Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám poslancům následující interpelaci poslankyně Evy Fischerové na vládu České republiky. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

vlády České republiky ve věci plnění "Programového prohlášení vlády České republiky" v oblastí sociální politiky

pana Milana Uhdeho, PhDr.

předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

Vážení členové vlády,

jsou tomu více než dva roky, co vláda České republiky předstoupila před tento parlament a v době dá se říci revoluční z hlediska perspektivy českého národa, předložila své programové prohlášení. Bývá dobrým zvykem po poločase bilancovat, zhodnotit vykonané a to co zbývá uvést do souladu s realitou.

Poslancům ČSSD se nepodařilo přesvědčit vládu o nutnosti dialogu na výše zmíněné téma.

Volím proto formu ve smyslu práva poslanců a obracím se na vládu České republiky s interpelací ve věci plnění "Programového prohlášení vlády České republiky" v oblasti sociální politiky.

Vláda ve svém proklamativním dokumentu vychází z předpokladu, že především občan sám je odpovědný za své sociální postavení a jako základní sociální prostor pro jednotlivce vymezuje rodinu a obec. Státu ponechává odpovědnost za vytvoření podmínek především právních, ekonomických a organizačních.

V posledních dvou letech, stejně jako v době současné, postrádám politiku rodiny, která nechybí v žádném vyspělém státě. Především v praxi chybí také orientace státu na rodinu tvořenou staršími občany, tzv. druhou generaci, která má svá specifika. Nepřehlížejme legislativní vakuum, jehož naplnění by v oblasti rodiny odpovídalo současnému stavu naší společnosti. V rozporu s "Programovým prohlášením vlády České republiky" přetrvává nerovnoprávné postavení ženy na trhu práce. Rovněž v současné době není známé žádné účinné opatření, které by tuto prokazatelnou skutečnost řešilo.

V oblasti sociální politiky připomenu jen, že vláda si jako svůj hlavní úkol vytýčila transformaci dosavadního systému sociálního zabezpečení. Základním problémem je nepochybně důchodové a nemocenské pojištění a především způsob financování této oblasti. Vláda na straně č. 26 "Programového prohlášení" uvádí, že:

"Financování se oddělí od státního rozpočtu a změní se na soustavu samostatných pojišťovacích ústavů financovaných z příspěvků zaměstnavatelů, zaměstnanců a samostatně podnikajících osob, popřípadě státu.". Vytvoření sociální pojišťovny, jako veřejnoprávní instituce, které z "Programového prohlášení vlády České republiky" vyplývá, jak se zdá, má v současné době nejen podporu opozice, odborů a většiny našich občanů, ale i některých stran vládní koalice. Musím připomenout, že poslanci ČSSD naplnění této vládou proklamované koncepce soustavně prosazují již od počátku volebního období. Nicméně zásady vládního zákona o základním důchodovém pojištění, předloženého parlamentu, neobsahovaly vymezení způsobu financování, organizace a správy důchodů. Na základě připomínek poslanců opozice, organizací důchodců a jasného požadavku oddělení hospodaření s prostředky sociálního pojištění, který byl obsažen v petici ČMKOS, podepsané občany v počtu 650. tisíc za podpory 40. tisíc demonstrantů jsou představitelé vlády vyzváni k jasnému vyjádření. Pojistné je stále určitý druh daně, je nedílnou součástí státního rozpočtu, se kterou se může zacházet stejně jako s jinými daňovými příjmy. Přebytky pojistného nejsou vyčleněny do rezervního fondu pro vyplácení důchodů, naopak jsou užívány dle uvážení vlády na krytí výdajů státního rozpočtu v daném roce. V roce 1993 bylo na důchodové pojištění vybráno o 6. mld. Kč více než bylo na důchodech vyplaceno. Na celém systému sociálního zabezpečení včetně nemocenského a politiky zaměstnanosti je přeplatek z roku 1993 více než 15. mld. Kč. V roce 1994 bude přeplatek ještě vyšší. Taktickým převodem SVP k důchodu od prosince tohoto roku se v přechodném období transformace důchodového pojištění výrazně odčerpá z prostředků vybraných na pojistném a usnadní se krytí závazků státního rozpočtu pro rezorty jiné. Tento způsob nakládání s pojistným je zcela jasně v rozporu s "Programovým prohlášením vlády ČR". Příčiny lze spatřovat v daňové politice, neschopnosti postihnout stínovou ekonomiku a velmi pravděpodobně v rozbujelé korupci. Svými přístupy vláda zachovává starý systém státního důchodového zajištění, kdy výše důchodů závisí jen na rozhodnutí vlády. Nelze pominout, že reálné příjmy důchodců se za poslední dva roky, t. j. za působení této vlády, snížily o 4%. Postupně se zhoršuje poměr průměrného důchodu k průměrné mzdě. Valorizace důchodů zohledňují pouze životní náklady a jsou realizovány se zpožděním. Skupiny občanů s průměrnými a nižšími příjmy prakticky nemají možnost využít systému dobrovolného připojištění, protože zaměstnavatelé jim ze zisku připlácet nebudou. V tomto bodě nelze zvolený systém považovat za součást sociální politiky, jsou-li danými možnostmi určité skupiny občanů vyřazeny. Navíc tito občané v produktivním období svého života formou daní na státní příspěvek pro jiné - lépe situované - vlastně přispívali. Konečné vymezení výplaty přídavků na děti, rodičovského příspěvku i příspěvku při narození dítěte je ve vládním návrhu zákona o státní sociální podpoře v pravomoci vlády, což není v ideálním souladu s čl. č. 32 Listiny základních práv a svobod. Navíc zákon o státní sociální podpoře nebyl dosud parlamentem schválen a MPSV kritéria v něm navrhovaná již v současné době uplatňuje v praxi.

Nosným kritériem těchto zákonné úpravě předcházejících kroků je "Životní minimum" (dále ŽM). Kupní síla ŽM je v současné době o 20-25% nižší než počátkem roku 1990.

Hranice ani náplň ŽM není dosud aktualizovaná a přesto se využívá jako kritérium pro přiznání některých dávek (SVP na dítě, apod.). Není cílem mé interpelace zabývat se kapitolou o sociální politice "Programového prohlášení vlády" v plném rozsahu. Nicméně mně dovolte položit několik otázek, které považuji za zásadní pro vytvoření uceleného názoru na otázku nejpodstatnější - zda vláda hodlá či nehodlá své závazky v oblasti sociální politiky plnit.

Obracím se proto na vládu České republiky s následujícími dotazy.

1. Kdy bude vytvořen tým soustavně se zabývající politikou v oblasti práv žen, dětí a rodiny.

2. Kdy a v jakém znění byly či budou předloženy zprávy o dodržování mezinárodních úmluv v oblasti práv žen a dětí.

3. Bude vláda iniciovat vznik státního orgánu zaměřeného na problematiku žen, dětí, mládeže a rodiny po vzoru většiny vyspělých zemí.

4. Kdy vláda předloží návrh zákona o rodině.

5. Kdy a jakým způsobem bude odděleno financování všeobecného důchodového a nemocenského pojištění od státního rozpočtu.

6. Dokdy MPSV vyhoví požadavku parlamentních výborů. aby konečná verze všech základních sociálních zákonů o důchodovém pojištění. státní sociální podpoře a sociální pomoci byla předložena parlamentu současně.

7. Kdy budou parlamentu předloženy výsledky šetření v oblasti věcné náplně životního minima a zda výše životního minima ochrání občana před dlouhodobou hmotnou nouzí.