Ministr spravedlnosti Jiří
Novák zaslal odpověď na interpelaci poslance
Oldřicha Vrchy dopisem ze dne 14. července 1994.
Podle § 89 zákona
ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu
České národní rady, v platném
znění, předkládám Poslanecké
sněmovně odpověď ministra spravedlnosti
Jiřího Nováka na interpelaci poslance Oldřicha
Vrchy. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního
tisku.
Příloha
MINISTR SPRAVEDLNOSTI
ČESKÉ REPUBLIKY
V Praze dne 14. 7.1994 | |
M-462/94 |
Vážený pane
poslanče,
odpovídám na Vaši
interpelaci z 23. června 1994, v níž se pozastavujete
nad tím, že soudce Okresního soudu v Bruntále
vydal v řízení o trestném činu
pomluvy podle § 206 odst. 1 trestního zákona
trestní příkaz, aniž by předtím
ověřoval shromážděné důkazy
a vyslýchal svědky.
Institut trestního příkazu
je zakotven v ustanovení § 314e až 314g trestního
řádu jako jedna z forem vyřízení
trestní věci, o níž přísluší
konat řízení samosoudci. K vydání
trestního příkazu může samosoudce
přistoupit bez projednání věci v hlavním
líčení, jestliže skutkový stav
je spolehlivě prokázán dosud opatřenými
důkazy. Právo obviněného na řádné
pro jednání jeho trestní věci tímto
postupem není porušeno, neboť v případě,
že obviněný z jakéhokoliv důvodu
s výrokem o vině, trestu nebo náhradě
škody nesouhlasí, má vždy právo
po doručení trestního příkazu
do vlastních rukou podat v zákonem stanovené
lhůtě odpor. Podáním odporu se celý
trestní příkaz; ruší a samosoudce
má ze zákona povinnost ve věci nařídit;
hlavní líčení o této možnosti
musí být obviněný při doručení
trestního příkazu vždy poučen
a jak vyplývá z přílohy Vaší
interpelace, stalo se tak i ve Vámi; popisovaném
případě.
Trestní příkaz
není ničím specifickým pro trestní
právo České republiky. Tento způsob
rozhodování je zakotven v právních
řádech řady evropských zemí.
Naše právní úprava respektuje principy
vyjádřené v doporučení výboru
ministrů Rady Evropy č. 17/87, které trestní
příkaz vydávaný bez toho, aby ve věci
proběhlo hlavní líčení, považuje
za vhodnou a účinnou formu zjednodušeného
rozhodování o méně závažných
trestných činech.
Pokud byste měl zájem
blíže se seznámit s institutem trestního
příkazu, upozorňuji Vás na poslední
novelu zákona o trestním řízení
soudním č. 292/93 Sb., tj. trestního řádu,
kterou přijala Poslanecká sněmovna Parlamentu,
a já předpokládám, že i ve Vaší
přítomnosti, v listopadu loňského
roku.
Nemohu se ztotožnit ani s
Vaší další námitkou, že v
uvedené věci byl obviněný odsouzen
za pronesení výroků, které se jinak
objevují i ve sdělovacích prostředcích.
Domnívám se, že nelze argumentovat tím,
že podobné jednání, pro které
je obviněný stíhán, v jiných
blíže neuvedených a nekonkretizovaných
případech unikají trestnímu postihu.
Rozhodující podle mého názoru je vždy
odpověď na otázku, zda obviněný
se dopustil jednání, které naplňuje
znaky určitého trestného činu.
S pozdravem
Vážený pan
Oldřich Vrcha
Poslanec Poslanecké sněmovny
Parlamentu České
republiky