Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona
ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu
České národní rady, v platném
znění, předkládám poslancům
následující interpelaci poslance Jiřího
Šolera na předsedu vlády Václava Klause,
ministra vnitra Jana Rumla, ministra zdravotnictví Luďka
Rubáše a ministra spravedlnosti Jiřího
Nováka. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního
tisku.
Příloha
Vážený pan premiér doc. ing. Václav Klaus CSc.,
vážení páni ministři Jan Ruml, ministr vnitra,
MUDr. Luděk Rubáš, ministr zdravotnictví,
JUDr. Jiří Novák,
ministr spravedlnosti.
Zbraslav, 26. června 1995 |
Vážený pane
premiére, vážení páni ministři,
před několika lety
jsem si s chutí přečetl román K. Keseye:
Přelet nad kukaččím hnízdem,
který se stal později známý díky
filmovému zpracování Miloše Formana.
Knihu, která tak překrásně staví
do protikladu ideály lidské volnosti s drsnou praxí
i současné psychiatrie. Bohužel stejné
nehumánní přístupy k lidem signalizují
i informace o naší každodenní skutečnosti.
Přitom psychiatrie není zneužívána
pouze k "pacifikaci" obecných
projevů svobodné vůle dospělých
občanů (jako na odstrašující
případ takového zneužití si vzpomínám
na matku, která nechala bez jakéhokoliv správního
aktu "zavřít do blázince" svou
osmnáctiletou dceru, která se předtím
stala příslušnicí určité
náboženské
sekty), ale i k politickým účelům
při pacifikaci politických nespokojenců a
aktivistů. Pokud se moje obavy zakládají
na pravdě, jedná se o další důkaz
příbuznosti současného režimu
s těmi nejhoršími příklady nelidskosti
z nedávné minulosti, jako byl fašismus,
nacismus a komunismus.
Při studiu snad posledního
svobodného českého listu "Nedělní
hlasatel", který vydávají naši
krajané v Illinoiském Berwynu, jsem narazil i na
výzvu mnichovské iniciativy Helping. Jejich článek
se nesporně odvolává na skutečnou
lidskost. Dovoluji si ocitovat z jejich výzvy:
Dokument, výzva a
protest k justičně politické izolaci sedmdesátiletého
pana Čestmíra Skály, nového politického
vězně v České republice.
Dne 7. dubna 1995 byl ve svém
bytě v Kladně zatčen, zbaven svobody a svéprávnosti
sedmdesátiletý pan Č. Skála, který
byl policejně eskortován do psychiatrického
ústavu Horní Beřkovice, na odd. 2a a předán
"lékařům "-likvidátorům
Strakovi a Bednářové k takzvanému
"zkoumání" duševního stavu.
Oba "lékaři
"- likvidátoři Straka a Bednářová
se odvolávají na soudní usnesení ze
dne 7. ledna 1995 Okr. soudu v Jindřichově Hradci
soudce Sítaře.
Ono soudní usnesení
nám není vůbec známo a na veškeré
telefonické dotazy příbuzných u vyšetřovatele
policisty Kučery, u soudce Sítaře a obou
"lékařů" - likvidátorů
Straky a Bednářové je soudní usnesení
zapíráno.
Pan Č. Skála
je v dnešní - prý "světově
uznávané demokracii" v České
republice, opět, jako za dřívější
komunisticko-socialistické totality, zbaven svých
základních lidských a občanských
práv jako je právo na svobodnou obhajobu podle Listiny
lidských práv, zakotvené v české
ústavě pod hlavou první - článek
1 D, Hl. 4 č. 95. Listina práv a svobod Hl. 1 č.
3. od. 3, Hl. 2 č. 8. od. 1, čl. I0 od. 1, čl.
23, Hl. S. čl. 36, 37 od. 3, čl. 40 od. 3.
Dále je vydírán
soudcem Sítařovským a oběma "lékaři"
- likvidátory Strakou a Bednářovou násilnou
izolací na psychiatrii ke změně způsobu
svého jednání a projevu, bez možnosti
se řádně hájit před nestranným
soudem k obviněním jemu kladeným, a to z
údajné urážky komunisticky vládnoucího
starosty.
Oba, jak soudce Sítařovský,
tak policista Kučera, neinformovali v jejich rozhodnutích
někoho z příbuzenstva o izolaci pana Č.
Skály, které se o tom dozvědělo až
po měsíci, bez možnosti se právně
bránit proti politicko psychiatrické izolaci pana
Č. Skály.
Ve stínu a urážení
Americké Medaile za Demokracii udělené vladaři
V. Klausovi, se Klausova totalitní justice bojí
slov sedmdesátiletého občana pana Č.
Skály, izoluje jej a likviduje ho za pomoci psychiatrie,
která není povinována se s nikým bavit,
jak sama sdělila "lékařka " likvidátorka
Bednářová.
My HELPING protestujeme proti
věznění pana Č. Skály a žádáme
o okamžité propuštění pana Č.
Skály na svobodu a potrestání viníků.
My HELPING se obracíme k celému
svobodně-demokratickému světu pro pomoc za
osvobození pana Č. Skály.
Naši iniciativu podporuje
Občanské fórum Mnichov. Zároveň
žádáme Lidská práva při
OSN, Evropský parlament a Český parlamentní
výbor pro lidská práva o pomoc v osvobození
politického vězně pana Č. Skály.
Adresy: Pan Č. Skála, Psych. ústav Horní Beřkovice, PSČ 41 185, tel. 411 961/11 nebo 12
Evropská komise pro lidská práva ve Štrasburku ve Francii Lidská práva Departure při OSN, New York, USA
Oba "lékaři " - likvidátoři Straka a Bednářová tel. 411 961/11 nebo 12
Vyšetřovatel policista Kučera tel. 331 515111 nebo 515279, čj. 3NT58/94 J. Hradec
Soudce Sítař
tel 331 22206 J. Hradec
S přátelským pozdravem a poděkováním HELPING
vyhotovil P. Skala, syn vězněného
Potud zpráva ze svobodného tisku.
Podařilo se mi telefonicky spojit s léčebnou
v Horních Beřkovicích, kde jsem si ověřil,
že tam je pacient Čestmír Skála. Bohužel
jsem nezastihl žádného kompetentního
lékaře. Hovořil jsem telefonicky s vyšetřovatelem
Kučerou, který odmítl telefonicky
podat jakékoliv informace. Hovořil jsem s panem
soudcem Sítařem, který mi zhruba potvrdil
vydání příslušného právního
příkazu. Bohužel více informací
jsem zatím nesehnal. Protože případ
nesnese odkladu a má značný mezinárodní
ohlas, obracím se proto přímo
na příslušné členy vlády.
Žádám pana premiéra a pány ministry
o ověření uvedených skutečností
a vysvětlení celého případu.
Žádám, v souhlase s autory článku
a svou předchozí rozsáhlou interpelací,
o posouzení celého případu nezávislým
soudem a případně potrestání
politických zločinů, pokud k nim došlo.
Žádám Ministerstvo zdravotnictví,
aby posoudilo jednání zúčastněných
lékařů z hlediska lékařské
etiky a Hypokratovy přísahy.
Bohužel případ
"Skála" není jediným případem,
kde je signalizováno zneužití psychiatrie.
Dovolím si ocitovat ještě případ
"Pour", který znám z osobní zkušenosti.
Bohumil Pour, Vysoká ulice 27, 466 02 Jablonec nad Nisou
očekával, stejně jako většina
naší společnosti, po listopadovém převratu
1989 návrat ke skutečné demokracii. I za
komunistického režimu
se neváhal zapojit do jedné z povolených
nekomunistických stran - do Československé
strany socialistické, kde se snažil o pozitivní
změny v rámci možností tehdejšího
režimu. Jako invalida zde uplatňoval své sociální
cítění, jako vlastenec
nepošpinil svůj štít spoluprací
s organizací financovanou ze zahraničí, jakou
byla např. Charta 77. Své sociální
cítění, vlastenectví a cit pro potřeby
životního prostředí si přinesl
i do současné společnosti; stejně
jako mnozí z nás věřil, že teprve
teď nastal ten pravý
čas pro jejich uplatnění.
Bohumil Pour se proto intenzivně
zapojil do politického života i po změně
poměrů, které si naivně vykládal,
podobně jako mnozí z nás, jako příležitost
pro skutečný rozvoj české a slovenské
národní kultury v obnovené předmnichovské
Československé republice. Jeho nadšení
snad bylo příčinou často naivní
důvěry v dobro, se kterou zahájil své
aktivity; určitě si nepředstavoval rozbití
své Československé vlasti a přechod
ekonomické a politické moci do rukou asociálních
kšeftařů, vedoucí
k současnému hlubokému ekonomickému
i morálnímu úpadku. Určitě
si nepředstavoval návrat zločinné
nacistické a sudetoněmecké ideologie, kterou
měl na liberecku možnost sledovat v podzemí
i při příležitosti ilegálních
sudetoněmeckých srazů za
účasti neonacistů z obou německých
států ještě během komunistického
režimu. Hákové kříže, uniformy
SS a podobné rekvizity již tenkrát byly nedílnou
součástí takových srazů. Dnes
stejní lidé zřídili v Rychnově
pamětní desku nacistickému zločinci
Konrádu Henleinovi.
Proto Bohumil Pour iniciativně
uspořádal zájezd invalidních dětí
z jablonecka ke Středozemnímu moři a naivně
při tom uvěřil falešným slibům
sponzorů. Proto se aktivně zapojil v roce 1991 do
iniciativy nájemníků k realizaci úsporných
opatření při výrobě, regulaci
a rozvodu tepla. Cituji z tehdejšího dopisu nájemníků
městského úřadu:
Do dnešního dne
neobdrželi jsme odpověď ani Vaší,
ani bytového podniku. Pro informaci uvádíme,
že uvedený dopis ze 7. května 1991 byl zveřejněn
i v Novinách jablonecka.
Vzhledem k té okolnosti,
že ani Váš úřad či bytový
podnik neodpovídá, seli jsme se všichni nájemníci
opět včera, tj. 4. 6. 1991 a dohodli jsme se, že
budeme trvat na svém stanovisku a budeme nadále
platit zálohu na teplo v původní výši.
Tímto způsobem chceme působit na kompetentní
osoby, které by měly zajistit úsporná
opatření při výrobě, regulaci
a rozvodu tepelné energie, a nepřipustit, aby ztráty
a nepořádek v teplárenství platili
nájemníci.
Požadujeme vysvětlení
koncepce měření a regulace tepla od kompetentní
osoby a doporučení majitele domu, jak se nájemníci
mohou podílet na úsporách tepelné
energie.
Bohumil Pour se tedy snažil
prorazit zeď ignorance a nekompetentnosti, kterou nový
režim bez skurpulí převzal od režimu starého.
Dalším hříchem
Bohumila Poura bylo, že si dovolil se, podobně jako
před lety ve Vrchlabí Pavel Wonka, bez povolení
chartistických mocipánů zapojit do politického
života své země. Jakákoliv iniciativa
mimo fašistický rámec Občanského
fóra byly, stejně jako podobné iniciativy
v minulosti mimo KSČ, tvrdě pronásledována.
Mocipáni se vyměnili, metody zůstaly. Proto
dalším projevem Bohumila Poura bylo toto oznámení:
Trestní oznámení
na neznámého pachatele, jež mě ohrožuje
písemně a telefonicky, dokonce ohrožením
mé rodiny, obzvláště dětí.
Bylo mně vyhrožováno od začátku
volební kampaně, kterou jsem jako pracovník
a funkcionář ČSS (Čs. strany socialistické)
a LSU (Liberálně sociální unie) řídil.
Kdo mně vyhrožoval a vyhrožuje nevím,
ale předpokládám, že to byl člověk,
který nesympatizoval
a nesympatizuje s programem LSU (Liberálně sociální
unie).
Cítím se ohrožen,
přes poslance České národní
rady za LSU a nezávislé podávám intervenci,
aby byl tento případ důsledně vyřízen.
Vysokou kulturu projevil autor
jedné z výhrůžek nacistickým
heslem "Es kommt der Tag", kulturu jiné výhrůžky
můžete ocenit v příloze. Existuje názornější
příklad zločinecké a nacistické
podstaty nového režimu a jeho stoupenců?
A právě proti rostoucím
projevům nacismu je zaměřena další
aktivita Bohumila Poura. Cituji z podání Okresnímu
ředitelství policie v Jablonci nad Nisou, potvrzeného
razítkem obvodního odděleni policie v Jablonci
nad Nisou z 14. 9. 1994:
ve věci propagace
fašismu, nacionalismu, rasismu a podobného
hnutí, a to v katastru města Rychnov u Jablonce
nad Nisou a v katastru města Jablonce nad Nisou.
V Rychnově u Jablonce,
v budce stanice MHD u nádraží ČSD -
byl několik měsíců černým
sprejem (dle mého odhadu) zhotoven velmi nápadný
a viditelný německý nápis SUDETENLAND
ERWACHE (Sudety probuďte se, či Sudety procitněte
- překlad), zde podotýkám, že v blízkosti
nádraží a tohoto místa se nachází
pietní místo po bývalé pobočce
koncentračního tábora GROSS ROSSEN, kde bylo
ubito, umučeno, nemalé množství vězňů
právě příslušníky
německé branné moci SS, a jak je známo,
právě nejsurovější byli tzv.
Sudetští Němci!!!
V Jablonci nad Nisou opět
delší dobu byly umístěny symboly fašismu
a nacismu cca 2 ks hákových křížů.
A to na boku Základní
umělecké školy, na začátku Mlýnské
(dř. Koumarově) ul. - hned vedle sousedí
zastávka autobusu MHD č. 4.
Teprve po mém oznámení
státní policii (Rychnov), u pana starosty a městské
policii v Jablonci a ČTK Ústí nad Labem -
zveřejnění v tisku (akce Rychnov byla zveřejněna
v týdeníku Noviny Jablonecka) - byly oba symboly
odstraněny. Přemalováním, přebílením
atd.
Podle českého
právního řádu je veřejný
projev sympatie k fašismu
považován za trestný čin podpora
a propagace hnutí směřujících
k potlačení práv a svobod občanů!!!
Pan Pour byl zaměstnán
na regionálním sekretariátu naší
politické strany. Ukázal mi několik materiálů,
týkajících se jeho osobní a politické
aktivity, včetně několika anonymních
výhrůžek, které pravděpodobně
dostal od různých fašistických a/nebo
nacistických sil, sudetských
Němců a sil blízkých současnému
režimu. Byl též velmi citlivý na hrubou
manipulaci naší společnosti, např. rozbití
Československa, na rostoucí agresivitu neonacistických
sil a jejich tichou podporu současnou českou reprezentací.
Podílel se též na obraně
Národního památníku obětí
nacismu před nacistickými útočníky.
Počátkem tohoto
roku se na mne Bohumil Pour obrátil s podezřením
na zneužití psychiatrie, spočívající
v jeho předvolání na libereckou psychiatrii
k přezkoumání zdravotního stavu. Tehdy
jsem samotný fakt předvolání k prohlídce
nepokládal za porušení lidských práv
a lékařské etiky, zvláště
po prošetření celého případu
u psychiatra a okresní`ho soudu v Jablonci. Jednalo se
o občanskoprávní spory ve spojení
s jeho sociálními aktivitami. Ovšem
později byl obviněn z trestného činu
vydírání, byl zatčen a v současnosti
je ve vazbě ve věznici v Liberci, údajně
jsou mu ordinována psychofarmaka. Na rozdíl od dřívější
situace mám obavy, zda i v jeho případě
nedochází v současné době Ize
zneužívání psychiatrie k potlačení
sociálních a vlasteneckých rysů osobnosti
Bohumila Poura. Podobně jako v knize K. Keseye vadí
i současné společnosti jeho přílišný
cit pro svobodu a rovnost lidí.
Pan Pour se na mne obrátil
ve dvou osobních dopisech, kde žádá
o dohled na dodržování lidských práv
v jeho případě. Obvinění z
vydírání popírá. Nehodlám
intervenovat do rozhodování soudu, i když nezávislost
těchto institucí za současného režimu
má mnoho společného se soudy jeho komunistických
a nacistických předchůdců. Konečně
vždyť personální kontinuita těchto
režimů je tak zřejmá! Žádám
pouze o prověření korektnosti postupu policistů,
právníků i lékařů.
Poslední dobou se mnoho
hovoří o prodloužení platnosti lustračního
zákona, zejména jako propaganda ODS. Přitom
nevidím důvod, proč by se na politické
zločiny současného režimu mělo
pohlížet jinak, než na podobné zločiny
komunistů. Princip kolektivní viny v lustračním
zákoně je jen berličkou, kterou lze využít
ve zvláštních případech, kdy
nelze zjistit a odsoudit konkrétní vinu
skutečných pachatelů. V normální
situaci je nutno zvážit konkrétní vinu
konkrétních pachatelů a vykonat potřebné
tresty a opatření; namísto trestání
drobných pachatelů s problematickou vinou trestat
skutečné pachatele za skutečné činy.
Zejména politicky zodpovědné
osoby, ať už z dob komunistického nebo chartistického
režimu. To se týká období před
listopadem i po něm. Pokud budou mezi námi chodit
beztrestně organizátoři policejního
teroru v roce 1989 a před ním, zločinů
proti lidskosti před i po listopadu
(např. případu Bartončík),
dokud budou soudit soudci, kteří se podíleli
před či po listopadu na inscenovaných politických
procesech, dokonce budou zastávat nejvyšší
státní funkce, situace ve společnosti se
nezlepší. Co uděláte pro potrestání
skutečných pachatelů těch nejtěžších
politických zločinů, které naší
společnost ohrožují mnohem více, než
podobné úlety nespokojenců? A co uděláte
pro to, aby občané mohli řešit nastřádané
problémy normálními demokratickými
prostředky a nemuseli se uchylovat k extremismu?
Co uděláte k zastavení nástupu neonacismu,
k zastavení eskalace politických zločinů?
Přirozeně nemohu
chránit před trestem člověka, který
se dopustil hrozby teroristickým útokem, samozřejmě
pokud jeho obvinění je oprávněné.
Každá společnost se musí chránit
před útoky extremistů včetně
naší společnosti. Žádám
Vás pouze o prověrku korektnosti celého případu,
který má nepochybně politické pozadí.
Dovoluji si uvést ještě jeden citát
z osobního dopisu Bohumila Poura:
Nemohu komunikovat s nikým, ani s tiskem,
jen přes obhájce a úřední dopisy,
jako je tento, kteréžto jsou cenzurovány. Prý
abych neovlivnil svědky, ale oni sami, soudkyně
v Liberci, dá jakýsi paskvil Blesku, a bohužel
i ČMUS odpovídá tak nešťastně
jak odpovídá.
Znovu opakuji - záměrně
zinscenováno politicky v režii ODS-BIS.
Jsem politickým vězněm!
Osobním vězněm | - p. KLAUSE, premiéra |
- vedení ODS | |
- BIS | |
- p. presidenta Havla |
Přitom nátlak na
svědky a rodinné příslušníky
pana Poura je veden stejnými prostředky, jakým
byl předtím činěn nátlak
na pana Poura.
Tento případ může
být také použit k ilustraci situace v naší
společnosti. V uvedených případech
můžete vidět různé formy nespokojenosti
a rozčarování ze sociálního
a politického vývoje. Projevy nespokojenosti mívají
v demokratické společnosti obecně pokojnou
formu, která zřídka přerůstá
v otevřené sociální konflikty. Naopak,
v totalitární společnosti je jakýkoliv
projev nespokojenosti přísně postihován;
místo řešení odpovídajících
problémů jsou postihovány demonstrující
osoby. Odpor roste podobně,
jako v případech "Matoušek", "Tomáš",
"Spálovský" (povšimněte si
ovlivněni pana Spálovského případem
"Tomáš"), "Pour" (který
byl informován o předchozích případech).
Přirozeně jako prvních se to týká
psychicky neodolných osob.
Náš právní systém
uznává právo občana bránit
demokratické základy našeho politického
systému. Dokonce zákon č. 198/1993 Sb., o
protiprávnosti komunistického režimu, legalizoval
jakýkoliv odpor proti jeho nedemokratickému charakteru,
včetně násilného odporu. Pokud politický
systém znemožňuje občanům jakákoliv
nápravná opatření, nemohou být
násilné aktivity pokládány za nezákonné.
Pochopitelné je možné
zpětně prohlásit některé postupy
občanů za legální, pokud již
nehrozí zneužití takového postupu, naopak
prohlásit podobné aktivity za beztrestné
dopředu je velmi riskantní. Ale proč potom
obsahuje česká ústava článek
65 odst. 3?
Obávám se, že
pokud nedemokratický charakter naší společnosti
poroste, nastane po čase podobná situace, jaká
je např. v bývalé Jugoslávii, Arménii
nebo Čečensku. Podle mého názoru je
právě teď čas zastavit nebezpečí
podobného vývoje. Přesně v duchu Deklarace
nezávislosti amerického lidu:
"K zajištění
těchto práv se ustavují mezi lidmi vlády,
odvozující svou oprávněnou moc ze
souhlasu těch, jimž vládnou, že kdykoliv
počne být některá vláda těmto
cílům na překážku, má
lid právo tuto vládu změnit nebo zrušit
a ustavit vládu novou, která by byla založena
na takových zásadách a měla svou pravomoc
upravenou takovým způsobem, jak uzná lid
za vhodné pro zajištění své bezpečnosti
a svého štěstí. Je pravda, že prozíravost
velí, aby se vlády již ustavené neměnily
z příčin nepatrných ani přechodných,
a i všechna zkušenost ukázala, Že lidé
jsou spíše nakloněni je snášet,
je-li zlo snesitelné, než aby se domohli svých
práv tím, že zrušit životní
formy, na ně si zvykli. Avšak, když dlouhá
řada případů zneužití
moci a skutků bezpráví, sledujících
neustále tentýž cíl, svědčí
a úmyslu podrobit je naprostou krutovládou, pak
je jejich právem, a přímo povinností,
takovou vládu svrhnout
a postarat se o nové strážce své příští
bezpečnosti."
A tak, zatímco účastníci
protinacistického a protikomunistického odboje jsou
nyní právem vyznamenáváni, účastníci
současného protichartistického odboje jsou
trestáni. To by bylo oprávněně, kdyby
současný politický systém byl demokratický
a poskytoval svým oponentům demokratické
prostředky k vyjádření svých
názorů, se stejnou možností ve volné
soutěži. Protože situace není taková,
jejich odpor nelze jednoznačně pokládat za
neoprávněný.
A tak, i když aktivity pana
Spálovského a pana Poura nejsou nejlepšími
příklady přiměřených
forem odporu, mohou být jejich nositelé pokládáni
za první oběti antichartistického odboje.
Bez ohledu na spíše osobitý charakter jejich
činnosti.
Žádám Vás
o zajištění takových demokratických
podmínek, aby se občané nemuseli uchylovat
k použití nedemokratických metod prosazování
svých práv.
S pozdravem | Jiří Šoler |
Poure
dostaneš na dršku! A
jesli nevypadneš do voleb z úřadu tak ukážeme
co jsi - komouš - STbák.