Místopředseda vlády
a ministr financí Ivan Kočárník zaslal
odpověď na interpelaci poslance Jozefa Wagnera dopisem
ze dne 12. září 1994.
Podle § 89 zákona
ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu
České národní rady, v platném
znění, předkládám Poslanecké
sněmovně odpověď místopředsedy
vlády a ministra financí Ivana Kočárníka
na interpelaci poslance Jozefa Wagnera. Odpověď je
přílohou tohoto sněmovního tisku.
Příloha
MÍSTOPŘEDSEDA VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
V Praze dne 12. září 1994 | |
Č.j. 601/50 505/94 |
Vážený pane
místopředsedo,
obdržel jsem Vaši interpelaci
ve věci provozování loterií, ke které
uvádím:
Provozování loterií
a jiných podobných her upravuje č. 202/1990
Sb. (dále jen "zákon"). Povolování
číselných loterií, které jsou
předmětem Vašeho zájmu, spadá
do působnosti Ministerstva financí.
Při povolování
loterii Ministerstvo financí důsledně prosazuje
zabezpečeni cílů, které sleduje zákon.
Vychází z toho, že:
- výsledky loterní
činnosti jsou nezanedbatelným finančním
zdrojem, který má řešit uspokojování
veřejně prospěšných účelů,
jakými beze sporu jsou sociální, zdravotní,
tělovýchovné, sportovní. a podobné
potřeby,
- paragraf 4 zákona umožňuje, aby na loterním trhu působilo subjektů, přičemž provozování
loterie za účelem
podpory zákonem stanoveným společensky prospěšných
účelů bylo souběžně uděleno
i jiným, popřípadě nestátním
právnickým osobám. V každém povolení
provozování loterie je zároveň určen
i orgán, který vykonává státní
dozor a kontrolu. V současné době jsou tímto
orgánem pověřené finanční
úřady (např. u České Lotynky
pak Finanční úřad pro Prahu 1).
Vedle toho, že Ministerstvo
financí musí v rámci povolovacího
řízeni čelit snahám po zneužívání
loterií pro jiné, většinou zištné
projekty, má povinnost dbát na to, aby v souladu
se zákonem byly loterie řádně a hospodárně
provozovány, a to jen právnickými osobami,
které zaručují všechny potřebné
technické a personální
předpoklady. Zkoumat nakolik jednotlivé loterní
akce reálně uspějí a herní
plány zajistí předpokládaný
výnos není zákonným posláním
Ministerstva financí. To je rizikem provozovatele Ministerstvo
financí nepoužívá a ani nemíní
používat žádné administrativní
metody a prostředky k prosazování určitých
priorit na našem loterním trhu. Je plně věcí
jednotlivých provozovatelů, aby si předem
objektivně vyhodnotili stav a šance, které
na něm mají a přesvědčili korektně
veřejnost o tom, aby upřednostňovala
koupi jejich losů či sázení a věnovala
tak prostředky na zabezpečení jimi sledovaných
a plánovaných cílů.
Tento přístup uplatnilo
Ministerstvo financí i v případě České
Lotynky. V době podání žádosti
o povolení číselné loterie Artloto
(později Česká Lotynka) Státním
fondem kultury (v říjnu 1992), provozovala se v
této kategorii již loterie Mates (zaměřená
výtěžkem na kulturní potřeby)
a Sazka a.s. (zaměřená na tělovýchovné
a sportovní potřeby), která si o aktualizaci
provozovaných her na obdobném principu
požádala v lednu 1993. S ohledem na kvalitu a úplnost
předložených podkladů mohlo Ministerstvo
financí udělit povolení Sazce, a.s. v březnu
1993 a SFK v květnu 1993 (resp. schválit v březnu
1994 doplňky předané v únoru 1994).
Zatímco však Sazka, a.s., podobnou
číselnou loterii začala provozovat již
v dubnu 1993, trval SFK rozběh loterie mnohem déle
(až do května 1994).
Při povolování
číselné loterie Česká Lotynka
byly samozřejmě Ministerstvem financí prověřovány
i náklady loterie. Z podkladů vyhotovených
Státním fondem kultury je zřejmé,
že náklady v prvních třech letech provozování
loterie nepřevyšovaly 25 z celkových hrubých
tržeb. Vzhledem k tomu, že se jednalo o novou loterií,
lze uvažované náklady pokládat za přijatelné
a přiměřené.
Zákon stanoví, že
odměna fyzickým osobám za prodej losů
nesmí přesáhnout 10 z ceny losu jimi prodaných.
V tomto případě byl zákon dodržen.
První losování
loterie se uskutečnilo v polovině května
t.r.. S ohledem na krátkost provozování nelze
dosud objektivně zhodnotit skutečné náklady.
Povolení k provozování však provozovateli
ukládá, aby do 60 dnů po uplynutí
každého kalendářního roku předložil
orgánu státního dozoru vyúčtování
loterie a použití částky na veřejně
prospěšné účely. Seriozně
tedy budou moci výsledky být posouzeny
počátkem roku 1995.
Ministerstvo financí vycházejíc
ze znění § 4 zákona, při povolování
loterie Česká Lotynka nijak nepřislíbilo
Státnímu fondu kultury, že zredukuje činnost
jiných subjektů, působících
na našem loterním trhu, s cílem zajistit finanční
výnosy této loterie, projektované firmou
K.J.D. spol. s r.o.. K takovému zásahu § 43
zákona Ministerstvo financí nezmocňuje.
Postupem vyřizování
žádosti SFK i Sazky a.s. o povolení číselných
loterií se zabýval parlamentní Výbor
pro kulturu, tělovýchovu a mládež v
roce 1993. Při přezkoumávání
veškerých podkladů předaných
Výboru nenalezl tento procedurální závady.
Dne 1. září
tr. jsem jednal v záležitosti České
Lotynky s ministrem kultury panem Tigridem. Bylo dohodnuto, že
Ministerstvo kultury zváží provedení
některých nezbytných opatření,
která věřím, že přispějí
k uspokojivému vyřešení celého
problému.
Pokud jde o otázku, jak
byl naplněn § 6 odst. 2 zákona č. 239/1992
Sb., je třeba uvést, že do rozpočtu
Fondu se uvádějí jen plánované
příjmy a výdaje, tj. obdržení
finančních prostředků a jejich vydání,
a nikoliv i předání majetku do zástavy.
Vznik zástavního práva není předmětem
ani závěrečného účtu.
Jinak je tomu ovšem s příjmy
z úvěru, jejichž splátky byly zástavami
zajištěny, a s výdaji na tyto splátky.
Ty musejí v rozpočtu a zejména v závěrečném
účtu obsaženy být. V rozpočtu
SFK za loňský rok, který je přílohou
státního rozpočtu na rok 1993, však
žádné příjmy z úvěrů
uvedeny nejsou a nejsou uvedeny dokonce ani v závěrečném
účtu Fondu za rok 1993, který
je přílohou státního závěrečného
účtu za loňský rok.
Vážený pane
místopředsedo, ve svém dopise jsem zodpověděl
pasáže interpelace týkající se
činnosti ministerstva financí. Na ostatní
části předpokládám, že
budou reagovat ministři kultury a školství,
mládeže a tělovýchovy.
S pozdravem
Ivan Kočárník |
Vážený pan Jozef Wagner
místopředseda rozpočtového výboru
Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR