1. Jestliže dopravce nebo další dopravce převezme zboží do své péče, dopravce musí na žádost odesílatele vystavit odesílateli konosament.
2. Konosament může být podepsán osobou, která má k tomu od dopravce zmocnění. Konosament podepsaný kapitánem lodi, na níž se zboží přepravuje, se pokládá za konosament podepsaný v zastoupení dopravce.
3. Podpis na konosamentu může být vlastnoruční, tištěný ve faksimile, perforovaný, vyznačen razítkem, v symbolech nebo může být učiněn jakýmikoliv jinými mechanickými nebo elektronickými prostředky, pokud to není v rozporu s právem státu, kde byl konosament vydán.
1. Konosament musí obsahovat mimo jiné tyto údaje:
a) obecnou povahu zboží, hlavní značky nutné pro identifikaci zboží, výslovné prohlášení, přichází-li to v úvahu, o nebezpečné povaze zboží, počet obalů nebo kusů a hmotnost zboží nebo jeho množství vyjádřené jiným způsobem tak, jak všechny tyto údaje poskytl odesílatel;
b) zjevný stav zboží;
c) jméno a hlavní podnikatelské sídlo dopravce;
d) jméno odesílatele;
e) příjemce, jestliže byl odesílatelem jmenován;
f) přístav nakládky podle smlouvy o námořní přepravě a datum, kdy bylo zboží převzato dopravcem v přístavu nakládky;
g) přístav vykládky podle smlouvy o námořní přepravě;
h) počet originálů konosamentu, jestliže je jich více než jeden;
i) místo vydání konosamentu;
j) podpis dopravce nebo osoby jednající v jeho zastoupení;
k) přepravné v rozsahu, v jakém má být hrazeno příjemcem, nebo jiný údaj o tom, že přepravné má hradit příjemce;
l) prohlášení, o němž je zmínka v odst. 3 článku 23;
m) prohlášení, přichází-li to v úvahu, o tom, že zboží bude nebo může být přepravováno na palubě;
n) datum nebo dobu vydání zboží v přístavu vykládky, jestliže to bylo výslovně ujednáno mezi stranami; a
o) jakékoliv zvýšené omezení nebo zvýšená omezení odpovědnosti, kde to bylo ujednáno v souladu s odst. 4 článku 6.
2. Jestliže zboží již bylo naloženo na loď a odesílatel o to požádá, dopravce musí vydat odesílateli "palubní" konosament, který vedle údajů požadovaných v odst. 1 tohoto článku musí potvrdit, že zboží bylo naloženo na jmenovanou loď nebo jmenované lodě, a datum nebo data nakládky. Jestliže dopravce již předtím vydal odesílateli konosament nebo jiný dokument opravňující k vydání takového zboží, odesílatel musí na žádost dopravce odevzdat takový dokument výměnou za "palubní" konosament. Dopravce může upravit jakýkoliv dříve vydaný dokument, aby vyhověl odesílatelovu požadavku na vydání "palubního" konosamentu, jestliže takový dokument po úpravě bude zahrnovat všechny informace, které se musí být obsaženy v "palubním" konosamentu.
3. Skutečnost, že v konosamentu chybí jeden nebo více údajů, uvedených v tomto článku, nemá vliv na právní povahu dokumentu jako konosamentu za předpokladu, že jinak vyhovuje požadavkům stanoveným v odst. 7 článku 1.
1. Jestliže konosament obsahuje údaje ohledně obecné povahy, hlavních značek, počtu obalů nebo kusů, hmotnosti nebo množství zboží, o nichž dopravce nebo jiná osoba vydávající konosament v jeho zastoupení ví nebo má rozumné důvody k podezření, že přesně neodpovídají zboží, které bylo skutečně převzato, nebo, jestliže byl vydán "palubní" konosament a zboží bylo naloženo, nebo jestliže nemá přiměřené prostředky pro kontrolu takových údajů, dopravce nebo taková jiná osoba musí uvést do konosamentu výhradu, která popisuje tyto nepřesnosti, důvody pro podezření nebo nedostatek přiměřených prostředků pro kontrolu.
2. Jestliže dopravce nebo jiná osoba vydávající konosament v jeho zastoupení opomene poznamenat na konosamentu zjevný stav zboží, má se za to, že poznamenala na konosamentu, že zboží bylo v zjevně dobrém stavu.
3. S výjimkou údajů, ohledně nichž a v jejichž rámci byla učiněna výhrada povolená podle odst. 1 tohoto článku
a) konosament je, pokud nebude prokázán opak, průkazem o tom, že dopravce převzal, nebo jestliže byl vydán "palubní" konosament, že naložil zboží na loď, jak je popsáno v konosamentu; a
b) průkaz dopravce o opaku není přípustný, jestliže konosament byl převeden na třetí osobu včetně příjemce, která jednala v dobré víře a spoléhala na popis zboží obsažený v konosamentě.
4. Konosament, který neuvádí přepravné ani jiným způsobem nenaznačuje, že přepravné má hradit příjemce, jak to je stanoveno v odst. 1, pododstavci k) článku 15, ani neuvádí zdržné, které naběhlo v přístavu nakládky a jež je povinen zaplatit příjemce, je průkazem, pokud nebude prokázán opak, o tom, že příjemce není povinen hradit ani přepravné ani zdržné. Dopravcův průkaz o opaku není však přípustný, jestliže byl konosament převeden na třetí osobu včetně příjemce, která jednala v dobré víře a spoléhala na to, že v konosamentu takový údaj uveden nebyl.
1. Má se zato, že odesílatel se zaručil dopravci za přesnost údajů, které se vztahují na obecnou povahu zboží, jeho značky, počet, hmotnost a množství, jak je udal za účelem jejich uvedení do konosamentu. Odesílatel musí nahradit škodu dopravci za ztrátu vyplývající z nepřesností takových údajů. Odesílatel zůstává odpovědným, i když konosament převedl na třetí osobu. Právo dopravce na takovou náhradu škody nikterak neomezuje jeho odpovědnost podle smlouvy o námořní přepravě vůči jakékoliv jiné osobě než odesílateli.
2. Jakýkoliv záruční dopis nebo ujednání, jimiž se odesílatel zavazuje nahradit škodu dopravci za ztrátu, vyplývající z toho, že dopravce nebo osoba jednající v jeho zastoupení vydala konosament, aniž učinila výhradu ohledně údajů sdělených odesílatelem za účelem jejich uvedení do konosamentu nebo ohledně zjevného stavu zboží, jsou neplatné a neúčinné vůči jakékoliv třetí osobě včetně příjemce, na niž byl konosament převeden.
3. Takový záruční dopis nebo ujednání jsou platné vůči odesílateli, pokud dopravce nebo osoba jednající v jeho zastoupení tím, že upustila od výhrady, o níž se zmiňuje odst. 2 tohoto článku, nezamýšlí podvést třetí osobu včetně příjemce, která při svém jednání spoléhá na popis zboží v konosamentu. Jestliže v tomto posledním případě opomenutá výhrada se vztahuje k údajům, které sdělil odesílatel za účelem jejich uvedení do konosamentu, dopravce nemá právo na náhradu škody od odesílatele podle odst. 1 tohoto článku.
4. V případě zamýšleného podvodu, o němž je zmínka v odst. 3 tohoto článku, dopravce odpovídá, aniž má výhody omezení odpovědnosti stanoveného v této Úmluvě, za ztrátu, která postihla třetí osobu včetně příjemce, protože při svém jednání spoléhala na popis zboží v konosamentě.
Jestliže dopravce vydá jiný dokument než konosament, aby byl podán průkaz o převzetí zboží k přepravě, takový dokument je, pokud nebude prokázán opak, průkazem o uzavření smlouvy o námořní přepravě a o převzetí zboží dopravcem, jak je v něm popsáno.
1. Jestliže příjemce nepředá dopravci písemné oznámení o ztrátě nebo poškození, specifikující obecnou povahu takové ztráty nebo poškození, nejpozději v pracovní den po dni, kdy bylo zboží předáno příjemci, takové předání zboží je průkazem, pokud nebude prokázán opak, že dopravce vydal zboží, jak je popsáno v přepravním dokladu nebo, jestliže takový doklad nebyl vydán, že jej vydal v dobrém stavu.
2. Jestliže ztráta nebo poškození nejsou zjevné, použije se obdobně ustanovení odst. 1 tohoto článku, jestliže písemné oznámení nebylo předáno do 15 dnů následujících po dni, kdy zboží bylo předáno příjemci.
3. Jestliže stav zboží v době, kdy bylo předáno příjemci, byl podroben společné zjišťovací prohlídce nebo kontrole stran, nemusí být předáno písemné oznámení o ztrátě nebo poškození, které byly zjištěny v průběhu této prohlídky nebo kontroly.
4. V případě jakékoli skutečné nebo předpokládané ztráty nebo poškození dopravce a 2příjemce si musí vzájemně poskytnout všechny přiměřené podmínky pro kontrolu a přepočítání zboží.
5. Žádná náhrada nebude poskytnuta za škodu vyplývající z opožděného dodání, jestliže písemné oznámení nebylo předáno dopravci do 60 dnů po dni, kdy zboží bylo předáno příjemci.
6. Jestliže zboží bylo vydáno dalším dopravcem, každé oznámení předané mu podle tohoto článku má stejné účinky, jako kdyby bylo předáno dopravci, a každé oznámení předané dopravci má účinky, jako kdyby bylo předáno takovému dalšímu dopravci.
7. Jestliže dopravce nebo další dopravce nepředal odesílateli písemné oznámení o ztrátě nebo poškození, specifikující obecnou povahu takové ztráty nebo poškození nejpozději do 90 dnů následujících po tom, co došlo ke ztrátě nebo poškození, nebo po vydání zboží v souladu s odst. 2 článku 4, podle toho, co je pozdější, nepodání takového oznámení je průkazem o tom, že dopravce nebo další dopravce neutrpěl ztrátu ani poškození následkem zavinění nebo nedbalosti odesílatele, jeho zaměstnanců nebo zmocněnců.
8. Pro účely tohoto článku oznámení učiněné osobě, jednající v zastoupení dopravce nebo dalšího dopravce včetně kapitána nebo důstojníka, který pečuje o loď, nebo osobě jednající v zastoupení odesílatele, se pokládá za dané dopravci, dalšímu dopravci popřípadě odesílateli.
1. Každá žaloba týkající se přepravy zboží podle této Úmluvy je promlčena, jestliže soudní nebo rozhodčí řízení nebylo zahájeno do dvou let.
2. Promlčecí lhůta počíná běžet dnem, kdy dopravce vydal zboží nebo jeho část, a v případech, kde nebylo žádné zboží vydáno, poslední den, kdy mělo být zboží vydáno.
3. Den, kdy počíná běžet promlčecí lhůta, není zahrnut do této lhůty.
4. Osoba, proti níž je nárok uplatněn, může kdykoliv v průběhu promlčecí lhůty prodloužit tuto lhůtu písemným prohlášením daným osobě uplatňující nárok. Tato lhůta může být znovu prodloužena dalším prohlášením nebo prohlášeními.
5. Osoba, která byla uznána odpovědnou, může podat žalobu na náhradu škody i po uplynutí promlčecí lhůty stanovené v předchozích odstavcích, jestliže ji podá v lhůtě povolené právem státu, kde řízení bylo zahájeno. Povolená lhůta však nesmí být kratší než 90 dnů počínající ode dne, kdy osoba, která podala žalobu na náhradu škody, uspokojila nárok nebo kdy byla obeslána v řízení o žalobě proti ní.
1. V soudním řízení, týkajícím se přepravy zboží podle této Úmluvy, může žalobce podle své volby podat žalobu u soudu, který je příslušný podle právního řádu státu, kde má soud své sídlo a v jehož obvodu leží jedno z těchto míst:
a) hlavní podnikatelské sídlo nebo, jestliže neexistuje, obvyklé bydliště žalovaného; nebo
b) místo, kde byla smlouva uzavřena, za podmínky, že žalovaný tam má své podnikatelské sídlo, pobočku nebo zastoupení, jehož prostřednictvím byla smlouva uzavřena; nebo
c) přístav nakládky nebo přístav vykládky; nebo
d) jakékoliv jiné místo, které bylo k tomu účelu určeno ve smlouvě o námořní přepravě zboží.
2. a) Bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku žaloba může být podána u soudů jakéhokoliv přístavu nebo místa ve smluvním státě, v němž loď použitá k přepravě nebo jakákoliv jiná loď náležející stejnému vlastníku, může být zadržena v souladu s platným právním řádem tohoto státu a mezinárodním právem. V takovém případě však na žádost žalovaného musí svou žalobu přenést podle své volby osoba uplatňující nárok do jednoho z míst soudní příslušnosti, na která se odkazuje v odst. 1 tohoto článku jako na příslušná k rozhodnutí o nároku, avšak před takovým přenesením žaloby žalovaný musí poskytnout dostatečnou záruku k zabezpečení úhrady dle jakéhokoliv rozhodnutí, jež může být později vydáno ve prospěch osoby uplatňující nárok na základě její žaloby.
b) O všech otázkách, které se týkají přiměřenosti záruky nebo i záruky vůbec, rozhodne soud přístavu nebo místa zadržení.
3. V místě, které není uvedeno v odst. 1 nebo 2 tohoto článku, nemůže být zahájeno soudní řízení týkající se přepravy zboží podle této Úmluvy. Ustanovení tohoto odstavce nejsou na překážku pravomoci smluvních států, pokud jde o prozatímní a ochranná opatření.
4. a) Jestliže byla podána žaloba u soudu příslušného podle odst. 1 nebo 2 tohoto článku nebo jestliže takový soud vynesl rozhodnutí, nová žaloba nemůže být podána mezi týmiž stranami z týchž důvodů, ledaže by rozhodnutí soudu, u něhož byla podána první žaloba, nebylo vykonatelné ve státě, v němž bylo zahájeno nové řízení;
b) pro účely tohoto článku nelze považovat za podání nové žaloby, jestliže bude zahájeno řízení za účelem zajištění výkonu rozhodnutí;
c) pro účely tohoto článku nelze považovat za podání nové žaloby, jestliže žaloba bude přenesena k jinému soudu v tomtéž státě nebo k soudu v jiném státě v souladu s odst. 2.a) tohoto článku.
5. Nehledě na ustanovení předchozích odstavců je ujednání, jímž se určuje místo, kde osoba uplatňující nárok může podat žalobu, učiněné stranami poté, co vznikl nárok podle smlouvy o námořní přepravě, platné.
1. Za podmínek stanovených v tomto článku strany mohou stanovit ujednáním písemně potvrzeným, že jakýkoliv spor, který může vzniknout v souvislosti s přepravou zboží podle této Úmluvy, bude předložen rozhodčímu orgánu.
2. Jestliže smlouva o provozu lodi nebo smlouva o nájmu lodi obsahuje ustanovení, že spory, které z ní vzniknou, budou předloženy rozhodčímu řízení a konosament vydaný na základě těchto smluv neobsahuje zvláštní poznámku o tom, že takové ustanovení je závazné pro držitele konosamentu, dopravce se nemůže dovolávat takového ustanovení proti držiteli, který nabyl konosamentu v dobré víře.
3. Rozhodčí řízení na základě volby osoby uplatňující nárok bude zahájeno v jednom z těchto míst:
a) místo ve státě, na jehož území leží
i) hlavní podnikatelské sídlo žalovaného nebo jestliže neexistuje, obvyklé bydliště žalovaného; nebo
ii) místo, kde byla uzavřena smlouva, za podmínky, že žalovaný tam má své podnikatelské sídlo, pobočku nebo zastoupení, jehož prostřednictvím byla smlouva uzavřena; nebo
iii) přístav nakládky nebo přístav vykládky; nebo
b) jakékoliv jiné místo, které bylo k tomu účelu určeno v rozhodčí doložce nebo smlouvě.
4. Rozhodce nebo rozhodčí soud bude postupovat podle ustanovení této Úmluvy.
5. Ustanovení odst. 3 a 4 tohoto článku se pokládají za součást každé rozhodčí doložky nebo smlouvy a jakékoli ustanovení takové doložky nebo smlouvy, které s nimi není v souladu, je neplatné a neúčinné.
6. Nic v tomto článku se nedotýká platnosti smlouvy o rozhodčím řízení, které bylo uzavřeno stranami poté, co vznikl nárok podle smlouvy o námořní přepravě.
1. Jakákoliv podmínka ve smlouvě o námořní přepravě, konosamentě nebo v jakémkoliv jiném dokumentu, jenž je průkazem o smlouvě o námořní přepravě, je neplatná a neúčinná v rozsahu, v jakém přímo nebo nepřímo odporuje ustanovením této Úmluvy. Neplatnost takové podmínky se nedotýká platnosti jiných ustanovení smlouvy nebo dokumentu, jehož je dotyčné ustanovení součástí. Doložka, jíž se postupují výhody pojištění zboží ve prospěch dopravce nebo jakákoliv podobná doložka, je neplatná a neúčinná.
2. Nehledě na ustanovení odst. 1 tohoto článku dopravce může zvýšit svou odpovědnost a své povinnosti podle této Úmluvy.
3. Jestliže je vydán konosament nebo jakýkoliv jiný dokument, jenž je průkazem o námořní přepravě, musí obsahovat prohlášení, že přeprava se řídí ustanoveními této Úmluvy, která činí neplatnou jakoukoliv podmínku, která se od nich odchyluje ke škodě odesílatele nebo příjemce.
4. Jestliže osoba uplatňující nárok týkající se zboží utrpěla ztrátu následkem podmínky, která je neplatná a neúčinná na základě tohoto článku nebo následkem opominutí prohlášení, o němž se zmiňuje odst. 3 tohoto článku, dopravce musí poskytnout náhradu v požadovaném rozsahu, aby osobě uplatňující nárok byla poskytnuta náhrada v souladu s ustanoveními této Úmluvy za ztrátu zboží nebo jeho poškození, jakož i za opožděné dodání zboží. Mimoto dopravce musí nahradit náklady, které vznikly osobě uplatňující nárok při výkonu jejího práva za podmínky, že náklady, vzniklé v důsledku žaloby, na niž se vztahuje předchozí ustanovení, mají být určeny v souladu s právním řádem státu, kde bylo zahájeno řízení.
1. Nic v této Úmluvě nebrání tomu, aby bylo použito ustanovení smlouvy o námořní přepravě nebo vnitrostátního práva upravujícího rozvrh společné havárie.
2. S výjimkou článku 20 ustanovení této Úmluvy týkající se odpovědnosti dopravce za ztrátu zboží nebo jeho poškození, rovněž určují, zda příjemce může odepřít příspěvek do společné havárie a odpovědnost dopravce nahradit příjemci škodu za takový poskytnutý příspěvek nebo za uhrazenou odměnu za záchranu.
1. Tato Úmluva neupravuje práva a povinnosti dopravce, dalšího dopravce a jejich zaměstnanců a zmocněnců, které byly stanoveny v mezinárodních úmluvách nebo vnitrostátním právem vztahujícím se na omezení odpovědnosti vlastníků námořních lodí.
2. Ustanovení článku 21 a 22 této Úmluvy nebrání, aby bylo použito kogentních ustanovení jakékoliv jiné mnohostranné úmluvy, která k datu této Úmluvy již nabyla účinnosti, týkajících se otázek upravených v uvedených článcích, za podmínky, že spor vznikne výlučně mezi stranami, které mají své hlavní obchodní sídlo ve státech, které jsou členy takové jiné úmluvy. Tento odstavec se však nedotýká použití odst. 4 článku 22 této Úmluvy.
3. Žádná odpovědnost nevzniká podle ustanovení této Úmluvy za škodu způsobenou jadernou nehodou, jestliže provozovatel jaderného zařízení odpovídá za takovou škodu:
a) buď podle Pařížské úmluvy z 29. července 1960 o odpovědnosti za škody způsobené třetím osobám v oblasti jaderné energie, jak byla upravena Dodatkovým protokolem z 28. ledna 1964 nebo podle Vídeňské úmluvy z 21. května 1963 o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody, nebo
b) na základě vnitrostátního práva, upravujícího odpovědnost za takovou škodu, za předpokladu, že takové právo je ve všech směrech stejně příznivé pro osoby , které mohou utrpět takovou škodu, jako Pařížská nebo Vídeňská úmluva.
4. Žádná odpovědnost nevzniká podle ustanovení této Úmluvy za ztrátu nebo poškození nebo opožděné dodání zavazadel, za něž dopravce odpovídá podle jakékoliv mezinárodní úmluvy nebo vnitrostátního práva, týkajících se námořní přepravy cestujících a jejich zavazadel.
5. Nic z toho, co je obsaženo v této Úmluvě, nebrání smluvnímu státu, aby použil jakékoliv jiné mezinárodní úmluvy, která k datu této Úmluvy již nabyla platnosti a jíž se závazně použije na smlouvy o přepravě zboží zásadně prováděné jiným způsobem přepravy, než je námořní přeprava. Tohoto ustanovení se také použije na pozdější revizi nebo změnu takové mezinárodní úmluvy.
1. Zúčtovací jednotka, o níž je zmínka v článku 6 této Úmluvy, je zvláštním právem čerpání, jak bylo definováno Mezinárodním měnovým fondem. Částky zmíněné v článku 6 se převedou na národní měnu státu podle hodnoty takové měny k datu rozsudku nebo k datu, které bylo stranami dohodnuto. Podle podmínek zvláštního práva čerpání hodnota národní měny smluvního státu, který je členem Mezinárodního měnového fondu, se vypočítává v souladu s metodou hodnocení, skutečně používanou Mezinárodním měnovým fondem k příslušnému datu pro jeho vlastní operace a transakce. Hodnota národní měny podle podmínek zvláštního práva čerpání smluvního státu, který není členem Mezinárodního měnového fondu, se vypočítává způsobem určeným tímto státem.
2. Nicméně státy, které nejsou členy Mezinárodního měnového fondu a jejich právní řád nedovoluje použít ustanovení odst. 1 tohoto článku, mohou v době podpisu nebo v době ratifikace, přijetí, schválení nebo přístupu nebo kdykoliv později prohlásit, že limit odpovědnosti stanovený v této Úmluvě bude stanoven pro použití na jejich území takto: 12500 peněžních jednotek za kus nebo jinou přepravní jednotku nebo 37,5 peněžních jednotek za kilogram hrubé hmotnosti zboží.
3. Peněžní jednotka uvedená v odst. 2 tohoto článku odpovídá šedesáti pěti a půl miligramu zlata při ryzosti devětset tisícin. Přepočet částek zmíněných v odst. 2 do národní měny se provádí podle vnitrostátního práva příslušného státu.
4. Výpočet uvedený v poslední větě odst. 1 a přepočet uvedený v odst. 3 tohoto článku se provádí takovým způsobem, aby vyjadřoval v národní měně smluvního státu, pokud je to možné, tutéž reálnou hodnotu jako částky v článku 6, jak je tam vyjádřena v zúčtovacích jednotkách. Smluvní státy musí sdělit depositáři jejich způsob výpočtu v souladu s odst. 1 tohoto článku nebo případně výsledky přepočtu zmíněného v odst. 3 tohoto článku v době podpisu nebo když budou ukládat své listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu nebo když využijí pro sebe možnosti dané v odst. 2 tohoto článku, a kdykoliv dojde ke změně ve způsobu takového výpočtu nebo ve výsledcích takového přepočtu.
Generální tajemník Organizace spojených národů je tímto určen za depositáře této Úmluvy.
1. Tuto Úmluvu mohou podepsat všechny státy do 30. dubna 1979 v sídle Organizace spojených národů v New Yorku.
2. Tato Úmluva podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení signatářských států.
3. Po 30. dubnu 1979 k této Úmluvě mohou přistoupit všechny státy, které nejsou signatářskými státy.
4. Listiny o ratifikaci, přijetí, schválení a přístupu budou uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů.
K této Úmluvě nesmějí být činěny žádné výhrady.
1. Tato Úmluva nabude platnosti prvního dne měsíce následujícího po uplynutí jednoho roku od data uložení dvacáté listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu.
2. Pro každý stát, který se stane smluvním státem této Úmluvy po datu uložení dvacáté listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu, tato Úmluva nabude platnosti prvního dne měsíce následujícího po uplynutí jednoho roku po uložení příslušné listiny z pověření tohoto státu.
3. Každý smluvní stát musí používat ustanovení této Úmluvy na smlouvy o námořní přepravě, které byly uzavřeny počínaje datem, kdy tato Úmluva vstoupila v platnost pro tento stát, a po tomto datu.
1. Jakmile se stane smluvní stranou této Úmluvy kterýkoliv stát, který je stranou Mezinárodní úmluvy o sjednocení některých pravidel ve věci konosamentů podepsané v Bruselu 25. srpna 1924 (Úmluva 1924), musí notifikovat belgické vládě jako depositáři Úmluvy 1924, svou výpověď uvedené Úmluvy a přitom prohlásit, že výpověď bude platná od data, kdy tato Úmluva pro ně nabude platnost.
2. Jakmile tato Úmluva nabude platnost podle odst. 1 článku 30, depositář této Úmluvy musí oznámit belgické vládě jako depositáři Úmluvy 1924 datum takového nabytí platnosti a názvy smluvních států, pro něž Úmluva nabyla platnost.
3. Ustanovení odst. 1 a 2 tohoto článku se použijí obdobně pro smluvní státy Protokolu podepsaného 23. února 1968, jímž se mění Mezinárodní úmluva o sjednocení některých pravidel ve věci konosamentu podepsané v Bruselu 25. srpna 1924.
4. Nehledě na článek 2 této Úmluvy pro účely odst. 1 tohoto článku smluvní stát může, jestliže to pokládá za žádoucí, odložit výpověď Úmluvy 1924 pozměněné Protokolem z roku 1968 nejvýše o dobu pěti let od nabytí platnosti této Úmluvy. V takovém případě bude notifikovat belgické vládě svůj úmysl. Během tohoto přechodného období však musí používat vůči smluvním státům tuto Úmluvu s vyloučením jakékoliv jiné.
1. Na žádost alespoň jedné třetiny smluvních států této Úmluvy depositář svolá konferenci smluvních států za účelem revize nebo změny Úmluvy.
2. O jakékoliv listině o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu uložené po tom, co změna této Úmluvy nabyla platnost, se má za to, že se vztahuje na Úmluvu, jak byla změněna.
1. Nehledě na ustanovení článku 32 depositář svolá podle odst. 2 tohoto článku konferenci pouze za účelem změny částky stanovené v článku 6 a v odst. 2 článku 26 nebo za účelem nahrazení obou jednotek, definovaných v odst. 1 a 3 článku 26, nebo kterékoliv z nich jinými jednotkami. Změna částek bude provedena pouze z důvodu významné změny v jejich skutečné hodnotě.
2. Depositář svolá revizní konferenci, jestliže o to požádá nejméně jedna čtvrtina smluvních států.
3. Jakékoliv rozhodnutí konference musí být učiněno dvoutřetinovou většinou zúčastněných států. Depositář sdělí změnu všem smluvním státům za účelem jejího přijetí a všem signatářským státům této Úmluvy k informaci.
4. Jakákoliv schválená změna nabude platnosti prvního dne měsíce následujícího po uplynutí jednoho roku po tom, co byla přijata dvěma třetinami smluvních států. Přijetí se uskuteční uložením příslušné oficiální listiny u depositáře.
5. Poté co změna nabyla platnost, smluvní stát, který přijal změnu, je oprávněn používat Úmluvu ve změněném znění ve svých vztazích se smluvními státy, které do šesti měsíců po schválení změny neoznámily depositáři, že nejsou vázány touto změnou.
6. O jakékoliv listině o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu uloženém poté, co změna této Úmluvy nabyla platnost se má za to, že se týká Úmluvy, jak byla změněna.
1. Smluvní stát může kdykoliv vypovědět tuto Úmluvu písemným oznámením adresovaným depositáři.
2. Výpověď se stane platnou prvního dne měsíce následujícího po uplynutí jednoho roku poté, co depositář obdržel oznámení. Jestliže je v oznámení uvedena delší doba, výpověď se stane platnou po uplynutí takové delší doby potom, co depositář obdržel výpověď.
DÁNO v Hamburku tento třicátý první den března roku tisícího devítistého sedmdesátého osmého v jednom originále, jehož anglický, arabský, čínský, francouzský, ruský a španělský text je stejně autentický.
NA DŮKAZ TOHO podepsaní zplnomocněnci, kteří
byli náležitě pověřeni svými
příslušnými vládami, podepsali
tuto Úmluvu.