Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Předkládám Poslanecké sněmovně přehled ústních interpelací a otázek vznesených poslanci na členy vlády České republiky na 17. schůzi Poslanecké sněmovny. Texty interpelací jsou převzaty ze stenografických záznamů.

17. I 01 Interpelace Jaroslava Štraita na předsedu vlády Václava Klause ve věci systémového zvýhodnění tzv. Volyňských Čechů na vládní úrovni

Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, obracím se na pana premiera doc. Klause s interpelací ve věci systémového zvýhodnění na vládní úrovni, tzv. volyňských Čechů. Přišli na pozváni české vlády v uplynulých dvou letech a plní dnes

roli, mohu to tak říci, zapadlých vlastenců, v objektech a místech po bývalé Sovětské armádě.

Sám celou věc sleduji podrobně již od r. 1990, kdy se na celé repatriaci podílel i církevní a humanitární výbor tehdejší ČNR. Udělení státního občanství pozvaným. osobám se snažila řešit loňská novela.

Pod vlivem vystoupení některých kolegů, kteří slyšeli "trávu růst" a místních funkcionářů v České Lípě, kde Volyňáky označují za agendy KGB, novela přijata nebyla.

Osobně jsem si ve dvou lokalitách ověřil neblahé důsledky tohoto kroku našeho Parlamentu, které vystihuje m.j. i jimi sepsaná petice. Prakticky je jim znemožněna vlastní podnikatelská činnost. Jsou omezeny možnosti zaměstnání např. v soudnictví, policii, podnicích se zahraničními styky, kde je potřeba mít pas. Je jim omezena možnost cestování, protože na cizince s trvalým pobytem se vztahuje vízová povinnost té které země; navíc je vízum drahé, musí se o něj žádat a čekat na vyřízení. Je ztížen přístup dětí, jako dětí cizinců, ke studiu na vysokých školách stipendii pro cizince, event. školné v korunách a následně v dolarech. Sám jsem už jednou v této věci, zatím jsem se odpovědi nedočkal, psal ministru Piťhovi ve věci nostrifikace diplomů a také studiu defektologie na Univerzitě v Brně, kde skutečně chtěli platbu v dolarech.

Jako cizinci nemají také některá základní práva - jako právo volit atd. Zvlášť je to těžké v lokalitách, kde jsou téměř sami jedinými obyvateli, nebo tvoří převažující část.

Dále nově vznikají omezení pro obce, kde např, rozhodnutím Ministerstva financí ČR dotace na teplo se poskytuje obcím, jen občanům České republiky.

Z příprav nových zákonů vznikají nejistoty a obavy týkající se zdravotního, sociálního zajištění, důchodového zabezpečení atd. atd.

Dovolte mi tedy, abych vzhledem k tomu, že novela zákona o státním občanství není dosud na obzoru a naše orgány jednají už zase s Čechy z Kazachstánu, kde jsou prý pod ohromným tlakem islámského fundamentalismu, požádal pana premiéra, aby vláda komplexně péči o repatrianty a stávající repatrianty řešila. Nerad slyším výroky některých našich předních politiků, že hlava našeho státu je hlavou všech Čechů na celém světě. Pokud jsou tam terorizováni, tak je povinností vlády u té jiné vlády protestovat. Teprve v krajním případě lze tyto věci řešit přesídlením.

17. I 02 Interpelace Gerty Mazalové na předsedu vlády Václava Klause ve věci našich občanů, kteří mají své nejbližší příbuzné a rodiny v sousedním slovenském zahraničí

Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážená sněmovno, dovoluji si podat interpelaci na naši vládu, na pana premiéra Václava Klause a všechna zainteresovaná a zodpovědná ministerstva, vnitra a zahraničí, se žádostí o vytvoření vhodných legislativních a právních podmínek, které by zjednodušily a ulehčily život především našim občanům, kteří mají své nejbližší příbuzné a rodiny v sousedním slovenském zahraničí.

Z iniciativy našich moravských starostů a za účasti starostů slovenských příhraničních měst i za účasti vedoucího Kanceláře Slovenské republiky byla vypracována výzva k představitelům ostatních měst a obcí nalézajících se v pohraničních oblastech mezi Českou a Slovenskou republikou, datovaná 1.10.1993 s tím, aby projednali účelnost zřízení pohraničního pásma s mímějším režimem pro pohyb obyvatel tohoto pásma na území našich obou států. S touto výzvou byla rozeslána anketa, která navrhovala různé návrhy na řešení. Dle odpovědí a zaslaných návrhů řešení této otázky byl zpracován přehled názorů jednotlivých obcí, který přikládám k této interpelaci.

Výsledky této výzvy a ankety měl projednat jeden z kolegů poslanců Parlamentu s odpovědnými orgány Ministerstva vnitra a Ministerstva zahraničí. Dne 20.12.1993 dali zástupci, pověření starostové obcí dopisem na vědomí ostatním starostům obcí a měst z okresu Hodonín, co se s předmětným materiálem udělalo dál. Do dnešního dne však nikdo z nich nedostal žádnou odpověď. Tato anketa obsahovala tři návrhy řešení.

Za prvé malý pohraniční styk, za druhé volný pohyb osob a za třetí volný pohyb zboží. Na otázky se odpovídalo ano - ne. K výzvě se vyjádřilo celkem 92 obcí. Kromě odpovědí na anketu podávaly obce ještě praktické návrhy na vylepšení stávající situace, popisovaly někdy až nesmyslné podmínky, v jakých žijí a navrhovaly změny. Jenom malý příklad. Broumov, Bílnice litovaly, že tato anketa neproběhla s rozdělením státu v roce 1992 současně, poněvadž kompetentní orgány by se od občanů ještě včas dozvěděly, jaké vzniknou místní problémy ve státní správě i samosprávě a nejvíce hlavně samotným občanům. V této obci např. historická hranice na potoce rozděluje údolí, v němž leží obec Sidonie tak nesmyslně, že do obce se nelze dostat autem ani autobusem z České republiky a po vjezdu od obce se Slovenskou republikou šestkrát tuto hranici silnice přetíná. Praktické návrhy obce na úpravu státní hranice nyní řeší rozhraničovací komise České republiky a Slovenské republiky, ale mezitím občané v rozděleném údolí žijí v problémech.

Jen pro rekapitulaci. Pro malý pohraniční styk řeklo ano 88% obcí. Ne řeklo 3% obcí, neví 9%. Pro volný pohyb osob řeklo ano 59% obcí, ne 25% obcí a neví 16% obcí. Pro volný pohyb zboží řeklo ano 39% obcí, ne 42% obcí, neví 19% obcí.

Vážená vládo, přikládám potřebné materiály přílohy a žádám o rychlé řešení problémů těchto měst tak, aby nebyla tato města a obce postižena rozdělením našeho státu, které se stalo nikoliv jejich vinou a aby byly vytvořeny v těchto oblastech podmínky, které by nebránily jejich běžnému životu a normální práci. Takové podmínky vidím ve vytvoření a zřízení pohraničního pásma s mímějším režimem pro pohyb jejich obyvatel na území obou států. Vím, že to nelze vyřešit pouze jednou stranou, ale oběma. Slovenská strana dokázala již svou přítomností na jednání těchto obcí a měst na české straně dobrou vůli. Je nutné však tyto záležitosti dořešit i právně a legislativně, a to co nejdříve. Pevně věřím, že se tak stane a že lidé na obou stranách naší - bohužel - nové hranice budou opět žít normálním životem jako žili před rozdělením našeho společného státu.

17. I 03 Interpelace Gerty Mazalové na ministra práce a sociálních věcí, Jindřicha Vodičku ve věci vyplácení důchodů občanům České republiky, kteří, I pracovali v organizacích se sídlem ve Slovenské republice

Po rozdělení ČSFR na Českou a Slovenskou republiku byla mimo jiné uzavřena i smlouva mezi Českou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení. Smlouva se připravovala ve spěchu a za tlaku slovenské strany na to, aby slovenští občané, kteří byli zaměstnanci českých podniků, dostávali důchody z České republiky. Tento tlak česká strana akceptovala, a tak došlo k tomu, že naopak čeští občané s trvalým pobytem v České republice, ale zaměstnaní u podniků se sídlem ve Slovenské republice, dostávají důchody ze Slovenské republiky. Také zaměstnanci podniku, který vznikl svého času delimitací někdejšího Energoprojektu Brno do Elektrovodu Bratislava, se dostali do této situace. V krátké době nastaly problémy administrativního rázu. Např. důchody za leden až květem byly vypláceny až v červnu. České úřady nemohly důchodcům vydávat potvrzení o důchodu, protože důchody byly vypláceny přes Poštovní banku. Pak však přistoupily i problémy s devalvací slovenské koruny a tím snižování reálné hodnoty důchodů. Tuto situaci pracovníci posoudili jako nenormální, a proto zahájili intenzivní jednání na několika úrovních.

Ministr práce a sociálních věcí pan ing. Vodička, výbor pro sociální politiku a zdravotnictví Parlamentu České republiky, pan dr. Syka, předseda Parlamentu pan dr. Uhde i pan předseda vlády České republiky Václav Klaus. Výsledkem veškerého snažení a díky pochopení těchto činitelů bylo v podstatě přijetí návrhu, aby těm občanům, kteří měli vždy trvalé bydliště na území naší České republiky, ale pracovali zde u firmy, která měla v okamžiku rozdělení ČSFR sídlo na Slovensku, byly důchody vypláceny podle českých předpisů z České správy sociálního zabezpečení.

Tuto zprávu důchodcům pan ministr Vodička zaslal 21. 7. 1993, potvrzena byla také dopisem České správy sociálního zabezpečení z 3. 9. 1993, ale do dnešního dne tento postup není realizován. S pokračující devalvací slovenské koruny se tak tito důchodci, zvláště s menšími důchody, vždy občané České republiky, dostávají pod hranici životního minima a jsou proti ostatním občanům ČR - důchodcům až dosud citelně znevýhodňováni.

Posledním "hřebíčkem" bylo vyzvání Národní pojišťovny Bratislava k pravidelnému tříměsíčnímu zasílání tzv. potvrzení o žití. V případě jeho nevyplňování se zastavuje důchod! Nehledě k tomu, že za podpis a razítko je třeba u příslušného úřadu zaplatit 20 Kč a dalších 8 Kč za doporučený dopis (z "devalvovaného" důchodu) a nehledě ani na časovou náročnost tohoto výkonu, je i z hlediska doposud pracujícího člověka urážlivé připomínat důchodci, že si dosud dovoluje žít.

Žádám vás proto, vážený pane ministře, zaprvé o urgenci urychleného vyřízení této záležitosti, která se táhne již rok a v postižených občanech vytváří nedůvěru ve funkci příslušných orgánů. Zadruhé o pohlídání této záležitosti v novém zákoně o důchodovém zabezpečení tak, aby možnost vyplácení důchodů z České správy sociálního zabezpečení občanům s trvalým bydlištěm v ČR, ale v době rozdělení ČSFR zaměstnaným u firem v SR, zůstala zachována, Do této situace se totiž postupně dostanou i další postižení občané ČR, odcházející do důchodu, i když - jako v tomto případě - na situaci ihned zareagovali a od 1. 3. 1994 jsou právním subjektem v ČR a sociální a zdravotní pojištění platí v České republice. V okamžiku rozdělení však byli zaměstnanci firmy se sídlem ve Slovenské republice a tuto skutečnost, neinformovaní o zárněrech vlády ČSFR a ČR, nemohli nijak ovlivnit.

Pracovníci Elektrovodu mají hromady písemného materiálu, který nashromáždili od data rozdělení naší bývalé federace, odkazy na Českou správu sociálního zabezpečení, která má po vyplnění příloh stanovit nově výši důchodů podle našich českých předpisů. Aby se odstranil negativní vliv devalvace slovenské koruny na hodnotu důchodů našich občanů, měl by být důchod, vyplácený Národní pojišťovnou v Bratislavě, dodatečně vyrovnán na úroveň našich předpisů od 17. 7. 1993, to je ode dne devalvace slovenské koruny. Přes všechna ujištění a sliby dále tito důchodci dostávají v průměru o 500 až 800 Kč méně, než jim právem náleží.

Napravujeme rádi křivdy, které způsobili jiní, často platíme za druhé. Vracíme majetky i těm, kterým nepatří. Omlouváme se těm, které jsme nikdy neurazili. Dokonce se najdou i takoví, kteří chtějí odpouštět a vracet i těm, kteří svou zemi zrazovali a prodávali. Pevně věřím, že k tomu nedojde.

Domnívám se, a považuji za správné, abychom co nejdříve a co nejrychleji napravili křivdy, které jsme způsobili my v této současné době, křivdy vzniklé rozdělením našeho dříve společného státu, o které se naši důchodci rozhodně nepřičinili. Naopak, celý život tvrdě pracovali. A postihovat je za to, by bylo přinejmenším nespravedlivé. Proto žádám, aby tato záležitost byla co nejdříve vyřešena ke spokojenosti všech našich postižených občanů a děkuji jménem zaměstnanců - důchodců Elektrovodu Brno za rychlé vyřízení.

17. I 04 Interpretace Michala Krause na ministra průmyslu a obchodu Vladimíra i Dlouhého ve věci vztahů mezi německou společností Volkswagen a českou automobilkou Škoda

Vážený pane ministře, česká veřejnost se zájmem a také s obavami sleduje vývoj vztahů mezi německou společností Volkswagen a českou automobilkou Škoda. Problémy automobilky se staly veřejnou věcí a předmětem veřejného zájmu. Také vy jste se v průběhu několika měsíců ve sdělovacích prostředcích k této problematice mnohokrát vyjádřil. Na jedné z tiskových konferencí jste prohlásil, že Volkswagen nesmí řešit své problémy na úkor automobilky Škoda. Uvedl jste též, že hodláte při eventuálních jednáních s vedením Volkswagenu sdělit kategoricky požadavek, aby s českou vládou bylo zacházeno jako s majoritním, to znamená rozhodujícím akcionářem. To je tedy důvod, proč se na vás obracím s následujícími dotazy.

Zaprvé, podle platné legislativy i podle prohlášení předsedy Fondu národního majetku Tomáše Ježka, učiněného počátkem těchto jednání, není akcionářem automobilky Škody česká vláda, nýbrž FNM. Ptám se totiž, jak byly využity kompetence FNM, společnosti PRISCO, která jej zastupuje, představenstva a. s. a valné hromady akcionářů společnosti, popř. nakolik nedošlo k naplnění těchto kompetencí a práv tím, že do jednání vstoupila ve vaší osobě přímo vláda ČR. Kdo v této souvislosti nese odpovědnost za dosavadní neuplatňování majoritních práv české strany ve složení rozhodovacích orgánů Škody, v rozhodování v nich a v jednání s Volkswagenem. Za b): Nejsou životní zájmy automobilky Škoda ohrožovány veřejnými kompetenčními spory českých představitelů ohledně práv účasti na těchto jednáních?

Zadruhé, předpokládám, že vaše účast na jednáních s Volkswagenem místo účasti předsedy FNM, případně představitelů společnosti PRISCO, byla na příslušné úrovni dohodnuta. Ptám se proto: a) Jaký je mandát české vlády a váš osobně při věcných jednáních o zárněrech podnikatelského plánu, který tvoří nedílnou součást uzavřené smlouvy s Volkswagenem, nebo o úpravě či doplňku této smlouvy. b) Je vůbec schůdné uplatňovat majoritní podíl české strany do budoucnosti? V případě, že to nebude možné, bude zajištěna spolehlivá ochrana minoritních práv české strany, včetně její účasti v představenstvu a dozorčí radě, popřípadě právo veta pro českou stranu v rozhodujících otázkách? c) Proč jste přijal při dosavadních předběžných jednáních s Volkswagenem zpochybnění ducha a litery uzavřených smluv, včetně původních závazků ve výrobě motorámy a tím i úlohy domácích subdodavatelů.

Budete přesto tyto závazky znovu prosazovat?

Zatřetí, z jednání, která byla uskutečněna od doby, kdy měla být v Londýně podepsána známá dohoda o financování zárněrů v automobilce Škoda, byly vysloveny určité sliby nebo zárněry. Ptám se tudíž za a) jsou dosavadní jednání a eventuální závazky z nich plynoucí v souladu s filosofií původní smlouvy? V čem ji případně rozšiřují, doplňují nebo dokonce pozměňují?

Za b) je pravda, že vláda České republiky jednostranně snížila nároky, resp. podíl české strany tím, že rozhodla o zřeknutí se nároků na dividendy této spotečnosti za rok 1993 zhruba ve výši 1,3 mil. Kč ve prospěch Volkswagenu? Pokud tak neučinila vláda, dal jste příslib v tomto duchu vy nebo někdo jiný?

Za c) jak hodnotíte skutečnost, že ocenění nároků Volkswagenu a ekologické náhrady bylo přenecháno německé firmě? Jedná se mi zejména o to, že česká strana nemá možnost nezávislé kontroly stanovení jejich výše, která se má údajně pohybovat ve výši 0,6 - 0,8 mld. Kč.

Před několika dny jste, pane ministře, veřejně prohlásil, že vláda a Fond národního majetku jsou plně připraveny jednat s představiteli Volkswagenu o původních zárněrech smlouvy, které byly některými kroky vedení Volkswagenu zpochybněny. Vaše vystoupení před hospodářským výborem Poslanecké sněmovny před několika týdny však tato dřívější prohlášení znovu zpochybnilo.

Doufám přesto, že jste skutečně připraven uplatnit při jednání zájem české strany a že svá původní sympatická prohlášení podpoříte jednotlivými kroky, se kterými seznámíte ve Vaší odpovědi nejen mne, ale celou českou veřejnost.

17. I 05 Interpelace Zdeňka Trojana na předsedu vlády Václava Klause ve věci postoje vlády k řešení problematiky související s problémy rasismu, xenofobie a! intolerance

Vážený pane předsedající, dámy a pánové, ve své interpelaci na ministra spravedlnosti a ministra vnitra přednesené na 14. schůzi Poslanecké sněmovny 11. 11. 1993 jsem poukázal na výrazný růst projevů násilí, rasismu, intolerance a xenofobie v naší společnosti a žádal jsem oba ministry o podání informace, jakým způsobem bojují a jaká opatření přijímají proti těmto jevům.

S ohledem na to, že ustavením Státního zastupitelství nastala v resortu Ministerstva spravedlnosti nová situace, požádal jsem pana ministra Jiřího Nováka na 16. schůzi 17. 2. 1994 znovu o odpověď na dříve položené otázky.

Odpověď ministra Jana Rumla jsem přijal jako potvrzení zájmu o řešení těchto problémů Ministerstvem vnitra. Dopis dokonce obsahoval návrh některých opatření a doporučení, formulovaných ve zprávě Interetnické konflikty, zpracované Ministerstvem vnitra, která byla přílohou jeho odpovědi. Návrhem řešení obdobných problémů se zabývá i materiál Koncepce a program prevence kriminality, jehož projednávání je součástí pořadu probíhající 17. schůze Poslanecké sněmovny.

Předkládané návrhy řešení mají vesměs dlouhodobý význam. Je nepochybné, že se jedná o problematiku, kterou nelze vyřešit ze dne na den a že vyžaduje důkladnou analýzu a svědomitý a komplexní přístup. Nicméně nelze čekat až na konečné zpracování programu prevence a boje proti kriminalitě, ale je nezbytné přijmout operativně okamžitá opatření.

Ve výše zmíněné interpelaci jsem uváděl, že na území České republiky působí více než 15 organizací s rasistickým a fašistickým zaměřením a upozorňoval jsem na to, že zvyšují svou organizovanost. Oprávněnost tohoto upozornění dokládá událost, která se udála v sobotu 19. března t.r. v pražské restauraci U Zábranských. Podle

neúplných informací na ní zřejmě došlo ke sjednocení několika skupin skinheads z celé České republiky, ale i ze Slovenska do národní obce fašistické. M.j. se na ní skinheadi radili o přípravě oslav výročí narození Adolfa Hitlera, které se uskuteční 23. dubna v Hradci Králové. Pořadatelé této oslavy rozšiřují už pozvánku ve formě letáku, na němž uvádějí nejen termín a místo konání, ale vyzývají potenciální účastníky, aby se vybavili zbraněmi pro případ ev. násilných střetů.

O událostech, které toto setkání doprovázely, dostatečně informovaly veřejné sdělovací prostředky. Účastníci setkání na ulici hajlovali, napadaly reportéry televize Nova, reportéry Blesku a u stanice metra Dejvická napadli muže a dívku, dva cizince, kteří u nás studují. To vše, s výjimkou posledně jmenovaného incidentu, proběhlo bez zásahu policie, která byla v blízkosti restaurace U Zábranský přítomna a která ani provolávání fašistických hesel, vykřikování fašistického pozdravu "Sieg heil" a na rukávech našité fašistické a nacistické symboly, nepovažovala za veřejný projev sympatií k fašismu, což je skutkovou podstatou trestného činu podle § 261 trestního

zákona. o možné aplikaci dalších trestných činů, jako je hanobení národa, rasy a přesvědčení, podněcování k národnostní a rasové nenávisti a podpora a propagace hnutí, směřujících k potlačení práv a svobod občanů ani nemluvě.

A to všechno přesto, že odpověď ministra Rumla na mou listopadovou interpelaci obsahuje informaci o tom, že už v roce 1991 byl vydán metodický pokyn k ujednocení postupu Policie ČR při plnění úkolů k ochraně bezpečnosti osob a majetku před protiprávním jednáním extremistických skupin a hnutí, který rozpracovává konkrétní formy aplikace právních předpisů a který m.j. umožňuje rozpustit ilegální shromáždění, při kterých jsou veřejně proklamovány zásady odporující např. rovnosti ras. A dále tento materiál doporučuje monitorovat aktivity extremistických skupin, vyhodnocovat je a v případě potřeby včas a neprodleně přijmout přiměřená opatření.

V této souvislosti by bylo zajímavé se dozvědět, jaká to přiměřená opatření v případě této události, o jejíž přípravě byla s několika týdenním předstihem informována, policie přijala.

Existence a činnost hnutí rasistického a fašistického charakteru představují v celé Evropě nebezpečí pro demokratický vývoj. Neřešení těchto problémů v České republice s dostatečným úsilím může otevřít prostor pro působení nedemokratických sil v takové míře, která by mohla narušit stabilitu společnosti.

Odmítám snahy o bagatelizování těchto jevů. Pro ilustraci, jakou ideologii a jaké postupy toto hnutí propaguje, mi dovolte přečíst ukázku z jednoho jimi vydávaných časopisů. Jde o časopis Der Stürmer. Je zde několik článků. Z jednoho se pokusím citovat. "Co s černým ksindlem? Dnes se hodně mluví o cikánech a jejich vztazích k původnímu bílému obyvatelstvu. Inteligence a kultura jsou cikánům pojmy bytostně cizí. Teď jde jenom o to, jak to naše národy budou dlouho tolerovat. Žádná špatnost, ani ta nejpodlejší, jim není cizí. Je to nedisciplinovaná verbež, obdoba rudého lumpenproletariátu, jen s tím rozdílem, že mají černé ksichty. Jsou vřed na těle našeho národa. Proto je nutné zavést radikální opatření k očistě naší společnosti od této černé lůzy, zavést domovské právo. Nejméně polovina cikánů přitáhla ze Slovenska. Jen ať táhnou, odkud přišli! Očistit policejní sbor od zkorumpovaných bolševických sviní. Zavést částečnou rasovou segregaci, vyčlenit restaurace, diskotéky, školy, kina, divadla, nemocnice, věznice - ty především - zvláště pro bílé, zvláště pro cikány. Stop černému násilí! Stop černé lůze. Podepsán Otto s německým křížem."

S ohledem na to, že se jedná o problematiku, kterou považuji za nesmírně závažnou a nebezpečnou a navíc týkající se kompetence více ministrů, obracím se svou interpelací přímo na předsedu vlády Václava Klause a žádám ho o sdělení, jaký postoj k problémům, které jsou předmětem interpelace, vláda zaujímá, a jak je hodlá - a to nejen v rámci dlouhodobé koncepce, ale především neprodleně - řešit. Zvláště bych chtěl znát odpověď na to

1. jak vláda hodnotí působení skupin a hnutí rasistického a fašistického charakteru v České republice,

2. jak vláda hodnotí průběh setkání skinheadských skupin v pražské restauraci U Zábranských konaného dne 19. 3. 1994, zejména ve vztahu k činnosti, resp. nečinnosti policie v této kauze,

3. jaká opatření vláda hodlá přijmout k zabránění v nezákonné činnosti skupin a hnutí rasistického a fašistického charakteru a k zamezení akci obdobného charakteru, jako má být setkání skinheadů k oslavě narozenin Adolfa Hitlera připravované do Hradce Králové na den 23. 4. 1994.

I 17. I 06 Interpelace Michala Krause na ministra pro správu národního majetku Jiřího Skalického a ministra dopravy Jana Stráského ve věci privatizace s. p. ČSAD Praha - západ

Vážené dámy a pánové, obracím se s interpelací na pana ministra Skalického a na pana ministra Stráského, a to ve věci privatizace ČSAD Praha-západ, státní podnik.

Jedná se o podnik vzniklý delimitací bývalého ČSAD, KNV Praha, který se zabývá veřejnou autobusovou dopravou a zabývá se i dopravou nákladní. Podnik se celý nachází na územním obvodu Praha 5. Patří k němu Autobusové nádraží Smíchov, odstavná plocha nákladní dopravy na Zlíchově, rozestavěná plocha ve Velké Chuchli a odstavná plocha na Zbraslavi.

Tento podnik měl být privatizován formou kupónové privatizace, a to v první vlně v roce 1993. V průběhu příprav této vlny však Ministerstvo dopravy České republiky, zejména někteří jeho úředníci, usoudili, že se zřejmě jedná o poměrně zajímavý podnik. V té době již tehdejší vedení podniku podivuhodnou neschopností a možná i zárněmě podnik potápělo tak, že začal být více ztrátový než bylo únosné. Možná proto v polovině roku 1993 byl v podniku na zásah Ministerstva dopravy vyměněn původní ředitel, který se zúčastnil zpracování původního privatizačního projektu. Do čela podniku se dostal dnešní ředitel, pan Hmčíř, který ovšem nastoupený kurz ekonomické likvidace podniku jenom prohloubil.

Po domluvě s Ministerstvem dopravy ČR požádal Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci České republiky o změnu privatizačního projektu, a to z formy privatizace kupónovou metodou na formu přímého prodeje. Přestože však byl podnik již značně ekonomicky ztrátový - nebo přesto - Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci s tím souhlasilo a zaslalo projekt zakladateli, tedy Ministerstvu dopravy, zpět k dopracování s tím, že přepracovaný projekt ve lhůtě vrátí zpět. Ministerstvo dopravy však již projekt zpět nevrátilo a dokonce ho nenechalo ani novému řediteli ČSAD Praha-západ přepracovat. Někteří úřednici na ministerstvu se zřejmě chopili myšlenky podnik rozkouskovat a prodat tyto kousky v přímém prodeji předem určeným zájemcům, pokud možno nejlépe kamarádům a známým. Po několikerém uplynutí různých termínů byl ke konci roku 1993 stav takový, že na Ministerstvu dopravy České republiky nebyl zpracován nový privatizační projekt. Původní projekt byl stažený a neschválený. Od 17. 12. 1993 je na Ministerstvu dopravy podán zájem o privatizaci celého podniku formou přímého prodeje předem určenému zájemci. Na to reagovali někteří úředníci tak, že vyhlásili velmi zajímavou neveřejnou možnost projevit zájem v obdobné formě do 15. 1. 1994. Shodou okolností opět mezi okruhem kamarádů, příbuzných a známých. Po uplynutí tohoto termínu se na ministerstvu shromáždilo asi 10 až 15 písemných žádostí ve formě dopisů, tedy ne ve formě projektů. Zajímavé je, že se podle různých informací zřejmě jedná většinou o subjekty, na kterých má účast pouze úzký okruh lidí spojených nějakou formou s Ministerstvem dopravy, případně osob, které již nějakou formou privatizovaly jiné subjekty dopravy (např. doktor Hofman privatizoval Klíčov, apod.), a které musely být zřejmě k projevení zájmu vyzvány. Jiných zájemců je v této skupině velmi málo, odhadem snad 2 až 3.

K dnešnímu dni lze konstatovat, že zájem o celý podnik se všemi klady i nedostatky projevil pouze jeden subjekt. Ostatní mají zájem zejména o vymezené kusy podniku. Ministerstvo dopravy údajně preferuje rozkouskování podniku a jeho prodej ve veřejně neveřejné soutěži, které by se snad měl zúčastnit jen okruh pozvaných, jejichž příhodnost by nějakou formou hodnotila ministerská komise, složená zejména z osob zainteresovaných na celé kauze od samého počátku.

Je jisté, že obdobnou formu privatizace zákon zatím nezná, a proto úředníci Ministerstva dopravy asi váhají s podobným řešením a usilovně se snaží najít formu jinou, pro ně výhodnou. Bohužel se dnes jeví ještě jedna, a to velice reálná možnost. Totiž ta, že podnik, který díky pevnému vedení ředitele a úředníků Ministerstva dopravy má již ztrátu od začátku roku 20 miliónů korun, prodat nejvýnosnější linky, dopravní prostředky apod. a bude doveden zcela zárněrně do řízené likvidace.

Podle nezaručených informací by úředníci Ministerstva dopravy potom rádi viděli na místě svého likvidátora, který by pochopitelně postupoval podle jejich příkazů. Proto bych se velmi rád zeptal na několik otázek:

1. Proč je podnik, který zajišťuje zejména příměstskou dopravu, špatným řízením a nekontrolováním ze strany úředníků Ministerstva dopravy ČR postupně demolován a tažen do likvidace?

2. Proč má být tento podnik bezdůvodně rozkouskován a rozprodán, přičemž se počítá s tím, že nejvíce problematická část, to znamená areál Velké Chuchle, kde byly zahájeny zemní práce, kde je špatný projekt, kde se projevuje odpor občanů a státní správy, zůstane na řešení státu?

3. Proč se nejzajímavější část, to znamená Autobusové nádraží Smíchov, má prodávat samostatně, bez provázanosti např. na odstavné plochy apod., čímž zřejmě dojde ke změně účelu této plochy?

4. Jak je možné, že téměř rok stát dotacemi kryje tuto činnost neschopného vedení a neochotu úředníků Ministerstva dopravy vyřešit tuto záležitost rychle, jasně a jednoznačně?

Pro ilustraci by bylo zcela jistě vhodné například důkladně prošetřit způsob nakládání s dotacemi, které ve většině vůbec neslouží ke svému původnímu účelu.

5. Jak je možné, že úředníci ministerstva dopravy místo zachování podniku preferují jeho rozdělení, a tím zřejmě i postupnou likvidaci, přestože je oficiálně projeven zájem na koupi celého podniku.

6. Je snad náhodou, že tento podnik řeší většinou ti samí, kteří již svoji schopnost dobře "privatizovat" projevili například při řešení ČSAD Klíčov, Československých aerolinií apod.

Podobných otázek by mohlo být ještě mnohem víc. Je však zcela jisté, že jestli reakce a náprava dnešního stavu jak ze strany ministerstva dopravy, tak ze strany ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci, nebude dostatečně rychlá, dojde k takovým ztrátám, které zřejmě odůvodní tzv. nutnost podnik likvidovat. Byl bych proto velmi rád, kdyby oba páni ministři na moje dotazy - a nejen na ně odpověděli v zákonem stanovené 30 denní Ihůtě.

17. I 07 Interpelace Jiřího Šolera na ministra vnitra Jana Rumla ve věci projevu intolerance a fašismu k ústavním činitelům cizích států

Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážení ministři, vážené poslankyně, vážení poslanci, chci se obrátit na ministra vnitra Jana Rumla ve věci projevu intolerance a fašismu k ústavním činitelům cizích států. V polistopadovém období došlo u nás k mnoha projevům intolerance a fašismu. Dovoluji si připomenout jeden, kdy v průběhu voleb v roce 1990 tři gengstři z Občanského fóra pod dozorem nejvyššího kmotra v přímém televizním přenosu rozebírali nitku po nitce duši dr. Bartončíka, zatímco jeho tělo bojovalo po infarktu o život se smrtí v resuscitačním oddělení. Byla tím porušena základní fakta o lidských právech, např. úmluva proti mučení a jinému krutému nelidskému či ponižujícímu zacházení. Snad právě tyto projevy uvedly naši společnost do současné hluboké morální krlze.

Ne, nechci tady vylévat všechnu špínu, která se projevila od roku 1989. To by snad uklízečky nedaly zasedací síň do pořádku do konce volebního období. Vzpomněl jsem ho proto, že mi ho připomnělo nedávné televizní vystoupení jednoho z aktérů tohoto trapného divadla, pana ministra Jana Rumla, u příležitosti chrstané návštěvy řádně zvoleného poslance ruské dumy kolegy Vladimíra Volfoviče Žirinovského. Já plně chápu zděšení pana ministra nad faktem, že bolševik dopadl v nedávných ruských volbách jako Slavníkovci v Libici. Ale nezlobte se na mne, pane ministře, ale toto zděšení s vámi sdílet nedokážu. Nechci zde dělat advokáta dr. Žirinovského. Naopak věřím, že v naší sněmovně sedí inteligentní poslanci, kteří si seženou objektivnější informaci, než tu, kterou nás zásobuje náš nadstranický tisk, a úsudek si udělají sami.

Konečně - nejde zde vůbec o tuto konkrétní osobu. Nechápu ale, kde pan ministr s tak temnou minulostí prostě bere odvahu posuzovat jiné osobnosti, mimo jiné i ústavní činitele jiných států. Vždyť ve srovnání s ním je téměř duše všech lidí bílá jako padlý sníh.

Nebudu se pokoušet dovolávat u pana ministra lidskosti a tolerance. Chci mu pouze připomenout, že jako ústavní činitel České republiky by měl zachovávat nezbytnou míru diplomatického taktu k ústavním představitelům cizích států. Kdyby místo scénáře těch nejmilitantnějších německých vzorů nahlédl například do tisku zemí s delší demokratickou tradicí, snad bych našel vhodný vzor.

Pan ministr se chystal za peníze daňových poplatníků nasadit na sledování dr. Žirinovského speciální jednotku a dokonce připravit speciální letadlo pro případ jeho vyhoštění. Nebylo by levnější ho pozvat do našeho Parlamentu a udělat si objektivní informaci o jeho osobě? Pokud má pan ministr od daňových poplatníků dost peněz, může je vynaložit například na sledování představitelů sudetských Němců a jejich představitelů, např. pana Neubauera, kteří svými neoprávněnými požadavky překračují téměř všechny mezinárodní dohody, tvořící páteř světového míru, např. Postupimskou dohodu a článek č. 107 Charty Organizace spojených národů. A tím republiku skutečně ohrožují. Pokud vím, představitelé Ruska si žádné takové nároky nečiní.

Pane ministře, uvažte prosím, zda osoba s vaší minulostí a vaším diplomatickým taktem dokáže zodpovědně zastávat tak náročnou ústavní funkci, jako je funkce ministra vnitra.