Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám poslancům následující interpelaci poslance Zdenka Vorlíčka na předsedu vlády Václava Klause. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážený pane předsedo vlády!

Čekal jsem, že po listopadu 1989 nastane oteplení vztahů mezi Rakouskou republikou a Československou, resp. pozdější Českou republikou. Paradoxně však dochází už po delší dobu ze strany rakouských oficiálních představitelů k nečekaně nevraživým reakcím vůči našemu státu.

Připomínám např. snahy protekcionisticky zabraňovat vývozu řady českých exportních položek do Rakouska na základě neoprávněného obviňování z dumpingu, nátlak kancléře Vranitzkého na zastavení jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice v r. 1991, nebo pokusy na jaře 1993 neoprávněné znovu nastolovat problém majetkového odškodnění tzv. Novorakušanů (t.j. především sudetských Němců, odsunutých po válce do Rakouska), ač se dohodou z 19.VII.1965 rakouská strana zavázala neuplatňovat tyto nároky tehdy, ani v budoucnu. Tento trend pokračoval dále tím, že v květnu 1993 dolnorakouský hejtman veřejně ohlásil záměr žalovat českou republiku v Haagu kvůli zatajování údajných trhlinek na reaktorech jaderné elektrárny v Dukovanech od r. 1988, i když (pokud by hledal pravdu) bylo možné se přesvědčit u Mezinárodní atomové agentury ve Vídni (!), že kontroly v letech 1988 a 1989 nic takového nezjistily.

Málo přátelský postoj rakouských představitelů vůči ČR se pak v dalším období koncentroval na jadernou elektrárnu Temelín, nejprve do kritiky a slovního zpochybňování rozhodnutí české vlády o dostavbě této elektrárny, v poslední době pak dokonce do činů, které považuji za nepřátelské akty, poškozující české národní zájmy.

Sem počítám nejprve oznámení rakouského kancléře Frantze Vranitzkého, že rakouská vláda a parlament využijí svých kontaktů v USA, ani znemožnily poskytnutí úvěru na část zařízení pro dostavbu jaderné elektrárny Temelín (JETE), později pak, že podle zprávy světových agentur z 12.II. t.r. rakouský kancléř zaslal dopis předsedovi podvýboru americké Sněmovny representantů, který se údajně má 23.II. t.r. otázkou finanční záruky,za úvěr zabývat.

Podle zpráv agentur v dopise rakouský kancléř zejména tvrdí, že

- Temelín nesplní americké bezpečnostní.zdravotní a ekologické normy

- Temelín bude nebezpečím pro okolí, neboť (jak údajně F.Vranitzky napsal) se jedná o " kombinaci ruské a moderní západní technologie, jejichž kombinace nebyla dosud nikde vyzkoušena ".

Dopis rakouského kancléře je aktem málo obvyklým mezi státy, usilujícími o klidné sousedství, nemluvě o tom, že nesmyslnost v dopise zmíněných tvrzeni je zřejmá pro každého, kdo je. s oblastí jaderné energetiky v ČR alespoň troch obeznámen.

Právě.poslední krok kancléře F. Vranitzkého mne přiměl k tomu se na Vás, vážený pane předsedo vlády, aby česká vláda. a české ministerstvo zahraničí učinily svými kroky přítrž nepřípustnému vměšování rakouských představitelů do vnitřních záležitostí České republiky, které ve svých důsledcích může poškodit naši republiku ekonomicky, ekologicky i mezinárodně politicky.

Závažnost mých tvrzení si vyžaduje i důkladné zdůvodnění, které předkládám.

Jsem přesvědčen, že jednání rakouských oficiálních představitelů přesáhlo hranici, do níž bylo pochopitelné tolerantní mlčení české republiky na diplomatické frontě a reakce české strany se omezovala pouze na odpovědi předsedy vlády na dotazy novinářů na jeho názor na tiskových konferencích. Oceňuji, vážený pane předsedo vlády, Váš jasný a nekompromisní postoj. který jste několikrát k výrokům rakouského kancléře zaujal. Bohužel se ukazuje, že rakouská strana ho vnímala jen jako Váš osobní názor, důkazem čehož je pokračování a stupňování ostrosti rakouských kampaní.

Nejsem pro konfrontační politiku ČR vůči jejím sousedům. nicméně jako memento může posílit vývoj okolo sudetoněmeckých požadavků, kde se ukázalo, jak přílišná tolerance resp. až podbízivost ze strany některých českých ústavních činitelů, byla vzápětí potrestána růstem nátlaku a požadavků.

Z hlediska mezinárodně politického je nátlak Rakouska v záležitosti JETE zjevně neoprávněný a diskriminační. neboť

- Expertiza MAAE 1990 a audit mezinárodního týmu expertů z USA, Švýcarska, Německa, Francie a Rakouska (!) nepochybně prokázaly, že JETE bude odpovídat všem přísným požadavkům západoevropských a amerických standardů, tak jak jsou očekávány ve 2.polovině 90.let.

Temelínský kontejment se ukázal jako jeden z nejsolidnějších na světě, kabelová vedení a nehořlavé kabely jsou zhotoveny snad podle nejpřísnějších norem na světě, řídící a bezpečnostní systém Westinghouse je špičkovým systémem atd.

- Není pravda, že kombinace ruské a západní technologie nebyl nikde vyzkoušena, ale naopak je pravda, že byla ověřena a fámy o nebezpečnosti vyvráceny provozovanou finskou elektrárnou Loviisa, kde jsou v činnosti 2 reaktory VVER 440-230 a kontrolní a řídící systémy byly dodány firmou Siemens. Zdůrazňuji, že temelínský reaktor VVER 1000 je podstatně modernější než reaktory VVER 440--230 zmíněné finské elektrárny.

- U rakouského souseda - v Německu - produkuje 22 reaktorů téměř 24 tisíc MW elektrické energie. Z toho 2 jaderné elektrárny na řece Isaře jsou pravděpodobně blíže rakouských hranic, než Temelín. Švýcarské jaderné elektrárny jsou sice daleko od Vídně, ale nepříliš daleko od rakouských hranic.Vůči těmto státům si však rakouští představitelé protesty nedovolí.

Ani proti finské elektrárně Loviisa, o níž jsem se zmínil, jsem rakouský odpor nezaznamenal.

Důvody k napadání české jaderné energetiky se tedy neprojevují jako součást důsledného rakouského odporu ke všem všemu jadernému, ale je to odpor selektivní ve kterém jsou promítnuty motivy jiné.

Snaha rakouských představitelů zastavit český jaderný program, m.j. i snahou zastavit za každou cenu výstavbu meziskladu jaderného paliva v Dukovanech, by značně poškodila ČR ekonomicky.

Návrhy Rakouska na zastavení výstavby,JETE a nahrazení jeho výkonu přebudování zařízení na jiný zdroj (zemní plyn), nebo nahrazení výkonu úsporami (jak žádají některé tzv. ekologické iniciativy) jsou buď zcela nereálné vise, nebo projekty nedoložené seriosní analýzou, která by ukázala obrannou finanční náročnost předkládaný návrhů (např. na likvidaci stavby; na přebudování na plyn kdy by 3/4 dosavadních investic v ceně desítek mld. Kč nebylo k ničemu a pod.).

Mimochodem, rakouská vláda už dávno mohla prokázat, jak je reálná a výhodná přestavba jaderné elektrárny na plynovou. Ve Zwetendorfu, nedaleko Vídně, už totiž léta stojí (po referendu) nevyužitá jaderná elektrárna. Přitom v zimních měsících Rakousko elektrickou energii (i tu jadernou třeba z Německa!) kupuje!

Nahrazení JETE úsporami elektrické energie by nejen vyžadovalo projekty plošného nasazení příslušných technologií (které nejsou vypracovány),ale i obrovské finanční částky a jejich realizaci (které nemáme), nemluvě o tom, že vyžadují i změnu dosavadní konsumní orientace v životě lidí, což je úkol pro výchovu nejméně jedné generace.

Rakouské snahy nedostavět JETE by poškodily ČR (a nejen jí) i ekologicky. Bez JETE nelze např. v severních Čechách odstavit některé beznadějně zastaralé hnědouhelné elektrárny a zbývající uhelné elektrárny, nezbytné pro energetickou soustavu, odsířit.

Odsíření přitom není alternativou k jaderné energetice, jak se to někdy v souvislosti s protijadernými kampaněmi traktuje, protože při spalování hnědého energetického uhlí uniká z komínů elektráren nejen kysličník siřičitý, ale takříkajíc celá Mendělejevova tabulka prvků, z nichž řada je svými účinky mnohem nebezpečnější, než často skloňovaná síra., nemluvě o tom, že se spalováním uvolňuje z fosilních paliv přirozená radioaktivita v takové míře, že by byl protijaderný laik překvapen.

Navíc problém severních Čech není zdaleka jen problém spalování uhlí v elektrárnách (vysoké komíny rozdělují exhalace i značně daleko od severních Čech),ale jde též o vliv obrovské plochy povrchových dolů s jejich nekontrolovatelnými zápary, které produkují ročně tisíce tun exhalací a nikdo je neodsíří, protože to není technicky možné. Pro zlepšení prostředí severních Čech je třeba tedy výrazně snížit výrobu elektrické energie v tamních elektrárnách, aby bylo možno výrazně i snížit povrchovou těžbu uhlí.

JETE však bude vlastně i příspěvek k řešení problémů celosvětových. Každý fundovaný ekolog ví, že základním globálním ekologickým problém lidstva je dnes produkce CO₂, jehož koncentrace v atmosféře se od konce minulého století zvýšila asi o 25%, hrozí oteplování kli.matu zeměkoule a klimatický kolaps. Kardinální závažnost tohoto problému zdůraznila světová ekologická konference v Riu, zpráva Římského klubu zvaná První globální revoluce a další seriosní vědecké studie, zabývající se ekologickými problémy lidstva.

Dá se zhruba říci, že 1/4 produkce CO₂ má dnes na svědomí výrobna elektrické energie, polovinu výroba tepla a čtvrtinu doprava. Redukce vypouštění 0002 je samozřejmě komplexní záležitost, nicméně je nutné nasadit především energetické zdroje, které ne produkují CO₂. Je neoddiskutovatelné, že se zatím přitom neobejdeme bez jaderné energetiky, jejíž využívání již dnes zamezilo úniku asi 1,6 mil.tun CO₂ do ovzduší, což je asi 7% z celkového množství CO₂, produkovaného člověkem.

Závěrem této důvodové části interpelace, vyvracející opodstatněnost názorů kancléře Frantze Vranitzkého, je třeba konstatovat, že převážnou většinu vyspělých zemí charakterizuje vyšší podíl jaderných elektráren na výrobě elektrické energie, než je tomu v ČR a stojí za povšimnutí, že jadernou energetiku využívají značně právě země, které jsou pověstné svou péčí o životní prostředí (Švédsko, Švýcarsko,Finsko, Německo, Francie).

Přitom strach z jaderných havárií je do ČR vnášen z Rakouska záměrně a uměle, o čemž svědčí to že např. ve spolkových zemích Německa kde pracuje 22 reaktorů tento problém vůbec není rozviřován a podle sociologických průzkumů tam strach z jaderných havárií je daleko za obavami ze znečištění Severního moře, ze stavu Rýna, z hynutí lesů, za obavami z havárií chemických komplexů či strachem z celkového působení znečištěného prostředí.

Vážený pane předsedo vlády, argumenty které jsem zde shromáždil mne opravňují říci, že akce kancléře Frantze Vranitzkého proti JET se opírají o tvrzení dílem neodborná, dílem nepravdivá, celkově však populisticky nadbíhající strachu laiků z toho co neznají a čemu nerozumí Rakousko má jistě dostatek domácích odborníků i kontakt na experty v MAAE ve Vídni, aby mohl rakouský kancléř konsultovat svá vystoupení a tvrzeními, která jsou odborně na úrovni výroků pana Žirinovského, nezesměšňoval sebe, svůj úřad a stát, který zastupuje.

Jestliže pravdu nehledá a takováto "protijaderná" tvrzení používá, aby získal podporu části voličů ve vnitropolitické kampani, je to věc jeho svědomí. Nesmí však svými výroky zasahovat do suverenity České republiky.

To, že jsme svědky, jak někteří rakouští (ale i bavorští) politici si dovolí získávat na domácí scéně politické body napadáním rozhodnutí představitelů ČR, je podle mého mínění důsledek málo sebevědomého a důrazného zahraničně politického vystupování české vlády a českého ministerstva zahraničí. Proto Vás, vážený pane předsedo vlády o takovéto sebevědomé a důrazné diplomatické kroky české vlády a ministerstva zahraničí v uvedené záležitosti žádám.

Doc. Ing. Zdeněk Vorlíček CSc.

člen hospodářského výboru Poslanecké

sněmovny Parlamentu České republiky