Předseda vlády Václav Klaus zaslal odpověď
na interpelaci poslankyně Evy Fischerové dopisem
ze dne 4. listopadu 1994.
Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb.,
o jednacím řádu České národní
rady, v platném znění, předkládám
Poslanecké sněmovně odpověď předsedy
vlády Václava Klause na interpelaci poslankyně
Evy Fischerové. Odpověď je přílohou
tohoto sněmovního tisku.
Příloha
Václav KLAUS
předseda vlády České republiky
| V Praze dne 4.11.1994 | |
| Č.j.: 31509/94 |
Vážená paní poslankyně,
na základě Vaší interpelace, kterou
jste podala ve věci plnění "Programového
prohlášení vlády ČR" v oblasti
sociální politiky, Vám sděluji následující.
Musím konstatovat, že Vaše interpelace se zcela
vymyká dosavadní podobě a charakteru interpelací.
Tématem Vaší interpelace je tak rozsáhlá
oblast a naznačujete tak mnoho otázek, že skutečně
není možné, abych na Vaši interpelaci
odpověděl vyčerpávajícím
způsobem.
Budu proto postupovat podle Vámi položených
otázek.
V souvislosti s první otázkou považuji za nezbytné
zdůraznit, že při realizaci sociální
reformy jsou důsledně naplňována a
respektována práva všech skupin obyvatelstva
tak, jak vyplývá z Listiny základních
práv a svobod a z mezinárodních úmluv.
Přitom je zřejmé, že muži a ženy
musí mít jak stejná práva, tak i stejné
povinnosti. Z tohoto pohledu na věc je zřejmé,
že iniciování vzniku jakéhokoli týmu
či státního orgánu zaměřeného
na řešení otázek pouze určité
společenské skupiny, by ve svém důsledku
znamenalo diskriminační přístup k
ostatním skupinám. Jejich vznik proto podporovat
nebudu a současně také nesdílím
Váš názor, že ženy jsou jakýmkoli
způsobem v naši zemi diskriminovány.
K problematice předkládání zpráv
o provádění jednotlivých úmluv
OSN a MOP chci upozornit na to, že tento postup se řídí
specifickými pravidly příslušných
mezinárodních organizací. Z textu Vaší
interpelace však není zřejmé, jaké
konkrétní úmluvy v oblasti práv žen
a dětí máte na mysli a komu mají být
tyto zprávy o dodržování úmluv
předloženy, zda vládě, příslušným
kontrolním orgánům mezinárodních
organizací nebo přímo Parlamentu ČR.
Vaše další otázka se týká
důchodového a nemocenského pojištění,
zejména Vás zajímá, zda dojde k oddělení
jejich financování od státního rozpočtu.
Vámi zmíněná pojištění
tvoří jeden ze základních pilířů
sociální politiky dnešní vlády.
Vláda se tímto problémem seriózně
zabývá a opakovaně o něm jedná.
Důchodové pojištění by mělo
být založeno jednak na vlastním příspěvku
pojištěnce, ale zároveň i na vzájemné
solidaritě občanů, kterou může
garantovat pouze stát. Klíčovou otázkou
je samozřejmě to, jaká má být
relativní váha těchto dvou, na odlišných
principech fungujících systémů.
V případě, že by základní
důchodové pojištění bylo zcela
odděleno od státního rozpočtu, mohl
by nastat totiž případ, že by v běžném
roce nebyla od ekonomicky aktivních obyvatel vybrána
částka dostatečná pro běžnou
výplatu důchodů, nebo že by v pojistném
fondu nebylo z jakýchkoli jiných důvodů
dost prostředků, a v této situaci by stejně
musel stát (který je přirozeným garantem
těchto důchodů), chybějící
část doplnit.
Na druhé straně, si je vláda dobře
vědoma toho, že důchodové zabezpečení
nemůže být plně závislé
na státním rozpočtu. Proto volila způsob
rozdělení důchodového zabezpečení
na dvě části - na základní
důchodový systém, založený na
průběžném financování
a tedy začleněný do státního
rozpočtu, a na doplňkové důchodové
systémy, založené na kapitalizaci, a proto
od státního rozpočtu zcela oddělené.
Také v souvislosti s Vaší další
otázkou, týkající se návrhu
zákona o rodině, bych Vás rád ujistil
o tom, že se vláda touto problematikou intenzivně
zabývá. Návrhem zákonů se v
současné době zabývá několik
resortních ministrů. Vláda sama bude na toto
téma jednat opět 9.11.1994 a o výsledcích
svého jednání bude informovat Parlament.
Pokud se týká postupu přípravy jednotlivých
stěžejních zákonů v sociální
oblasti a o jejích hlavních principech, jsem přesvědčen
paní poslankyně, že Vy jako členka Výboru
pro sociální politiku a zdravotnictví jste
o těchto postupech zástupci MPSV a samotným
ministrem Vodičkou nejlépe informována.
Při předkládání těchto
zákonů je nutné zdůraznit, že
na rozdíl od novelizace daňových předpisů,
souběžné předložení všech
návrhů zákonů o důchodovém
pojištění, státní sociální
podpoře a sociální pomoci, není funkční.
Ze základních charakteristik těchto systémů
totiž vyplývá, že řeší
naprosto odlišné sociální situace. Jednotlivé
dávky jsou odlišným způsobem Financovány
a organizovány, přičemž především
systém sociální pomoci je determinován
doposud nedořešenými otázkami spojenými
s územně správním uspořádáním.
Tyto skutečnosti proto odůvodňují,
že návrh zákona o sociální pomoci
bude předložen následně po přijetí
zákona o důchodovém pojištění
a státní sociální podpoře.
Toto řešení navíc umožňuje
v systému sociální pomoci řešit
i ty sociální situace jejichž zařazení
do ostatních systémů bude Parlamentem ČR
odmítnuto. V této souvislosti poznamenávám,
že návrh zásad zákona o sociální
pomoci budou mít poslanci k dispozici současně
s paragrafovaným zněním návrhů
zákonů o důchodovém pojištění
a státní sociální podpoře.
K problematice analýzy věcné náplně
životního minima, sděluji, že souhrnné
výsledky budou k dispozici v závěru tohoto
roku a Poslanecká sněmovna s nimi bude seznámena
současně s návrhem zákona o státní
sociální podpoře a novely zákona o
životním minimu.
S pozdravem
Vážená paní
Eva Fischerová
poslankyně PSP ČR

