Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Předkládám Poslanecké sněmovně přehled ústních interpelací a otázky vznesených poslanci na členy vlády České republiky na 23. schůzi Poslanecké sněmovny. Texty interpelací jsou převzaty ze stenografických záznam.

23. I 01 Interpelace Evy Fischerové na předsedu vlády Václava Klause ve věci dalšího osudu Lexellova gamanože

Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážení členové vlády, dámy a pánové. Obracím se formou interpelace na premiéra pana Václava Klause ve věci dalšího osudu Lexellova gamanože s dotazem, jakým způsobem a do kdy vláda České republiky zajistí garance neziskového a bezproblémového provozu tohoto jedinečného zařízení, zakoupeného z veřejných prostředků.

Význam a oprávněnost svojí interpelace dokládám prohlášením správní rady Nadace Míša, Výboru dobré vůle a Nadace Charty 77. Správní rada Nadace Míša je složena ze zástupci, organizátorů sbírky Míša, tedy Nadace Charty 77 a Výboru dobré vůle, dále ze zástupců delegovaných Ministerstvem zdravotnictví České republiky, Všeobecnou zdravotní pojišťovnou, zástupci sdělovacích prostředků a veřejnosti, která je prezentována jedním z prvních pacientů operovaných Lexellovým gamanožem na pražském pracovišti. Členové správní rady Nadace Míša se na mimořádném jednání dne 20. září t. r., vědomi si své odpovědnosti vůči desetitisícům dárců z celé České republiky, Slovenské republiky i ze zahraničí, zabývali dalším osudem Lexellova gamanože. Vedlo je k tomu oznámení o podpisu kupní smlouvy nemocnicí Na Homolce a Europe Hospital Group Praha, společnosti s ručením omezeným, k němuž došlo 1 srpna t. r., aniž by byl informován Parlament České republiky. správní rada Nadace Míša. Výbor dobré vůle ani Nadace Charty 77.

Členové správní rady Nadace Míša mají trvale na paměti zájem pacientu z České republiky i Slovenské republiky, kterým může operace na jedinečném pracovišti, vybaveném Lexellovým gamanožem navrátit zdraví.

Proto správní rada Nadace Míša trvají na dokonalém smluvním zajištění neziskového charakteru provozu Lexellova gamanože. Zdůrazňují dále nutnost zachovat dostupnost léčby Lexellovým gamanožem pro všechny potřebné pacienty z České republiky i ze Slovenské republiky v rámci všeobecného zdravotního pojištění

Členové správní rady Nadace Míša, která je vlastníkem Lexellova gamanože, zastupují zájmy české a slovenské veřejnosti vůči Ministerstvu zdravotnictví, vedení nemocnice Na Homolce i Europe Hospital Group, společnosti s ručením omezeným. Z tohoto titulu konstatuji, že:

Zaprvé - Smlouva mezi Nadací Míša a nemocnicí Na Homolce uzavřená mezi oběma subjekty 17. května 1993 a zajišťující neziskový provoz Lexellova gamanože nemůže automaticky přejít na nového majitele nemocnice společnost Europe Hospítal Group. Vycházejí přitom z původní smlouvy, kde je zakotveno v čl. 8. odst. 3. že žádná ze stran není oprávněna převést práva a povinnosti z této smlouvy na třetího bez souhlasu druhé smluvní strany.

Zadruhé - Od února letošního roku jedná Nadace Míša s Ministerstvem zdravotnictví i zástupci nemocnice Na Homolce o znění nové smlouvy. Nová smlouva se společností RHG doposud nebyla uzavřena. Nadace Míša požaduje, aby součástí nové smlouvy byly jasně formulované záruky, zajišťující Nadaci Míša a především českým a slovenským pacientům nejméně desetileté bezproblémové fungování pracoviště. Právě na formě této garance doposud všechna jednání ztroskotala.

Zatřetí - Členové správní rady Nadace Míša jsou znepokojeni posledním vývojem a považují podpis kupní smlouvy, o kterém se dozvěděli až z tisku, za nekorektní a ohrožující jednání do budoucnosti pracoviště Lexellova gamanože.

Nadace byla ujišťována Ministerstvem zdravotnictví, že připravovaná smlouva o zajištění provozu Lexellova gamanože bude součástí uzavírané kupní smlouvy o prodeji nemocnice Na Homolce.

Podle dostupných informací usnesením vlády České republiky z 8. června 94 č. 318 je uloženo ministru zdravotnictví realizovat prodej nemocnice za předpokladu smluvního zajištění dalšího užívání Lexellova gamanože. Protože toto smluvní zajištění doposud neexistuje, obávají se členové správní rady Nadace Míša, že by mohly být porušeny podmínky, které vláda České republiky pro prodej nemocnice Na Homolce a pro další provoz Lexellova gamanože stanoviska.

Správní rada Nadace Míša ujišťuje touto formou českou a slovenskou veřejnost, že dalších jednáních, vědoma si své odpovědnosti vůči desetitisícům dárců z České republiky, Slovenské republiky i ze zahraničí, bude přihlížet k názorům a obavám, které se v části naší veřejnosti v posledních dnech objevily a s nimiž se na Nadaci Míša naši občané obracejí. Při všech jednáních bude Správní rada Nadace Míša nadále trvat na stanovení dostatečných právně závazných záruk, garantovaných vládou České republiky. Jen tak je možno zajistit hladký a plynulý provoz Lexellova gamanože jako špičkového, přitom však neziskového zdravotnického pracoviště, dostupného všem potřebným pacientům z České republiky i ze Slovenské republiky. Při dalších jednáních o smlouvě setrvává Nadace Míša na svých dosavadních požadavcích. V Praze dne 21. září 1994. Podepsán František Janouch, prezident Nadace Charty 77, Olga Havlová, prezidentka Výboru dobré vůle, Martin Bojar, prezident Správní rady Nadace Míša.

Závěrem mi, vážené dámy a pánové, dovolte ještě několik podle mě dost podstatných slov. Ve vstupní hale neurochirurgického pracoviště, kde je gamanůž instalován, je vkusná plastika, symbol Nadace Míša, a krátký, skromný, ale obsažný nápis, který si v těchto prostorách dovolím citovat:

Tento přístroj byl zakoupen z peněz, jež na konto Míša věnovaly podniky, instituce a desetitisíce občanu z Československa i ze zahraničí. Sbírku organizovaly v letech 1991 a 1992 Nadace Charty 77 a Výbor dobré vůle.

Dokladem vysoké úrovně - vysoké morální úrovně - Čechů a Slováků v době sbírky byla výše darovaných prostředků v hodnotě nejméně 100 miliónů Kč a následné možné zakoupení gamanože z těchto veřejných prostředků. Vážení přítomní, já opravdu nevím, zda bychom podobnou sbírku byli schopni úspěšně realizovat v dnešní době, charakterizované dravostí a honbou za ziskem v odvětvích, kde ve hře jsou hodnoty penězi zcela neměřitelné. Dovolte mi ještě dodat, že obsah nápisu, který jsem citovala, byl, je a vždycky bude motivací mého dalšího snažení.

23. I 02 Interpelace Jaroslava Štraita na ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého ve věci automobilové společnosti Škoda Mladá Boleslav

Vážený pane předsedo, pane premiére, dámy a pánové, obracím se na pana ministra průmyslu a obchodu ing. Vladimíra Dlouhého, CSc., s interpelací. Není pochyb, že situace v automobilové společnosti Škoda Mladá Boleslav je den ode dne složitější. S obavami se setkáváme v Mladé Boleslavi s odboráři, a také u subdodavatelů, kteří jsou v nemalé míře na subdodávkách pro Škodovku závislí. Pokud jsou publikovaná čísla správná, jde v Mladé Boleslavi asi o 17 tisíc lidí a řadově několik desítek tisíc po celé republice u subdodavatelů. Uvádí se, že to jsou asi 4 % veškeré pracovní síly u nás. Vedení Škodovky je sice na informace velmi skoupé, ale otázky zaměstnanosti a dalšího vývoje ve Škodovce jsou oprávněně středem zájmu a případné nervozity.

V zájmu zjištění objektivního stavu žádám pana ministra o vyjádření, které jsem v zájmu přehlednosti uspořádal do devíti otázek.

1. Zda již došlo k vyhodnocení smlouvy mezi Škodovkou a Volkswagenem, která byla uzavřena v roce 1991, a kdy budou výsledky zveřejněny.

2. Jakou platnost má ještě dnes velmi optimistické společné tiskové prohlášení vlády České republiky a společnosti Volkswagen z 23. 9. 1993, vydané v Praze. Mám ho sebou, odcituji jenom jednu větu: Ke spokojenosti českého majoritního akcionáře zdůraznili představitelé Volkswagena, že závazky společnosti Volkswagen k automobilové společnosti Škoda zůstávají nezměněny, a vyjádřil přesvědčení, že Škoda sehraje v plánech Volkswagenu klíčovou roli.

3. Bude zveřejněn dodatek smlouvy, která má být uzavřena příští měsíc?

4. Lze smluvně zajistit podíl tuzemských dodavatelů na výrobě osobních aut v Mladé Boleslavi? Jde o běžnou praxi např. francouzských automobilek Subdodávky pro Boleslav se zadávají opět německým firmám.

5. S jakou zaměstnaností, resp. s jejím snížením se počítá v roce 1995 a v dalších strategických záměrech továrny?

6. Jaké jsou náklady na zdvojení řídících funkcí v a. s. Škoda?

7. Bude po stávajících zkušenostech umožněna koncernu Volkswagen koupě nadpolovičního podílu?

8. Lze přesněji kvantifikovat dosavadní finanční a investiční pomoc Volkswagenu?

9. Lze počítat s větším podílem Škodovky na rozvoji města a regionu, především v kultuře, společenském životě a sportu?

23. I 03 Interpelace Pavla Seifera na ministra kultury Pavla Tigrida ve věci tzv. Bojnického oltáře

Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, nerad bych, aby moje interpelace, směřovaná na pana ministra Tigrida, byla chápána jako výraz českého šovinismu. Já jsem byl ten, který prosazoval setrvání státu v podobě dřívější. Nicméně mě to nutí, abych tu interpelaci přednesl. Ještě chci předeslat, že jsem s jejich obsahem seznámil v úterý v zájmu korektnosti pana náměstka ministra. Ministerstvo je s ní seznámeno. A nyní k samotné interpelaci.

Vážený pane ministře, na základě studia právních a historických dokumentů jsem došel k závěru, že celá causa tzv. Bojnického oltáře v sobě skrývá aspekty, o kterých se dosud veřejně nehovořilo. Je jasné, že vaše ministerstvo si musí být těchto aspektů vědomo a myslím, že si je jich vědomo. Avšak domnívám se, že - jestliže je můj předpoklad pravdivý - nejsou celá jednání podnikána v korektním a možná i zákonném duchu. Ze všech uvedených důvodů si dovoluji obrátit se na vás v této věci s touto interpelací a ve smyslu svého zákonného oprávnění žádám o poskytnutí následujících informací:

1. Sdělte mi prosím, co bylo zákonným podkladem k zahájení a vedení jednání s Ministerstvem kultury SR ohledně uzavření dohody o výměně italského deskového oltáře ze 14. století a vedeného v inventáři Národní galerie v Praze pod inventárním číslem 0237602385 - jedná se o tzv. bojnický polyptych, za deset obrazu nacházejících se ve Slovenské národní galerii v Bratislavě a specifikovaných dohodou uzavřenou mezi Národní galerií v Praze a Poverenictvom SNR pre školstvo a osvetu dne 20. 11. 1946. Tento oltář byl totiž včleněn do sbírek Národní galerie v Praze zákonem č. 148/49 Sb. a Národní galerie v Praze je státním ústavem podle tohoto zákona.

Na tomto faktu nemůže změnit nic usnesení vlády České republiky ze dne 9. 3. 1994 č. 126, protože svou právní silou toto usnesení neodpovídá existenci platného zákona. Eventuální vynětí souboru uměleckých děl ze sbírek Národní galerie v Praze je totiž v tomto světle výhradně záležitostí zákonodárného sboru, protože by se muselo jednat o novelu platné právní úpravy.

Zadruhé - dále se vás, vážený pane ministře, musím otázat, zda pokládáte zpětnou výměnu uvedených uměleckých děl za řešení přijatelné a za řešeni s odpovídající výhodností pro obě strany. Osobně mi na základě získaných informacích totiž připadá toto řešení jako nevýhodné pro českou stranu. Je totiž známo, že tento oltář je ze zákona nepochybným majetkem České republiky. Tento soubor je klíčovou součástí sbírky italského malířství 14. a 15. století Národní galerie v Praze, která je jedinou kolekcí svého druhu v České republice. Tento oltář, který představuje unikátní dílo tohoto druhu na území našeho státu, nelze ve sbírkách galerie adekvátně nahradit. Jeho ztráta by výrazně snížila hodnotu prvořadé galerijní kolekce a ve svém důsledku by poškodila kulturní bohatství České republiky.

Výměna oltáře za deset uměleckých děl slovenské provenience se uskutečnila v r. 1946 v souladu s odbornými a uměleckými zájmy českých. ale i slovenských uměleckých sbírek. V tomto směru byla též oboustranně výhodná. Slovenská národní galerie v současnosti opakovaně deklarována, že deset slovenik ze svého držení nevydá. Tento postoj lze označit jako oprávněný výraz kulturních zájmu Slovenské republiky. Zmíněný polyptych byl převeden na území dnešní Slovenské republiky až koncem 19. století. Jeho majitelem byl tehdy uherský šlechtic Jánoš Pálfy, který většinu děl ze své umělecké sbírky odkázal obrazárně maďarského Národního Muzea v Budapešti. Toto dílo má tedy pro slovenskou národní kulturu nepochybně a podstatné menší význam než gotické obrazy vzniklé přímo na Slovensku. Není od věci přezkoumat množství a uměleckou hodnotu děl, které z Národní galerie v Praze a z dnešních českých institucí přešly do slovenských veřejných sbírek v letech 1919 až 1991 formou daru a bezúplatných převodů. Jedná se o stovky artefaktu, které ve své současné souhrnné hodnotě mnohonásobné převyšuji cenu zmíněného oltáře.

Česká strana i s vědomím významu těchto hodnot pro slovenskou kulturu snad ani nepožaduje a v budoucnu ani nehodlá požadovat navrácení uvedených děl zpátky. Nebo snad ano?

Zatřetí - dne 26. 9. 1994 došlo k podpisu dohody mezi příslušnými ministerstvy obou státu, dohody, která by měla celou záležitost rámcově vyřešit. Jestliže byly v době podpisu této dohody znány skutečnosti, které uvádím, ptám se, jak je možné, že dohoda byla vůbec uzavřena. Vzhledem k tornu, že informace ze sdělovacích prostředků nepokládám za informace úplné a ucelené, žádám vás proto o poskytnutí textu této dohody a o objasnění jejího obsahu zejména z hlediska její právní závaznosti a jejích právních důsledků.

V českém parlamentu jsem představitel - a opakuji to - politické síly. která byla bytostně zaměřena proti rozbití československé státnosti. Avšak jestliže k takovému rozbití již nyní došlo, není v rozporu s tímto postojem obrana českých zájmu na straně jedné a zájmů slovenských na straně druhé. Celá věc na mne totiž působí dojmem abstrakce od jakýchkoli státních a národních zájmu, ale jako spíše chůze po cestě neméně trnité z hlediska prvoplánového pohledu.

Osobně - a to je na závěr - považuji uzavřenou dohodu za čistě účelovou, bohužel čistě účelovou před volbami na Slovensku.

23. I 04 Interpelace Zdeňka Trojana na předsedu vlády Václava Klause ve věci kontroly a hodnocení plnění programového prohlášení vládou České republiky

Pane předsedající, pane předsedo, pane premiére, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, uplynulo již dva a čtvrt roku od doby, kdy vláda České republiky na tomto místě prostřednictvím svého předsedy přednesla tomuto nejvyššímu zastupitelskému sboru České republiky své programové prohlášení. Je pravidlem ve všech slušných demokratických státech, že vláda svému parlamentu z plnění svého prohlášení skládá účty. Zdá se, že mezi takové slušné demokratické státy stále ještě nepatříme. Tato vláda odmítá složit účty ze své práce a tento Parlament zásluhou své koaliční většiny již téměř tak odmítá plnit jednu ze svých základních povinností, kterou je kontrola exekutivy. Nejen v partikulárních případech, ale i komplexně, to je ve vztahu k zásadám a principům formulovaných v programovém prohlášení.

V současné době se i z řad členu vládní koalice ozývají hlasy konstatující, že vláda v řadě bodů svůj vlastní program neplní a sami členové této koalice hovoří o potřebě změnit či doplnit vládní programové prohlášení. Protože i na této schůzi Poslanecké sněmovny byl odmítnut náš návrh na zařazení bodu programu "Usnesení požadující, aby vláda podala zprávu o plnění svého programového prohlášení", sděluji, že jsem poslaneckým klubem ČSSD pověřen v rámci procedury interpelací požádat předsedu vlády, aby vysvětlil, jakým způsobem vláda sama kontroluje a hodnotí plnění svého programového prohlášení, a aby podal informaci o jeho plnění ve všech základních aspektech. Členové našeho klubu podají během několika dnů písemné interpelace s uvedením konkrétních otázek v této záležitosti. V několika případech, které považujeme za naléhavé, předložíme písemné interpelace prostřednictvím příslušných orgánů Poslanecké sněmovny již dnes.

V připravovaném návrhu na usnesení sněmovny požadujícím podání zprávy vlády o plnění programového prohlášení jsme předpokládali, že se vláda vyjádří ve lhůtě 2-3 měsíců. Jelikož jsme nuceni náš požadavek uplatňovat prostřednictvím institutu interpelací, trváme na odpovědích ve lhůtě stanovené jednacím řádem Parlamentu, tj. do 30 dnů.

23. I 05 Interpelace Gerty Mazalové na předsedu vlády Václava Klause, ministra hospodářství Karla Dybu, ministra zahraničních věcí Josefa Zieleniece a ministra školství, mládeže a tělovýchovy Ivana Pilipa ve věci ukončení činnosti vzdělávacího centra nadace Transfer v Brně

Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové. Dovolím si podat interpelaci na ministra hospodářství pana ing. Karla Dybu, na ministra zahraničních věcí pana doc. ing. Josefa Zieleniece, na ministra školství, mládeže a tělovýchovy pana ing. Ivana Pilipa ve věci ukončení činnosti vzdělávacího centra nadace Transfer v Brně. Původně jsem měla v úmyslu požádat sněmovnu o zkrácení lhůty, ale po svých zkušenostech toto nečiním a požádám raději příslušné pány ministry o to, aby mi odpověděli co možná nejrychleji, protože jak se říká, termín hoří. Bohužel, jak vidím, ministři zde nejsou přítomni, a proto rozšiřuji svou interpelaci ještě na pana premiéra Václava Klause. Včera jsem mu zde v této sněmovně vyslovila důvěru, takže pevně věřím, že mě nezklame.

V roce 1990 byla založena Saint Gallenská nadace Transfer pro školení a vzdělání v tržním hospodářství podle švýcarského právního řádu. Podle československého tehdejšího právního řádu byla tato nadace organizací s mezinárodním prvkem, jako taková byla zřízena a mohla mít sídlo, protože splňovala podmínky zákona č. 116/1985 Sb. Činnost školícího a vzdělávacího centra nadace byla povolena 15.7.1991 pod čj. KR 76/L-91 a registrace byla provedena osvědčením Ministerstva obchodu a cestovního ruchu 15.11.1991 pod registračním číslem 322/000132.

Na studium v rámci školících a vzdělávacích center v Brně, Ostravě, ale i v Praze se přihlásila řada posluchačů, kteří postupně úspěšně studium ukončovali. Vzhledem k vysoce kvalitním učebním textům, učebním pomůckám a know-how, se z nich stali kvalitní odborníci; ve středních a především soukromých firmách. Řada těchto posluchačů pracuje, resp. působí ve funkci ředitelů, obchodních manažerů, vysoce odborných pracovníku v podnikovém účetnictví, ekonomice atd. Zkrátka a dobře, působení teto nadace a zejména školících a vzdělávacích center bylo vysoce prospěšné.

K 30.6.1994, bez jakéhokoli avíza byla najednou činnost nadace a tím i činnost školicích a vzdělávacích středisek ukončena. Švýcarská vláda, která ze svých prostředků dotovala činnost nadace, se nechce nadále zabývat otázkou nadace Transfer, a to především z důvodů všech negativních vlivů, které jsou diskutovány ve švýcarském tisku.

Tato interpelace nemá být pákou k obnovení činnosti nadace Transfer a bude záležet na samé švýcarské vládě, jak se vypořádá s negativními vlivy, které způsobily ukončení nadace Transfer a školicích a vzdělávacích center. Na druhé straně však 1200 posluchačů a 250 podniků uhradilo poplatek za studium, které nedokončili a ani vedení nadace ani švýcarská vláda nedávají záruku, že poplatky za studium budou stávajícím posluchačům, kteří nedokončili svá studia uhrazeny. Tyto poplatky prezentují cirka 1,5 mil. korun, přičemž skutečné náklady těchto posluchačů jsou daleko vyšší, protože část nákladů hradily podniky, a to nejen formou finančních dotací posluchačům, nýbrž i úlevami v rámci studia, a to především poskytováním placeného volna. Tyto podniky sdělily školicímu a vzdělávacímu centru v Brně, že uplatní vůči nadaci tyto náklady jako škodu, protože posílaly svoje zaměstnance na studia, ale místo slibovaných odborníků jim zůstaly pouze finanční náklady a nedoukové.

Další detaily týkající se celé problematiky byly prodiskutovány s odpovědným pracovníkem školicího a vzdělávacího centra v Brně panem ing. Karlem Menšíkem. Já pro jistotu pro zkrácení jednání přidávám i telefonní číslo 05/42 21 23 87, který je v současné době ředitelem a lektorem tohoto střediska.

Všichni posluchači mají zájem o ukončení studia a roste zájem o manažerské studium tohoto typu. Chtěla bych podotknout, že v tomto školicím středisku vedle pracovníků soukromých firem jsou vzděláváni i lidé, kterým byl vrácen majetek v rámci restituci a učí de facto podnikat a hospodařit. Dále se zde rekvalifikují nezaměstnaní, např. matky živitelky, ale i vojáci, kteří odešli z naší armády v rámci snižování stavu. Řada těchto lidí věnovala na toto školení své celoživotní úspory.

Lektoři a další osoby, které v současné době působí v brněnském a ostravském vzdělávacím centru, jsou ochotni pokračovat ve vzdělávacích aktivitách jako soukromá společnost a využít vybudované zázemí. Jsou ochotni převzít na sebe závazek zajistit dokončení studia všech posluchačů a umožnit studium dalším zájemcům v centrech v Brně a Ostravě. V tomto smyslu mají jednoznačnou podporu zatím pouze ministerstva školství.

Závěrem bych si dovolila zrekapitulovat v podstatě požadavek, který je třeba splnit, aby toto nanejvýš užitečné a progresivní doplňkové studium vysoké kvality mohlo pokračovat i nadále.

1. Využít možnost mezinárodní pomoci v rámci programu PHARE a zajistit určitý startovní kapitál, který by sloužil k překlenutí současné situace a pomohl vytvořit potřebné startovací zdroje.

2. Právo disponovat s know-how nejméně do roku 1996.

3. Zajistit užívací právo pro střediska v Brně a Ostravě k movitému i nemovitému majetku nadace Transfer.

4. Zajistit potřebnou finanční částku ve spolupráci se sídlem nadace ve Švýcarsku nebo se švýcarskou vládou k úhradě nebo vráceni poplatku z studium, které cirka 1500 posluchačů zaplatilo a studium nedokončilo. Toto pouze v případě, že by studium dále nepokračovalo.

Vzhledem k tornu, že k zapečetění školicího prostoru by mělo dojít k 30. 9. 1994, žádám vás, vážení páni ministři, abyste tuto interpelaci považovali na naléhavou a vyřešili ji v termínu co nejkratším.

23. I 06 Interpelace Jozefa Wagnera na ministra vnitra Jana Rumla ve věci zakoupení informačního systému pro policii České republiky

Vážený pane předsedo, pane předsedající, vážená vládo, dámy a párové, nejdříve dovolte, abych uvedl, že budu postupně interpelovat několik členu vlády a v několika různých záležitostech. Za nejvýznamnější považuji tu, kterou uvedu jako první.

Před časem jsme se mohli všichni z tisku dovědět, že policejní buňky mají být takřka geniální. Pan premiér říká, že nerozumí, tedy zopakuji: Před časem jsme se mohli všichni z tisku dovědět, že policejní buňky mají být takřka geniální a rozpěti, co tato genialita bude stát, se pohybuje podle údajů tam uvedených od řádu 200 či 300 mil. až po 4 mld.

Neinterpeluji proto, že by mi tato iniciativa byla cizí. Naopak interpeluji proto, abychom ji mohli podpořit a interpeluji proto, že jsme před jednáním o státním rozpočtu.

Před časem jsem z tohoto místa položil dvěma ministrům, ministrovi vnitra a ministrovi financí otázku, související s velmi rozdílným vyjádřením o potřebách finančních zdrojů pro českou policii.

Nyní se dovídám, že ačkoliv potřeby, které ministr vnitra kvalifikoval jako nezbytné, nebyly uspokojeny, nacházejí se zdroje k tomu, aby se pořídil velmi drahý informační systém a že ty zdroje tam jsou.

Nerad bych, aby se stalo, že se použijí zdroje, které měly být určeny na jiné významné potřeby zabezpečující služby, vedoucí k větši bezpečnosti občanů.

Proto bych si dovolil požádat ministra vnitra, aby byl tak laskav a v odpovědi na tuto interpelaci a vysvětlil celou logiku tvorby tohoto systému.

V předmětném článku v tisku jsem získal informace, z nichž nevyplývá zcela jednoznačně, na jak dlouho se plánuje tento záměr, kdy se má realizovat. Řada věcí je velice nejasná.

Nejdůležitější je však to, že realizace již započala a nyní není zřejmé, v jaké rozpočtové položce letošního roku jsou na to zdroje v jaké rozpočtové položce jsme je schválili.

Nedomnívám se, že takovýto zásah do čerpání rozpočtových prostředků by měl jít mimo Parlament. V každém případě vydání i prvních několika set milionů už směřuje k tomu, že nebude-li posléze schváleno to ostatní, i to první bylo utraceno zbytečně.

Domnívám se, že je to velmi vážná záležitost, že se jedná o jednu z největších investic v dějinách Ministerstva vnitra a že by zde měla být projednána. Lituji, že se tak stává anebo stane až na základě interpelace poslance.

Systém, který se má koupit, má zajistit bezpečné spojení pro policií, pro každého policajta tak, aby v každém okamžiku mohl reagovat na nezbytně nutné věci, aby mohl hájit bezpečnost občanu i svou. To je záslužné, ale zákon o státních zakázkách se projednával až poté, co toto všechno vzniklo.

Zajímalo by mě, jaký je mechanismus, kterými se došlo k rozhodnutí a výběru firmy. Výběr totiž musí splnit jistě nějaké podmínky, které byly předem dány. Byl bych velmi rád, kdybychom tyto podmínky dostali k dispozici; ty původní podmínky. kdybychom se rovněž mohli dovědět, zda firma, která byla vybrána, tyto podmínky zcela splnila a zda-li jiné firmy nenabízely podmínky lepší.

Pro posouzeni takovéhoto velice složitého informačního systému a jeho kvality je nejlepší důkaz zjistit, zda-li někde jinde funguje a jaké jsou s ním zkušenosti. Rovněž bych prosil o tuto informaci. Samozřejmě by bylo velice užitečné, kdyby informace obsahovala i sdělení o jiných systémech jiných firem, které fungují jinde, u jiné policie. Nebylo by možná od věci, pokud by se nám povedlo získat i informace orgánu příslušných států, kde to funguje a event. doporučení.

Domnívám se, že takovýto systém musí splnit několik přesně určených požadavků. Jedním z nich je, že systém musí fungovat tak, jak česká policie potřebuje a jaké bylo dáno zadání.

Prosil bych, aby v odpovědi bylo sděleno, zda zadání odpovídá tomu, co bylo firmou, nabídnuto. Systém též musí zaručit, aby bylo co nejmenší ohrožení života občanů a příslušníků policie v krizových situacích. Na základě tohoto kriteria, této otázky bych poprosil o vyhodnocení různých systémů, které ve světě fungují.

Z hlediska rozpočtového mě velmi zajímá, zda je zajištěno, aby vybraný systém následně, různými změnami, neohrožoval dalším růstem nákladů oproti původním předpokladům rozpočtové možnosti. Byl bych samozřejmě rád, kdybychom se mohli seznámit s harmonogramem zavádění takového systému.

V předmětném článku jsem narazil na některé informace, které jsou protichůdné. To jsem si vysvětlil tím, že zřejmě autor nemusel dostat všechny informace a nemusel být ani odborníkem v této věci. Proto nebudu, až na jednu výjimku, s nimi zdržovat.

Autor na jednom místě říká, že se jedná o převrat v technologii, že investice 240 mil. Kč v první etapě výstavby sítě stačí na vybudování základní infrastruktury a k nákupu několika stovek radiostanic.

Podle finančních možností se pak budou dokupovat stanice další. Výhody nového komunikačního systému ocení nejdříve policisté v oblastech s vysokou kriminalitou atd.

To je všechno sympatické, ovšem na druhé straně on dále říká, že systém má být zaveden v červenci 1994, a to je to, co mě rozpočtově zajímá. Zdá se, že při projednávání rozpočtu tam byly tak velké rezervy, že oněch 240 mil. v kapitole Ministerstva vnitra byla rezerva a nebo, pak se omlouvám, jsem nezaregistroval, že v rozpočtové kapitole Ministerstva vnitra se chtělo takovéto řešení podat.

Aby mi nebylo špatně rozuměno. Velice rád bych podpořil, abychom tento systém měli. Byl bych rád, kdyby tento systém umožnil podstatné zvýšení bezpečnosti občanů, pocitu, že tu bezpečnost mají. Byl bych rád, kdybychom mohli vyhovět takovémuto úmyslu Ministerstva vnitra, nikoli v průběhu mnoha let, ale co nejdříve. Je totiž otázka, zda rozložení do mnoha let není vlastně zbytečnou investicí.

Prosím pana ministra vnitra, kdyby byl tak laskav a na tyto otázky mi mohl odpovědět.

23. I 07 Interpelace Jozefa Wagnera na ministra zahraničních věcí Josefa Zieleniece ve věci Varšavské konference

Nyní bych si dovolil obrátit se s malou interpelací na pana ministra zahraničních věcí. Minulý týden se konala ve Varšavě konference, která posuzovala otázky spojené s životem romského obyvatelstva. Pořádala ji Rada Evropy a KBSE společně.

Podle informací, kterých mám velice málo, byla Česká republika vystavena na této konferenci, na tomto semináři, jisté kritice.

Byl bych velice vděčen panu ministrovi zahraničních věcí, kdyby postoupil příslušnou informaci a vysvětlil, jak byla Česká republika zastoupena a jakým způsobem jsme se proti předmětné kritice hájili.

Byl bych samozřejmě velmi rád, kdyby nám text vyjádření zahraničních autorit i vyjádření našich zástupců mohl být dán k dispozici autenticky. Velmi mne mrzí, že se musím na otázku související s lidskými právy ptát z tohoto místa a takto, ale jsem tím povinován. Po celá dlouhá léta jsme vždy sledovali s velkým zaujetím, jak jiné země, západní země, v rámci mnohých mezinárodních aktivit podporovaly naše domácí úsilí o lidská práva. Je proto velmi nepříjemné. když titíž nyní podrobují Českou republiku kritice. Byl bych panu ministrovi velmi vděčný, kdyby mohl tuto informaci podat tak, aby skutečně obsahovala autentické texty.

23. I 08 Interpelace Jozefa Wagnera na ministra vnitra Jana Rumla ve věci zveřejnění evidence nepřátelských osob

Nyní bych si dovolil obrátit se na pana ministra vnitra se žádostí spojenou s otázkou, proč do dnešního dne nebyly zveřejněny z evidencí ministerstva vnitra evidence nepřátelských osob. Z mnoha publikací v poslední době vycházejících jsme se mohli dovědět, že tam byly tři či čtyři kategorie a že se evidence měnily. Bylo by asi velmi užitečné, aby tyto evidence byly zveřejněny. V tomto případě se nelze jistě domnívat, že se jedná o evidence, které nějakým způsobem by mohly tvořit předmět státního tajemství ještě nyní. Spíše se domnívám, že ony už dnes nejsou kryty státním tajemstvím, ale pouze služebním, takže by pan ministr mohl provést velmi jednoduše svým rozhodnutím odtajnění a příslušné evidence dát k zveřejnění.

23. I 09 Interpelace Jozefa Wagnera na předsedu vlády Václava Klause, ministra spravedlnosti Jiřího Nováka a ministra vnitra Jana Rumla ve věci institucí, které se zabývají dokumentací porušování zákonu a lidských práv

Nyní bych se obrátil ve věci velmi komplikované na para premiéra, na pana ministra spravedlnosti a na pana ministra vnitra. Jak je známo, existují v naší zemi v podstatě od prosince roku 1989 nebo od začátku roku 1990 různé instituty, jimiž se činí pokus vypořádat se minulým režimem. Nyní se mají slučovat jakási dokumentační střediska u státního zastupitelství a ministerstva vnitra. Zatím fungovala, výsledky jejich práce nejsou příliš viditelné. S mnoha aktivitami, které by vedly k potrestání skutečných viníků jsme se neseznámili. Nezbývá mi, než položit několik otázek, které bych v rámci odpovědi na interpelace měl rád zodpovězeny.

Z veřejných publikací se ví mnoho věcí o tom, jak minulý režim porušoval své vlastní zákony a lidská práva, nedávno jsme se mohli v čísle 30 Mladého světa dovědět, jakým způsobem československá armáda někdy po roce 1980 v rámci armád východního bloku připravovala útočnou válku na evropském kontinentě. To jsou údaje přímo volající po tom, aby se někdo zeptal, kdo se na tom podílel, kdo byl odpovědný a nejednalo se o věci, které by potřebovaly nějakou zvláštní zákonnou úpravu. Toto je přesně případ, který je nepromlčitelný podle zákona na ochranu míru. A neděje se nic. To je v málokteré zemi, že se stává, že když sedmá velmoc něco zveřejní, že to zodpovědní neberou na vědomí.

Domnívám se, že by to velmi měli vzít na vědomí, proto očekávám odpověď.

Podobná situace je v mnoha věcech, budu pro informaci uvádět jeden příklad. Před časem vyšly paměti jednoho bývalého vysokého důstojníka Stb, které v cizině vyšly v roce 1982, tady až po listopadu, pana Frolíka, a v nich je uvedena řada dokumentu. Vyšla řada dalších publikací, ale nechci zdržovat. V nich je jasně uvedeno, kdo by mohl být volán k zodpovědnosti. Mám zato, že instituce, které tady fungují, se tváří tak, jako kdyby nebyly schopny najít důkazy, nebyly schopny najít konkrétní odpovědnost, a přitom jsou tady jasné a jednoznačné údaje, které by měly převzít.

Velmi rád bych je upozornil při této příležitosti jako sociální demokrat na věc, kterou jsme chtěli žádat příslušné instituce, aby šetřily, a která je též uvedena s několika podrobnostmi v citované knížce. Jak je známo, Bohumil Laušman byl unesen z Rakouska, byl vězněn a byl podroben ve vězení jakýmsi pokusům s aplikací látek, které lékaři Stb zkoušeli. V důsledku těchto pokusů zemřel ve vězení. Bylo by velmi užitečné, kdyby nejen v případě osoby Bohumila Laušmana, významného činitele České sociální demokracie, ale i osob jiných, významných lidí i lidí neznámých, kteří byli týráni ve věznicích komunistického režimu, se hledali konkrétní viníci, když tato možnost tady je a zákon ji umožňuje. Nedomnívám se, že bychom měli v této věci mlčet.

Podobně bychom neměli mlčet, a proto jsem v této souvislosti oslovil pana předsedu vlády, a možná, že by bylo na místě oslovit i pana ministra zahraničí k iniciativě výboru Oni byli první. Tam se jedná rovněž o únos, ale únos obrácený, únos ruských nebo sovětských občanů, kteří emigrovali po 1. světové válce do Československa a přijali československou nabídku k životu tady, a po 2. světové válce byli orgány KGB uneseni do Ruska. Na zjištění osudu těchto osob byla zřízena - jejich potomci zřídili organizaci, Oni byli první. Mnohokráte se obrátili kolektivně na Poslaneckou sněmovnu, jednotlivě na poslance, na ústavní činitele, a nikdo nereagoval. Domnívám se, že je naší povinností reagovat a ptám se pana předsedy vlády, jestli naše vláda již podnikla nějaké alespoň diplomatické kroky v této věci.

Obdobné kroky by se samozřejmě měly podniknout ve věcech jiných únosu do Ruska, o kterých se např. píše v knížce, kterou jsem citoval před chvílí. To všechno jsou fakta, která se dovídáme svobodně, každý z nás, jenom z vlastního zájmu. Velmi lituji, že ti, kteří by je měli sbírat, kteří by se jimi měli zabývat, nedělají naprosto nic a jen si stěžují na to, že z těch či oněch důvodů nemohou vyhovět skutečnosti, pro kterou byli ustaveni. Pak si ale kladu otázku, jestli při projednávání státního rozpočtu bychom měli uvolňovat finanční prostředky na takovéto instituce a jestli by nebylo vhodnější je přesunout jinam, kde by byla zajištěna alespoň bezpečnost dnešních občanů České republiky.

23. I 10 Interpelace Jiřího Drápely na ministra vnitra Jana Rumla ve věci odvolání přednosty okresního úřadu v Blansku

Vážený pane předsedající, vážená vládo, dány a pánové, podávám interpelaci na ministra vnitra České republiky pana Jana Rumla.

Vážený pane ministře, v rámci své interpelace se na vás obracím s žádostí o sdělení důvodů, které vás vedly k odvolání přednosty Okresního úřadu v Blansku pana ing. Františka Slámy. Nebývá častým zvykem, aby poslanec opozice interpelovat v záležitosti odvolání vládního úředníka, navíc když tento je členem strany vládní koalice.

Pana ing. Františka Slámu jsem poznal u kulatých stolů v bouřlivém obdob let 1989 a 1990. Považuji ho za čestného člověka a dobrého vládního úředníka, který svoji funkci přednosty Okresního úřadu vykonával nestranně a svědomitě. Tvrzení, že nenašel konsens s představiteli okresních centrál koaličních stran, které žádají jeho odvolání, neobstojí, neboť potom jsou důvodem jeho odvolání osobní invektivy a nikoli kvalita pracovních výsledků. K tomu by nemělo v demokratickém státě docházet. Tento způsob mi připomíná praktiky doby nedávno minulé.

Odvolání přednosty Okresního úřadu v Blansku proto považuji za vědomé a nešťastné oslabení státní správy na tomto okrese a žádám vás o zdůvodnění této skutečnosti. Svoji interpelaci považuji za naléhavou, a proto požaduji odpověď do 10 dnů.

23. I 11 Interpelace Jana Bláhy na ministra zdravotnictví Luďka Rubáše a ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Jiřího Skalického ve věci privatizace zdravotnických zařízení

Vážený pane předsedající, pane předsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolil bych si přednést dvě interpelace týkající se třech ministrů. V prvním případě by to byla interpelace na pana ministra zdravotnictví Luďka Rubáše a pana ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Jiřího Skalického. Týká se věci rozhodování při postupu privatizace zdravotnických zařízení.

Vážení páni ministři, obrátili se na mne zdravotníci, jelikož se jich tento problém aktuálně dotýká, a to přímo v těchto dnech. Jedná se konkrétně o způsob privatizace zdravotního zařízení polikliniky Dobříš, část majetku Komenského náměstí 454. Je to přímo v místě mého bydliště.

Vzhledem ke způsobu jednání s těmito zdravotníky na ministerstvu privatizace a jím poskytnuté malé informovanosti, si dovolím položit několik otázek.

Za prvé, proč ministr přistupuje ke způsobu tzv. obálkové metody prodeje zdravotních zařízení?

Za druhé, proč má nést důsledky těchto rozhodnutí v konečné podobě občan, neboť z titulu vyšší ceny takto prodaného majetku jsou zřejmé vyšší náklady, které se patrně objeví v ceně služeb a úkonů.

Proč není dodržováno pravidlo, že ten, kdo v zařízení již pracuje a hodlá v činnosti pokračovat a investoval mnohdy celé nové zařízení, což je i tento případ, má přednost při přímém prodeji před konkrétními uchazeči. Proč toto není dodrženo?

Proč tato výše uvedená zásada nebyla uplatněna právě u zmíněné privatizace?

Dále proč nebyly přizváni k jednání a rozhodování na ministerstvu zdravotnictví účastníci privatizačních projektů těch celků, kterých se privatizace přímo týká.

Proč nebyla dána možnost stávajícím zaměstnancům, autorům jednoho z konkurenčních projektů o jeho doplnění a upřesnění?

Poslední otázka: Proč účastníci privatizace, kteří odeslali odvolání proti rozhodnutí o způsobu prodeje, tzv. obálkovou metodou, které se má uskutečnit liž toto pondělí 3.10.1994, do této chvíle neobdrželi vyjádření ke svému odvolání.

Žádám na výše uvedené dotazy písemnou odpověď. Dále bych si dovolil ještě požádat pana ministra Skalického v zájmu věci samé o možnost a zvážení pozastavení tohoto řízení, které má proběhnout v pondělí a vrácení k řádnému šetření zpět na ministerstvo zdravotnictví. Žádám tímto také pana ministra zdravotnictví Rubáše ještě o vyjádření ke třem dalším otázkám.

Za prvé, zda je privatizace přímým prodejem stávajícím zdravotním pracovníkům možná, za druhé, kolik zdravotních zařízení do této doby ministerstvo zdravotnictví doporučilo k přímému prodeji stávajícím zdravotním pracovníkům v něm a kolik z toho bylo realizováno. V této souvislosti se dále ptám, jestli pan ministr hodlá znovu zjistit možnost řádného a úplného projednání způsobu privatizace zdravotního zařízení polikliniky Dobříš, část majetku Komenského ním. 454, jak již jsem výše uvedl.

23. I 12 Interpelace Jana Bláhy na ministra vnitra Jana Rumla ve věci přednosty okresního úřadu Rakovník

Moje druhá interpelace se týká ministerstva vnitra pana ministra Rumla. Pan ministr bohužel není přítomen. Přesto bych si dovolil upozornit, že již potřetí budu interpelovat zhruba ve stejné věci, a to o způsobu jednání, morálky a etiky přednosty Okresního úřadu Rakovník ing. Chalupeckého.

V prvních dvou případech mně bylo odpovězeno tak, jak bylo a argumenty patrně nebyly uznány. Musím konstatovat, že stav podle mého soudu není až tak únosný, neboť podle informací, které mi byly poskytnuty, je zvláštní, že pan přednosta ve své funkci, možná i z osobních pohnutek, si zjišťuje informace, a to přímými nahrávkami tiskových konferencí jiných politických stran ve svém městě. Proto si dovolím položit pět otázek.

První otázka. Může státní úředník vyvíjet činnost zaměřenou na získávání materiálu proti jiným občanům, zejména proti těm, kteří smýšlejí jinak než pan přednosta?

Otázka druhá. Je toto jednání v souladu s náplní práce, kterou má přednosta Okresního úřadu Rakovník?

Otázka třetí. Je o této činnosti přednosty tohoto Okresního úřadu informován jeho nadřízený a pokud ano, jaké je jeho stanovisko?

Otázka čtvrtá. Jak muže v demokratickém systému vůbec dojít k takovému jednání nejvyššího představitele státní správy na okrese?

Otázka pátá. Jak bude napříště zajištěno, aby pracovníci státní správy na okrese neshromažďovali materiály proti občanům? Myslím si totiž, že přednosta je tady pro všechny občany a ne pro jednu jedinou konkrétní stranu.

Otázka šestá. Kolika ještě etických a morálních přestupku se musí státní úředník ve funkci přednosty dopustit, aby podle vás bylo nutné zvažovat jeho eventuální odvolání.

23. I 13 Naléhavá interpelace Stanislava Grosse na ministra vnitra Jana Rumla ve věci kandidování příslušníku Policie České republiky v nadcházejících komunálních volbách

Pane předsedající, pane předsedo, páni ministři, obracím se s interpelací na pana ministra vnitra pana Rumla. Týká se velkého množství politických stran a subjektů, které budou kandidovat v nadcházejících komunálních volbách.

Jak jistě víte, před časem vydal policejní prezident po poradě s řediteli Krajských správ Policie České republiky pokyn, aby policisté, příslušníci Policie České republiky nekandidovali ani jako nezávislí kandidáti na kandidátkách politických seskupení nebo politických stran.

Domnívám se, že tento pokyn, byť ho samozřejmě mohu chápat, vyšel poněkud pozdě, protože vyšel v době, kdy již většina kandidátek byla sestavena a tuším, že se nespletu, když řeknu, že vlastně vyšel v době, kdy už kandidátky musely být odevzdány.

Obracím se na pana ministra vnitra Rumla s otázkou, jestli za této situace, kdy takovýto pokyn přišel pozdě a znamená pouze jediné, že policistům, kteří se rozhodli kandidovat jako nezávislí na kandidátkách - budou z těchto kandidátek zřejmě odstupovat a kandidátní listiny jednotlivých politických subjektu zůstanou nezaplněny hrozí nějaký postih.

Domnívám se, že je to velice důležité, protože policisté z toho samozřejmě mají určité obavy, neboť práce u policie je přednější než nějaké angažování v samosprávě. Takže bych poprosil, jelikož se jedná o poměrně aktuální a naléhavý problém, poprosil bych sněmovnu, jestli by tuto interpelaci mohla uznat jako naléhavou s termínem deseti dnů.

23. I 14 Interpelace Zdeňka Vorlíčka na předsedu vlády Václava Klause ve věci plnění vládního programového prohlášení

Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, vážení členové české vlády, dámy a pánové, s odpovědí na interpelaci - tisk 1093 A ve věci odpovědnosti vlády ČR Poslanecké sněmovně podle Ústavy ČR a kontroly vládního programového prohlášení podle zákona č. 35/89 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nejsem spokojen. Jde o závažný problém a já chci své stanovisko k odpovědi na interpelaci zdůvodnit.

Jsou tomu zhruba dva roky, co česká vláda předstoupila před zákonodárný sbor, tehdy Českou národní radu, předložila své programové prohlášení a po jeho zevrubném projednání ve výborech i v plénu dostala většinou hlasů důvěru. V tomto prohlášení vláda zdůrazňuje, že "považuje parlamentní demokracii za jedinou formu vlády důstojnou evropské civilizace a je odhodlána ji chránit všemi prostředky". Později přijatá česká ústava a celý budovaný právní systém České republiky vyvažuje práva, povinnosti a vzájemné vztahy mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní tak, aby Česká republika měla právo formálně se parlamentní demokracií nazývat.

Naše zkušenosti z minulosti jsou snad dostatečné. abych nemusel příliš zdůrazňovat, že politický systém nemůžeme posuzovat jenom podle proklamaci a formální podoby ústavy, zákonu a politických institucí, ale především podle toho, jak jsou ideály parlamentní demokracie naplňovány v běžném politickém životě. Podivné okolky vládní koalice s kontrolou vládního programového prohlášení, spolu s řadou dalších případů, viz např. vyšachovávání opozice z poměrného zastoupení v parlamentních funkcích (opozice dnes nemá žádné zastoupení ani mezi místopředsedy sněmovny, ani mezi předsedy výborů), nutí položit si vážnou otázku, nakolik to myslí vládní opozice s parlamentní demokracií opravdově.

Poslanecký klub Levého bloku s podporou organizačního výboru požadoval na červencové schůzi sněmovny, aby byla naplněna Ústava ČR stanovující v čl. 68, odst. 1, že "vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně", a aby byl dodržen platný zákon č. 35/1989 Sb., ve znění pozdějších předpisu. ve kterém se jasně praví že tato sněmovna "projednává zprávy vlády ČR o plnění jejího programového prohlášení" - viz § 86. Přesto, že povinnost české vlády předkládat zmíněné zprávy, a Poslanecké sněmovna pak tyto zprávy posuzovat, je tedy ze zákona povinností neoddiskutovatelnou, hlasy koaličních poslanců byl požadavek kontroly vládního programového prohlášení odmítnut. Místo toho vládní koalice začala problém zamlžovat. V půli července mluvila o bilancování práce vlády na schůzce koaličních představitelů - cituji - aby je nerušila opozice. Výrok místopředsedy ODS, poslance Čermáka v Radiožurnálu! Ten výrok snad není ani potřeba komentovat. Pak koalice začala hovořit o projednání problémů z vládního prohlášení per partes na zasedání jednotlivých výborů sněmovny s ministerstvy, která spadají do jejich gesce, což je ve skutečnosti nezákonná zábrana, aby všichni poslanci neměli příležitost se vyslovit k práci všech členů vlády. Prakticky by to znemožnilo i komplexní analýzu o postupu v problémech, kde se střetá zodpovědnost několika ministerstev, která spadají pod gesci různých výborů. Kupř. bytová problematika, problémy exportu, komplex otázek životního prostředí atd.

Na můj interpelační protest proti tomuto postupu předseda vlády Václav Klaus odpovědět, že sice se mnou souhlasí, že "kontrolní činnost parlamentu vůči vládě je zakotvena v Ústavě ČR a v citovaném zákonu č. 35/1989 Sb., v němž je i pasáž o projednávání zpráv vlády České republiky o plnění jejího programového prohlášení, ale z dikce tohoto paragrafu 86 v části 9 jednoznačně nevyplývá, v jakých termínech a z či iniciativy má vláda tyto zprávy předkládat". V další části odpovědi si pak předseda vlády Václav Klaus myje nad odmítáním kontroly ruce, když říká, že uložení zprávy o plnění vládního programového prohlášení "je přímo v kompetenci Poslanecké sněmovny", a konstatuje, že "dosavadní návrhy opozičních poslanců na předložení takové souhrnné zprávy byly sněmovnou zamítnuty.

Domnívám se, že postoj předsedy české vlády Václava Klause k závažnému problému kontroly vládního programového prohlášení v odpovědi na mou interpelaci není hodný politika jeho formátu. Podle mého mínění totiž předseda české vlády hrubě podcenil akt, který je podstatným naplněním ústavní teze odpovědnosti vlády Poslanecké sněmovně a nemůže a nesmí být devalvováno jakýmisi posezeními ministrů s jednotlivými výbory sněmovny.

Takovéto účelové deformace záměru zákonu nemohu komentovat jinak, než slovy dnes u nás paušálně zatracovaného Karla Marxe, že účel, který potřebuje nesprávné prostředky, nemůže být správný účel. Předseda vlády projevil nedůstojný alibismus, jestliže místo naplnění jasných záměrů zákona č. 35/1989 Sb. u tak nesporné parlamentní procedury hledá kličky v dikci zákona, v jakých termínech a z čí iniciativy má vláda tyto zprávy předkládat. Pan předseda vlády pokrytecky přisuzuje odpovědnost sněmovně, ač je každému zřejmé, že záleží především na politické vůli ODS, jejímž je předsedou. Jsem přesvědčen, že tak jako americký prezident každoročně předkládá zprávu o stavu unie, aniž si k tomu vybírá dobu pro něj politicky nejpříhodnější, aniž o to musí být upomínán opozicí Kongresu, tak i předseda české vlády Václav Klaus by měl postupovat podobným postupem. Domnívám se, že by měl považovat za věc politické odpovědnosti i své cti založit demokratickou tradici tohoto státu každoročním např. jarním vystoupením předsedy vlády ke stavu České republiky a plnění vládního programového prohlášení.

Prosím, aby má dnešní výzva předsedovi vlády, aby každoročně vystoupil v Poslanecké sněmovně se zprávou o stavu České republiky a plnění vládního programového prohlášení, byla považována za interpelaci podle § 89 zákona 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, ve znění pozdějších předpisů.

S odpovědí předsedy vlády na interpelaci, jak je vidět, spokojen nejsem, neboť nemohu souhlasit s tím, aby vláda České republiky obcházela platné zákony, obcházela svou odpovědnost vůči Parlamentu a plnění jednoho ze základních principu parlamentní demokracie.

23. O 01 Otázka Jiřího Vyvadila na ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Jiřího Skalického ve věci Slezské nemocnice v Opavě

Pane předsedající, jsem s odpovědí spokojen. Nicméně uběhla už dlouhá doba, budou to asi dva nebo tři měsíce, jestli by pan ministr Skalický byl ochoten říci něco v tom smyslu, zda se mu podařilo cosi z oněch závěrů, které naznačoval v závěru interpelace, že se pokusí působit na příslušného resortního ministra, aby vedl příslušného přednostu okresního úřadu k dodržování tohoto předpisu, jestli se mu toto podařilo či nikoliv.