Ministr pro správu národního
majetku a jeho privatizaci Jiří Skalický
zaslal odpověď na interpelaci poslance Michala Krause
dopisem ze dne 24. února 1995.
Podle § 89 zákona
ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu
České národní rady, v platném
znění, předkládám Poslanecké
sněmovně odpověď ministra pro správu
národního majetku a jeho privatizaci Jiřího
Skalického na interpelaci poslance Michala Krause. Odpověď
je přílohou
tohoto sněmovního tisku.
Příloha
MINISTR
PRO SPRÁVU NÁRODNÍHO MAJETKU
A JEHO PRIVATIZACI ČESKÉ REPUBLIKY
Ing. Jiří Skalický
Vážený pane
poslanče,
ve své interpelaci jste
se na mne obrátil se žádostí o odpovědi
na 18 otázek, týkajících se některých
konkrétních kroků postupu vlády při
privatizaci a restrukturalizaci rafinérsko-petrochemického
průmyslu (RPP). Přestože tato záležitost
byla již v nedávné době.předmětem
Vašeho zájmu prostřednictvím např.
interpelace na předsedu vlády, považuji za
nezbytné vzhledem k povaze Vašich otázek připomenout
vývoj a skutečnosti, které měly rozhodující
vliv na řešení této otázky.
Rafinérsko-petrochemický
průmysl je odvětvím s mimořádným
(strategickým) významem pro hospodářství
a bezpečnost ČR. Tato skutečnost byla vždy
klíčovým kriteriem při rozhodování
o transformaci (restrukturalizaci a privatizaci) odvětví.
RPP je tvořen podniky rafinérských a petrochemických
výrob a podniky distribujícími
produkty s vysokým stupněm vzájemné
provázanosti. Pro tyto vlastnosti patří RPP
k těm oborům, u kterých je nezbytné
posuzovat komplexní souvislosti jednotlivých kroků
a nelze postupovat pouze metodou privatizace jednotlivých
podniků v jejich dnešní
podobě. Proto vláda rozhodla o potřebě
restrukturalizace, resp. takového organizačního
uspořádání oboru, které umožní
optimální činnost klíčových
výrob a distribuce výrobků (především
pohonných hmot), na jejichž fungování
závisí bezpečnost a ekonomika
ČR.
Rozhodování o restrukturalizaci
a privatizaci je ovlivněno řadou vnějších
i vnitřních faktorů, mimořádně
důležitých pro chod odvětví.
Patří mezi ně především
strategicky klíčová nutnost omezení
jednostranné závislosti na dovozu ropy z jednoho
teritoria, výhody optimálního využití
druhého zdroje ropy (MERO-TKL), rostoucí konkurence
na trhu s ropnými produkty, především
pohonnými hmotami, která je - vedle převahy
kapacit v blízkosti hranic ČR - posilována
vysokými výrobními náklady domácích
producentů (a tedy i rizikem vytlačování
domácí produkce z vlastního trhu), zastaralost
a nevyhovující technický stav domácích
výrobních zařízení a omezené
možnosti zejména rafinérií investovat
z vlastních zdrojů do modernizace výroby
(především hluboké zpracování
ropy s cílem zvýšit
podíl pohonných hmot ve struktuře finálních
výrobků), bez které nelze zahraniční
konkurenci čelit. Důležitým argumentem
pro žádoucí restrukturalizaci byla rovněž
nekoordinovanost obchodní a investiční politiky
v RPP, která znesnadňuje využití
efektů z činnosti oboru v jeho vertikální
i horizontální struktuře.
Vlastní rozhodnutí
vlády o postupu restrukturalizace a privatizace vycházelo
ze skutečnosti, že rozhodujícím prvkem
pro fungování odvětví je (vedle žádoucího
rozptylu zdrojů, zajištěného výstavbou
ropovodu IKL) zachování existence rafinérských
výrob a zvýšení jejich konkurenceschopnosti
především na domácím trhu, které
podmiňuje i existenci a konkurenceschopnost navazujících
výrob (včetně důsledků pro
zaměstnanost, odbyt výrobků apod.).
To není možné bez rozsáhlých,
koordinovaných investic do modernizace obou dnešních
rafinérií a bez zajištění jejich
jednotné výrobní a obchodní politiky.
Krátkodobé zájmy jednotlivých podniků
v dnešní struktuře jsou tak přinejmenším
sekundární. Zmíněné
okolnosti vedly poradu ekonomických ministrů již
v dubnu roku 1993 k doporučení vyčlenit rafinérské
výroby z mateřských společností
a spojit je ve funkční celek, organicky provázaný
s ostatními prvky komplexu a schopný obstát
v ostré soutěži především
o domácí
trh. Tento strategický požadavek provází
rozhodování vlády po celou dobu řešení
problému. Vláda se postupně zabývala
jeho různými modifikacemi, vždy však s
ohledem na dva základní požadavky: zajistit
existenci domácí produkce rafinérií
a z toho vyplývající
potřebu silných investic do moderních technologií
a nezbytnost inovací technického, organizačního
a obchodního zázemí. Nejvýhodnějším
řešením takového zadání
v celém jeho rozsahu je výběr silného
strategického partnera, který zajistí kapitálové
investice v požadované
výši a přinese do společného
podniku potřebné technické a obchodní
know-how včetně silné pozice na středoevropském
trhu. Současně bylo doporučeno řešit
vstup tohoto partnera do rafinérií formou navýšení
základního jmění, aby se zajistil
rozvoj výroby a nebyly
blokovány volné prostředky pro tento rozvoj
např. pouze na splácení bankovního
úvěru na koupi akcií od FNM.
Všechny tyto okolnosti vývoje
a zásady řešení restrukturalizace a
privatizace RPP nejsou ovšem ničím novým,
naopak jsou dostatečně dlouho známy. opačné
argumenty neobstojí, neboť všechny tyto okolnosti
byly známy před rozhodnutím o privatizaci,
kterému současné řešení
nijak neodporuje, Byly známy i před zahájením
II. vlny kupónové privatizace. Rozhodnutí
restrukturalizaci prostřednictvím
založení České rafinérské
-společnosti a.s., jakož i její začlenění
jako jedné z dceřiných; společností
do holdingově uspořádané a.s. UNIPETROL,
je věcným řešením po celou dobu
diskutovaného zadání, vyplývajícím
nikoli z požadavků či návrhů
kteréhokoli z dotčených
subjektů potenciálních partnerů, ale
z výše zdůvodněné potřeby
optimálního uspořádání
oboru. Zahájení exkluzivních jednání
s IOC je rovněž jedním 2 kroků tohoto
věcného řešení, jehož jednotlivé
parametry (resp. jednotlivé body projednávané
smlouvy) jsou předem limitovány zásadními
požadavky české strany. Mezi tyto podmínky
patří vedle navýšení základního
jmění společnosti i rozsah a závaznost
budoucích investic, řešení základních
výrobních a obchodních vazeb na navazující
jednotky RPP, zajištění
rozhodovacího vlivu české strany v závislosti
na plnění podmínek smlouvy a dodržení
podmínek harmonogramu tohoto plnění a řada
podmínek dalších.
Stručně rekapitulováno:
vláda rozhodla o optimální organizační
struktuře, doporučila hledat partnera pro rafinérie,
který je schopen vyhovět co nejširšímu
spektru požadavků a stanovila podmínky pro
uzavření smlouvy. To je přirozený
postup a jakékoli jeho obrácení by bylo nelogické.
Vážený pane
poslanče, všechny uvedené skutečnosti
jsem považoval za nutné Vám připomenout,
neboť v nich tkví podle mého názoru
základ odpovědí na mnohé Vaše
otázky či podotázky. Některé
z nich formulujete buď na základě nepřesných
informací (jejichž zdroje ovšem neznám,
rozhodně však nemohou pocházet z dosud schválených
kroků restrukturalizace
a privatizace RPP), nebo nepřesného výkladu
přesných informací (který se Vám
pokouším nastínit), nebo na základě
přesvědčení o správnosti jiného
postupu, které Vám nemohu než ponechat. V každém
případě připojím ještě
jednotlivé a konkrétní
odpovědi na některé Vaše otázky,
abych posílil naději na odstranění
Vašich pochybností.
K otázce č.1: Za
postup transformace (restrukturalizace a privatizace) RPP nese
odpovědnost vláda, tak jako o nakládání
s majetkem státu musí rozhodovat státní
orgány, nechtějí-li ovšem porušit
zákon, ke kterémužto riziku by ovlivnění
soukromým, na věci zainteresovaným subjektem
mohlo vést. Vyzýváte-li mne k podobnému
postupu, je to, vážený pane poslanče,
přinejmenším pozoruhodné. MSNMP, MPO
a FNM jsou instituce, kterým
byla svěřena odpovědnost za návrh
a realizaci vlastního řešení. Při
přípravě návrhu ovšem probíhala
a probíhá řada konzultací se zainteresovanými
stranami a mohu Vás ujistit, že tyto (pokud ovšem
pod takovým pojmem rozumíme alespoň přibližně
stejný okruh subjektů)
měly po více než dva roky možnost bohatě
uplatnit své podklady, jakož i své názory,
na mnoha jednáních.
K otázce č.2: Vámi
uváděné tvrzení o rozporu se zákonem
v souvislosti s rozhodnutím o privatizaci podniků
Chemopetrol Litvínov a Kaučuk Kralupy se nezakládá
na pravdě. Ostatně ani sám neuvádíte
žádné relevantní věcné
opodstatnění svého tvrzení. Je-li
pak jeho zdrojem nedorozumění, vyplývající
ze záměny pojmů "Změna privatizačního
projektu" (par. 20a zákona 171/91 Sb.) a "Výkon
akcionářských práv"
(par.20b), nemohu než Vás na zásadní
rozdílnost těchto ustanovení platného
práva upozornit.
K otázkám č.
3 a 4: Je naší povinností činit všechna
rozhodnutí, týkající se majetku diskutovaných
akciových společností, v souladu s Obchodním
zákoníkem a stanovami společností
na valných hromadách. To platí i pro realizaci
klíčového rozhodnutí o restrukturalizaci
formou sloučení podniků - k té musí
dojít na valných hromadách za účasti
akcionářů, vzešlých ze II. vlny
KP. Nejde tedy pouze o projev dobré vůle, ale
nadto i o zákonný postup.
K otázkám č.5
a 6: Dojde-li z rozhodnutí akcionářů
k fúzi podniků, budou součástí
tohoto rozhodnutí i podmínky, za jakých se
tak stane. Ocenění vkladů jednotlivých
akcionářů není jediným (ba
ani nejsložitějším) problémem celé
transakce, rozhodně však nepůjde provést
tak prostým algoritmem, jakým jste dospěl
ke koeficientu 1,86. Nemohu dále než připomenout
veškeré shora uvedené argumenty o závažnosti
řešení celého komplexu, na jehož
úspěšné realizaci v konečném
důsledku závisí životaschopnost
tohoto oboru, od níž (a nikoli pouze od krátkodobých
momentálních dílčích zájmů)
se odvíjí i ekonomické parametry (vč.
budoucí ceny akcií) tohoto odvětví.
K otázce č.7: Platí
beze zbytku shora uvedený výklad principů
řešeni. Nehodláme postupovat "odzadu",
naším zájmem je nejprve vytvořit předpoklady
a podmínky pro vznik silného celku, které
musí definovat česká strana sama. Žádný
z investorů nemůže z pohledu svých zájmů
spolurozhodovat o klíčových podmínkách
tohoto postupu.
K otázce č.8: Jakkoli
musím odkázat na výše popsaný
primární požadavek zajištění
existence a konkurenceschopnosti rafinérií jako
rozhodujícího oboru komplexu (jehož zachování
je existenční, nikoli pouze jednou z podmínek
pro fungování navazujících výrob),
připomínám, že stanovení
hlavních parametrů pro vztahy uvnitř RPP
patří k důležitým prvkům
řešení a některé z nich i k podmínkám
uzavřeni smlouvy s kterýmkoli partnerem. Nabídka
IOC není řídícím dokumentem
pro podmínky české strany. Otázka
úvěrování "zbytků"
společností je
důležitá, ještě důležitější
je však pro ně vyjasnění obchodních
vztahů a především rychlost modernizace
rafinérií, bez nichž by mohly stěží
existovat. Současně platí, že zmíněné
vyjasnění vztahů bude užitečné
i z hlediska tlaku na efektivnější hospodaření
- dlouhodobé dotování a neprůhledné
vztahy v komplexu vedou k celkovým ztrátám
a uchování života neschopných struktur.
Konečně připomínám, že
česká strana si v případě uzavření
smlouvy právě proto hodlá po stanovenou dobu
udržet silnou majetkovou či rozhodovací
účast v klíčových podnicích,
aby mohla zohlednit nezbytné potřeby a zájmy
celého složitě provázaného odvětví
RPP.
K otázkám č.9
a 10: Není zcela zřejmé, jakou tržní
cenu "RPK" máte na mysli. Pokud jde o cenu, kterou
by za vstup do České rafinérské společnosti
mělo zaplatit jako potenciální investor IOC,
tato cena je předmětem dosud neuzavřených
jednání a jakékoli komentáře
by byly spekulací. Vaše informace o investičních
nákladech na UNOCAL jsou mírně řečeno
nepřesné.
K otázce č.11: Nehodlám
s Vámi diskutovat o ceně ohnivé vody a skleněných
ozdob, na to je věc příliš vážná.
Z obsahu Vaší otázky vyplývá
zásadní nepochopení problémů,
které vláda v rámci restrukturalizace a privatizace
RPP řešila a řeší a zcela odlišný
pohled na zájmy státu. Vy pamatujete
z bezprostřední blízkosti doby, kdy se za
pouhé přísliby cetek, o nichž píšete,
prodávaly hodnoty vyšší než peníze.
Asi máme na obchody minulého režimu jiný
názor. Protože však ve své indiánské
alegorii měříte jen penězi, na tomto
místě Vám jenom připomenu
shora uvedené strategické argumenty a dále
to, že nikoli jen cena za potenciální (menšinový)
podíl na rafinérské společnosti, ale
i rozsah a závaznost budoucích investic, přínos
pro technologie, organizaci výroby a obchodu, postavení
na trhu atd. jsou tím,
co je rozhodující pro přistoupení
partnera, jehož celkový vklad musí být
podstatně hodnotnější než pouhá
cena akcií po navýšení jmění.
To je cíl nesrovnatelně celistvější,
než kterýkoli z jeho jednotlivých komponentů
sám o sobě.
K otázkám č.12-15:
Povinnou součástí všech privatizačních
projektů, předložených ve II. vlně
privatizace byl i ekologický audit, prováděný
k tomu oprávněnými subjekty. Rozsah odpovědnosti
za škody (především z doby minulé)
patří k důležitým bodům
jednání a smlouvy s potenciálním
partnerem. Stanovisko české strany je jednoznačné
- minulé škody jsou řešeny v souladu s
usnesením vlády č.123 z roku 1993, budoucí
škody se řeší v souladu s platnou legislativou.
K otázce č.16: Už
bych jen poněkolikáté opakoval obecná
východiska a skutečnosti, které jsou s Vaší
vizí v rozporu. Udivuje mne Vaše lehkomyslná,
realitě vzdálená hra čísel.
Náš tržní prostor je neustále stlačován
konkurencí, rafinérie v dnešní podobě
nejsou schopny cenově soutěžit. Naše rafinerie
potřebují zdroje a jistotu existence.
Nevím a nechci spekulovat, kdo a proč Vás
přesvědčuje o opaku, jeho uskutečnění
by však bylo skutečným rizikem. Politická
floskule o "hospodářském zločinu"
nezní, při vší úctě, právě
z Vašich úst věrohodně - i kdyby jen
proto, protože nejde o "prodej
a ztrátu kontroly odvětví", což
byste při míře svého zájmu
o věc mohl vědět. Hospodářským
a v tomto případě i politickým zločinem
bylo zneužití strategické závislosti
na ropě z bývalého SSSR k ovládnutí
a vydrancování přirozených zdrojů
této země. Důsledkem
jsou i problémy dnešního petrochemického
průmyslu. Bylo by zřejmě možné
pokusit se o petrifikaci tohoto stavu ještě po nějakou
dobu za cenu drastických ochranářských
opatření. To by ovšem uchovalo všechna
dnešní negativa odvětví a také
se promítlo výrazně
negativně do celkového rozvoje ekonomiky ČR.
Nejde primárně o to, kdo tím strategickým
investorem je, ale za jakých podmínek může
napomoci rozvoji odvětví, jakou roli bude v tomto
rozvoji hrát stát, jaké zdroje zůstanou
použitelné pro výrobce a jaké
budou užity na splácení dluhů. Co nepřipustíme,
aby se kterýkoli investor stal bez záruk plnění
svých slibů suverénním vlastníkem
jednoho z klíčových odvětví
ekonomiky. I takových nabídek by mohlo být
dost, od soukromých i polosoukromých podniků,
z české i
nečeské strany.
K otázce č.17: Přiznám
se, že nerozumím Vaší úvaze o tom,
"kolik bude CSFB požadovat na české straně
uhradit v případě neuskutečněného
spojení RKP s IOC". Pokud vím, CSFB pracuje
jako subdodavatel pro poradenskou a právní firmu
White & Case, která se podílí na přípravě
transakčních dokumentů. Tyto služby
jdou sice mimo můj resort, není mi však ani
známo, že by byly poskytovány za jiných
než běžných podmínek. Máte-li
informace a doklady jiné, uvítám jejich zveřejnění.
K otázce č.18 a
k závěrečnému komentáři:
Vaši připomínku o snaze rozhodnout beru spíše
jako pochvalu než kritiku, jsem rád, že nejsem
členem vlády, která by za sebe nechávala
rozhodovat jiné. Pokud jde o délku diskuse, nevím,
jak Vy, ale státní orgány ve spolupráci
s odborníky se problémem
restrukturalizace a privatizace zabývají jíž
více než dva roky. Vzhledem k povaze problému,
kterou jsem se Vám usiloval vysvětlit v této
odpovědi, je Váš pocit "velmi omezeného
časového prostoru" mylný.
S pozdravem
Vážený pan
Ing. Michal Kraus,
poslanec Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR