3. 4. Problematika zpravodajství a publicistiky
Zpravodajství a publicistika jsou jedním ze základních
pilířů moderních médií;
mají poskytnout posluchačům objektivní,
vyvážené, přesné a včasné
informace a přispívat k utváření
vlastních postojů. Zpravodajství a publicistice
se věnuje především stanice ČRo
1. ve vymezených časech ale i ČRo 2 a ČRo
3 tak, jak to odpovídá hlavnímu zaměření
těchto stanic. Vzhledem k tomu, že na oblast zpravodajství
a publicistiky se Rada ČRo specielně zaměřila
v roce 1993, věnovala v roce 1994 této sféře
méně systematické pozornosti, nicméně
základní kritéria objektivity, vyváženosti,
přesnosti a včasnosti prezentovaných zpravodajských
informací průběžně sledovala
a vyhodnocovala.
Obecně lze říci, že rozhlasové
politické zprávy a komentáře svou
úrovní obvykle převyšují srovnatelné
programy televizní. Výrazně pokročilo
rozlišování mezi zprávou a komentářem.
Pokud jde o vyváženost prezentace politických
názorů, o možnosti jednotlivých politických
stran sdělit svá stanoviska, považuje Rada
ČRo uplynulý rok v práci ČRo za vyrovnaný,
nezaznamenala žádný výraznější
příklon k té či oné části
politického spektra.
Za zvlášť dobrý příklad
zpravodajské a publicistické práce považuje
Rada pravidelný pořad Ozvěny dne. Velmi kladně
Rada hodnotí zpravodajství a publicistiku z oblasti
vědecké, kulturní a sociální,
v níž rozhlas tradičně předčí
mnohá média tištěná. Co však
nadále Rada postrádá, je kvalitní
rekognoskační reportérství, které
předpokládá výraznou autorskou osobnost.
Nadále trvá problém dialogu s významnými
osobnostmi; je omezen obvykle na kladení předem
připravených otázek a není kvalifikovanou
diskusí s případnými oponentními
stanovisky. Kvalitní autory je třeba i nadále
pozorně vyhledávat a vytvářet přiměřený
prostor pro mladé talenty s příslušnou
dávkou vstřícnosti i tvořivé
kritiky. Nedostižným vzorem stále zůstává
Svobodná Evropa se svým pořadem Hlasy a ohlasy.
3. 5. Problematika hudebního vysílání
Jestliže se v roce 1993 Rada cíleně zaměřovala
na oblast publicistiky a zpravodajství, v roce 1994 věnovala
zvýšenou pozornost hudebnímu vysílání.
Za léta 1993 - 1994 iniciovala Rada vypracování
přehledu hudební prvovýroby, který
poskytuje plastické srovnání o práci
ČRo v tomto směru. Současně byl zpracován
i přehled prvovýroby na jednotlivých stanicích
a studiích pro slovesnou oblast. (Přehled prvovýroby
ČRo v letech 1993 - 1994 obsahuje Příloha
č. 6).
V roce 1994 bylo ve studiích ČRo natočeno
756 minut vážné hudby. což je asi o třetinu
méně proti roku 1993 (9 118 minut). Dále
bylo natočeno 899 minut džezové hudby, což
je asi o pětinu méně proto loňskému
roku (11115 minut). Stopáž populární
hudby zůstává zhruba na stejné úrovni
ve srovnání s rokem 1993, zvýšil se
ale počet nahrávek hudby dechové (ze 782
minut na 989). Tento trend souvisí s všeobecným
vývojem v nahrávací praxi: u vážné
hudby jde o posun od nahrávek studiových k záznamům
živých vystoupení, k přímým
přenosům koncertů apod. V této oblasti
jsme zaznamenali příznivý vývoj, zejména
byl zvýšen počet odvysílaných
minut přímých hudebních přenosů.
Přehled o stopáži vysílané zahraniční
hudby ukazuje, že zatímco v roce 1993 největší
počet přenosů a záznamů pocházel
ze Spolkové republiky Německo (20139 minut - téměř
třetina všech hudebních přenosů
ze zahraničí), v roce 1994 největší
počet přenosů a záznamů pocházel
z Velké Británie (14951 minut) a Německo
je na druhém místě.
Samozřejmě, že údaje za pouhé
dva roky mají dílčí výpovědní
hodnotu a nevypovídají o zásadních
trendech vývoje, který by pak následně
mohl být usměrňován. Odlišný
způsob práce a metodiky záznamů v
minulosti (před vznikem Českého rozhlasu)
neposkytuje ani možnost hlubšího srovnání.
Rada by v takových analýzách chtěla
dále pokračovat a iniciovala v tomto směru
vytvoření metodiky pro rychlé a snadné
zhotovení podobných přehledů v tomto
a následujících letech.
Je nutno podotknout, že zvláště populární
hudba byla v posledních letech ve studiích ČRo
natáčena pouze v některých svých
žánrech (folk, šanson, "vyšší
populár" aj.), které nevyžadují
moderní vysoce náročné technické
zařízení. Počet soukromých
studií, která se na taková nahrávání
specializují, prudce vzrostl a v budoucnu bude zřejmě
v Českém rozhlase natáčena tato hudba
jen výjimečně.
Pokud jde o džez, bude se počet natočených
skladeb snižovat ve prospěch záznamů
živých vystoupení. Vzhledem k tomu, že
využití džezových nahrávek ve vysílání
je omezené (v archívu je mnoho kvalitních
nahrávek a nová nahrávka se jen obtížně
uplatňuje), je i tento trend přirozený.
Vážná hudba by si však podle názoru
Rady měla ponechat svůj nahrávací
program pokud možno v nezmenšené míře.
V dnešních podmínkách má totiž
pouze Český rozhlas (vedle České televize)
možnost systematicky vyrábět záznamy
interpretačního umění i mladých
začínajících umělců
a nahrávky soudobých skladatelů. Pro tuto
činnost se dnes velmi obtížně jinde
hledá prostor a veřejnoprávní instituce,
jakou ČRo je, by se měla této oblasti věnovat
již ze svého zákonného zadání.
Vysílání hudby má ovšem několik
rovin různého významu. Jestliže vážná
hudba se vysílá především v pořadech
ČRo 3, pak "rodinná stanice" ČRo
2 - Praha zařazuje také bloky lidové hudby
a jako takřka jediná ze všech stanic (včetně
privátních) i dechovku. Ve všech případech
by se mělo dbát na to, aby stopáž vysílaných
hudebních pořadů odpovídala skutečnému
zájmu posluchačů (včetně starší
generace).
V "proudu hudby a slova" na ČRo 1 občas
dochází k jistému tříštění
významu mluveného slova, nicméně na
rozdíl od roku 1993 se zdá, že oslnění
velkým množstvím angloamerické hitparádové
pop-music odvanulo a že se ve větší míře
zařazuje hudba domácí (z více než
50 procent!). Rada ČRo si je vědoma, že v některých
západoevropských zemích je běžné,
že veřejnoprávní rozhlas v rámci
pevných limitů musí odvysílat určitou
část domácí hudby, Rada však
není zastáncem podobných regulačních
omezení, ale doporučuje podporovat rozvoj domácí
hudby jinými prostředky (soutěže, veřejné
nahrávky, spolupráce s poloamatérskými
i amatérskými soubory, příp. mladými
talenty, skladateli, textaři i interprety); také
tady je možno navazovat na bohaté kladné zkušenosti,
například ze šedesátých let.
Dramaturgické zásady vysílání
populární hudby jsou v podstatě správné:
prozrazují snahu prosazovat především
takovou hudbu, která nepodléhá módnímu
imperativu a jejíž hodnota je trvalejší.
Na vlnách ČRo nezní například
technopop, s výjimkou těch případů,
které znamenají objevnější přístup.
Za perspektivní považuje Rada vytvoření
jakéhosi "stálého fondu nahrávek"
pro stanici Radiožurnál. Tento fond by byl základem
pro vysílání populární hudby
na této stanici a mohli by z něj čerpat všichni
redaktoři s výjimkou těch, jejichž pořady
jsou postaveny na osobnostech, které si hudby vybírají
samy. Pomocí takového fondu by bylo možno čelit
zlozvykům, uplatňovaným v Českém
rozhlase zvláště v minulosti, kdy každý
redaktor měl prakticky svůj vlastní polosoukromý
fond nahrávek.
Populární hudba je v každém případě
jednou z těch položek, u nichž se nejsnadněji
může najít rozdíl mezi veřejnoprávním
rozhlasem a soukromými stanicemi. Proto je třeba
vysílání této hudby na stanicích
Českého rozhlasu věnovat i do budoucna velkou
pozornost.
3. 6. Vysání pro národnostní menšiny
Vysíláním pro menšiny je naplňována
litera zákona o Českém rozhlasu, a to paragrafu
2 o rozvíjení kulturní identity národnostních
a etnických menšin v České republice.
Na 15. zasedání dne 23. května 1994 také
Rada jednala s představiteli národnostních
menšin. Přehled pořadů pro národnostní
menšiny za rok 1994 obsahuje Příloha č.
9.
Největší stopáž mělo vysílaní
pro polskou menšinu - celkem za rok 5 370 minut. Na tomto
vysílání má logicky největší
podíl Studio ČRo - Ostrava. Na druhém místě
byly pořady pro slovenskou menšinu se stopáží
celkem 4 604 minut za rok, připravované ve slovenštině
různými studii a ČRo - Radiožurnál.
Na třetím místě co do počtu
odvysílaných minut bylo vysílání
pro romskou menšinu (celkem 2 495 minut), realizované
především česky. Pouze na Regině
Praha se v pondělí v lichých týdnech
vysílá mezi 17,35 - 18,00 v rámci Klubu dorozumění
též česky a romsky. Jen o málo menší
počet minut byl věnován německé
menšině (2000 minut); vysílalo se ve vybraných
studiích ČRo převážně
německy. Nelze opominout také existenci vysílání
v maďarštině, chorvatštině a ukrajinštině,
vždy o celkové stopáži 440 minut. Tato
vysílání se uskutečňovala ve
vybrané dny vždy ve studiu Regina Praha. Tady také
probíhá v sudých pondělcích
v rámci Klubu dorozumění vysílání
pro vietnamskou komunitu (celkem za rok 280 minut). Velkým
problémem vysílání pro národnostní
menšiny je zatím nedostatečná znalost
skutečného dopadu tohoto vysílání.
3. 7. Centrum dopravních informací
Na základě smlouvy o spolupráci uzavřené
mezi Českým rozhlasem a Policií České
republiky vzniklo v rámci ČRo "Centrum dopravních
informací" (CDI) za účelem zajištění
informovanosti veřejnosti a zvýšení
bezpečnosti na silnicích ČR.
Centrum dopravních informací zahájilo svou
činnost 1. 11. 1994 a poskytuje zejména informace
o:
- dopravní situaci v České republice,
- konání sportovních a jiných akcí
ovlivňujících silniční provoz,
- situaci v odbavování na hraničních
přechodech,
- pátrání po odcizených motorových
vozidlech,
- pátrání po svědcích závažných
dopravních nehod.
Český rozhlas je podle výše uvedené
smlouvy oprávněn uzavírat smlouvy o odebírání
dopravních a policejních informací z CDI
s třetími subjekty za podmínky, že informace
získané z CDI nebudou použity pro komerční
účely. Český rozhlas uzavřel
v tomto směru smlouvy s Českou televizí,
Českou nezávislou televizní společností
NOVA, Radiem Zlatá Praha, Radiem ECHO, Radiem ALFA, Radiem
Evropa 2.
3. 8. Zahraniční vysílání v
roce 1994
I v roce 1994 provozoval ČRo zahraniční vysílání
na základě jednoročního kontraktu
s Úřadem vlády ČR. Vysílání
se skládalo z sedmnácti půlhodinových
denních pořadů, šířených
na krátkých vlnách ze dvou vysílačů
v Litomyšli a jednoho vysílače v Rimavské
Sobotě na Slovensku. Vysílacími jazyky zůstaly:
čeština, němčina, francouzština,
angličtina a španělština.
V roce 1994 se podařilo stabilizovat personální
obsazení i programovou skladbu vysílání.
Od poloviny roku vysílá (a to po dvaceti letech)
Radio Praha znovu živě zpravodajství. 1. 11.1994
se zahraniční vysílání připojilo
k mezinárodní počítačové
síti Internet a začalo této sítě
aktivně využívat. V prosinci 1994 se podařilo
získat nový jednoroční kontrakt na
provozování Radia Praha na rok 1995.
3. 9. Další kulturní aktivity Českého
rozhlasu
Vedle úkolů programových naplňuje
Český rozhlas svou roli kulturní instituce
také dalšími aktivitami: připomeňme
Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Dismanův
dětský umělecký soubor, dětský
pěvecký soubor, festivaly Prix Bohemia Radio, mezinárodní
soutěž mladých hudebníků Concertino
Praga, soutěž Concerto Praga a vyzývací
soutěže na původní rozhlasovou hru.
Velmi vhodné a prestižní je pro Český
rozhlas členství v EBU, jehož členy
jsou výhradně veřejnoprávní
rozhlasové stanice. Členství v této
organizaci mimo jiné umožňuje uskutečňovat
za velmi výhodných podmínek mezinárodní
výměnné přenosy.
Rada Českého rozhlasu konstatuje, že v roce
1994 se podařilo Českému rozhlasu připomenou
své kvality i formou inzerce v novinách (bez finanční
zátěže, šlo o reciprocitu). Zvýšila
se také informovanost veřejnosti o programech ČRo.
Podle mínění Rady se však malá
pozornost věnovala propagaci programu stanice Vltava.
Za významnou akci, která zvlášť
významně pomáhá zvyšovat prestiž
ČRo, považuje Rada festival původní
rozhlasové tvorby PRIX BOHEMIA RADIO, který měl
jako akce ČRo v roce 1994 již svůj třetí
ročník. Festival se konal tradičně
v Poděbradech pod záštitou ministra kultury
a soutěžilo se v kategoriích: rozhlasová
hra, hra pro mládež a pohádka, feature a rozhlasová
reklama. V roce 1995 se tato akce bude konat pod záštitou
presidenta republiky.
3. 10. Expertní činnost Rady
Při hledání odpovědí na své
otázky v rovině programové se nemůže
Rada spoléhat pouze na vlastní recepci, ale hledá
spolupráci s experty. Zadávání expertiz
a jejich vyhodnocování považuje Rada za jednu
ze svých základních činnost. Stejně
jako v roce 1992 byly periodicky zadávány expertizy
sledující určitý program (stanici)
v horizontální nebo vertikální linii.
Během roku 1994 se Rada seznamovala s výsledky expertiz,
které sama zadala, a přihlédla také
k expertizám, které zadávalo vedení
Českého rozhlasu. Specifickou oblastí jsou
expertizy sledující ohlas vysílání
v národnostních menšinách. Nadále
platí, že Rada Českého rozhlasu by ráda
podnítila sociologický průzkum zaměřený
na národnostní menšiny, který by jistě
přispěl k hledání uspokojivějších
řešení v celkové problematice naší
národnostní politiky. Výsledky by byly velmi
prospěšné nejen pro potřeby Českého
rozhlasu. Spolupráce s příslušnými
vládními i nevládními orgány,
včetně regionálních, by byla také
na místě.
Poznatky, získané expertizami, musí Rada
sumarizovat a vyhodnocovat. Na všechny otázky, které
si Rada kladla při analýzách programové
činnosti ČRo a jež jsou shrnuty v úvodu
této části zprávy, nemohly ovšem
všechny zadané expertizy beze zbytku odpovědět.
Rada ČRo je bohužel při zadávání
expertíz limitován přidělenými
finančními prostředky. V roce 1994 se členové
Rady mnohem častěji než v roce 1993 seznamovali
s vybranými bloky pořadů na magnetofonových
záznamech, které si Rada vyžádala prostřednictvím
generálního ředitele. Touto časově
náročnou formou si nicméně členové
Rady mohli učinit úsudek i o pořadech, které
bezprostředně nesledovali v okamžiku jejich
vysílání a v neposlední řadě
mohli po prostudování záznamu o pořadu
kvalifikovaněji diskutovat, aniž by byli odkázáni
na expertní posudek.
Na základě zhodnocení všech expertíz
Rady, vlastního poslechu členů Rady a s přihlédnutím
k expertizám dalším, je možno konstatovat,
že proti úrovni většiny programů
ČRo (pokud jde o kulturu, zpravodajství a vážnou
hudbu) nejsou zásadnější námitky.
Dalším oblastem, zejména zábavné
hudbě, publicistice a takzvaným zábavným
pořadům bude Rada napříště
věnovat zvýšenou pozornost.
Kritičtější stanovisko je třeba
zaujmout pouze k typu pořadů, které podle
názoru Rady patří sprše do sféry
komerčních stanic a jež jsou výrazem
snahy soutěžit v popularitě a podbízivosti
se soukromým vysíláním. Zvlášť
je nutno u veřejnoprávního rozhlasu odmítnout
žoviální způsob moderování,
pokleslou zábavu a podřizování se
komerčnímu účelu.
Kritičtější stanovisko dále nutno
zaujmout i k takovým pořadům, kde by mohla
zaznít nevhodná či nedovolená reklama.
V roce 1994 Rada zaznamenala dva případy, o nichž
se na zasedání diskutovalo jako o skryté
reklamě. Šlo o pořad Radiofóra ze dne
17. 12. 1994 a o pravidelné předpovědi počasí,
doplňované informacemi firmy CARDIA. Problém
spočívá v tom, že v praxi lze těžko
odlišit informaci (například kulturního
charakteru) od reklamy. Obojí může být
snadno zaměněno, zejména v situaci, kdy Český
rozhlas z pochopitelných důvodů preferuje
a bude preferovat živé vysílání.
Jiným typem programu, který je pro veřejnoprávní
médium nevhodný, je použití takových
slovních projevů, které mohou urážet
náboženské cítění občanů,
dotknout se cti a existence minorit všeho druhu, nebo které
směřují k zesměšňování
či parodování základních etických,
mravních a lidských hodnot. V tomto směru
byly bohužel zaznamenány některé necitlivé
a nevhodné projevy v odpoledním vysílání
stanice Praha, zmíněné již v jiné
části zprávy. K otázce ranního
vysílání při zahájení
školního roku obdržela Rada písemný
podnět od paní poslankyně MUDr. Novákové
a na jeho základě provedla Rada obsáhlou
expertízu celého ranního vysílání
zmíněného dne.
Po nabytých zkušenostech je Rada toho názoru,
že veřejnoprávní rozhlas se až
úzkostlivě musí držet nejen norem jazykových,
ale i obecně přijatých norem etického
kodexu a že v zásadě nelze připouštět
excesy. Je třeba tvůrcům pořadů
vysvětlovat, že do náplně veřejnoprávního
rozhlasu stěží může být
v odpoledním vysílání na rodinné
stanici zařazen program, který zlehčuje dárcovství
orgánů nebo náboženské reálie.
Jistěže je těžké stanovit hranici
humoru a vkusu širokých vrstev, ale ani zábavný
pořad by neměl být výrazem netolerantnosti,
necitlivosti, tedy popřením hodnot, které
veřejnoprávní rozhlas musí
zastávat. Jde samozřejmě také o to,
jaká skupina obyvatel vysílání v tuto
dobu nejpravděpodobněji poslouchá; můžeme
předpokládat, že v pracovní dny odpoledne
je to vedle tradičního okruhu posluchačů
stanice z řad starší generace právě
školní mládež. Naproti tomu nelze nic
namítat proti zařazovaní méně
obvyklých projevů humoru ve večerních
hodinách či na elitní ČRo 1 - Vltavu.
Rada své námitky, opřené o stanovisko
expertů, tlumočila generálnímu řediteli
ČRo ústní i písemnou formou. Místopředsedkyně
Rady se též zúčastnila besedy s tvůrci
odpoledního vysílání stanice Praha.
Řadu diskusí v Radě a posléze i ve
sdělovacích prostředcích vzbudil případ
zákazu písní Jana Vodňanského.
Rada na svém zasedání autora přijala,
diskutovala s ním, vyslechla zmíněné
skladby a neztotožnila se se stanoviskem, že by zmíněné
písně neměly být vysílány.
Rada si také nechala vypracovat přehled, z něhož
vyplývá, že písně Jana Vodňanskéhó
byly ve vysílání ČRo zastoupeny hojně,
včetně inkriminovaných skladeb. Celá
diskuse poukázala také na to, že Český
rozhlas se musí principielně držet zastávání
vysokých profesionálních nároků
ve všech oblastech a jestliže jeho zástupce shledává,
že některé dílo těmto nárokům
nevyhovuje, musí celou skutečnost profesionálně
vyřešit. Jakákoliv forma cenzury vyšší
mocí je pro veřejnoprávní médium
samozřejmě nepřijatelná. Díky
publicitě ve veřejných sdělovacích
prostředcích mohla záležitost vskutku
jménu Českého rozhlasu a Rady uškodit.
Celou "kauzu" považuje Rada za politováníhodnou
od jejího vzniku po závěr. Podobnou neprofesionálností
byl poznamenán i zásah do ukončení
besedy o případu Marty Chadimové.
Vedle sledování programu pomocí expertiz
se Rada zabývala (nikoli však soustavně) také
novinovými články, které se dotkly
práce rozhlasu a mediální politiky obecně.
Je možno konstatovat, že počet novinových
článků věnujících se
problematice rozhlasu v roce 1994 oproti roku 1993 mírně
poklesl. (V roce 1993 ovšem věnoval tisk Českému
rozhlasu zvýšenou pozornost v souvislosti s odstoupením
dr. Jiřího Mejstříka z funkce generálního
ředitele ČRo, výběrovým řízením
a nástupem nového generálního ředitele,
mgr. Vlastimila Ježka).
3. 11. Výzkumy poslechovosti
Jestliže v roce 1993 se poprvé v ČRo výrazně
projevil konkurenční tlak místních
komerčních rozhlasových stanic, tak v roce
1994 poslechovost veřejnoprávního rozhlasu
nepochybně ovlivnilo vysílání dvou
komerčních stanic na celoplošných okruzích.
Český rozhlas má logicky velký zájem
na získávání co nejširší
posluchačské obce, ale zároveň je
také zřejmé, že nemůže slevit
ze svého poslání stanoveného jeho
veřejnoprávním statutem. Nelze soutěžit
v popularitě a zároveň vysílat kulturní,
vzdělávací, menšinové a náročné
programy. Rada ostatně nepovažuje soutěž
v popularitě a poslechovosti za každou cenu za nejdůležitější
kritérium; za mnohem závažnější
považuje dodržování statutu veřejnoprávního
média. Proto také Rada tak zdůrazňuje,
aby byly v programových otázkách přesně
vymezeny hranice, které nesmí veřejnoprávní
rozhlas překročit. Rada považuje za přirozené,
že případná částečná
ztráta posluchačské přízně
je vyvažována kvalitou a obecnou společenskou
prospěšností programů veřejnoprávního
média. Jistý pokles poslechovosti veřejnoprávního
rozhlasu (i televize) v zásadě nemůže
být považován za důkaz špatné
programové koncepce, neboť veřejnoprávnímu
rozhlasu ze zásady - jak již řečeno
výše - nepřísluší v této
rovině soutěžit. Nicméně míru
poslechovosti je třeba sledovat: vyhodnocovat pokles i
vzestup. Je ovšem třeba prohloubit metodiku tohoto
zkoumání ("Jak můžete vědět,
co chce publikum, když mu předvádíte
to, co chcete vy." K. R. Popper). Je jistě potěšitelné,
že Český rozhlas poslouchá denně
2 900 000 obyvatel České republiky. Takový
údaj nezávislého zdroje AISA musí
však také vést k závěrům,
proč vlastně někteří
lidé poslouchají právě Český
rozhlas a určité jeho programy a naopak, proč
mu jiní nevěnují žádnou pozornost.
Náročné výzkumy tohoto druhu stále
ještě Rada nemá. Jisté je, že ve
speciálním výzkumu agentury AISA v závěru
roku 1994 na otázku, jaké rysy vysílání
hodnotí nejvýše, zdůrazňovali
respondenti serióznost a objektivitu Českého
rozhlasu jako rysy, kterých si cení nejvíce.
Stejně jako v roce 1992 se největší
sledovanosti těšily zpravodajsko-publicistické
programy a programy rodinného typu, vyznávající
tradiční etické a kulturní hodnoty.
Objektivní výzkum dokládá, že
i za podmínek reorganizace dokázal Český
rozhlas zaujmout své posluchače a kvalitně
pracovat. Přehled poslechovosti podle datových zdrojů
AISA tvoří jednu z příloh zprávy.
Jestliže v roce 1992 se v Českém rozhlase jednalo
o základní transformaci státního média
do podoby moderní veřejnoprávní instituce,
o zrušení systému hlavních redakcí
a zavedení systému okruhového, a v roce 1993
se hlavní pozornost soustředila na personální
naplnění této myšlenky, zprůhlednění
celého procesu řízení, tak v roce
1994 se věnovala významná pozornost otázkám
programovým, připravila se ekonomická reforma,
jejíž součástí bylo i další
"zeštíhlení" organizace.
Konkrétnějších obrysů nabyl celkový
image rozhlasu se svým technickým vybavením
a zapojením do mezinárodního systému.
Z tohoto hlediska je velmi významné, že v roce
1994 Český rozhlas vstoupit do mezinárodní
počítačové sítě INTERNET.
ČRo 1 - Radiožurnál začal plně
využívat výhod služby Radio Data System,
který do budoucna poskytne posluchačům celou
řadu servisních vylepšení. Již
v této době plně funguje automatické
přelaďování VKV frekvencí ČRo
1 u těch rozhlasových přijímačů,
které jsou vybaveny dekodérem R. D. S. (V praxi
to znamená, že autorádio se při cestě
Českou republikou plynule přelaďuje po VKV
frekvencích).
V roce 1994 byla dokončena rekonstrukce vysílacího
pracoviště ČRo 1 a současně se
zahájila rekonstrukce vysílacího pracoviště
ČRo 2, jejíž dokončení se plánuje
do 30. 3. 1995. Poté - ve druhé polovině
roku 1995 - bude rekonstruováno vysílací
pracoviště stanice ČRo 3 - Vltava.
Změny programových schémat jednotlivých
stanic měly odrážet nejen zákonné
povinnosti veřejnoprávního média,
ale i nároky posluchačů a vliv komerčních
rozhlasových stanic. V závěru roku 1993 projednané
a schválené základní organizační
a programové dokumenty (Statut Českého rozhlasu,
Hlavní programové zásady, Organizační
a Pracovní řád) byly podrobeny v průběhu
roku 1994 praktickému prověřování
a byla tak i ověřována správnost nastoupené
organizační cesty. Během roku se ukázalo,
že hlavní programové zásady bude nutné
interním dodatkem podstatně zpřesnit a zároveň
bude třeba jasněji vymezit úlohu celoplošných
okruhů a studií ČRo.
Doprovodným, ale důležitým výsledkem
snižování stavu stálých zaměstnanců
bylo vytvoření mzdových prostředků
umožňujících konkurovat platům
v komerčních rádiích a čelit
tak odchodu kvalitních pracovníků. Výsledkem
tohoto úsilí a potvrzením správnosti
některých organizačních opatření
je návrat osvědčených pracovníků
z komerčních stanic zpět do Českého
rozhlasu a získání takových, kteří
se dokonce základům rozhlasové práce
naučili v soukromé vysílací síti.
V roce 1994 se věnovala (ze strany vedení ČRo
a Rady) také větší pozornost správě
a ochraně archívních fondů. Rada,
která záležitosti programových fondů
specielně věnovala své 21. zasedání
dne 26. září 1994, byla tu významným
iniciátorem. Většinu pro rozhlas nevýhodných
smluv s vydavatelstvími, uzavřených v předchozí
době, se podařilo vypovědět nebo podstatným
způsobem upravit; nadále však trvá složitý
právní problém s Harmonia Mundi, zmíněný
v jiné části zprávy.
Nová organizační struktura Českého
rozhlasu, platná od 1. 1. 1995, tvoří přílohu
č.7.
5. 1. Charakteristika vývoje
Do roku 1994 vstupoval Český rozhlas v nezáviděníhodné
ekonomické situaci. Náklady měly narůstající
tendenci, zatímco výnosy měly trend zcela
opačný. Vzrůst nákladů souvisel
s obecným cenovým vývojem, podstatnou měrou
jej však ovlivňoval vzestup cen služeb Českých
radiokomunikací a poplatků České poště.
Příjem z koncesionářských poplatků
postupně klesal, což byl také důsledek
jak některých kampaní sdělovacích
prostředků nabádajících koncesionáře
k neplacení koncesí, tak i otálení
v přijetí jednoznačných a občanům
srozumitelných legislativních opatření.
Rozporný vývoj příjmů a výdajů
vedl Český rozhlas k rozhodnutí omezit původní,
již radikálně oktrojovaný rozpočet
na rok 1994, na 90%. I takto snížený rozpočet
představoval plánovaný deficit ve výši
19 684 tis. Kč. Po dodatečných úpravách
provedených ve 2. čtvrtletí se plánovaná
ztráta snížila na 18 702 tis. Kč. Při
vztahu plánovaných nákladů ve výši
90% původního rozpočtu k rozpočtovaným
výnosům v původní stoprocentní
výši činila plánovaná ztráta
13 171 tis. Kč.
Souhrnnou zprávu o výsledcích hospodaření
ČRo za celý rok 1994 tvoří Příloha
č. 2.
5. 2. Kontrola hospodaření ČRo za rok 1994.
V důsledku některých ekonomických
opatření pro rok 1994 se v porovnání
se stavem k 31. 12. 1993 zlepšila i celková finanční
situace ČRo. Podařilo se zastavit pokles likvidity
podniku, který se projevil v průběhu roku
1993, a dosáhnout postupného vzrůstu. Hodnota
finanční rovnováhy ČRo je dobrá
a má nadále pozitivní vývoj.
Stav celkových pohledávek se od 31. 12. 1993 do
30. 9. 1994 snížil o 12 367 tis. Kč (20,9%).
Celkový stav zásob se snížil o 5 029
tis. Kč (22,8%). Krátkodobé závazky
se snížily za dané období o 31 061 tis.
Kč (37,6%). ČRo nemá žádné
úvěry. Dlouhodobé závazky činí
pouze 1 060 tis. Kč a od 31.12.1993 se nezměnily.
Obsahem tohoto dlouhodobého závazku je majetkový
podíl odborové organizace na některých
nemovitostech ČRo.
Za rok 1993 činila hospodářská ztráta
ČRo cca 21,5 mil. Kč. Postupným uplatňováním
ekonomických nástrojů v řízení
bylo za první pololetí 1994 dosaženo nepatrného
zisku ve výši 273 tis. Kč přesto, že
plán ve výši původního stavu
omezeného na 90ti procentní čerpání
předpokládal ztrátu přes 19 mil. Kč.
Za tři čtvrtletí 1994 činil zisk ČRo
9201 tis. Kč, za čtvrté čtvrtletí
- 13, 655 tis. Kč. ztráta.
V průběhu roku 1994 byla vypracována zcela
nová pravidla ekonomického řízení,
podle nichž je zpracováván vyrovnaný
rozpočet na rok 1995. Byla vydána nová pravidla
odměňování zaměstnanců
ČRo. Podstatných změn doznaly také
dokumenty, které na uvedení zásadní
pravidla navazují. Způsob práce ekonomického
úseku se postupně mění z evidenčního
na analytický a metodický.
Rada hospodaření ČRo věnovala v roce
1994 celkem 9 expertiz, dalších 13 expertiz se věnovalo
nájemním a prodejním smlouvám.
5. 3. Plán a rozpočet na rok 1995
Organizační změny v ekonomickém úseku,
které vstoupily v platnost s účinností
od 1. ledna a 1. února 1995, povedou k vytvoření
systémových okruhů v jednotlivých
činnostech od koncepce po závěrečné
operace, k sjednocení rozdílných postupů
v obdobných činnostech a postupnému vytvoření
předpokladů k racionálnímu řízení
všech ekonomických procesů ČRo.
Sloučením plánovacího a finančního
odboru a všeobecné účtárny vznikl
k 1. lednu 1994 finanční odbor, obsahující
uzavřený ekonomický okruh. Účetnictví
totiž tvoří zpětnou vazbu pro řízení
finančního a dalších ekonomických
procesů. Do tohoto odboru bude začleněna
i agenda týkající se koncesionářských
poplatků a agenda závodního stravování.
Odbor mezd a honorářů po přiřazení
mzdové a honorářové účtárny
již obdobný okruh tvoří. Sloučením
inventárního oddělení ekonomického
úseku a činností týkajících
se majetku a zásobování ČRo ve správním
úseku vznikne k 1. únoru 1995 samostatný
odbor majetku, jehož úkolem bude vybudovat systém
hospodaření s majetkem, řízení
zásob atd.
Inventární oddělení a správní
úsek zatím evidují a spravují týž
majetek, každý však jiným způsobem,
což vede k rozdílným výsledkům.
Inventární oddělení má od poloviny
roku 1994 programové vybavení, které umožňuje
automatizovanou majetkovou evidenci se vstupy do účetnictví.
Sjednocení a automatizace postupů umožní
provést v roce 1995 důkladnou fyzickou inventarizaci
majetku ČRo. Po uvedení majetkové problematiky
do pořádku se vytvoří rovněž
koncepční uzavřený okruh.
Od 1. února 1995 vznikne v ekonomickém úseku
nový odbor investic, který bude komplexně
zajišťovat řízení investic a rekonstrukcí.
Jeho podstatným úkolem bude vytvoření
investiční koncepce a systému tvorby zdrojů
na financování investic.
Rozpočet Českého rozhlasu na rok 1995 spolu
s auditem tvoří příloha č.
4.
5. 4. Pronájem a prodej nemovitostí
Ze zákona vyplývá pro Radu ČRo povinnost
sledovat hospodaření Českého rozhlasu
včetně sledování pronájmů
a prodeje budov. V roce 1994 vyslovila Rada souhlas prodejem následujících
prostor:
1) rekreační chaty v Brně - Kníničkách,
2) rekreační chaty Ševětín,
3) objektu Mariánská,
4) garáží v objektu Výšinka.
Všechny realizované prodeje byly doplněny před
schválením Radou podrobnou analýzou, zpravidla
doplněnou posudkem experta Rady. V roce 1994 Rada schválila
celkem čtyřiceti firmám pronájmy v
objektech Českého rozhlasu. Nájemním
a prodejním smlouvám se v roce 1994 věnovalo
13 expertiz.
V několika dalších případech
byl vysloven předběžný souhlas s vedením
jednání se zájemci o pronájem dalších
prostor.
5. 5. Rozhlasová reklama
Přípustný rozsah reklamy byl stanoven zákonem
ČNR č.484/91 Sb. o Českém rozhlasu
na jedno procento denního vysílacího času.
Tento limit se v podstatě ani nedaří naplnit,
neboť zájem o reklamní vysílání
uspokojuje v současné době kromě Českého
rozhlasu řada komerčních stanic. Pro posluchače
je patrná přítomnost reklamy prakticky jen
na stanici ČRo 1, v omezenější míře
na stanici Praha. Rada ČRo je toho názoru, že
do veřejnoprávního rozhlasu reklama z principu
nepatří, avšak v současné ekonomické
situaci může být jistou (třebaže
chabou) náplastí na jeho finanční
problémy. Problém nedovolené reklamy je řešen
v jiné části zprávy.