Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ministr dopravy Jan Stráský zaslal odpověď na interpelaci poslance Františka Kačenky dopisem ze dne 30. května 1995.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně odpověď ministra dopravy Jana Stráského na interpelaci poslance Františka Kačenky. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážený pane poslanče,

dovolte mi, abych Vám odpověděl na Vaši interpelaci ve věci postupu ministerstva dopravy ČR při privatizaci a restrukturalizaci Českých drah, kterou jsem obdržel dopisem předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky pana M. Uhdeho ze dne 15. května 1995:

1. Především musím konstatovat, že z Vaší strany dochází k určitému nepochopení nejen funkce, ale zejména současného postavení státní organizace České dráhy a železnice vůbec mezi jednotlivými obory dopravy. Lze totiž pochopit, že ve dvacátých letech tohoto století železnice objektivně představovala rozhodující a svým způsobem jedinečnou organizaci zabývající se přepravou osob a zboží a Vámi tak zdůrazňovaný veřejný zájem o její funkčnost byl naprosto pochopitelný. Bohužel v současné době železnice představuje určitý fenomén pouze v některých oblastech přeprav a s ohledem na rozvoj jiných oborů dopravy, především silniční, postupně ztrácí své výhradní postavení.

2. Za této situace již podle mého názoru nemůžeme vycházet při posuzování funkčnosti a zejména výsledků hospodaření železnice pouze z veřejného zájmu, který by musel být opřen i o neustále rostoucí požadavky na státní rozpočet. Do úvahy proto musíme vzít a velice obezřetně zvažovat i další aspekty, jakými je např. hospodárnost provozu, finanční možnosti státu nejen z hlediska vlastního provozu, ale i nezbytných oprav, rekonstrukcí a celkové údržby. A právě z těchto důvodů, pokud pomineme skutečnost, že rovněž železniční doprava představuje podnikatelskou aktivitu, i když se ve většině zemí nejedná o zcela lukrativní činnost, byla nastolena otázka podnikání na železnici a z ní bezprostředně vyplývající možnost alespoň část železniční sítě na základě projeveného zájmu privatizovat.

3. Je samozřejmé, že obdobně jako při zahajování celého privatizačního procesu v naší ekonomice, tak i při posuzování dalších možností transformace a s ní související privatizace části železnice vznikla řada návrhů podporujících různé směry tohoto postupu, které byly s větší či menší mírou rozpracovány a konkretizovány. Jedním z nich byl i návrh na oddělení osobní a nákladní dopravy do samostatných subjektů. Přestože se přitom jednalo o návrh, jenž byl poměrně důkladně propracován, při následném posuzování na úrovni porady ministrů vlády ČR nenašel dostatečnou podporu a byl odmítnut. Při vědomí toho, že však státní organizace České dráhy bohužel nepředstavuje dostatečně pružný a ekonomicky se chovající subjekt, který navíc dlouhodobě vyžaduje stále vyšší dotace ze státního rozpočtu, aniž by došlo ke zcela zásadním změnám v jeho chování a současný vývoj přepravních toků v žádném případě neskýtá dostatečnou záruku dalšího rozvoje železnice v jejím stávajícím rozsahu, byla nastolena otázka, jakým způsobem dále uvažovat o jejím uplatnění. Přestože určité záruky skýtá rozvoj mezinárodní dopravy, na nějž reagujeme i budoucí výstavbou železničních koridorů, nejvíce problémů, a to zejména technických a ekonomických, se projevuje v oblasti tzv. regionální dopravy, která v mnoha případech, zejména u přeprav zboží, přestává být pro odběratele zajímavá. Za této situace stát, nejen jako vlastník, ale především jako financující místo, musí zvažovat, zda peníze daňových poplatníků použije ve stále rostoucí míře na sanaci současného a ne příliš utěšeného stavu, či zda přijme jiné, z mnoha hledisek zásadní opatření, jehož prostřednictvím se pokusí využít aktivit nestátních subjektů k zachování a očekávanému budoucímu zlepšení stávající situace. A právě tato úvaha vede k návrhu na privatizaci vybraných železničních tratí, především regionálního a tzv. koncového charakteru, která by nejen umožnila zachování stávající železniční sítě, ale současně by vedla i k postupnému vytvoření konkurenčního prostředí i v oblasti železniční dopravy.

4. Při tomto procesu, pokud bude schválen vládou České republiky, přitom předpokládáme v zásadě postupovat časem již ověřenou obecnou cestou privatizace tím způsobem, že po vyhlášení příslušné části majetku státu v právu hospodaření státní organizace České dráhy do privatizace bude mít kterákoliv fyzická a právnická osoba možnost předložit svůj návrh na způsob a formu privatizace, který bude dále posuzován na jednotlivých úrovních, čímž se vytvoří prostor i pro Vámi uváděnou možnost privatizaci řešit i za účasti státu. Předpokládáme však, že z hlediska majetku státu nebudou do privatizace v zásadě až na výjimky souvisejícími s opravárenskými kapacitami vyhlašovány pozemky. Ty by měly být nabyvatelům privatizovaného majetku pouze pronajímány. S ohledem na skutečnost, že i po privatizaci tohoto majetku bude na našem území dále působit státní organizace České dráhy a ta bude muset svoji činnost zabezpečovat na přísně ekonomické bázi, budou všechny návrhy na způsob privatizace konfrontovány s podnikatelským záměrem této organizace a ze strany ministerstva dopravy ČR nebudou doporučeny ty návrhy, které by ohrožovaly její životaschopnost. Navíc v těch případech, kdy ani jeden z předložených návrhů způsobu privatizace nebude vyhovovat stanoveným podmínkám, bude ministerstvo dopravy ČR usilovat o to, aby mohl být předmětem majetek ponechán i nadále ve státním vlastnictví.

5. K jednotlivým otázkám, které jste uvedl v závěru své interpelace, mi dovolte uvést:

a) odpověď na otázku, jakým způsobem bude ministerstvo dopravy ČR hájit veřejné zájmy a zájmy státu při restrukturalizaci a. privatizaci Českých drah, bylo již v uvedeném textu částečně odpovězeno. Současně však musím zdůraznit, že v současné době, a to i v návaznosti na zákon o dráhách, připravujeme řadu dalších opatření snižujících nejen míru rizika předpokládané privatizace, ale i vytvářejících potřebné podmínky provozování tratí. Jako příklad lze uvést řešení dotační politiky všech dopravců a přepravců, zajištění provozování dráhy v případě, kdy nabyvatel se svým podnikatelským záměrem neuspěje, zabezpečení unifikovaného provozu drah z hlediska bezpečnosti atd. Všechna tato opatření by přitom měla vstoupit v platnost právě v souvislosti s privatizací,

b) k otázce, kdy budou zainteresované státní orgány a orgány obecní samosprávy seznámeny s privatizačním záměrem a zda ministerstvo bude při privatizaci přihlížet k jejich stanoviskům lze uvést, že předpokládáme postupovat obdobným způsobem, jako při vyhlašování jiných majetků státu do privatizace. Na základě seznamu tohoto majetku schváleného vládou ČR, bude s touto nabídkou formou zveřejnění seznámena široká veřejnost, tzn. i obce. Na jejich rozhodnutí potom bude záležet, zda se tohoto procesu aktivně zúčastní. Kromě toho i při vlastním posuzování jednotlivých předložených privatizačních projektů předpokládáme v zásadě zachovat obdobný postup, jako je tomu u organizací jiných resortů. Navíc však, již z ohledem na budoucí postavení státní organizace České dráhy, počítáme s jejím zapojením do schvalovacího procesu.

S pozdravem

Vážený pan

František Kačenka

poslanec

Poslanecké sněmovny

Parlamentu České republiky

Praha