Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám poslancům následující interpelaci poslance Jozefa Wagnera na vládu České republiky. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

POSLANECKÁ SNĚMOVNA

POSLANEC

JOZEF WAGNER

INTERPELACE

na vládu České republiky ve věci financování důchodového zabezpečení či pojištění

Vážení pánové,

obracím se na Vás se žádostí, aby věc financování důchodového zabezpečení či pojištění byla posouzena z hlediska použití privatizovaného majetku v souladu s § 12 odst. 2 d Zákona 92/91 Sb. o podmínkách převodu státního majetku na jiné osoby, který stanoví, že majetek FNM se může použít v souladu se schválenými privatizačními projekty též na převod privatizovaného majetku na účely důchodového pojištění.

Tuto otázku a tento námět Vám postupuji opakovaně. Z předchozích aktivit připomínám zvláště první z roku 1991.Tehdy, při projednávání návrhu výše uvedeného zákona, jsem se dotázal ministra financí, který návrh za vládu předkládat, zda a jaký názor má vláda na tento problém. Ministr financí tehdy pro opakovaných výzvách odpověděl, že vláda nemá na můj návrh názor. Sněmovny tehdejšího československého Federálního shromáždění názor měly a projevily ho schválením formulace ve výše citovaném paragrafu 12 odst. 2 d.

Opakovaně jsem pokládat otázky a interpeloval různé členy Vaší vlády nebo vládu jako celek s tímto i dalšími aspekty důchodového zabezpečení či pojištění a obdobně pojištění zdravotního. Z každé odpovědi jsem se mohl poučit, že problematice, kterou interpeluji vůbec nerozumím, že "cílem důchodového pojištění je zabezpečení dostatečných příjmů ve stáří pro každého občana. Dosažení tohoto cíle však znamená akceptovat dva základní principy, z nichž důchodové pojištění musí vycházet, a to jednak princip osobní odpovědnosti jednotlivce a jednak princip jisté garance státu. Proto také náš systém důchodového pojištění budujeme na dvou pilířích-jedním je základní systém důchodového pojištěný, založený na garanci státu a průběžném financování /důchody jsou v daném období vypláceny z pojistného, placeného ekonomicky aktivními občany v témže období/ a druhý je systém dobrovolného pojištění založený na individuální odpovědnosti a na iniciativě a na fondovém principu /důchod je občanu vyplácen z jeho vlastních nakumulovaných úspor a výnosů z nich/."

Z kontextu Vašich odpovědí a mých podnětů plyne, že je nutno učinit pokus pregnantně vyložit problém. Nikoliv proto, že bych doufal ve schopnost přesvědčit Vás o vadách vládních návrhů a postupů či dokonce v možnost jejich změn. Nikoliv. Nicméně bude velmi poučné a bude to ilustrovat Vaši politiku, když explicitně odpovíte na některé otázky. Občan bude moci informovaně určit, zda postoje stran k jeho osudu ve stáří neučiní základním dělícím znakem pro své rozhodování jako voliče.

Otázka první Bylo úmyslem vlády v důchodovém připojištění preferovat občany s vyššími příjmy, zavést zákonem solidaritu chudých s bohatými? Lidé s nejnižšími příjmy, neschopni šetřit na svůj důchod, že svých daní přispívají tak na důchod movitějších, je to tak, /státní příspěvek až 30 % vkladu/ podle názoru vlády, dobře?

Otázka druhá Uvědomuje si vláda, že komunistický režim nahrazoval důsledky neschopnosti motivovat k vyšší produktivitě práce tím, že zavedl systém nízkých nivelizovaných mezd? Režim tak okradl své občany o peníze, jimiž mohli zvýšit kvalitu svého života. Neměl-li režim dostatečné zdroje pro /potřebné i nepotřebné/ investice, akumuloval též to, oč občany okradl.

Otázka čtvrtá Vzala vláda v úvahu, že úspory občanů, kterými si mohli vylepšit stáří, jsou od roku 1990 podstatně znehodnoceny?

Je zcela bezvýznamné se přít, jestli jedna koruna kupní síly roku 1990 představuje nyní jen 0,50 či jen 0,30 Kč a že inflace v dalších letech je obvykle vyšší než úroková míra. Úspory jsou dále znehodnocovány. Je to i Váš názor?

Otázka pátá Sdílí vláda názor, že na světových kapitálových trzích je většina kapitálu úsporami na stáří?

Otázka šestá Má vláda stanovisko k názoru, že v české privatizaci byly záměrně vyloučeny z procesu privatizace a z účasti na kapitálovém trhu úspory na stáří? Tyto úspory občanů na stáří mají na základě propočtů nezávislých ekonomů hodnotu cca 2.600 miliard Kč. Pan ministr Vodička v odpovědi na interpelaci ze dne 13. prosince 1994 hovoří: "Pokud by se mělo přejít k plně kapitálovému financování důchodového zabezpečení /stejnému jako v systému důchodového připojištění/, bylo by nutné okamžitě vytvořit fond schopný krýt všechny vytvořené nároky/ jak ekonomicky aktivních důchodců/. Objem tohoto fondu by musel být 2.500 - 3.000 mld Kč. což je zhruba 2,5 až 3 násobek současného hrubého domácího produktu. "Z logiky této odpovědi je zřejmé, že vláda uvažuje v podobných dimenzích. Jeden z kritiků, významný exilový ekonom, dovozoval, že neuplatněním důchodových nároků bylo vyloučeno 90 % potenciální poptávky po privatizovaném majetku a tím stlačeny ceny. Vláda tak prodává majetek, který nevlastní, ale má jen ve správě pro občany, kteří by měli právo na užitek z tohoto majetku v budoucnosti. Starobní důchody již dnes neodpovídají ani tomu, co lidé do úspor na stáří v různých formách u státu nechali a v budoucnu to bude ještě horší.

Otázka sedmá Mezinárodní organizace práce svými dokumenty 102 a 126 určila všeobecné minimální podmínky pro úroveň důchodů. Tyto minimální hranice pro stručnost uvádím jen v hlavních rysech: nejnižší důchod je limitován po 30-ti letech práce 45 %, vdovský 40-ti % a invalidní po 15-ti letech práce 40-ti % čisté mzdy. Otázka zní: Je si vláda vědoma, že tato čísla hovoří o základních důchodech a že v Evropě se vlády starají, aby úroveň důchodů setrvale směrem nahoru vzdalovala od předepsaných minim? Považuje vláda i řešení tohoto za ukázku, jak plníme listopadová revoluční hesla o cestě do Evropy? Považuje vláda tato hesla pro sebe za závazná?

Otázka osmá Vláda jistě ví o slibech předchozích porevolučních vlád a když jinak ne, tak prostřednictvím těch svých členů, kteří se na činnosti minulých vlád i slibech podíleli. Jednou z představ veřejnosti, těmito sliby vyvolanými, je přiblížení se v relativně krátkém časovém horizontu let k úrovni sousedního Rakouska. Ptám se Vás, vážení, uvědomujete si, že předloženými návrhy základního důchodového pojištění se tomuto sousedu strašně vzdalujeme? Rakousko dává totiž svým důchodcům 80 % jejich poslední čisté mzdy. Myslíte, že tímto způsobem budou pláže přímořských lázeňských center, horských středisek či historická centra měst vítat, alespoň mimo sezónu, české důchodce? Nebo jim chcete dopřát, prodloužením odchodu do důchodu jinou zábavu-pracovní?

Problém který Vaše vláda řeší je obtížný. To musí uznat i opozice. Životní prostředí standard všech, nejen důchodců, a jeho porovnání s vyspělejšími zeměmi, jsou závislé na výkonnosti ekonomiky. Před časem jste přesvědčili veřejnost, že znáte nejlepší a nejrychlejší reformní cestu. Ta nemohla neobsahovat i to nejlepší pro více než pětinu obyvatel. Nezbývá než Vás vyzvat k plnění slibů nebo k neschopnosti jim dostát.

Věřím, vážený pane předsedo vlády, vážený pane ministře práce a sociálních věcí, vážení páni ministři, že velmi vážně a odpovědně posoudíte možnosti řešení, které dále zmíním. Vy zmiňujete jen dvě varianty fungování systému důchodového zabezpečení či pojištění, kapitálovou a příspěvkovou. Obě takřečeno standartní, v čisté podobě. To je základní rozdíl od toho, co je již delší dobu na světě v podobě možnosti otevřené výše citovaným ustanovením zákona 92/91 Sb. V případě, že se použije privatizovaný majetek pro účely tohoto pojišťění, jeho hodnota bude vyjádřena nejspíše ze začátku v účetních cenách.

Podle údajů statistiky a podkladů ke státnímu rozpočtu jsou roční výdaje na důchody takovéto: /v mil. Kč/

Pan ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci v odpovědi na mou interpelaci a později tisku dává informace o stavu privatizace. Dosud byl privatizován majetek v účetní ceně cca za bilion Kč, zbývá ještě cca 350 miliard majetku určeného k privatizaci. Uvažujeme-li, že účetní hodnota se přemění v tržní nejméně 2,5 násobek, potom privatizace majetku o účetní ceně 200 miliard Kč by představovalo skutečnou hodnotu nejméně 500 miliard. Míra zisku jen deset procent by zaručila dividendy ve výši nejméně 25 miliard. Samozřejmě, že to řešení již nemůže být čisté. Takové by bylo, kdyby pro důchodové fondy byl vybrán majetek v nejlepší bonitě. Důchodové fondy by tak mohly hospodařit jak u takovýchto subjektů je pravidlem, s omezenými riziky, bezpečně. To vše uteklo tím, že vláda na toto řešení dosud nemá názor. Nyní nezbývá, než vložit do fondu to nejlepší z toho, co zbylo. Fond bude muset nejdříve restrukturalizovat majetek a stabilizovat své hospodaření. K tomu má čas do předpokládaného počátku nepříznivého demografického vývoje, přibližně deset let. K hospodaření fondu může prospět objem zdrojů, které převyšují zatím výdaje. Bylo by na místě, aby i tyto zdroje, neprávem čerpané v minulých letech, byly fondu nahraženy, například rovněž z privatizace. Takto posílený fond by měl šance při kombinovaném fondovém a příspěvkovém hospodaření zajistit, aby Česká republika dodržela mezinárodní standardy a dala svým občanům naději, že přestanou být chudými příbuznými svých, nyní bohatších sousedů. Takovéto řešení umožní v budoucnosti rozhodovat o snížení příspěvků na pojištění jak u zaměstnanců, tak i u zaměstnavatelů, případně o zvýšení úrovně vyplácených důchodů. Za předpokladu postupného pozdějšího prodlužování produktivního věku a zlepšení demografického vývoje je možné uvažovat o přiměřených pohybech oběma směry. Tyto starosti je třeba nejen ponechat budoucím vládám a parlamentům, ale je i věcí cti připravit jim k tomu podmínky.

V odpovědi ministra privatizace je řeč i o tom, že dosud byly pro potřeby nemocenského a důchodového pojištění akcie v nominální hodnotě 4,3 miliardy Kč. Mám za to, že je třeba uvažovat i o posílení zdrojů pro nemocenské pojištění. Nesdílím názor, že zdravotního pojištění se to netýká. V době, kdy byl přijímán zákon 92/91 Sb., bylo pod pojmem pojištění obsaženo i dnešní zdravotní pojištění. Například převod budov bývalé prvorepublikánské nemocenské pojišťovny /pokud je možno s některými z nich ještě disponovat/ a rovněž převod některých zdravotnických zařízení Všeobecné zdravotní pojišťovně by jistě prospěl jejímu hospodaření i schopnosti sledovat lépe cenové hladiny a žádám též o podrobný přehled, seznam akcií v držení Fondu národního majetku a rovněž seznam subjektů, které jsou určeny k privatizaci.

Pan premiér na jednu z mých interpelací odpověděl, že "Celá tato problematika je proto dosud ve fázi hledání optimální koncepce". Očekávám, že bude hledáno i ve směru, který jsem naznačil. Prvním krokem budiž splnění vládního programu, oddělením pojišťovnických fondů od státního rozpočtu.

S úctou