Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Deklarace VS OSN nejsou pro členské státy závazné, mají pouze deklarační charakter: lze jich použít pouze při morální argumentaci. Jedná se o tyto deklarace:

- Všeobecná deklarace lidských práv. Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 10. prosince 1948.

- Deklarace práv dítěte. Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 20. listopadu 1959.

- Deklarace poskytnutí nezávislosti koloniálním zemím a národům. Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 14. prosince 1960.

- Deklarace Spojených národů o odstranění všech forem rasové diskriminace. Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 20. listopadu 1963.

- Deklarace o výchově mládeže v duchu ideálů míru, vzájemné úcty a porozumění mezi národy. Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 7. prosince 1965.

- Deklarace zásad mezinárodní kulturní spolupráce. Deklaraci vyhlásilo VS OSN den 4. listopadu 1966.

- Deklarace o odstranění diskriminace žen. Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 7. listopadu 1967,

- Deklarace o územním azylu. Deklarace byla vyhlášena VS OSN dne 14. prosince 1967.

- Deklarace o pokroku a rozvoji v sociální oblasti. Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 11. prosince 1969.

- Deklarace práv duševně postižených osob. Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 16. listopadu 1974.

- Všeobecná deklarace o vykořenění hladu a podvýživy. Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 16. listopadu 1974.

- Deklarace ochrany žen a dětí v případech nouze a ozbrojených konfliktech. Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 14. prosince 1974.

- Deklarace o používání pokroku vědy a techniky v zájmu míru a ve prospěch lidstva. Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 10. listopadu 1975.

- Deklarace o ochraně všech osob před mučením a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 9. prosince 1975.

- Deklarace práv osob se sníženou pracovní schopností. Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 9. prosince 1975.

- Deklarace základních principů příspěvků masových sdělovacích prostředků k posílení míru a mezinárodního porozumění, podpoře lidských práv a zabránění rasismu, apartheidu a podněcování k válce. Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 28. listopadu 1978.

- Deklarace o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře. Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 25. listopadu 1981.

- Deklarace o právu národů na mír. Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 12. listopadu 1984.

- Deklarace základních principů spravedlnosti pro oběti zločinů a zneužití síly. Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 29. listopadu 1985.

- Deklarace lidských práv osob, které mají státní příslušnost jiné země než té, ve které žijí. Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 13. prosince 1985.

- Deklarace sociálních a právních principů ve vztahu k ochraně a prospěch dětí se speciálním odkazem na národní a mezinárodní pěstounskou péči a adopci. Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 3. prosince 1986.

- Deklarace o právu na rozvoj. Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 4. prosince 1986.

Základní závazné mezinárodní dokumenty v oblasti lidských práv přijalo Valné shromáždění OSN. Dále je uveden přehled těchto smluv ratifikovaných a vyhlášených v České republice nebo přejatých z jurisdikce Československa doplněný případnými komentáři o jejich naplňování.

Pakt schválilo VS OSN dne 16. prosince 1966, v ČSSR platí od 23. března 1976, byl vyhlášen pod číslem 120/1976 Sb.

Článek 1.

(1) Všechny národy mají právo na sebeurčení. Na základě tohoto práva svobodně určují svůj politický statut a svobodně uskutečňují svůj hospodářský, sociální a kulturní vývoj.

(2) Všechny národy mohou pro své vlastní cíle svobodně disponovat svým přírodním bohatstvím a zdroji bez újmy na jakýchkoliv závazcích vyplývajících z mezinárodní hospodářské spolupráce, založené na vzájemné spolupráci a mezinárodním právu. V žádném případě nesmí být národ zbaven svých vlastních prostředků k životní existenci.

Tento článek, uřčený zejména pro rozvojové země, jednoznačně umožňuje zavedení ochranných opatření proti vývozu surovin a poškozování životního prostředí, má prioritu i proti úmluvám GATT. Požadavek je v souladu s článkem (7) Ústavy. Bohužel naše politika jeho možností příliš nevyužívá.

Článek 2.

(2) Státy, smluvní strany tohoto Paktu, se zavazují, že zaručí, že práva formulovaná v tomto Paktu budou se uskutečňovat bez jakéhokoliv rozlišování podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení.

Překrásná deklarace! V jakém kontrastu s tisíci lidmi, kteří poznali v nedávné minulosti politickou perzekuci jenom proto, že se odmítli poklonit zločinecké politice Václava Havla a jeho kumpánů z Charty 77, že si dovolili bránit pomníky obětí nacismu, že si dovolili protestovat proti loupeži století zvané privatizace, že si dovolili protestovat proti státnímu bankrotu v oblasti sociálního zabezpečení a zdravotnictví. V jakém kontrastu s deklaracemi některých mých kolegů poslanců a představitelů současného fašismu, kteří pokládají za největší neštěstí této země obrození slovanských národů, které zabránilo genocidě podle nich méněcenné slovanské rasy! V jakém kontrastu s politikou vlády umožnit vzdělání či zajisti důstojnou lékařskou péči pouze pro příslušníky majetných sociálních vrstev! Jaký kontrast s názorem nedávno hlásaným v našem výboru, že nejlepším řešením vážného onemocnění sociálně slabých jej jejich smrt! Prostí občané této země se v důsledku současné politiky stávají občany druhé kategorie, pouhými rukojmími zajišťujícími sladký život mocenské smetánky.

Článek 6.

(1) Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo na práci, které zahrnuje právo každého na příležitost vydělávat si na živobytí svojí prací, kterou si svobodně vybere nebo přijme, a učiní příslušné kroky k ochraně tohoto práva.

(2) Opatření, jež mají být učiněna státy, smluvními stranami Paktu, k dosažení plného uskutečnění tohoto práva, budou zahrnovat programy technického a odborného zaškolení a výcviku, plány a prostředky k dosažení stálého hospodářského, sociálního a kulturního rozvoje a plné a produktivní zaměstnanosti za podmínek, zajišťujících jednotlivci základní politické a hospodářské svobody.

Tento odstavec a celá část III Paktu pojednává o sociálních záležitostech a pracovně právních vztazích, tj. oblasti, kterých se týkají též Úmluvy Mezinárodní organizace práce a Evropská sociální charta a kterou současná vládní garnitura velkoryse přehlíží nebo ostentativně ignoruje. Zatímco svět směřuje k zajištění základních práv a lidské důstojnosti i těch postižených a sociálně slabších tím, že jim zaručí určitá základní sociální práva, činí z nich naše společnost ubohé žebráčky, kteří budou prosit u forten různých "humanitárních" nadací a výborů dobré vůle či budou prosit u státostranických kádrováků, aby odvolala svou novodobou klatbu a přestala činit nátlak na potenciální zaměstnavatele na jeho propuštění či nepřijetí. Je nutno zajistit, aby se profesní politická diskriminace nevyplácela ani mistrovi v továrně, ani třeba předsedovi Akademie věd.

Stojí za to uvést, že na rozdíl od ideologického přístupu komunistického režimu je přístup OSN zcela pragmatický a na rozdíl od občanských a politických práv nepožaduje zajištění například práva na práci pro každého jedince, ale udává pouze obecný směr politiky států v této oblasti.

Domnívám se, že právě v sociální oblasti je nutno v souladu s preambulí Všeobecné deklarace lidských práv respektovat, "že je nutné, aby lidská práva byla chráněna zákonem, nemá-li člověk být donucen uchylovat se, když vše ostatní selhalo, k odboji proti tyranii a útlaku". Pokud ovšem nechceme, aby se naše země zmítala od extrémně pravých k extrémně levých režimů stejně, jako např. v Latinské Americe.

Článek 7. Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo každého člověka na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky, které zajišťují zejména:

a) odměnu, která poskytuje jako minimum všem pracovníkům:

(i) spravedlivou mzdu a stejnou odměnu za práci stejné hodnoty bez jakéhokoliv rozlišování, přičemž ženám jsou zaručeny pracovní podmínky ne horší, než jaké mají muži, se stejnou odměnou za stejnou práci:

(ii) slušný život pro ně a jejich rodiny, v souladu s ustanoveními tohoto paktu:

b) bezpečné a zdravotně nezávadné pracovní podmínky

c) stejnou příležitost pro všechny dosáhnout v zaměstnání povýšení na odpovídající vyšší stupeň, přičemž nebudou uplatňována jiná kritéria než délka zaměstnání a schopností:

d) odpočinek, zotavení a rozumné vymezení pracovních hodin a pravidelná placená dovolená, jakož i odměna ve dnech veřejných svátků.

Od režimu, který formálně hlásal princip sociální rovnosti ale v praxi ho popíral, přecházíme k systému, kde současní zbohatlíci (vzhledem k předchozí nivelizaci tam vlastně patří celá vrstva bohatých) přímo demonstrují svou výjimečnost. Odtud není daleko k dalšímu převratu, kterého se iniciativně chopí nějaký nový Gottwald.

Právo na uspokojivé pracovní podmínky a podobné předpisy nabývají na důležitosti zejména v době, kdy roli zaměstnavatelů hrají do mnohem větší míry soukromé aktivity, kde státní kontrola je obtížnější než u státních podniků.

Bohužel současný režim uplatňuje stejně jako režim minulý princip politické diskriminace odpůrců režimu v zaměstnání, odpůrci jsou propouštěni, nemají šanci na postup, jejich potenciální zaměstnavatelé jsou zastrašováni. Situace je tak daleko, že představitelé podniků i státních institucí si často netroufnou přijmout poslance opozičních stran, aby se v očích vládnoucí elity náhodou nezkompromitovali. Proto vzhledem k tradiční servilitě staronové vrstvy vedoucích podniků nevyžaduje politická diskriminace lidí v zaměstnání ani zvláštní formu donucení, stačí zavedená metoda přátelských rad, ústních a telefonních náznaků apod. V extrémním případě ovšem může podnikatel zaměstnávající nežádoucí osobu na základě podobných metod přijít nejen o státní zakázky, ale i zakázky servilních soukromých firem, servis servilních obchodních organizací apod. Tradici šedesátileté totality jsou velmi těžko zničitelné.

Článek 8.

(1) Státy, smluvní strany Paktu se zavazují zajistit:

a) právo každého na zakládání odborových organizací a právo přistupovat do odborových organizací podle vlastního výběru, podléhající pouze stanovám příslušné odborové organizace, k uplatňování a ochraně svých hospodářských a sociálních zájmů. Výkon tohoto práva nesmí být omezen žádnými omezeními kromě těch, která jsou stanovena zákonem a která jsou nezbytná v demokratické společnosti, v zájmu národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku, nebo k ochraně práv a svobod druhých:

b) právo odborových organizací na zakládání národních federací nebo konfederací a jejich práv vytvářet mezinárodní odborové organizace nebo se k nim připojit:

c) právo odborových organizací na svobodnou činnost, nepodléhající žádným omezením kromě těch, která jsou stanovena zákonem a která jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku nebo k ochraně práv a svobod druhých:

d) právo na stávku za předpokladu, že je vykonáváno v souladu se zákony příslušné země.

(2) Tento článek nebrání uložit zákonná omezení výkonu těchto práv pro příslušníky ozbrojených sil nebo policie nebo správních orgánů státu.

(3) Nic v tomto článku neopravňuje smluvní strany Úmluvy Mezinárodní organizace práce z roku 1948 o svobodě sdružování a ochraně práva organizovat se, aby přijaly zákonodárná opatření, jež prejudikovala záruky stanovené v této Úmluvě, nebo aplikovaly právo takovým způsobem, jenž by tyto záruky prejudikoval.

Na rozdíl od demokratických zemí aplikujeme automaticky na odbory základní metodiku současného českého fašismu, tj. uplatnění nálepky komunistů a estébáků. V demokratických zemích jsou právě odbory mluvčím zaměstnanecké vrstvy a jednou ze záruk sociálního smíru. Navíc nelze obecnou problematiku odborů redukovat na jejich současné reprezentanty, naopak teprve respektování odborů jako reprezentantů vrstvy zaměstnanců může vést ke vzniku potřebných odborových struktur.

Článek 9. Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo každého na sociální zabezpečení, zahrnujíc v to právo na sociální pojištění.

Zatímco všichni občané této země se v minulosti podíleli na vytváření současného národního a státního majetku, včetně prostředků určených pro sociální zabezpečení, staví se současná vládnoucí elita do úlohy vrchnosti, která milostivě přidělí tyto prostředky pouze svým oblíbencům a lokajům. Současný pokus o rozbití tradic sociálního státu, které u nás trvají přinejmenším od roku 1918, nás vracejí nejméně o století zpět.

Článek 10. Státy, smluvní strany Paktu, uznávají, že:

(1) Nejširší možná ochrana a pomoc by měla být poskytnuta rodině, která je přirozenou a základní jednotkou společnosti, zvláště k jejímu založení a po dobu, kdy odpovídá za péči a výchovu nezletilých dětí. Sňatek musí být uzavřen na základě svobodného souhlasu snoubenců.

(2) Zvláštní ochrana by měla být poskytována matkám v průběhu přiměřeného období před a po narození dítěte. Během tohoto období by pracujícím matkám měla být poskytnuta placená dovolená nebo dovolená s odpovídajícími požitky ze sociálního zabezpečení.

(3) Zvláštní opatření by měla být činěna pro ochranu a pomoc všem dětem a mládeži bez jakékoli diskriminace na základě rodinného původu nebo jiných podmínek. Děti a mládež by měly být ochraňovány před hospodářským a sociálním vykořisťováním. Jejich zaměstnávání prací, která by škodila jejich morálce nebo zdraví nebo byla nebezpečná jejich životu, nebo by mohla brzdit jejich normální vývoj, by měla být trestná podle zákona. Státy by měly také stanovit věkovou hranici, pod kterou by dětská námezdní práce měla být zakázána a trestána podle zákona.

Na rozdíl od světového vývoje je u nás postavení sociálně slabších rodin stále obtížnější, pracovně právní postavení těhotných žen a matek se zhoršilo: z toho vyplývá minimální porodnost přinášející další demografické problémy.

V sociálně slabých rodinách se stává běžným využívat práce dětí pro domácí podnikatelskou či zemědělskou činnost. Zvláštní pozornost si zaslouží postavení dětí zejména v rómských rodinách, které jsou posílány krást nebo jsou využívány k prostituci.

Článek 11.

(1) Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo každého jednotlivce na přiměřenou životní úroveň pro něj a jeho rodinu, zahrnujíce v to dostatečnou výživu, šatstvo, byt a na neustálé zlepšování životních podmínek. Smluvní státy podniknou odpovídající kroky, aby zajistily uskutečnění tohoto práva, uznávajíce pro dosažení tohoto cíle zásadní důležitost mezinárodní spolupráce, založené na svobodném souhlasu.

(2) Státy, smluvní strany Paktu, uznávajíce základní právo každého na osvobození od hladu, učiní jek

jednotlivě, tak i na základě mezinárodní součinnosti taková opatření, zahrnujíc v to zvláštní programy, jichž je zapotřebí:

a) ke zlepšení způsobů výroby, uchovávání a distribuce potravin plným využitím technického a vědeckého poznání, šířením znalostí o zásadách výživy a rozvíjením nebo reformováním zemědělských systémů takovým způsobem, aby dosáhlo nejúčinnějšího rozvoje a využití přírodních zdrojů:

b) k zajištění spravedlivé distribuce světových zásob potravin v poměru k potřebě, s přihlédnutím k problémům jak zemí dovážejících potraviny, tak zemí, které potraviny vyvážejí.

Zatímco systém sociálního zabezpečení, vlastní výroba levných potravin a státní dotace na základní potraviny umožnily v minulosti slušnou životní úroveň i sociálně slabším občanům, jsou tito lidé dnes často odkázáni na milodary ze stolů bohatých. Destrukce zemědělství způsobila naší závislost na dovozu i základních potravin.

Možnost bydlení je pro mnohá mladá manželství a mladé lidi vůbec základním limitujícím faktorem osobního rozvoje. Zatímco minulý režim měl přece několik mechanismů výstavby a pořízení bytů, dnes se bytová výstavba téměř zastavila a opatření bytu je finančně přístupné pouze pro potomky bohatých rodin. Vzhledem k nedávné nivelizaci buď kriminálních živlů nebo těch, kteří využívají legalizovaných forem kriminality, zejména formou privatizace celospolečenského vlastnictví. Kdo nekrade, ten nebydlí!

Zvláště obtížné je postavení rodin politicky perzekuovaných lidí, kteří mají velmi omezenou možnost získat adekvátní zaměstnání. Zatímco političtí vězni nejsou pravidlem, je sociální postavení občanů, kteří dávají otevřeně najevo svůj nesouhlas se současným politických systémem i postavení jejich rodin často velmi nesnadné.

Článek 12.

(1) Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo každého na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně fyzického a duševního zdraví.

(2) Státy, smluvní strany Paktu, učiní opatření k dosažení plného uskutečnění tohoto práva, která budou zahrnovat:

a) opatření ke snížení počtu potratů a kojenecké úmrtnosti a opatření ke zdravému vývoji dítěte:

b) zlepšení všech stránek vnějších životních podmínek a průmyslové hygieny:

c) prevenci, léčení a kontrolu epidemických, místních nemocí, chorob z povolání a jiných nemocí:

d) vytvoření podmínek, které by zajistily všem lékařskou pomoc a péči v případě nemoci.

Současná destrukce systému zdravotnictví a faktické upuštění od státní garance za zdravotnictví a bezplatnou lékařskou péči je podvodem prostých občanů, kteří po celý život přispívali na jeho výstavbu. Jedná se o státní bankrot srovnatelný s měnovou reformou v roce 1953.

Pokud se týče potratů, je naše statistika, ať už díky lékařským problémům (asi polovinu těhotenství je rizikových) či společenských (mnoho potratů řeší fakticky sociální problémy mladých lidí), skutečně žalostná. Zdravotní stav dětí, zřejmě díky stále horšímu životnímu prostředí, má též klesající tendenci.

Článek 13.

(1) Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo každého na vzdělání. Souhlasí, že vzdělání bude směřovat k plnému rozvoji lidské osobnosti a smyslu pro její důstojnost a posílení úcty k lidským právům a základním svobodám.

Souhlasí, že vzdělání má umožnit všem osobám účinnou účast ve svobodné společnosti, napomáhat k vzájemnému porozumění, snášenlivosti a přátelství mezi všemi národy a všemi rasovými, etnickými a náboženskými skupinami, jakož i k rozvoji činnosti Organizace spojených národů pro zachování míru.

(2) Státy, smluvní strany Paktu, uznávají, že se zřetelem na dosažení plného uskutečnění tohoto práva:

a) základní vzdělání bude povinné a svobodně přístupné pro všechny:

b) středoškolské vzdělání ve svých různých formách, zahrnujíc v to technické a odborné středoškolské vzdělání, bude všeobecně umožněno a zpřístupněno pro všechny všemi vhodnými prostředky a zejména postupným zaváděním bezplatného vzdělání:

c) vyšší vzdělání bude rovněž zpřístupněno pro všechny, a to podle schopností všemi vhodnými prostředky a zejména postupným zaváděním bezplatného vzdělání:

d) elementární vzdělání osob, které nezískaly nebo nedokončily základní vzdělání, bude pokud možno povzbuzováno nebo zintenzívněno:

e) bude na všech stupních aktivně usilováno o rozvoj školského systému, bude zaveden přiměřený systém stipendií a soustavně budou zlepšovány materiální podmínky vyučujících.

(3) Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují respektovat svobodu rodičů, případně poručníků, zvolit pro jejich děti jiné školy než ty, které byly zřízeny veřejnými orgány, které odpovídají takové minimální úrovni vzdělání, jaká je stanovena nebo schválena státem, a zajišťovat náboženskou a morální výchovu jejich dětí ve shodě s jejich vlastním přesvědčením.

(4) Žádná z částí tohoto článku nemá být vykládána jako vměšování do svobody jednotlivců a organizací zřizovat a řídit výchovné instituce, vždy však za podmínek zachování zásad stanovených v odst. 1 tohoto článku a požadavků, že vzdělání poskytované v takových institucích má odpovídat minimální úrovni stanovené státem.

Současný proces rušení bezplatného vzdělání na vysokých školách je v přímém rozporu s koncepcí OSN postupného zavádění bezplatného vysokoškolského vzdělání. Od systému umožňujícímu vzdělání i pro sociálně slabší studenty, kteří mají potřebné schopnosti, přecházíme na systém vzdělání pouze pro bohaté.

Bohužel i materiální podmínky vyučujících, stejně jako materiální podmínky těch kteří se ještě nenaučili krást, má stále klesající tendenci. Nejen díky nízkým příjmům rostoucím pomaleji než ceny, ale zejména odbouráním státní intervence a státní garance v sociální oblasti, zdravotnictví apod.

Pamatuji se, že když jsem nastoupil do školy, byla každá učebna ozdobena obrazem prezidenta republiky Klementa Gottwalda. jako dítě jsem to snášel dobře, zvláště když mi tenkrát tuto osobnost tak optimisticky vykresloval současný předseda naší sněmovny: později se můj vztah k této osobnosti poněkud vyhrotil. Proto ve mne nevzbuzuje nejlepší pocity, když dnes vidím v učebnách viset obraz dnešního prezidenta: dnes na mne oslavné básně pana předsedy Sněmovny, tentokrát na Václava Havla, již nějak nepůsobí, mám naopak občas chuť označkovat takové obrazy rudou barvou symbolicky prolité krve. Pravda, mládí hříchu nečiní a ti dnešní školáci se s tím též v dospělosti snad nějak vyrovnají. Přesto by moje přesvědčení uvítalo, kdyby existovaly též školy bez takové ozdoby. Ovšem dětí nemaje nemám ani nároku činiti si takové požadavky.

Článek 15.

(1) Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo každého:

a) účastnit se kulturního života:

b) užívat plodů vědeckého pokroku a jeho využití:

c) požívat ochrany morálních a materiálních zájmů, které vyplývají z jeho vědecké, literární nebo umělecké tvorby.

(2) Opatření, která mají být učiněna státy, smluvními stranami Paktu, k dosažení plného uskutečnění tohoto práva, budou zahrnovat i ta, jež jsou nutná pro zachování, rozvoj a šíření vědy a kultury.

(3) Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují respektovat svobodu, nezbytnou pro vědecký výzkum a tvůrčí činnost.

(4) Státy, smluvní strany Paktu, uznávají prospěch, plynoucí z povzbuzování a rozvoje mezinárodních styků a spolupráce ve vědecké a kulturní oblasti.

Místo vědeckotechnického pokroku prožíváme renesanci pavědců, šamanů a léčitelů. Svoboda umělecké tvorby a vědeckého zkoumání platí opět pouze potud, pokud "umělec" pěje oslavné ódy na prominenty současného režimu. Vysoké školy, akademie věd a podobné instituce opět více oceňuji oslavné ódy na současný režim než seriózní a nestranný vědecký a umělecký přístup.

Pakt schválilo VS OSN dne 16. prosince 1966, v ČSSR vstoupil Pakt v platnost 23. března 1976 a byl vyhlášen pod číslem 120/1976 Sb.

Článek 1. Je identický se stejným článkem předchozího paktu.

Článek 7. Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. Zvláště nebude nikdo bez svého svobodného souhlasu podrobován lékařským nebo vědeckým pokusům.

Tento článek byl opět porušen v případě Bartončík, viz kapitola 1.2.1.

(1) Nikdo nesmí být držen v otroctví: všechny formy otroctví a obchodu s otroky jsou zakázány.

(2) Nikdo nesmí být držen v nevolnictví.

(3) a) Na nikom se nesmí vyžadovat, aby vykonával nucenou nebo povinnou práci:

.....

Potom je nepochopitelné, že je u nás s takovou slávou promítán Spielbergův film "Schindlerův seznam", který dělá hrdinu z nacistického zločince který vydělává na otrocké práci vězňů. Nechápu, jak takový film mohl vzniknout v USA 120 let po smrti Abrahama Lincolna. A proč je u nás stavěn pomník Oskaru Schindlerovi, tomuto modernímu otrokáři a nacistickému zločinci? Že by opět syndrom rasové nadřazenosti potomka proroka Abrahama?

Článek 14.

(1) Všechny osoby jsou si před soudem rovny. Každý má úplně stejné právo, aby byl spravedlivě a veřejně vyslechnut nezávislým a nestranným soudem, který rozhoduje buď o jeho právech a povinnostech, nebo o jakémkoliv trestním obvinění vzneseném proti němu. Tisk a veřejnost mohou být vyloučeny z celého řízení nebo z jeho části a důvodů morálky, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti nebo tehdy, když si toho vyžaduje soukromý zájem stran, nebo mohou být vyloučeny v rozsahu, který je podle přísného mínění soudu nutný při zvláštních okolnostech, kdy by zveřejnění prejudikovalo zájmy spravedlnosti: avšak každý rozsudek vynesený v trestní nebo občanskoprávní věci bude zveřejněn s výjimkou případů, kdy zájem mladistvých osob vyžaduje jiný postup nebo kdy se řízení týká manželských sporů nebo opatrovnictví dětí.

(6) Jestliže bylo někomu dokázáno spáchání trestného činu a jestliže byl tento důkaz později vyvrácen nebo byl zproštěn obžaloby na základě toho, že nějaká nová skutečnost přesvědčivě ukazuje, že výrokem soudu byl porušen zákon, poskytne se tomu, kdo byl potrestán na základě takového důkazu, náhrada podle zákona, pokud se nedokáže, že včasné uvedení ve známost dříve neznámé skutečnosti nejde zcela nebo částečně na vrub této osoby.

(7) Trestní stíhání nelze zahájit proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž čin skončilo pravomocným rozhodnutím soudu, jímž byl obžalovaný uznán vinným nebo jímž byl obžaloby zproštěn.

Jak je podrobně doloženo jinde, tyto principy nejsou důsledně uplatňovány u politických procesů.

Článek 19.

(1) Každý má právo zastávat svůj názor bez překážky.

(2) Každý má právo na svobodu projevu: toto právo zahrnuje svobodu vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem, prostřednictvím umění nebo jakýmikoliv jinými prostředky podle vlastní volby.

(3) Užívání práv uvedených v odstavci 2 tohoto článku s sebou nese zvláštní povinnosti a odpovědnost. Může proto podléhat určitým omezením, avšak tato omezení budou pouze taková, jaká stanoví zákon a jež jsou nutná:

a) k respektování práv nebo pověsti jiných:

b) k ochraně národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku nebo veřejného zdraví nebo morálky.

Tyto principy byly porušeny např. v případech Matoušek a Tomáš.

Článek 20.

(1) Jakákoliv válečná propaganda je zakázána zákonem.

(2) Jakákoliv národní, rasová nebo náboženská nenávist, jež představuje podněcování k diskriminaci, nepřátelství nebo násilí, musí být zakázána zákonem.

Bohužel pod heslem boje proti národní, rasové či náboženské nenávisti je zabraňováno volnému šíření informací: pod heslem národní snášenlivosti jsou ochraňovány i nacistické provokace. Blíže viz kapitola 5.5.12.

Článek 28.

(1) Zřizuje se Výbor pro lidská práva (dále v Paktu nazvaný Výbor). Skládá se z osmnácti členů a vykonává funkce stanovené níže.

Snad alespoň tato instituce pomůže bránit lidská práva i v naší společnosti. Bohužel podobné mezinárodní instituce působí pomalu a velmi rozvážně.