Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

17. I 08 Interpelace Tomáše Štěrby na místopředsedu vlády a ministra zemědělství Josefa Luxe ve věci uzavření dohody o přenechání nemovitostí k dočasnému užívání mezi panem Janem Kolomazníkem a ředitelem státního Plemenářského podniku Klatovy ing. Václavem Koželuhem

Vážený pane předsedo, vážený předsedající, vážená vládo, vážený pane místopředsedo vlády, pane ministře Luxi, v rámci své poslanecké činnosti se zabývám především zemědělskou problematikou. Obracím se na vás s jedním konkrétním případem, který vypovídá o možnostech zemědělského podnikání, přičemž garancí takových možností by měl být zejména stát a jeho právní řád. V tomto případě se stát ukázal jako slabý a právní řád jako neúčinný.

Obrátil se na mne totiž pan Jan Kolomazník, který dne 21. 6. 1991 uzavřel s ředitelem státního Plemenářského podniku Klatovy, ing. Václavem Koželuhem, dohodu o přenechání nemovitostí k dočasnému užívání. Účinnost této dohody nastala ode dne 1. 7. 1991 a byla uzavřena na dobu 10 let. Návrh dohody byl vypracován dne 21. 6. 1991, to je tři dny před nabytím účinnosti zákona č. 229 z roku 1991 Sb. Na základě této dohody byly panu Kolomazníkovi pronajaty pozemky a hospodářské budovy Zejbišského Dvora, patřící katastrálně do území Javomá v okrese Klatovy, kde jsem poslancem. V době uzavírání nájemní dohody byly tyto pozemky prokazatelně ve vlastnictví Plemenářského podniku. Pan Kolomazník byl od samého počátku ochoten jakýmkoliv způsobem upravit svůj právní vztah s pronajímatelem či s jeho právním nástupcem. Toto tvrzení lze prokázat např. i tím, že se nájemce obrátil na Pozemkový fond s žádostí o uzavření nové nájemní smlouvy, ve které by se nově upravovaly podmínky nájmu. Pozemkový fond jako právní nástupce původního vlastníka odpověděl a z této odpovědi plynuly pouze požadavky dokladů, které je z hlediska Pozemkového fondu ještě nutné dodat. Tím veškeré jednání skončilo.

Nejpodstatnějším okamžikem je ale skutečnost, že Zejbišský Dvůr byl v mezidobí vydán v rozporu s privatizačním projektem předloženým nájemcem nepřímému restituentovi. Pozemkový fond vyslovil po zdlouhavých a zbytečných jednáních svůj souhlas s privatizačním projektem. Tento projekt nebyl realizován díky novelizaci zákona č. 221 /1991 Sb., na základě které vstoupil do hry nepřímý restituent.

Nepřímý restituent od počátku nějak neskrýval svůj zárněr okamžitě prodat vydaný majetek. K prodeji doposud nedošlo a přesto byl pan Kolomazník z řádně pronajaté nemovitosti násilně vystěhován potenciálním kupcem. Současná situace je taková, že pozemky a objekty okupuje ochranka najatá kupcem, která protiprávně odklidila chovaná zvířata, aniž by informovala nájemce o tom, kde budou umístěna. De facto došlo k normální krádeži. Nedošlo pouze k odkllzení zvířat, ale došlo i k tomu, že pan Kolomazník, když se vrátil ze svého jednání s vaším poradcem, panem ing. Hoškem, nalezl vystěhovaný a vykradený byt, ve kterém v Zejbišském Dvoře bydlel.

Pan Kolomazník se neprodleně obrátil se stížností na okresní úřad v Klatovech. Pan přednosta úřadu Mgr. Petrů se vyjádřil v tom smyslu, že problém vznikl tím, že regionální odbor ministerstva zemědělství uzavřel s panem Kolomazníkem nájemní smlouvu. Tím jak se zvyšoval zájem o tuto nemovitost, rostl tlak regionálního odboru ministerstva zemědělství na pana Kolomazníka s tím, že neplní podmínky nájemní smlouvy. Na základě těchto - a panu přednostovi se zdá, do jisté míry vykonstruovaných závěrů - regionální odbor ministerstva zemědělství v Klatovech smlouvu vypověděl. Pan Kolomazník ovšem nedostal soudní výpověď z bytu, takže bez ohledu na to, zda smlouva byla řádně vypovězena nebo ne, měl nadále trvalé bydliště v uvedeném Dvoře. Posléze existoval akt, který pan přednosta, pan magistr Petrů považuje za hrubou chybu odboru ministerstva zemědělství.

Ten ve spolupráci s nově zřízeným pozemkovým úřadem vydal nemovitosti jako nepřímou restituci novému majiteli. Namísto toho, aby nový majitel řádně a soudně podle platných zákonů dal panu Kolomazníkovi výpověď, jej úplně zločinným způsobem násilně vystěhoval. Jednalo se o 70 kusové stádo chovných koz, které bylo nakoupeno v řádných aukcích, a tyto byly přemístěny bez vědomí majitele do objektu pozemkového fondu, který má pronajatý zdejší podnikatel pan Aška. Nebudu se podrobně zabývat právními aspekty samotného umístění stáda v tomto objektu, který patří do ochranného vodárenského pásma, kde ani socialističtí zemědělci nesměli mít umístěna zvířata. V celé záležitosti přislíbil spolupráci ředitel klatovské policie.

Shmu-li fakta, nemohu nedospět k závěru, že řádnému nájemci byl bez jakéhokoli právního důvodu odebrán a poškozen majetek, a to za pasivní asistence Ministerstva zemědělství, která svým pasivně rezistentním přístupem v podstatě způsobila problémy, o kterých hovořím.

Z výše uvedených důvodů se na vás, vážený pane místopředsedo, obracím s touto interpelací a naléhavě žádám, aby vaše ministerstvo konečně využilo svých pravomocí a zabránilo faktickému znemožňování výkonu nájemních práv a zemědělskému podnikání oprávněného nájemce, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že jakýkoli nový vlastník předmětné nemovitosti je evidentně právním nástupcem vlastníka původního. Přebírá tedy veškeré právní závazky, mezi které nepochybně patří i závazky pramenící z uzavřené smlouvy.

Celá záležitost byla již před dvěma roky, tj. v období, kdy tyto nemovitosti ještě nebyly vydány, předmětem stížnosti podané na vámi řízené ministerstvo. Tato stížnost nebyla liknavostí vašich úředníků dosud vyřízena a pan Kolomazník se tedy stal obětí právní zvůle.

Vzhledem k tomu, že dochází k bytostnému porušování práv nájemce, že dochází k poškozování a znehodnocování chovné hodnoty stáda koz, nájemci je v současné době zabráněno v možnosti jakéhokoli podnikání a - jak jsem již uvedl v možnosti důstojného bydlení, žádám sněmovnu, aby odsouhlasila tuto interpelaci jako naléhavou s termínem vyřízení interpelace stanoveným na 7 dní od jejího podání.

17. I 09 Interpelace Josefa Křížka na předsedu vlády Václava Klause ve věci problematiky zásahů do vlastnictví práv vlastníků lesa nacházejícího se v katastrálním území Jaroměřice

Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, moje interpelace je adresována panu premiérovi doc. Václavu Klausovi, CSc.

Vážený pane premiére, v současné době bychom se měli nacházet ve státním režimu, který je po stránce ekonomické velmi liberální, s minimálními zásahy státu do výkonu podnikatelských a vlastnických práv. Setkal jsem se však bohužel s konkrétním případem, který je z tohoto hlediska až nepochopitelný. Jedná se o problematiku zásahu do vlastnických práv vlastníků lesa nacházejícího se v katastrálním území Jaroměřice - lokalizaci pozemku lze zjistit z přiložené fotokopie snímku pozemkové mapy.

Zásahy spočívají v tom, že vlastníkům předmětných pozemků byly vykáceny bez jejich vědomí a proti vůli lesní porosty, které se na jejich pozemcích nacházejí, díky Energovodu soustavy Mír, který přes tyto pozemky vede. Problém není jenom v tom, že porost byl vykácen. Problém je i v tom, že vykácené porosty dosud bez jakéhokoli ošetření v průseku jsou napadeny kůrovcem a ohrožují i lesní porosty přiléhající k průseku.

Je přiložena kopie fotografické dokumentace, která svědči o současném stavu předmětných pozemků.

Problémy Energovodu soustavy Mír budované v sedmdesátých letech, a to severní, střední a jižní magistrály Východ-Západ, ale i různých přivaděčů k elektrárnám, např. Dlouhé stráně apod., jsou řešeny podle elektrizačního zákona č. 79/1957 Sb. a vládního nařízení č. 80/1957 Sb. Tyto zákonné předpisy dosud, pátý rok po sametové revoluci, stále ještě platí. Jedná se o předpisy, které diskriminují vlastníky a dávají prakticky neomezené pravomoci hlavní správě Českých energetických závodů Praha.

Podrobně je tato problematika popsána v žádosti o výklad § 11, odst. 1, písm. c) zákona č. 183/1993 Sb., který novelizuje zákon č. 229/1991 Sb., se kterou se vlastníci dotčených pozemků obrátili na vrchní státní zastupitelství, které se této problematice zcela vyhnulo a odpovědělo žadateli v tom smyslu, že státní zastupitelství není zmocněno k podávání závazného výkladu jakéhokoli právního předpisu. Nic ovšem nebránilo tomu, aby státní zastupitelství vyjádřilo alespoň svůj názor na danou problematiku.

Problém má celorepublikový význam, neboť postihuje tisíce vlastníků lesních pozemků.

Další okruhem problematiky je oceňování pozemků při vydávání lesů. Vnitropodnikové směrnice lesů České republiky pro poskytování náhrad podle zákona č. 229/1991 Sb., zásadně nepřipouští oceňování poškozených, vymýcených částí parcel pro účely výstavby Energovodu. Tato skutečnost se velmi vážně dotýká zejména drobných vlastníků lesa.

Ceny podle stávající platné právní úpravy se dají označit jako směšné, dosahující výše zhruba jedné desetiny skutečné ceny porostů. Tato situace vede k tomu, že ocenění přírůstku na zbývající části lesa, ke kterému došlo v průběhu minulých 40 let se sníží. Plně kompenzuje nebo dokonce převyšuje náhradu za zlikvidované porosty, takže vlastník za vykácený les ani náhradu nežádá.

Takový způsob řešení jsme my, jako zákonodárci při novele zákona č. 229/1991 Sb., asi neměli na mysli. Existují odůvodněné pochybnosti o platnosti vnitropodnikové směrnice lesů ČR z 20. 1. 1993, avšak přesto podle ní lesy ČR neustále postupují.

V současné době je tedy situace taková, že povinnost zalesnění holisek i pozemků vydaných před 1. 7. 1993 podle vyjádření generální ředitele lesů ČR ing. Olivy, není povinností lesů ČR. Fakta jsou ovšem taková, že valná většina lesních pozemků byla vydána před tímto datem a současní vlastníci jsou ponecháni zcela na holičkách, přesto se jich tato problematika bytostně dotýká. Již citovaný pan ředitel Oliva se v Zemědělských novinách dne 5. 7. 1993 vyjádřil v tom smyslu, že dá holiska do pořádku. Nestalo se tak. Jeho vlastní kroky svědčí o opaku tohoto tvrzení. Pro dokumentaci jeho postojů přikládám fotokopii dvou dopisů se vzájemně si odporujícím obsahem, které pan ředitel zaslal ing. Ludvíku Schneiderovi, tj. jednomu z vlastníků dotčených pozemků.

Ze všech uvedených důvodů se na vás, vážený pane premiére, obracím s touto interpelací a žádám o neprodlený zásah, který by celou situaci vyřešil.

17. o 01 Otázka Jiřího Karase na ministra hospodářství Karla Dybu ve věci naplňování ústavního zákona č. 496/1990 Sb., o navrácení majetku Komunistické strany Československa lidu České a Slovenské Federativní Republiky

Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, ústavní zákon č. 496 z roku 1990 Sb., bývalé České a Slovenské Federativní Republiky přijal zákon o navrácení majetku KSČ lidu ČSFR. O výsledku tohoto závažného úkolu Parlament České republiky nebyl dosud informován. Je zřejmé, že významné problémy ekonomické transformace a později i rozdělení státu potlačily tento zájem. Je ovšem nutné vědět, co s majetkem bylo učiněno, a proto se obracím na ministra hospodářství pana Karla Dybu s těmito otázkami:

1. Nařízením vlády ČSFR z roku 1990 byla předána České republice řada objektů, které byly ve vlastnictví státu a pouze v dlouhodobém užívání KSČ. Jak a kým jsou tyto objekty využívány?

2. Dohodou mezi federálním ministerstvem financí a ministerstvem hospodářství České republiky ze dne 31. 10. 1991 byl předán České republice majetek federace, který byl ve vlastnictví KSČ. Co se stalo s organizacemi, například vydavadelstvím Florenc, nakladatelstvím Svoboda, Pragoservis Praha, včetně rekreačního zařízení Amika?

3. Dále federální ministerstvo financí předalo v roce 1992 vydavatelství Panorama rovněž ministerstvu hospodářství České republiky. Jaký je další osud této organizace?

4. Jaký je celkový majetek, který byl převzat od KSČ okresními úřady? Existuje souhmná zpráva o převzetí a kontrole tohoto majetku? Jak je užíván? Jakým způsobem byl novým uživatelům předáván? Do této skupiny patří rekreační sídlo UV KSČ Vystrkov. Komu dnes toto sídlo patří?

5. Jak pokračují soudní spory o vymáhání majetku ÚV KSČ a dalších orgánů KSČ?

6. Existuje ucelená koncepce vlády o užití tohoto majetku a nebo je na vůli některých státních úřadů, ministerstva hospodářství nebo okresních úřadů, jak s tímto majetkem zacházet?

17. O 02 Otázky Zdeňka Vorlíčka na předsedu vlády Václava Klause ve věci privatizace hudebního nakladatelství Editio Supraphon

Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, obracím se na předsedu české vlády pana Václava Klause, byt je nepřítomen se žádostí o zásah ve věci privatizace hudebního nakladatelství Editio Supraphon a k pohnání k zodpovědnosti vedoucích činitelů ministerstva pro správu národního majetku a privatizaci a ministerstva kultury za porušení hospodářského zákoníku, předpisů ministerstva financí a vládního usnesení o privatizaci Editia Supraphon, jak to prokázal závěr šetření Nejvyššího kontrolního úřadu.

Poukazoval jsem na zásadní nedostatky privatizace tohoto hudebního nakladatelství ve své interpetaci 22. dubna 1993 a žádal prošetření celé záležitosti a sjednání nápravy u ministrů zmíněných ministerstev. Pan ministr Skalický a tehdejší ministr kultury Jindřich Kabát ve své odpovědi vše popřeli a dále usilovali toto nakladatelství s hudebním archivem, jakých není mnoho v Evropě, zprivatizovat ve prospěch a s většinovou účastí německé firmy Bärenreiter, a to hluboce pod skutečnou hodnotou, takřka za cenu jednoho mercedesu. Když jsem upozorňoval na rozpor mezi zněním usnesení vlády a postupem privatizace prosazovaným zmíněnými ministry a dovozoval, že vláda neměla při svém rozhodování k dispozici úplné údaje o privatizačním projektu a způsobu navýšení kapitálu firmou Bärenreiter, pan ministr Skalický rezolutně zpochybňoval pravdivost mých tvrzení a v odpovědi ze dne 3, května 1993 tvrdil, že o navýšení kapitálu Bärenreiterem, cituji: hovoří i důvodová zpráva jako součást podkladu pro jednání vlády a že vláda samozřejmě byt konkludentně souhlasila s předmětným navýšením kapitálu.

Nyní Nejvyšší kontrolní úřad prokazuje, že toto tvrzení bylo naprosto nepravdivé, vláda s ničím takovým nesouhlasila a tisková mluvčí ministerstva privatizace dnes klidně připouští, že se ministerstvo privatizace, cituji: dopouští opomenutí v tomto bodě a podmínka navýšení základního jmění nebyla vládě předložena.

Varoval jsem v interpelaci před finančními i kulturními škodami, které vzejdou českému státu z podobné privatizace, kterou tak pozoruhodně a houževnatě prosazovali páni ministři. Místo snahy o nápravu mi tito ministři dali odpověď ujišťující, jak je vše v pořádku, jak je vlastně nízké kmenové jmění nakladatelství po odečtení neupotřebitelného majetku, kam patrně zařadili i unikátní hudební archiv, jak stav a hodnota majetku nakladatelství byla ověřena a protokolárně schválena zakladatelem, ministerstvem kultury České republiky a všechny údaje vycházejí z řádných a schválených úředních dokladů. Jaká je skutečnost vycházející z těchto dokladů, ukazuje zpráva NKÚ, jehož šetření se mi podařilo v této věci vyvolat a z níž vyplývá, že ministerstvo kultury dovolilo takové "hospodaření" se státním majetkem, že se ani v Editio Supraphon neprováděly fyzické inventury, takže - jak decentně praví nález Nejvyššího kontrolního úřadu - vymezení majetkové podstaty, které bylo předmětem privatizačního projektu, není průkazné a věrohodné. I tak z dokladů, které jsou nepochybné, došel NKÚ k částce 5 229 000 Kč, o kterou měl být při privatizaci Editio Supraphon ošizen stát, respektive Fond národního majetku.

Uznávám právo na chybu jen u lidí, kteří po upozornění na ni se okamžitě snaží odvrátit škodu. Případ privatizace nakladatelství Editio Supraphon je však kabinetní ukázkou nezodpovědnost a zastírání nezákonností při privatizaci. Proto se na vás, vážený pane předsedo vlády, obracím s následujícími dotazy:

1. Jak zajistí česká vláda dodržení svého původního rozhodnutí o privatizaci Editio Supraphon?

2. Jak hodláte po právu postihnout ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci pana Jiřího Skalického za to, že

a) v podkladech pro českou vládu k rozhodování o privatizaci státního podniku Editio Supraphon zamlčel údaje o způsobu navýšení kapitálu firmou Bärenreiter, čímž závažným způsobem uvedl českou vládu v omyl?

b) protiprávně vědomě prosazoval jiný postup privatizace Editio Supraphon, než schválila vláda, a v odpovědi na mou interpelaci zapřel neúplnost podkladů pro vládu a účelově zkreslil podstatu jejího usnesení, když tvrdil, že vláda s navýšením kapitálu a majoritou firmy Bärenreiter souhlasila.

3) Protiprávně mě pan ministr Skalický zabránil osobně se přesvědčit v archivu ministerstva, jak se věci ve skutečnosti mají, což bylo flagrantní porušení zákonného práva poslance na informaci podle § 92 odst. 1 jednacího řádu ČNR a § 20 odst. 1 zákona o poslancích ČNR, proti čemuž jsem mamě protestoval písemně i ústně.

4) Svým postupem podle vyčíslení Nejvyššího kontrolního úřadu poškodil stát o 5 mil. 229 tis. korun ve prospěch německé firmy Bährenreuter. Ani po mé interpelaci neučinil nic k nápravě a je otázka, nakolik dnes kvůli prodlení bude možné alespoň některé škody odvrátit.

Ptám se vás proto, pane předsedo vlády, zda pro tyto skutečnosti navrhnete odvolat pana ministra Skalického z funkce pro hrubé porušení povinností ústavního činitele. Pokud by měl zůstat z vaší strany nepostižen, musel bych uvažovat o podnětu na státním zastupitelství, aby prošetřilo, zda nedošlo v tomto případě ke zneužití pravomoci veřejného činitele.

5) Ptám se vás, vážený pane předsedo vlády, jak hodláte osobně postihnout vedoucí činitele Ministerstva kultury, kteří jsou spoluodpovědni za protiprávní postup privatizace a rozvrat v hospodaření a účetnictví Editio Supraphon, jak prokázal Nejvyšší kontrolní úřad, neboť jako zakladatelé vše, co se v posledních letech v Editia Supraphon dělo, schvalovali bez výhrad a opatření k nápravě. Považuji přísný postih zmíněných činitelů za naléhavý, protože množství nepotrestaných tzv. omylů a přehmatů v privatizaci je dnes předmětem ostré kritiky občanů a je v naší společnosti zdrojem obrovských morálních a politických škod, nemluvě o škodách materiálních,

jdoucích vždy na vrub státu a jeho občanů. Pokládám za nemyslitelné, aby i tato Nejvyšším kontrolním úřadem prokázaná privatizační aféra se zprovodila ze světa tím, že tiskový mluvčí zmíněných ministerstev kupříkladu prohlásí, že za ostudný průběh privatizace byl exemplárně potrestán jakýsi vedoucí inventarizační komise a písařka, která pro jednání české vlády na Ministerstvu privatizace přepisovala podklady a z nepozornosti vynechala některé klíčové údaje. To je totiž model postupu, jak se v České republice podobné aféry "řeší", pokud se vůbec odhalí.

Věřím, vážený pane předsedo vlády, že tento postup řešení odpovědnosti po nálezu NKÚ v případě privatizace státního podniku Editio Supraphon nepřipustíte.

17. O 03 Otázka Václava Franka na ministra školství, mládeže a tělovýchovy Petra Piťhu ve věci hodnocení účasti České republiky na Zimních olympijských hrách v Lillehammeru

Vážený pane předsedající, pane předsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, vzhledem k zájmu široké veřejnosti se obracím na pana prof. Piťhu, ministra školství, mládeže a tělovýchovy s dotazem, jak on sám, jeho ministerstvo hodnotí účast České republiky na Zimních olympijských hrách v Lillehammeru. Domnívám se totiž, že financování vrcholového sportu státem a naprostý neúspěch české výpravy,má zřejmě hlubší koncepční příčiny. Neúspěch naší výpravy nelze spatřovat pouze ve zcela mělkých názorech jednotlivých závodníků v podobě starostí s lyžemi, ve špatných rukavicích a nedobrých mezilidských vztazích. Táži se proto pana ministra, jak početná byla česká výprava co do počtu závodníků, trenérů a tzv. realizačních týmů, či jejich doprovodu. Jak se on sám dívá na odbornost realizačních týmů a celkovou koncepčnost přípravy družstev a vrcholových sportovců vůbec. A konečně jaká finanční částka je určena pro tento účel, protože mám pocit, že byla hrubě nedostatečná. Domnívám se, že i sportovní reprezentace České republiky si zaslouží pozornost v tom směru, aby se dalo předejít podobným neúspěchům i v budoucnosti.

Pokud budeme pouze naplňovat Coubertinovo heslo, že není důležité zvítězit, ale zúčastnit se, bude možná rozumnější využít prostředky např. pro zdravotně postiženou mládež a na vzdělání mládeže vůbec.

17. O 04 Otázka Jana Jegly na místopředsedu vlády a ministra zemědělství Josefa Luxe ve věci funkčnosti garančního fondu

Moje otázka směřuje k vysvětlení funkčnosti garančního fondu. V posledních dnech jsem se při setkání se zemědělci od 3 ha nahoru setkal s podloženým názorem, že garanční fond jednoznačně nefunguje. Na rozdíl od toho co nám pan ministr zemědělství před třemi týdny ve výboru vysvětlil, že to funguje, ať se předávají žádosti. Skutečnost je taková, že všechny banky, včetně Agrobanky, která je garanční bankou, odmítají přebírat žádosti na úvěr přes garanční fond.

Pravděpodobně je tady něco nedořešeného a zemědělci se chovají asi takovým způsobem, že protože ta banka odmítá převzít osobně, dokonce do bank posílají tyto žádosti písemně. I toto je pro mě naprosto nepochopitelné.

V současné době už je jaro, na jižní Moravě začíná příprava půdy k setí a zemědělci potřebují překlenovací úvěry. Nikdo jim je nedá. Dnes chce banka zase klasický úvěr, tzn. ručit nemovitostmi atd., třeba třínásobkem. Bohužel někteří již nemají čím ručit, zvláště soukromí zemědělci, protože ti už si půjčili před tím, a dnes již nemají čím ručit.

Proto moje otázka zní: Kdy konečně garanční fond bude fungovat a za jakých podmínek?