Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Občanský zákoník č. 40/1964 Sb., ve znění zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 131/1982 Sb., zákona č. 94/1988 Sb., zákona č. 188/1988 Sb., zákona č. 87/1990 Sb., zákona č. 105/1990 Sb., zákona č. 116/1990 Sb., zákona č. 87/1991 Sb.,
zákona č. 509/1991 Sb.,zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 267/1994 Sb.,zákona č. 104/1995 Sb. a zákona č. 118/1995 Sb., se mění, doplňuje a upravuje takto:
1. V § 1 odst. 2 zní:
"(2) Občanský zákoník upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, rodinné a osobní vztahy, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy neupravují jiné zákony 1).".
2. V § 2 odst. 3 zní:
" (3) Účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy jeho ustanovení nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit. Jde-li o vztahy rodinné, mohou si účastníci svá práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jen když to zákon připouští.".
___________
1) Např. § 261 odst. 2 obchodního zákoníku
3. V § 9 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a připojuje se odstavec 2, který zní:
"(2) Ve vztazích rodinných platí ustanovení odstavce 1 rovněž ve vztahu k právním úkonům určení otcovství, souhlasu k osvojení, určení jména a příjmení dítěte.".
4. V § 27 se vypouští odstavec 1 a dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 1 a 2.
5. V § 40a se v prvé větě vypouští slova "§ 145 odst.1" a za slova" § 701 odst. 1" se vkládají slova" § 877 odst.2."
6. § 143 až 151 se vypouštějí.
7. § 703 až 705 se vypouštějí.
8. V § 707 se vypouštějí odstavce 1 a 2 a současně se zrušuje číslování odstavců.
9. V § 708 se vypouštějí slova "a § 707 odst.1 ".
10.V § 709 se slova "§ 703 až 708" nahrazují slovy "706 až 708".
11. V § 712 odst. 3 se v prvé větě slova "§ 705 odst.2 věty prvé" nahrazují slovy "§ 893 odst. 2 věty prvé" a ve druhé větě se slova "§ 705 odst. 1 a odst.2 věta druhá" nahrazují slovy "§ 893 odst. 1 a odst. 2 věta druhá".
12. Část devátá včetně nadpisu zní:
(1) Účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí.
(2) Manželství se uzavírá souhlasným prohlášením muže a ženy o tom, že spolu vstupují do manželství, učiněným před příslušným orgánem.
(3) Prohlášení se činí veřejné a slavnostním způsobem v přítomnosti dvou svědků.
(1) Muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství (dále jen "snoubenci"), jsou povinni osobně se dostavit k obecnímu úřadu pověřenému vést matriky, popřípadě k úřadu, který plní jeho funkci 9) (dále jen "matriční úřad"), prokázat svoji totožnost a svůj osobní stav a se žádostí o uzavření manželství předložit rodné listy a prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti, které by bránily uzavření platného manželství, že navzájem znají svůj zdravotní stav, a že zvážili úpravu budoucích majetkových vztahů, uspořádání budoucího společného bydlení a hmotné zajištění po uzavření manželství.
(2) Snoubenci jsou povinni dále souhlasně prohlásit, zda příjmení jednoho z nich bude jejich příjmením společným, nebo zda si ponechají svá dosavadní příjmení, nebo zda spolu s příjmením společným bude jeden z nich užívat a na druhém místě uvádět příjmení předchozí; bylo-li předchozí příjmení složeno ze dvou příjmení, může být na druhém místě užíváno a uváděno jen jedno z nich. Ponechají-li si příjmení dosavadní, prohlásí, které z jejich příjmení bude jediným příjmením společných dětí.
(3) Kdo chce uzavřít nové manželství, je povinen prokázat, že jeho dřívější manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné.
(4) Matriční úřad přezkoumá splnění požadovaných předpokladů a podmínek.
_____________
9) § 58 odst.4 zákona ČNR č.367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a § 13 zákona ČNR č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.
Prohlášení o uzavření manželství mohou učinit snoubenci buď před matričním úřadem (dále jen "občanský sňatek"), nebo před orgánem registrované církve nebo náboženské společnosti 10) (dále jen "církevní sňatek").
Při uzavření manželství formou občanského sňatku činí snoubenci své prohlášení před starostou (primátorem) nebo pověřeným členem obecního (městského) zastupitelstva.
(1) Při uzavření manželství formou církevního sňatku činí snoubenci své prohlášení před osobou pověřenou příslušnou církví nebo náboženskou společností.
(2) Manželství formou církevního sňatku se uzavírá v kostele nebo na jiném vhodném místě určeném předpisy církve nebo náboženské společnosti pro náboženské obřady nebo náboženské úkony.
Manželství formou církevního sňatku může být uzavřeno až poté, kdy snoubenci předloží oddávajícímu osvědčení o splnění podmínek a předpokladů uvedených v § 854, vydané příslušným matričním úřadem nejpozději tři měsíce před uzavřením manželství.
Orgán církve nebo náboženské společnosti, před kterým došlo k uzavření manželství, je povinen bezodkladně doručit protokol o uzavření manželství s uvedením skutečností podle zvláštních předpisů 11) příslušnému orgánu pověřenému vedením matrik, v jehož obvodě se uzavřelo manželství 12).
_____________
10) Zákon č.308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností.
11) § 11 zákona č. 268/1949 Sb., o matrikách.
12) § 4 odst.1 zákona č. 268/1949 Sb.
(1) Bylo-li uzavřeno manželství formou občanského sňatku, nemají následné církevní obřady právních následků.
(2) Bylo-li uzavřeno manželství formou církevního sňatku, nelze uzavřít manželství formou občanského sňatku.
Občan České republiky může v cizině uzavřít manželství též před zastupitelským úřadem České republiky k tomu zmocněným.
Je-li život snoubence přímo ohrožen, může být manželství uzavřeno před starostou (primátorem) nebo pověřeným členem obecního (městského) zastupitelstva kterékoliv obce na kterémkoliv vhodném místě, popřípadě před osobou pověřenou příslušnou církví nebo náboženskou společností na kterémkoliv vhodném místě. V takovém případě není třeba předložit doklady jinak potřebné; snoubenci však musí vždy prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti, které by bránily uzavření platného manželství.
(1) Z důležitých důvodů může okresní úřad (obvodní úřad statutárních měst) povolit, aby prohlášení muže nebo ženy, že vstupuje do manželství, učinil jeho zástupce. Plná moc musí být dána písemně a její udělení musí být úředně ověřeno. Na vydání povolení se nevztahují předpisy o správním řízení. /2/ Odvolání plné moci je účinné, jen pokud se o něm muž nebo žena, s nímž má zmocnitel uzavřít manželství, dozví před tím než učiní písemné prohlášení, že vstupuje do manželství.
(1) Manželství nemůže být uzavřeno se ženatým mužem nebo vdanou ženou; neplatnost manželství vysloví soud i bez návrhu.
(2) Neplatnost manželství soud nevysloví, jakmile dřívější manželství zaniklo, nebo bylo prohlášeno za neplatné.
Manželství nemůže být uzavřeno mezi předky a potomky a mezi sourozenci; totéž platí o příbuzenství založeném osvojením, pokud osvojení trvá. Neplatnost manželství vysloví soud i bez návrhu.
(1) Manželství nemůže uzavřít nezletilý. Výjimečně, jestliže je to v souladu s účelem manželství, může soud z důležitých důvodů povolit uzavření manželství nezletilému staršímu než šestnáct let. Neplatnost manželství, které bylo uzavřeno bez povolení soudu, vysloví soud i bez návrhu.
(2) Neplatnost manželství soud nevysloví, jestliže manželé, kteří byli v době uzavření manželství starší šestnácti let, již dovršili osmnáctý rok, nebo manželka otěhotněla.
Manželství nemůže uzavřít fyzická osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům. Neplatnost manželství vysloví soud i bez návrhu.
(1) Fyzická osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena, může uzavřít manželství jen s povolením soudu.
(2) Manželství nemůže uzavřít fyzická osoba stižená duševní poruchou, která by měla za následek omezení způsobilosti k právním úkonům. Soud může uzavření takového manželství povolit, je-li zdravotní stav fyzické osoby slučitelný s účelem manželství.
(3) Uzavře-li manželství fyzická osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena nebo fyzická osoba stižená takovou duševní poruchou, která by měla za následek omezení způsobilosti k právním úkonům, bez povolení soudu, vysloví soud neplatnost tohoto manželství na návrh kteréhokoli z manželů. Neplatnost manželství soud nevysloví,jestliže zdravotní stav manžela se stal slučitelným s účelem manželství.
(1) Jestliže manželství zaniklo, nelze je prohlásit za neplatné.
(2) Bylo-li manželství uzavřeno se ženatým mužem nebo vdanou ženou nebo mezi předky a potomky a mezi sourozenci, vysloví soud neplatnost i po zániku manželství. Totéž platí o manželství uzavřeném mezi osobami, které jsou v příbuzenském poměru na základě osvojení.
(1) Manželství je neplatné, jestliže muž nebo žena učinili prohlášení o vstupu do manželství v důsledku bezprávné výhružky anebo omylu, týkajícího se totožnosti jednoho z nich nebo právního úkonu při uzavírání manželství. Soud vysloví neplatnost takového manželství na návrh jednoho z manželů.
(2) Právo manžela uplatnit neplatnost manželství podle odstavce 1 zaniká uplynutím lhůty jednoho roku ode dne, kdy se dozvěděl o okolnosti vylučující manželství.
(1) Bylo-li řízení o prohlášení manželství za neplatné na návrh některého z manželů již zahájeno, lze neplatnost manželství vyslovit i po smrti druhého manžela.
(2) Po smrti manžela, který podal návrh na prohlášení manželství za neplatné, lze vyslovit neplatnost manželství také tehdy, požádají-li o to do jednoho roku po jeho smrti jeho potomci.
Manželství prohlášené za neplatné se považuje za neuzavřené.
O právech a povinnostech manželů ke společnému dítěti, o majetku a bydlení a o vzájemné vyživovací povinnosti po prohlášení manželství za neplatné, platí obdobně ustanovení o právech a povinnostech rozvedených manželů.
Ustanovení § 35 až 39, 40 odst.1 až 4 a 40a až 41a se na uzavření manželství nepoužije.
(1) Manželství nevznikne, jestliže muž nebo žena byli k prohlášení o uzavření manželství donuceni fyzickým násilím.
(2) Manželství, které bylo uzavřeno, aniž byly dodrženy podmínky uvedené v § 855 až 858 a 863, nevznikne.
(3) Manželství nevznikne, jestliže manželství uzavřel nezletilec mladší než šestnáct let.
(1) Muž a žena mají v manželství stejná práva a stejné povinnosti. Jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí. O uspokojování potřeb rodiny jsou povinni pečovat podle svých schopností, možností a majetkových poměrů.
(2) Poskytování peněžních a jiných prostředků na náklady společné domácnosti může být zcela nebo zčásti vyváženo osobní péčí o tuto domácnost a o děti.
(3) Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který zaručuje oběma v zásadě stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Tato vyživovací povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům.
(4) Neplní-li jeden z manželů svoji vyživovací povinnost nebo svoji povinnost hradit náklady společné domácnosti, rozhodne na návrh druhého manžela ve věci soud.
O záležitostech rodiny rozhodují manželé společně. Nedohodnou-li se o podstatných věcech, rozhodne na návrh jednoho z nich soud.
(1) Manžel je oprávněn zastupovat druhého manžela v jeho běžných záležitostech, zejména přijímat za něho běžná plnění, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.
(2) Jednání jednoho manžela při obstarávání běžných záležitostí rodiny zavazuje oba manžely společně a nerozdílně. /3/ Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, jestliže jiné osobě bylo známo, že druhý manžel tyto účinky proti ní výslovně vyloučil.
a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednomu z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka 13)
b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.
_______________
13) Např.zákon č.403/1990 Sb., o zmírnění následků některých
majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů, zákon
č. 87/1991 Sb.,o mimosoudních rehabilitacích,ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.
(1) Manželé mohou s účinky pro budoucnost smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů, až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti.
(2) Manželé mohou dále smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu, vyhradit zcela nebo zčásti vznik společného jmění manželů ke dni zániku manželství, pokud nejde o věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti.
(3) Muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství, mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upravit své budoucí majetkové vztahy v manželství obdobně.
(4) Manželé se mohou vůči jiné osobě na smlouvu uvedenou v předcházejících odstavcích odvolat jen tehdy, jestliže je jí obsah této smlouvy znám.
Pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.
(1) Majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně.
(2) Obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný.
(3) Závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně.
(4) Z právních úkonů týkajících se společného jmění manželů jsou oprávněni a povinni oba manželé společně a nerozdílně.
K použití majetku ve společném jmění manželů potřebuje manžel při zahájení podnikání souhlas druhého manžela. K dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas druhého manžela nepotřebuje.
Manželé mohou smlouvou, uzavřenou formou notářského zápisu, upravit správu společného jmění odchylně. Stejně mohou upravit správu svého budoucího společného jmění muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství. Ustanovení § 880 odst.4 platí zde obdobně.
Dojde-li mezi manžely k neshodě o právech a povinnostech vyplývajících ze společného jmění manželů, rozhodne na návrh některého z nich soud.
Závazek jen jednoho z manželů, který vznikl za trvání manželství, může být při výkonu rozhodnutí splněn i z majetku patřícího do společného jmění manželů. To neplatí, jde-li o závazek, který vznikl jednomu z manželů při nakládání s majetkem nebo závazky, které nenáleží do společného jmění manželů.
(1) Soud může ze závažných důvodů na návrh některého z manželů, zúžit společné jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti.
(2) Na návrh některého z manželů soud zúží společné jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti v případě, že jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti nebo se stal neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti.
(3) Je-li podnikatelská činnost, po rozhodnutí soudu podle odstavce 2 vykonávána podnikatelem společně nebo za pomoci manžela, který není podnikatelem, rozdělí se mezi ně příjmy z podnikání v poměru stanoveném písemnou smlouvou; nebyla-li taková smlouva uzavřena, rozdělí se příjmy rovným dílem.
(4) Jestliže o společném jmění manželů bylo rozhodnuto podle odstavce 1 nebo 2, může být rozšířeno do předchozího rozsahu jen rozhodnutím soudu, vydaným na návrh jednoho z manželů.
Společné jmění manželů zaniká zánikem manželství.
(1) Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů, vzniklé za trvání manželství, jsou povinni manželé splnit rovným dílem.
(2) Při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti.
(1) Dohoda o vypořádání společného jmění manželů musí mít písemnou formu. Jestliže do společného jmění manželů náleží též nemovitost, nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.
(2) Práva věřitelů nesmí být dohodou manželů dotčena.
(3) Neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud.
(4) Nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.
(1) Jestliže se za trvání manželství manželé nebo jeden z nich stanou nájemci bytu, vznikne společný nájem bytu manžely.
(2) Vznikne-li jen jednomu z manželů za trvání manželství právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, vznikne se společným nájmem bytu manžely i společné členství manželů v družstvu; z tohoto členství jsou oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně.
(3) Ustanovení odstavce 1 a 2 neplatí, jestliže manželé spolu trvale nežijí.
(1) Stal-li se některý z manželů nájemcem bytu před uzavřením manželství, vznikne oběma manželům společný nájem bytu uzavřením manželství.
(2) Totéž platí, vzniklo-li před uzavřením manželství některému z manželů právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu.
(1) Nedohodnou-li se rozvedení manželé o nájmu bytu, soud na návrh jednoho z nich rozhodne, že se zrušuje právo společného nájmu bytu. Současně určí, který z manželů bude byt dále užívat jako nájemce.
(2) Nabyl-li práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu jeden z rozvedených manželů před uzavřením manželství, zanikne právo společného nájmu bytu rozvodem; právo byt užívat zůstane tomu z manželů, který nabyl práva na nájem bytu před uzavřením manželství. V ostatních případech společného nájmu družstevního bytu rozhodne soud, nedohodnou-li se rozvedení manželé, na návrh jednoho z nich o zrušení tohoto práva, jakož i o tom, kdo z nich bude jako člen družstva dále nájemcem bytu; tím zanikne i společné členství rozvedených manželů v družstvu.
(3) Při rozhodování o dalším nájmu bytu vezme soud zřetel zejména na zájmy nezletilých dětí a stanovisko pronajímatele.
(1) Zemře-li jeden z manželů, kteří byli společnými nájemci bytu, stane se jediným nájemcem pozůstalý manžel.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí v případě opuštění společné domácnosti jedním z manželů obdobně.
(3) Jde-li o byt družstevní, zanikne smrtí jednoho z manželů společný nájem bytu manžely. Bylo-li právo na družstevní byt nabyto za trvání manželství, zůstává členem družstva pozůstalý manžel a jemu náleží členský podíl; k tomu přihlédne soud v řízení o dědictví. Jestliže zemřel manžel, který nabyl právo na družstevní byt před uzavřením manželství, přechází jeho smrtí členství v družstvu a nájem družstevního bytu na toho dědice, jemuž připadl členský podíl. Jde-li o více předmětů nájmu, může členství zůstavitele přejít na více dědiců.
Ustanovení § 891 až 894 neplatí pro byty služební, pro byty zvláštního určení a pro byty v domech zvláštního určení.
(1) Užíval-li jeden z manželů před uzavřením manželství byt na základě práva vlastnického nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu, vzniká druhému manželovi uzavřením manželství odvozené právo užívat byt.Při výkonu tohoto práva se použije ustanovení § 877 přiměřeně.
(2) Získá-li jeden z manželů za trvání manželství právo užívat byt na základě práva vlastnického nebo práva odpovídajícímu věcnému břemenu, vznikne druhému z manželů současně odvozené právo užívat byt.
Zánikem manželství zaniká právo užívat byt uvedené v § 891 odst. 1. Manžel, jehož právo takto zanikne, je povinen se vystěhovat až poté, kdy je mu poskytnuto náhradní ubytování. Jde-li o manžela, kterému bylo pro dobu po rozvodu svěřeno do výchovy společné nezletilé dítě, může soud rozhodnout, že tento manžel má právo na přiměřený náhradní byt. Soud může přiznat právo na náhradní byt též v případě, jsou-li proto důvody hodné zvláštního zřetele.
(1) Ve výjimečných případech, kdy by vystěhování manžela, který užíval byt právem odvozeným a jemuž bylo svěřeno pro dobu po rozvodu do výchovy společné nezletilé dítě manželů, bylo v rozporu s dobrými mravy, může soud založit svým rozhodnutím v jeho prospěch právo odpovídající věcnému břemenu bydlení, váznoucí na nemovitosti druhého manžela, nejdéle však do doby, kdy společné dítě bude schopno samo se živit. Toto právo založí soud za úhradu rovnající se nájemnému v místě obvyklému.
(2) Ustanovení § 892 věty druhé a čtvrté platí po zániku práva odpovídajícího věcnému břemenu obdobně.
Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu, upravit vztahy týkající se bydlení odchylně. Obdobně mohou tyto vztahy pro dobu po uzavření manželství upravit smlouvou, uzavřenou formou notářského zápisu muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství. Práva pronajímatele, vyplývající z tohoto zákona, nesmí být těmito smlouvami dotčena.
(1) Manželství zaniká smrtí nebo prohlášením manžela za mrtvého. Byl-li manžel prohlášen za mrtvého, manželství zaniká dnem, kdy rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého nabude právní moci.
(2) Bude-li prohlášení za mrtvého zrušeno, neobnoví se zaniklé manželství, jestliže mezitím manžel toho, kdo byl prohlášen za mrtvého, uzavřel manželství nové.
(1) Soud manželství na návrh některého z manželů rozvede, jestliže je manželství tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití; bere přitom v úvahu příčiny rozvratu manželství.
(2) Mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody.
Manželství nelze rozvést, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, které vydá soud péče o nezletilé.
(1) Jestliže manželství trvalo alespoň jeden rok, manželé spolu nejméně šest měsíců nežijí a k návrhu na rozvod se druhý manžel připojí, má se za to, že podmínky uvedené v ustanovení § 901 odst.1 jsou splněny. Soud nezjišťuje příčiny rozvratu a manželství rozvede, jsou-li předloženy
a/ formou notářského zápisu uzavřené smlouvy upravující pro dobu po rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti ke společnému bytu a případnou vyživovací povinnost a
b/ pravomocné rozhodnutí soudu péče o nezletilé o schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu.
(2) Ustanovení § 901 odst. 2 platí obdobně.
Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do jednoho měsíce po právní moci rozhodnutí o rozvodu oznámit matričnímu úřadu, že přijímá opět své předchozí příjmení, popřípadě že upouští od užívání společného příjmení vedle příjmení dřívějšího.
(1) Rozvedený manžel, který není schopen sám se živit, může žádat bývalého manžela, aby mu přispíval na přiměřenou výživu podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Nedohodnou-li se, rozhodne soud o výživném na návrh některého z nich.
(2) Tato povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům.
(1) Právo na výživné zanikne, jestliže oprávněný manžel uzavře nové manželství.
(2) Právo na výživné zanikne též poskytnutím jednorázové částky na základě písemné smlouvy uzavřené formou notářského zápisu.
Matkou dítěte je žena, která dítě porodila.
(1) Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne po zániku manželství nebo po jeho prohlášení za neplatné, považuje se za otce manžel matky.
(2) Narodí-li se dítě ženě znovu provdané, považuje se za otce manžel pozdější, i když se dítě narodilo před uplynutím třístého dne potom, kdy její dřívější manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné.
(3) Při počítání času, který je rozhodující pro určení otcovství, má se za to, že manželství toho, jenž byl prohlášen za mrtvého, zaniklo dnem, který byl v rozhodnutí o prohlášení za mrtvého určen jako den smrti.
(1) Za otce se jinak považuje muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů učiněným před matričním úřadem nebo před soudem.
(2) Prohlášení nezletilého rodiče musí být učiněno vždy před soudem.
(3) Prohlášení matky není třeba, nemůže-li pro duševní poruchu posoudit význam svého jednání, nebo je-li opatření jejího prohlášení spojeno s těžko překonatelnou překážkou.
(4) Ustanovení § 35, 36, 39, 40 odst.1 až 4 a 40a až 42 se nepoužijí.
Souhlasným prohlášením rodičů lze určit otcovství k dítěti ještě nenarozenému, je-li již počato.
Nedošlo-li k určení otcovství, může dítě, matka i muž, který o sobě tvrdí, že je otcem, navrhnout, aby otcovství určil soud. Za otce se v takovém případě považuje muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, pokud jeho otcovství závažné okolnosti nevylučují.
(1) Není-li domnělý otec naživu, může dítě a matka podat návrh na určení otcovství proti opatrovníku, kterého soud ustanovil.
(2) Zemře-li za řízení muž, proti kterému návrh na určení otcovství směřuje, pokračuje soud v řízení proti opatrovníku, kterého ustanoví.
(1) Jestliže dítě nebo matka za řízení zemře, může v řízení pokračovat druhý z nich. Do šesti měsíců po smrti dítěte mohou podat návrh na určení otcovství též potomci navrhovatele, prokáží-li právní zájem na tomto určení.
(2) Zemře-li za řízení muž, který o sobě tvrdil, že je otcem, soud řízení zastaví.
(1) Manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví, že se jeho manželce narodilo dítě, popřít u soudu, že je jeho otcem.
(2) Jestliže manžel pozbyl způsobilosti k právním úkonům a tato nezpůsobilost vznikla před uplynutím popěrné lhůty, může otcovství popřít jeho opatrovník, a to do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví o narození dítěte, nebo věděl-li o jeho narození již dříve, do šesti měsíců po svém ustanovení.
(1) Narodí-li se dítě v době mezi stoosmdesátým dnem od uzavření manželství a třístým dnem po tom, kdy manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné, lze otcovství popřít jen tehdy, je-li vyloučeno, že by manžel matky mohl být otcem dítěte.
(2) Otcovství k dítěti narozenému v době mezi stoosmdesátým dnem a třístým dnem od umělého oplodnění vykonaného se souhlasem manžela matky nelze popřít. Otcovství však lze popřít, jestliže by se prokázalo, že matka dítěte otěhotněla jinak.
(3) Narodí-li se dítě před stoosmdesátým dnem od uzavření manželství, postačí k tomu, aby se manžel matky nepovažoval za otce, popře-li u soudu své otcovství. To však neplatí, jestliže manžel s matkou dítěte souložil v době, od níž neprošlo do narození dítěte méně než stoosmdesát a více než tři sta dní, nebo jestliže při uzavření manželství věděl, že je těhotná.
(1) Manžel má právo popřít otcovství vůči dítěti a matce, jsou-li oba naživu, a nežije-li jeden z nich, vůči druhému. Není-li naživu ani dítě ani matka, toto právo manžel nemá.
(2) Matka může do šesti měsíců od narození dítěte popřít, že otcem dítěte je její manžel. Ustanovení o popěrném právu manžela platí tu obdobně.
Bylo-li pravomocně rozhodnuto, že pozdější manžel není otcem dítěte znovu provdané matky, počíná šestiměsíční lhůta k popření otcovství pro dřívějšího manžela dnem, kdy se dověděl o tomto pravomocném rozhodnutí.
(1) Muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, může je před soudem popřít, jen je-li vyloučeno, že by mohl být otcem dítěte a dokud neuplyne šest měsíců ode dne, kdy bylo otcovství takto určeno; tato lhůta neskončí před uplynutím šesti měsíců od narození dítěte.
(2) Matka dítěte může ve stejné lhůtě popřít, že je otcem dítěte muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů.
(3) Ustanovení § 914 odst. 2 a § 916 odst.1 platí tu obdobně.
(1) Uplynula-li lhůta stanovená pro popření otcovství jednomu z rodičů, může nejvyšší státní zástupce, vyžaduje-li to obecný zájem, podat návrh na popření otcovství proti otci, matce a dítěti.
(2) Není-li některý z nich naživu, může nejvyšší státní zástupce podat návrh na popření otcovství proti ostatním z nich; není-li naživu nikdo z nich, může podat návrh proti opatrovníkovi, kterého soud pro tuto věc ustanovil.
Nejvyšší státní zástupce může, a to i před uplynutím lhůty stanovené pro popření otcovství, popřít otcovství muže, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, ale který nemůže být otcem dítěte, je-li to ve zřejmém zájmu dítěte a v souladu s ustanoveními zaručujícími základní lidská práva.
(1) Dítě má společné příjmení rodičů nebo příjmení jednoho z nich.
(2) Mají-li rodiče příjmení různá a nejde-li o dítě, jehož příjmení musí být určeno dohodou rodičů při uzavření jejich manželství, dohodnou se, že dítě bude mít příjmení otce nebo příjmení matky; i zde může mít dítě vždy jen jedno příjmení. Svou dohodu oznámí matričnímu úřadu.
(3) Rodiče určí jméno dítěte dohodou.
(4) Nedohodnou-li se rodiče o příjmení nebo jménu dítěte nebo není-li znám žádný z rodičů, určí příjmení nebo jméno dítěte soud.
(1) Uzavřou-li rodiče manželství po narození svého dítěte, bude mít dítě příjmení určené pro jejich ostatní děti.
(2) Uzavře-li manželství matka dítěte, jehož otec není znám, mohou manželé souhlasně prohlásit před matričním úřadem, že příjmení určené pro jejich ostatní děti ponese i toto dítě. Ustanovení § 924 odst. 3 platí zde obdobně.
Příjmení dítěte se nemůže podle předchozích ustanovení změnit, jakmile dítě nabude zletilosti.
(1) Rodičovská zodpovědnost je souhrn práv a povinností, upravujících
a) péči o osobu dítěte,
b) zastupování v právních vztazích a
c) správu jeho majetku.
(2) Rodiče řídí jednání svých dětí a vykonávají nad nimi dozor odpovídající stupni jejich vývoje. Mají právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dětí a jakkoliv ohroženo jejich zdraví, tělesný a duševní vývoj.
(3) Dítě, které je schopno podle stupně svého vývoje vytvořit si vlastní názor a posoudit dosah opatření jeho se týkajících, má právo vyjadřovat se ke všem rozhodnutím rodičů týkajícím se podstatných záležitostí jeho osoby a být slyšeno v každém řízení, v němž se o takových záležitostech rozhoduje.
(1) Rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům.
(2) Jestliže jeden z rodičů nežije, není znám nebo nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, náleží rodičovská zodpovědnost druhému rodiči. Totéž platí, je-li jeden z rodičů rodičovské zodpovědnosti zbaven anebo je-li jeho rodičovská zodpovědnost v klidu.
(3) Soud může přiznat rodičovskou zodpovědnost ve vztahu k péči o osobu dítěte i nezletilému rodiči dítěte, který dosáhl věku 16 let, má-li se zřetelem na okolnosti případu potřebné předpoklady pro výkon práv a povinností z rodičovské zodpovědnosti v tomto ohledu vyplývajících.
Nedojde-li v podstatné záležitosti týkající se výkonu rodičovské zodpovědnosti ke shodě mezi rodiči, rozhodne soud.
(1) Brání-li rodiči ve výkonu jeho rodičovské zodpovědnosti závažná překážka a vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud jeho rodičovskou zodpovědnost ponechat v klidu.
(2) Neplní-li rodič řádně povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti a vyžaduje-li to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou zodpovědnost omezí; konkrétně vždy vymezí rozsah práv a povinností, na které se omezení vztahuje.
(3) Zneužívá-li rodič svých práv nebo závažným způsobem zanedbává své povinnosti, soud jej rodičovské zodpovědnosti zbaví.
(4) Dopustil-li se rodič úmyslného trestného činu proti svému dítěti, popřípadě se dopustil trestného činu jako spolupachatel, návodce či pomocník k trestnému činu spáchaného jeho dítětem, soud vždy posoudí, zda tu nejsou důvody pro zahájení řízení o zbavení rodičovské zodpovědnosti.
(5) Vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti rozhodnutím soudu podle předchozích odstavců nezaniká.
Změní-li se poměry, může soud
změnit i bez návrhu rozhodnutí nebo dohodu
rodičů týkající se jejich rodičovské
zodpovědnosti.