Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č.
35/1989 Sb., o jednacím řádu České
národní rady, v platném znění,
předkládám poslancům následující
interpelaci poslance Františka Kačenky na ministra
dopravy Jana Stráského. Interpelace je přílohou
tohoto sněmovního tisku.
Příloha
Praha 2. května 1995 |
Vážený pane ministře,
již na 25. schůzi Poslanecké sněmovny
PČR při projednávání zákona
o drahách jsem kromě jiného vyslovil nesouhlas
s tím, že se ke drahám přistupuje jako
k předmětu podnikání a privatizace,
nikoliv jako k věci veřejného zájmu.
Nebylo to politické gesto, ale poznatek vycházející
ze zkušeností naších předků,
kteří již v roce 1920 dospěli k závěru,
že technický, finanční a hospodářský
ráz železnic vyžaduje, aby byly spravovány
jako veřejný, nikoliv soukromý podnik. Pro
správu takovéhoto veřejného podniku
byla stanovena jako první zásada, že musí
být organizován nikoli jako úřad,
nýbrž na podkladě obchodním.
V této souvislosti nemohu jinak, než připomenout
slova ministra financí ČSR dr. Engliše, který
v rozpočtovém výboru NS v souvislosti s projednáváním
zákona o železniční přepravě
prohlásil:
"Nezáleží na tom, kdo železnice provozuje,
nýbrž jak je provozuje. Musíme trvati na tom,
aby železniční podnik, který není
pouze podnikem výdělečným, nýbrž
je veledůležitým národohospodářským
instrumentem, byl spravován tak, aby tyto veřejné
interesy byly obhájeny".
S lítostí musím konstatovat, že se dnes
zkušenostmi našich předchůdců neřídíme
a v rozporu s veřejným zájmem se připravuje
rozdělení drah na část zabývající
se přepravou osob a část zabývající
se přepravou zboží. Rozdělením
totiž vzniknou dva nerovné subjekty, z nichž
první bude muset být dotován vysokými
částkami a druhý si bude rozdělovat
zisk.
Postup poslanců PS PČR, kteří bez
znalosti věci upřednostnili zájmy soukromé
před zájmy veřejnými,není ničím
omluvitelný. Je to o to závažnější,
že veřejný zájem nemohou chránit
ani vyšší územní samosprávné
celky, a to z toho důvodu, že dosud nebyly vytvořeny.
Nemohou je však chránit ani nižší
státní orgány, např. okresní
úřady, nebo samosprávy obecní, protože
ministerstvo neuznalo ani za vhodné seznámit je
s privatizačním záměrem, podle kterého
má do soukromých rukou přejít cca
1/3 našich drah. Tento svůj dluh by mělo urychleně
splatit. Aby nedošlo k nenapravitelným chybám,
vlastní privatizace jednotlivých drah by měla
proběhnout až na základě kladného
vyjádření zainteresovaných okresních
úřadů a obecních samospráv.
Stát by si rovněž měl ve svých
rukách ponechat nástroj, jak v budoucnu reagovat
na změněné dopravní podmínky.
Vždyť během necelého století se
u nás změnily hlavní dopravní směry
4x. Za Rakouska - Uherska vedly ze severovýchodu na jihozápad,
za 1. republiky z jihovýchodu na severozápad, za
ČSSR ze západu na východ a dnes je upřednostňován
směr severozápad - jihovýchod. Z toho vyplývá,
že v různých dobách se měnil
význam jednotlivých tratí. Jako příklad
lze uvést trať Opava - Ratiboř - Berlin. Dříve
bylo po ní možné dojet do Berlína za
4 hodiny, dnes je považována za místní
a končí na naši hranici. Tento stav se však
může brzy změnit.
Způsobů, kterými by měl stát
mít možnost reagovat na změněné
dopravní podmínky je několik. Jen namátkou
uvedu dva příklady: Může si ponechat
část akcií privatizovaných tratí,
nebo tratě privatizovat bez pozemků. Pozemky může
stát majitelům pronajímat za symbolickou
cenu a na dlouhé časové období.
Vážený pane ministře,
v souvislosti s předloženou interpelací se
na Vás obracím s následujícími
otázkami:
1) Jakým způsobem bude Vámi řízené
ministerstvo hájit veřejné zájmy a
zájmy státu při restrukturalizaci a privatizaci
Českých drah?
2) Kdy budou zainteresované státní orgány
a orgány obecní samosprávy seznámeny
s privatizačním záměrem a zda ministerstvo
bude při privatizaci přihlížet k jejich
stanoviskům?
S úctou