Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Předseda vlády Václav Klaus zaslal odpověď na interpelaci poslance Jozefa Wagnera dopisem ze dne 2. března 1995.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně odpověď předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslance Jozefa Wagnera. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Václav KLAUS

předseda vlády České republiky

Vážený pane poslanče,

vzhledem k tomu, že opakovaně interpelujete vládu ČR ve věci financování systému důchodového zabezpečení a vzhledem k tomu, že jak já sám, tak mnozí další. členové vlády Vám opakovaně vysvětlovali záměr a cíle vlády v této oblasti, soustředím se ve své odpovědi zejména na zodpovězení Vašich konkrétních otázek.

K otázce první:

Vámi formulovanou otázku pokládám za nepochopení vládou navrhovaného systému důchodového připojištění. V první řadě je nutné podotknout, že systém důchodového připojištění je koncipován z hlediska státního příspěvku tak, že jeho výše klesá s růstem příspěvku placeného občanem.Je to tedy systém zvýhodňující občany, kteří chtějí (nebo mohou) na své důchodové připojištění přispívat nižšími částkami.

K otázce druhé a třetí:

Tyto dvě otázky jsou pro mne nesrozumitelné a nejsem schopen na ně odpovědět.

K otázce čtvrté:

Otázka úspor a jejich zhodnocení, či. znehodnocení je otázkou individuálního rozhodnutí, nikoliv otázkou pro Váš normativní pohled. Každý subjekt ekonomiky se může svobodně rozhodnout, jak se svými úsporami naloží. V případě, že předpokládá, že by se jeho úspory v budoucnu znehodnocovaly potom je buď rychle spotřebovává (utrácí) nebo investuje (ukládá) do jiných výnosnějších - aktiv než je klasické spoření v peněžních ústavech.

Vašemu tvrzení však odporují praktické zkušenosti, neboť právě od roku 1990 stoupá množství vkladů (úspor) občan v peněžních ústavech, což potvrzuje tendenci, že k nedůvěře v úspory tak, jak to popisujete, nedochází.

K otázce páté

Mohu potvrdit pouze část Vašeho tvrzení, a to, že na světových kapitálových trzích je většina kapitálu podložena úsporami Nemohu však souhlasit s tou částí Vašeho tvrzení, ve které říkáte, že většina těchto úspor jsou úspory na stáří, neboť motivy člověka ke spoření jsou širší než pouze spoření na stáří (jako např. úspory pro nepředpokládané situace, bydlení, vybaveni domácnosti, vzdělání, zdraví, volný čas, spekulativní motivy, apod.).

K otázce šesté

Vaše otázka vychází z nepochopení systému základního důchodového zabezpečení, neboť jeho zdroje nejsou úsporami na stáří, ale příspěvky aktivně činného obyvatelstva na vyplácení dávek pro občany v důchodu. Tyto toky jsou permanentní, nelze tedy o zdrojích základního důchodového zabezpečení mluvit jako o kapitálu, ale jako o příspěvcích určených na okamžitou spotřebu (výplatu důchodových dávek). Příspěvky na sociální pojištění nelze kapitalizovat (jako úspory), neboť by tato možnost platila pouze v případě, že by oněch 105,3 mld. Kč důchodových dávek vyplácených v roce 1995 bylo přebytkem mezi sumou příspěvků z důchodového pojištění a dávek z něj vyplacených, což jak dobře víte neodpovídá skutečnosti.

K otázce sedmé:

Ve vládním návrhu zákona jsou relace mezi dohody a čisto mzdou, na které upozorňujete, velmi podobné. Tyto relace si mohou občané individuálně ještě vylepšit účastí v systému důchodovém při.pojištění (což je systém "úspor na stáří" v pravém slova smyslu).

K otázce osmé:

V žádném programovém dokumentu vlád předchozích, ani současné, se nehovoří "o přiblížení se v relativně krátkém časovém horizontu let k úrovni sousedního Rakouska". Pokud někdo takovou představu u veřejnosti vyvolává, tak jen opozice svými lacinými a nezodpovědnými sliby.

Co se týká úvah o tom, že by majetek (a jeho výnosy) prodávaný v rámci privatizace měl být masově převáděn na podporu důchodového (resp. zdravotního) systému, nemohu s tímto pojetím souhlasit, neboť privatizace má za úkol rasantní transformaci vlastnických vztahů směrem do soukromých rukou (což nejsou veřejnoprávní. fondy) a výnosy z privatizace státního majetku slouží k pokrytí nákladů spojených s důsledky rozhodnutí činěnými v minulosti.

Používání výnosů z privatizace státního majetku na budoucí účely je nevhodné, neboť naše budoucí životní úroveň je příležitostí a věcí usilovné a poctivé práce nás všech, nikoliv ulehčování si situace formou užití zdrojů, které jsou určeny k pokrytí nákladů doby, ve které byly vytvořeny.

S pozdravem

Vážený pan

Josef Wagner

poslanec

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR

Praha