Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Republiky Indonésie o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí se Smlouvou mezi vládou České republiky a vládou Republiky Indonésie o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu.

Rozvoj všestranných a vzájemně výhodných hospodářských vztahů je jedním z cílů české zahraniční politiky.

Dvojí zdanění, ke kterému dochází v mezinárodním obchodě, je nežádoucí, neboť snižuje příjmy, které podnikům a občanům jednoho státu plynou z druhého státu. Jde zejména o příjmy z provádění stavebních, montážních a jiných činností, z využívání patentů a jiných průmyslových práv, technických znalostí a zkušeností, výrobně technických poznatků, z úroků, majetkových účastí, výrobní a technické kooperace a z jiných zdrojů. Dvojí zdanění postihuje také příjmy z využívání autorských práv k dílům literárním, uměleckým a vědeckým a příjmy výkonných umělců.

Protože příčinou vzniku mezinárodního dvojího zdanění je kolize daňových zákonů dvou států, může být mezinárodní dvojí zdanění účinně vyloučeno jen opatřením obou států vzájemně koordinovaným mezinárodní smlouvou.

Sjednáním navrhované smlouvy s Indonésií dojde k objektivnímu rozdělení práva na daň z jednotlivých druhů příjmů mezi oba státy, tj. stát zdroje příjmu a stát jeho příjemce. Jejím uzavřením se zvýší právní jistota investorů obou států a zajistí stejné zacházení pro subjekty jednoho státu na území státu druhého.

Uzavření smlouvy ani její provádění nebude mít přímý dopad na státní rozpočet. Celkový přínos plynoucí z uzavření smlouvy o zamezení dvojího zdanění bude záviset na rozvoji jednotlivých forem hospodářské spolupráce.

Osobní a věcný rozsah smlouvy je vymezen v článcích 1 a 2.

Protože smlouva řeší kolize daňových zákonů, které jsou součástí právních soustav dvou států, byly v zájmu jednotnosti výkladu výrazy důležité pro aplikaci smlouvy definovány v článcích 3 - 5.

Příjmy organizací a občanů jednoho smluvního státu mohou být zdaněny zásadně ve státě sídla organizace případně bydliště občana. Ve druhém smluvním státě mohou být příjmy zdaněny jen za podmínek a v rozsahu, které jsou stanoveny výslovnými ustanoveními jednotlivých článků smlouvy.

Příjmy z nemovitého majetku, z jeho užívání nebo pronajímání mohou být podle článku 6 zdaněny ve státě, kde se takovýto majetek nachází.

Podle článku smlouvy mohou být příjmy z obchodní a průmyslové činnosti podniků jednoho smluvního státu zdaněny v druhém smluvním státě, jestliže byly dosaženy v tomto druhém státě na základě činnosti vykonávané v tomto druhém státě prostřednictvím trvalého zařízení (stálé provozovny).

V článku 8 se vyhrazuje právo na zdanění příjmů z lodní a letecké mezinárodní dopravy státu, jehož je společnost provozující dopravu rezidentem.

Ustanovení článku 9 umožňuje daňové správě upravit základ daně ve výši odpovídající objektivním podmínkám, jestliže došlo k daňovému úniku skrytým převodem zisku mezi podniky obou smluvních států, spojenými vlastnicky nebo ovládanými týmiž osobami.

Zdanění dividend, úroků a licenčních poplatků je rozděleno mezi oba smluvní státy, avšak ve státě zdroje nesmí přesáhnout hranici stanovenou příslušnými ustanoveními článků 10 - 12.

Článek 13 upravuje zdanění zisků ze zcizení majetku, tj. prodejů nebo převodu majetku a s ním spojeného vlastnického práva, nikoliv však zdanění příjmů z pronájmu nebo jiné formy užívání majetku.

Zdanění příjmů fyzických osob z jejich osobně vykonávané činnosti je upraveno ustanoveními článků 14 - 20.

Článek 21 upravuje zdanění některých dalších příjmů, které nejsou výslovně upraveny předchozími ustanoveními smlouvy.

Článek 22 určuje, jak se postupuje v daňovém řízení ve státě, ve kterém je příjemce rezidentem, aby nebyl podruhé zdaněn příjem, který byl podle příslušných ustanovení smlouvy zdaněn ve druhém smluvním státě (ve státě zdroje).

Smlouva zajišťuje rovné soutěžní podmínky pro organizace a občany obou smluvních států tím, že upravuje zásadu rovného nakládání, umožňuje neformální řešení sporů o výklad a aplikaci smlouvy a výměnu informací nutných pro provádění smlouvy mezi ministerstvy financí smluvních států (články 23 až 25).

Článek 26 potvrzuje daňové výsady některých skupin osob vyplývající jiných mezinárodních dohod a výsady upravené vnitrostátními předpisy smluvních států.

Článek 27 potvrzuje, že jakékoliv výjimky, osvobození a úlevy udělené na základě vnitrostátních předpisů nebudou dotčeny ustanoveními této smlouvy.

Závěrečná ustanovení upravují podmínky nabytí platnosti smlouvy, počátek její účinnosti a možnost výpovědi (články 23 a 29).

Sjednání smlouvy nevyžaduje změn v českém právním řádu a nedotýká se závazků jiných mezinárodních smluv, kterými je ČR vázána.

Smlouva se předkládá před ratifikací prezidentem České republiky Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu podle článku 49 Ústavy České republiky, protože upravuje odchylně od ustanovení zákonů České republiky daňové povinnosti organizací a občanů a poskytuje daňová osvobození a jiné úlevy. Smlouva vstoupí v platnost na základě vzájemných oznámení vlád obou států, že byly splněny ústavní požadavky pro vstup smlouvy v platnost.

přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu,

se dohodly takto:

Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).

1. Tato smlouva se uplatňuje na daně z příjmu, ukládané jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.

2. Za daně z příjmu se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu nebo z části příjmu včetně daní ze zisku ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z celkového objemu mezd či platů vyplácených podniky.

3. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou:

a) v Indonésii

daň z příjmů, ukládanou podle Undang-undang Pajak Penghasilan 1984 (Zákon č. 7 z r. 1983), vyjma daně z příjmu placené podle kontraktů o podílu na výrobě, pracovních smluv a jiných podobných smluv v odvětví těžby nafty a zemního plynu a jiných těžebních odvětvích;

(dále nazývané "indonéská daň");

b) v České republice:

(i) daň z příjmů fyzických osob;

(ii) daň z příjmů právnických osob;

(iii) daň z nemovitostí;

(dále nazývané "česká daň").

4. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na daně stejného nebo podobného druhu, které budou ukládány po podpisu této smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí podstatné změny, které byly provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.

1. V této smlouvě pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:

a) výraz "Česká republika" označuje Českou republiku,

b) výraz "Indonésie" označuje území Republiky Indonésie, tak jak je definované v jejích zákonech, a přilehlé oblasti, nad nimiž vykonává republika Indonésie svrchovaná práva nebo jurisdikci v souladu s ustanoveními Úmluvy Spojených národů o mořském právu, 1982;

c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují podle případu Českou republiku nebo Indonésii;

d) výraz "osoba" označuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;

e) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo nositele práv, považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;

f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního státu" označují podle okolností podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu nebo podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu:

g) výraz "státní příslušník" označuje:

(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního státu;

(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízené podle práva platného v některém smluvním státě;

h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu uskutečňovanou lodí nebo letadlem, které jsou provozovány podnikem jednoho smluvního státu, vyjma případů, kdy loď nebo letadlo jsou provozovány pouze mezi místy ležícími v druhém smluvním státě;

i) výraz "příslušný úřad" označuje:

(i) v případě Indonésie ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce

(ii) v případě České republiky ministra financí České republiky nebo jeho zmocněného zástupce;

2. Každý výraz, který není jinak definován, bude mít pro aplikaci této smlouvy smluvním státem význam, jenž mu náleží podle práva tohoto státu, které upravuje daně, na něž se vztahuje tato smlouva, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.

1. Pro účely této smlouvy výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria.

2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, bude její postavení určeno v souladu s následujícími pravidly:

a) Předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom státě, ve kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů).

b) Jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá stálý byt v žádném ze států, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ve kterém se obvykle zdržuje.

c) Jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.

3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.

1. Pro účely této smlouvy výraz "stálá provozovna" označuje trvalé zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.

2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:

a) místo vedení;

b) závod;

c) kancelář;

d) továrnu;

e) dílnu;

f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoli jiné místo, kde se těží přírodní zdroje.

3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:

a) staveniště, stavbu, montážní nebo instalační projekt, nebo dozorčí činnost s tím spojenou, avšak pouze trvá-li tato stavba, projekt nebo činnosti déle než 6 (šest) měsíců;

b) poskytování služeb, včetně poradenských služeb podnikem prostřednictvím jeho zaměstnanců nebo jiných pracovníků zaměstnaných tímto podnikem pro takovéto účely, avšak pouze pokud činnosti tohoto druhu (týkající se téhož nebo souvisejícího projektu) trvají na území druhého smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v souhrnu více než 3 (tři) měsíce v rámci jakéhokoliv dvanáctiměsíčního období.

4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:

a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění nebo vystavení zboží patřícího podniku;

b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění nebo vystavení;

c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;

d) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;

e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo podobných činností, které mají pro podnik přípravný nebo pomocný charakter.

5. Bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, jestliže osoba - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 7 - jedná v jednom smluvním státě na účet podniku druhého smluvního státu a má k dispozici a obvykle používá plnou moc, která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud činností tyto osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly uskutečňovány prostřednictvím trvalého zařízení, by nezakládaly existenci stálé provozovny podle ustanovení tohoto odstavce.

6. Má se za to, že pojišťovací podnik jednoho smluvního státu, vyjma případů znovu pojištění, má stálou provozovnu ve druhém smluvním státě, jestliže vybírá pojistné v tomto druhém státě nebo pojišťuje rizik,a zde umístěná prostřednictvím svého zaměstnance nebo zástupce, který není nezávislým zástupcem ve smyslu odstavce 7.

7. Má se za to, že podnik jednoho smluvního státu nemá stálou provozovnu ve smluvním státě, pokud v tomto druhém státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce za předpokladu, že tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti. Avšak pokud činnosti takového zástupce jsou vykonávány zcela nebo převážně pro podnik, nebude tento zástupe považován za nezávislého ve smyslu tohoto odstavce.

8. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem v druhém smluvním státě nebo která tam vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak). neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společností.

1. Příjmy z nemovitého majetku včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví mohou být zdaněny v tom smluvním státě, ve kterém je tento majetek umístěn.

2. (a) Výraz "nemovitý majetek" je s výhradou ustanovení pododstavců (b) a (c) definován ve shodě s právem toho smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn.

(b) Výraz "nemovitý majetek" zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na nemovitý majetek, požitky nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platy za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů.

(c) Lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek

3. Ustanovení odstavce 1 se vztahují na příjmy z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.

4. Ustanovení odstavců 1 a 3 se vztahují rovněž na příjmy z nemovitého majetku podniku a na příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu nezávislého povolání.

1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičíst:

(a) této stál provozovně

(b) prodeji zboží v tomto druhém státě stejného nebo podobného druhu jako zboží prodávaného prostřednictvím této stálé provozovny, nebo

(c) jiným podnikatelským činnostem vykonávaným v tomto druhém státě stejného nebo podobného druhu, jako činnosti, vykonávané prostřednictvím této stálé provozovny.

2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a zcela nezávisle na podniku, jehož je stálou provozovnou.

3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady podniku, vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna či jinde. Avšak takový odpočet se nepovolí u částek, pokud nějaké budou, placených (jinak než proti proplacení skutečných výdajů) stálou provozovnou ústředí podniku nebo jiné z jeho kanceláří, ve formě licenčních poplatků nebo jiných podobných plateb jako náhrady za užití patentů nebo jiných práv, nebo ve formě provize za zvlášť poskytnuté služby nebo za řídící služby, nebo, vyjma případů bankovních institucí, ve formě úroků z peněz půjčených stálé provozovně. Podobně se nezohlední při určení zisků stálé provozovny částky účtované (jinak než proti proplacení skutečných výdajů) stálou provozovnou prostředí podniku nebo jiné z jejích kanceláří, ve formě licenčních poplatků nebo jiných podobných plateb náhradou za užití patentů nebo jiných práv, nebo ve formě provize za zvlášť poskytnuté služby nebo za řídící služby nebo vyjma případů bankovních institucí, ve formě úroků z peněz půjčených ústředí podniku nebo jiné z jeho kanceláří.

4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozděleni celkových zisků podniku jeho různým částem, nevylučuje ustanovení odstavce 2, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením: použitý způsob rozdělení zisku musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.

5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro ústředí podniku.

6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.

7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.

1. Zisky podniku jednoho smluvního státu z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen v tomto státě.

2. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu, společném podniku nebo mezinárodní provozní organizaci.

Jestliže

a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo

b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu,

a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek., byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.

1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom smluvním státě, osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.

2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem dividend, daň takto stanovená nepřesáhne:

a) 10 °% hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je společnost (jiná než osobní společnost), která přímo vlastní nejméně 20% majetku společnosti vyplácející dividendy;

b) 15% hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.

Příslušné úřady smluvních států stanoví vzájemnou dohodou způsob aplikace těchto omezení.

3. Ustanovení odstavce 2 se nedotkne zdaňování společností ze zisků, z nichž jsou dividendy vypláceny.

4. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku jakož i příjmy z práv na společnosti, které jsou podle daňových předpisů státu, v němž je společnost, která rozdílí zisk rezidentem, postaveny na roveň příjmů z akcií.

5. Ustanovení odstavce 2 se nepoužije, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.

6. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně patří ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů docílených v tomto druhém státě.

7. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, má stálou provozovnu ve druhém smluvním státě, zisky této stálé provozovny mohou být bez ohledu na jakákoliv jiná ustanovení této smlouvy podrobeny dodatečné daní v tomto druhém státě v souladu s jeho právními předpisy, avšak takto uložená dodatečná daň nepřesáhne 12,5% částky takových zisků po odečtení daně z příjmů a jiných daní z příjmů ukládaných z nich v tomto druhém státě.

8. Ustanovení odstavce 7 tohoto článku se nedotknou ustanovení obsažených v jakýchkoliv kooperačních kontraktech (nebo jakýchkoli jiných obdobných kontraktech) vztahujících se k odvětví těžby nafty a zemního plnu či jinému těžebnímu odvětví.

1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě, které pobírá rezident druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. však takovéto úroky mohou být zdaněny rovněž ve smluvním státě, v němž mají zdroj, podle právních předpisů tohoto státu, ale pokud příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto uložená nepřesáhne 12,5% hrubé částky úroků.

Příslušné úřady smluvních států stanoví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.

3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 úroky, které mají zdroj v jednom smluvním státě a které pobírá vláda druhého smluvního státu včetně místních orgánů tohoto státu, centrální banky nebo jakéhokoliv jiného finančního ústavu kontrolovaného touto vládou, budou vyňaty ze zdanění v prvně zmíněném státě.

4. Pro účely odstavce 3, výrazy "centrální banka" a "finanční ústav kontrolovaný vládou" znamenají:

(a) V případě Indonésie:

(i) "Banku Indonésie" (centrální banku Indonésie);

(ii) jiný finanční ústav, jehož majetek plně vlastní vláda Indonésie, na němž se dohodnou příležitostně vlády smluvních států.

(b) V případě České republiky:

(i) Českou národní banku (centrální banka České republiky);

(ii) jiný finanční ústav, jehož majetek plně vlastní vláda České republiky, na němž se dohodnou příležitostně vlády smluvních států.

5. Výraz "úroky", použitý v tomto článku, označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo majících nebo nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů včetně prémií a výher spojených s těmito cennými papíry, obligacemi nebo dluhopisy, stejně jako příjem podobný příjmu z peněz půjčených podle daňových předpisů státu, v němž příjem vzniká.

6. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14, podle toho, o jaký případ jde.

7. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže plátcem je tento stát sám, místní úřad nebo rezident tohoto státu. Pokud však osoba platící úroky, ať je rezidentem smluvního státu nebo ne, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, v jejíž souvislosti došlo k zadlužení, z něhož je placen úrok, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, pak za zdroj takových úroků bude považován stát, v němž je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.

8. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků, nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem., kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

1. Licenční poplatky, mající zdroj v jednom smluvním státě, vyplácené rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Avšak takové licenční poplatky mohou být také zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj a v souladu s právními předpisy tohoto státu, avšak jeli příjemce skutečným vlastníkem licenčních poplatků, částka daně takto stanovená nepřesáhne 12,5% hrubé částky z licenčních poplatků. Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.

3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití jakéhokoli autorského práva k literárnímu, uměleckému nebo vědeckému dílu včetně kinematografických filmů nebo filmů a pásek pro rozhlasové a televizní vysílání, jakéhokoli patentu, ochranné známky, návrhu modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu, nebo za užití nebo právo na užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení, nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.

4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna nebo vykonává nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěny a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k a) této stálé provozovně nebo stálé základně nebo k b) podnikatelským činnostem zmíněným pod písmenem c) odstavce 1 článku 7.

V tomto případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14, podle toho o jaký případ jde.

5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar místní úřad nebo rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem v některém smluvním státě, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, které jdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.

6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují na užití, právo nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou, částku, kterou byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

1. Zisky ze zcizení nemovitého majetku, uvedeného v odstavci 2 článku 6, mohou být zdaněny v tom smluvním státě, v němž je takový nemovitý majetek umístěn.

2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou rezident jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, včetně takových zisků docílených ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

3. Zisky plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu ze zcizení letadel nebo lodí provozovaných v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku, který slouží provozu těchto letadel nebo lodí, podléhají zdanění pouze v tomto státě.

4. Zisky ze zcizení jiného majetku, než který je uveden v předchozích odstavcích, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je zcizitel rezidentem.

1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z nezávislého povolání nebo jiné nezávislé činnosti podobného charakteru, podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud nemá pravidelně k dispozici stálou provozovnu v tomto druhém smluvním státě pro účely vykonávání svých činností nebo pokud se nezdržuje v tomto druhém státě po jedno nebo více období nepřesahujících v souhrnu 91 dnů v každém daňovém roce. Jestliže má takovou stálou základnu nebo se zdržuje v tomto druhém státě na jedno nebo více období, jak bylo výše zmíněno, může být příjem zdaněn v tomto druhém státě, avšak jen ta část, kterou lze přičíst této stálé základně nebo, která plyne z tohoto druhého státu v průběhu jednoho nebo více období.

2. Výraz "nezávislé povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i samostatné činnosti lékařů, inženýrů, právníků, dentistů, architektů a účetních znalců.