K bodu 2 přílohy. Prodej dřeva se neděje
odhadem jako u lesa k vytěžení, ale prodejem
přesně změřených jednotlivě
evidovaných a podle podrobného smluvního
ceníku zatříděných kmenů
nebo výřezů. Konec citátu.
Napsal jsem slovo "často", že se tak děje.
Samozřejmě, že se tak dělo.
Ve všech slušných lesnických zemích
se dřevo prodává na odvozním místě
nebo na dřevoskladech, kde dojde k vytřídění
sortimentu. Transformace převedla dřevosklady do
rukou akciových společností a zde se dělají
zisky. Ano, les se přesně zaměřuje
podle smluvního ceníku, ale často to dělají
pracovníci akciových společností,
které dřevo kupuji a státní revírník
provádí namátkovou kontrolu. I když
to bude dělat poctivé, nemá při tomto
systému šanci všechno postihnout. Lepší
prostředí pro korupci, než tento způsob,
nebylo možno vymyslet.
Nyní k bodu 3 přílohy. Rozdělení
movitého a nemovitého majetku státních
lesních závodů mezi akciové společnosti
a státní lesy. Odhad majetku převedeného
kupónovou privatizaci na lesní akciové společnosti
se udával sumou zhruba 7,5 mld Kč. Jako důkaz
rovnoměrného rozdělení majetku uvádíte,
že Státní lesy České republiky
mají 10 mld Kč kmenového jmění.
Čísla jsou krásná věc. Zvláště
celková, bez přesného rozlišení,
k čemu co patří. Těch 7,5 mld byl
majetek, který vydělává; dřevosklady,
lesní školky, mechanizační dílny,
stroje, budovy apod. Majetek Státních lesů
České republiky je tvořen v převážné
míře cestami, hrazením bystřin, hájenkami
apod. Když se ti pánové snaží dělat
hlupáka ze mne, mají možnost. Nemám
přímo páku, jak je vyhodit. Vám se
divím, pane premiére.
Podstatu kupónové privatizace jsem pochopil. Lesní
závody zásadně neměly být privatizovány
kupónovou metodou. Nikde lépe nemohlo být
privatizováno přímým vlastníkům,
než privatizací státních lesních
závodů a dát tak vznik malému a střednímu
podnikatelskému stavu v tomto oboru. Přes všechna
varování a odpor se prosadila transformace na lesní
akciové společnosti kupónovou metodou, která
dala monopolní převahu uživatelům a
obchodníkům se dřevem nad vlastníky
lesa, a to i státního. Ve u majetku, který
má hospodářský cyklus v řádu
sta let, minimální výnosovost a mimořádný
celospolečenský význam.
K bodu 4 přílohy tvrdíte, že, cituji:
vydávání lesů původním
vlastníkům se děje podle platných
právních norem, a dále cituji, musíte
se ohradit proti mému tvrzení, že lesy jsou
vraceny bez příslušného vybavení
a nemovitosti. Konec citátu. Samozřejmě,
že jsou to polopravdy.
Metodický pokyn Státních lesů České
republiky, čj. 589/93 - 540 ze dne 6.8.1993 dezinterpretuje
zákon tak, aby restituent dostal co nejmenší
náhradu.
Exemplární raritou je hodnocení bonit lesních
porostů podle jakési studie soukromé společnosti
PIRUS, sr.o., sídlící v Davli nad Vltavou,
na hospodářském místních kanalizací.
Podle této studie v posledních desetiletích
lesní dřeviny rostou mnohonásobně
lépe. Podle ní se dělaly i odhady náhrad
nevýhodné pro restituenty.
Současně se udává 60% poškození
lesních porostů, jejich ohrožení a v
exponovaných oblastech i jejich zánik, neseriózní
zneužití v dohodě s vysokými státními
úředníky. Argumentace - cituji: "Podobným
sociálně ekonomickým vývojem v okolních
zemích Evropského společenství, spočívajícím
v zániku zemědělských usedlostí
a vznikem volné pracovní síly, která
vede ke vzniku podnikatelských subjektů specializovaných
na smluvní dodávky lesnických prací
- konec citátu - je zase jen polopravda a o něčem
jiném.
Úkolem a povinností těch, kteří
politicky i odborně prováděli reformu lesního
odvětví, měla být obnova vlastnických
vztahů k lesnímu majetku. Vytvoření
přímého zodpovědného vlastnického
poměru a prostředí, které by dlouhodobě
takový vztah stabilizovalo. Stal se témě
opak.
Bod 5 přílohy. Píšete: "Daňoví
poplatníci dotují podnikatelské subjekty
žijící z lesa a v budoucnu to bude dvojnásob,
je mimo realitu." Dále cituji: "Lesy České
republiky a podnikatelské subjekty zabezpečující
práce pro Státní lesy České
republiky odvedly v roce 1994 nejméně 1,4 mld. Kč
na daních." V roce 1990 duchovní otec lesnické
transformace Ing. Zdeněk Domes, nynější
ekonomický ředitel Státních lesů
České republiky, tvrdil, že prosadí-li
se jeho reforma, bude roční zisk Státních
lesů 4 miliardy Kč do státního rozpočtu.
Skutečností je, že 4 roky se neobnovují
a nestaví v potřebné míře lesní
cesty, nehradí bystřiny a nevykonávají
se některé práce důležité
pro budoucnost lesa. Ve stejné době lesní
akciové společnosti a podnikatelé v obchodě
se dřevem vykazují enormní zisky a chlubí
se tím. Stejně je jisté, že budou své
zisky vkládat spíše do odvětví,
která jim zaručí větší
obrat kapitálu než les.
Státní lesy též dostávají
dotace státu a práce jim vykonávají
lesní akciové společnosti a podnikatelé.
Samozřejmě, že z podstaty státního
lesa i z dotací jsou přelévány zisky
těmto podnikatelským subjektům.
Nyní k bodu 6 a 7 přílohy. Píšete,
že mé tvrzení "o úloze investičních
fondů České asociace podnikatelů v
lesním hospodářství a lesnicky orientované
forestbanky je spekulativní. Dále cituji - "Společnost
má nástroje zajišťující
ochranu proti vytváření monopolů i
v lesním hospodářství". Vím,
pane předsedo vlády, co je spekulace. Jsem exaktně
vzdělán a moje máma mne vychovala k poctivému
a přímému jednání. Jestli to,
co zde nyní řeknu, není faktické ovládnutí
českého lesního hospodářství
skupinou osob a podnikatelských subjektů, nerozumím
tomu.
Předsedou poradního sboru pro lesní hospodářství,
náměstka ministra zemědělství
Ing. Pavla Rybníčka, je Ing. Mičánek,
prezident České asociace podnikatelů v lesním
hospodářství, zakladatel forestfondů,
forestbank, původní tvůrce a hlava reformní
skupiny vytvořené v zimě 1990. Členy
této skupiny byli náměstek Pavel Rybníček,
ředitel Státních lesů České
republiky ing. Jiří Oliva, ekonomický ředitel
Státních lesů České republiky
a duchovní otec reformy Ing. Zdeněk Domes a nebudu
jmenovat další.
Píšete, že má - cituji - "obvinění
ze střetu zájmů vedoucích pracovníků
resortu lesního hospodářství a lesů
České republiky jsou nepodložená."
Bohužel, jsou podložená, a i když někde
vše nemusí být jen na papíře.
Domnívám se, že jasným papírovým
důkazem by mělo být předsednictví
poradního sboru Ing. Mičánka obchodní
rejstřík FORESTINVEST, sr.o., identifikační
číslo 48533769, střechové organizace
forestfondů, kde zakladatelem a jedním ze společníků
byl Ing. Zdeněk Domes. Dnes je tam již zapsán
bratr Jiří. Papírově je tedy asi vše
v pořádku.
Co se týče legislativních i správních
nástrojů bránících monopolizaci,
papírově asi bude též v pořádku,
obchodní rejstřík společnosti EKOBENA,
sr.o., identifikační číslo 46967311,
která má v pronájmu několik tisíc
hektarů státního lesa a jejímž
společníkem je paní Bohuslava Bělehrádková.
Poslední bod 8 přílohy. K vaší
odpovědi - cituji: "informace, že forestfondy
získaly kolem 60 o akcií lesních akciových
společností, jsou nepravdivé" - je vytrženo
z kontextu. Napsal jsem - cituji: "Forestfondy vytvořili
personální unii s jinými investičními
fondy a získaly kolem 60% akcií těchto společností."
Podle vašeho grafu získaly fondy celkem 47% akcií
lesních společnosti. To je podle mého skromného
mínění kontrolní a rozhodující
balík a vliv.
Mezitím investiční fondy a zejména
FORESTBANKA pokračují v agresivním skupování
akcii a přebírání moci v lukrativních
akciových společnostech. Monopol, o kterém
mluvím a píši již déle než
dva roky, je zde. Kdo ho nevidí, je bud slepý, nebo
má jiné záměry.
Pane premiére, stav odvětví lesního
hospodářství po proběhlé transformaci
vyžaduje nutné korekce a opravy. V lese se chyby projevují
často až po letech a pyká se za ně po
desítky let a i generace. Stát nelze zakládat
a obnovovat na nezodpovědnosti, neochotě opravovat
své chyby a na korupci. Zodpovědnost neseme my a
nikdo se nás nebude ptát, jak to ve skutečnosti
bylo. Hodnoceni budeme podle výsledků. Svět
nejvíce trestá neschopnost, nedůslednost
a slabost.
32. I 10 Interpelace Stanislava Grosse na ministra dopravy
Jana Stráského ve věci plnění
kolektivní smlouvy uzavřené mezi vedením
Českých drah a odborovými organizacemi působícími
na Českých drahách
Vážený pane předsedo, vážení
členové vlády, dámy a pánové,
obracím se s interpelací na ministra dopravy pana
Stráského. Má interpelace se týká
plnění kolektivní smlouvy uzavřené
mezi vedením Českých drah a odborovými
organizacemi působícími na Českých
drahách.
V této kolektivní smlouvě se v kapitole 9
v článku 9.6 píše: V případě
prodeje rekreačních a kulturních či
sportovních zařízení poskytovaných
z prostředků FKSP třetím osobám,
ke kterým mají České dráhy
právo hospodaření, budou tato za splnění
zákonných podmínek nejprve nabídnuta
odborovým organizacím působícím
v Českých drahách.
Při reorganizaci Českých drah došlo
k tomu, že došlo k vyčlenění rekreačních
zařízení ze stavu Českých drah.
Při transformaci lokomotivního depa Zdice dále
došlo k tomu, že rekreační zařízení
tohoto depa - horský hotel Mladé buky - který
byl pořízen z prostředků odborů
a rekonstruován z FKSP, bylo dle mého názoru
v rozporu s platnou kolektivní smlouvou zařazeno
do páté etapy privatizace. Odborové organizace
v duchu kolektivní smlouvy projevily zájem o toto
rekreační zařízení. Teprve
po urgenci dostaly z divize majetkového podnikání
a privatizace Českých drah odpověď.
Já si vám dovolím ji z části
odcitovat:
"Rekreační zařízení Mladé
buky bylo divizí obchodně přepravní
předáno odboru privatizace k zařazení
do 5. etapy privatizace. Tento seznam je již předán
do vlády České republiky a České
dráhy už nemají možnost jakýmkoli
způsobem zasahovat do tohoto procesu."
Vážený pane ministře, jak již jsem
ekl, mám obavy z toho, že v tomto bodě se jedná
o nedodržení kolektivní smlouvy ze strany Českých
drah. Žádám vás tedy, abyste se touto
záležitostí zabýval. Pokud dojdete ke
stejným závěrům jako já, abyste
přijal opatření vedoucí k naplnění
kolektivní smlouvy uzavřené mezi vedením
Českých drah a odborovými organizacemi působícími
na Českých drahách.
Předpokládám, že mě budete o
svých závěrech informovat písemně.
Materiály, které v této věci mám
k dispozici, vám předávám jako přílohu
této interpelace.
32. I 11 Interpelace Jiřího Hájka na předsedu
vlády Václava Klause a ministra pro správu
národního majetku a jeho privatizaci Jiřího
Skalického ve věci privatizace divize Mirovice,
a. s. Tesla Blatná
Obracím se na pana předsedu vlády a pana
ministra Skalického s interpelací, týkající
se privatizace divize Mirovice, akciové společnosti
Tesla Blatná. Tento případ je víc
než názorným příkladem toho,
jaké mohou být důsledky neodpovědného
postupu státních úředníků,
když navíc jejich rozhodování nerespektuje
zákonnou úpravu privatizace, ale určujícím
motivem jejich postupu je osoba privatizéra, v tomto případě
Karla Schwarzenberka.
Mnohokrát jsme slyšeli o tom, že jen a pouze
soukromé vlastnictví je zárukou prosperity
a zdroje všeobecného blahobytu. Že jde o pouhou
frázi se již mnozí přesvědčili
na vlastní kůži. Stejné tak zaměstnanci
mirovické Tesly, kteří jsou dva roky bez
práce, bez peněz, bez výpovědí
a bez zápočtových listů. Z čeho
a jak uživí své rodiny, nikoho nezajímá.
Škody vzniklé na zdevastovaném objektu jsou
obrovské a přesahují 23 mil. korun. Kdo je
nahradí a kdo odškodní zaměstnance se
zdá být neřešitelnou otázkou.
Soudím však, že řešení je
možné.
Geneze případu je více než poučná.
Začíná vznesením restitučního
nároku Karla Schwarzenberka, který však je
mimo jakoukoliv pochybnost neoprávněný, neboť
někdejší rodový majetek přešel
na stát na základě zvláštního
zákona, který žádný z restitučních
zákonů nekvalifikuje jako titul pro navrácení
někdejší cihelny v Mirovicích, respektive
pozemků, na kterých se mirovický závod
nachází. Ostatně to bylo pravomocně
prokázáno v případě paní
von Petzold.
Následuje podání privatizačního
projektu pana Schwarzenberka, který obsahuje až příliš
mnoho ze záměru Tesly, aby to mohla být pouhá
shoda okolností. Pan majitel začne podnikat a nakonec
se domáhá prohlášení kupní
smlouvy za neplatnou. Senát Vrchního soudu v Praze
tak učinil dne 24. května letošního
roku. Co si o tom myslí bývalí zaměstnanci,
vedení Tesly Blatná a občané Jihočeského
kraje, by vám, pánové, nemělo být
lhostejné.
Vzhledem k tomu, že privatizační komise uložila
Tesle Blatná prodat mirovický objekt panu Schwarzenberkovi,
vznáším na vás, pánové,
následující otázky.
1. Zda bylo před rozhodnutím o prodeji přihlédnuto
i k ostatním privatizačním projektům
a v čem spočívaly přednosti projektu
pana Schwarzenberka, kterému byla dána přednost
před všemi ostatními?
2. Jak byla stanovena cena 23 mil. korun, za které byla
mirovická Tesla prodána, jaké byly sjednány
platební podmínky včetně jejích
zajištění?
3. Z jakého důvodu byly nemovitosti prodány
kupujícímu bez závazků a pohledávek,
ačkoliv podle platného zákona přecházejí
na kupujícího s vlastnickým právem
k privatizovanému majetku i práva a povinnosti s
tímto majetkem související?
4. Zda a v jakém rozsahu byla kupní cena splacena.
V úvodu svého vystoupení jsem řekl,
že řešení náhrady škody vzniklé
jak akciové společnosti, tak zaměstnancům
divize Mirovice, je možné. Opravdu nechápu,
proč by následky postupu zde uvedeného měla
nést samotná Tesla. Jako by se zapomínalo,
že součástí právního řádu
České republiky je zákon č. 58/1969
Sb., o odpovědnosti za kódu způsobenou rozhodnutím
orgánu státu nebo jeho nesprávným
postupem.
Podle ustanovení § 18 tohoto zákona stát
odpovídá za škodu způsobenou v rámci
plnění úkolů státních
orgánů nesprávným úředním
postupem těch, kteří tyto úkoly plní.
Této odpovědnosti se nelze zprostit.
Táži se vás proto závěrem, pánové,
zda by nebylo vhodné, aby vláda vyvodila sama z
tohoto případu závěry a učinila
vše pro urovnání této záležitosti,
když z toho, co bylo řečeno, je více
než zřejmé, kdo je viníkem a kde je
skutečná příčina všech
uvedených problémů. Nebýt nemístné
iniciativy ministerských úředníků
a ničím neodůvodněného zvýhodnění
pana Schwarzenberka, daná situace by nenastala.
Vaši odpověď neočekávám
jenom já, ale všichni ti, kdož na tento výborný
obchod", jak jej pan Schwarzenberk nazval, doplatili a spolu
s nimi mnozí občané Jihočeského
kraje, kterým není lhostejné, jak se hospodaří
s majetkem, na jehož vytváření se řadu
let svou prací podíleli.
32. I 12 Interpelace Pavla Seifera na předsedu vlády
Václava Klause ve věci jednání členů
vlády a otázek souvisejících
V první interpelaci bych si dovolil obrátit se na
pana premiéra s tím, že nechci zpochybňovat
nezastupitelné právo vlády a ministrů
jednat o jakémkoliv tématu v jakékoliv sestavě.
Jde o intimní věci, interní, pokud ovšem
interní zůstanou. Pokud se ovšem stávají
věcí veřejnou, musí vláda bohužel
počítat se zvídavými otázkami.
Takže si dovolím i já několik zvídavých
otázek předložit.
1. Jaký je to ústavní orgán nebo podle
jakého zákona je svolávána tzv. porada
ekonomických ministrů. A když už ano,
proč není zveřejňováno jednání
třeba porady sociálních ministrů atd.
2. Pokud to není ústavní zákon, jak
to, že výsledky tohoto jednání interpretuje
mluvčí vlády jako mluvčí ústavního
orgánu. Tudíž to povyšuje na jinou rovinu,
než pouhé setkání nějakých
ministrů, které je samozřejmě legitimní.
3. Jakým právem tato porada hodnotí stavbu
některého konkrétního podniku, když
je známo, že v té věci probíhá
řádné správné řízení
vedené ze zákona příslušným
orgánem státní správy, zvláště,
když se jedná o podnik zahraniční. Samozřejmě
připomínám nedávné jednání
ekonomických ministrů s panem ministrem Bendou o
výstavbě nové cementárny Tmáně.
Ptám se, jestli se stává tato porada nějakým
kouzlem účastníkem stavebního řízení.
4. Další otázka - jestli není tato porada,
její výsledek a jeho interpretace mluvčím
vlády nepřípustným nátlakem
na příslušný orgán státní
správy.
5. Otázka, jestli se lze v této souvislosti ubránit
případnému podezření na jiné
zájmy než zcela korektní. Nechci hovořit
o korupci, nebo o ústupku nějaké vlivné
zahraniční lobbistické skupiny.
32. 1 13 Interpelace Pavla Seifera na místopředsedu
vlády Jana Kalvodu ve věci zahraničního
vysílání Českého rozhlasu
Nyní bych si dovolil s druhou interpelací se obrátit
na místopředsedu vlády Kalvodu. Jde spíše
možná o mé neznalosti a možná by
to dokázal vysvětlit velice lapidárně.
Pokud vím, náš právní řád
definuje velmi precizně duální systém
v mediální oblasti, resp. v oblasti elektronických
médií. Tento systém sestává
v podstatě ze dvou částí, z veřejnoprávních
a soukromých provozovatelů. Existuje však ještě
jedno rozhlasové vysílání, tzv. vysílání
do zahraničí, které nesplňuje kritéria
ani veřejnoprávního ani soukromého.
Rozpočet vyčlenil na letošní rok 52
mil. na provozování tohoto vysílání,
které realizuje jako státní zakázku
Český rozhlas. Jde tedy v podstatě o státní
vysílání, což náš právní
řád ale v současné době nezná.
Ani Rada pro rozhlasové vysílání ani
Rada České republiky pro rozhlasové a televizní
vysílání nekontroluji záměr,
kvalitu a úspěšnost tohoto vysílání,
tudíž ani Parlament nemá možnost tyto
otázky projednávat a posuzovat. Kontrolu provádí
jakási konzultační rada, což je orgán
vytvořený ministrem Zieleniecem, i když smlouva
s Českým rozhlasem o vysílání
do zahraničí byla podepsána ze strany vlády
panem ministrem Němcem jako představitelem Úřadu
vlády.
Já bych rád dostal odpověď na otázku,
v jaké právní rovině se toto vysíláni
provozuje, kdo by ho měl kontrolovat a kde by měl
skládat účty zřejmě Parlamentu,
který na to uvolňuje z rozpočtu prostředky.
32. I 14 Interpelace Oldřicha Vrchy na předsedu
vlády Václava Klause ve věci manipulace ve
sdělovacích prostředcích, konkrétně
ve vysílání pořadu "Debata"
7. 8. 1994 na ČT 1 a ve vysání pořadu
"7 čili sedm dní" 1. 1. 1995 na televizi
Nova
Vážené dámy a pánové,
vážená vládo, vážený
pane předsedo, vážený pane premiére,
obracím se na vás se žádostí
o přešetření neoprávněné
manipulace v pořadu Debata, vysílaném v neděli
7. srpna 1994 na ČT 1, ve kterém měl vystoupit
člen vedení Sdružení pro republiku -
Republikánské strany Československa pan Josef
Krejsa. Na dotaz občana Jiřího Maštery,
proč se tak nestalo, odpověděla paní
dr. Landová dopisem z 25. srpna 1994 čj. U 1237/94/3524516,
ve kterém mimo jiné uvádí, že
do zmíněného pořadu Debata byl pozván
pan Josef Krejsa, poslanec bývalého Federálního
shromáždění, který přislíbil
účast bez jakékoli záruky a na natáčení
pořadu se nedostavil. Tuto informaci prý úřad
Rady pro rozhlasové a televizní vysílání
obdržel na přímý dotaz v České
televizi rovněž.
Jak dále vyplyne, úřad Rady byl Českou
televizí informován nepravdivě. To vyplývá
z dopisu pana Maštery ze dne 5. září
1994, do něhož přiložil kopii faxu, kde
redaktor České televize pan Milan Řepka panu
Krejsovi sděluje, že bohužel musí zrušit
jeho pozváni do nedělního pořadu Debata.
Z toho vyplývá, že pan Josef Krejsa do pořadu
Debata pozván byl, ale zřejmě někdo
nadřízený panu Řepkovi nařídil,
že musí účast pana Krejsy v tomto pořadu
zrušit.
Pan Maštera, který se celou záležitostí
začal důsledně zabývat, navrhl, aby
toto prokazatelně nepravdivé informování
úřadu Rady Českou televizí bylo řádně
prošetřeno a navrhl pět bodů, na které
by měl někdo kompetentní z ČT 1 dát
vyčerpávající odpověď.
Uspokojující odpověď na těchto
pět bodů z dopisu z 5. září
1994 do dnešního dne nebyla zaslána, a to přesto,
že dr. Landová dopisem z 20. září
1994 čj. U 1358/94/35247/6 sdělila, že prošetřením
celé záležitosti se bude zabývat v součinnosti
s Radou České televize, které dopis z 5.
září 1994 postupuje. Dále dr. Landová
uvedla, že po obdržení výsledků
šetření Radou ČT bude informovat o stanovisku
Rady pro rozhlasové a televizní vysílání
pana Materu.
Dne 7. listopadu 1994 paní dr. Landová svým
dopisem čj. U 1696/94/35274/6 sdělila, že k
podnětu, který se týkal neoprávněné
manipulace v pořadu Debata, vysílaném 7.
srpna 1994 na ČT 1, dosud žádnou odpověď
od Rady ČT nedostala.
Lze tedy konstatovat, že nepoctivost v této věci
dosud nikdo neprošetřil a za celou dobu se k této
věci nikdo odpovědný nevyjádřil.
Domnívám se, že nedotažením šetření
v této věci do konce dává úřad
Rady precedens k domněnce, že úřad Rady
ani při event. dalším nepoctivém vyjádření
pracovníků České televize žádné
opatření proti překrucování
pravdy opět neprovede.
Tento postoj úřadu Rady pro rozhlasové a
televizní vysílání pokládám
za zcela nesprávný. Proto žádám,
aby úřad Rady tuto věc odpovědně
a vyčerpávajícím způsobem došetřil
tak, aby se takový případ víckrát
neopakoval.
Chtěl bych vás také upozornit na další
nepoctivou a dosud nepotrestanou manipulaci ze strany televize
NOVA. Jde o vystoupení pana Krejsy v televizi NOVA 1. ledna
1995. V pořadu "7 - čili sedm dní"
bylo vysíláno ze záznamu a trvalo čtyři
minuty a osm sekund. Na můj dotaz, proč pan Josef
Krejsa ve svém vystoupení popletl vaše jméno,
pane premiére, a jméno pana prezidenta Václava
Havla, mi pan Krejsa odpověděl, že při
natáčení skutečně jména
zaměnil, ale hned se opravil a požádal pana
redaktora Vávru, aby chybný záběr
vystřihl. Pan redaktor Vávra slíbil, že
chybnou část samozřejmě nepoužije.
1. ledna 1995 měl celý národ možnost
vidět na svých obrazovkách při vysílání
pořadu "7 - čili sedm dní", že
od čtvrtého záběru, který byl
kameramenem veden z pana Krejsy na pana redaktora Vávru,
tj. od třetí minuty a třicáté
sedmé sekundy od začátku vystoupení
pana Krejsy, byl použit právě chybný
záběr, o kterém byla dohoda mezi panem Krejsou
a panem redaktorem Vávrou, že se nepoužije. Tento
střih je při krokování videozáznamu
zřetelně patrný ve formě množství
drobných teček ve vodorovném směru
uprostřed obrazovky.
Mám zato, že pan redaktor Vávra v tomto konkrétním
případě porušil nejen etiku pravidel
žurnalistiky, ale možná i zákon, když
použil záběr, o kterém byla dohoda,
že použit nebude. Někdy se takové jednání
označuje jako podraz.
Domnívám se, že pokud nebude tato nepoctivá
hra televize NOVA příkladně potrestána
a způsob potrestání zveřejněn,
bude dán precedens k další nepoctivé
redaktorské práci v této televizní
stanici, neboť odvysíláním chybného
záběru byl poškozen i pan prezident Václav
Havel.
32. I 15 Interpelace Josefa Ježka na předsedu vlády
Václava Klause ve věci, platnosti či neplatnosti
koncepčního materiálu "Záměry
vlády České republiky v oblasti reformy veřejné
správy"
Pane předsedo, dámy a pánové, chtěl
bych se nejdříve obrátit s interpelací
na předsedu vlády České republiky
Václava Klause ve věci platnosti či neplatnosti
koncepčního materiálu vlády, který
se nazývá "Záměry vlády
České republiky v oblasti reformy veřejné
správy", který byl předložen ke
splnění usnesení Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky č. 446 z 9. července
1994. Tento materiál obsahuje ve své závěrečné
části přehled legislativních návrhů,
které by měly být projednány Poslaneckou
sněmovnou.
Jedná se o zákon o obcích, novelu zákona
o hl. m. Praze, novelu zákona o okresních úřadech,
podle usnesení Poslanecké sněmovny nyní
zákona o zemích a krajích, zákon o
přechodu některých věcí z majetku
České republiky do majetku vyšších
územních samosprávných celků,
zákon o pravidlech hospodaření s rozpočtovými
prostředky České republiky, zákon
o pravidlech hospodaření s rozpočtovými
prostředky územní samosprávy, zákon
o státní službě některých
státních zaměstnanců a zákon
o některých zaměstnancích v územní
samosprávě.
Minulý týden - tuším, že to bylo
v úterý - tato sněmovna přijala usnesení,
že tyto legislativní návrhy mají být
místo do 30. srpna 1995 předloženy do 4 měsíců
po schválení ústavního zákona
o vytvoření vyšších územních
samosprávných celků. Tento ústavní
zákon nebyl přijat. Domnívám se, že
většina členů vlády se příliš
nesnažila podpořit schválení tohoto
návrhu. Čili nyní je na místě
otázka, zda tento dokument, který vláda předložila
Poslanecké sněmovně, je možno brát
vážně anebo je to jakýsi recesistický
výdobytek, abych použil výroku jednoho významného
komentátora z deníku Mladá fronta dnes.
Zároveň bych se chtěl zeptat předsedy
vlády, příp. všech členů
vlády, zda je přijatelná situace, kdy zákonem
zřízenou regionální samosprávu,
kdy zákonem zřízený krajský
nebo zemský úřad nahrazují rozmanitá
sdružení obcí nebo schůze přednostů
okresních úřadů. Včera jsem
zaslech zprávu, že Severočeské sdružení
měst a obcí podepsalo dohodu o spolupráci
s provincií Jižní Holandsko. Přednostové
okresních úřadů v Severočeském
kraji se vážně zabývají myšlenkou
založit regionální rozvojovou kancelář,
Sdružení měst a obcí severních
Čech diskutuje na parníku na Labi v Roudnici nad
Labem o přípravě zákona o obcích.
Myslím, že to je situace naprosto absurdní,
naprosto nepřijatelná a domnívám se,
že by vláda měla naprosto zodpovědně
znovu zvážit, zda by přece jen nebylo rozumné,
aby do konce svého funkčního období
tento koncepční materiál byl naplněn.
32. I 16 Interpelace Josefa Ježka na předsedu vlády
Václava Klause a ministra vnitra Jana Rumla ve věci
činnosti Okresního úřadu v Děčíně,
zvláště na úseku zdravotnictví
Dále bych se chtěl obrátit s další
interpelací na ministra zdravotnictví Luďka
Rubáše a ministra vnitra Jana Rumla již po druhé
ve věci činnosti Okresního úřadu
v Děčíně na úseku zdravotnictví.
Já jsem již podobnou interpelaci podal. Pan ministr
zdravotnictví neodpověděl v ústavou
stanovené lhůtě 30 dnů, odpověděl
ve lhůtě asi 40 dnů a odpověděl
takovým způsobem, že to nelze označit
jinak, než že si ze mě dělá legraci.
Myslím, že ministr zdravotnictví by si neměl
dělat legraci z reálné situace ve zdravotnictví
v okrese Děčín.
Chtěl bych se např. zeptat na takovéto věci:
proč nebyla provedena slíbená delimitace
nemocnice ve Varnsdorfu? Pan přednosta okresního
úřadu tuto delimitaci slíbil a dodnes ji
nesplnil a získal si podporu Ministerstva zdravotnictví
k tomuto svému stanovisku. Proč v situaci, kdy nemocnice
ve Varnsdorfu přešla do pronájmu města,
zdržovalo se uzavření nájemní
smlouvy až do konce dubna, aby město Varnsdorf už
nemělo šanci navrhovat jakoukoli změnu proto,
že by jinak nedostali peníze od pojišťoven
za celý měsíc duben. Proč vedení
nemocnice s poliklinikou v Rumburku si může dovolit
takové věci, jako bránit nemocnici ve Varnsdorfu,
aby měli sanitní vůz, komplikovat jim přístup
ke službám anesteziologa? Proč okresní
úřad rozděluje pětimiliónovou
dotaci mezi dvě nemocnice místo 2:3 v poměru
1,3:3,7 jen proto, aby mohlo dokazovat, že jedna nemocnice
tzv. propad nemá a druhá nemocnice tzv. propad má?
Proč okresní úřad nepodnikl nic ve
věci opakovaného porušováni zákona
o obcích Městskou radou v Rumburku, která
podle zákona nikdy neprojednala výsledek podpisové
akce občanů? Proč byl jmenován okresním
zdravotním radou lékař, který byl
dříve náměstkem nemocnice s poliklinikou
Rumburk? Má dvě odborné praxe, nyní
je členem představenstva společnosti, která
předložila konkurenční privatizační
projekt. Proč je v okrese Děčín situace,
kdy okresní úřad nedělá nic
proti tomu, aby vzájemné spory lékařů
přerostly v situaci, která ohrožuje téměř
každého druhého pacienta?
32. I 17 Interpelace Vítězslava Valacha na ministra
pro správu národního majetku a jeho privatizaci
Jiřího Skalického ve věci privatizace
hotelu Jestřábí v Černé v Pošumaví
Vážený pane předsedo, páni ministři,
dámy a pánové, rád bych se obrátit
s interpelací na pana Jiřího Skalického,
ministra pro správu národního majetku a jeho
privatizaci ve věci privatizace hotelu Jestřabí
v Černé v Pošumaví.
Jak si mohl pan ministr - pokud se účastnil nedávného
jednání ústředního orgánu
ODA - sám všimnout, jedná se o poměrně
nový a slušně vybavený objekt v těsné
blízkosti Lipenské přehrady. Tento hotel
má 174 lůžek, kavárnu, vinárnu,
restauraci, patří k němu 16 292 metrů
čtverečních pozemků, pláž,
sauna, půjčovna loděk, tenisový kurt
a další zázemí. Rozhodnutím vlády
České republiky č. 7/1995-320 byla schválena
jeho privatizace a z rozhodnutí Fondu národního
majetku proběhne 30. 6. první kolo dražby,
kterou pro Fond národního majetku realizuje První
českoamerická realitní společnost,
as. se sídlem v Praze 3.
Rád bych se pana ministra zeptal v této souvislosti
na jeho názor na skutečnost, že hotel - zatím
ještě státní majetek - jehož současná
odhadní cena činí 51 mil. Kč a cena
uvedená v privatizačním projektu schváleném
přibližně před půl rokem jeho
ministerstvem činí 35 mil. Kč, tak tento
objekt je nabízen v prodeji v dražbě za vyvolávací
cenu pouhých 17 mil. 23 tisíc Kč, tedy za
cenu několikanásobně nižší,
než je jeho skutečná tržní hodnota.
32. I 18 Interpelace Tomáše Štěrby
na ministra obrany Viléma Holáně, ministra
zdravotnictví Luďka Rubáše, ministra vnitra
Jana Rumla a ministra pro správu národního
majetku a jeho privatizaci Jiřího Skalického
ve věci privatizace majetku Armády České
republiky
Vážený pane předsedající,
vážení páni ministři, vážené
kolegyně, vážní kolegové, obracím
se na vás, vážení páni ministři,
s interpelací ve věci podivné privatizace
majetku armády. Protože moje otázka se týká
působnosti ministrů pana Holáně, Rubáše,
Rumla a pana Skalického, žádám o vyjádření
všechna uvedená ministerstva, tzn. o vyjádření
na moji interpelaci.
Vím, že restrukturalizace a privatizace v armádě
je velmi obtížná. Vůbec vám,
pane ministře obrany, váš úkol nezávidím,
ale právě proto vás chci upozornit na několik
chyb, kterých se váš resort dopustil. Moje
bydliště a tím i volební obvod je Klatovsko,
kde do počátku tr. fungovala vojenská nemocnice.
Bylo zde chirurgické a interní oddělení.
Obě byla na velmi vysoké úrovni, jako ostatně
všechna tato vojenská zařízení.
Vynikající tým chirurgů pod vedením
pana dr. Hladíka, cévního odborníka,
odváděl, na rozhodl od jiných podobných
zařízení, kvalitní práci. Nestalo
se, že by po operacích nastaly komplikace typu hnisání,
zapomenutých kleští anebo vat, nebo podobných
dalších věcí.
Podobnou reputaci mělo i oddělení interní.
Já vím, že když poklesl počet vojáků
na okrese, bylo nutné toto zařízení
zredukovat. Proti tomu nemá nikdo námitky. Mám
námitky proti způsobu a formě. Na tuto nemocnici
bylo vypsáno výběrové řízení,
do kterého se přihlásily dva týmy
lékařů, kteří měli přibližně
stejnou úroveň a kteří mohli zachovávat
vysoký standard jak chirurgie, tak interny.
A nyní nastupuje ona podivná věc, kvůli
které jsem tady. Po skončení termínu,
kdy bylo možno podávat přihlášky
k výběrovému řízení,
podal žádost ještě přednosta okresu
Klatovy pan Petrů. Je divné, že po ukončení
termínu byla tato přihláška přijata.
Myslím, že pravidla by měla být pro
všechny stejná. Pokud se tato žádost dostala
před komisi, kterou vedl pan nám. Kalousek, tato
komise musela rozhodnout, tak jak rozhodla, protože pořád
zde platí další starý zákon.
Zkrátka, tato vojenská nemocnice byla předána
bezúplatnou zápůjčkou na okresní
úřad, který argumentoval potřebou
této kapacity pro okresní nemocnici Klatovy.
Vážené paní kolegyně, vážení
páni kolegové, tato nemocnice dnes není plně
využita, chybí sestry, chybí peníze,
natož peníze na opravu vojenské nemocnice.
Vidím, že se zde za cenu ztráty kvality zrušila
konkurence pro okresní chirurgii a internu. Okresní
úřad, resp. okresní nemocnice, dostal tento
objekt již v únoru tr. do pronájmu a dodnes
je tato nemocnice prázdná. Teprve se přemýšlí,
co zde bude. Jsou i takové úvahy, že se do
lokality, kde jsou školy jak základní, tak
i střední, do těsného sousedství
dívčího internátu přemístí
psychiatrické oddělení Běhařov.
Vážení páni ministři, vážené
kolegyně a kolegové. Toto není první
případ podivného převedení
vojenského majetku na náš okresní úřad.
Další chátrající objekty předané
jsou bývalá kasárna na Plánické
ul., u kterých byla na náklady armády před
předáním generálkovaná střecha.
V těchto objektech jsou již nyní vymlácená
okna. Nebo si myslíte, že je možno za využití
považovat umístění zhruba 50 členů
vojenské policie v prostorách pro cca 2 tis. vojáků?
Mohli bychom dále mluvit o privatizaci Vojenského
újezdu v Dobré Vodě. Není to jen náhoda,
že o všechny tyto objekty požádal jeden
člověk, jeden okresní úřad
a všechny stojí a chátrají.
32. o 01 Otázka Svatomíra Recmana na předsedu
vlády Václava Klause ve věci plnění
usnesení vlády České republiky č.
148 z 23. 3. 1994
Pane předsedo, vážení členové
vlády, vážená sněmovno, obracím
se s otázkou na předsedu vlády České
republiky pana Václava Klause ve věci týkající
se plnění usnesení vlády ČR
č. 148 z 23. března 1994.
Pane předsedo vlády, v souladu s § 90 zákona
ČNR č. 35/89 o jednacím řádu
ČNR se na vás obracím s otázkou, jak
bylo plněno usnesení vlády ČR č.
148 ze dne 23. března 1994 o opatření k řešení
situace v okresech s nejvyšší mírou nezaměstnanosti.
Předmětné usnesení vlády včetně
příloh č. 1 až 6 ukládalo místopředsedům
vlády, příslušným ministrům
a přednostům okresních úřadů
Bruntál, Nový Jičín, Louny a Znojmo
zajišťovat opatření vyplývající
z tohoto usnesení a příloh. Rovněž
obsahovalo doporučení předsedovi výkonného
výboru Fondu národního majetku realizovat
opatření uvedená v částech
A/6 a A/7 přílohy č. 1 tohoto usnesení.
Chtěl bych získat informace o plnění
vládního usnesení zejména v okresech
Bruntál a Nový Jičín. Rovněž
v roce 1995 je míra nezaměstnanosti v obou výše
zmíněných okresech, tj. Nový Jičín
a Bruntál, ve srovnání s ostatními
okresy České republiky podstatně vyšší,
než je celostátní průměr. V Novém
Jičíně je to 6,6%, v Bruntále 4,8%.
K těmto okresům se v Severomoravském kraji
řadí i okres Karviná míra nezaměstnanosti
6,4%, Přerov 5,3%, Ostrava 5%, Frýdek-Místek
4,5 %, Vsetín a Šumperk oba 4,1%. Nejnižší
míra nezaměstnanosti je v okrese Olomouc - 3,6%
a Opava 3,1%.
Deset okresů s nejvyšší mírou nezaměstnanosti
v České republice v letošním roce je
ze severní Moravy, z toho na prvním a druhém
místě Nový Jičín a Karviná.
Smutné a zarážející je, že
ve všech deseti okresech severní Moravy je míra
nezaměstnanosti vyšší než republikový
průměr, který k 31. 5. 1995 dosáhl
úrovně 2,8 %. Zde čerpám údaje
z podkladů Ministerstva práce a sociálních
věcí. Stejně nepříznivá
situace je i v severních Čechách, tj. v obou
uhelných pánvích citelně postižených
útlumem těžby uhlí.
Sledování vývoje nezaměstnanosti v
České republice potvrzuje skutečnost, že
dlouhodobě je tato situace nejsložitější
právě na severní Moravě a rovněž
z pohledu budoucnosti se situace v nejbližších
měsících nejen nezlepší, ale
bude postihovat stále širší okruh osob.
Protože usnesení vlády ČR č.
148/1994 bylo v převážné míře
zaměřeno na opatření týkající
se roku minulého a vzhledem k tomu, že se jedná
o dlouhodobý a velmi citlivý problém, chtěl
bych vás, pane premiére, znovu požádat
o informace, v souladu s § 92 zákona o jednacím
řádu ČNR, jaká byla vládou
České republiky přijata opatření
k řešení situace pro rok 1995 v rámci
celé České republiky, popř. v okresech
s vyšší mírou nezaměstnanosti a
kterých okresů se týká. V případě,
že se týká i okresů severní Moravy,
chtěl bych požádat o podrobnější
informace.
32. o 02 Otázka Tomáše Sojky na ministra
průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého ve
věci postupu zahraničních investorů
do českých rafinerií
Vážený pane předsedo, vážení
členové vlády, dnešní Rudé
právo přineslo informace o podpisu rámcové
dohody o přístupu zahraničních petrolejářských
společností do českých rafinerií.
Je v rozporu s usnesením vlády z října
loňského roku, že nejsou řešeny
dva okruhy problémů údajně v této
rámcové dohodě, a to je rozsah investic do
krakovací jednotky a řešení ekologické
zátěže dříve vzniklé.
Z těchto pochybností, které Rudé právo
dnes předneslo, bych chtěl vyvodit své otázky
vůči vám, pane ministře.
1. Zda je pravda, že v rámcové dohodě
není zajištěn dostatečný objem
investic na výstavbu krakovací jednotky od zahraničních
petrolejářských firem?
2. Jestli je pravdivá informace Rudého práva,
že zátěž, vyplývající
z řešení ekologických škod dříve
vzniklých má v rozporu s podmínkami vlády
z října 1994 přejít plně na
českou stranu. Zajímal by mě speciálně
i váš názor, pane ministře. V případě,
že tomu tak je, jak se budete stavět vy ve vládě
při hlasování o řešení
těchto problémů.
32. o 03 Otázka Václava Čunderleho na
ministra životního prostředí Františka
Bendu ve věci příspěvku na úpravy
ekologických systémů vytápění
Vážený pane předsedo, vážená
vládo, vážení kolegové. Mám
jenom jeden dotaz na pana minstra. Jedná se o příspěvek
na změnu topení z pevných paliv na vytápění
plynem a elektřinou, který byl vyhlášen
v programu na ozdravění ovzduší. Byly
stanoveny podmínky, lidé, domácnosti, vesnice
mění topné systémy, je to hlavně
v chráněných oblastech. Začalo se
s úpravami, lidé si dali žádosti a rozjela
se, jak se říká, úřednická
mašinérie. Při této rozběhnuté
akci se opět mění kritéria nebo dokonce
na doporučení Fondu životního prostředí
se nebude tento program vůbec realizovat a drobní
spotřebitelé, kteří si dali žádost,
tento příspěvek nedostanou.
Rád bych se zeptal pana ministra, zdali jeho úřad
bude akceptovat doporučení Fondu životního
prostředí a jak bude vysvětlovat občanům
a obcím vzniklou situaci, která již běží.