Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ministr spravedlnosti Jiří Novák zaslal odpověď na interpelaci poslanců Pavla Hirše, Pavla Kuličky, Miroslava Kašpárka, Vítězslava Valacha a Jaroslava Ungera dopisem ze dne 30. března 1995.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně odpověď ministra spravedlnosti Jiřího Nováka na interpelaci poslanců Pavla Hirše, Pavla Kuličky, Miroslava Kašpárka, Vítězslava Valacha a Jaroslava Ungera. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážený pane poslanče,

odpovídám na Vaši interpelaci, v níž se společně s dalšími poslanci dotazujete na důvod, pro který v důsledku změny trestního zákona není některým pracovníkům železniční dopravy přiznán statut veřejného činitele.

Ke změně obsahu pojmu veřejný činitel ve smyslu § 89 odst. 9 trestního zákona došlo na základě zákona č. 175/1990 Sb. V důsledku této změny se statut veřejného činitele od 1.7.1990 nevztahuje na "pracovníky státních hospodářských, družstevních a společenských organizací".

Federální shromáždění, které uvedenou novelu trestního zákona přijímalo, se ztotožnilo s koncepcí obsaženou ve vládním návrhu tehdejší federální vlády, podle níž za veřejného činitele lze označit při splnění dalších podmínek odpovědného pracovníka státního orgánu nebo samosprávy, který se podílí na plnění úkolů státu a používá k tomu svěřených pravomocí. Skutečnost, že statut veřejného činitele je úzce spojen s výkonem pravomoci ve správě veřejných záležitostí, má naopak i ten důsledek, že veřejný činitel je v některých případech postihován za spáchaný trestný čin přísněji, než jiní pachatelé.

I když široké vymezení pojmu veřejného činitele před rokem 1990 vycházelo z předtím prosazované představy o přenášení úkolů státu na tzv. společenské organizace, i v tomto pojetí za veřejného činitele mohl být označen jen ten, kdo používal určité rozhodovací pravomoce při plnění úkolů státu. Domnívám se, že k opětovnému rozšiřování statutu veřejného činitele na zaměstnance dopravy není důvodu, zejména za situace, kdy doprava není oblastí, v níž by se uplatňovala výlučná podnikatelská působnost státu. Navíc v případě, že bychom k takovému rozšíření přistoupili, lze důvodné očekávat, že s obdobnými požadavky vystoupí i zaměstnanci řady dalších odvětví, zejména z oblasti služeb. Tím by se vyvolala vlna nesystémových zásahů do trestního zákona, jejichž praktický význam by byl sporný. Podstatné zvýšení skutečné ochrany podle mého názoru ani tak nesouvisí se zpřísněním trestní represe za určité trestné činy cestou změny trestního zákona, ale závisí především na snížení podílu latentní kriminality v této oblasti.

S pozdravem

Vážený pan

Ing. dr. Pavel Hirš

předseda Klubu poslanců LSNS

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

Praha