Předkládám
Poslanecké sněmovně přehled ústních
interpelací a otázek vznesených poslanci
na členy vlády České republiky na
32. schůzi Poslanecké sněmovny. Texty interpelací
jsou převzaty ze stenografických záznamů.
32. I 01 interpelace Jana Navrátila
na vládu České republiky ve věci začlenění
České republiky do NATO a Evropské unie
Vážený pane
předsedo, vážení členové
vlády, paní a pánové, jménem
a z pověření poslanců - členů
klubu KSČM v Poslanecké sněmovně Parlamentu
České republiky obracím se na vládu
České republiky s touto interpelací:
Vláda České
republiky činí kroky, které vedou k začlenění
České republiky do NATO. K tomuto počínání
vláda neobdržela mandát formou legitimního
souhlasu občanů této země. Rovněž
tak jsou bez mandátu lidu k tomuto kroku činěny
přípravy k omezení suverenity České
republiky jejím začleněním do Evropské
unie. S tímto postupem nesouhlasíme a žádáme,
aby vláda a jí podřízené orgány
zastavily veškeré přípravy a kroky k
začlenění České republiky
do NATO a Evropské unie bez legitimního rozhodnutí
občanů České republiky. Za takovéto
legitimní rozhodnutí považujeme lidové
hlasování - referendum. Vzhledem k tomu, že
se vláda České republiky vyjádřila
záporně ke všem dosud předloženým
poslaneckým návrhům
ústavního zákona k provedení ustanovení
čl. 2 odst. 2 Ústavy České republiky,
žádáme, aby vláda sama urychleně
předložila Poslanecké sněmovně
návrh ústavního zákona k provedení
citovaného ustanovení Ústavy České
republiky.
Vzhledem k závažnosti
této interpelace navrhuji, aby Poslanecká sněmovna
prohlásila tuto interpelaci za naléhavou a lhůta
k odpovědi byla stanovena na sedm dnů.
32. I 02 Interpelace Michala
Krause na místopředsedu vlády a ministra
zemědělství Josefa Luxe ve věci závodiště
v Chuchli
Vážený pane
předsedo, vážená vládo, dámy
a pánové, obracím se s interpelací
na ministra zemědělství pana ing. Josefa
Luxe, a to ve věci chuchelského závodiště.
Poprvé od roku 1921 došlo k tomu, že nejvýznamnější
chovatelská zkouška anglického plnokrevníka
u nás, České derby, se konala mimo dostihové
závodiště v Praze Chuchli. Tento fakt podle
mého nejenže degraduje úroveň a tradici
Českého derby, ale současně trestuhodně
hazarduje s dobrým jménem českého
turfu vůbec.
Díky odsouzeníhodnému
hospodaření státního závodiště
v letech 1991 až 1993, tedy období, kdy i pan ministr
Lux byl osobně zodpovědný z funkce ministra
zemědělství za jeho chod, došlo k enormnímu
nárůstu zadluženosti, zejména vzhledem
k nesmyslným investicím na závodišti.
Korunu všemu nasadila
velmi podivná privatizace, když závodiště
bylo vydáno společnosti s ručením
omezeným, aniž by se někdo reálně
zabýval mírou záruk, poskytnutých
touto firmou na možnosti skutečného zajištění
provozu chuchelského závodiště.
Současný stav je
takový, že dostihy původně vypsané
do Prahy jsou až do září rozepsány
na jiná česká závodiště
a co bude dál, nikdo neví. Vámi řízené
ministerstvo přitom důsledně zachovává
pozici mrtvého brouka. Žádám vás
proto o odpovědi na následující otázky:
1. Jak hodláte naplňovat
literu zákona o plemenitbě, podle něhož
za chov anglického plnokrevníka odpovídá
ministerstvo zemědělství, přičemž
nezbytným doplňkem tohoto chovu jsou dostihy jako
výkonnostní zkoušky?
2. Jakým způsobem
hodlá ministerstvo zemědělství garantovat
potřebnou úroveň dostihového sportu
jako základny pro chovatelské výkonnostní
zkoušky?
3. Co hodláte z titulu
své funkce učinit pro zachování kontinuity
chuchelského závodiště a závodění
na něm?
4. Jakým způsobem
hodlá vaše ministerstvo, resp. Pozemkový fond,
realizovat garance dané tzv. Zlatou akcií? Nakolik
je tato akcie při ochraně budoucnosti dostihového
sportu v Chuchli právně ošetřena?
5. Jaký je váš
názor na průběh privatizačního
řízení, v němž byl mnohamilionový
majetek prodán společnosti s ručením
omezeným, tedy s ručením ve výši
100 000 Kč, za pouhé přísliby, aniž
by se odpovědné orgány zabývaly mírou
reálnosti záruk za splnění těchto
slibů?
6. Je vám znám zájem
pražského magistrátu o poskytnutí pomoci
při řešení neutěšeného
stavu chuchelského závodiště?
7. Co hodláte učinit
pro nápravu stávajícího stavu v situaci,
kdy firma, která chuchelský areál zprivatizovala,
nerealizuje přísliby dané ve smlouvě
o privatizaci?
32. I 03 Interpelace Jaroslava
Štraita na místopředsedu vlády a ministra
financí Ivana Kočárníka a ministra
zahraničních věcí Josefa Zieleniece
ve věci majetků a práv českých
občanů s dvojí státní příslušností
Vláda bývalé
ČSSR uzavřela v 70. a 80. letech s vládami
rady států dvoustranné dohody o vypořádání
otevřených nároků a finančních
otázek, které souvisely zejména se znárodněním,
vyvlastněním a držbu odnímajícími
opatřeními týkajícími se majetku,
práv a zájmů cizích státních
příslušníků. Oprávněnými
osobami podle těchto dohod se stali též bývalí
českoslovenští a nyní též
čeští občané s dvojí
či vícenásobnou státní příslušností.
Uzavřené dohody
jsou stále platné, protože byly recipovány
ústavním zákon č. 4/1993 Sb., o opatřeních
souvisejících se zánikem ČSFR. Podle
Vídeňské úmluvy o smluvním
právu, vyhlášené pod č. 15/1988
Sb., mají předmětné dohody přednost
před vnitrostátním zákonodárstvím.
Od roku 1990 však díky
určitému blahovolnému postoji některých
výkonných státních orgánů
dochází k problematickým restitucím
národního majetku do rukou potomků bývalé
šlechty a emigrantů, kteří mají
kromě českého státního občanství
též cizí státní příslušnost.
Dřívější
vypořádání majetkových a tomu
odpovídajících nároků by mělo
být vylučující okolností při
uplatňování současných restitučních
nároků. Z běžně dostupných
informací však není zřejmé, že
z restitucí jsou vyloučeny osoby, které již
obdržely odpovídající náhradu.
V zájmu ochrany národního
majetku před neoprávněnými restitucemi
žádám zmíněné pány
ministry o odpověď na následující
otázky:
1. S kterými státy
uzavřela vláda bývalé ČSSR
dohody o vypořádání finančních
otázek. Zároveň navrhuji, aby stejnopisy
těchto dohod byly předány do archivu Kanceláře
sněmovny k zabezpečení autentické
informovanosti poslanců o těchto záležitostech.
2. V jakém objemu a z jakých
zdrojů bylo provedeno finanční vyrovnání
nároků vyplývajících z dohod,
příp. jak tyto byly kompenzovány.
3. Ministra financí zvlášť
žádám o odpověď na následující
otázku: Jakým způsobem byly zohledněny
skutečnosti uváděné ve zdůvodnění
interpelace pi přípravě a schvalování
restitučních zákonů. Pokud tyto skutečností
nebyly právoplatně zohledněny, navrhuji iniciovat
přijetí takových předběžných
opatření, která by znemožnila neoprávněné
zcizování národního majetku formou
restitucí.
32. I 04 Interpelace Jaroslava Štraita na ministra zdravotnictví
Luďka Rubáše ve věci problematiky zdravotnictví
v hlavním městě Praze
V další interpelaci se obracím na pana ministra
Rubáše s otázkou problému zdravotnictví
v hl. m. Praze. V souvislosti s probíhající
privatizací zdravotnictví, která probíhá
také v Praze, jsou odstartovány
procesy, které stěžuji a komplikují
ambulantní péči. Např. plně
vybavené polikliniky se privatizují a celý
proces vyšetření se vlivem trhu úžasně
zdražuje. Dále drahé diagnostické přístroje
nelze obnovovat a na vyšetření se pacienti
posílají do nemocnic. Tato privatizace má
i své finanční a organizační
stránky, které zůstávají také
dlouhodobě neřešeny, zvlášť
vztahy Ministerstvo zdravotnictví - hl. m. Praha - a městské
části.
Nejsou komplexně řešeny
otázky třeba Záchranné služby.
Není možné bez jasného výhledu
a koncepce začlenit velké nemocnice typu Motol,
Na Karlově, Vinohrady do systému současné
pražské a celostátní péče.
Další je kritický
a neuralgický bod pražského zdravotnictví
na Praze 4, kde se zvlášť stížnosti
v současné době od občanů množí.
Lékaři ordinují ve zcela nedůstojných
prostorách, protože nájmy jsou neúnosné.
Ptám se tedy v závěru
pana ministra, jak je řešena koncepce rozvoje a především
zajištění dosavadní úrovně
zdravotnické péče v Praze a jak je zajištěna
koordinace záměrů Ministerstva zdravotnictví
se záměry pražského magistrátu.
Prosím o písemnou odpověď a předem
děkuji.
32. I 05 Interpelace Evy Fischerové
na předsedu vlády Václava Klause ve věci
důsledku privatizace nemocnice v Jeseníku
Obracím se s ústní
interpelací na premiéra vlády České
republiky doc. ing. Václava Klause ve věci důsledku
privatizace nemocnice v Jeseníku.
Vážený pane
premiére, obracím se na Vás ve věci
řešení důsledku privatizace nemocnice
v Jeseníku. Jde o nemocnici malou, mající
celkem 2 lůžek, která však je schopna
plně pokrýt potřeby tohoto nově vytvořeného
okresu. Nelze ovšem pominout, že jde o okres ležící
v horské a podhorské oblasti se všemi z této
polohy plynoucími přednostmi i nevýhodami.
Z hlediska dostupnosti zdravotní péče
zde převládají spíše nevýhody.
Zejména pak v zimních měsících
je mnohdy více než obtížné zajistit
potřebnou léčebnou péči v plném
rozsahu, v daném čase a na odpovídající
úrovni.
3. Ministra financí zvlášť
žádám o odpověď na následující
otázku: Jakým způsobem byly zohledněny
skutečnosti uváděné ve zdůvodnění
interpelace při přípravě a schvalování
restitučních zákonů. Pokud tyto skutečnosti
nebyly právoplatně zohledněny, navrhuji iniciovat
přijetí takových předběžných
opatření, které by znemožnila neoprávněné
zcizování národního majetku formou
restitucí.
32. I 04 Interpelace Jaroslava
Štraita na ministra zdravotnictví Luďka Rubáše
ve věci problematiky zdravotnictví v hlavním
městě Praze
V další interpelaci se obracím na pana ministra
Rubáše s otázkou problému
zdravotnictví v hl. m. Praze. V souvislosti s probíhající
privatizací zdravotnictví, která probíhá
také v Praze, jsou odstartovány procesy, které
stěžují a komplikují ambulantní
péči. Např. plně vybavené polikliniky
se privatizují a celý proces vyšetření
se vlivem trhu úžasně zdražuje. Dále
drahé diagnostické přístroje nelze
obnovovat a na vyšetření se pacienti posílají
do nemocnic. Tato privatizace má i své finanční
a organizační stránky, které zůstávají
také dlouhodobě neřešeny, zvlášť
vztahy Ministerstvo zdravotnictví
- hl. m. Praha - a městské části.
Nejsou komplexně řešeny
otázky třeba Záchranné služby.
Není možné bez jasného výhledu
a koncepce začlenit velké nemocnice typu Motol,
Na Karlově, Vinohrady do systému současné
pražské a celostátní péče.
Další je kritický
a neuralgický bod pražského zdravotnictví
na Praze 4, kde se zvlášť stížnosti
v současné době od občanů množí.
Lékaři ordinují ve zcela nedůstojných
prostorách, protože nájmy jsou neúnosné.
Ptám se tedy v závěru
pana ministra, jak je řešena koncepce rozvoje a především
zajištění dosavadní úrovně
zdravotnické péče v Praze a jak je zajištěna
koordinace záměrů Ministerstva zdravotnictví
se záměry pražského magistrátu.
Prosím o písemnou odpověď a předem
děkuji.
32. I 05 Interpelace Evy Fischerové
na předsedu vlády Václava Klause ve věci
důsledku privatizace nemocnice v Jeseníku
Obracím se s ústní
interpelací na premiéra vlády České
republiky doc. ing. Václava Klause ve věci důsledku
privatizace nemocnice v Jeseníku.
Vážený pane
premiére, obracím se na Vás ve věci
řešení důsledku privatizace nemocnice
v Jeseníku. Jde o nemocnici malou, mající
celkem 200 lůžek, která však je schopna
plně pokrýt potřeby tohoto nově vytvořeného
okresu. Nelze ovšem pominout, že jde o okres ležící
v horské a podhorské
oblasti se všemi z této polohy plynoucími přednostmi
i nevýhodami. Z hlediska dostupnosti zdravotní péče
zde převládají spíše nevýhody.
Zejména pak v zimních měsících
je mnohdy více než obtížné zajistit
potřebnou léčebnou péči v plném
rozsahu, v daném
čase a na odpovídající úrovni.
Vzhledem k tomu, že za bezchybné
poskytování zdravotní péče
odpovídá stále ještě v plném
rozsahu stát, je nutné, aby životaschopnost
v této okresní nemocnici byla státem také
garantována. Přesto však, že bylo obecně
známé, že v dohledné době se
toto zdravotnické zařízení stane okresním,
tedy svým způsobem garančním a nepostradatelným,
byla tato nemocnice ke dni 1. září m. r.
privatizována převodem na společnost Jesenická
nemocnice.
Byt od privatizace nemocnice,
která měla být, zdůrazňuji,
jakýmsi vzorem privatizačního procesu, uplynulo
již tři čtvrtě roku, je zřejmé,
že není mnoho důvodů považovat
toto řešení za šťastné.
Dovolte mi, abych svůj
názor doložila. Všimnu si nejdříve
aspektů ekonomických. Noví majitelé,
pokud jsou informace státních úředníků
věrohodné, zaplatili jen jistinu z prodejní
ceny nemocnice, jejíž účetní
hodnota byla 70 mil. Kč. Zbývající
část nebyla dle mých informací dosud
zaplacena, přestože stanovený termín
už uplynul. Bylo to 30. dubna t. r. Osud
nemocnice je tedy již z tohoto pohledu velmi nejistý.
Nejistý především proto, že podle
dostupných informací nejsou banky zatím ochotny
poskytnout Jesenické nemocnici úvěr. Neexistuje
tedy splátkový kalendář, jakým
způsobem a zda bude dluh Fondu národního
majetku vůbec zaplacen. Jasno v tomto směru jsem
si nemohla udělat ani přes opakované a důrazně
prosazované dotazy na Ministerstvu pro privatizaci a správu
národního majetku, ani na Fondu národního
majetku. Podotýkám, že jsem neuspěla
ani s mou notoricky známou
neústupností. Cestu z Ministerstva pro privatizaci
a správu národního majetku, z kanceláře
ředitele Němce do Fondu národního
majetku na Rašínově nábř. jsem
absolvovala 6 krát. Pohledávkové odd. na
Fondu národního majetku uvádí, že
případ postoupilo zpět
Ministerstvu pro privatizaci a správu národního
majetku. Tam prý dle sdělení pana ředitele
Němce pečlivě prohledali registr, leč
marně. Případ se tedy ztratil?
Nicméně v nemocnici
pracují zdravotníci a v těchto rozporuplných
poměrech se tam léčí lidé.
Chtěla bych zdůraznit, že se naprosto nedivím
neochotě kterékoli banky poskytnout nemocnici tolik
potřebný úvěr. Stačí
zmínit jen několik zcela jednoznačných
skutečností.
Provozní náklady
si v roce 1994 vyžádaly 65 mil. Kč. Příjem
pak za stejné období byl mezi 65 - 70 mil. Kč.
Při obecně známých stále se
zvyšujících nákladech na zdravotnický
materiál, otop, elektřinu, plyn, o lécích
a naprosto nezbytných investicích nemluvě,
je zcela malá, či spíše zanedbatelná
naděje na splacení dluhů. Lze totiž
podle dostupných
informací předpokládat roční
splátku zhruba 10 mil. Kč. Překlenout ekonomické
potíže a dosáhnout tolik potřebného
zisku je teoreticky možné, ale jen s tvrdou a zcela
bezohlednou ekonomizací provozu na všech úrovních.
Jde ovšem ve svých důsledcích
o mimořádně nebezpečný postup.
Ono to totiž mimo jiné může znamenat zrušit
či podstatně omezit oddělení, která
nejsou finančním přínosem. Stejně
tak je nutné omezit ty léčebné postupy,
které z hlediska ekonomického jsou ztrátové.
A co bych chtěla zvlášť
vyzvednout: Snažit se nepřijímat a neléčit
nemocné s komplikovaným průběhem nemoci,
protože je to nákladné. Bohužel, každý
nezaujatý, ale přitom zdravotnického provozu
znalý dojde k jednoznačnému závěru,
že tudy schůdná cesta v žádném
případě nevede. Vedení
Jesenické nemocnice se při hledání
ekonomických úspor vydalo jen zdánlivě
nejschůdnější a nejrychlejší
cestou, jak je tomu i v jiných oborech. Omezilo a výrazně
snížilo platy zdravotníků tak drasticky
a necitlivě, že žádný z nich nepodepsal
zatím nabídnutou pracovní smlouvu.
Jen na okraj uvedu, že bylo
zrušeno osobní ohodnocení, postup za odpracovaná
léta, nebylo přihlédnuto k valorizaci, byly
v podstatě zrušeny odměny. Abych byla přesná,
ne tak docela. K jejich výši pro lepší
pochopení poměrů uvedu: Na oddělení
Aro scházel prakticky celý rok jeden lékař.
Oddělení dostalo
100 korun zástupného. Po přepočtu
dostal jeden každý z pracovníků Kč
6,60. Průměrný měsíční
plat se po privatizaci snížil v průměru
o 500 korun. To všechno zcela zákonitě vedlo
k odchodu řady zdravotnických pracovníků.
Zatím to bylo šest plně kvalifikovaných
lékařů a osm vysoce kvalifikovaných
sester. Řada pracovníků zatím vyčkává,
zda se nejen ekonomická, ale i interpersonální
politika nezlepší. V opačném případě
velmi pravděpodobně odejdou
i oni. Byl v době, kdy nemocnice byla spravována
státem, se vybavení, zejména v posledních
letech, zlepšilo, zaostává přístrojová
technika např. na oddělení ARO i RTG. Jejich
nutná a naprosto nezbytná modernizace technického
vybavení je natolik potřebná,
ale i ekonomicky náročná, že zákonitě
přesahuje ekonomické možnosti nových
majitelů nemocnice. To ovšem bohužel znesnadňuje
a mnohdy znemožňuje nemocnici zcela beze zbytku plnit
její dané povinnosti.
Na jedné straně
se podstatně zužuje kvalita vyšetřovacích
metod a návazné i kvalita poskytovaných léčebných
postupů. To pochopitelně přináší
i následné ekonomické ztráty. A co
je zvlášť významné a pozornosti
hodné - již teď - je nutné omezovat standardní
léčebné postupy i zavádění
nových progresivních metod.
Zcela pochopitelné jsou obavy zdravotníků
o dobrou pověst nemocnice jako takové, ale i o jejich
osobní kredit. Se svými obavami se 6. března
t. r. zaměstnanci nemocnice obrátili na Městský
úřad v Jeseníku.
Komise zastupitelstva se existujícími problémy
zabývala a dospěla k závěru, že
řešení nedostatků zdravotní péče,
rozporů i ovlivnění situace přísluší
státní správě resortu. Zdravotní
rada příslušného okresu Šumperk
se problému nevěnoval, jednáni komise zastupitelstva
k podnětu zaměstnanců nemocnice se
neúčastnila. Doklady zmíněných
skutečností jsou k dispozici.
Vážený pane
premiére, po zvážení všeho, co
je mi o jesenické nemocnici známé, mě
situace zneklidňuje natolik, že považuji za svou
povinnost obrátit se na vás s žádostí,
abyste mnou uvedené problémy zvážil
i s ohledem na současnou situaci ve zdravotnictví
a podnikl vše, aby bylo možné předejít
zhroucení zdravotní péče v nově
vytvořeném okrese Jeseník.
Chtěla bych zdůraznit,
že obavy ve mně budí zejména ekonomická
labilita privatizačního záměru. Jistě
je v krajní případě možné
uvažovat o privatizaci lůžkového zdravotnického
zařízení, by v takovém případě
já jsem pesimistkou. Pesimistkou nikoli však z pouhého
principu, ale proto, že charakter a zejména rozsah
poskytovaných služeb, které dnes okresní
nemocnice v této oblasti republiky zajišťuje,
skýtá jenom mizivé naděje na lukrativní
ekonomický rozvoj.
Například oddělení
jesenické nemocnice mající určitý
zisk, to je oddělení interní s dialyzační
jednotkou se velmi brzy ocitne v propadu, neboť naprostou
většinu těchto nemocných převezme
nově vytvořené Dialyzační centrum
Šumperk.
Omlouvám se vám,
pane premiére, že v tomto období témě
hektického náporu na finanční zdroje
státu vás žádám, jako poslední
instanci, o řešení problému, který
já sama považuji za prioritní, nebo se týká
zdraví našich spoluobčanů. Dovoluji
si vám proto, vážený pane premiére,
položit následující otázky:
1. Má vláda pro
podobné případy vypracován systém
plnění garance státu za dostupnost a kvalitu
standardní potřebné péče?
2. Pokud ano, jakým způsobem
se se svou povinností stát vyrovná v tomto
konkrétním případě?
32. I 46 Interpelace Jiřího
Šolera na ministra životního prostředí
Františka Bendu ve věci národních přírodních
parků v České republice
Vážený pane
předsedo, vážení páni ministři,
vážené kolegyně, vážení
kolegové, jednou z nejcennějších přírodních
lokalit, které se u nás vyskytují, jsou národní
parky. Tyto národní parky by měly sloužit
jako místa, kde přetrvává pokud možno
nezkažená příroda, kde život přírody
není rušen
necitlivými zásahy a kde rekreace lidí je
omezena do té míry, aby nedocházelo k citelnému
narušení těchto oblastí.
Bohužel poslední dobou
sledujeme, že místo snahy o harmonické soužití
s přírodou se u nás mnohé oblasti
mění ze zachovalých přírodních
regionů v umělé naprosto komerční
disneylandy. Takový případ můžeme
vidět v moravských jeskyních, můžeme
ho vidět na Novobystřicku a bohužel mám
signály, že se má pak přistupovat podobně
i ke Krkonošskému národnímu parku.
Když jsem jako mladší
jezdil do Tater, vím že jsme byli velice znepokojeni,
když v takových lokalitách, jako je Teryho
chata, přestávaly vrtulníky, například
s úderníky ze Žiaru nád Hronom, zatímco
v případě, kdy došlo k těžkému
úrazu, mnozí naši kamarádi zemřeli
prostě proto, že nebylo možno
zajistit vrtulník pro lékařskou péči.
Od těch dob jsem na podobný provoz na horách
značně citlivý. Proto mám velice nedobrý
pocit z toho, že jsem jako, předpokládám,
většina z vás dostal dopis od ředitele
horského hotelu Hromovka, Špindlerův mlýn,
pana Alexandra Bílka,
kde jsem se dověděl: "Dle paní vám
zajistíme vše - od vyhlídkového letu
vrtulníkem, lehkým letadlem až po projížďku
na koni." Nic proti projížďce na koni. Z
dob mého mládí vím, že horský
koník patříval k nedílným součástem
krkonošského života.
Domnívám se však, že pořádat
vyhlídkové lety vrtulníkem, či lehkým
letadlem nad národním parkem je hrubé barbarství.
Samozřejmě chápu, že při ošetřování
lesa, při řešení nějakých
zdravotních problémů, při jiných
podobných akcích, je možno použít
letoun nebo podobnou techniku.
Domnívám se ale, že rušit tisíce
návštěvníků hor, rušit místní
zvěř, rušit přírodu pro potěšení
několika lidí, kteří konají
vyhlídkový let, je barbarství.
V době komunistického
režimu bylo v Krkonoších několik regionů,
kupodivu na mapách zvaných oblast ticha, které
sloužily jako speciální lovecké oblasti
hlavně pro prominenty: Uvedu například oblast
Lánova nebo Lví Důl. Byl bych velice nerad,
kdyby podobné výsady měli prominenti i dnes.
Zvláště špatně se cítím,
když vidím, že za jednoho
z těch prominentů bych měl být pokládán
i já.
Na té pozvánce je
několik dalších zajímavých sdělení.
Cituji: "Dále budou následovat módní
přehlídky, ukázky terénních
aut, kouzla a magie, lehký erotický program a mnoho
dalšího. Vrcholem večera vás oslní
velkolepý ohňostroj." Nepokládám
erotické programy či podobné věci
za způsob soužití člověka s přírodou.
Chápu, že takové akce je možno podporovat
decentně a nerušit ostatní návštěvníky
hor. Mezi podobné akce nemohu počítat velkolepý
ohňostroj.
Chci se zeptat pana ministra,
kdo takovéto akce povolil a zda se domnívá,
že jsou v souladu se statutem národního parku
Krkonoše.
32. I 07 Interpelace Vratislava
Votavy na předsedu vlády Václava Klause ve
věci návštěvy tchajwanského premiéra
Lien-Chana v České republice
Vážený pane
předsedo, vážení členové
vlády, kolegové a kolegyně, dovolte mi, abych
přednesl ústní interpelaci na předsedu
vlády České republiky pana Václava
Klause ve věci návštěvy tchajwanského
premiéra Lien-Chana v České republice a důsledků,
které by tato návštěva mohla mít
na zhoršení našich vztahů s Čínskou
lidovou republikou.
Vážený pane
premiére, v uplynulých dnech navštívil
Českou republiku thajvanský premiér Lien
Čan. Stalo se tak na základě pozvání
Univerzity Karlovy. Jednalo se tedy o neoficiální
cestu, jejímž účelem byla přednáška
tchajwanského premiéra o demokratizaci vysokého
školství na Thajvanu. Došlo ovšem i k tomu,
že tchajwanský premiér byl přijat i
nejvyššími státními činiteli
České republiky, tedy premiérem a prezidentem
republiky, čímž
byl neoficiální ráz jeho cesty poněkud
zpochybněn.
Nechci se zde dotýkat otázky,
zdali se máme od Thajvanu učit demokracii, ať
již jde o vysoké školství nebo o cokoliv
jiného. Ve světě má spíše
Thajvan pověst autoritativního režimu, který
neoprávněně užívá názvu
"Čínská republika" a není
z těchto důvodů uznáván mezinárodním
společenstvím. Jde mi však o něco jiného.
Jde o neblahé důsledky,
které tato návštěva by mohla mít
pro další vývoj vzájemných, zejména
ekonomických vztahů České republiky
a Čínské lidové republiky.
Ať již máme jakýkoliv
názor na režim, který existuje v ČLR
a na jeho perspektivy, nepochybně se shodneme v tom, že
ČLR dnes představuje nejen nejlidnatější
zemi světa, ve které žije čtvrtina lidstva,
ale i jednu z nejdynamičtěji se rozvíjejících
zemí světa, která z tohoto důvodu
láká pozornost zahraničních investorů,
např. z USA, z Japonska, zemí Evropské unie
apod.
Domnívám se, že
z těchto důvodů není zrovna vhodné,
aby Česká republika narušovala ekonomické
vztahy s Čínou, které s výjimkou období
šedesátých a sedmdesátých let,
kdy došlo ke známé sovětsko-čínské
roztržce a k tzv. kampani proti maoismu, byly vždy dobré
a úspěšné.
Rád bych se proto v této souvislosti obrátil
na vás, pane premiére, s následujícími
otázkami.
Za prvé, jaký je
v současné době objem našeho obchodu
s ČLR a co je vše v sázce v případě
tzv. ochlazení česko-čínských
ekonomických vztahů.
Za druhé, může
rozvoj ekonomických vztahů s Thajvanem, který
pan premiér i pan prezident ve svých vystoupeních
po návštěvě thajvanského premiéra
tolik vyzdvihovali, nahradit ekonomické ztráty,
které by zhoršení vztahů s ČLR
přineslo a z jakého procenta je může
nahradit?
Konečně bych se
chtěl zeptat, jakým způsobem vláda
a vy, pane premiére, vysvětlíte dělníkům
a zaměstnancům našich průmyslových
podniků, které vyvážejí své
výrobky do Číny, jestliže dojde k nějakým
ekonomickým komplikacím v česko-čínských
vztazích a tyto podniky tím budou postiženy.
Zároveň se vnucuje
jiná otázka, obecnější. Týká
se tématu, které je velmi často projednáváno
a velmi často se o něm píše, a sice
je to problém koordinace české zahraniční
politiky. V této souvislosti bych se chtěl zeptat,
pane premiére, zdali je na úrovni vlády nebo
na úrovni koaličního grémia pro zahraniční
politiku, ustaveného na podzim
roku 1993, projednáváno přijímání
návštěv ze zahraničí včetně
tzv. neoficiálních soukromých cest, zdali
je to na úrovni vlády, na úrovni koaličního
grémia pro zahraniční politiku projednáváno,
schvalováno nebo zdali je zde ponecháván
abych tak řekl -
prostor tržní živelnosti, protože je dostatečně
známé, že komplikace, které se vytvořily
v souvislosti s návštěvou tchajwanského
premiéra, nejsou od listopadu 1989 prvním případem.
Byly problémy s návštěvou tibetského
dalajlámy, které vytvořily situaci velmi
podobnou dnešní. Jsou známy i problémy
s dalšími návštěvami. Dlužno
připomenout např. generála Pinocheta, který
je pro část naší pravice tolik obdivovaným
tržním reformátorem a pravděpodobně
z těchto důvodů byl u nás sotva před
rokem velice vítaným hostem.
Rád bych tedy věděl,
jakým způsobem vláda projednává
tyto návštěvy a jaké vyvozuje důsledky
z podobných faux pas problémů a komplikací,
které v české zahraniční politice,
jak se zdá vznikají v souvislosti s různými
tzv. neoficiálními soukromými cestami různých
problematických politických osobnosti pravděpodobně
dnes a denně.
32. I 08 Interpelace Vratislava
Votavy na ministra zahraničních věcí
Josefa Zieleniece ve věci hodnocení tzv. Sudetoněmeckých
dnů a projevů německých politiků
v této souvislosti
Zároveň bych se
chtěl obrátit s ústní interpelací
na ministra zahraničních věci pana Josefa
Zieleniece ve věci jeho hodnocení Sudetoněmeckých
dnů a vystoupení představitelů bavorské
a spolkové vlády v souvislosti s těmito událostmi.
Vážený pane
ministře, jako již každoročně se
stalo nechvalnou tradicí, že zhruba na počátku
měsíce června jsou konány tzv. Sudetoněmecké
dny, pořádané sudetoněmeckým
landsmanschaftem a jemu příbuznými organizacemi.
Zpravidla vždy a v posledních letech obzvlášť
v důsledku vstřícné politiky naši
vlády vůči požadavkům Sudeťáků,
dochází k pronášení velmi militantních,
velmi konfrontačních projevů na adresu České
republiky, které jsou většinou plné
výhrůžek, nátlaků a ultimát.
V odpovědi na interpelaci,
kterou jsem dával naposled o česko-německých
vztazích, hovoříte o tom, že by bylo
šílenstvím pro oba státy, tedy pro Českou
republiku a SRN, nechat to dále bublat. Ano. Při
slavnostech Sudetoněmeckých dnů opravdu bublá
šílenství. Je jen projevem neschopnosti naší
vlády, že toto dopustí,
že žádným výrazným způsobem
proti výrokům jak představitelů sudetoněmeckého
landsmanschaftu, tak i představitelů bavorské
a spolkové vlády, kteří se zpravidla
těchto slavností účastní, nepodá
žádný protest, není schopna nijak argumentačně
čelit tomu, co se
při této příležitosti objevuje.
Rád bych se vás
zeptal, vážený pane ministře, zdali
se ve světle letošních Sudetoněmeckých
dnů, ve světle vystoupení představitelů
bavorské a spolkové vlády, které byly
s nimi spjaty, domníváte, že je opravdu správná
vaše představa o smíření, zejména
se sudetskými Němci, tím způsobem,
že dojde pouze k jakémusi morálnímu
vyrovnání, k jakémusi morálnímu
smíření a že sudeťácká
lobby v SRN z podobných výzev morálnímu
usmíření nebude vyvozovat žádné
politické a právní důsledky.
Vždy tomu bylo právě naopak. Stačí
jenom připomenout smutně proslulou omluvu prezidenta
republiky Václava Havla sudetským Němcům,
která nynější kolotoč, nynější
eskalaci sudeťáckých požadavků
rozpoutala. Na základě čeho se tedy domníváte,
že by iniciativy,
které pravděpodobně připravujete,
nerozpoutaly opět podobnou eskalaci požadavků,
nejen morálního, ale i vysloveně politického
a právního charakteru.
Pokud jsem se ptal, ptal jsem
se v jedné interpelaci pana premiéra Václava
Klause, zdali je připravován jakýsi balík
vstřícných opatření, který
bývá většinou spojován s vaším
jménem, dozvěděl jsem se dokonce, že
v německém tisku se hovoří o tzv.
Zieleniecově plánu na zlepšení česko-německých
vztahů. Pan premiér Klaus popřel, že
by podobný balík vstřícných
opatření byl připravován a zároveň
popřel, že by ve vládnoucí ODS byly
v této otázce nějaké rozpory. Rád
bych znal proto vaše stanovisko k tomuto problému.
Připravujete tedy něco
bez vědomí pana premiéra, bez vědomí
vlády, vy sám? Konečně bych rád
ještě navázal na interpelaci, ve které
jsem vás vyzýval, abyste této sněmovně
alespoň prostřednictvím poslaneckých
klubů dal k dispozici stanoviska k česko-německým
vztahům, která byla během tohoto roku přijata
parlamentními stranami v SRN. Především
Sociálně demokratickou
stranou Německa, Stranou zelených a Stranou demokratického
socialismu. Pokud je mi známo, nic podobného jste
neučinil, takže vás opětovné
vyzývám a žádám, abyste tato
stanoviska k českoněmeckým vztahům
stran německé parlamentní opozice poslaneckým
klubům této sněmovně dal.
Děkuji vám předem.
Tentokrát se též domnívám, že
za úplnější a jednoznačnější
odpověď na přednesené otázky.
32. I 09 Interpelace Čestmíra
Hofhanzla na předsedu vlády Václava Klause
ve věci transformace lesního hospodářství
Vážený pane
předsedo, páni ministři, vážení
kolegové, kolegyně, chci předložit interpelaci
panu předsedovi vlády Václavu Klausovi ohledně
transformace lesního hospodářství.
Je mi líto, že pan premiér není přítomen,
ale domnívám se, že čas se navršil.
Vážený pane
premiére, před dvěma měsíci
jsem vám, ministrům Luxovi, Skalickému a
Bělehrádkovi v dobré víře poslal
dopis, ve kterém jsem se pokusil vás i pány
ministry upozornit na chyby a nezdravé jevy v transformaci
lesního hospodářství. Chyby, které
budou mít neblahé
důsledky na stav lesa, poškodí stát,
postihnou občany a zodpovědná za ně
bude tato vláda.
Od podzimu roku 1990 jsem měl
možnost, jako poslanec ČNR, sledovat reformu lesního
hospodářství. Mohl jsem posoudit principy,
na nichž byla založena a důvěrně
poznat motivace lidí, kteří ji uskutečňovali.
Proto jsem vám, pane premiére napsal.
Jsem již dost starý
muž, abych věděl, že chyby se mají
opravovat a zneužití trestat. Pane premiére,
v odpovědi na má upozornění, byly
polopravdy nebo zjevné nepravdy.
Je skutečností,
že reformou došlo k částečné
deetatizaci, která ukončila státní
monopol vlastnictví a hospodaření ve všech
lesích státem. Je to ale jenom kus pravdy, neboť
transformace vytvořila monopolní prostředí,
výhodné pro dodavatelské firmy a obchodníky
se dřevem v lesních akciových společnostech
a zastřešujících fondech.
Je jen polopravda, že, cituji:
všechny z transformace vzešlé subjekty jsou ekonomicky
stabilní a životaschopné, konec citátu.
Parazit na bohatém živném prostředí
je také stabilní a životaschopný, ale
jen do té doby, než stráví svého
hostitele. Pak zahynou spolu.
Vůbec není pravda,
že zajišťují, cituji: výrazné
zlepšování stavu lesa, konec citátu.
Kůrovcová kalamita, která vygradovala po
roce 1992, je též částečným
plodem uskutečněné transformace a zakládá
do budoucna její pokračování.
V odpovědi píšete,
cituji: předloženým návrhem zákona
o lesích vláda nepochybně uskutečňuje
potřebné kroky k vytvoření podnikatelského
prostředí, které bude upřednostňovat
zodpovědné hospodaření s lesem, konec
citátu. Vůbec to není pravda.
Zákon je nesystémový
a jeho hlavním účelem je dokončit
realizovanou transformaci.
Píšete, cituji: není
důvod k přeměně státního
podniku Lesy České republiky v rozpočtovou
organizaci, jejíž hospodaření by bylo
kapitolou státního rozpočtu kontrolováno
Parlamentem, konec citátu.
Zcela naopak se domnívám,
že hospodaření Státních lesů
musí být kontrolováno Parlamentem. Zde máme
jakousi záruku, že v Parlamentu nebo v jeho výboru
se vždy najde někdo, kdo si najde podklady o skutečném
hospodaření a obratu finančních prostředků
ve Státních lesích České republiky.
V současné době
je hospodaření Státních lesů
České republiky zcela neprůhledné.
V demokratických zemích je zásadně
rozpočet státních lesů předkládán
Parlamentu a jím schvalován. Parlament nechce v
lesích hospodařit, ani řídit hospodaření
státních lesů. Je kontrolní záklopkou
proti zneužívání, zvláště
v této přechodné době.
V příloze odpovědi
mi, pane premiére, vytýkáte, že moje
interpelace je založena jako celek i v jednotlivostech na
nesprávných a nepřesných tvrzeních.
Jestli je něco nepřesné a v mnohém
zcela nepravdivé, jsou to odpovědi, které
vám napsali vaši úředníci na
má upozornění o stavu lesního hospodářství.
Nyní k bodu 1 přílohy.
Jako ekonom jste jistě seznámen s tím, jaká
kouzla lze s čísly páchat. Píšete,
že stav personálu Státních lesů
České republiky je 2.500 osob, tj. 1,7 pracovníka
na 1.000 hektarů lesa a průměrná velikost
revíru je 1.500 hektarů a ne 1.600 až 3.000
hektarů, jak jsem uváděl já.
Ve vašich číslech
jsou smíchány dohromady hrušky s jablky, ale
i hřebíky a smetí ze dvora. Původně
byla velikost revíru na revírníka místy
ještě větší než 3.000 hektarů,
až neudržitelnost takového stavu vedla ke snižování
výměry a nyní je nižší.