Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí s Úmluvou o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a jejich zničení podepsanou dne 14.ledna 1993 v Paříži
1. Úvod
Úmluvu o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a jejich zničení (dále Úmluva) podepsal ministr zahraničních věcí na základě zmocnění vlády České republiky daného usnesením č.3 z 6.ledna 1993 v Paříži 14. ledna 1993.
Úmluva zakazuje jednu celou kategorii zbraní hromadného ničení, zavádí přísnou mezinárodní kontrolu a nemá z hlediska komplexnosti mezi dokumenty přijatými OSN obdobu.
Vlastní Úmluva představuje poměrně rozsáhlý materiál, ve kterém jsou v obecné Preambuli a ve 24 článcích uvedena její základní ustanovení. Je definována terminologie, stanoven zákaz vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a určeny termíny pro likvidaci chemických zbraní a objektů na jejich výrobu (10 let). Zároveň je vytvářen systém kontroly a je zřizována Organizace pro zákaz chemických zbraní (dále Organizace) a její orgány, kterými jsou Konference smluvních států, Výkonná rada a Technický sekretariát. V jednotlivých článcích jsou podrobně uvedeny podmínky jejich činnosti. Jsou zde rovněž popsány povinnosti smluvních států vyplývající ze zákazu chemických zbraní. Jedná se o kontrolu činností nezakázaných Úmluvou, přijetí odpovídající národní legislativy a vytvoření, nebo určení národního orgánu, působícího jako národní koordinační centrum pro efektivní styk s Organizací a ostatními smluvními státy. Úmluva obsahuje 3 přílohy.
Příloha o chemických látkách definuje kritéria pro rozdělení toxických chemických látek ve vztahu k Úmluvě. V Seznamech 1 - 3 jsou zahrnuty všechny známé chemické otravné látky a prekursory pro jejich výrobu v závislosti na jejich vlastnostech a použití při chemické výrobě. Prekursory jsou ve smyslu Úmluvy chemicky reagující složky, které se účastní výroby chemických otravných látek a zahrnují veškeré klíčové složky binární, nebo vícesložkové chemické munice.
V Kontrolní příloze jsou uvedeny kromě obecných zásad pro kontrolu, režimy pro jednotlivé případy činností ve vztahu k Úmluvě. Jsou popsány postupy pro případy vlastnictví chemických zbraní a objektů na jejich výrobu, činnosti nezakázané Úmluvou až po režim pro běžné objekty na výrobu chemických organických látek. Je zde rovněž stanovena procedura pro tzv. inspekci na výzvu, kdy smluvní stát musí do 12 hod. zajistit v případě podezření vstup do kteréhokoliv objektu na svém území.
V Důvěrnostní příloze jsou kromě zásad pro zacházení s důvěrnými informacemi uvedeny podmínky zaměstnávání a chování personálu Technického sekretariátu, opatření k ochraně citlivých zařízení a technologií a postupy v případě porušení nebo údajného porušení důvěrnosti.
Úmluva vstoupí v platnost
180 dnů po uložení šedesáté
páté ratifikační listiny. Podle posledních
informací získaných na 10. plenárním
zasedání Přípravné komise pro
zákaz chemických zbraní, které proběhlo
v Haagu ve dnech 3. - 7. 4. 1995 není reálné
očekávat uložení 65. ratifikační
listiny dříve než do konce roku 1995. Vstup
Úmluvy v platnost je předpokládán
v polovině roku 1996. Ke stejnému datu Úmluvu
podepsalo 159 ze 184 členských států
OSN. Na evropském kontinentu ji nepodepsaly pouze státy
bývalé Jugoslávie (s výjimkou Chorvatska
a Slovinska), dále Irák a s ním sousedící
státy a Severní Korea.
Úmluvu zatím ratifikovalo
28 států - Albánie, Arménie, Austrálie,
Bulharsko, Cookovy ostrovy, Fidži, Finsko, Francie, Chorvatsko,
Lesotho, Maledivy, Mauritius, Mexiko, Mongolsko, Omán,
Norsko, Paraguay, Rumunsko, Řecko, Seychelly, Srí
Lanka, SRN, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko,
Tádžikistán, Turkmenistán a Uruguay.
2. Stručný obsah Úmluvy
Všeobecné závazky, definice a kritéria
Úmluva v úvodní části
(Preambule články I a II) zakazuje v plném
rozsahu chemické zbraně a veškerou činnost
spojenou s jejich vývojem, výrobou a použitím.
Vztahuje se nejen na bojové látky, ale i prekursory
(klíčové složky binárních
i vícesložkových chemických systémů),
staré či ponechané zásoby chemických
zbraní a objekty na jejich výrobu. Smluvní
státy se též zavazují nepoužívat
chemické prostředky určené k potlačování
nepokojů jako metodu vedení války.
Deklarace
Podle článku III každý
smluvní stát oznámí v tzv. počáteční
deklaraci nejpozději do 30 dnů po vstupu Úmluvy
v platnost, zda má pod svou jurisdikcí či
kontrolou chemické zbraně, toxické látky
a závody na jejich výrobu v souladu s Kontrolní
přílohou. Uvede lokalizaci, charakter a obecné
zaměření těchto závodů,
ale i laboratoří, zkušebních a vyhodnocovacích
míst. U chemických prostředků k potlačování
nepokojů udá název a charakteristiku každé
látky.
Likvidace chemických zbraní a objektů na jejich výrobu
V článcích IV a V a
v tzv. Kontrolní příloze jsou obsažena
podrobná ustanovení ve vztahu k likvidaci chemických
zbraní a objektů na jejich výrobu. Celková
doba likvidace je stanovena na 10 let. Jen ve výjimečných
případech, z technologických, finančních,
ekologických či jiných příčin,
je možné tuto dobu prodloužit maximálně
o pět let. Ve výjimečných případech
je také možná konverze výrobních
objektů, avšak jen pod přísnou mezinárodní
kontrolou na místě, s vyloučením zpětné
konverze.
Činnosti nezakázané Úmluvou
V článku VI jsou uvedeny podmínky,
za kterých je možná výroba, držení
a převod toxických chemických látek
a jejich prekursorů a systém kontroly těchto
činností, zejména v chemickém průmyslu.
Základem pro daný režim jsou seznamy tří
kategorií látek, uvedené v Příloze
o chemických látkách, definujících
toxické látky, které mohou být použity
jako chemické zbraně, nebo jako prekursory k jejich
výrobě. Organizace vyrábějící
malá množství látek nacházejících
se v Seznamu 1, tj. chemických bojových látek
pro legitimní a Úmluvou povolené cíle
(ochrana, zdravotnický výzkum apod.), podléhají
nejpřísnějším kontrolním
opatřením. Organizace produkující
tyto látky spadají rovněž pod systém
poskytování údajů a kontroly podle
Kontrolní přílohy. Kontrolní
systém podle článku VI je kompromisem mezi
ochranou informací a legitimních zájmů
chemického průmyslu (Důvěrnostní
příloha) a snahou dodržovat a kontrolovat
plnění závazků Úmluvy o zákazu
výroby chemických zbraní v průmyslovém
sektoru. Daná kontrola je součástí
širšího režimu, který doplňuje
tzv.inspekce na výzvu (článek IX), kterou
musí smluvní stát přijmout do 12 hodin
po jejím ohlášení.
Vnitrostátní opatření a jejich provádění
Podle článku VII se každý
smluvní stát zavazuje fyzickým i právnickým
osobám kdekoliv na svém území zakázat
jakoukoliv činnost zakázanou touto Úmluvou,
přijmout trestní sankce ve vztahu k této
činnosti a věnovat maximální pozornost
zajištění bezpečnosti lidí a
ochraně životního prostředí.
Každý stát musí určit nebo vytvořit
národní orgán jako státní koordinační
centrum pro efektivní spojení s Organizací
v Haagu a s ostatními smluvními státy a k
plnění závazků vyplývajících
pro něj z Úmluvy. Tento orgán se notifikuje
Organizaci v okamžiku vstupu Úmluvy pro příslušný
stát v platnost a současně ji informuje o
vnitrostátních právních a administrativních
opatřeních k zabezpečení Úmluvy.
Národní orgán také vytváří
zvláštní režim pro zacházení
s informacemi a údaji, které od Organizace obdrží.
Vznik národního orgánu je předmětem
připravovaného zákona o zákazu vývoje,
výroby, hromadění zásob a použití
chemických zbraní a jejich zničení.
Organizace
V článku VIII je pro realizaci
Úmluvy vytvářena Organizace pro zákaz
chemických zbraní se sídlem v Haagu. Je definována
Konference smluvních států (hlavní
politický orgán), Výkonná rada složená
ze 41 členů (hlavní výkonný
orgán) a Technický sekretariát vedený
generálním ředitelem, jako vykonavatelé
aktivit vyplývajících z Úmluvy. V
současné době působí v Haagu
Přípravná komise Organizace vedená
Výkonným tajemníkem a Přípravný
technický sekretariát. Rozdělení míst
ve Výkonné radě i Technickém sekretariátu
by mělo odpovídat regionální struktuře
OSN s přihlédnutím ke spravedlivému
zeměpisnému rozdělení, významu
chemického průmyslu a politickým a bezpečnostním
zájmům. Rozpočet Organizace se bude skládat
ze dvou samostatných kapitol - pro administrativní
a další výdaje a pro kontrolní činnost.
Konzultace, spolupráce a zjišťování faktů
V článku IX jsou uvedeny nejdůležitější
procedury podávání žádosti o
vysvětlení a inspekcí na výzvu, které
smluvním státům poskytují možnost,
aby v případě podezření, že
nejsou plněny základní závazky Úmluvy
ze strany jiného smluvního státu, požádaly
v relativně krátké době o vysvětlení
nejednoznačné situace nebo o přístup
pro skupinu mezinárodních inspektorů do libovolného
objektu na území podezřívané
země.
Pomoc a ochrana proti chemickým zbraním
Článek X by měl ulehčit
rozvoj mezinárodního obchodu, technologické
a hospodářské spolupráce v chemickém
sektoru. Postupně, jak se bude Úmluva realizovat,
by měla být odstraňována opatření
omezující volný prodej chemických
látek a zařízení smluvním státům.
Organizace pro zákaz chemických zbraní vytvoří
a bude udržovat databanku obsahující volně
přístupné informace z oblasti chemie. Každý
smluvní stát se zaváže poskytovat pomoc
zejména formou příspěvků do
dobrovolného fondu pomoci, který bude vytvořen
Konferencí na jejím prvním zasedání.
Opatření k nápravě situace a potvrzení o dodržování Úmluvy včetně sankcí
Podle článku XII může
Výkonná rada prostřednictvím Konference
smluvních států v případě
porušení základních ustanovení
Úmluvy žádat o nápravu věcí
s použitím různých prostředků
až do úrovně mezinárodních sankcí.
Může se přitom obrátit i na Radu bezpečnosti
OSN.
Články XII-XXIV stanoví
vztah této Úmluvy k jiným mezinárodním
dohodám, způsob řešení sporů
a předkládání doplňků,
dobu splatnosti, status příloh, ratifikaci, vstup
v platnost a určuje depozitáře Úmluvy.
Na provádění kontroly
dodržování Úmluvy prostřednictvím
podávaných hlášení, prostřednictvím
pravidelných inspekcí deklarovaných míst
a inspekcí na výzvu v libovolném místě
kteréhokoliv smluvního státu Úmluvy,
se bude muset připravit významná část
průmyslu. Úmluva postihuje všechny společnosti,
chemické, farmaceutické a jiné, které
vyrábějí, zpracovávají nebo
spotřebovávají chemické látky
podle příslušných Seznamů. Deklaraci
budou podléhat také všechny organizace, u kterých
roční výroba organických chemických
látek přesahuje 200 tun. V případě
chemických látek, které obsahují v
molekule síru, fosfor nebo fluor, činí deklarační
hranice 30 tun. Vyjmuty budou organizace vyrábějící
výhradně uhlovodíky a výbušniny.
Úmluva zakazuje každou toxickou
chemickou látku, bez ohledu na její původ,
která nemá zákonné civilní
použití v množství, ve kterém je
vyráběna. Toto tzv. "všeobecné
kritérium" lze použít na veškeré
bojové chemické prostředky včetně
výroby nových chemických látek, které
by mohly být vyvinuty v budoucnu,i když nyní
nejsou uvedeny v Seznamech v příloze Úmluvy.
3. Činnost Přípravné komise
Pro období, než Úmluva
vstoupí v platnost, byla vládou ČR vytvořena
česká Přípravná komise pro
zákaz chemických zbraní, jejímž
úkolem je připravit aplikaci zásad Úmluvy
do českého právního řádu,
proces ratifikace Parlamentem České republiky a
její podpis prezidentem České republiky.
Komise dále úzce spolupracuje s Přípravnou
komisí Organizace pro zákaz chemických zbraní
se sídlem v Haagu, která bude sledovat dodržování
Úmluvy v celosvětovém měřítku.
Předsedou komise byl zvolen Ing. Radomír Sabela,
CSc., náměstek ministra průmyslu a obchodu
ČR. Místopředsedy jsou PhDr. Jan Kohout,
ředitel odboru OSN MZV ČR a plk. Ing. František
Kozák, náčelník chemického
vojska Armády ČR za MO ČR.Do komise byli
jmenováni zástupci ministerstev a organizací,
které budou dotčeny závazky vyplývajícími
Úmluvou.
Komise kromě návrhu na ratifikaci Úmluvy a návrhu zásad zákona připravila řadu aktivit, kterými se Česká republika významně prezentovala v této oblasti v zahraničí. Kromě regionálního semináře k problematice zavádění Úmluvy do právního řádu členských států to byla nominace našich specialistů do Přípravné komise Organizace pro zákaz chemických zbraní a na místa inspektorů, zapojení českých laboratoří a expertů do chemických a medicínských testů, aktivní účast na některých jednáních komisí a expertních skupin a nabídka na vybavení inspektorů českými výrobky z oblasti protichemické ochrany. Další akce, jako například účast na srovnávacích testech a organizace výcviku inspektorů na zařízení s výrobou látek Seznamu 3 v ČR jsou připravovány i pro rok 1995.
4. Návrh dalšího postupu
Z dosavadních poznatků Přípravné
komise je zřejmé, že přes skutečnost,
že v České republice nejsou vyráběny
a skladovány chemické zbraně, bude její
provádění velmi složitým úkolem.
To proto, že pod kontrolou musí být, kromě
organizací vyrábějících chemické
látky podle Seznamů uvedených v Úmluvě,
také organizace, které rozsahem a povahou jejich
výroby mají předpoklady takové látky
vyrábět.
V nejbližším období je nejaktuálnějším problémem příprava návrhu zásad zákona, který má zajistit zavedení ustanovení Úmluvy do českého právního řádu.
Z Úmluvy vyplývá pro
ČR závazek zřídit národní
orgán, který bude zajišťovat úkoly
vyplývající z ustanovení Úmluvy
a spolupráci s Organizací v Haagu a s ostatními
smluvními státy.
Česká republika jako signatář
Úmluvy musí dále zajistit úhradu příspěvku
Organizaci, který byl stanoven podle kritérií
OSN ve výši 0,42% jejího rozpočtu a
v souladu s usnesením vlády č.3 z 6. ledna
1993 bude hrazen cestou MZV. Výše příspěvku,
která v roce 1994 představovala necelé 3
mil. Kč, se pro rok 1995 a další období
může zvýšit na více než dvojnásobek
v souvislosti se vstupem Úmluvy v platnost.
Aktivní vystupování
České republiky na mezinárodní scéně,
její angažovanost v mírové politice
a rozvinutý chemický průmysl jsou faktory,
které předurčují Českou republiku,
aby se zařadila mezi 65 států,jejichž
ratifikace jsou nutné pro vstup Úmluvy v platnost.
Česká republika by měla
rozhodně aspirovat na místo původního
člena Úmluvy. Pouze původní členové
mohou totiž kandidovat na místa ve Výkonném
výboru, v Technickém sekretariátu a inspektorátu
Organizace pro zákaz chemických zbraní.
Vstup Úmluvy v platnost vyžaduje
souhlas Parlamentu podle článku 49, odst. 2 ústavního
zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České
republiky a ratifikaci prezidentem České republiky.
Jedná se o mezinárodní smlouvu, k jejímuž
provedení je třeba zákon, jehož zásady
jsou předkládány souběžně.
I když by bylo žádoucí
nejdříve urychleně dokončit přijetí
zákona a dalších předpisů transformujících
Úmluvu do právního řádu ČR
a poté přistoupit k vyslovení souhlasu Parlamentu
s Úmluvou a její ratifikaci prezidentem republiky,
současný stav přípravy zákona
tento postup z časových důvodů neumožňuje.
Proto se Úmluva a návrh zásad zákona
předkládají vládě souběžně,
přičemž bude třeba zabezpečit
jejich souběžné projednání i
Parlamentem ČR. Schválení zákona Parlamentem
bude dostatečnou zárukou, aby prezident republiky
mohl Úmluvu ratifikovat v potřebném termínu
se zřetelem k počtu uskutečněných
ratifikací. Dokončení a schválení
prováděcích předpisů k tomuto
zákonu by muselo být zajištěno nejpozději
do předpokládaného vstupu Úmluvy v
platnost. Pokud se nepodaří schválit zákon
Parlamentem současně s Úmluvou, bude třeba
s ratifikací Úmluvy vyčkat až do schválení
zákona.
Provádění Úmluvy
představuje dopady na státní rozpočet,
spočívající v příspěvku
na činnost národního orgánu, jehož
prostřednictvím budou financovány i aktivity
zainteresovaných resortů a na činnost Organizace.
Jejich specifikace je součástí právního
a ekonomického rozboru návrhu zásad zákona,
jehož prostřednictvím bude Úmluva transformována
do právního řádu ČR.
Provádění Úmluvy
náleží do působnosti Ministerstva průmyslu
a obchodu ČR a dalších ústředních
orgánů v rozsahu jejich působnosti (MO, MV,
MZV, MH, MZe, MZd, MŠMT a MPSV).
S ohledem na výše uvedené
skutečnosti je navrhováno Parlamentu ČR vyslovit
s ratifikací souhlas a poté předložit
Úmluvu k ratifikaci prezidentem republiky.
S ohledem na bezprostřední
návaznost je návrh na vyslovení souhlasu
s Úmluvou a návrh zákona, kterým bude
do českého právního řádu
provedena transformace Úmluvy, předkládán
současně.
5. Závěr
Zavedení Úmluvy o zákazu chemických zbraní v ČR se významným způsobem promítne do českého právního řádu a do činnosti organizací, které vyrábějí, spotřebovávají, popřípadě obchodují s chemickými látkami. Kontrolní systém, který Úmluva zavádí, nemá v mezinárodní praxi obdobu a vyžaduje přijetí zvláštního zákona a ustavení správního úřadu pro tuto oblast. Přistoupení ČR k Úmluvě představuje i finanční závazky pro činnost správního úřadu a pro Organizaci pro zákaz chemických zbraní se sídlem v Haagu.
V Praze dne 7. června 1995