Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č.
35/1989 Sb., o jednacím řádu České
národní rady, v platném znění,
předkládám poslancům následující
interpelaci poslankyně Petry Buzkové na ministra
životního prostředí Františka Bendu.
Interpelace je přílohou tohoto sněmovního
tisku.
Příloha
Interpelace
JUDr. Petry BUZKOVÉ
na ministra životního prostředí
Ing. Františka BENDU CSc.
Vážený pane ministře,
obracím se na Vás s žádostí o
prošetření, vysvětlení a přehodnocení
rozhodnutí Vašeho úřadu ve věci
přípravy vyhlášení národního
parku Labské pískovce.
Území, které bylo původně navrženo
k vyhlášení NP České Švýcarsko
zahrnuje rozsáhlé oblasti unikátních
pískovcových skladních měst na pravém
břehu Labe podél státní hranice se
Spolkovou republikou Německo, kaňon říčky
Kamenice s Tichou, Divokou a Ferdinandovu soutěsku a Jetřichovické
stěny s údolím říčky
Křinice.
Jedná se o cenné, lidskou činností
málo dotčené území evropského
významu. Navržený národní park
měl mít rozlohu 9683 ha, z toho 9302,91 ha (tedy
96%) pokrývají souvislé lesní porosty
naprosto mimořádné zachovalosti z hlediska
druhové skladby. Územím prochází
jediná veřejná komunikace (jedná se
o úsek Hřensko-Vysoká Lípa, celková
délka komunikace 10 km), uvnitř navrženého
NP leží pouze tři osady (jedná se o
osady při okraji NP s celkovým počtem cca
150 stálých obyvatel).
S ohledem na tyto skutečnosti vymezili přední
odborníci v oboru ochrany přírody hranice
připravovaného NP v letech 1991-92. Tento původní
návrh byl odsouhlasen i řediteli lesních
závodů Děčín a Rumburk i starosty
dotčených obcí.
Záměr o vyhlášení NP České
Švýcarsko vydalo MŽP 1. září
1992. Do května 1993 proběhlo připomínkové
řízení ve kterém se k záměru
vyjádřilo 29 dotčených úřadů
a MŽP po zapracování všech připomínek
předložilo k projednání vládě
ČR návrh zákona o NP s názvem Labské
pískovce. Návrh byl vrácen k přepracování
pro další připomínky ze strany Ministerstva
zemědělství, které byly rovněž
zapracovány a počátkem září
1993 byla dokonce podepsána dohoda na úrovni náměstků
mezi MŽP a MZe o souhlasu zúčastněných
stran se zřízením NP v původně
navrženém rozsahu.
Celý další rok se nic nedělo a MŽP,
kterému nic nebránilo předložit novou
variantu vládě k projednání tak neučinilo.
Teprve v listopadu 1994 bylo na návrh Českého
ústavu ochrany přírody a Správy Chráněné
krajinné oblasti Labské pískovce na MŽP
rozhodnuto o podniknutí dalších kroků
k vyhlášení národního parku.
15. listopadu však byly na jednání v Děčíně
vzneseny dvě námitky proti vzniku NP. První
předložil pan Urbánek za osadu Kamenická
Stráň (4 stálí obyvatelé),
druhou pan Hálek, vedoucí Obvodního inspektorátu
Lesů ČR v Děčíně (úřadu,
který by po vyhlášení NP byl pravděpodobně
zrušen, nebo převeden do působnosti Správy
NP). Pan Hálek rovněž vystoupil s vlastní
variantou národního parku o výměře
5482 ha, nazvanou varianta "Sever". Tato varianta nerespektuje
základní ochranářské cíle,
odbornou veřejností je považována za
nesmyslnou, nekvalifikovanou a nezabezpečující
ochranu a rozvoj tohoto cenného území.
Celý návrh je v rozporu se zásadami o tvorbě
NP, vytrhává z celistového území
řadu hodnotných přírodních
objektů, vynechává kaňon Kamenice
se všemi soutěskami a dokonce i Jetřichovické
stěny, které jsou nejcennějšími
prvky navrhovaného NP.
Přes všechny tyto námitky bylo vedením
MŽP rozhodnuto o přijetí takzvané varianty
"Sever".
Nechci věřit, že by ministerstvo životního
prostředí ustupovalo tak nevýznamné
nátlakové skupině jaká stojí
za variantou "Sever".
Ráda bych proto znala zdůvodnění pro
její přijetí, když je známo,
že původní návrh připravovaný
po dobu 4 let předními odborníky v oboru
ochrany přírody a nesčetněkrát
konzultovaný nejen s odbornými pracovišti ekologickými
a lesnickými, ale i všemi ostatními zainteresovanými
stranami, ustoupil před jednostranným návrhem
těžebních inženýrů.
Neobstojí ani argument o nízké zachovalosti
lesů v navrženém NP, když je známo,
že z hlediska druhové skladby nemají naše
stávající národní parky větší
procentuální zastoupení. V Krkonošském
NP se jedná dokonce o menší množství
porostů než 1 %, v NP Podyjí o méně
než 7 %, lépe si nestojí ani NP Šumava.
V oblasti původně připravené k vyhlášení
NP Labské pískovce se jedná minimálně
o 10 % zachovalých lesů z celkové zalesněné
plochy.
Dalším argumentem by se rovněž mohla stát
hrozící nezaměstnanost lesního personálu
v dotčené oblasti. Ten se však při bližším
prozkoumání jeví jako nesmyslný, neboť
v NP bude nutné nejen pokračování
lesního hospodářství, ale i řada
obnovních těžeb a výchovných
zásahů, a v případě lesního
hospodářství se toliko změní
cíl, jímž už nebude pouhá produkce,
často prováděná na úkor ekologických
funkcí lesa, ale zdravý a funkční
lesní porost v celé oblasti.
Naléhavě Vás pane ministře žádám
o přehodnocení postojů Vašeho úřadu
k celému problému a nápravě tohoto
nekvalifikovaného rozhodnutí ve prospěch
původního podloženého a logického
návrhu.