Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

(1) Orgány Úřadu jsou prezident Úřadu, viceprezident Úřadu, Kolegium Úřadu, senáty Úřadu a Kárná komora Úřadu.

(2) Vnitřní pořádek orgánů Úřadu upravuje organizační řád Úřadu, jednací řád Kolegia Úřadu, jednací řád senátů Úřadu a kárný řád.

(1) Prezident Úřadu řídí Úřad a jedná jeho jménem navenek, předsedá Kolegiu Úřadu a Kárné komoře Úřadu.

(2) Prezident Úřadu předkládá Kolegiu Úřadu

a) návrh plánu kontrolní činnosti a jeho změn,

b) návrh rozpočtu a závěrečného účtu rozpočtové kapitoly Úřadu,

c) všechny kontrolní závěry, z nichž vychází stanovisko ke státnímu závěrečnému účtu,

d) návrh výroční zprávy o činnosti Úřadu za uplynulý rozpočtový rok (dále jen "výroční zpráva"),

e) návrh organizačního a pracovního řádu Úřadu, včetně jeho jejich změn a doplňků,

f) návrh jednacího řádu Kolegia Úřadu a senátů Úřadu, včetně jeho změn a doplňků,

f) návrhy jednacích řádů Kolegia Úřadu a senátů Úřadu, včetně jejich změn a doplňků,

g) návrh kárného řádu,

h) podněty Poslanecké sněmovny, Senátu, jejich orgánů a vlády.

(3) Prezident Úřadu po projednání Kolegiem Úřadu schvaluje organizační a pracovní řád Úřadu.

(4) Prezident Úřadu může zrušit schválení kontrolního závěru

a) senátem Úřadu,

b) Kolegiem Úřadu,

jestliže má závažné pochybnosti o věcné nebo formální správnosti kontrolního závěru nebo jsou známy nové skutečnosti, které by mohly vést k jeho změně. Zrušení musí být provedeno písemně s odůvodněním a uvedením všech rozhodných skutečností.

(5) V případě podle odst. 4 písm. a) přikáže prezident Úřadu kontrolní závěr k přezkoumání a schválení Kolegiu Úřadu; v případě podle odst. 4 písm. b) je kontrolní závěr schválen, hlasovaly-li pro něj při opakovaném projednání alespoň dvě třetiny všech členů Kolegia Úřadu.

(6) Jestliže prezident Úřadu souhlasí s kontrolním závěrem senátu Úřadu nebo Kolegia Úřadu nebo byl kontrolní závěr schválen po zrušení schválení prezidentem podle odst. 4 a 5, je kontrolní závěr platný a postupuje se podle § 30.

(4) (7) Prezident Úřadu se může účastnit schůzí Poslanecké sněmovny, Senátu a jejich orgánů, pokud jsou projednávány návrhy a stanoviska, která Úřad předložil. Požádá-li o slovo, bude mu uděleno.

(5) (8) Vyžádá-li si Poslanecká sněmovna, Senát nebo jejich orgány přítomnost prezidenta Úřadu na jednání, je povinen se zúčastnit.

(6) (9) Nevykonává-li prezident Úřadu ani viceprezident Úřadu po přechodnou dobu svoji funkci, vykonává funkci prezidenta Úřadu vždy nejstarší člen Úřadu.

(1) Viceprezident Úřadu zastupuje v plném rozsahu prezidenta Úřadu za jeho nepřítomnosti.

(2) Viceprezident Úřadu zastupuje prezidenta Úřadu na základě jeho pověření v konkrétních případech.

(3) Viceprezident Úřadu vykonává některé pravomoci prezidenta Úřadu, pokud tak stanoví organizační řád Úřadu.

(1) Prezidentem Úřadu nebo viceprezidentem Úřadu může být jmenován občan České republiky, který

a) je způsobilý k právním úkonům,

b) je bezúhonný, splňuje podmínky stanovené zvláštním zákonem²⁾ a jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude svoji funkci řádně zastávat,

c) má ukončené vysokoškolské vzdělání,

d) dosáhl věku 35 let.

(2) Funkční období prezidenta Úřadu a viceprezidenta Úřadu je devět let.

(3) Prezident Úřadu a viceprezident Úřadu skládají slib do rukou prezidenta republiky.

(4) Slib prezidenta Úřadu a viceprezidenta Úřadu zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že budu svoji funkci vykonávat nezávisle a nestranně a nezneužiji svého postavení.".

(5) Složením slibu se prezident Úřadu a viceprezident Úřadu ujímají funkce.

(6) S funkcí prezidenta Úřadu a viceprezidenta Úřadu je neslučitelná funkce poslance nebo senátora, soudce, prokurátora státního zástupce, jakákoliv funkce ve veřejné správě, funkce člena orgánů územní samosprávy a funkce v politických stranách a hnutích.

(7) Prezident Úřadu a viceprezident Úřadu nesmí zastávat jinou placenou funkci ani vykonávat výdělečnou činnost s výjimkou činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké, pokud tato činnost nenarušuje důstojnost nebo neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost Úřadu.

(8) Výkon funkce prezidenta Úřadu a viceprezidenta Úřadu končí

a) uplynutím funkčního období,

b) odvoláním prezidentem republiky na návrh Poslanecké sněmovny,

c) doručením rezignace prezidentu republiky,

d) právní mocí rozsudku, jímž je zbaven nebo omezen způsobilosti k právním úkonům,

d) právní mocí rozsudku, jímž je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je tato jeho způsobilost omezena,

e) právní mocí rozsudku, jímž byl odsouzen pro trestný čin.

(9) Poslanecká sněmovna může navrhnout prezidentu republiky odvolání prezidenta Úřadu nebo viceprezidenta Úřadu jen

a) nevykonává-li funkci po dobu delší než šest měsíců,

b) na základě pravomocného rozhodnutí Kárné komory Úřadu, ve kterém byl vysloven návrh na odvolání z funkce.

²⁾ Zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů.

(1) Člen Úřadu vykonává kontrolu, řídí kontrolní činnost a vypracovává kontrolní závěry podle plánu kontrolní činnosti, účastní se činnosti senátů Úřadu a Kolegia Úřadu.

(2) Člen Úřadu, který vypracovává kontrolní závěr, rozhoduje o námitce podjatosti, pokud ji vznesla kontrolovaná osoba proti kontrolorovi.

(1) Poslanecká sněmovna volí 15 členů Úřadu na návrh prezidenta Úřadu.

(2) Uvolní-li se místo člena Úřadu, předloží prezident Úřadu návrh na nového člena Úřadu Poslanecké sněmovně do 40 dnů ode dne uvolnění místa.

(3) Členem Úřadu může být zvolen občan České republiky, který

a) je způsobilý k právním úkonům,

b) je bezúhonný, splňuje podmínky stanovené zvláštním zákonem2), a jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude svoji funkci řádně zastávat,

c) má ukončené vysokoškolské vzdělání,

d) dosáhl věku 30 let.

(4) Člen Úřadu skládá slib do rukou předsedy Poslanecké sněmovny.

(5) Slib člena Úřadu zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že budu svoji funkci vykonávat nezávisle a nestranně a nezneužiji svého postavení."

(6) Složením slibu se člen Úřadu ujímá funkce.

(7) S funkcí člena Úřadu je neslučitelná funkce poslance nebo senátora, soudce, prokurátora státního zástupce, jakákoliv funkce ve veřejné správě, funkce člena orgánů územní samosprávy a funkce v politických stranách a hnutích.

(8) Člen Úřadu nesmí zastávat jinou placenou funkci ani vykonávat výdělečnou činnost s výjimkou činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké, pokud tato činnost nenarušuje důstojnost nebo neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost Úřadu.

(9) Výkon funkce člena Úřadu končí

a) doručením rezignace Poslanecké sněmovně,

b) dosažením věku 65 let,

c) odvoláním Poslaneckou sněmovnou na základě pravomocného rozhodnutí Kárné komory Úřadu, ve kterém bylo navrženo odvolání z funkce,

d) právní mocí rozsudku, jímž je zbaven nebo omezen způsobilosti k právním úkonům,

d) právní moci rozsudku, jímž je zbaven způsobilosti k právním úkolům nebo je tato jeho způsobilost omezena,

e) právní mocí rozsudku, jímž byl odsouzen pro úmyslný trestný čin.

²⁾ Zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů.

(1) Kolegium Úřadu tvoří prezident Úřadu, viceprezident Úřadu a členové Úřadu.

(2) Kolegium Úřadu rozhoduje hlasováním; závěr hlasování je přijat, pokud pro něj hlasovala nadpoloviční většina přítomných členů Kolegia Úřadu. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedajícího. Kolegium Úřadu je usnášeníschopné při účasti nadpoloviční většiny svých členů. Jednání Kolegia Úřadu se řídí jednacím řádem, který zejména obsahuje formu rozhodování, způsob hlasování a způsob zveřejnění opačného názoru.

(3) Kolegium Úřadu schvaluje

a) plán kontrolní činnosti,

b) návrh rozpočtu Úřadu předkládaný Poslanecké sněmovně a závěrečný účet rozpočtové kapitoly Úřadu,

c) všechny kontrolní závěry, z nichž vychází stanovisko ke státnímu závěrečnému účtu,

d) výroční zprávu,

e) kontrolní závěry, které si stanoví při schvalování plánu kontrolní činnosti nebo které mu přikáže prezident Úřadu,

f) jednací řády Kolegia Úřadu a senátů Úřadu a jejich změny a doplňky,

g) kárný řád.

(4) Kolegium Úřadu rozhoduje

a) o odvolání proti rozhodnutí o námitce proti kontrolnímu protokolu,

b) o námitce podjatosti, pokud ji vznesla kontrolovaná osoba proti členu Úřadu; takový člen Úřadu je z hlasování o námitce podjatosti vyloučen.

(5) Kolegium Úřadu projednává návrh organizačního a pracovního řádu Úřadu, předkládaný prezidentem Úřadu a doporučuje mu jeho schválení.

(1) Senáty Úřadu jsou kolektivní orgány Úřadu složené ze tří a více členů Úřadu. Rozhodují hlasováním za účasti všech svých členů; rozhodnutí je přijato, vyjádří-li s ním souhlas nadpoloviční počet členů senátu Úřadu. Jednání senátů Úřadu se řídí jednacím řádem, který zejména obsahuje formu rozhodování, způsob hlasování a způsob zveřejnění opačného názoru.

(2) Senáty Úřadu zřizuje Kolegium Úřadu při schvalování plánu kontrolní činnosti. Senát Úřadu předsedá člen Úřadu určený Kolegiem Úřadu.

(3) Senát Úřadu schvaluje kontrolní závěry, pro které byl zřízen.

(4) Senát Úřadu rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí o námitkách ke kontrolním protokolům, které jsou podkladem pro kontrolní závěry v jeho působnosti.

Kontroloři provádějí kontrolní činnost. Pokud tento zákon nestanoví jinak, vztahují se na kontrolory ustanovení zákoníku práce.

(1) Úřad spolupracuje s vrcholnými orgány kontroly v zahraničí a může s nimi uzavírat ujednání o kontrolní činnosti.

Úřad může vysílat členy Úřadu a kontrolory do mezinárodních nebo

nadnárodních kontrolních orgánů.

(2) Úřad může být členem mezinárodních organizací sdružujících kontrolní instituce.

(1) Plán kontrolní činnosti je věcné a časové vymezení kontrolních akcí v následujícím rozpočtovém roce.

(2) Při zpracování návrhu plánu kontrolní činnosti se vychází z podnětů prezidenta Úřadu, viceprezidenta Úřadu a z podnětů členů Úřadu. Podněty vycházejí z vlastní kontrolní činnosti, od Poslanecké sněmovny, Senátu, jejich orgánů a vlády. Podněty vycházejí z kontrolní činnosti Úřadu, z informací získaných podle § 4 odst. 4, od Poslanecké sněmovny, Senátu, jejich orgánů a vlády.

(3) Plán kontrolní činnosti u každé kontrolní akce obsahuje zejména

a) předmět a cíle kontroly a označení kontrolovaného orgánu, právnické nebo fyzické osoby (dále jen "kontrolovaná osoba"),

b) časový plán,

c) člena Úřadu, který vypracovává kontrolní závěr, nebo orgán Úřadu, který schvaluje kontrolní závěr,

d) složení senátu Úřadu, byl-li zřízen.

(3) Plán kontrolní činnosti u každé kontrolní akce obsahuje zejména

a) předmět a cíle kontroly a název nebo obchodní jméno a sídlo kontrolované osoby,

b) časový plán obsahující zahájení kontroly a lhůtu, v níž má být předložen návrh kontrolního závěru,

c) člena Úřadu, který vypracovává návrh kontrolního závěru,

d) orgán Úřadu, který schvaluje kontrolní závěr.

(4) Schválený plán kontrolní činnosti předkládá k informaci prezident Úřadu Poslanecké sněmovně, Senátu a vládě a zveřejňuje jej ve Věstníku Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen "Věstník Úřadu").

(5) O provedení změn v plánu kontrolní činnosti rozhoduje Kolegium Úřadu. Schválenou změnu je nutno předložit k informaci a zveřejnit podle odstavce 4.

(5) O provedení změn v plánu kontrolní činnosti uvedených v odstavci 3 písm. a) a b) rozhoduje Kolegium Úřadu. O provedení změn v plánu kontrolní činnosti uvedených v odstavci 3 písm. c) a d) rozhoduje prezident Úřadu. Změna se zveřejňuje ve Věstníku Úřadu a údaje o změně jsou součástí kontrolního závěru.

(1) Výroční zprávu předkládá prezident Úřadu Kolegiu Úřadu ke schválení.

(2) Výroční zpráva obsahuje zejména

a) zhodnocení plánu kontrolní činnosti,

b) finanční zhodnocení přínosu kontrolní činnosti,

c) zhodnocení ostatní činnosti.

(3) Výroční zprávu předkládá prezident Úřadu pro informaci Poslanecké sněmovně, Senátu a vládě do dvou měsíců po skončení rozpočtového roku a zveřejňuje ji ve Věstníku Úřadu.

(1) Kontrolním řádem se řídí postup při výkonu kontroly a vztahy mezi Úřadem, orgány Úřadu, členy Úřadu a kontrolory pověřenými kontrolní akcí na straně jedné a kontrolovanými osobami na straně druhé.

(2) Kontrolní činnost vykonávají členové Úřadu a kontroloři (dále jen "kontrolující") na základě písemného pověření prezidenta Úřadu, nebo jím pověřeného člena Úřadu.

(3) V pověření se uvádí objekt a věcné vymezení kontroly, jména, příjmení a titul kontrolujících a jejich postavení v Úřadu, jméno a příjmení vedoucího skupiny kontrolujících a označení orgánu nebo osob, k nimž je možno se odvolat proti rozhodnutí o námitkách proti kontrolnímu protokolu.

(1) Kontrolu nesmějí provádět ti kontrolující, u nichž se zřetelem na jejich vztah ke kontrolovaným osobám nebo k předmětu kontroly jsou důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti.

(2) Kontrolující je povinen bezprostředně po tom, co se dozví o skutečnostech nasvědčujících jeho podjatosti, oznámit to příslušnému členu Úřadu, jde-li o kontrolora, nebo prezidentovi Úřadu, jde-li o člena Úřadu.

(3) Kontrolované osoby oznámí Úřadu skutečnosti nasvědčující podjatosti kontrolujícího, jakmile se o těchto skutečnostech dozví.

(4) O námitce podjatosti kontrolujícího se rozhodne bez zbytečného odkladu.

(5) Do rozhodnutí o námitce podjatosti činí kontrolující pouze úkony, které nesnesou odkladu.

(6) Proti rozhodnutí o námitce podjatosti je odvolání nepřípustné.

Kontrolující jsou při provádění kontroly oprávněni

a) vstupovat do objektů, zařízení a provozů, na pozemky a do jiných prostor kontrolovaných osob, pokud souvisí s předmětem kontroly; nedotknutelnost obydlí je zaručena,³⁾

b) požadovat na kontrolovaných osobách, aby ve stanovených lhůtách předložily originální doklady a další písemnosti, záznamy dat na paměťových médiích prostředků výpočetní techniky, jejich výpisy a zdrojové kódy programů, vzorky výrobků nebo jiného zboží (dále jen "doklady"),

c) seznamovat se s údaji tvořícími předmět hospodářského a služebního tajemství, a prokáží-li se zvláštním písemným pověřením, i s údaji tvořícími předmět státního tajemství,⁴⁾

d) požadovat na kontrolovaných osobách poskytnutí pravdivých a úplných, ústních a písemných informací o zjišťovaných a souvisejících skutečnostech,

e) zajišťovat v odůvodněných případech doklady; jejich převzetí musí kontrolované osobě písemně potvrdit a ponechat jí kopie převzatých dokladů,

f) požadovat, aby kontrolované osoby podaly ve stanovené lhůtě písemnou zprávu o odstranění zjištěných nedostatků,

g) používat telekomunikační zařízení kontrolovaných osob v případech, kdy je jejich použití nezbytné pro zabezpečení kontroly.

³⁾ Čl. 12 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (usnesení předsednictva ČNR č. 92/1993 Sb.).

⁴⁾ Zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství, ve znění zákona č. 383/1990 Sb.

(1) Povinností kontrolujících je zjistit při kontrole skutečný stav věci a jsou povinni jej prokázat doklady nebo jiným věrohodným způsobem.

(2) Kontrolující jsou dále povinni

a) oznámit kontrolované osobě zahájení kontroly a předložit pověření k provedení kontroly,

b) šetřit práva a právem chráněné zájmy kontrolovaných osob,

c) předat neprodleně převzaté doklady kontrolované osobě, pominou-li důvody jejich převzetí,

d) řádně ochraňovat zajištěné doklady proti jejich ztrátě, zničení, poškození nebo zneužití,

e) pořizovat o výsledcích kontroly kontrolní protokol,

f) zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděli při výkonu kontroly, a nezneužít znalostí těchto skutečností.

Kontrolujícího může zbavit povinnosti mlčenlivosti ten, v jehož zájmu tuto povinnost má, nebo z důvodu důležitého státního zájmu prezident Úřadu. Tímto ustanovením není dotčena povinnost oznamovat určité skutečnosti orgánům příslušným podle zvláštních předpisů⁵⁾.

⁵⁾ Např. § 8 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.

(1) Kontrolované osoby jsou povinny poskytnout součinnost odpovídající oprávněním kontrolujících uvedeným v § 21 tohoto zákona. Fyzické osoby nemají povinnost podle § 21 písm. d) tohoto zákona, jestliže by jejím splněním způsobily nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým.⁶⁾

(2) Kontrolované osoby jsou povinny v nezbytném rozsahu odpovídajícím povaze jejich činnosti a technickému vybavení poskytnout materiální a technické zabezpečení pro výkon kontroly.

⁶⁾ § 116 občanského zákoníku.

(1) O kontrole se pořizuje kontrolní protokol, který obsahuje zejména popis zjištěných skutečností s uvedením nedostatků a označení ustanovení právních předpisů, které byly porušeny.

(2) V kontrolním protokolu se uvádí označení Úřadu a jména kontrolujících na kontrole zúčastněných, označení kontrolované osoby, místo a čas provedení kontroly, předmět kontroly, skutečný stav, označení dokladů a ostatních materiálů, o které se protokol opírá. Kontrolní protokol podepisují kontrolující, kteří se kontroly zúčastnili.

(3) Vedoucí skupiny kontrolujících osobně odpovídá za obsah protokolu.

(1) Povinností kontrolujících je seznámit kontrolované osoby s obsahem kontrolního protokolu a předat jim jeho stejnopis.

(2) Seznámení s kontrolním protokolem a jeho převzetí potvrzují kontrolované osoby podpisem kontrolního protokolu.

(3) Odmítne-li kontrolovaná osoba seznámit se s kontrolním protokolem nebo toto seznámení potvrdit, vyznačí se tyto skutečnosti v kontrolním protokolu.

(1) Proti kontrolnímu protokolu může kontrolovaná osoba podat námitky vedoucímu skupiny kontrolujících, a to ve lhůtě pěti dnů ode dne seznámení s kontrolním protokolem, nestanoví-li kontrolující lhůtu delší. Námitky je nutno podat písemně a musí být zdůvodněny.

(2) O námitkách rozhoduje vedoucí skupiny kontrolujících.

(3) Nebylo-li námitkám vyhověno, může se kontrolovaná osoba ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí o námitkách odvolat k

a) příslušnému členu Úřadu, je-li kontrolní protokol podkladem pro kontrolní závěr vypracovaný členem Úřadu,

b)a) příslušnému senátu Úřadu, je-li kontrolní protokol podkladem pro kontrolní závěr projednávaný tímto senátem Úřadu,

c)b) Kolegiu Úřadu, je-li kontrolní protokol podkladem pro kontrolní závěr projednávaný Kolegiem Úřadu.

(4) Jsou-li pro to důvody, příslušný orgán Úřadu nebo člen Úřadu rozhodnutí o námitkách změní nebo zruší, jinak odvolání zamítne a rozhodnutí potvrdí.

(5) Pokud v řízení o odvolání proti rozhodnutí o námitkách vyplyne potřeba věc dořešit, příslušný orgán Úřadu nebo člen Úřadu rozhodnutí zruší a zajistí došetření věci.

(6) Proti rozhodnutí příslušného orgánu Úřadu nebo člena Úřadu je odvolání nepřípustné.

(1) Fyzické osobě, která zaviněně způsobila, že kontrolovaná osoba nesplnila povinnost podle § 24 tohoto zákona, může Úřad uložit pokutu až do výše 50 000 Kč.

(2) Pokutu lze uložit i opakovaně, nebyla-li povinnost splněna ani ve lhůtě nově stanovené kontrolujícími.

(3) Pokutu lze uložit do jednoho měsíce ode dne nesplnění povinnosti.

(4) Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu České republiky.

(5) Pokuty vymáhá Úřad.

(1) Fyzické osobě, která zaviněně způsobila, že kontrolovaná osoba nesplnila povinnost podle § 4 odst. 4 a § 24, může člen Úřadu, který byl k výkonu kontrolní činnosti pověřen (§ 19 odst. 2), uložit pořádkovou pokutu (dále jen "pokuta") až do výše 100 000 Kč.

(2) Zavinění fyzické osoby podle odstavce 1 je dáno i tehdy, jestliže

a) dala příkaz jiné fyzické osobě jednající za kontrolovanou osobu, která je povinna plnit jí uložené úkoly, k takovému jednání,

b) jakožto člen kolektivního orgánu kontrolované osoby se podílela na takovém jeho rozhodnutí či opatření, na jehož základě či v jeho důsledku kontrolovaná osoba nesplnila povinnost podle § 4 odst. 4 a § 24; v takovém případě není podle odstavce 1 dáno zavinění fyzické osoby jednající na příkaz nebo podle rozhodnutí či opatření kolektivního orgánu kontrolované osoby.

(1) Při stanovení výše pokuty se přihlédne zejména k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání, jakož i k míře zavinění fyzické osoby.

(2) Pokutu lze uložit do šesti měsíců ode dne, kdy k nesplnění povinnosti kontrolovanou osobou došlo.

(3) Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, jímž byla uložena.

(4) Pokutu lze uložit i opakovaně, nebyla-li povinnost kontrolované osoby splněna ani ve lhůtě nově členem Úřadu stanovené.

Proti rozhodnutí člena Úřadu o uložení pokuty může ten, komu byla uložena, podat u Úřadu ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí rozklad. O rozkladu rozhoduje prezident Úřadu.

(1) Pokuty uložené podle tohoto zákona vybírá a vymáhá Úřad.

(2) Výnos pokut je příjmem státního rozpočtu České republiky.

(1) Náklady vzniklé Úřadu v souvislosti s prováděním kontroly nese Úřad.

(2) Náklady vzniklé v souvislosti s prováděním kontroly kontrolovaným osobám nesou tyto osoby s výjimkou nákladů vzniklých v souvislosti s uplatněním oprávnění podle ustanovení § 21 písm. g) tohoto zákona. Tyto náklady jsou nákladem Úřadu. Za škodu vzniklou kontrolovaným osobám v souvislosti s prováděním kontroly odpovídá stát; této odpovědnosti se nemůže zprostit.

(3) Nárok na náhradu nákladů podle odstavce 2 je nutno uplatnit u Úřadu nejpozději do šesti měsíců od jejich vynaložení, jinak nárok zaniká.

(1) Všechny schválené platné kontrolní závěry zveřejňuje prezident Úřadu ve Věstníku Úřadu, zasílá je neprodleně Poslanecké sněmovně, Senátu, vládě a na požádání ministerstvům.

(2) Úřad poskytuje Poslanecké sněmovně, Senátu, jejich orgánům a vládě na požádání kontrolní protokoly a další podklady pro schválené platné kontrolní závěry. Na osoby, které se s těmito podklady seznámily, se vztahují přiměřeně ustanovení § 22 odst. 2 písm. f) a § 23 tohoto zákona.

(3) Postupu nakládání s kontrolními závěry podle odstavců 1 a 2 nepodléhají ty kontrolní závěry, které obsahují skutečnosti, na které se vztahuje zvláštní zákon4). Pokud ke zpracování kontrolních závěrů byly použity kontrolní protokoly, které byly předány orgánům činným v trestním řízení, je jejich zveřejnění možné až po souhlasu příslušného orgánu.

(4) Způsob nakládání s kontrolními závěry uvedenými v odstavci 3 určí Kolegium Úřadu.

(3) Postupu nakládání s kontrolními závěry podle odstavců 1 a 2 nepodléhají ty kontrolní závěry, které obsahují skutečnosti, na které se vztahuje zvláštní zákon.⁴⁾ Způsob nakládání s těmito kontrolními závěry určí prezident Úřadu.

(4) Pokud ke zpracování kontrolních závěrů byly použity kontrolní protokoly, které byly předány orgánům činným v trestním řízení, je jejich zveřejnění možné až po souhlasu příslušného orgánu.

(5) Kontrolní závěry uvedené v odstavci 3 a 4 se zasílají jen předsedovi Poslanecké sněmovny, předsedovi Senátu a předsedovi vlády.

Pro řízení podle tohoto kontrolního řádu neplatí, s výjimkou § 28 tohoto zákona, správní řád7).

Nestanoví-li tento zákon jinak, platí pro řízení o uložení pokuty, jakož i pro řízení o podaném rozkladu, obecné předpisy o správním řízení.⁷⁾ Úřad v takovém případě postupuje jako ústřední orgán státní správy. V ostatních případech se na řízení podle tohoto zákona obecné předpisy o správním řízení⁷⁾ nevztahují.

⁷⁾ Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

(1) Výdaje na činnost Úřadu se hradí ze státního rozpočtu České republiky.

(2) Úřad má samostatnou rozpočtovou kapitolu ve státním rozpočtu České republiky, tato rozpočtová kapitola je součástí zákona o státním rozpočtu České republiky.

(3) Návrh rozpočtu předkládá prezident Úřadu ke schválení Kolegiu Úřadu.

(4) (3) Schválený návrh rozpočtové kapitoly Úřadu Kolegiem Úřadu předloží prezident Úřadu Poslanecké sněmovně a zároveň ministerstvu financí.

(1) Hospodaření s rozpočtovou kapitolou Úřadu je shodné jako u orgánů státní správy, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Rozpočtovou kapitolu Úřadu kontroluje Poslanecká sněmovna nebo její orgán, který si pro tento účel zřídí.

(3) Závěrečný účet rozpočtové kapitoly Úřadu předkládá prezident Úřadu Poslanecké sněmovně současně se zprávou o ověření roční účetní závěrky auditorem.

(4) Závěrečný účet rozpočtové kapitoly Úřadu předkládá prezident Úřadu ministerstvu financí k zapracování spolu se stanoviskem Poslanecké sněmovny nebo jejího orgánu, je-li takové stanovisko přijato, do návrhu státního závěrečného účtu.

Prezident Úřadu, viceprezident Úřadu a členové Úřadu jsou kárně odpovědni za kárné provinění.

(1) Kárným proviněním je zaviněné porušení povinností prezidenta Úřadu, viceprezidenta Úřadu a člena Úřadu vyplývajících z tohoto zákona nebo jejich chování, jímž narušují důstojnost nebo ohrožují důvěru v nezávislost a nestrannost své osoby nebo Úřadu.

(2) Jednání uvedené v odstavci 1 je závažným kárným proviněním, jestliže vzhledem k povaze porušené povinnosti, způsobu jednání, míře zavinění, opakování nebo jiné přitěžující okolnosti je jeho škodlivost zvýšena.

Odpovědnost prezidenta Úřadu, viceprezidenta Úřadu a člena Úřadu za kárné provinění zaniká, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok. Zahájením kárného řízení se tato lhůta přerušuje.

Kárnou odpovědnost zjišťuje a kárná opatření ukládá Kárná komora Úřadu.

(1) Kárná komora Úřadu se skládá z předsedy a dalších dvou členů.

(2) Předsedou Kárné komory Úřadu je prezident Úřadu. Další dva členy a jejich náhradníky jmenuje předseda Nejvyššího soudu z řad soudců tohoto soudu.

(3) Směřuje-li návrh na zahájení kárného řízení proti prezidentovi Úřadu, předsedá Kárné komoře Úřadu viceprezident Úřadu.

(1) Člen Kárné komory je vyloučen z projednávání a rozhodování věci jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, ke kárně odpovědné osobě, proti níž se kárné řízení vede, k jejímu obhájci nebo osobám, kterých se úkon přímo dotýká, lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti. Důvod podjatosti může uplatnit též kárně odpovědná osoba, proti níž byl podán návrh na zahájení kárného řízení, jakož i osoba nebo orgán, který návrh podal.

(2) O vyloučení člena Kárné komory rozhoduje Kárná komora v neveřejném jednání. Jde-li o vyloučení předsedy, předsedá neveřejnému jednání viceprezident Úřadu a jde-li o vyloučení obou, předsedá jednání vždy nejstarší člen Úřadu. Jde-li o vyloučení člena Kárné komory, zúčastní se neveřejného jednání jeden z náhradníků, určený předsedou. Ten, o jehož vyloučení jde, se neveřejného jednání nezúčastní.

(3) Jakmile se člen Kárné komory dozví o skutečnostech, pro které je vyloučen, oznámí to neprodleně předsedovi Kárné komory. Jakmile se předseda Kárné komory dozví o skutečnostech, pro které je vyloučen, oznámí to neprodleně viceprezidentovi Úřadu

a jsou-li dány důvody pro vyloučení obou, oznámí to neprodleně vždy nejstaršímu členu Úřadu.

(4) Je-li podle rozhodnutí Kárné komory dán důvod k vyloučení člena Kárné komory, určí předseda za člena Kárné komory jednoho z náhradníků. Při vyloučení předsedy ho zastoupí viceprezident Úřadu a při vyloučení obou vždy nejstarší člen Úřadu.

(1) Kárné řízení zahajuje Kárná komora Úřadu na návrh prezidenta Úřadu, viceprezidenta Úřadu, člena Úřadu, poslance nebo orgánů Poslanecké sněmovny a nebo z vlastního podnětu.

(2) Pro řízení před Kárnou komorou Úřadu platí kárný řád.

(1) Řízení před Kárnou komorou Úřadu je neveřejné.

(2) O jednání před Kárnou komorou Úřadu se pořizuje protokol.

O zahájení kárného řízení vyrozumí předseda Kárné komory Úřadu toho, proti němuž se kárné řízení vede, a poučí ho o jeho právech.

(1) Kárná komora Úřadu zastaví kárné řízení,

a) rezignoval-li ten, proti němuž se řízení vede, na svou funkci,

b) zanikla-li odpovědnost za kárné provinění,

c) estliže pro týž skutek bylo již zahájeno řízení pro přestupek nebo zahájeno trestní stíhání nebo ve věci bylo pravomocně rozhodnuto.

(2) Kárná komora Úřadu přeruší kárné řízení, má-li za to, že skutečnosti, které se prezidentu Úřadu, viceprezidentu Úřadu nebo členu Úřadu kladou za vinu, mají znaky trestného činu, a věc předloží příslušnému orgánu činnému v trestním řízení.

(3) Dojde-li Kárná komora Úřadu k závěru, že se prezident Úřadu, viceprezident Úřadu nebo člen Úřadu dopustil kárného provinění, rozhodne o kárném opatření.

(4) Dojde-li Kárná komora Úřadu k závěru, že se prezident Úřadu, viceprezident Úřadu nebo člen Úřadu kárného provinění nedopustil nebo mu nelze kárné provinění prokázat, vynese zprošťující rozhodnutí.

(1) Rozhodnutí Kárné komory Úřadu se vyhotoví písemně a doručí se členu Úřadu, proti kterému se kárné řízení vedlo.

(2) Proti rozhodnutí Kárné komory Úřadu lze podat do patnácti dnů odvolání k Nejvyššímu soudu. Odvolání má odkladný účinek.

(1) Za kárné provinění lze uložit některé z těchto kárných opatření

a) napomenutí,

b) snížení platu až o 15% na dobu nejdéle tří měsíců.

(2) Za závažné kárné provinění nebo opakované kárné provinění lze uložit některé z těchto kárných opatření

a) snížení platu o 15% na dobu nejdéle šesti měsíců,

b) návrh na odvolání člena Úřadu z funkce,

c) návrh na odvolání prezidenta Úřadu nebo viceprezidenta Úřadu z funkce.

(1) Úřad vydává Věstník Úřadu, který vychází pravidelně čtyřikrát ročně.

(2) Věstník Úřadu obsahuje zejména

a) jednací řády Kolegia Úřadu a senátů Úřadu,

b) kárný řád,

c) plán kontrolní činnosti,

d) výroční zprávu,

e) všechny platné kontrolní závěry, s výjimkou těch, které obsahují skutečnosti, na které se vztahuje zvláštní zákon.⁴⁾

Platy a požitky prezidenta Úřadu a viceprezidenta Úřadu upravuje zvláštní zákon.⁸⁾

(1) Plat a další náležitosti prezidenta Úřadu, viceprezidenta Úřadu a členů Úřadu upravuje zvláštní zákon.⁸⁾

(2) Soudcům Nejvyššího soudu, kteří jsou členy Kárné komory Úřadu, náleží paušální náhrada za výkon funkce v měsíční výši 6% platové základny podle zvláštního zákona⁹⁾.

---------------

⁸⁾ Zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců.

⁹⁾ § 3 zákona č. 236/1995 Sb.

(1) až (10) zrušeny

(11) Členům Kárné komory Úřadu přísluší paušální náhrada za výkon funkce v měsíční výši 1 000 Kč.

(1) Na prezidenta Úřadu, viceprezidenta Úřadu a členy Úřadu se vztahují ustanovení zákoníku práce, pokud tento zákon nestanoví jinak; ustanovení § 73 odst. 1 písm. a), c) a d) zákoníku práce se u nich použijí přiměřeně.

(2) Vystupovat jako člen Úřadu nebo zaměstnanec Úřadu může jeho člen nebo zaměstnanec pouze při plnění úkolů vyplývajících z tohoto zákona. V odůvodněných případech může prezident Úřadu povolit výjimku.

(3) V pracovním řádu Úřadu mohou být blíže rozvedena také ustanovení odstavců 1 a 2¹⁰⁾.

---------------

¹⁰⁾ § 82 odst. 1 a 2 zákoníku práce

(1) Kolegium Úřadu svolá prezident Úřadu do 15 dnů po zvolení alespoň 10 členů Úřadu Poslaneckou sněmovnou.

(2) Prezident Úřadu předloží návrh jednacích řádů Kolegia Úřadu a senátů Úřadu na prvním jednání Kolegia Úřadu.

(3) Prezident Úřadu předloží návrh kárného řádu Kolegiu Úřadu nejpozději do dvou měsíců po prvním jednání Kolegia Úřadu.

(1) Zrušuje se ministerstvo státní kontroly České republiky a Nejvyšší kontrolní úřad České republiky.

(2) Práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, majetkových a jiných vztahů přecházejí z ministerstva státní kontroly České republiky a z Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky na Úřad.

(3) Protokoly, kontrolní nálezy a jiné podklady kontrol zahájených před účinností tohoto zákona, pokud jsou s ním v souladu, využije Úřad při své činnosti.

Zrušují se:

1. ústavní zákon České národní rady č. 481/1991 Sb., kterým se zřizuje Nejvyšší kontrolní úřad České republiky,

2. zákon České národní rady č. 61/1992 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadě České republiky,

3. § 2 písm. a), § 5, 6, a 7 zákona České národní rady č.552/1991 Sb., o státní kontrole,

4. § 1 bod 15 a § 18 zákona České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů,

5. § 6, čl. IV zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 1993, o změně a doplnění některých zákonů České národní rady a některých dalších předpisů.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1993.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1996.