Předseda vlády Václav
Klaus zaslal odpověď na interpelaci poslance Jozef
Wagnera dopisem ze dne 1. listopadu 1994.
Podle § 89 zákona
ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu
České národní rady. v platném
znění, předkládám Poslanecké
sněmovně odpověď předsedy vlády
Václava Klause na interpelaci poslance Jozefa Wagnera.
Odpověď je přílohou tohoto sněmovního
tisku.
Příloha
Václav KLAUS
předsedy vlády České
republiky
| V Praze dne 1. 11. 1994 | |
| Čj. 31 354/94 - KPV |
Vážený pane
poslanče,
v souvislosti s Vaší
interpelací ve věci privatizace kaolinových
dolů Hlubany, bych Vám rád sdělil
následující.
Na státní podnik
Kaolin Hlubany, který byl zařazen do I. vlny privatizace,
byl řádně předložen pouze jediný
privatizační projekt, který navrhoval prodej
51% akcií firmě Villeroy a Boch, 3% pro restituce
a zbytek pro kupónovou privatizaci. Při projednávání
projektu bylo navrženo ponechat část akcií
(20%) jako rezervu pro budoucí prodej tuzemským
spotřebitelům
kaolínů z Hluban. V tomto znění byl
projekt vládou dne 11. 11. 1992 usnesením č.
620/92 schválen.
Z uvedeného vyplývá,
že v době schvalování vláda nevolila
mezi zahraničním partnerem a tuzemskými výrobci,
ale posuzovala reálnost jediného, řádně
předloženého projektu. Výrobci porcelánu
přišli s návrhem odkoupení celé
kaolinky na konci roku 1993, tedy rok po schválení
projektu. Tehdy již nebylo možné vydané
rozhodnutí o privatizaci změnit.
Přesto ministr privatizace
rozhodl o pozastavení realizace projektu a bylo zahájeno
jednání o dodatečných podmínkách
uzavření kupní smlouvy. Při jednáních
byly plně akceptovány návrhy tuzemských
výrobců, týkající se ochrany
domácí produkce porcelánu zejména
se jednalo o jistotě a stabilitě dodávek.
Konečná verze podmínek
kupní smlouvy byla odsouhlasena zástupci výrobců
porcelánu na jednání 29. 6. 1994.
Samotný požadavek
tuzemských dodavatelů kaolinu (Sedlec Božíčany)
na přímý prodej hlubanské kaolinky
do jejich rukou nemohl být samozřejmé akceptován.
Pokud se týká Vaší
druhé otázky, je v ní řada nepřesností,
které bych rád uvedl na pravou míru.
Předseda Výkonného
výboru FNM nemá rozhodovací pravomoc ve smyslu
komu, za kolik a co prodat. Fond národního majetku
má povinnost realizovat vládou schválené
privatizační projekty. Jak jsem již jednou
uvedl, o prodeji části akcií a. s. Kaolin
Hlubany rozhodla v roce 1992 vláda České
republiky.
Rád bych dále upřesnil
Vaše tvrzení o "strategické zásobě
surovin". Surovina z Hluban tvoří u tuzemských
výrobců pouze 15 až 20% z množství
používaných kaolinů. Kaolin z Hluban
není nenahraditelný a Hlubany tedy musí jako
každý dodavatel tvrdě bojovat o udržení
se na trhu. Nelze proto hovořit o "strategické
surovině", pokud tento termín chápeme
ve smyslu "životně důležitý"
nebo "nenahraditelný".
Dále bych Vás rád
upozornil na to, že zásoby suroviny nebyly a nemohly
být předmětem prodeje a to proto, že
tento postup vylučuje tzv. Horní zákon, který
označuje kaolin jako výhradní nerost se všemi
důsledky z toho faktu plynoucími. V majetku akciové
společnosti, jejíž akcie jsou předmětem
prodeje, ložisko není a nikdy nebylo. Základní
jmění společnosti tvoří zejména
hodnota budov a staveb, dobývací technologie, některé
pozemky a ostatní běžné položky.
Akciová společnost rovněž vlastní
oprávnění
k těžbě v přidělené lokalitě.
V regionu je ovšem řada ložisek se stejnými
kvalitativními parametry suroviny, u kterých však
zatím nikdo o oprávnění k těžební
činnosti nepožádal.
Z odpovědi na Vaši
druhou otázku je již zřejmá moje odpověď
na Vaši poslední otázku.
Prodat ložisko, které
by mělo takový význam, jaký mu ve
své interpelaci přisuzujete, bych samozřejmě
za správné nepokládal.
S pozdravem
Vážený pan
Jozef Wagner
poslanec PSP ČR