Úvodem
1/ Rok 1994 v činnosti veřejnoprávního
rozhlasu
2/ Činnost Rady Českého rozhlasu
2. 1. Základní charakteristika činnosti
2. 2. Zasedání Rady
2. 3. Nejvýznamnější projednávané okruhy otázek
2. 4. Kontakty Rady
2. 5. Rozpočet a financování Rady Českého
rozhlasu
3/ Kontrola plnění programových záměrů
Českého rozhlasu
3. 1. Úvod do problematiky
3. 2. Charakteristika jednotlivých programových okruhů
3. 3. Nejvýznamnější pořady
3. 4. Problematika zpravodajství a publicistiky
3. 5. Problematika hudebního vysílání
3. 6. Vysílání pro národnostní menšiny
3. 7. Centrum dopravních informací
3. 8. Zahraniční vysílání v roce 1994
3. 9. Další kulturní aktivity Českého rozhlasu
3. 10. Expertní činnost Rady
3. 11. Výzkumy poslechovosti
4/ Organizace a řízení Českého
rozhlasu
5/ Hospodaření Českého rozhlasu
5. 1. Charakteristika vývoje
5. 2. Kontrola hospodaření za rok 1994
5. 3. Plán a rozpočet na rok 1995
5. 4. Pronájem a prodej nemovitostí
5. 5. Rozhlasová reklama
6/ Výhledy v činnosti Českého rozhlasu
na rok 1995 a následující léta
Seznam příloh:
1. Jednací řád Rady Českého rozhlasu (ve znění novely z 6. března 1995)
2. Rozbor hospodaření Českého rozhlasu v roce 1994
3. Audit hospodaření Českého rozhlasu v roce 1994
4. Rozpočet Českého rozhlasu na rok 1995
5. Přehledy poslechovosti Českého rozhlasu v roce 1994
6. Přehledy umělecké prvovýroby Českého rozhlasu 1993 - 1994
7. Organizační struktura Českého rozhlasu (k 1. 3. 1995)
8. Síť vysílačů jednotlivých okruhů Českého rozhlasu (mapy sítí)
9. Přehled pořadů pro národnostní menšiny
10. Dokumenty k rozhlasovému středisku Pankrác
11. Přehled hospodaření Rady Českého rozhlasu v roce 1994
12. Přehled expertiz Rady Českého rozhlasu v roce 1994
13. Přehled o činnosti studií Českého rozhlasu v roce 1994
14. Zpráva o činnosti obchodního oddělení
českého rozhlasu
Poslání Českého rozhlasu spočívá
"ve službě veřejnosti", jmenovitě
v povinnosti poskytovat "objektivní, ověřené,
všestranné a vyvážené informace",
"zprostředkovávat kulturní hodnoty a
přispívat k zábavě posluchačů"
(§ 2 zák. 484/1991), a to na určité
estetické a etické úrovni. Média jsou
nesmírně důležitým činitelem
v moderní (či v postmoderní) společnosti
a v poslední době jsou i předmětem
soustředěného odborného zájmu.
Filozof Karl Raimund Popper právem připomíná,
že "proklamovaným cílem demokracie bylo
odjakživa zvyšování celkové úrovně
vzdělanosti a vytváření stále
lepších příležitostí pro
všechny", rozumí se v této souvislosti
i pro posluchače (či diváky), a odmítá
názor, že "lidem je třeba nabízet
to, co chtějí vidět" a odvolávat
se přitom na průzkum sledovanosti. Francouzský
myslitel a básník Pierre Emmanuel, který
se rovněž velmi zabýval problematikou masmédií,
doporučuje rozlišovat "mezi informací
a indoktrinací" a ve veřejnoprávních
sdělovacích prostředcích varuje před
"neprůhledností", "centralizací
moci, u privátního sektoru pak zejména před
nebezpečím "vnucovat posluchačům
vlastní pohled na svět (...), který je pohledem
konzumní společnosti". Soudí, že
rozhlas se sice také může stát "drogou",
"nástrojem na výrobu hluku", přesto
však má proti televizi jednu přednost: "Nevidět
obraz, znamená být svoboden k jeho osobnímu
utváření". Zvláštní
pozornost pak Pierre Emmanuel ve svých úvahách
o rozhlase věnuje slovesné části programu,
který chce oprostit "od přebujelého
povídání, obtíženého množstvím
refabrikovaných výrazů". Pro naplnění
těchto záměrů, jak z pasivní
masy vytvořit "aktivní lid", vymezuje
zvláštní význam regionu s jeho "společnostmi,
sdruženími, a dokonce skupinami vytvořenými
ad hoc". V jeho úvahách nepochybně zaznívá
úzkost nad budoucím osudem člověka
i nad mocí médií.
Podobný pocit spoluodpovědnosti za mediální
politiku vedl delegace 38 evropských zemí do Prahy,
kde se ve dnech 7. a 8. prosince 1994 konala 4. ministerská
konference Rady Evropy k problematice masmédií.
Delegace, vedené většinou ministry z resortů
odpovědných za mediální politiku,
po dva dny v Praze rokovaly na téma, jakým způsobem
zabezpečit odpovídající postavení
a podmínky pro nezávislost veřejnoprávních
médií v demokratické společnosti a
jak zajistit svobodu slova a ochranu novinářů
při jejich náročné, odpovědné
i nebezpečné práci. Výsledkem jednání
pražské konference bylo provolání a
doporučení vládám evropských
států; jeho text byl ve vlastním materiálu,
vytvořeným spoluprací Českého
rozhlasu a České televize, předán
všem poslancům. V něm se zdůrazňuje
- mimo jiné - "zásada svobody projevu a informace",
dále "nezávislost tváří
v tvář politické moci a tlakům, jimiž
působí soukromé zájmové skupiny
nebo veřejné úřady (orány)
a konečně "předpoklad, že všichni,
kteří se prakticky zúčastňují
práce v této oblasti", se budou chovat "etickým
a odpovědným způsobem".
Zatímco rok 1993 byl pro Český rozhlas rokem
zásadního zlomu ve smyslu reorganizačním,
tak rok 1994 můžeme považovat za období
stability, kdy nicméně dobíhalo řešení
zejména zásadních personálních
otázek a hledání optimální
programové struktury. Rok 1994 znamenal pro Český
rozhlas řešení spíše dílčích
věcných problémů, s výjimkou
dostavby RS Pankrác, soustředění na
dílčí otázky, dotváření
celého systému, včetně formulování
koncepce na další léta. V roce 1994 byla také
dokončena reforma vnitřního ekonomického
systému Českého rozhlasu; předpokládá
se, že v roce 1995 se budou základní principy
této významné reformy dále ověřovat.
Také v roce 1994 si Český rozhlas udržel
dominantní postavení v rozhlasovém vysílání
v České republice. Český rozhlas v
roce 1991 poslouchalo denně v průměru 2,9
milionu posluchačů. Za zvlášť potěšitelné
můžeme považovat skutečnost, že ve
výzkumu agentury AISA/GFK za čtvrté čtvrtletí
roku 1994 byl zaznamenán zlom ve vývoji poslechovosti
také ČRo 2 (Praha) - poprvé za uplynulé
dva roky mírný vzestup. Také u ČRo
1 (Radiožurnál) se zastavil pokles poslechovosti,
a to i přesto, že na začátku 3. čtvrtletí
byla nucena tato stanice opustit středovlnnou síť.
Vzestupu zájmu posluchačů o Český
rozhlas se dosáhlo podle názoru Rady právě
tím, že Český rozhlas neopustil ani
v náznaku nejdůležitější
principy svého vysílání, to jest objektivitu
a úplnost přinášených informací,
a tím, že celková kultura vysílání
není lacině podbízivá. Také
v práci moderátorů je zřetelná
snaha prosazovat serióznost a upřímný
zájem o posluchače. Právě serióznosti
a objektivity si ostatně podle speciálního
výzkumu agentury AISA ze závěru roku 1994
cení posluchači u Českého rozhlasu
nejvíce. Jistě není třeba zdůrazňovat,
že úspěšnost veřejnoprávního
vysílání Českého rozhlasu je
zvlášť cenná ve srovnání
s vysíláním televizním, kde kraluje
komerční Nova, a ve srovnání s tištěnými
médii, kde si nejsilnější pozici udržuje
deník Blesk.
Je třeba také zdůraznit, že ani po ztrátě
středovlnné sítě ČRo 1 - Radiožurnálu
v polovině roku ve prospěch komerční
společnosti provozující Rádio ECHO
nedošlo k zásadnímu poklesu posluchačského
zájmu této stále nejposlouchanější
stanice. Rada ČRo ovšem považuje za politováníhodné,
že v některých regionech v polovině
roku 1994 posluchači přišli o možnost
poslouchat Radiožurnál a byli tak připraveni
o své základní právo koncesionářů.
Rovněž stanici ČRo 2 - Praha velmi citelně
chybí denní vysíláni na frekvencích
VKV. Rada Českého rozhlasu bude proto usilovat o
změnu té části zákona o Českém
rozhlase, v níž jsou vyjmenovány vysílací
prostředky ČRo a kterou Rada ČR pro rozhlasové
a televizní vysílání interpretuje
tak, že tyto prostředky jsou konečné.
Otázku vysílacích sítí považuje
Rada stále za klíčovou i v roce 1995.
Při hodnocení událostí roku 1994 v
životě Českého rozhlasu nelze v úvodu
zprávy opominout personální otázky,
jejichž razantní řešení započalo
s nástupem mgr. V. Ježka 1. července 1993.
Také v průběhu roku 1994 pokračoval
v Českém rozhlase proces rušení zjevně
nadbytečných pracovních míst. Jestliže
k 1. červenci 1993 zaměstnával Český
rozhlas takřka 2 500 lidí, k 1. lednu 1995 měl
již jen 1 702 zaměstnanců. Za cílový
počet pracovních míst se považuje 1
600 zaměstnanců; toho by mělo být
dosaženo koncem roku 1995. Takový stav bude plně
odpovídat evropskému standardu ve veřejnoprávních
rozhlasech se srovnatelnou programovou aktivitou.
Za úspěch vedení Českého rozhlasu
považuje Rada také to, že se ve spolupráci
s Poslaneckou sněmovnou parlamentu ČR podařilo
prosadit Zákon o rozhlasových a televizních
poplatcích, i když s platností posunutou na
1. 4. 1995. Úspěchem je podle mínění
Rady také jednání o rozhlasovém středisku
Pankrác i následné rozhodnutí o prodeji
této stavby a o využití získaných
prostředků k důkladné rekonstrukci
současných budov Českého rozhlasu
v Praze a v dalších místech. Celou operaci
je však třeba průběžně kontrolovat
(jde o miliardové hodnoty).
Konfrontace se soukromými rozhlasovými stanicemi
přinesla nepochybně ČRo cennou zkušenost.
Je již dokázáno, že po počátečním
růstu zájmu o komerční rozhlasové
stanice se naše veřejnost začala opět
vracet k Českému rozhlasu, který je chápán
jako významný prvek stability, serióznosti
a objektivní informovanosti. Rada bude také trvale
sledovat míru dobrého vkusu v oblasti zábavy.
Výroční zpráva Rady Českého
rozhlasu o činnosti a hospodaření Českého
rozhlasu za rok 1994 je koncipována takovým způsobem,
aby přehledně a srozumitelně informovala
poslance a veřejnost o základních
otázkách práce Rady a Českého
rozhlasu v roce 1994. Po základní části,
strukturované obdobně jako v předchozích
letech, následují podrobnější
pohledy do jednotlivých oblastí činnosti,
včetně ekonomiky rozhlasu i tvorby vysílání.
Součástí zprávy jsou přílohy,
které poskytují detailní pohled k určité
problematice. Zpráva usiluje o přehlednost, jasnou
čitelnost a možnost okamžitého nalezení
požadovaných informací.
Rada byla zvolena Českou národní radou
v souladu se zákonem 484/1991 Sb. v lednu 1992 a členové
Rady převzali své dekrety 14. února 1992.
Rada ČRo je ze zákona orgánem kontrolním,
stojí mezi Parlamentem České republiky a
Českým rozhlasem. Úkoly, práva a povinnosti
Rady ČRo jsou vymezeny a charakterizovány v Jednacím
řádu Rady Českého rozhlasu, jehož
druhé novelizované znění bylo přijato
na zasedání 6. března 1995. Jednací
řád Rady Českého rozhlasu tvoří
přílohu č. 1 této zprávy.
2. 1. Základní charakteristika činnosti
Úkoly stanovené zákonem se Rada Českého
rozhlasu snažila v duchu přijatého Jednacího
řádu také ve třetím roce svého
působení zodpovědně plnit. Zatímco
v prvním roce své činnosti se Rada zabývala
víceméně otázkami kontrolními
a koncepčními i hledáním své
vlastní identity, ve druhém roce zvolila nového
generálního ředitele Českého
rozhlasu, jenž započal systémové změny,
charakterizující třetí rok činnosti
Rady s tím, že v roce 1995 bude především
prověřována v praxi interní ekonomická
reforma.
I v roce 1994 narážela činnost Rady na mezery
zákona, pokud jde o roli Rady a její skutečné
kompetence, ale většina členů se nedomnívá,
že by tato skutečnost roli Rady v roce 1994 nějak
výrazně poznamenala. Řada interních
diskusí se tak opět točila kolem tématu
kontrolních pravomocí. Většinová
část Rady se v tomto směru striktně
drží litery zákona. Upřesňovalo
se také vymezení vzájemných pravomocí
mezi Radou a vedením Českého rozhlasu, výrazem
čehož je i nově přijatý Jednací
řád Rady (Příloha č. 1). Ve
třetím roce činnosti Rady se sice prohloubila
názorová diferenciace v samotné Radě,
na druhé straně se v dialogu mnohdy jednodušeji
dospívalo k dohodám. Přes vleklost diskusí
o nalezení společného stanoviska pracovala
Rada jako orán, který většinou hlasů
poskytoval podporu generálnímu řediteli ve
všech zásadních otázkách.
V období od 1. října 1994 do 28. 2. 1995
pracovala Rada v nekompletním složení pouze
o osmi členech, neboť na členství v
Radě na vlastní žádost rezignovala mgr.
Helena Klímová. Názorové střety
a různý pohled na práci Rady v několika
případech dostaly také veřejnou publicitu,
což mj. Radě vyneslo ostrou kritiku předsedy
odborového svazu hromadných sdělovacích
prostředků, tlumočenou v dopise místopředsedovi
Parlamentu České republiky 2. ledna 1995. I když
se převážná část členů
Rady neztotožňuje s formou řešení
interních problémů Rady i Českého
rozhlasu formou jednostranných informací ve sdělovacích
prostředcích, považuje Rada vystupování
"své opozice" za součást přirozené
polemiky a snahy o hledání optimálního
řešení.
2. 2. Zasedání Rady
V roce 1994 se Rada sešla na 26 řádných
a 3 mimořádných zasedáních.
Na všech zasedáních byla Rada usnášeníschopná.
Žádný z členů Rady neměl
neomluvenou absenci. O jednáních je veden zápis,
který je již od července 1993 jako veřejná
listina pravidelně vyvěšován na nástěnce
zpráv generálního ředitele. Rada na
svých zasedáních pracovala podle čtvrtletně
stanoveného plánu a podstatně méně
často než v předchozích letech řešila
různé naléhavé mimořádné
problémy. Oproti předchozím letům
se také Rada na svých zasedáních v
podstatně větší míře věnovala
programovým otázkám, zejména ve druhém
pololetí. Stanovený plán práce jednotlivých
zasedání byl realizován, oproti roku 1993
poklesl počet naléhavých mimořádných
zasedání Rady z deseti v roce 1993 na tři
v roce 1994. I tento fakt svědčí o klidnější
a věcnější práci Rady v roce
1994 a o celkové stabilizaci nejen činnosti Rady,
ale Českého rozhlasu vůbec. Zápis
byl vždy schvalován hlasováním, zvlášť
se hlasovalo o usneseních. Někteří
členové připojovali své připomínky
k práci ČRo, případně Rady,
formou příloh k zápisu.
Na svých zasedáních přijala Rada řadu
hostů, s nimiž byly projednávány zejména
otázky ekonomiky ČRo a otázky pronájmu.
Pravidelným hostem většiny zasedání
Rady byl generální ředitel mgr. V. Ježek,
který vždy v úvodu informoval Radu o svých
jednáních a řešených úkolech
za uplynulé (většinou čtrnáctidenní
období) a poté odpovídal na dotazy členů
Rady.
2. 3. Nejvýznamnější projednávané
okruhy otázek
Konkursy na ředitele regionálních studií
Ze zákona má Rada povinnost jmenovat ředitele
regionálních studií na návrh generálního
ředitele. Otázkám regionálních
studií věnovala Rada v roce 1994 zvýšenou
pozornost a konkursních řízení se
vždy účastnil jako řádný
člen výběrové komise člen Rady
Českého rozhlasu. Ředitelem studia Ostrava
byl na základě výsledků výběrového
řízení a doporučení generálního
ředitele jmenován František Prokop (na 12.
zasedání dne 12. 4.), ředitelkou studia České
Budějovice byla na základě výsledků
výběrového řízení a
doporučení generálního ředitele
jmenována dr. Marie Šotolová (na 18. zasedání
18. července) a ředitelem studia Český
rozhlas Brno jmenovala Rada na základě doporučení
generálního ředitele Ivo Kučeru. I
pan Kučera zvítězil ve výběrovém
řízení, jehož se účastnil
jako řádný člen také člen
Rady Českého rozhlasu.
S výjimkou ředitelů regionálních
studií Rada v souladu se zákonem do personálních
otázek ČRo nezasahuje - tato oblast je plně
v kompetenci generálního ředitele. O obsazování
klíčových míst, prováděných
většinou v konkurzním řízení,
je Rada - obvykle dodatečně - informována.
Nejvýznamnějšími personálními
změnami na vedoucích místech v ČRo
bylo jmenování ředitele techniky, šéfredaktora
ČRo 3 a odvolání ředitele Vysílání
do zahraničí (k 31. 12. 1994). Tyto změny
Rada chápala jako součást prováděné
reorganizace, k níž se v souvislosti s ekonomikou
vyslovuje zvláštní bod zprávy. S personální
politikou také souvisí cílené snižování
stavu pracovníků, o němž se hovoří
v úvodu zprávy.
Rozhlasové středisko Pankrác
Vzhledem k usneseni zákona č. 36/93 z 22. 12. 1992
se Rada ČRo musela na svých zasedáních
poměrně často zabývat i otázkami
spojenými s rozhlasovým střediskem v Praze
na Pankráci. Zásadní problém s nevyřešeným
právním stavem okolo nemovitosti nastínila
již loňská zpráva Rady. V příloze
č. 11. citovaného zákona je pod bodem 3 uvedeno
Rozhlasové středisko Praha 4, Runczikova ulice a
tato nemovitost je dále identifikována jako dům
čp. 107 se stavební plochou a ostatní plochou.
Od přijetí zákona začaly diskuse,
co je vlastně obsahem bodu 3, jeho přílohy
II. a v průběhu let 1993 a 1994 se připravovaly
dvě alternativy upřesnění věcí
nemovitých, které patří do RS Pankrác.
Výsledkem diskusí byla nakonec Smlouva darovací
o postoupení pohledávek a o převzetí
dluhů, podepsaná Ministerstvem financí České
republiky 29. 12. 1994 a Českým rozhlasem 3. 1.
1995. Smlouvou se jednak převádí části
stavby, které byly protokolem o předání
a převzetí předány zhotovitelem Konstruktivou
Branko a. s. objednateli (tj. Čs. rozhlasu), jednak se
převádí vlastnictví i ke stavbám
dočasným, které tvoří zařízení
staveniště. Převedly se práva a závazky
ze smluv zajišťujících výstavbu
RS Pankrác, s výjimkou smluvních vztahů
s firmou I&C. Účinnost práv ze smluv,
u nichž je potřeba souhlas oprávněných
osob (věřitelů), se váže k získání
tohoto souhlasu. V současné době právník
ČRo jedná se smluvními partnery.
Ve světle nových poznatků přehodnotilo
vedení Českého rozhlasu svůj postoj
k otázce dostavby RS Pankrác a rozhodlo se připravovat
prodej rozestavěné stavby formou obchodní
veřejné soutěže, organizované
přímo Českým rozhlasem. Rada s tímto
postupem vyslovila souhlas. Současně byl vypracován
plán investiční výstavby a rekonstrukcí
v Českém rozhlase na léta 1996 - 2000, který
ovšem předpokládá prodej komplexu rozestavěného
střediska Pankrác (s dosažením čistého
zisku minimálně 850 milionů Kč). V
tomto plánu se předpokládá rekonstrukce
budovy Vinohradská 12 a výstavba administrativní
budovy v Římské ulici (a také rekonstrukce
budov regionálních studií ČRo a výstavba
studia Hradec Králové).
Problematika vysílacích sítí
Jestliže v roce 1993 se Rada na svých zasedáních
právě problematikou vysílacích sítí
zabývala nejčastěji, tak v roce 1994 tento
problém poněkud ustoupil do pozadí, nicméně
současný stav ve vysílacích prostředcích
ČRo jako veřejnoprávního média
nepovažuje Rada pro českou veřejnost stále
za uspokojivý. Rada Českého rozhlasu trvá
na naplnění práva koncesionáře
kvalitně slyšet všechny programy Českého
rozhlasu na celém území republiky, což
se bohužel stále neděje.
Je známou skutečností, že v polovině
roku 1994 byla někdejší středovlnná
síť ČRo 1 Radiožurnálu přidělena
komerční společnosti provozující
Rádio ECHO. Opuštění středních
vln u této nejposlouchanější stanice
se zásadními zpravodajskými informacemi znamenalo
pro posluchače některých regionů ztrátu
možností Radiožurnál vůbec poslouchat.
Díky profesionální informační
kampani nebyl pokles poslechovosti u Radiožurnálu
ani po odchodu ze středovlnné sítě
tak hluboký, jak předpovídali někteří
odborníci, odhadující jej až na 15%.
Po řadě jednání se podařilo
najít v těch regionech, kde se dopad opuštění
středních vln projevil nejvýrazněji,
náhradní středovlnné vysílače,
které alespoň v omezeném denním rozsahu
pokrývají od 1. ledna 1995 jejich území
(Praha, střední Čechy, jižní
Čechy). V souvislosti s touto změnou proběhla
i přeměna vysílacích frekvencí
na ostatních stanicích.
Obecně je třeba říci, že jakákoliv
zrněna vysílacích frekvencí je pro
posluchače obtížná, představuje
pro ně velmi citlivý problém a jejich reakce
jsou v tomto směru vždy negativní. Připomínáme,
že ze zákona vysílá ČRo na dvou
sítích velmi krátkých vln (VKV) a
na jedné středovlnné síti (SV) programy
celoplošných okruhů, na VKV frekvencích
programy regionálních studií a na krátkých
vlnách zahraniční vysílání
České republiky. Nad rámec platného
zákona užívá Český rozhlas
v současné době ještě frekvenci
270 kHz na dlouhé vlně (DV). Z hlediska kvality
signálu, šířeného pouze v pásmu
SV, je zmíněné omezení vysílání
stanice Praha krokem zpět do rozhlasové historie,
a kromě toho šíření signálu
v pásmu SV znamená oproti VKV větší
finanční náročnost (zhruba dvojnásobnou).
Specifickou problematikou je šíření
vysílání na dlouhé vlně (DV),
na které je doplňkově vysílán
program ČRo 1 - Radiožurnál. Po řadě
jednání bylo rozhodnuto, aby od 1. 2. 1994 ČRo
užíval nad rámec zákona DV s polovičním
výkonem, a to průměrně 17,5 hodiny
denně. Mapy, znázorňující poslechovou
situaci k 1. 1. 1995, tvoří Přílohu
č. 8.
Ekonomika rozhlasu
V roce 1994 byla vlastně s několikaletým
zpožděním dokončena příprava
reformy vnitřního ekonomického systému
v Českém rozhlasu a začala se prakticky uskutečňovat.
Rok 1995 by měl ověřit základní
principy této reformy a napravit nedotažené
detaily. Rada ČRo pokládá za přirozené,
že reforma může vyvolat u některých
pracovníků nespokojenost či malou adaptabilitu
na nový systém, a že tato okolnost může
vést k projevům nespokojenosti a nervozity. Rada
podle svého usnesení z 20. zasedání
ze dne 12. září 1994 pokládá
základní směr reformy za správný.
V roce 1994 však ještě v zásadě
přetrvával v Českém rozhlasu ekonomický
systém z minulých let. Jeho základním
nedostatkem byla skutečnost, že náklady a výnosy,
týkající se konkrétních útvarů,
byly na tyto útvary účetně směrovány
pouze částečně. Podstatná část
nákladů byla účtována odborným
útvarům, aniž by byla dále přeúčtovávána.
Odborné útvary si sice svojí účetní
evidenci vedly, pouze však pro svou potřebu. Komplexní
údaje zpracovával vždy až po ukončení
příslušného účetního
období ekonomický úsek. Pro operativní
vnitřní řízení jednotlivých
útvarů to bylo pozdě. Při nesourodé
struktuře a nejednotném toku ekonomických
informací neměl celkové údaje pro
nezbytnou analytickou práci k dispozici nikdo. Taková
situace vedla k těmto důsledkům:
- Jednotlivé útvary nevěděly, kolik
jejich činnost stojí a tudíž se nechovaly
ekonomicky.
- Jednotlivé útvary neměly dostatečné
podklady k potřebné ekonomické analýze
své činnosti.
Nový ekonomický systém řízení,
zavedený od 1. 1. 1995, chce tyto nedostatky odstranil
a změnit direktivní a centrální ekonomické
řízení v řízení decentralizované
s důrazem na pravomoc a odpovědnost jednotlivých
útvarů. Vzájemné poskytování
služeb mezi útvary se uskutečňuje na
základě vnitropodnikových cen.
Změny programového schématu stanice
Praha
Impulsem ke změnám programové koncepce ČRo
2 - Praha byla analýza poslechovosti za rok 1993, vyhodnocená
na počátku roku 1994. Se změnou prostředí,
do něhož program vysílá, se analýza
snažila vysledovat určité trendy, jimž
je třeba se přizpůsobit a zčásti
změnit programovou skladbu. Ve druhém pololetí
roku 1994 se Rada obsáhle zabývala analýzou
vysílání ČRo 2 a dospěla v
tomto směru ke kritickým soudům na adresu
odpoledního vysílání. Také
kritické ohlasy posluchačů se týkaly
této části denního vysílání
(zatímco dopolední bylo naopak hodnoceno mimořádně
kladně). Rada se obsáhle věnovala analýze
vysílání zejména v době mezi
14 - 18 hodinou, a to formou individuálních i kolektivních
náslechů, zadáváním expertíz
a jednáním s tvůrci tohoto vysílání.
Kritické stanovisko Rady se posléze snížilo
poukázáním na nevhodnost některých
pořadů pro odpolední vysílání
a na doporučení zařadit tyto programy případně
na jinou (večerní) hodinu. Rada se řídila
především ohledem na předpokládanou
posluchačskou skladbu dětí a mládeže
a příslušníků starší
generace. Za nevhodný pro odpolední program stanice
Praha tak Rada považovala zejména pořad Přepadení
s telefonními žerty. Rada ČRo se ovšem
nestaví proti experimentům - považuje naopak
za nutné odstraňovat z vysílání
Českého rozhlasu zastaralé a nevhodné
profesionální stereotypy a hledat nové cesty
k osvěžení programu i na stanici Praha, charakterizované
jako rodinná. Změny, ke kterým ve druhé
polovině roku 1994 došlo, představovaly však
podle názoru Rady neúnosně masivní
a razantní vpád jednostranně orientovaného
humoru a specifické poetiky jedné tvůrčí
skupiny. Pořadů tohoto typu bylo najednou příliš
mnoho a některé, původně originální
a zajímavé nápady se změnily ve stále
prodlužované seriály a neměly pak ani
žádoucí úroveň profesionální.
Pod vlivem diskusí v Radě a některých
dalších kritických oblastí došlo
od února 1995 k částečným změnám
odpoledního vysílání. Je třeba
ovšem konstatovat, že právě pro období
kontroverzního odpoledního vysílání
konstatoval nezávislý výzkum jistý
nárůst poslechovosti.
Je zřejmé, že koncepci Prahy jako "rodinné
stanice" bude třeba v příštím
období věnovat zvýšenou - i teoretickou
- pozornost. Rada Českého rozhlasu se domnívá,
že současná celospolečenská situace
vyžaduje zvláštní prostor pro celodenní
nebo alespoň polodenní program zaměřený
na mladé posluchače (podobně jako je tomu
v řadě vyspělých zemí). Není
pochyb o tom, že seriózní pořady pro
tuto věkovou skupinu by pomáhaly řešit
řadu tíživých problémů
(kriminalita mládeže, extrémismus, rasismus,
projevy xenofobie atd.).
Pronájmy
V souladu se zákonem se Rada na svých zasedáních
také pravidelně a často zabývala projednáváním
návrhu smluv o pronájmech či nájmech.
Součástí vyhodnocování byly
podrobné finanční rozbory, v řadě
případů Rada udílela souhlas až
po právní expertize. Přehled těchto
smluv tvoří zvláštní bod zprávy.
Problematika CDM Harmonia Mundi
Na doporučení několika svých členů
se Rada zajímala o uzavření licenční
smlouvy s CDM Harmonia Mundi, uzavřené 28. 10. 1991
Českým rozhlasem jakožto organizační
složkou Československého rozhlasu. Záměrem
smlouvy byla propagace hudebníků a hudebních
děl v zahraničí, nicméně dikce
smlouvy byla evidentně pro československou resp.
českou stranu nevýhodná, neboť umořovala
exploatovat archívy Čs. rozhlasu a současně
blokovat jejich využívání i jiným
subjektem. Zajišťováním souhlasu výkonných
umělců byla smluvně dne 1. 1. 1992 pověřena
agentura Autor, v. o.s., jíž Český rozhlas
v roce 1994 na základě podnětů a šetření
požádal o předložení smluv a řádné
vyúčtování, aby bylo možno zkontrolovat
splnění jejích povinností. Dopisem
ze dne 17. 11. 1994 sdělil auditor dr. Holý, že
mu nebyly vytvořeny podmínky pro provedení
kontroly. S žádostí o nápravu se bude
muset Český rozhlas obrátit na soud. Zásadním
problémem smlouvy s Harmonia Mundi je skutečnost,
že uzavřená smlouva neupravuje možnost
odstoupení ani její výpověď bez
udání důvodu, a ani v ní není
uvedeno, podle jakého práva se budou právní
vztahy z této smlouvy řídit. V současné
době je celá záležitost na úrovni
odmítnutí výpovědi smlouvy společností
Harmonia Mundi s upozorněním na závažná
sankční opatření.
2. 4. Kontakty Rady
Rada Českého rozhlasu, resp. její zástupci,
byli zváni na zasedání Stálé
komise pro sdělovací prostředky Poslanecké
sněmovny Parlamentu, pokud se projednávala problematika
rozhlasového vysílání. Pověřený
člen Rady se několikrát sešel se členy
sekretariátu Rady pro národnosti Úřadu
vlády ČR, došlo také k setkání
Rady a vedení ČRo s představiteli národnostních
menšin. Došlo k setkáním s nově
ustavenou Radou ČR pro rozhlasové a televizní
vysílání. Předseda Rady Českého
rozhlasu se účastnil schůze Svazu rozhlasových
tvůrců a navštívil předsednictvo
odborové organizace pracovníků rozhlasu.
Členové Rady se také neformálně
scházeli s rozhlasovými tvůrci a pracovníky
rozhlasu.
Základním prostředkem kontaktu Rady s veřejností
je korespondence. Nutno konstatovat, že v roce 1994 se na
Radu obrátilo méně posluchačů
se svými podněty, dotazy a připomínkami,
než v roce 1993. Tento fakt možno brát jako důkaz
stabilizace jak vysílání, tak celkových
poměrů v ČRo. Dopisy se týkaly především
otázky vysílacích frekvencí, resp.
redukce vysílání stanice Praha pouze na SV.
V roce 1994 řešila Rada jedinou stížnost
na generálního ředitele mgr. V. Ježka,
a to pana Koubka, někdejšího člena Rady
PRTV, dne 12. 12. na 26. zasedání. Rada ve svém
usnesení konstatovala, že předmětná
stížnost se netýká oblasti, která
podléhá kontrole Rady, a proto o ní Rada
nemůže rozhodnout. Další stížnost,
tentokrát na vedení Českého rozhlasu
ze strany firmy 1&C., projednala Rada na 5. zasedání
5. února 1994 a konstatovala, že jí nemůže
řešit jako stížnost na generálního
ředitele. Stížnost se týkala finančních
požadavků firmy souvisejících s dostavbou
RS Pankrác.
Dalším prostředkem kontaktů Rady byla
prohlášení určená k uveřejnění
prostřednictvím médií. V průběhu
roku 1994 přijala Rada celkem dvě takováto
prohlášení. Také menší frekvence
těchto prohlášení oproti roku 1993 poukazuje
na stabilitu poměrů v ČRo a v samotné
Radě.
Čtyřikrát se členové Rady účastnili
živého vysílání formou besedy
k aktuálním problémům Českého
rozhlasu, několikrát se členové Rady
zúčastňovali tiskových konferencí
Českého rozhlasu. K osobním kontaktům
členů Rady s veřejností a pracovníky
rozhlasu slouží kancelář Rady se stanovenými
návštěvními hodinami. Předsednictvo
Rady pracovalo v roce 1994 ve stabilizovaném složení:
MUDr. Zdeněk Susa, místopředsedkyně
dr. Květoslava Neradová a místopředseda
Pavel Scheufler, zvolený do své funkce 14. 2. 1994.
2. 5. Rozpočet a financování Rady Českého
rozhlasu
V roce 1994 udržela Rada, na rozdíl od roku předchozího,
vyrovnaný rozpočet. Dosažení úspory
ve výši téměř 38 000 bylo způsobeno
jednak odchodem jednoho člena Rady na počátku
posledního čtvrtletí, jednak nečerpáním
výdajů na cestovné. Oproti plánu se
zvýšila dílčí položka "služby",
která zahrnuje náklady na expertízy. Je pochopitelné,
že potřeba věrohodných a kvalitních
expertiz kontrastuje se snahou Rady nezatěžovat rozpočet
Českého rozhlasu přílišnými
výdaji. Na paradox, že Rada je financována
tím, koho má kontrolovat, Rada upozorňovala
již v předchozích zprávách. V
otázce expertíz došlo s vedením ČRo
k dohodě o jejich racionálním využívání
a koordinaci zadávání. Rada tak umožnila
vedení rozhlasu kontakt s některými svými
experty.
V souvislosti s financováním své práce
si dovoluje Rada poznamenat, že odměna za práci
v Radě, která pro některé její
členy znamená omezení rozsahu jejich původního
zaměstnání, nemožnost výdělků
v ČRo pro členy Rady včetně rodinných
příslušníků, nedoznala za tři
roky od svého stanovení žádných
změn, nepromítá inflační nárůst
a naopak se v roce 1994 zvýšila sazba daně
z 20 na 2 z celkové částky.
Přehled o hospodaření Rady obsahuje Příloha
č. 11.
3. Kontrola plnění programových záměrů
Českého rozhlasu
3. 1. Úvod do problematiky
Úvodem třeba konstatovat, že změny v
kmitočtech a omezení signálu v polovině
roku 1994 výrazně neovlivnily poslechovost Českého
rozhlasu. Konkurence řady komerčních regionálních
a dvou celoplošných stanic Rádia Alfa a Frekvence
1 na práci Českého rozhlasu v podstatě
zapůsobila pozitivně, vedla naopak ke zvýšení
nároků a výraznější profilaci
jednotlivých programových okruhů i regionálního
vysílání.
Rada Českého rozhlasu v souladu se zákonem
a svým Jednacím řádem věnovala
prvořadou pozornost tvorbě a šíření
programů Českého rozhlasu. Své otázky
stejně jako v roce 1993 soustředila do následujících
bodů:
a) Zasahuje program Českého rozhlasu žádoucím
způsobem všechny skupiny obyvatel (věkové,
etnické, národnostní či jiným
způsobem menšinové) a činí tak
vyváženě?
b) Je zpravodajství a publicistika na stanicích
Českého rozhlasu objektivní, vyvážené,
nezávislé?
c) Nezasahují do programu Českého rozhlasu
komerční vlivy nad rámec daný zákonem?
d) Nevybočují programy Českého rozhlasu
z norem etických, neakcentují rasistické,
šovinistické tendence, pornografii?
e) Nedochází k projevům nedovolené
reklamy?
f) Podporuje program ČRo vhodným způsobem
vlastenectví, úctu k minulosti, úctu ke stáří,
k národnostním a jiným menšinám,
úctu k názorové pluralitě?
g) Splňuje ČRo v dostatečné mře
svou vzdělávací a osvětovou funkci?
h) Je v ČRo vhodně pěstován a volen
jazyk, nedochází k prohřeškům
proti jazykové kultuře?
Jestliže v roce 1992 byla hlavní pozornost zaměřena
na zrušení systému hlavních redakcí
a zavedení systému okruhového, v roce 1993
na vytvoření nových vysílacích
schémat jednotlivých stanic, tak o roce 1994 lze
říci, že se nová programová schémata
ověřovala v praxi. Nejvyšší poslechovost
a stabilnost v zájmu posluchačů vykazuje
1. program - ČRo 1 (stanice Radiožurnál). Rada
tento okruh pro jeho vyváženost tudíž
považuje za nejméně problematický, a
soustředila se proto - zejména ve druhém
pololetí 1994 - na hlubší analýzu programové
skladby 2. programu ČRo, stanici Praha. Rada také
věnovala větší pozornost analýzám
mimopražských studií. Rada předpokládá,
že v roce 1995 se soustředí více na
další studia a na analýzu 3. programu ČRo
- Vltavy.
3. 2. Charakteristika jednotlivých programových
okruhů
Někdejší stanice ČRo 1 - Radiožurnál,
ČRo 2 - Praha a ČRo 3 - Vltava se jasně deklarují
jako části jednoho celku, jako "Český
rozhlas 1, Český rozhlas 2 a Český
rozhlas 3". V terminologii "regionální
studia" se přistoupilo k označování
jako "studia Českého rozhlasu", což
lépe vystihuje podstatu těchto zařízení
a neevokuje pocit čehosi okrajového, co je mimo
centrum dění. Je zřejmé, že po
zásadních organizačních změnách
si vedení Českého rozhlasu uvolnilo ruce
pro péči o program, o rozlišení, ale
zároveň také o provázání
všech tří celoplošných okruhů.
ČRo 1 - Radiožurnál - 1. program Českého
rozhlasu
je nejposlouchanější stanicí, kterou
můžeme charakterizovat jako živě vysílaný
proud informací a publicistických pořadů
prokládaný hudbou, který se snaží
přinášet všechny podstatné informace
z politiky, ekonomie, ekologie, dopravy a bezpečnosti,
kultury, sportu i společenského života. Oproti
roku 1993 došlo v roce 1994 na 1. programu ČRo jen
k několika programovým změnám.
V roce 1994 pokračovala profilace ČRo 1 - Radiožurnálu
do stanice výrazného zpravodajsko-publicistického
charakteru. Většina programových novinek z
druhé poloviny roku 1993 se v roce 1994 zaběhla
jako přirozená součást programu. Jde
zejména o rozšíření Ranního
a Dopoledního Radiožurnálu (dříve
"proudu"), Ekonomické informace v 7:30, Sportovní
zpravodajství v 6:45, Zápisník domácích
zpravodajů, sobotního Hosta Radiofóra, Nedělní
knihovničku, Servis pro podnikatele, Hokejový a
Fotbalový magazín, atd.
V průběhu roku 1994 pokračovalo strukturování
hlavně ranního a dopoledního programu ČRo
1 do deníkového formátu vytvářeného
pravidelnými každodenními relacemi a pořady.
Pokračovala i expanze nových relací a pořadů,
takže v roce. 1994 došlo k úplnému vytlačení
tzv. "hudebních panelů", ale i většiny
hudebních pořadů sponzorovaných a
připravovaných hudebními nakladatelstvími.
Hudební pořady se umísťovaly hlavně
do každodenních řad 19:06 - 20:00; 22:06 -
23:00 (23:12 - 02:00 je vysílán Noční
proud) a jejich podíl ve vysílání
se poněkud zmenšil.
Mezi pořady zavedené nově v roce 1994 patří
třikrát týdně vysílaný
dopolední Ekonomický magazín (namísto
servisu, který připravovalo CKP), úspěšné
dopolední pořady Servis pro zaměstnance a
Servis pro spotřebitele, Televizní týdeník,
ranní relace o počasí s Českým
hydrometeorologickým ústavem, každodenní
dopolední Sportovní magazín (součástí
se staly fotbalový a Hokejový magazín), Týden
v České republice, Motoristická revue a další
relace a pořady.
V roce 1994 se prohloubil zpravodajsko-publicistický charakter
ČRo 1 na míru, která může tuto
stanici charakterizovat bez podstatných výkyvů
na dlouhou dobu, což znamená, že se její
ráz podle názoru Rady stabilizoval.
ČRo 2 - Praha - 2. program Českého
rozhlasu
se deklarovala jako klasický typ "rodinné stanice",
která má pobavit, poučit i potěšit
mluveným slovem a hudbou všech žánrů
širokou posluchačskou obec. Skutečná
definice "rodinné stanice" je však velmi
obtížná a nepochybně nelze pro jednu
stanici získat posluchače všech věkových
skupin, sjednotit na jednom programu celou rodinu, včetně
mladistvých. Zásadní změna vysílacího
schématu se realizovala již od 1. června 1993
a poté periodicky docházelo k dalším
úpravám, realizovaným vždy v důsledku
vyhodnocení ohlasu. K zásadním úpravám
v roce 1994 došlo na počátku října.
Je možno konstatovat, že trvale mírný
pokles či stagnace posluchačské základny
se ve 4. čtvrtletí roku 1994 poprvé podařilo
nejen zastavit, ale nepatrně i zvýšit. Cílem
všech programových změn na ČRo 2 bylo
vždy zkvalitnit program a dotvořit tak jakýsi
národní vysílací okruh rodinného
typu s vyváženou strukturou hudebních i slovesných
žánrů a poměrně vysokou účastí
regionálních studií.
ČRo 2 má logicky odlišnou programovou skladbu
v pracovní dny a jinou o víkendech. Ve všední
den začíná Dobrým jitrem, čtyřhodinovým
blokem, který předpokládá střídání
posluchačů u přijímače mezi
4 - 8 hodinou. V roce 1994 se opustil tradiční model
toku hudby a slova bez jasných pravidel a redaktoři
Dobrého jitra se pokouší bloky tematizovat,
dát jim ucelený tvar. Vysílají se
tak reportáže z určitého prostředí,
hovoří se s hosty. Velmi kladný posluchačský
ohlas a zájem svědčí o správnosti
tohoto pojetí.
V dopoledním vysílání, které
podle analýz převážně poslouchá
střední a starší generace, se osvědčily
úspěšné pořady A léta
běží, vážení, a Host do
domu.
V poledne se vysílá simultánně s ČRo
1 hlavní zpravodajská relace Ozvěny dne.
Na ni navazuje tradiční polední koncert,
který rámují reprízy nejzajímavějších
víkendových pořadů (Toboan, Meteor,
Káva u Kische, Zápisník zahraničních
zpravodajů).
Po 14. hodině začíná odpolední
programový blok, jehož skladbě se Rada na svých
zasedáních nejvíce věnovala. Základní
ideou je, aby odpolední program byl zajímavý
nejen pro posluchače staršího věku,
ale také pro děti, mládež a střední
generaci. Skloubit tuto ideu je jistě velmi těžké.
Podle názoru Rady byl správně zvolen dynamičtější
rytmus jednotlivých příspěvků
jejichž, stopáž se nyní pohybuje kolem
dvaceti minut. Témata jsou dosti proměnlivá,
někdy výrazným humorným podtextem.
Rada kritizovala v tomto bloku takové typy pořadů,
které, jak podotknuto výše, mohou příslušníky
starší generace svým specifickým pojetím
humoru odradit o poslechu a které mohou být pro
mladší generace nesrozumitelné a takové,
které díky improvizaci nebo "nekonečným"
prodlužováním délky seriálu trpí
nevyvážeností. Kritizovala i takové
ojedinělé projevy, v nichž se nevhodným
způsobem zacházelo s náboženským
cítěním, zdravotní etikou koketovalo
s otázkami záhrobí. smrti, apod.
Denní interval vysílání zakončuje
v 18 hodině s ČRo 1 simultánně vysílaná
hlavní zpravodajská relace ČRo - večerní
Ozvěny dne. Po této relaci je zařazena pravidelná
půlhodina dechovky. Hodina od 19. do 20. hodiny je vyhrazena
dětem v pořadech Hajaja a Rádio na polštář.
Večerní vysílání je koncipováno
tak, aby od 20. hodiny do půlnoci přinášelo
zajímavé kulturní a publicistické
pořady, které by lidé volili jako alternativu
k televizi a které vyžadují soustředěný
poslech. Jde proto o rozhlasové hry, dokumenty a pořady
s klasickou hudbou. Oproti roku 1993 došlo na 2. programu
ČRo ke zpestření hudebních žánrů,
zařazují se také šansony, jazz, relaxační
hudba.
Víkendové vysílání má
navozovat atmosféru svátečnosti, poklidu
a oddechu. Český rozhlas jako jediný přináší
pravidelný nedělní přímý
přenos bohoslužeb. Velký posluchačský
ohlas mají pořady Meteor, Tobogan, nedělní
pohádka, hra pro děti, Káva u Kische.
Od 1. 7. 1393 přestal 2. program ČRo - Praha s výjimkou
nočních hodin (kdy vysílá na VkV frekvencích
přidělených regionálním studiím)
vysílat v pásmu VkV. V současné době
program ČRo - 2 šíří tyto vysílače:
639 kHz Liblice, 954 kHz České Budějovice,
619 kHz Ostrava, 954 kHz Plzeň, 954 kHz Dobrochov, 954
kHz Karlovy Vary, 1332 kHz Moravské Budějovice,
981 kHz Jihlava, 864 kHz Strakonice, 900 kHz Brno.
ČRo 3 - Vltava - 3. program Českého
rozhlasu
je stanicí náročného posluchače
s převážně kulturním programem.
Přes poměrně složitý vývoj,
zrněny ve vedení, ve vysílacích sítích
a proměnu vysílacího schématu zůstalo
zachováno její základní zaměření:
slovesné umělecké žánry, vážná
hudba a jazz, kulturní publicistika, vzdělávací
pořady a umělecký experiment. Poslechovost
však poklesla tak dramaticky, že se počet posluchačů
již nedá seriózně určit (ve výzkumech
agentur AISA/GFK se poslechovost ČRo 3 pohybuje kolem jednoho
procenta, což je kolem statistické výzkumné
chyby). Programová struktura ČRo 3, počet
stálých zaměstnanců a ekonomika stanice
budou v roce 1995 mezi hlavními předměty
zájmu jak vedení Českého rozhlasu,
tak Rady ČRo. Rada sice nepřipustí zrušení
této stanice ani podceňování jejího
významu, je však připravena podpořit
vedení Českého rozhlasu, pokud jde o racionalizaci
práce a její ekonomiku. Rada chápe, že
není možné, aby se ČRo 3 trvale chovala
v rámci Českého rozhlasu jako stanice s nejmenším
zájmem o vnitřní ekonomiku a trpěla
přezaměstnaností - jinými slovy: měla
nejméně posluchačů, ale zaměstnávala
nejvíce lidí a potřebovala nejvíce
financí. Argument o nízké poslechovosti stanice
je třeba ovšem zvláště v tomto
případě brát velmi opatrně.
Jedno procento představuje 85 000 posluchačů,
což značně převyšuje počet
návštěvníku prestižních
divadel, koncertních síní i odběratelů
špičkových kulturních periodik. Také
je nutno vzít v úvahu, že stanice ČRo
3 připravuje pořady pro ČRo 2 (např.
jen z oblasti literární redakce v roce 1994 celkem
22 968 minut, to je třetinu její produkce). Rada
rovněž očekává, že vedení
ČRo zajistí této stanici dostatečnou
propagaci včetně inzerátů a vytištění
programu, jako se zajišťuje ČRo 1 a ČRo
2.
V programu stanice byla nepochybně řada pozoruhodných
projektů. Také v roce 1994 pokračoval ČRo
3 v představování národních
kultur. Po červnových Dnech nizozemské kultury
proběhly na podzim Dny kultury izraelské a židovské,
koncem roku 1994 Dny kultury dánské. Určitou
odezvou na Dny britské kultury uváděné
v roce 1993 byl Pražský víkend BBC Radio 3.
Během něho britští kolegové odvysílali
několik desítek pořadů živě
z Prahy a ze záznamu z Londýna (rozhlasové
hry a povídky našich autorů).
Během roku zprostředkovala stanice ČRo 3
svým posluchačům 46 přímých
a 42 dodatečných přenosů koncertů
vážné hudby a oper ze zahraničí.
Je to zcela specifická a nezastupitelná služba,
kterou podmiňuje skutečnost, že ČRo
jako veřejnoprávní rozhlas náleží
mezi členské organizace EBU. Uskutečnily
se tak přenosy z Metropolitní opery v New Yorku,
z La Scaly v Miláně, z Westminsterské katedrály
v Londýně, z Velké koncertní síně
ve Vídni a z řady dalších světových
středisek vážné hudby. Účinkovala
tělesa jako Vídenští filharmonikové,
Londýnský symfonický orchestr, Bostonský
symfonický orchestr a další přední
orchestry a soubory.
ČRo 3 jako jediná v České republice
se soustavně a komplexně zabývá tvorbou
rozhlasových her. Také v roce 1994 se dosáhlo
v tomto směru úspěchů na mezinárodní
scéně. V Tokiu dílo Jeleny Mašínové
Motýlí smrt v režii Jaroslava Horčičky
skončilo v konkurenci 49 her z celého světa
na třetím místě. Hru Daniely Fischerové
Velká vteřina doporučila výběrová
komise EBU členským rozhlasům jednomyslně
a na prvním místě. Na domácím
poli byla úspěšná hra Oldřicha
Daňka Vzpomínka na Hamleta v režii Josefa Henkeho,
která také získala jednu ze dvou hlavních
cen Prix Bohemia Radio a reprezentovala Český rozhlas
na Prix Italia v Turinu. Světovou konferenci rozhlasových
dokumentaristů v USA Český rozhlas obeslal
pořadem Josh filmuje (autor Zdeněk Bouček).
Literární redakce v loňském roce dokončila
systematické zaplňování mezer v poznávání
dříve zakázaných děl naší
i světové literatury. Začal se zde také
připravovat nejrozsáhlejší projekt v
rozhlasové historii Čteme Písmo. který
je pro svou úroveň oceňován odbornou
i laickou veřejností. Velký zájem
odborníků provází programovou řadu
Reflexe.
Redakce kultury dala novou podobu své hlavní programové
řadě Kulturní revue. Kromě toho připravila
nové typy pořadů: Premiéru měsíce,
veřejnou nahrávku věnovanou nové divadelní
inscenaci, Ohrožené památky a Úvahy
a komentáře ze zahraničního tisku.
Redakce vážné hudby se velmi podstatně
podílela na dnech kultur a na Pražském víkendu
BBC Radio 3. Mezi úspěšné akce patřil
cyklus přenosů a záznamů koncertů
k 500. výročí úmrtí G. P. Palestriny,
účast na Letním festivalu Euroradia (přenosy
z Cítolib a ze Svatovítské katedrály)
i přenosy z Pražského jara. K úspěchům
jistě patří i uvedení rekonstruovaných
historických nahrávek. Novými úspěšnými
pořady v oblasti hudební publicistiky byly nesporně
Da capo a kontaktní Telefonotéka. ČRo 3 -
Vltava je také jedinou českou stanicí, která
se věnuje soustavně a komplexně jazzu.
Regionální studia (studia Českého
rozhlasu)
Podle svého plánu věnovala Rada v roce 1994
větší pozornost mimopražským studiím,
která někde ještě obtížně
hledala svou profilaci v konkurenci regionálních
soukromých rádií, jinde však již
zaznamenala výrazný zisk posluchačského
ohlasu. Pro rok 1994 považuje Rada za největší
úspěch zkvalitnění práce studia
ČRo České Budějovice, které
nejvíce ovlivnila osobnost nového ředitele,
jmenovaného v polovině roku. Studio, jehož
poslechovost patřila vůbec k nejnižším,
se v krátké době prosadilo na špici
posluchačského zájmu.
Za nadále velmi úspěšnou považuje
Rada i Reginu Praha, která se stále řadí
mezi tři nejposlouchanější stanice v
Praze, resp. středočeském regionu. Obliba
Reginy je zřejmá zejména ve srovnání
s množstvím soukromých stanic v tomto regionu.
Charakteristiku činnosti jednotlivých studií
v roce 1994 představuje Příloha č.
13.
3. 3. Nejúspěšnější pořady
Měřítkem "významnosti" může
být jednak "poslechovost", resp. četnost
poslechu jednotlivého pořadu (nebo tematické
řady pořadů) posluchači, jednak aktuálnost,
závažnost a umělecká kvalita díla,
která přirozeně nemůže vždy
jít ruku v ruce s největším posluchačským
ohlasem. Ideálem je samozřejmě kvalitní
pořad podpořený zájmem mnoha posluchačů.
Pro Český rozhlas jako veřejnoprávní
medium nemůže být ovšem podle názoru
Rady nejdůležitějším kritériem
hodnoty pořadu posluchačský ohlas.
Metodika všestranného hodnocení pořadů
je v současné době v Českém
rozhlase poměrně kvalitně rozpracována.
Radě jsou k dispozici jak statistické údaje
poslechovosti, zjišťované specializovaným
výzkumným pracovištěm, tak kvalitativní
rozbory pořadů, vypracované experty, členové
Rady sledují a hodnotí kritické ohlasy v
tisku, cílené telefonické soutěže,
telefonáty i dopisy posluchačů, adresované
přímo Českému rozhlasu.
Například od 7. listopadu do Vánoc 1994 měli
posluchači ČRo 1 a ČRo 3 možnost hodnotit
nejlepší pořady týdne formou telefonické
posluchačské soutěže. Na stanici Radiožurnál
zvítězil pořad Zápisník zahraničních
zpravodajů a na Vltavě pořad z cyklu Dny
dánské kultury - Páteční večer
s Hansem Christianem.
Patrně nejúspěšnějším
pořadem Dobrého jitra s velkým ohlasem byl
přímý přenos z jedoucího vlaku
na trase Cheb - Praha Wilsonovo nádraží.
Za jeden z nejúspěšnějších
pořadů na ČRo 3 - Vltava považuje Rada
cyklus Obrazy z dějin poválečné české
literatury, který po celý rok ve dvanácti
hodinových relacích podal průřez vývojem
české literatury od konce druhé světové
války po současnost. Hlavním iniciátorem
a autorem cyklu byl brněnský spisovatel Jiří
Kratochvíl ve studiu ČRo Brno. V cyklu se vhodně
střídaly díly obecnější
s analytickými, díly věnované poezii,
próze, literatuře samizdatové, exilové
i oficiálně vydávané. Literárně
esejistické úvahy byly doplněny dobovými
dokumenty, vzpomínkami, portréty osobností
a ukázkami z děl.
K významným počinům ČRo v roce
1994 je třeba uvést přímé přenosy
ze vzdálenějších míst koncertních
či operních projektů evropského a
světového významu, o nichž byla řeč
již výše. Není u nás v současné
době žádná jiná oblast kultury,
která by tak citlivě reagovala na aktuální
kulturní dění v evropských zemích,
jako právě přehlídky Českého
rozhlasu.
Rada vysoce hodnotí úroveň literárních
a literárně dramatických pořadů.
Její stanovisko potvrzují i názory expertů
a ohlasy v tisku. Přesto se pracovníci na tomto
úseku potýkají s nemalými obtížemi.
Výroba je nedostatečně ekonomicky zabezpečena,
takže například v roce 1994 došlo k prudkému
poklesu (ze 101 na 68) výroby rozhlasových her,
které jsou podle hodnotících soudů
domácích i zahraničních pýchou
českého veřejnoprávního rozhlasu.
Podobně je tomu i u dramatizované četby na
pokračování a pořadů Klaviatury.