Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Jestliže opatrovník, ustanovený soudem podle § 78 odst. 1 zákona o rodině, o dítě osobně pečuje, náleží opatrovníkovi a dítěti nároky podle zásad č. 26 až 29.

Odůvodnění:

Podle § 78 odst. 1 zákona o rodině soud ustanoví dítěti opatrovníka, pokud rodiče nemohou svá práva a povinnosti vykonávat, např. pokud zemřeli, byli zbaveni rodičovských práv nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu.

V případě, že takový opatrovník o dítě osobně pečuje, náleží mu i dítěti nároky podle zásad upravujících dávky pěstounské péče s výjimkou příspěvku při převzetí dítěte a příspěvku na zakoupení motorového vozidla.

(1) Příspěvkem na dopravu se stát podílí na krytí nákladů spojených s dojížděním nezaopatřeného dítěte do školy (učení) na základním a středním stupni vzdělávání mimo místa trvalého bydliště dítěte.

(2) Na tento příspěvek má nárok nezaopatřené dítě, které mimo místo svého trvalého bydliště plní povinnou školní docházku nebo studuje na středním stupni vzdělávání a nebo se učí v učebním poměru.

(3) Nezaopatřené dítě, které studuje na středním stupni vzdělávání nebo je v učebním poměru, má nárok na příspěvek na dopravu jen jestliže jeho příjem spolu s příjmem rodiny (zásada č. 3) nepřevyšuje K8-násobek životního minima rodiny.

(4) Příspěvek na dopravu nenáleží za měsíce červenec a srpen.

(5) Školy (učiliště) jsou povinny vydávat potvrzení o skutečnostech rozhodných pro nárok na tento příspěvek.

Odůvodnění:

V souvislosti s předpokládaným odbouráním státních dotací na slevy na žákovském jízdném se navrhuje zavést novou dávku - příspěvek na dopravu, kterou se zmírní dopady těchto opatření na rodiny s dětmi.

Obdobnou situaci u studentů vysokých škol bude řešit zákon o systému státní podpory studentů vysokoškolského studia a školném, který řeší komplexně hmotné zabezpečení vysokoškoláků.

Navrhuje se, aby nárok na příspěvek na dopravu nebyl omezen příjmem pouze v těch případech, kdy dítě plní zákonem stanovenou povinnost, tj. povinnou školní docházku. Nárok ostatních dětí bude omezen výší příjmů, která je rozhodná i pro nárok na přídavek na dítě, tj. 2.5 násobkem životního minima rodiny. Navrhuje se, aby po dobu letních prázdnin tento příspěvek nenáležel.

(1) Výše příspěvku na dopravu nezaopatřeného dítěte, které plní povinnou školní docházku činí měsíčně při denním dojíždění 30% z ceny 40 jízd obyčejného jízdného autobusu ČSAD v daném tarifním pásmu.

(2) Maximální tarifní pásmo pro výpočet příspěvku na dopravu podle předchozího odstavce je 26 - 30 km.

Odůvodnění:

Při plnění povinné školní docházky, jejímž garantem je stát, se navrhuje přispívat na dopravu dětí diferencovaně podle délky dojíždění.

Navrhuje se, aby výše tohoto příspěvku byla odvozena od ceny obyčejného jízdného u největšího dopravce tj.ČSAD. Vzhledem k tomu, že děti do 15 let věku budou platit polovinu obyčejného jízdného, příspěvek stanovený ve výši 30 z obyčejného jízdného činí fakticky 60% z ceny placené jízdenky.

Podle tarifu předpokládaného MD k 1. 7. 1994 by příspěvek na dopravu žáků základní školy činil minimálně 36 Kč a maximálně 228 Kč měsíčně.

(1) Výše příspěvku na dopravu nezaopatřeného dítěte, které studuje na středním stupni vzdělávání nebo je v učebním poměru, činí měsíčně při denním dojíždění 50% z ceny 40 jízd obyčejného jízdného autobusu ČSAD v daném tarifním pásmu.

(2) Maximální tarifní pásmo pro výpočet příspěvku na dopravu podle předchozího odstavce je 71 - 80 km.

Odůvodnění:

Navrhuje se výši příspěvku na dopravu středoškoláků a učňů diferencovat obdobně jako u dětí s povinnou školní docházkou. Vzhledem k tomu, že středoškoláci a učni budou platit "plné" obyčejné jízdné, stanoví se příspěvek ve výši 50% z obyčejného jízdného. Omezení tarifu a tím i maximální výše příspěvku vychází z podkladů MD, podle něhož na delší vzdálenost jezdí denně minimální počty dětí.

Podle tarifu předpokládaného MD k 1. 7. 1994 by příspěvek na dopravu středoškoláků (učňů) činil minimálně 60 Kč a maximálně 920 Kč měsíčně.

Výše příspěvku na dopravu nezaopatřeného dítěte při jednotlivém dojíždění činí měsíčně 20% z výše příspěvku na dopravu při denním dojíždění dítěte s tím, že maximální tarifní pásmo se neurčuje.

Odůvodnění:

Vzhledem k tomu, že určitý počet dětí, byt nevysoký, jak na základním, tak na středním stupni vzdělávání do škol i učilišť nedojíždí denně, bydlí v internátě či obdobném zařízení, navrhuje se stanovit výši příspěvku na dopravu v těchto případech ve výši jedné pětiny příspěvku při denním dojíždění. Může se jednat o školy, které mají velkou spádovost a které jsou určitým způsobem specializované, např. školy pro smyslově postižené děti.

(1) Jednorázovým příspěvkem stát pomáhá rodinám s nízkým příjmem krýt zvýšené životní náklady na nezaopatřené děti.

(2) Podmínky pro poskytnutí jednorázového příspěvku a jeho výši stanoví vláda nařízením.

Odůvodnění:

Jednorázový příspěvek je dávka, která by měla operativně řešit obdobné sociální situace, které byly řešeny v srpnu 1993 (zákon č. 197/1993 Sb.)

Rodiny s dětmi, jejichž příjmy jsou dlouhodobě těsně nad životním minimem, se velmi těžce vyrovnávají s prudším růstem životních nákladů a také se zvýšenými jednorázovými výdaji, např. při zajištění nákladnějšího zimního oblečení i při vybavování dítěte do školy, při zajištění prázdninových pobytů. Těmto rodinám se nemohou poskytovat dávky sociální pomoci k řešení uvedených situací, protože jejich příjmy jsou vyšší než je stanovené životní minimum.

Vláda ČR se zmocňuje k tomu, aby v případě potřeby rozhodla svým nařízením o poskytnutí jednorázového příspěvku s ohledem na aktuální sociálně ekonomickou situaci a také o tom, v jaké výši a jakému okruhu rodin s nezaopatřenými dětmi bude uvedený příspěvek poskytnut.

Vzhledem k tomu, že tento příspěvek je určen ke krytí zvýšených jednorázových životních nákladů na nezaopatřené děti, je třeba, aby včas pružně reagoval na konkrétní situaci a potřeby rodin, a byl poskytován v termínech, kdy se takové výdaje zpravidla vyskytují (např. začátek prázdnin, zahájení školního roku).

(1) Příspěvkem na bydlení se stát podílí na krytí nákladů na bydlení občanů a rodin. Příspěvek na bydlení náleží vlastníku nebo nájemci bytu, který v bytě trvale bydlí, jestliže jeho příjem spolu s příjmem osob s ním společně posuzovaných (zásada č. 42) nedosahuje stanovený K6-násobek jejich životního minima.

(2) Podmínkou poskytování příspěvku na bydlení je včasná pravidelná úhrada nákladů na bydlení.

Odůvodnění:

S ohledem na rostoucí náklady na bydlení a rušení slev a dotací v této oblasti se navrhuje zavést novou dávku, která diferencovaně přispívá občanům a rodinám na náklady spojené s bydlením s přihlédnutím k jejich příjmové situaci a počtu osob v domácnosti, a to ve všech formách bydlení (státní, družstevní, soukromé). Podle současných úvah se předpokládá, že konstanta K6 bude stanovena ve výši 1.25, tzn. příspěvek na bydlení bude vyplácen rodinám, jejichž příjem nepřesáhne 1.25-násobek jejich životního minima.

Podmínka navrhovaná v odstavci 2 sleduje užívání příspěvku na bydlení oprávněnými osobami na účel, pro nějž se tento příspěvek poskytuje, tj. k úhradě nákladů na bydlení.

Předpokládá se, že po určitou dobu budou vedle sebe v platnosti příspěvek na hrubé nájemné a příspěvek na bydlení podle tohoto zákona, neboť každý z nich řeší jinou situaci bydlení.

Společně posuzovanými osobami se pro účely příspěvku na bydlení rozumí všechny osoby, které mají trvalý pobyt v bytě, na který se uplatňuje nárok na příspěvek na bydlení.

Odůvodnění:

S ohledem na charakter dávky se stanoví odlišně okruh osob (rodina), které se posuzují společně při zjišťování nároku a výpočtu výše příspěvku na bydlení.

(1) Výše příspěvku na bydlení se rovná částce potřebné k zajištění nezbytných nákladů na domácnost podle zákona o životním minimu snížené o podíl, k zajištění nezbytných nákladů na domácnost násobená příjmem rodiny (občana) a ve jmenovateli hranice příjmu podle předchozí zásady č. 41 odst. 1.

(2) Pro výpočet příspěvku na bydlení se považuje každý příjem rodiny (občana) nižší než životní minimum rodiny (občana) za rovný životnímu minimu rodiny.

(3) Každý příjem rodiny převyšující hranici příjmu uvedenou v zásadě č. 41 se pokládá za rovný této hranici příjmu (K6-násobek životního minima rodiny).

Odůvodnění:

Konstrukce příspěvku na bydlení je obdobná jako u sociálního příplatku. Celková výše příspěvku na bydlení v různých domácnostech závisí na aktuální výši životního minima, aktuální výši částky životního minima k zajištění nezbytných nákladů na domácnost, na příjmu a zvolené konstantě K6. Při valorizaci životního minima dojde automaticky k valorizaci příspěvku na bydlení, což však nevylučuje, že se bude jednat o konstantě K6 tak, aby výsledný stav pro výpočet příspěvku na bydlení odpovídal záměrům uplatňovaným v bytové politice a možnostem státu v příslušném období. Maximální příspěvek na bydlení obdrží rodina (zásada č. 38), která svými příjmy zabezpečí potřeby své domácnosti na úrovni životního minima.Všechny rodiny stejného typu s nižším příjmem obdrží příspěvky na bydlení ve stejné výši, zatímco rodinám stejného typu s vyšším příjmem se příspěvky na bydlení snižují a přestávají se vyplácet v okamžiku, kdy příjem rodiny dosáhne K6 násobku životního minima rodiny.

Rodiny stejného typu se stejným příjmem dostanou stejně vysoký příspěvek na bydlení bez ohledu na jejich skutečné náklady na bydlení.

Pro výpočet příspěvku na bydlení se použije následující matematický vzorec:

přitom platí podmínka:

- pokud P < ŽMR, potom P = ŽMR

- pokud P > K6 x ŽMR, potom P = K6 x ŽMR

Legenda ke vzorci:

PB = příspěvek na bydlení

ŽMB = částka potřebná k zajištění nezbytných nákladů na domácnost podle zákona o životním minimu

P = příjem (občana, rodiny)

ŽMR = životní minimum občana (rodiny), tj. součet částek potřebných k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana (členů rodiny) a částky potřebné k zajištění nezbytných nákladů na domácnost podle zákona o životním minimu

K6 = konstanta, kterou se násobí životní minimum rodiny. výsledkem je výše příjmu rodiny, při níž se přestává vyplácet příspěvek na bydlení.

Pro nárok a výši příspěvku na bydlení se za příjem považuje i přídavek na dítě, rodičovský příspěvek a zaopatřovací příspěvek. Příjem se zjišťuje a příspěvek na bydlení se vyúčtovává obdobně jako u sociálního příplatku.

Odůvodnění:

Zatímco okruh příjmů rozhodných pro výpočet příspěvku na bydlení je shodný jako u sociálního příplatku, okruh společně posuzovaných osob (rodiny) se liší (zásada č. 42).

Obdobně jako u sociálního příplatku se navrhuje, aby rozhodným pro nárok a výši příspěvku na bydlení byl příjem za předcházející kalendářní čtvrtletí, což umožní pružnější reakci této dávky na změnu příjmové a sociální situace rodiny.

Příspěvek na bydlení se poskytuje zálohově a stejně jako sociální příplatek se vyúčtuje za kalendářní rok.

(1) Příspěvkem na pohřeb sát přispívá na náklady související s vypravením pohřbu.

(2) Příspěvek na pohřeb náleží občanu (fyzické osobě) nebo právnické osobě, která vypravila pohřeb.

(3) Tento příspěvek náleží občanu, jehož příjem spolu s příjmem rodiny (zásada č. 3) nepřesahuje stanovený K7-násobek jejich životního minima, toto ustanovení neplatí v případech, kdy příspěvek na pohřeb náleží právnické osobě.

Odůvodnění:

Vzhledem k tomu, že pohřebné přestane být dávkou nemocenského pojištění, navrhuje se, aby stát přispěl na úhradu nákladů souvisejících s vypravením pohřbu jednorázovou státní dávkou nejen fyzickým osobám ale i právnickým osobám (např. domov důchodců, obec apod.), které pohřeb vypravily.

Podle současných úvah se předpokládá, že konstanta K7 bude stanovena tak, aby byla tato dávka poskytována při příjmu do výše 2,5 násobku životního minima.

Příspěvek na pohřeb činí 3 000 Kč.

Odůvodnění:

Navrhuje se, aby příspěvek na pohřeb byl jako dosud stanoven pevnou částkou, jejíž výše se sjednocuje.

Vláda ČR se zmocňuje měnit hodnoty konstant svým nařízením.

Odůvodnění:

Důvodem pro volbu tohoto postupu je umožnit vládě ČR měnit aktuálně hodnotu příslušných konstant určujících výši dávek a okruh příjemců v závislosti na změnách sociálně ekonomické situace rodin, ekonomických možnostech státu a sociálním konsenzu o míře solidarity. Předpokládá se, že současně s paragrafovaným zněním návrhu zákona bude předložena podrobná analýza, na jejímž základě budou stanoveny vstupní hodnoty jednotlivých konstant a tedy i výše jednotlivých dávek.

(1) O dávkách státní sociální podpory budou rozhodovat a poskytovat je okresní úřady.

(2) V řízení o dávkách státní sociální podpory se postupuje podle správního řádu s výjimkami uvedenými v zákoně.

(3) Dávky státní sociální podpory se hradí ze státního rozpočtu.

Odůvodnění:

Organizační zabezpečení výplat dávek státní sociální podpory závisí na územně správním uspořádání ČR a způsobech organizace a financování dalších oblastí sociální politiky (důchodové zabezpečení, nemocenské pojištění, zdravotní pojištění a politika zaměstnanosti). Vyplácení dávek státní sociální podpory podle zákonných nároků, tzn. individuální vyhodnocení příjmů občana a rodiny i dalších stanovených podmínek, v každém případě vyžaduje existenci pracovišť, která budou vybavena kvalifikovanými pracovníky a výpočetní technikou a budou vzájemně propojena.

Navrhuje se, aby o dávkách státní sociální podpory rozhodovaly a poskytovaly je okresní úřady, které pro výkon této agendy budou personálně a technicky posíleny. V zájmu maximálního přiblížení výplat k občanům a s ohledem na nezbytnost oddělení výkonu státní správy od výkonu místní samosprávy se předpokládá, že okresní úřady si ve spádových obcích zřídí svoje pracoviště. Předpokládá se, že takto konstituované orgány budou při rozhodování a poskytování příspěvků na hmotné zabezpečení studentů vysokoškolského studia spolupracovat s příslušnými orgány MŠMT.

Okresní úřady budou při řízení o dávkách postupovat podle správního řádu s výjimkami, které zrychlí a zefektivní toho řízení.

(1) Osoba, která uplatňuje nárok na dávku státní sociální podpory, je povinna prokázat skutečnosti, kterých je třeba k jejímu přiznání.

(2) Příjemce dávky státní sociální podpory je povinen oznámit plátci této dávky do 8 dnů změny ve skutečnostech, které jsou rozhodné pro její poskytování.

(3) Jestliže příjemce zavinil, že dávka státní sociální podpory byla vyplacena neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen dávku nebo její část vrátit.

Odůvodnění:

Navrhuje se stanovit žadateli o dávku povinnost prokázat skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku a její výši a příjemci oznámit ve stanoveném termínu všechny rozhodné změny. Dále je příjemci dávky stanovena povinnost vrátit příspěvek nebo jeho část v případě, že dávka byla vyplacena nesprávně nebo v nesprávné výši jeho zaviněním.

Tento zákon nabývá účinnosti 1. 1. 1995.

Odůvodnění:

Navrhuje se, aby zákon o státní sociální podpoře vstoupil v platnost 1. 1. 1995. Předpokládá se, že v tomto termínu vstoupí v platnost i zákon o sociální pomoci.

Role státu v sociální politice se zásadně mění. Jde o fundamentální změnu přístupu, jejímž obsahem je především odchod od státního paternalismu k participaci. Nová koncepce předpokládá, že stát vytvoří podmínky k tomu, aby co nejširší okruh sociálních potřeb občanů a rodin mohl být zabezpečen vlastními silami především pracovním příjmem a z něho konstituovaným pojištěním.

Stát svou pomocí bude zasahovat pouze tam, kde ze subjektivních nebo objektivních důvodů nestačí občan nebo rodina zabezpečit své potřeby vlastními silami na společensky přijatelné úrovni a tam, kde má stát zájem člověka a rodinu stimulovat, podpořit, popř. chránit.

Celý systém státní sociální podpory se proto musí transformovat tak, aby vyhovoval podmínkám tržní ekonomiky. Životní úroveň občanů a rodin musí vycházet především z pracovních příjmů, sociální redistribuce nesmí deformovat, ale pouze účelně korigovat sociální stratifikaci tak, aby motivovala ke zvyšování příjmů a aby se snížila závislost občanů a rodin na sociálních příjmech. Sociální příjmy nesmí působit demotivačně a nivelizačně. Proto musí být nový systém státní sociální podpory adresný, tj. musí vycházet z konkrétní sociální události a situace a být proto hospodárný a účelný.

Sociální zabezpečení je souhrnné označení pro všechny sociální instituty poskytující občanům resp. rodinám pomoc k uspokojení jejich sociálních, společensky uznaných potřeb, a to za situace, kdy tyto své potřeby nejsou schopni uspokojovat vlastními silami z důvodu, který je celospolečensky akceptován (nemoc, stáří, invalidita, péče o děti apod.).

Sociální zabezpečení bude dále zahrnovat tři základní typy sociálních systémů:

1. Sociální pojištění, jehož prostřednictvím občané nebo skupiny občanů odkládají část své spotřeby pro případ budoucí nejisté sociální události. Tato skutečnost je výrazem sociální odpovědnosti občanů k sobě a své rodině a projevem zajištění potřeb občanů ve všech případech, kdy se jedná o sociální událost spojenou se ztrátou příjmu z výdělečné činnosti v případech mateřství, ošetřování člena rodiny, nemoci, invalidity, stáří a ztráty živitele. Cílem takového pojištění je v těchto situacích udržet přiměřeně dosažený životní standard jednotlivých pojištěnců a jejich rodin. Plnění, které z pojištění vyplývá, naplňuje princip sociální spravedlnosti, poněvadž je závislé na výši vloženého pojistného a příp. době, po níž je pojistné placeno. Úroveň zabezpečení bude možno navíc individuálně zvýšit dobrovolným připojištěním.

2. Státní sociální podpora, jejíž prostřednictvím jsou občané státem zabezpečeni pro případ státem uznané sociální události. Státní sociální podpora se tak stává výrazem sociálního přerozdělení mezi nepotřebnými a potřebnými a projevem státem organizované solidarity. Dávky vyplývající z tohoto systému pomáhají rodině krýt zejména zvýšené náklady vyvolané přítomností takových osob, které dosud nejsou výdělečně činné a řešit různé sociální situace, na něž rodina vlastními silami a vlastními prostředky nestačí.

3. Sociální pomoc, která je občanům v nouzi poskytována státem a sociálními subjekty v obcích k uspokojování jejich potřeb v rozsahu, který považují za nezbytný nebo přiměřený. Sociální pomoc je výrazem sociální funkce státu a naplňuje princip garance pomoci k zajištění základních životních podmínek. Stát garantuje rodině pomoc v případě absolutního nedostatku možnosti zabezpečit si základní životní potřeby vlastními silami.

Nejvýznamnějším adresátem státní sociální podpory je rodina. Rodina je z hlediska sociální politiky základní jednotkou státu a naplňují se v ní nejzákladnější vztahy solidarity a vzájemné sociální pomoci. Na celou oblast sociálního zabezpečení je prakticky třeba nahlížet prizmatem rodiny, protože každý člověk prochází rodinou a v jednotlivých etapách života v ní zastává různé role. Rodina jako základní forma lidského soužití má mnoho podob, předmětem části zákona je rodina tvořená nezaopatřenými dětmi, jejich rodiči, popřípadě občany, kteří převzali nezaopatřené dítě do péče nahrazující péči rodičů.

Prosperující rodina a plnění jejich biologických, výchovných, ekonomických, socializačních a dalších funkcí, je základním předpokladem prosperity státu a zárukou jeho rozvoje. Proto stát vytváří mechanismy, které tuto prosperitu podporují a chrání. Stát má obecně zájem podporovat rodiny s dětmi zejména proto, že se rodičovstvím nezastupitelně spolupodílejí na zachování kontinuity národa a státu.

Rodina je zejména z biologických důvodů zakládána v období, které je současně startem celé životní a pracovní kariéry rodičů. Vysoké náklady na založení rodiny, pořízení a vybavení bytu, nemohou být v naprosté většině případů kryty ani úsporami ani vlastním příjmem, a to tím spíše, že tento příjem je omezen společensky žádoucí péčí o děti. Ovlivnit tuto skutečnost výrazným časovým odkladem do vyššího věku rodičů je nemožné. Proto je třeba, aby stát rodinám s dětmi zejména na jejich startu pomáhal.

Dalším důvodem v určitých fázích jejího životního cyklu je skutečnost, že v průběhu jejího života se dlouhodobě projevuje situace, kdy v rodině jsou osoby (děti) bez vlastního příjmu. Životní úroveň rodin s dětmi, resp. osob v nich žijících, je z tohoto důvodu nižší než životní úroveň osob, které nevyživují děti (při stejných pracovních zásluhách živitelů rodin), přestože právě rodiče jako občané jednají z hlediska státu žádoucím způsobem, neboť vychovávají děti a pečují o ně.

Výše uvedené teze odůvodňují nutnost určité redistribuce prostředků ve prospěch rodin s dětmi. Tato redistribuce je jednou z nejvýznamnějších součástí celkových redistribučních procesů, jimiž se realizuje sociální politika státu. Její celková úroveň i kriteria musí zohledňovat jak sociální zájmy rodiny, tak současně i potřebu zachovat, resp. nenarušovat takovou příjmovou diferenciaci, která je nezbytná pro motivaci k vyššímu výkonu a sociálnímu vzestupu. Úroveň takovéto redistribuce musí spolupůsobit ke zmírňování takových přehnaných rozdílů v příjmech, které by vedly k dezintegraci společnosti, k sociální závisti a ke zvyšování napětí mezi jednotlivými sociálními vrstvami. Státní sociální podpora se ve stanovených případech týká i občanů, kteří nežijí v rodině a takovou podporu vzhledem ke své sociální situaci potřebují.

1. Současný stav

Dosavadní soustava společenské pomoci rodinám s dětmi je tvořena prvky přímé i nepřímé finanční pomoci (dávky, slevy), službami a pomocí naturální. Dávky sociální pomoci rodinám s dětmi doplňují nebo nahrazují příjem rodin, popř. řeší specifické sociální situace.

Současný systém přímé finanční pomoci rodin se skládá v zásadě z komplexu dávek, který lze rozdělit na několik částí:

a) skupina významných dávek posilujících příjmy rodin s dětmi po celou dobu jejich péče o nezaopatřené děti, tj. přídavky na děti, výchovné k důchodům a státní vyrovnávací příspěvek,

b) specifické dávky poskytované za stanovených podmínek - podpora při narození dítěte, rodičovský příspěvek, zaopatřovací příspěvek, dávky pěstounské péče; do této skupiny patří i pohřebné,

c) dávky poskytované v případě, kdy rodina svými příjmy klesne pod hranici životního minima (tj. příspěvek na výživu dítěte a dávka sociální péče rodinám s nezaopatřenými dětmi a těhotným ženám), tyto dávky jsou dnes vypláceny ze systému sociální pomoci,

d) stipendia a státní příspěvek k novomanželským půjčkám.

Stávající systém těchto dávek se tvořil postupně, je značně roztříštěný, a to jak co do pojetí jednotlivých dávek a podmínek pro jejich přiznání, tak i co do legislativního řešení. Většina peněžitých dávek je dosud pojata jako dávky nemocenského pojištění, jsou stanoveny nebo limitovány absolutními částkami a tudíž při změně cenových a příjmových relací ve společnosti dochází ke ztrátě reálného obsahu poskytovaných prostředků. Pokud se týká specifických dávek, jejich systém a pojetí v zásadě vyhovují, nejsou v rozporu s principy nového systému a budou-li průběžně podle potřeby věcně korigovány a valorizovány, mohou se stát součástí nového systému. Jejich okruh však bude třeba zjevně rozšířit o další dávky, které budou řešit nově vznikající specifické sociální situace.

Nejvýznamnější dávkou stávajícího systému jsou přídavky na děti a výchovné k důchodům. Jejich dosavadní výše byla do listopadu 1993 diferencována podle počtu dětí v rodině, nezohledňovala racionální ani skutečnou úroveň nákladů na děti, věk dětí ani příjmovou situaci rodin. Úroveň přídavků na děti se vytvořila historicky postupným mechanickým zvyšováním částek bez jakéhokoliv vztahu k jiným ekonomickým veličinám. Zásadní systémová změna přídavků na děti od 1. 11. 1993 představuje jeden z nejvýznamnějších kroků přibližování této dávky do podoby navrhované tímto zákonem.

Skupinu dávek nepřímé finanční pomoci státu rodinám s dětmi tvoří různé dotace ze státního rozpočtu, které nejsou rodinám poskytovány přímo, ale zprostředkovaně, jako např. dotace na pobyt a stravování dětí v jeslích, mateřských školách a domovech mládeže, příspěvek státu na školní stravování, na stravování v menzách, ubytování ve vysokoškolských kolejích, bezplatné poskytování školních učebnic a pomůcek apod. Tato skupina nepřímých dávek se však postupně omezuje a finanční zátěž je bez náhrady přenášena na rodiče nezaopatřených dětí.

2. Věcné údaje

V České republice se v současné době ročně rodí v průměru 125 tisíc dětí. Ze šetření o příjemcích přídavků na děti a výchovného k důchodům vyplývá, že dnes zhruba ve 1 470 tis. rodin žije 2 510 tis. dětí (bez dětí zaměstnanců ozbrojených složek a bez dětí, jejichž rodiče nemají nárok na přídavky na děti, neboť nejsou nemocensky pojištěni). Celkový počet nezaopatřených dětí lze odhadovat na cca 2 629 tis. Vývoj struktury rodin podle počtu dětí vykazuje trvalý pokles podílu rodin s více dětmi. Rodiny se 4 dětmi se podílí na celkovém počtu rodin s dětmi jen 1.23% a podíl rodin s 5 a více dětmi je dokonce jen 0.31%. Naopak se zvyšuje podíl rodin s jedním dítětem, kterých je v současné době zhruba 44.1%. Rodin se dvěma dětmi je přibližně 45.4% a rodin se třemi dětmi cca 8.95%.

Trvale se zvyšuje počet neúplných domácností. Ve více než 170 tisících neúplných domácností žije v současné době zhruba 260 tis. dětí, což je téměř 10% z celkového počtu nezaopatřených dětí.

Na dávky přímé finanční pomoci rodinám s dětmi bylo vynaloženo v roce 1992 ze státního rozpočtu ČR téměř 22 mld Kčs. Podstatnou část této finanční pomoci státu tvoří přídavky na děti a výchovné k důchodům, státní vyrovnávací příspěvek a rodičovský příspěvek.

Přídavky na děti a výchovné k důchodům jsou vypláceny v průměrné měsíční výši 414 Kčs na 1 nezaopatřené dítě, státní vyrovnávací příspěvek je vyplácen na každé dítě ve výši 220 Kčs měsíčně, přičemž od 1. 4. t. r. je jeho poskytování podmíněno příjmovou situací rodiny.

Přídavky na děti se vyplácí na cca 2 413 tis. dětí v naprosté většině zaměstnavateli rodičů, resp. okresními správami sociálního zabezpečení. Vedle toho vyplácí Česká správa sociálního zabezpečení výchovné k důchodům na dalších zhruba 97 tis. dětí. Na jeden okres připadalo v minulých letech průměrně 80 plátců - zaměstnavatelů. Kontrola výplaty těchto dávek byla prováděna v tříleté periodě a zajišťovalo ji cca 700 pracovníků. V současné době v důsledku privatizace připadá na 1 okres v průměru již zhruba 270 plátců. Přitom dnes soukromým podnikatelům a pracovníkům malých závodů vyplácejí přídavky na děti okresní správy sociálního zabezpečení. Každá sebemenší změna podmínek výplaty představuje vysoký objem zpravidla neautomatizované práce. Komplikace jsou i v legislativní oblasti. Přídavky na děti jsou dávka nemocenského zabezpečení, státní vyrovnávací příspěvek je dávka státní. Okruhy dětí s nárokem na tyto dávky nejsou přitom identické.

Na dávky nepřímé finanční pomoci rodinám s dětmi, tj. na naturální formy a slevy pro rodiny s dětmi vč. slev na dani ze mzdy bylo v minulých letech vynakládáno cca 12 mld Kč (z toho sleva na dani ze mzdy činila cca 6 mld Kč). V současné době není možné náklady na tuto skupinu nepřímých dávek přesně vyčíslit. Lze odhadnout, že zavedení odpočitatelné roční částky ve výši 9 000 Kč na 1 dítě od celkového ročního příjmu rodičů znamenalo v r. 1993 zvýšení daňového zatížení rodin s dětmi proti r. 1992 o cca 3 mld Kč.

3. Úroveň a struktura příjmů domácností

Podle statistiky rodinných účtů činila výše průměrného čistého měsíčního příjmu za 1. čtvrtletí 1993:

V bezdětných domácnostech při průměrném počtu členů 1.76 jsou příjmy na domácnost jen o 18% nižší než v domácnostech s dětmi s průměrným počtem členů 3.65. Naopak průměrný příjem na osobu je v bezdětných domácnostech o 71% vyšší než v rodinách s dětmi. Podíl sociálních příjmů na celkových čistých příjmech u rodin s dětmi postupně klesá a v 1. čtvrtletí 1993 činil 15.4% z toho podíl přídavků na děti 5.3%.

V domácnostech důchodců bez ekonomicky aktivních členů při průměrném počtu osob na domácnost 1.39 byly příjmy na domácnost 2.5 krát nižší než v průměrné zaměstnanecké domácnosti s počtem osob 2.88. Příjem na osobu dosáhl 82% úrovně příjmů průměrné zaměstnanecké domácnosti na osobu. Podíl sociálních příjmů v domácnostech nepracujících důchodců činil 95.4%.