Ministr zahraničních věci Josef Zieleniec
zaslal odpověď na interpelaci poslance Jiřího
Bílého dopisem ze dne 4. srpna 1994.
Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb.,
o jednacím řádu České národní
rady, v platném znění, předkládám
Poslanecké sněmovně odpověď ministra
zahraničních věcí Josefa Zieleniece
na interpelaci poslance Jiřího Bílého.
Odpověď je přílohou tohoto sněmovního
tisku.
Příloha
MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ
ČESKÉ REPUBLIKY
Vážený pane poslanče,
jako odpověď na Vaši interpelaci, se kterou jste
s e na mne obrátil dne 8. července 1994, Vám
sděluji následující:
Jak jistě víte, Ústava České
republiky i Listina základních práv a svobod,
která je součástí ústavního
pořádku, jsou koncipovány na zásadách
občanské společnosti a nikoliv na principu
národnostním, jak to bylo za dřívějšího
totalitního režimu. Proto nelze souhlasit s Vaším
obviněním, že "nadutost totalitního
centra se změnila do podoby nadutosti české
státní reprezentace", která se podle
"Vás" snaží rozbít duchovní
jednotu českoslovanských národů".
K základním úkolům zahraniční
politiky patří hájení zájmů
všech občanů České republiky
v zahraničí, a to nezávisle na jejich národnosti.
Naše zahraniční služba, tento úkol
důsledně plní. Rovněž tak poskytuje
pomoc i našim krajanům ve světě, hlásicím
se ke své původní vlasti, národní
kultuře a tradicím.
Vážený pan
Jiří Bílý
Parlament ČR
Praha
Na vysvětlenou nechť poslouží i konstatování
vlády ČR (v souvislosti se schválením
Zásad politiky vlády k příslušníkům
národnostních menšin v České
republice), že přihlášení se části
našich obyvatel k moravské a slezské národnosti
při posledním sčítání
lidu v roce 1991 souvisí zjevně se společenskopolitickou
transformací společnosti. Tato skutečnost
se objevuje jako průvodní jev hledání
vlastní identity obyvatel některých regionů
ČR. Dosavadní vývoj ukazuje, že národnostní
problém části obyvatel Moravy a Slezska je
spíše problémem politickým (respektive
zpolitizovaným), nežli problémem odpovídající
právní ochrany příslušníka
jiného národa než českého.
V tomto kontextu odpovídám, vážený
pane poslanče, i na Vaše dvě otázky:
Odbor krajanských a nevládních styků
Ministerstva zahraničních věcí ČR
obstarává informace o krajanech a krajanských
spolcích v zahraničí. Prostřednictvím
velvyslanectví v zemích jejich působnosti
navazuje s nimi styky. Tak tomu je i v případě
našich krajanů na Slovensku.
Zmíněný odbor udržuje kontakty a spolupracuje
s Klubem občanů ČR na Slovensku i s Českým
spolkem na Slovensku. Jeho dřívější
název "Spolek Čechů na Slovensku"
byl na letošní jarní valné hromadě
delegátů (zastupujících všech
sedm regionálních organizací spolku) pozměněn
právě proto, aby nový název mohl lépe
vystihnout možnosti členství také pro
Moravany a Slezany. Obě tato krajanská občanská
sdružení předkládají velvyslanectví,
ministerstvu zahraničních věcí a dalším
orgánům ČR různé požadavky
a návrhy na řešení postavení.
a problémů našich krajanů na Slovensku.
Týkají se zejména ze: dvojího státního
občanství, účasti ve druhé
vlně kupónové privatizace, zdravotního
a důchodového pojištění, studia
na školách v ČR za domácích podmínek,
pokrytí slovenského území rozhlasovým
a televizním signálem z ČR, zřízení
poboček kulturního centra ČR ve městech
s vyšší koncentrací krajanů atd.
Vedle petice ze dne 29.9.1994 zaslané poslancům
PSP ČR a dopisu prezidentovi republiky ze dne 18. 10. 1993
k nejzávažnějším patří
devítibodová petice přijatá na ustavujícím
shromáždění košické pobočky
Spolku Čechů na Slovensku dne 4. prosince 1993 adresované
oběma prezidentům, premiérům a předsedům
parlamentů. Jedná se o nejucelenější
požadavky, jimiž se účastníci shromáždění
přidali k aktivitám, které k prezidentovi
republiky, vládě a Poslanecké sněmovně
Parlamentu ČR už směřovaly od občanů
ČR s pobytem ve Slovenské republice. I tuto petici
(za vládu ČR) vyřizovalo ministerstvo zahraničních
věcí.
Co se týče pravděpodobného popudu
Vaší interpelace, dovoluji si Vás upozornit,
že obě krajanské organizace dopisem požádaly
o přijetí svých zástupců u
prezidenta republiky pana V. Havla. (Zástupci obou krajanských
organizací na Slovensku nebyli přijati prezidentem
V. Havlem, ale ředitelem, odboru vnitřní
politiky dr. I. Medkem.) Podle mého zjištění
Spolek Moravanů na Slovensku nic takového nepodnikl.
O založení této společensko-kulturní
zájmové organizace se ministerstvo zahraničních
věcí dovědělo pouze z kusé
tiskové zprávy ČTK. Na rozdíl od zmíněných
dvou krajanských sdružení tento spolek dodnes
nedal o sobě vědět našemu velvyslanectví
v Bratislavě, ani nekontaktoval ministerstvo zahraničních
věcí ČR.
S pozdravem