Místopředseda vlády
a ministr zemědělství Josef Lux zaslal odpověď
na interpelaci poslankyně Evy Fischerové dopisem
ze dne 27. září 1994.
Podle § 89 zákona
ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu
České národní rady, v platném
znění, předkládám Poslanecké
sněmovně odpověď místopředsedy
vlády a ministra zemědělství Josefa
Luxe na interpelaci poslankyně Evy Fischerové. Odpověď
je přílohou tohoto sněmovního tisku.
Příloha
Místopředseda vlády
a ministr zemědělství
České republiky
Ing Josef Lux
V Praze dne 27.9.1994
Č.j.: 4405/94-10
Vážená paní
poslankyně,
prostřednictvím
předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České
republiky pana PhDr. Mi lana Uhdeho jsem obdržel Vaši
interpelaci k "Zákazu odvolání Lesů
České republiky proti rozsudku Okresního
soudu v Přerově" ve věci Fondu Dr. Leopolda
Prečana, arcibiskupa olomouckého (dále jen
Fond). Nechal jsem celou situaci prověřit a mohu
Vám sdělit následující.
Zbytkový statek Kojetín
se historicky skládal ze dvou částí,
které byly získané jednak smlouvou trhovou
ze 17. dubna 1937 a jednak věnovací listinou z 8.
dubna 1937. Šlo o tzv. zbytkový statek, vytvořený
částečnou koupí pozemků a nemovitostí
ze záboru vyloučených a z pozemků
propuštěných. Na celý zbytkový
statek byl vydán Ministerstvem zemědělství
výnos o záboru podle zákona č. 142/1917
Sb. č. 19.250/R-12/IX/1948 ze dne 28. února 1918,
dále byl dne 24. března 1948 podán Ministerstvem
zemědělství okresnímu soudu v Kojetíně
návrh na výpověď z hospodaření
pro pozemky vedené na vložce č. 570 v k.ú.
Kojetín. Výpověď byla doručena
hospodařící
osobě dne 7. května 1948
Bez ohledu na tyto právně
dostačující akty k převzetí
majetku, byla na pozemky Fondu v k.ú. Kojetín zavedena
prozatímní národní správa výměrem
ONV v Přerově č. 13'74/48 a č. 1510/48
z 3. května 1948 - 13. září 1949,
což bylo nadbytečné v případů,
že předmětné pozemky podléhaly
ustanovení zákona čv. 147/1917 Sb. Nález
soudu, že předmětné pozemky režimu
podle zákona č. .142/1947 Sb. nepodléhaly,
je takto potvrzován.
K vydání nemovitostí
Fondu došlo na základě rozhodnutí Okresního
soudu v Přerově. Předmětem rozsudku
tohoto soudu čj. 1037/94 - 12 z 29. března 1994
(viz příloha) jsou nemovitosti, zapsané původně
ve složce č. 570 pozemkové knihy pro k.ú.
Kojetín, které patřily Fondu podle trhové
smlouvy ze dne 14. a 17. dubna 1937 a věnovací
listiny z 8. dubna 1937 schválené zemským
úřadem v Brně dne 24. dubna 1937 a jsou nyní
vedeny (a pravděpodobně vždy byly vedeny) v
katastru nemovitostí pro obec a k.ú. Kojetín
na listu vlastnictví č. 2637 podle výpisu
ze dne 20. května 1993.
Nemovitosti, o které fond
požádal, se zdaleka nedotýkají pouze
Lesů České republiky, s.p. (dále jen
LČR). Přesto jsou jako jediné uvedeny v interpelaci.
Ostatní subjekty (např. Střední zemědělská
škola, Školní statek Kojetín, město
Kojetín, OÚNZ Přerov, České
dráhy, Mlýny
Olomouc, Státní statek Kojetín) uzavřely
s Fondem jako vlastníkem již v roce 1993 nájemní
smlouvy, které patrně vycházely z ustanovení
§§ 11 a 16 zákona č. 265/1992 Sb., podle
kterých se má za to, že údaje katastru
nemovitostí jsou pravdivé.
Podstatné pro postup LČR
je také to, že Okresní úřad v
Přerově vydal dne 30. července 1993 bez jednací.ho
čísla rozhodnutí, ve kterém zrušil
prozatímní národní správu,
která byla uvalena na majetek Fondu rozhodnutím
ONU ze dne 3. května a 29. července 1948.
Postup soudu nemohly LČR
ovlivnit. Okresní soud v Přerově uložil
vyklizení nemovitostí na základě §
723 občanského zákoníku pro nemovitosti
v k.ú. Kojetín., které jsou zapsané
na listu vlastnictví č. 237 na Fond. Současně
zdůvodnil proč nebyl uplatněn zákon
č. 229/1991 Sb. v platném znění. Vzhledem
k zápisu na listu vlastnictví nepovažuji za
opodstatněný závěr v interpelaci,
že část: uvedených pozemků byla
rozdělena v rámci 1. pozemkové reformy do
vlastnictví jiných osob, tj. mezi zemědělce.
K ohrožení těchto zemědělců
však nemůže v žádném případě
dojít, protože se jedná o vydržení
ve smysl.u § 130, odst. 1) a § 134, odst. 1) - 3) občanského
zákoníku.
Chtěl bych dále
zdůraznit, že veškerá jednání
okolo vydání majetku Fondu probíhala po řadu
měsíců ve vzájemné součinnosti
a za konzultace zásadních otázek mezi generálním
ředitelstvím LČR v Hradci Králové
a Oblastním inspektorátem v Olomouci. Já
osobně jsem se v této věci vůbec neangažoval,
ani nikdo z pracovníků ministerstva.
Je skutečností,
že dne 6. května 1994 podal Oblastní inspektorát
LČR v Olomouc i odvolání proti rozsudku Okresního
soudu. Odvolání bylo o postaveno na výnosu
Ministerstva zemědělství čj. 19.570/48-IX/R-12
ze dne 28. února 1948, v němž šlo o postup
dle zákona č. 142/1947 Sb. Při podrobnějším
přezkoumávání soudního rozhodnutí
a archivních podkladových materiálů
právníky LČR se došlo k závěru,
žě soud se i s tímto již vypořádal,
protože v rozsudku,je mimo jiné uvedeno, že:
- "... k přechodu
vlastnictví podle zákona č. 142/1917 Sb.
rovněž nedošlo...." (str. 3 rozsudku, čtvrtý
odstavec)
- "...Odpůrci nesvědčí
platný zákonný titul předmětným
nemovitostem, které režimu zákona č.
142/1947 Sb.nepodléhaly...."
- "... Nulita jakýchkoliv
dalších úkonů na tento neodstranitelný
nedostatek navazujících je přitom zřejmá
...".
Proto byl ředitelstvím
LČR dán pokyn k vzetí zpět opravného
prostředku. Mám za to, že není možné
veškerá soudní rozhodnutí nechat přezkoumávat
ze strany LČR až na úroveň nejvyšší.
K Vaší připomínce,
ohledně údaje v soupisové přihlášce
pro revizi I. pozemkové reformy, že vlastník
na majetku nehospodařil a ani neměl v místě
své sídlo sděluji, že podle navazujících
archivních dokladů jde o údaj chybný.
K Vašim přímým
otázkám sděluji následující:
ad a) LČR jako jediný
subjekt; v předmětné věci po více
jak ročním vyžadování podrobných
podkladů (registrace Fondu, nabytí nemovitosti Fondem,
zastoupení Fondu a jiné) byly Fondem žalovány
a v soudním sporu neuspěly. Domnívám
se, že v tomto případě byly využity
všechny legální prostředky k
vyjasnění celého případu.
ad b) LČR nepostupovaly
při zpětvzetí opravného prostředku
u Okresního soudu v Přerově podle nařízení
či doporučení některého z pracovníků
ministerstva a jak jsem,již výše uvedl ani mne
samotného.
ad c) O stažení opravného
prostředku proti rozhodnutí Okresního soudu
v Přerově jsem nevěděl a ani nemohl
vědět. Mám za to, že LČR svým
postupem v předmětné věci neporušily
žádný právní předpis a
využily zákonem daných prostředků
vyplývajících z jejich povinností
jako státního podniku, který spravuje
majetek ve vlastnictví státu.
Vážená paní
poslankyně, pokud budete požadovat další
informace, poskytnu Vaším je velice ochotně.
S pozdravem
Josef Lux |
Vážená paní
Eva Fischerová
poslankyně
Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky
Praha
Na vědomí:
Vážený pan
PHDr. Milan Uhde
předseda
Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky
Praha
Příloha: 3 listy
o zrušení prozatímní národní
správy uvalené nad majetkem Fondu arcibiskupa
dr. Leopolda Prečana zavedené do evidence nemovitostí
pod č. d. 1132/48, č. d. 1374/48 a č. d.
1610/48 sbírky listin pozemkové knihy kn. vl. č.
570 pro k. ú. Kojetín.
Okresní úřad
v Přerově - finanční referát
ruší
jako orgán místně a věcně příslušný
podle § 11 dekretu prezidenta republiky č. 5/45 Sb.
prozatímní národní správu nad
majetkem Fondu arcibiskupa dr. Leopolda Prečana a to konkrétně
na nemovitosti zapsané na LV č. 2637 pro k. ú.
Kojetín.
Výměrem Okresního
národního výboru v Přerově
ze dne 3. 5. 1948 čj. 6490/2 a § 15 písm. a)
dekr. č. 5/45 Sb., ze dne 29. 7. 1948 čj. 6490/3-VIII-48,
a výměrem ze dne 13. 9. 1948 čj. 11129/12-VIII-48
byla zavedena prozatímní národní správa
nad částí majetku Fondu arcibiskupa dr. Leopolda
Prečana. Jelikož
pominuly důvody, pro které byla národní
správa zavedena a tato již prakticky několik
let není vykonávána, rozhodl okresní
úřad, jak je uvedeno ve výroku.
V Přerově dne 30.
7. 1993
Ing. Jaroslava Spalková | |
vedoucí finančního referátu OkÚ |
11 C 37/94 - 12 |
Okresní soud v Přerově
rozhodl dne 29. 3. 1994 samosoudkyní JUDr. Lenkou Dopitovou
v právní věci navrhovatele Fondu dr. Leopolda
Prečana, arcibiskupa olomouckého, se sídlem
v Kojetíně, Komenského č. 8, PSČ
752 01, zast.JUDr. Bohumilem Mužíkem, advokátem,
Přerov, Vaňkova č. 14, proti odpůrci
Lesům České republiky s. p. oblastnímu
inspektorátu Olomouc, Na Zákopě č.
1a/, o vyklizení pozemku takto:
Odpůrce je povinen vyklidit
pozemky zapsané původně ve vložce č.
570 pozemkové knihy pro k. ú. Kojetín, které
vlastnicky navrhovateli patří podle smlouvy trhové
ze dne 14. a 17. 4. 1937 a věnovací listiny ze dne
8. 4. 1937 schválené zemským úřadem
v Brně 24.4. 1937, jak byly tyto zapsány pod č.
d. 1393 pozemkové
knihy tamtéž a jak jsou nyní vedeny ve výpisu
z katastru nemovitostí pro obec a k. ú. Kojetín
na LV č. 2637 z 20. 5. 1993.
Odpůrce je povinen zaplatit
navrhovateli na nákladech řízení 920,-
Kč do tří dnů do právní
moci rozsudku k rukám JUDr. Bohumila Mužíka,
advokáta AK Přerov, bytem Přerov, Vaňkova
č. 14.
Odpůrce je povinen zaplatit
státu na účet Okresního soudu v Přerově
na soudním poplatku Kč 500,- do tří
dnů do právní moci tohoto rozsudku.
Navrhovatel domáhal se vydání výše
uvedeného rozsudku s odůvodněním,
že je podle trhové smlouvy ve výroku uvedené
vlastníkem nemovitostí tam popsaných, na
které sice byla uvalena národní správa
rozhodnutím ONV v Přerově z 3. 5. 1948, avšak
tím nedošlo k přechodu vlastnictví na
jiný subjekt, v současné
době na odpůrce.
pokračování: | 11 C 37/94 - 13 |
době drží část
nemovitostí původně vlastnicky zapsaných
ve prospěch zmíněných fondu odpůrce,
jak je blíže ve výpisu uvedeno, přičemž
některé z pozemkových parcel jsou v držbě
jiných subjektů, nikoliv odpůrce.
Podkladem k zápisu do evidence
nemovitostí - dnes pozemkového katastru byly kromě
smlouvy trhové ze dne 17. 4. 1937 a věnovací
listiny z 8. 4. 1937 shora citovaných rovněž
výměr ONV Přerov ze dne 13. 9. 1949 o zavedení
národní správy pod čd. 1132/64. čd.
1374/48 a čd. 1510/48.
Ze zápisu sepsaného
dne 1. 10. 1948 v kanceláři ústředního
ředitelství arcibiskupských statků
v Kroměříži zjistil soud, že pokud
jde o lesní majetek velkostatku Kojetín-Viceměřice,
jehož vlastníkem byl Fond dr. Leopolda Prečana,
arcibiskupa olomouckého, byl o tomto majetku sepsán
zmíněný zápis, který za správní
orgány vlastníkovy podepsaní Oldřich
Grégr, jako centrální ředitel a který
s odvoláním na výnos min. zemědělství
č. j. 19.570/48-IX/R-12 ze dne 28. 2. 1948 a podle ust.
zák. č. 142/47 Sb.
deklaroval převzetí celého lesního
majetku vlastnicky náležejícího zmíněnému
fondu.
Z přílohy 1a/ tohoto
zápisu zjišťuje soud, že se toto převzetí
mělo týkat parcel č. 4842, 5679, 4841, 4840
a 5678 vše v k. ú. Kojetín, evidovaných
vesměs jako cesta, zapsaných ve vl. č. 570
poz. knihy pro k. ú. Kojetín.
Z rozhodnutí Okresního
úřadu v Přerově - referátu
finančního - ze dne 30. 7. 1993 zjistil dále
soud, že tímto rozhodnutím byl zrušen
výměr ONV v Přerově ze dne 3. 5. 1948
č. j. 6490/2 vydaný dle § 15 písm. a/
dekr. č. 5/45. Sb., ze dne 29. 7. 1948 č. j. 6490/3-VIII-48
a výměr ze dne 13. 9. 1948 č. j. 11129/12-VIII-48,
jimiž byla zavedena prozatímní národní
správa nad částí majetku Fondu arcibiskupa
dr. Leopolda Prečana, jelikož pominuly důvody,
pro které byla národní správa zavedena
a tato již prakticky několik let není vykonávána.
Z písemného osvědčení
Mons. Jana Graubnera arcibiskupa olomouckého ze dne 24.
3. 1994 zjistil jinak soud, že správce - ředitel
arcibiskupských statků v Kroměříži
- neměl v r. 1948 oprávnění rozhodovat
o majetkoprávních převodech fondu dr. Leopolda
Prečana, neboť vykonával pouze správu
majetku svěřeného Ústřednímu
ředitelství statků v Kroměříži
a nebyl legitimován k dispozicím s majetkem zmíněného
fondu. V tomto duchu je
třeba pohlížet na jakékoliv
právní úkony tehdejších představitelů
jednotlivých zařízení arcibiskupství.
Jeho jednání leze považovat za jednání
v tísni bez patřičné legitimity a
schválení právního úkonu církevní
autoritou - správcem fondu, t. j. olomouckým
metropolitou.
Při takto zjištěném
skutkovém stavu dospěl soud k závěru,
že návrh na vyklizení je důvodný.
Jde o žalobu opírající
se o výkon vlastnického práva nadace pod
názvem "Fond dr. Leopolda Prečana, arcibiskupa
olomouckého". Z obsahu věnovací listiny,
která byla 24. 4. 1937 schválena tehdy příslušným
nadačním úřadem, totiž Zemským
úřadem v Brně, bere.
pokračování: | 11 C 37/94 - 14 |
Z tohoto důvodu nemohl
ani výnos ze dne 28. 2.1948 nést právní
účinky, kterých se dnes odpůrce dovolává,
a proto soud nahlíží na něj jako na
úkon právně neúčinný,
který nemohl přivodit změnu vlastnictví
z dosavadního pozemkoknižního majitele na jiný
subjekt. Neplatnost tohoto úkonu nemohly proto logicky
zhojit ani další akty administrativní povahy,
kterých se odpůrce dovolával.
Vzhledem k tomuto závěru
soudu nebral soud do úvahy ani námitku odpůrce,
že předmět sporu je třeba kvalifikovat
podle zákona č. 229/91 Sb. Podle hodnocení
soudu upravuje citovaný nárok jako lex specialis
nároky oprávněných osob ve vztahu
k nápravě křivd ohledně pozemkového
majetku, jehož vlastnictví přešlo na státu
způsobem v zákoně uvedeným a v době
v zákoně přesně vymezené.
Z hlediska předmětu
řízení nejde však o restituční
nárok dle posledně zmíněného
zákona, ale o vindikační žalobu vlastníka
ve smyslu ust. § 123 obč. zák. ve znění
novely č. 509/91 Sb. V takovém řízení
musí navrhovatel prokázat své tvrzení
o právním titulu nabytí vlastnictví
a o jeho rozsahu, odpůrce, který předmět
vlastnictív zadržuje, má pak možnost
obrany prokázat
existenci srovnatelného právního důvodu
k držbě věci.
Aktivní legitimace navrhovatele,
jakož i způsob nabytí vlastnického práva
i předmět vlastnictví byl listinnými
důkazy v řízení dostatečně
prokázán a zřejmě je i mezi účastníky
nesporný. Navrhovatel svého vlastnického
práva nemohl pozbýt pouhým zavedením
národní správy, k přechodu vlastnictví
dle zákona č. 142/47 Sb. rovněž nedošlo
a smluvní nabytí vlastnictví navrhovatele
smlouvou s odpůrcem nebylo ani tvrzeno.
Tvrzení odpůrce
o dobrém právním titulu k držení
resp. nabytí vlastnictví k nemovitostem, které
užívá, se nezdařilo. Odpůrci
nesvědčí platný zákonný
titul k předmětným nemovitostem, které
režimu zák. č. 142/47 Sb. nepodléhaly,
ani nemohl nabýt vlastnictví přechodem správními
akty, když obsah národní
správy správce nemovitostí k zcizení
předmětu národní správy neopravňoval.
Nulita jakýchkoliv dalších úkonů
na tento neodstranitelný nedostatek navazujících,
je přitom zřejmá.
Důvodnému návrhu
na vyklizení bylo proto podle ust. § 123 obč.
zákoníku vyhověno.
Při plném úspěchu
navrhovatele ve věci byla mu přiznána náhrada
nákladů řízení představovaná
odměnou právního zastoupení dle ust.
vyhl. č. 270/90 Sb. za 4 hl. úkony t. j. převzetí
věci, sepis návrhu, zastupování při
dvou jednáních při sazbě za 1 úkon
po 200,- Kč, když jde o předmět řízení
penězi neocenitelný a 4 rež. paušály
po 30,- kč, celkem tedy 920,- Kč.
Navrhovatel požívá
poplatkového osvobození podle ust. § 11 odst.
2/ písm. c/ zák. č. 549/91 Sb., přechází
tudíž poplatková povinnost dle ust. §
2 odst. 2/ cit. zák. na odpůrce ve výši
500,- Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno
podat odvolání do 15 dní od doručení
dvojmo ku podepsanému soudu.
Nesplní-li povinný
dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím,
může se oprávněný domáhat
výkonu soudního rozhodnutí.
Okresní soud v Přerově,
dne 29. 3. 1994
JUDr. Lenka Dopitová v. r. |