací příspěvek činily v roce 1992 cca 50 mil. Kč. Zhruba 2,1 tis. osob pobírá příspěvek na byt vojáka v úhrnné výši cca 7 mil. Kč. V navrhovaném systému se předpokládá, že výše příspěvku bude odvozována od životního minima. Náklady na tuto dávku by mohly činit v případě, že by byla poskytována ve výši dvou třetin životního minima, cca 50 mil. Kč ročně.

Dávky pěstounské péče zahrnují příspěvek na výživu dítěte svěřeného do náhradní rodinné výchovy ve formě pěstounské péče a odměnu pěstounovi, která je společenským oceněním péče o cizí dítě. Doporučuje se stanovit dávky pěstounské péče ve výši životního minima dítěte a současně se navrhuje zvýšit odměnu pěstounovi na jednu polovinu výše životního minima dospělé osoby, určeného na úhradu výživy a ostatních základních osobních potřeb. V současné době je zhruba 5,3 tisíc dětí v pěstounské péči, o které se stará cca 4,2 tis. pěstounů. Náklady na tyto dávky činily v roce 1992 67 mil. Kč ročně. Při nové konstrukci se předpokládá, že náklady na tyto dávky by mohly činit zhruba 84 mil. Kč.

Sociální příplatek zohledňuje příjem rodiny, zdravotní postižení dítěte, těžké zdravotní postižení rodiče, přípravu dítěte na povolání, osamělého rodiče a vícedětné porody. Výše tohoto příplatku bude výsledkem testování konkrétních příjmů jednotlivých rodin a bude záviset na dohodnuté výši stanovených konstant.

Předpokládá se, že do sociálního příplatku se bude transformovat státní vyrovnávací příspěvek a příplatky k přídavkům na děti a výchovnému z důvodů dlouhodobého těžkého zdravotního postižení dítěte. Náklady na výplatu státního vyrovnávacího příspěvku v roce 1992 činily 7,2 mld Kč ročně a náklady na příplatky k přídavkům na děti a výchovnému činí zhruba 160 mil. Kč ročně. Kromě těchto nákladů je třeba počítat s určitou finanční částkou na poskytování sociálního příplatku např. z důvodu studia a řešení sociální situace na straně rodičů, např. osamělost apod., které dosud řešeny nebyly. Vzhledem k tomu, že od 1. 4. 1993 je státní vyrovnávací příspěvek vyplácen pouze na ty děti, které žijí v rodinách, jejichž průměrné měsíční příjmy jsou nižší než dvojnásobek životního minima rodiny, lze odhadnout, že náklady na jeho výplatu budou v r. 1994 činit cca 4,8 mld Kč.

Jednorázový přídavek je nově koncipovanou dávkou, určenou rodinám s nízkým příjmem ke krytí zvýšených jednorázových životních nákladů na nezaopatřené děti. Uvažuje se s možností výplaty této dávky v určitých životních obdobích, kterými rodiny s dětmi procházejí.

Příspěvek na dopravu je nově koncipovanou dávkou, kterou stát zmírňuje dopady v důsledku odstranění slev při dopravě žáků do základních a středních škol. Při výši tohoto příspěvku na úrovni 50% a 30% obyčejného jízdného v daném tarifním pásmu lze na základě údajů ministerstva dopravy odhadnout náklady na cca 0.9 mld Kč.

Další skupinu dávek státní sociální podpory představují dávky, kterými stát přispívá na pokrytí zvýšených nákladů spojených s bydlením občanů a s vypravením pohřbu.

Příspěvek na bydlení je nově koncipovanou dávkou, která diferencovaně podle příjmové situace občana (rodiny) přispívá na náklady bydlení. Náklady na tuto dávku se odhadují v minimální výši cca 0,9 mld Kč.

Pohřebné bylo dosud dávkou nemocenského pojištění. Roční náklady na tuto dávku činí zhruba 128 mil. Kč. V navrhovaném systému se předpokládá zvýšení této dávky. Náklady na dávku budou činit zhruba 316 mil. Kč ročně.

Stávajícím systémem bude v roce 1993 transferováno 22.4 mld Kč na dávky srovnatelné s dávkami státní sociální podpory. V roce 1994 lze odhadnout tyto transfery na 23.3 mld Kč, což představuje 2.36% HDP (viz. tab. 1). Navrhovaným systémem státní sociální podpory by ve variantě I bylo přerozděleno 20.9 mld Kč, tj. 2.12% HDP, ve variantě II 18.6 mld Kč, tj. 1.89% HDP. Po započtení nových dávek (příspěvku na bydlení a příspěvku na dopravu) by se podíl nákladů na dávky státní sociální podpory na HDP zvýšil na 2.30% ve variantě 1 a na 2.00% ve variantě 2 (viz tab. 2). Realizací tohoto systému bude naplněno dlouhodobé volání po adresném poskytování jednotlivých sociálních dávek. V důsledku této systémové změny dojde k přerozdělení stávajícího objemu poskytovaných prostředků a k jejich určitým úsporám, což se vedle absolutního nárůstu výše jednotlivých dávek jako přímý důsledek valorizace životního minima projeví i snížením podílu celkových výdajů na dávky státní sociální podpory na hrubém domácím produktu.

Celkový počet příjemců - rodin s dětmi i bezdětných, z nichž někteří budou pobírat více dávek současně, lze podle varianty 1 odhadnout na 1.9 mil., tj. cca 50% všech domácností ČR. Lze předpokládat, že sociální příplatek bude pobírat zhruba 18% rodin s dětmi. Zhruba stejný počet rodin (cca 17%) bude pobírat příspěvek na bydlení. Pro přiznání bude třeba příjmovou situaci těchto rodin čtyřikrát ročně individuálně testovat a vyměřovat novou výši dávky a přitom změnu uskutečnit ihned. U všech rodin s dětmi (cca 1,6 mil.) bude provedeno jedenkrát ročně ověření příjmu pro potřebu výplaty přídavku na dítě.

Pro posouzení kapacity potřebné k výplatě státních dávek je možné uvést srovnání se sociálním pojištěním. Na České správě sociálního zabezpečení a jejich okresních pracovištích je zaměstnáno cca 5.1 tis. pracovníků. Ročně je tímto systémem transferováno cca 75 mld Kč. Adresátem je cca 2.5 mil. poživatelů důchodů, cca 1.1 mil. pojištěnců, zaměstnanců malých závodů a osob samostatně výdělečně činných. Ročně je nově přiznáváno cca 220 tis. důchodů, přičemž jejich vyřízení trvá cca 3 - 6 měsíců. Pro uskutečnění změny vyplácených důchodů (hromadné, podle stejného postupu) je zapotřebí rovněž cca tříměsíční lhůty.

V systému státních sociálních dávek bude realizováno v průběhu roku cca 17 x více individuálních určení dávek s kontaktem s občanem než u systémů důchodů a mimo to bude jednou ročně testován celý soubor příjemců, k čemuž u důchodů nedochází.