Celý postup vyvolává
pochybnosti o oprávněnosti postupu policie a Lze
se domnívat, že fotografické snímky
byly pořízeny z jiných důvodů
a pro jiné účely než pro zjištění
totožnosti. Pak by bylo lze mít za to, že došlo
k porušení čl. 10 odst. 2 Listiny základních
práv a svobod, podle níž má každý
právo na ochranu před neoprávněným
shromažďováním, zveřejňováním
nebo jiným zneužíváním údajů
o své osobě. Závěrem mé interpelace
předkládám panu ministrovi tyto otázky:
1. Jak ministr vnitra hodnotí
úroveň opatření a zásahů
provedených Policií ČR při událostech
dne 28. října 1994 v Praze a jaké závěry
vyvodí ze zjištěných nedostatků?
2. Na základě jakého
právního předpisu je policii umožněno
fotografovat zadržené osoby v souvislosti se zjišťováním
totožnost?
3. Z jakého právního
předpisu vyplývá, jak se vyjádřil
ředitel pražské policie, že pro zjištění
totožnosti může policie učinit jakýkoli
úkon?
4. Na základě čeho
policisté nabyli podezření, že všech
16 občanských průkazů osob předvolaných
dne 28. 10. 1994 na Místní oddělení
Policie ČR v Konviktské ulici může být
falešný?
5. Co se stalo s pořízenými
fotografiemi, kde jsou uloženy negativy, kolik kopií
bylo pořízeno, kde se nacházejí a
k jakým účelům byly, případně
mohou být použity?
24. I 09 Interpelace Vratislava
Votavy na předsedu vlády Václava Klause ve
věci nastolení problematiky lidských práv
při návštěvě Číny
a Indonesie
Vážený pane
předsedající, vážený pane
předsedo, kolegyně a kolegové, dovolte, abych
přednesl dvě interpelace, a sice první interpelaci
na předsedu vlády ČR pana Václava
Klause ve věci nastolení problematiky lidských
práv při jeho návštěvě
v Číně a Indonesii.
Vážený pane
premiére, je známo, že jste v uplynukých
dnech navštívil dvě země východní
Asie, které ve světě jsou známy svým
ne právě nejlepším přístupem
k problematice lidských práv. Jsou vedeny v různých
renomovaných mezinárodních institucích;
které se problematikou lidských práv zabývají
-jako je například Amnesty International - na seznamu
zemí, se kterými
jsou v rámci světového společenství
v této oblasti ty největší problémy.
Přesto jste, pane premiére, nastolil otázku
lidských práv, a to ještě způsobem
přinejmenším diskutabilním při
své návštěvě v Čínské
lidové republice. Že to byl skutečně
diskutabilní způsob
rnohu doložit tím, že vzbudil velmi rozpačité,
velmi problematické reakce v tisku, že byl i předmětem
vašeho jednání s panem prezidentem.
Byl bych rád, pane premiére,
abyste v odpovědi na mou interpelaci vyložil své
stanovisko, které jste k problematice lidských práv
v Číně zaujal.
Ke druhé otázce,
a to k dodržování lidských práv
v Indonésii jste se nedostal. Pravděpodobně
vám nevadilo, že Indonésie představuje
vojenskou diktaturu, ve které je od roku 1965 u moci generál
Suharto, který nastolil v roce 1965 režim, který
má od té doby na svědomí více
než 3 miliony lidských obětí. Že
v Indonésii vládne režim, který od roku
1975 vytrvale potlačuje práva obyvatel Východního,
dříve Portugalského Timoru na sebeurčení.
Ptám se, proč. Proč Indonésie,
rozhodně režim vojenský, autoritativní,
si nezasluhuje toho, aby zahraniční návštěva,
která tvrdí, že chce hájit lidská
práva všude ve světě, tuto otázku
nanesla. Naopak, z toho, co bylo publikováno v tisku jsem
měl dojem, že jste spíše o Indonésii
hovořil dobře.
Zajímalo by mě tedy, proč jste zaujal tento
postoj. Zdali to bylo proto, že převážná
většina obětí indonézského
vojenského režimu byli lidé levicově
orientovaní a že proto porušování
jejich lidských práv vám za zmínku
nestojí?
Dále bych chtěl
vědět, jak tomu bylo s pozváním indonéského
prezidenta generála Suharta k návštěvě
České republiky. A konečně jakého
dalšího hrdlořeza ve službách světového
kapitálu po generálu Pinochetovi, který již
Českou republiku navštívil, ještě
hodlá naše vláda pozvat,
aby se před ním dokumentovala svými údajnými
úspěchy v oblasti ekonomické transformace,
v oblasti zavádění systému, který
vládu takových vojenských diktátorů,
jako byl generál Pinochet a v současné době
je generál Suharto, umožňuje.
24. I 10 Interpelace Vratislava
Votavy na ministra zahraničních věcí
Josefa Zieleniece ve věci jednání se Spolkovou
republikou Německo o vyplacení odškodného
obětem nacistické perzekuce a zvůle
Za druhé vznáším
interpelaci na ministra zahraničních věcí
pana Josefa Zielenience ve věci jednání se
Spolkovou republikou Německo o vyplacení odškodného
obětem nacistické perzekuce a zvůle.
Vážený pane
ministře, musím konstatovat v této interpelaci,
že naše veřejnost bez ohledu na svou politickou
příslušnost je stále více znepokojena
tím, že jednání o vyplacení odškodného
obětem nacistické perzekuce a zvůle zjevně
uvázlo na mrtvém bodě. Rád bych v
této souvislosti připomněl, že Česká
republika je jedinou ze zemí; které byly za 2. světové
války okupovány hitlerovským Německem,
která vypořádání
s vyplacení. odškodného obětem nacistické
perzekuce a zvůle dosud nedostala. Kdyby bývala
česká vláda vyvinula v tomto jednání
větší rozhodnost, větší
iniciativu, tak jako to učinila vláda polská,
nemusela by nyní sněmovna činit humanitární
gesta v podobě schvalování
zákonů o částečném zmírnění
těchto křivd, způsobených za války
nacistickým režimem, jaká jsme schválili
včerejšího dne.
Vznáším na vás tedy otázku:
1, Jakým způsobem
pokročila po vzniku České republiky jednání
se Spolkovou republikou Německo o vyplacení odškodného
obětem nacistické perzekuce a zvůle
2. Jaké další
iniciativy plánuje vláda ČR v tomto směru
provést jak v rámci bilaterálních
vztahů, tak i na mezinárodním fóru
vůbec.
3. Zdali je pravdou ono podezření,
o kterém jsem již mluvil, a které se již
začíná šířit, že
tato jednání byla ve vší tichosti zastavena
proto, abychom nedráždili svého mocného
souseda na západě, že byla zastavena jako určité
vstřícné gesto za německou podporu
pro přijetí České republiky do Severoatlantického
paktu, Evropské unie. že se tak stalo zejména
pod tlakem sudeťácké lobby, která se
v současné době v Německu nebezpečně
aktivizuje a která má stále silnější
vliv i na formování zahraniční politiky
spolkové vlády.
Ještě jednou vás
vyzývám v této souvislosti, pane ministře
zahraničních věcí, abyste uvážil
tu okolnost, že skutečnost, že dosud nebylo pomalu
vymírajícím obětem nacistické
perzekuce a zvůle z let 2. světové války
vyplaceno náležité odškodné, představuje
- nemohu to říci jinak - nežli evropskou
a světovou ostudu české diplomacie.
24. I 11 Interpelace Josefa
Valenty na ministra vnitra Jana Rumla ve věci napadení
a zranění předsedy poslaneckého klubu
SPR-RSČ Jana Vika dne 28. 10. 1994 příslušníky
Městské policie v Praze
Pane předsedající,
dámy a pánové, obracím se s interpelací
na pana ministra vnitra, ač zde nepřítomného.
Dne 28. 10. byl policisty Městské policie Praha
napaden a zraněn předseda našeho poslaneckého
klubu Jan Vik. Taková věc se nestala, jak jistě
dobře víte, od doby převratových
událostí v roce
1948. Ptám se pana ministra Rumla, jak je vůbec
možné v naší společnosti, která
se tak hrdě hlásí k demokracii, aby k něčemu
takovému došlo.
Pro informaci: Jan Vik, stejně
jako předseda naší strany i moje maličkost,
chtěl jen položit květiny na horní podstavec
sochy svatého Václava na Václavském
náměstí. To - jak všichni uznáte,
nejen vy, ale všichni soudní lidé - je právem
každého občana naší země.
Všichni tři jsme. byli.příslušníky
Městské policie během okamžiku napadeni
a zásah sám řídil
osobně a z bezprostřední blízkosti
její ředitel Rudolf Blažek: Pan Blažek
se dal krátce po této události i v denním
tisku slyšet, že pan Jan Vik uklouzl. Záznam
vysílaný ČT 1 dne 28. 10. v 18.20 jasně
dokázal - a všichni to viděli - že pan
Blažek lhal. Nyní
tvrdí, že zásah řídil až
po 30 sekundách po našem příchodu k
soše.
Ptám se vás, pane
ministře, i vás přítomných,
a věřím, že jste soudní lidé,
je možné, aby takovýto projev zvůle,
takovéto demagogické argumenty byly používány
ve společnosti, která se chce zvát demokratickou?
Aby poslanec byl na rozkaz rván a bit policisty, zraněn
tak, že musel být odvezen záchrannou službou
a utrpěl otřes mozku. Jak vidíte stalo se
tak. Veškerá policie v naší zemi má
být apolitická. Ředitel Městské
policie Praha pan Rudolf
Blažek je horkým kandidátem ODS pro komunální
volby a údajně - jak uvádí tisk -
jejím členem. Jak se toto shoduje s apolitičností
policie? A vůbec s pravidly naší společnosti?
Žádám vás
o vyvození důsledků a pro upřesněni
uvádím, že tato interpelace se týká
ředitele Rudolfa Blažka, nikoli činností
řadových a jím do akce hnaných městských
policistů, neboť odpovědnost nese právě
on, i za zranění pana Jana Vika.
24. I 12 Interpelace Jozefa
Wagnera na vládu České republiky ve věci
ochrany práv občanů
Vážený pane
předsedo, vážený pane předsedající,
vážení členové vlády,
dámy a pánové, dovolte, abych se obrátil
na vládu České republiky s první interpelací,
která se vztahuje k události, o níž
zde již byla řeč. Obecně vzato člověk,
lidé, společnost by měla s jistou
blahosklonností posuzovat i ty činy, které
jsou odsouzeníhodné, odhlédneme-li od toho,
že v tuto chvíli ještě nevíme,
jestli se někdo skutečně nějakého
trestného činu dopustil, o tom zde řeč
není. Zde musí být řeč o tom,
jaké jsou společenské důsledky
eventuálního možného trestného
činu nebo trestných činů dalších,
navazujících, případně i trestných
činů jiných osob.
Tady slyším jako obvykle
nekolegiální poznámku, kterou mi pan kolega
chce jistě pomoci, že předjímám.
Ano, předjímám. Jsem poslancem této
sněmovny též proto, abych předjímal,
abych chránil práva občanů, kteří
mě sem poslali, pane kolego. A tedy předjímám.
Předjímám obavu občana o to, zda-li
někdo dokáže zajistit data, která mohou
kompromitovat ty, kteří odpovídají
za běh věcí. A ti, kteří odpovídají
za běh věcí, reprezentují jisté
politické subjekty. A ty politické subjekty jsou
toho času většinové v této sněmovně
a mají zde v této zemi v rukou vládní
moc. Vznáším obavu, že tato vládní
moc nemusí mít dostatek sebekritiky, aby učinila
potřebná opatření k zajištění
důkazů z vlastní vůle. Máme
obavu, že mohl být poškozen občan, občan,
který v dobré víře vstoupil do druhé
vlny kupónové privatizace.
Proto bych velmi prosil.vládu
České republiky, aby zajistila neprodleně
příslušná opatření;;kterými
by se některá data.okamžitě zjistila
a jiná data nebo soubory dat: zajistily taky aby nadále
s nimi nemohlo být manipulováno. Domnívám
se, že by bylo vhodné, aby byl zjištěn
celkový počet prodaných knížek
druhé vlny, aby zbytek neprodaných byl patřičným
způsobem dokladován. Řeknu, proč to
žádám objevila se obava, které nerozumím,
ale jsem povinen ji zmínit. Že mohlo být manipulováno
s kupónovými knížkami tak, že se
mohlo jednat o černé duše v kupónové
privatizaci. Dále by bylo vhodné, aby průběh
jednotlivých kol
druhé vlny v členění po jednotlivých
podnicích a jednotlivých investorech byl dokumentován.
Více mi záleží na tam, aby tak bylo
učiněno rychle, než na tom, abych jako poslanec
této sněmovny a vy všichni se mnou jsme tu
odpověď dostali. To samozřejmě také,
protože to zajímá naši veřejnost.
Dále bych poprosil, aby
individuální seznam identifikátorů
všech diků, rodná čísla, byl
rovněž posouzen, porovnán, a aby bylo zjištěno,
zda se nemohla opakovat, ať již v kterékoliv
fázi nebo v kterékoliv činnosti. Tedy aby
bylo naprosto jasné, že ve druhé vlně
se vyskytlo každé rodné číslo
jenom jednou. Údaje by mohly být předány
ve formě individuálně číslovaných
a notářským zápisem předaných
dokladů či jinak, ale předány tak,
aby bylo nesporné, že byly zajištěny.
rychle, že byly zajištěny objektivně a
že je nadále zajištěno, aby i na médiích
nemohlo dojít k manipulaci.
Vážení kolegové,
vy jste odmítli před malou chvílí
řešit tuto záležitost jako vážný
politický problém na jednání této
sněmovny. Uvažovali jsme, zda-li je namístě,
abychom poté se k záležitosti ještě
vrátili. Usoudili jsme že ano, a proto se k vám
obracím i s úvahami, o kterých by možná
něco více chtěl vědět i občan.
Je-li kdokoliv odměněn za svou práci, má
ta práce jakousi míru. Odměna je výrazem
společenské hodnoty
práce, je její cenou. Vy jistě mnozí
znáte Lehmanovu stupnici pro používání
provizí, její vrchol se pohybuje na 40 miliónů
dolarů 1 procento. Každý si klade otázku,
když je někdo odměněn nějakou
částkou, kde byla míra, k čemu se
to vztahuje. My vyjadřujeme
obavu, prokáže-li se to, co se stalo, že mohlo
jít pouze o jednu z událostí, která
měla ten průběh, že byla zjištěna.
Ale mnoho jiného mohlo být nezjištěno.
A že to vše mohl umožnit systém.
Neinterpeluji zde to, že
někdo projevil lidské vlastnosti, kvůli kterým
existuje trestní zákonodárství. Interpeluji
zde obavu, že by mohla existovat skutečná situace,
ve které systém je tak vadný, že takové
špatné lidské sklony může podporovat
a umožňovat. To je to, co chceme zjistit. Nic méně,
nic více. A to myslím,
že jsme povinni všichni, včetně vás,
kolegyně a kolegové koaliční. Nikdo
víc než vy, by neměl mít zájem
na tom, aby se prokázalo, že by se nestalo vůbec
nic, že obvinění, které proti Liznerovi
bylo zveřejněno, je nepravdivé. To by samozřejmě
pro vás bylo nejlepší. Pak by se mohlo prokázat,
že se jednalo o čin někoho, kdo projevil ony
špatné lidské vlastnosti. A zase to nemá
žádnou souvislost s politikou, s ničím,
než s tím, že každý z nás
je jen člověk a může podléhat
jakýmkoliv svodům. Ale
to nejhorší by bylo to třetí - kdyby
se prokázalo, že to nebyl ojedinělý
čin, že to je součást nějaké
obsáhlejší, možná trestné
činností, a že by tedy bylo namístě,
aby se důkladně prověřilo, zdali systém
to umožňuje nebo neumožňuje. Proto si
myslím, že
jste udělali velikou chybu, že jste jednomyslnou koaliční
většinou znemožnili řádné
vyšetření této věci Poslaneckou
sněmovnou, protože právě Poslanecká
sněmovna je povinna hájit občana. Tím
to je možná zpochybněno víc, než
si myslíte, než tím, co se skutečně
stalo. Postupovali jste nedůvěryhodně a nedůvěryhodnost
politika je to nejhorší, co se mu může
stát a přihodit.
Prosím vás proto,
uvažte znovu svůj postoj a přijde-li podobný
další návrh, vezměte na vědomí,
že jeho schválení by především
prospělo důvěryhodnosti jednak privatizačních
postupů, a jednak i české vlády. (Poznámka
z pléna.) Samozřejmě o to nám jde
a budete se divit, o to musí jít i opozici, která
samozřejmě může vydělat na každé
vaší chybě, ale nepřeje si chyby takové,
aby jimi byla poškozena
pověst České republiky, která by mohla
ohrozit úroveň života lidí této
země.
A to si myslím, kolegyně
a kolegové, že bych byl povinován vám
za vaše nezdvořilé poznámky při
mém vystoupení poděkovat. Protože kdybyste
nereagovali, tak bych tuto pravdu zřejmě neřekl.
Nenapadlo by mě, že je vhodné to říci.
Prosil bych vládu České
republiky, aniž mám návrh formální,
aby se lhůta k odpovědi zkrátila, aby tak
učinila co nejdříve.
24. I 13 Interpelace Jozefa
Wagnera na místopředsedu vlády a ministra
financí Ivana Kočárníka ve věci
uplatňování zákona České
národní rady č. 202/1990 Sb., o loteriích
a jiných podobných hrách
Nyní bych přistoupil
ke druhé interpelaci. Dámy a pánové,
před časem jsem vás oslovil v záležitosti
loterií. Dvě interpelace v této záležitosti
zde ještě nebyly projednány. Jedna zde byla
projednána, pan ministr financí již odpověděl.
Jeho chci právě
interpelovat opět v této záležitosti.
Dnešní interpelace je velmi prostá, nebude
se vztahovat k nikomu, kdo v této kauze má jakýkoliv
podíl, k žádné organizaci, která
vystupuje ve věci loterií, k žádným
sporům, bude se vztahovat k jedinému: k tomu, jak
ministr financí a jeho úřad Ministerstvo
financí uplatňuje zákon č. 202/1990,
zákon České národní rady ze
dne 17. 5. 1990 o loteriích a jiných podobných
hrách. Domnívám se, že by bylo velmi
vhodné, aby ministr financí zcela jednoznačně
vyložil v odpovědi na tuto interpelaci jednak to,
co se vztahuje k výkladu zákona ve věci §
1 až 4, eventuálně i pátého paragrafu,
co se tedy vztahuje k povolování loterií.
Z logiky událostí,
které se staly, totiž plyne názor jedné
z organizací, které ministerstvo financí
povolilo být provozovatelem loterie, že by měla
být výlučným provozovatelem, protože
povolení bylo vydáno - podle jejího názoru
- jakoby součásti státu. Domnívám
se, že by ministr financí měl zcela jednoznačně
říci, jestli chápe zákon tak, že
je-li státní organizace pověřena výkonem
některých práv, tak už nikdo jiný
je v logice zákona nemůže provozovat, a to,
která to jsou a která to nejsou? Míní
se tím práva, ke kterým dává
povolení podle zákona 202 Ministerstvo financí.
To je, myslím, kardinální otázka sporu,
který se v loterii vede.
Druhou otázkou je, do jaké
míry Ministerstvo financí České republiky
plní povinnosti, které mu zákon ukládá
ve svých ustanovení společných, přechodných
a závěrečných, zejména v části
"kontrola a dozor".
Domnívám se, že
by bylo dobře, abych poněkud přesněji
specifikoval, aby pan ministr nemusel velmi obsáhle odpovídat
a aby bylo jasné na co je třeba odpovědět.
Zákon v § 4 odst.
5/ říká: výtěžkem se rozumí
příjmy z loterie nebo jiných podobných
her, snížené o výhry, zaplacený
správní poplatek, o vlastní náklady
pořadatele na provozování loterie nebo jiných
podobných her a u her, uvedených v § 2 písm.
g - i, snížené o zaplacené
odvody a daně podle zvláštních předpisů.
Část "kontrola
a dozor" říká: státní
dozor a kontrolu nad dodržováním zákona
vykonává orgán, který je oprávněn
vydat povolení. § 47: orgán, který povolení
k provozování loterie nebo jiné podobné
hry vydal, se může
kdykoliv přesvědčit prostřednictvím
pověřeného orgánu, zda loterie nebo
jiná podobná hra se provádí za podmínek
určených v povolení atd.
Nyní ekonomický
obsah uvedeného: zákon praví, že 90
% výtěžku se má použít na
dobročinnou činnost, ale nyní jde o to, co
to je oněch 90 %, jaký je celek a k čemu
směřuje těch 10 %. Zde jsem přesně
specifikoval, co má být předmětem
oněch příslušných kontrol, zda-li
v těch nákladech provozovatelů je jen to,
co tam patří, nebo zda-li nedochází
k úniku.
Ekonomický obsah má
samozřejmě i otázka, která souvisí
s trhem loterie. Trh má samozřejmě své
stálé a občasné zájemce, je
nějak definován a jestliže na tento trh vstoupí
mnoho provozovatelů, může se stát, že
tito provozovatelé vyčerpají značnou
část peněz, které získají
na svou režii, budou
minimalizovat výtěžek a budou tedy minimalizovat
to, co je třeba k podpoře veřejně-prospěšných
činností jakéhokoliv druhu, což byl
úmysl zákonodárce, téhož zákonodárce,
který stanovil, že protože 90 % výtěžku
je odvodem, promíjí se daň z
příjmů. Takže je zde nezbytně
nutno posoudit ekonomickou účinnost fungování
celého systému loterií. Právě
proto zákon uložil ministerstvu financí provádět
dozor. Domnívám se, že by ministerstvo financí
mělo dát i věcnou zprávu, jak dozor
provádí, jaký je
objem jednotlivých sázek, řekněme
za nějakou část tohoto roku, např.
od 1. ledna do doby než to stačí zpracovat,
tedy např. za pololetí či čtvrtletí,
eventuálně ještě pro porovnání
i minulý rok těch velkých celostátních
loterií, kde je to zajímavé a pak samozřejmě
souhrnnou tabulku i menších loterií. Samozřejmě,
že součástí také nutně
musí být rozhodující čísla
výsledek jednotlivých provozovatelských organizací.
Poslední věcí
k této kauze je věc účasti zahraničního
prvku. Stává se málokdy ve světě,
že kterákoliv země připustí,
aby její loterii spravoval zahraniční prvek.
I náš zákon povoluje jen účast
českého subjektu se zahraničním prvkem,
a to ještě výjimečně. Protože
se objevily diskuse o tom, že by mohl být vpuštěn
na tento trh, ať jakýmkoliv způsobem
nebo z jakýchkoliv důvodů
zahraniční prvek, prosil bych, aby k této
možnosti pan ministr financí předložil
své ekonomické stanovisko, tedy ekonomické
stanovisko vlády České republiky.
Domnívám se, že
záležitost loterií se stává vážnou
záležitostí ve chvíli, kdy to, co má
loterie činit - poskytovat podporu potřebným
činnostem - se omezuje jen proto, že ti, kteří
loterie pořádají, budou spotřebovávat
daleko více peněz, které z her přicházejí,
než by bylo rozumné, takže závěrečná
otázka zní: "pane ministře financí,
nedomníváte se, že by bylo rozumné zřídit
státní organizaci, která by provozovala velké
loterie v České republice a v souvislosti s tím
odejmout příslušná povolení podle
zákona 202, o němž již zde byla řeč".
24. I 14 Interpelace Vladimíra
Řezáče na předsedu vlády Václava
Klause ve věci restitucí podle zákona 229/191
Sb. a zákona České národní
rady č. 243/ 1992 S b.
Vážený pane
místopředsedo, vážená vládo,
vážené kolegyně a kolegové, podávám
interpelaci na předsedu vlády doc. ing. Václava
Klause, CSc., ve věci restitucí podle zákona
229/1991 Sb. a dle znění pozdějších
předpisů a zákona České národní
rady č. 243/1992 Sb
Vážený pane
premiére, vláda České republiky v
programovém prohlášení z července
1992 se zavázala k důsledné ochraně
zájmů občanů České republiky
s tím, že nepřipustí restituce před
25. únor 1948. Parlament v tomto znění programové
prohlášení schválil. Toto stanovisko
jste potvrdil i ve Vašem dopisu čj. 25384/93 z 29.
dubna 1993.
První otázka. Jak
je možné, že náměstek ministra
zemědělství pan ing. Burda v dopisu z 11.
8. 1994 zaujal k restitucím před 25. únor
1948 stanovisko opačné. Druhá otázka.
Změnila vláda České republiky své
stanovisko k této věci v rozporu se schválením
programového prohlášení?
Třetí otázka.
Pokud nikoli, jak může citovaný náměstek
zemědělství postupovat v rozporu se stanoviskem
vlády a metodicky tak nesprávně řídit
příslušné pozemkové úřady.
Čtvrtá otázka.
Jaká opatření vláda České
republiky ke splnění svého stanoviska, které
bylo schváleno programovým prohlášením,
hodlá učinit?
II. § 2 zákona ČNR
č. 243/1992 Sb. upravuje několik podmínek
pro splnění kritérií oprávněné
osoby. Vedle získání státního
občanství České republiky je to i
podmínka neprovinění se proti československému
státu. Ministr vnitra Jan Ruml v březnu 1994-É
později např. ve známé kauze JUDr.
Karel Des Four Walderode uvedl, že samotné získání
státního občanství České
republiky nestačí ke splnění podmínek
oprávněné osoby s tím, že je
nutné samostatně splnit i podmínku neprovinění
se proti československému státu.
Ministerstvo zemědělství
však vydalo stanovisko, podle kterého u dvou ze tří
případů nabytí státního
občanství uvedeného v citovaném paragrafu
už samostatně nezkoumá, zda se příslušná
osoba neprovinila proti československému státu.
Otázka zní: Uvědomuje
si vláda České republiky, že i při
podobných výjimečných udělováních
nabytí státního občanství podle
§ 10 odst. 3 dříve platného zákona
39/1969 se může oprávněnou osobou stát
i člen Henleinovy sudetoněmecké strany, která
programově rozbíjela
Československou republiku a usilovala i o rozbití
její územní integrity a byla porota v roce
1938 zakázána?
III. V tisku se objevila zpráva,
že představitel sdružení Herold pan Esterházy
na shromáždění bývalé
slovanské aristokracie ve Velehradu prohlásil, že
ve prospěch restitucí příslušníků
bývalé šlechty učiní vláda
České republiky v blízké době
opatření. Zakládá se takové
prohlášení na pravdě? Pokud ano, respektuje
vláda České republiky zákon č.
61/1918 Sb. a zákon č. 243/1902 Sb.? Další
otázka. Není to
v rozporu s ústavním principem rovnosti občanů?
IV. Jaká opatření
učiní vláda k ochraně kulturního
dědictví z našich hradů a zámků,
kde pozemkové úřady rozhodují o vydání
kulturních památek značné hodnoty,
a to i evropského významu.
24. f 15 Interpelace Oldřicha
Vrchy na ministra spravedlnosti Jiřího Nováka
ve věci uložení pokuty ve výši
5. 000 Kč předsedovi SPR-RSČ panu PhDr. Miroslavu
Sládkovi
Vážený pane
předsedající, vážené dámy,
vážení pánové, z pověření
našeho poslaneckého klubu SPR - RSC podávám
interpelaci na ministra spravedlivosti České republiky
Jiřího Nováka.
Vážený pane
ministře, svou interpelaci se na vás obracíme
ve věci uloženi pokuty ve výši 5000 Kč
našemu předsedovi SPR-RSČ panu dr. Miroslavu
Sládkovi soudem Prahy 6 ze dne 1. listopadu 1994. Soud
tuto pokutu uložil našemu předsedovi za to, že
se nedostavil k soudnímu procesu. Pan dr. Miroslav Sládek
se u příslušného soudu řádně
a včas omluvil, že v době konání
soudního procesu nebude v Praze přítomen
z důvodu toho, že tento den tj. 1.
listopad je dnem svatodušním, tedy památkou
zesnulých a jako hluboce věřící
tráví tento čas u hrobu svých předků,
Tento argument nebyl vzat příslušným
soudem v úvahu, čímž došlo, dle
našeho názoru k hrubému porušení
náboženských práv a svobod.
Proto vás, vážený
pane ministře, žádáme, abyste tento
konkrétní případ nechal prošetřit
a vyvodil z něj důsledky. Jaroslav Novák,
Josef Valenta, Milan Loukota, Bohuslav Kuba, Oldřich Vrcha
v.r.
24. I 16 Interpelace Oldřicha
Vrchy na předsedu vlády Václava Klause ve
věci plnění programového prohlášení
vlády České republiky
Dále podávám
interpelaci na pana premiéra. Vážený
pane premiére, na základě vámi předneseného
programového prohlášení vlády
na 2. schůzi ČNR dne 13. července 1992 pro
jeho zásadní neplnění podávám
na vás tuto interpelaci.
V pasáži: Odvětví
národního hospodářství na úseku
ekonomické reformy a zásad hospodářské
politiky v České republice jste uvedl (cituji):
"Vláda považuje dosavadní razanci a tempo
ekonomické reformy za spodní hranici toho, aby reforma
mohla pokračovat a působit. Proto bude usilovat
o urychlení celého procesu a prohlubování
a upevňování všech stavebních
pilířů ekonomické transformace, cenové
liberalizace, zahraničního obchodu, vnitřní
směnitelnosti koruny, rozpočtové a měnové
politiky, masivní a rychlé privatizace.".
(Konec citace.)
Vaše vláda od tohoto
prohlášení se dopustila zásadních
chyb, které vedly k destabilizaci cenové politiky
v naší republice a to zejména neúměrným
zvýšením cen spotřebního zboží.
Např. ceny masa vzrostly na troj až čtyřnásobek
ceny od doby vašeho prohlášení k dnešnímu
dni. Autobusová doprava se rovněž cenově
zvýšila asi na trojnásobek. Ceny bytů
vzrostly místy až na desetinásobek dřívější
ceny. Tak bych mohl pokračovat ve všech odvětvích
národního hospodářství.
Na úseku zahraničního
obchodu došlo k rozpadu naší zemědělské
výroby tím, že neuváženým
a nerozvážným rozhodováním vlády
se kontrahoval dovoz potravinářských výrobků,
kterých bylo na našem trhu dostatek, jako máslo,
maso, ovoce, které je produkováno i z našeho
ovocnářského odvětví.
Na úseku rozpočtové,
měnové a cenové politiky jste uvedl: "Prvořadým
cílem rozpočtové a měnové politiky
je vytvoření stabilního a makroekonomického
rámce a stabilní měny". Tolik citace.
Směnitelnost české koruny vůči
zahraniční měně je značně
podhodnocena. Neodpovídá hodnotám lidské
práce našich občanů, ať už
dělníků, rolníků, horníků,
prodavačů, drobných podnikatelů či
úředníků.
Uvedu příkladně,
že nezaměstnaný občan v SRN obdrží
měsíčně podporu 1250 DM; při
současném kurzu k české koruně
to představuje zhruba 22 000 Kč, zatímco
náš nezaměstnaný dostane podporu 1750
Kč, což je rovných 100 DM měsíčně.
Mohl bych takto pokračovat dále u všech profesí
našeho národního hospodářství.
Vláda, zejména na
tomto úseku, zásadně neplní své
programové prohlášení a zároveň
svým postojem znevažuje práci všech občanů
v naší České republice. Tímto
postojem vlády je rovněž znevažována
úcta k našim důchodcům, kteří
vámi poskytovaným nízkým důchodovým
zabezpečením jsou nuceni pracovat, aby mohli
pro zbytek života platit, dnes tak vysoké, životní
náklady.
Dále jste uvedl, že
jedním z klíčových úkolů
je zvládnutí daňové reformy. Nemusím
snad ani zdůrazňovat zbytečnou složitost
daňové reformy, která je pro drobné
podnikatele příliš komplikovaná, velké
podnikatele přivádí a dává
možnost k daňovým podvodům, jako tomu
bylo v případě aféry kolem cisteren
ropných produktů, rumové aféry, různých
krádeží vojenského charakteru apod.
Na úseku privatizace státních
podniků došlo k rozprodeji našeho klíčového
hospodářství zahraničnímu kapitálu,
a tím i k oslabení rozvoje privatizace našim
občanům, tudíž našim podnikatelům.
Se základními principy fungování trhu
souvisí i služby, zejména pak služby spojené
se zajišťováním servisu výrobků
v záruční a pozáruční
době. Na tyto služby
vláda, zejména pak na úseku vnitřního
obchodu, vůbec nepamatuje. Sliboval jste také, že
ceny domácích energetických surovin budou
určovány na základě dlouhodobých
tuzemských mezních nákladů na jejich
pořízení a distribuci.
K tomu mohu podotknout, že
jen v letošním roce vzrostly ceny zhruba na dvojnásobek,
což je v rozporu s vaším programovým prohlášením.
Rovněž jste také uvedl, že vláda
bude usilovat o vytvoření vhodných podmínek
pro vývoz zemědělských produktů
a potravin. Toto vaše tvrzení
není rovněž plněno. V rámci zlepšení
telekomunikačních služeb vláda docílila
zlepšení různých inzercí telefonních
čísel pro sexuální maniaky, avšak
pro obyčejné účastníky bylo
docíleno zvýšení telefonních
poplatků za hovorné a pronájem telefonních
přístrojů
a také zhoršení služeb poskytovaných
organizací Telecom jako je dlouhodobé čekání
na podání informací v místním
a meziměstském telefonním styku.
Sliboval jste, že vláda
bude věnovat pozornost problematice jednotlivých
regionů. V daném případě nedostatku
pitné vody v Povodí Morava není tato pozornost
plněna.
Vzhledem k těmto závažným
skutečnostem a nedostatkům v neplnění
programového prohlášení vaší
vlády vás žádám, aby vaše
vláda podala ze zákona do rukou prezidenta republiky
svoji demisi.
24. I 17 Interpelace Jiřího
Vyvadila na ministra pro správu národního
majetku a jeho privatizaci Jiřího Skalického,
místopředsedu vlády a ministra financí
Ivana Kočárníka a ministra zdravotnictví
Luďka Rubáše ve věci privatizace OÚNZ
v Opavě.
Pane předsedající,
budu mít tři interpelace. Domnívám
se, že to je možné.
První interpelace se týká
za mnou sedících pánů ministrů
Skalického a Kočárníka, jakož
i za mnou nesedícího pana ministra Rubáše.
Obdržel jsem velmi vstřícný
dopis od pana ministra Skalického týkajícího
se I problematiky privatizace OÚNZ v Opavě. Dopis
je velmi hezký, líbí se mi, ale má
jeden závažný problém. Nic neřeší
a situace dozrála tak, že pokud není dnes pozdě,
tak bude pozdě pozítří.
Na Opavsku tamější
přednosta zcela vyšel mimo rámec zákona
o velké privatizaci, rozhodl se, že veškerá
zdravotnická zařízení budou privatizována
v rámci; režimu vyhlášky o prozatímní
správě národního majetku. Tím
došlo ke dvěma momentům:
Za prvé příjmy
z tohoto výnosu, které by jinak byly příjmem
Fondu národního majetku logicky nejsou, za druhé
k 31. 10. oněch 37 zdravotnických zařízení
bylo urychleně převedeno v rámci kupních
smluv na jednotlivé.lékaře.
Problém je v jednom. že
je mi známo - a v tom je jakási absurdita - že
jak Ministerstvo financí, tak ministerstvo pana ministra
Skalického, ale i nakonec ministerstvo zdravotnictví
má shodný názor na to, že onen přednosta
nepostupuje správně, ale zdá se, že
není boha, aby tomu zabránil.
V tomto ohledu žádám
pana ministra Skalického i ostatní pány ministry
o sdělení, jaká důraznější
opatření učiní, aby tomu bylo zabráněno.
Dále mám osobní dotaz na pana ministra Skalického,
zda mě odpoledne podpoří v legislativním
zabránění těchto dalších
kroků.
Cesta privatizace samozřejmě
musí být a bude dlážděna i korupčními
aférami. To je normální situace. Problém
je, že když o tom víme a nesnažíme
se tomu zabránit, je to trestuhodné. Lizner, to
je špička ledovce, že to musí být,
je normální, ale problém je v tom, jestliže
se tomu nesnažíme zabraňovat. Doufám,
pane ministře, že onen
krásný dopis, který jsem obdržel, nalezne
odpoledne svůj praktický výraz.
24. I 18 interpelace Jiřího
Vyvadila na ministra školství, mládeže
a tělovýchovy Ivana Pilipa ve věci výnosu
rektora VŠCHT č. 20/1994
Další interpelace je na pana ministra školství.
V rámci školského zákona jsou rektoři,
byť omezeně, odpovědni ministru školství.
Trochu doufám a vždycky bráním tento
stát, a dokonce i v jednání s Radou Evropy,
že věřím, že máme právní
stát a že jej budujeme. Nicméně stále
se objevují určité výhonky,
které svědčí o tom, že onen právní
stát narušujeme. V jedné věci - a já
to přiznávám - zastupuji jakéhosi
bývalého kvestora VŠCHT pro neplatnost výpovědi
z pracovního poměru. To je v pořádku.
V nepořádku je, že rektor VŠCHT vydal
výnos č. 20/1994, ve kterém
přikázal všem zaměstnancům následující:
Vzhledem k probíhajícímu
soudnímu sporu s bývalým kvestorem VŠCHT
ing. J. Pelcem upozorňuji všechny zaměstnance,
že poskytování jakýchkoli informací
ing. Pelcovi bude kvalifikováno jako hrubé porušení
pracovní kázně se všemi důsledky
z toho vyplývajícími.
Za prvé se domnívám,
že je to v evidentním rozporu s čl. 17 základních
práv a svobod, za druhé je to návod k trestnému
činu křivé výpovědi. Žádám
pana ministra školství, aby mně sdělil,
jaká opatření učiní, aby pan
rektor VŠCHT dodržoval zásady právního
státu.
24. I 19 Interpelace Jiřího
Vyvadila na ministra práce a sociálních věcí
Jindřicha Vodičku ve věci úpravy vyplácení
přídavků na děti
Třetí interpelace
se týká pana ministra Vodičky. Obrátila
se na mne velice sympatická, milá, aktivní
členka ODS, která má vážné
problémy v oblasti sociálního zabezpečeni.
Zdá se, že se sice obracela i na poslance své
strany, ale to nevedlo k žádoucímu úspěchu.
O co se jedná.
Je samoživitelka a v současné
době ministerstvo jejího stranického kolegy
připravuje návrh zákona, kterým by
měly být upraveny otázky přídavků
na děti. Tato volička se domnívá,
že je to naprosto nesmyslné, jestliže má
dojít k tomu, aby v závislosti na výši
příjmu docházelo ke střídavému
odebírání a opět přisuzování
přídavků na děti, zejména pak,
když na přídavky na děti jsou velmi
často též vázány další
dávky v případě, jsou-li děti
postižené.
Tato volička ODS je samoživitelka,
má dítě, které je vážně
postiženo.
V této souvislosti kladu panu ministrovi tyto otázky:
Je skutečně nezbytné
zrušit vyplácení přídavků
na děti v závislosti na určitém příjmu?
Jakou administrativní náročností
bude tato případná změna provázena
a jaké to bude mít finanční dopady
na státní rozpočet a protože všichni
chceme do Evropy, jak je upravena tato otázka v zemích
Evropské unie, tzn., zda je dána vazba mezi dávkami
na děti a příjmem rodičů..
24. O 01 Otázky Vlastislava
Kuchaře na ministra životního prostředí
Františka Bendu ve věci mezinárodní
ekologické akce UTEC ABSORGA 94
Vážený pane
předsedající, vážená vládo,
dámy a pánové, ve dnech 24. - 22. října
tohoto roku členové výboru pro veřejnou
správu, regionální rozvoj a životní
prostředí měli možnost pracovně
navštívit Rakousko a seznamovat se s aktivitami v
oblasti obnovy vesnice a také měli možnost
zúčastnit se mezinárodní ekologické
akce UTEC ABSORGA 94 ve Vídni.
Právě k tomuto druhému
problému bych chtěl položit dvě otázky
panu ministru životního prostředí Bendovi
a tyto dvě otázky si předtím dovolím
odůvodnit.
Českou republiku reprezentoval
na výstavě UT Absorga 94 stánek nadepsaný
a zaštítěný Ministerstvem životního
prostředí České republiky. Jeho podoba
byla ve srovnání s obdobnými stánky
zemí - jako příklad uvedu např. Slovensko
a Chorvatsko - naprosto nedůstojná. Naprosto
nedůstojné mi připadalo také jeho
vybavení, kde se návštěvníci
mohli obeznámit se stavem životního prostředí
v České republice, např. také oním
vám velmi dobře známým kapesním
skládacím materiálem, který jste jeden
každý obdrželi do svých schránek
na příslušných výborech. Kromě
tohoto materiálu pak ještě dva až tři
tištěné materiály, dva až tři
kruhové grafy na stěně stánku, čímž
je vlastně výčet možností, v
nichž byla Česká republika představena,
stejně jako problematika životního prostředí
v ní, vyčerpána.
Rozdíl mezi stánkem
českým a ostatními stánky by! také
v tom, že zatímco stánek slovenský a
chorvatský byl uveden za návštěvy příslušného
ministerstva daného resortu, stánek český
neuvedl nakonec ani náměstek, jehož jméno
zde nebudu uvádět, neboť ani ten si pro tuto
záležitost neudělal čas.
Konečnému vyznění
a zájmu veřejnosti rozhodně nepřispívá
takováto podoba prezentace našich aktivit v zahraničí
a onen zájem také podle této prezentace vypadal.
Domnívám se, že
v této souvislosti se sluší, aby pan ministr
životního prostředí Benda mi odpověděl
na tyto dvě otázky:
Za prvé - jaký byl
skutečný podíl Ministerstva životního
prostředí České republiky na koncepci
a záměru české expozice uvedené
pod hlavičkou Ministerstva životního prostředí
na Mezinárodním ekologickém veletrhu
UT Absorga 94?
Za druhé - na kolik konzultovalo
Ministerstvo životního prostředí svůj
záměr s Ministerstvem zahraničních
věcí a jeho prostřednictvím případně
s českou ambasádou ve Vídni v souvislosti
s rakouskými aktivitami vůči České
republice právě na poli ekologickém?
Věřím, že
způsob naší prezentace v zahraničí
není otázkou koaliční a opoziční,
ale je otázkou nás všech, důstojné
reprezentace státu. Věřím, že
s plnou vážností pan ministr Benda na mé
otázky odpoví.