(1) Základní způsobilost zdravotnického pracovníka získá fyzická osoba, s výjimkou cizího státního příslušníka nebo osoby bez státní příslušnosti (dále jen "cizinec"), absolvováním studia uvedeného v odstavcích 2 až 6 v České republice; pokud jde o střední a vyšší zdravotnické školy, lze získat základní způsobilost pouze na školách zařazených do sítě zdravotnického školství.
(2) Základní způsobilost vysokoškolského zdravotnického pracovníka získávají:
a) lékaři absolvováním studia na lékařské fakultě;
b) zubní lékaři absolvováním studia na lékařské fakultě v oboru stomatologie;
c) farmaceuti absolvováním vysokoškolského
studia na univerzitních vysokých školách
v oboru farmacie.
(3) Základní způsobilost vyššího zdravotnického pracovníka získávají fyzické osoby ukončením studia na vyšší zdravotnické škole absolutoriem.
(4) Základní způsobilost středního zdravotnického pracovníka získávají fyzické osoby ukončením studia na střední zdravotnické škole maturitní zkouškou.
(5) Základní způsobilost nižšího zdravotnického pracovníka získávají fyzické osoby ukončením studia na střední zdravotnické škole závěrečnou zkouškou nebo ukončením kursů uskutečňovaných podle vzdělávacích programů schválených ministerstvem pro nižší zdravotnické pracovníky.
(6) Základní způsobilost pomocného zdravotnického pracovníka získávají fyzické osoby ukončením kursů uskutečňovaných podle vzdělávacích programů schválených ministerstvem pro pomocné zdravotnické pracovníky.
(7) Obory studia a obory kursů včetně jejich vzdělávacích programů a dále činnosti, které může po získání základní způsobilosti samostatně vykonávat zdravotnický pracovník uvedený v odstavcích 2 až 6 po získání základní způsobilosti, stanoví ministerstvo vyhláškou po vyjádření Komory, a není-li zřízena, po vyjádření profesního sdružení zdravotnických pracovníků (dále jen "sdružení") a příslušné odborné společnosti (dále jen "odborná společnost").
(1) Odbornou způsobilost zdravotnického pracovníka získávají zdravotničtí pracovníci uvedení v § 23 odst. 2 až 4 po úspěšném ukončení specializační přípravy v základních a nástavbových oborech.
(2) Specializační příprava v základním oboru trvá při zaměstnání po stanovenou týdenní pracovní dobu [§ 83 zákoníku práce.] u vysokoškolských zdravotnických pracovníků nejméně 36 měsíců, u vyšších a středních zdravotnických pracovníků nejméně 24 měsíců. Specializační příprava v nástavbovém oboru trvá při zaměstnání po stanovenou týdenní pracovní dobu24 nejméně 24 měsíců. V kratší než stanovené týdenní pracovní době se délka specializační přípravy přiměřeně prodlužuje.
(3) V nástavbovém oboru se lze specializovat až po ukončení specializační přípravy v základním oboru.
(4) Specializační přípravu nelze absolvovat ve více oborech současně.
(5) Základní a nástavbové obory specializační přípravy pro zdravotnické pracovníky uvedené v § 23 odst 2 až 4, jejich vzdělávací programy a činnosti, které lze samostatně vykonávat po ukončení specializační přípravy v příslušném oboru, stanoví ministerstvo vyhláškou po vyjádření Komory a není-li zřízena, po vyjádření sdružení a odborné společnosti.
(1) Odbornou způsobilost zdravotnického pracovníka získávají též fyzické osoby, které nemají základní způsobilost podle § 23, absolvováním magisterského nebo bakalářského studia na vysoké škole neuvedené v § 23 odst. 2 nebo ukončením studia na vyšší odborné škole anebo střední škole neuvedené v § 23 odst. 3 až 5, a to po úspěšném ukončení specializační přípravy.
(2) Specializační příprava pro fyzické osoby uvedené v odstavci l v příslušném specializačním oboru trvá při zaměstnání po stanovenou týdenní pracovní dobu24 nejméně 24 měsíců. V kratší než stanovené týdenní pracovní době se délka specializační přípravy přiměřeně prodlužuje.
(3) Obory specializační přípravy pro fyzické osoby uvedené v odstavci 1, jejich vzdělávací programy, činnosti, které lze samostatně vykonávat po ukončení specializační přípravy v příslušném oboru a délku praxe pro poskytování samostatné odborné činnosti v příslušném oboru stanoví ministerstvo vyhláškou po vyjádření Komory, a není-li zřízena, po vyjádření sdružení a odborné společnosti.
(1) Zdravotničtí pracovníci uvedení v § 23 odst. 2 písmeno a) a c) se mohou přihlásit do specializační přípravy v základním oboru po ukončení odborné praxe u poskytovatele zdravotní péče v délce nejméně 24 měsíců, zdravotničtí pracovníci uvedení v § 23 odst. 2 písmeno b) a v odst. 3 a 4 po ukončení odborné praxe v délce nejméně 12 měsíců. Do doby odborné praxe se nezapočítávají doba pracovní neschopnosti, mateřské dovolené, další mateřské dovolené a doba, po kterou muž pečuje o dítě do tří let jeho věku.
(2) Fyzické osoby uvedené v § 25 odst. 1 se mohou přihlásit do specializační přípravy pro získání odborné způsobilosti v příslušném oboru po ukončení odborné praxe u poskytovatele zdravotní péče v délce nejméně 24 měsíců. Odstavec l věta druhá platí i zde.
(3) Zápočet odborné praxe v době výkonu základní (náhradní) vojenské služby a civilní služby stanoví ministerstvo v dohodě s Ministerstvem obrany vyhláškou.
(1) Specializační příprava v základním oboru, specializační příprava v nástavbovém oboru a specializační příprava v oborech stanovených pro fyzické osoby uvedené v § 25 odst. 1 se ukončuje specializační zkouškou před zkušební komisí podle zkušebního řádu, který vydá ministerstvo vyhláškou; specializační zkouška je bezplatná a lze ji opakovat dvakrát. Diplom o získání specializace v příslušném specializačním oboru vydá ministerstvo na základě úspěšného složení specializační zkoušky.
(2) Členy zkušebních komisí jmenuje
s jejich souhlasem a odvolává ministr zdravotnictví
(dále jen "ministr") z odborníků
příslušného oboru, zástupce ministerstva,
zástupce příslušné Komory, a
není-li zřízena, zástupce sdružení
nebo odborné společnosti.
(1) Účast ve specializační přípravě fyzických osob, které jsou v pracovním poměru k poskytovaleli zdravotní péče, je zvyšováním kvalifikace. [§ 142b zákoníku práce.] Fyzické osoby, které nejsou v pracovním poměru k poskytovateli zdravotní péče nebo jejich účast ve specializační přípravě není v souladu s jeho potřebou,25) se účastní této přípravy na vlastní náklady.
(2) Jde-li o specializační přípravu v oboru, jehož potřeba je nezbytná pro zabezpečení zdravotní péče (dále jen "preferovaný obor"), může být účastníkem specializační přípravy, pokud na ni bude poskytována účelová dotace neinvestičního charakteru, pouze občan České republiky, který je v pracovněprávním vztahu25) k poskytovateli zdravotní péče, kterému ministerstvo udělilo pověření (akreditaci) k provádění specializační přípravy (dále jen "akreditované zařízení") podle § 35. Preferovaným oborem se pro účely tohoto zákona rozumí obor vyhlašovaný ministerstvem ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví.
Ministerstvo může povolit cizincům bez složení aprobační zkoušky
a) vykonání odborné praxe v rozsahu maximálně 6 měsíců,
b) absolvování specializační přípravy na vlastní náklady v České republice
na základě jejich žádosti doložené časově omezeným příslibem pracovně právního vztahu a dokladem o vzdělání. Tyto fyzické osoby nezískávají odbornou způsobilost zdravotnického pracovníka v České republice. Povolení se vydává na dobu určitou, která odpovídá dosažení účelu podle písmen a) nebo b); toto rozhodnutí je konečné a nepodléhá přezkoumání soudem.
(1) Základní nebo odborná způsobilost zdravotnického pracovníka zůstává přerušením poskytování zdravotní péče v oboru nedotčena. Zdravotničtí pracovníci uvedení v § 23, v § 24 a § 25, u nichž došlo na dobu delší než 5 let k přerušení odborné činnosti v oboru, v němž před přerušením odborné činnosti poskytovali zdravotní péči, jsou povinni tuto péči poskytovat pod vedením zdravotnického pracovníka s odpovídající odbornou způsobilostí v příslušném oboru (dále jen "instruktor"), a to fyzické osoby uvedené v
a) § 23 odst. 2 nejméně po dobu 6 měsíců,
b) § 23 odst. 3 a 4 nejméně po dobu 2 měsíců,
c) § 23 odst. 5 a 6 nejméně po dobu 1 měsíce,
d) § 24 a § 25 nejméně po dobu 2 měsíců.
(2) Délku doby podle odstavce 1 stanoví instruktor zejména s přihlédnutím k délce praxe v oboru a k délce přerušení odborné činnosti v oboru. O ukončení poskytování zdravotní péče pod vedením instruktora vystaví potvrzení poskytovatel zdravotní péče, u něhož je instruktor zaměstnán.
Ministerstvo může povolit výkon činnosti zdravotnického pracovníka na území České republiky občanu České republiky nebo cizinci, kteří získali vzdělání zdravotnického pracovníka v cizině, nebo cizinci, který získal vzdělání v České republice, pokud získají způsobilost zdravotnického pracovníka podle § 32 odst. 1 až 4. Podmínky stanovené zvláštním zákonem [Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.] zůstávají nedotčeny.
(1) Ministerstvo může přiznat základní způsobilost zdravotnického pracovníka:
a) cizinci, který získal vzdělání zdravotnického pracovníka odpovídající § 23 odst. 2 až 4
aa) v cizině, a to po úspěšném složení aprobační zkoušky v jazyce českém;
ab) v České republice, a to po posouzení předložených dokladů o vzdělání a dokladů o odborné praxi;
b) cizinci, který získal vzdělání zdravotnického pracovníka odpovídající § 23 odst. 5 a 6
ba) v cizině, a to po posouzení předložených dokladů o vzdělání podle zvláštního předpisu, [Vyhláška MŠMT ČR č. 385/1991 Sb., o uznávání rovnocennosti a podmínkách nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami.] dokladů o odborné praxi a dokladu o prokázaných znalostech českého jazyka vydaného organizací pověřenou Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy nebo organizací k tomu oprávněnou,
bb) v České republice, a to po posouzení předložených dokladů o vzdělání a dokladů o odborné praxi;
c) občanu České republiky, který získal vzdělání zdravotnického pracovníka odpovídající § 23 odst. 2 až 4 v cizině, a to po úspěšném složení aprobační zkoušky základní způsobilosti;
d) občanu České republiky, který získal
vzdělání zdravotnického pracovníka
odpovídající § 23 odst. 5 a 6 v cizině,
a to po posouzení předložených dokladů
o vzdělání podle zvláštního
předpisu27 a dokladů o odborné praxi.
(2) Ministerstvo může přiznat odbornou způsobilost zdravotnického pracovníka:
a) cizinci, který již získal základní způsobilost zdravotnického pracovníka podle odstavce 1, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 3, a který absolvoval specializační zkoušku
aa) v cizině, a to po úspěšném složení specializační zkoušky v České republice v jazyce českém,
ab) v České republice, a to po posouzení předložených dokladů o vzdělání;
b) občanu České republiky, který získal vzdělání zdravotnického pracovníka odpovídající § 23 odst. 2 až 4
ba) v České republice a který absolvoval specializační zkoušku v cizině, a to po úspěšném složení specializační zkoušky v České republice,
bb) v cizině, získal základní způsobilost zdravotnického pracovníka podle odstavce l a absolvoval specializační zkoušku v cizině, a to po úspěšném složení specializační zkoušky v České republice.
(3) Ministerstvo může přiznat základní
způsobilost zdravotnického pracovníka cizinci,
který získal vzdělání zdravotnického
pracovníka odpovídající § 23
odst. 2 až 4 v cizině a odbornou způsobilost
zdravotnického pracovníka v České
republice, a to po složení aprobační
zkoušky základní způsobilosti v jazyce
českém a po předložení diplomu
o získání specializace v příslušném
specializačním oboru; bez vykonání
aprobační zkoušky nelze povolit výkon
činnosti zdravotnického pracovníka na území
České republiky.
(4) Významným odborníkům - cizincům, kteří jsou zváni do České republiky v souvislosti s předáváním odborných praktických zkušeností, může ministr prominout aprobační a specializační zkoušku na základě jejich žádosti doporučené budoucím zaměstnavatelem v České republice a vydat povolení výkonu činnosti zdravotnického pracovníka na území České republiky na dobu určitou s vymezením činností, které může vykonávat.
(1) Aprobační zkouška probíhá před zkušební komisí podle zkušebního řádu, který vydá ministerstvo vyhláškou. Aprobační zkoušku lze opakovat třikrát. Členy zkušební komise jmenuje s jejich souhlasem na dobu určitou a odvolává ministr z odborníků příslušných oborů a zástupců ministerstva. Členem zkušební komise je i jeden zástupce jmenovaný Komorou, a není-li zřízena, sdružením nebo odbornou společností.
(2) Specializační zkouška probíhá před zkušební komisí podle § 27.
(1) Předpisy o nostrifikacích zůstávají nedotčeny.27) [Vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky č. 476/1990 Sb., o uznávání diplomů a jiných dokladů o studiu vydaných zahraničními vysokými školami (o nostrifikaci).]
(2) Hmotné a finanční zabezpečení cizinců při získávání základní nebo odborné způsobilosti zdravotnického pracovníka na základě mezivládních dohod je upraveno zvláštním předpisem. [Nařízení vlády České republiky č. 273/l992 Sb., o hmotném a finančním zabezpečení cizinců při studiu na středních zdravotnických školách a při dalším vzdělávání v institutech a zdravotnických zařízeních v působnosti Ministerstva zdravotnictví České republiky.]
(1) Specializační přípravu v příslušném oboru může provádět jen akreditované zařízení.
(2) Akreditované zařízení je povinno zajišťovat specializační přípravu podle vzdělávacích programů specializační přípravy stanovených ministerstvem vyhláškou. Vzdělávací program obsahuje název specializačního oboru, profil absolventa, podmínky přijetí ke studiu, rozsah teoretických vědomostí a praktických dovedností, délku pobytu ve zdravotnických zařízeních ústavní a ambulantní péče a předpoklady k zajištění výuky.
(3) Poskytovatel zdravotní péče, který žádá o udělení akreditace, musí pro požadovaný specializační obor splňovat tyto podmínky:
a) oložit oprávnění užívat prostory, v nichž bude probíhat výuka;
b) předložit doklady o odborné a pedagogické způsobilosti [Vyhláška Ministerstva školství České socialistické republiky č. 59/l985 Sb., o odborné a pedagogické způsobilosti pedagogických pracovníků a o určení školských zařízení, ve kterých mají pedagogičtí pracovníci postavení učitele.] fyzických osob odpovědných za průběh specializační přípravy na konkrétním pracovišti (dále jen "školitel");
c) předložit doklady o odborné a pedagogické způsobilosti zaměstnanců, kteří se budou podílet na výuce.30)
(4) Poskytovatel zdravotní péče předkládá žádost o udělení akreditace ministerstvu. Žádost obsahuje:
a) název specializačního oboru s uvedením zdravotnických pracovníků, pro které je určena;
b) jméno a příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo v případě, že o udělení akreditace žádá fyzická osoba; název, sídlo, právní formu právnické osoby, její identifikační číslo, jméno a příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo statutárního zástupce právnické osoby v případě, že o udělení akreditace žádá právnická osoba;
c) charakteristiku, název a typ pracovišť, kde specializační příprava bude probíhat, zejména jejich odbornou, vědeckou a výzkumnou činnost;
d) doklad o oprávnění užívat prostory, v nichž bude probíhat výuka;
e) jméno, příjmení, titul, odbornou a pedagogickou způsobilost30 školitele;
f) seznam zaměstnanců, kteří se budou podílet na výuce, jejich kvalifikaci a publikační činnost, s uvedením počtu zaměstnanců s odbornou a pedagogickou způsobilostí;
g) uvažované počty účastníků, pro které lze ročně specializační přípravu zajistit;
h) možnost ubytování a stravování účastníků specializační přípravy;
i) předpokládané náklady na uskutečnění vzdělávacího programu pro jednoho účastníka;
j) datum předpokládaného zahájení výuky;
k) čestné prohlášení žadatele,
že údaje uvedené v žádosti jsou
pravdivé.
(5) Žádosti o udělení, popř.
odnětí akreditace posuzují akreditační
oborové komise. Žádosti o udělení
akreditace posuzují tyto komise na základě
podmínek stanovených v odstavci 3 a předkládají
je ministerstvu se svým stanoviskem včetně
návrhu na eventuální poskytnutí účelové
dotace a její výše pro částečnou
úhradu neinvestičních nákladů
vzdělávacího programu.
(6) Akreditační oborové komise jsou poradním orgánem ministra. Členy akreditační oborové komise jmenuje s jejich souhlasem a odvolává ministr z odborníků příslušných oborů a zástupců ministerstva. Členem akreditační oborové komise je též jeden zástupce jmenovaný příslušnou Komorou, a není-li zřízena, sdružením nebo odbornou společností.
(7) Akreditaci uděluje a odnímá ministerstvo na návrh akreditační oborové komise. Ministerstvo udělí akreditaci tomu poskytovateli zdravotní péče, který splní podmínky stanovené v odstavci 3. Akreditace se uděluje na dobu určitou, nejméně však na dobu délky vzdělávacího programu. Seznam akreditovaných zařízení pro specializační přípravu ministerstvo uveřejňuje ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví.
(8) Akreditované zařízení, které provádí specializační přípravu, je povinno:
a) oznámit ministerstvu každou změnu podmínek uvedených v odstavci 3 a údajů uvedených v odstavci 4 nejpozději do l měsíce ode dne, kdy ke změnám došlo,
b) podrobit se kontrole dodržování podmínek zabezpečení vzdělávacího programu prováděné ministerstvem,
c) vést povinnou dokumentaci o specializační
přípravě, která obsahuje seznam účastníků
specializační přípravy, protokol o
výběrovém řízení, přehled
o plnění vzdělávacího programu
specializační přípravy u jednotlivých
účastníků a protokol o specializační
zkoušce.
(9) Ministerstvo rozhodne o odnětí akreditace před uplynutím doby, na kterou byla udělena, jestliže o to akreditované zařízení požádá nebo jestliže dojde k takové změně podmínek výuky, že akreditované zařízení již nemůže přípravu podle vzdělávacího programu provádět. Ministerstvo zajistí dokončení specializační přípravy v akreditovaném zařízení jím zřízeném; pokud takové zařízení není, zajistí dokončení specializační přípravy v jiném akreditovaném zařízení na základě smlouvy.
(10) Akreditované zařízení, jemuž byla odňata akreditace, je povinno:
a) vrátit ministerstvu alikvótní část jemu poskytnuté účelové dotace neinvestičního charakteru; alikvótní část je tvořena částkou rozpočítanou na jednotlivé měsíce rozpočtového roku a na účastníky specializační přípravy odpovídající době po doručení rozhodnutí akreditovanému zařízení;
b) předat ministerstvu veškerou dokumentaci účastníků přípravy a zprávu o finančním hospodaření.
Ministerstvo poskytne členům zkušební komise (§ 27 odst. 2 a § 33) a členům akreditační oborové komise (§ 35 odst. 6), kteří činnost konají mimo pracovní poměr, [§ 232 zákoníku práce.] odměnu a náhradu cestovních výdajů. [ákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb.] Činnost člena zkušební nebo akreditační oborové komise je jiným úkonem v obecném zájmu, při němž se poskytuje zaměstnanci pracovní volno s náhradou mzdy ve výši průměrného výdělku. [§ 124 odst. 4 a § 275 zákoníku práce.
§ 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění zákona č. 74/1994 Sb.
§ 2 vyhlášky Federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 18/1991 Sb., o jiných úkonech v obecném zájmu.]
Financování akreditovaných zařízení zřízených ministerstvem zajišťuje v rozsahu akreditace ministerstvo podle zvláštních předpisů. [Zákon č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v ČR (rozpočtová pravidla republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška MF ČR č. 205/1991 Sb., o hospodaření s rozpočtovými prostředky státního rozpočtu ČR a o finančním hospodaření rozpočtových a příspěvkových organizací, ve znění pozdějších přepisů.] Ostatním akreditovaným zařízením, s výjimkou akreditovaných zařízení zřizovaných okresním úřadem nebo obcí, může ministerstvo poskytnout účelovou dotaci [§ 5 odst. 3 písm. a) a d) zákona č. 576/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů.] na částečnou úhradu neinvestičních nákladů. Akreditované zařízení je povinno podat ministerstvu zprávu o finančním hospodaření a zprávu o činnosti každoročně k 30. červnu a 31. prosinci.
(1) Akreditované zařízení přijímá uchazeče do specializační přípravy na základě jím vyhlášeného výběrového řízení. Výběrové řízení se vyhlašuje vždy ve Zdravotnických novinách.
(2) Vyhlášení výběrového řízení musí obsahovat
a) název specializačního oboru s uvedením zdravotnických pracovníků, pro které je určen, a s uvedením délky požadované odborné praxe (§ 26),
b) počet přijímaných uchazečů,
c) název a adresa vyhlašovatele,
d) náležitosti přihlášky,
e) adresa, na kterou má být přihláška odeslána,
f) termín pro podání přihlášky.
(3) Pro konání výběrového řízení zřizuje akreditované zařízení pětičlennou výběrovou komisi složenou z odborníků příslušného specializačního oboru. Členy výběrové komise nemohou být osoby blízké [§ ll6 občanského zákoníku.] uchazečům přihlášeným do výběrového řízení.
(4) Akreditované zařízení pozve na jednání výběrové komise uchazeče, jejichž přihláška splňuje předepsané náležitosti (odstavec 2 písm. d)); ostatním uchazečům přihlášku vrátí s uvedením důvodu.
(5) Způsob posouzení uchazečů ve výběrové komisi určuje akreditované zařízení.
(6) Výběrová komise stanoví pořadí uchazečů tajným hlasováním podle počtu získaných hlasů; toto pořadí je závazné.
(7) O průběhu a výsledku jednání výběrové komise vyhotoví tato komise zápis, který obsahuje jména členů komise, jména posuzovaných uchazečů a stanovení jejich pořadí. Tento zápis podepíší všichni členové výběrové komise.
(8) Náklady spojené s vyhlášením výběrového řízení a činností výběrové komise hradí akreditované zařízení. Náklady spojené s účastí ve výběrovém řízení si hradí každý uchazeč sám.
(9) Počet přijatých cizinců do specializační přípravy v akreditovaném zařízení může činit maximálně 10 % z celkového počtu přijímaných uchazečů.
(1) Příslušný úřad uloží pokutu poskytovateli zdravotní péče až do výše 1.000.000 Kč, jestliže neposkytuje zdravotní péči v souladu s rozhodnutím o oprávnění, a jde-li o poskytování zdravotní péče ve veřejném zájmu, v souladu se zřizovací listinou nebo smlouvou podle § 5, porušuje nebo neplní povinnosti stanovené tímto zákonem a zákonem o péči o zdraví lidu nebo požaduje finanční úhradu za zdravotní péči, přestože to právní předpisy nepřipouštějí.
(2) Příslušný úřad může
zrušit oprávnění, jestliže poskytovatel
zdravotní péče soustavně nebo opakovaně
porušuje nebo neplní povinnosti uvedené v odstavci
1.
(3) Nejde-li o trestný čin, [§ ll8 trestního zákona.] uloží okresní úřad, příslušný podle místa neoprávněného výkonu činnosti, právnické nebo fyzické osobě, která poskytuje zdravotní péči bez oprávnění, pokutu až do výše 5.000.000 Kč.
Uložením sankce podle § 39 odst. 2 současně zaniká povinnost poskytovat zdravotní péči ve veřejném zájmu.
Příslušný úřad zašle opis rozhodnutí o uložení sankce podle § 39 odst. 2 subjektům uvedeným v § 12.
(1) Sankce podle § 39 lze uložit do šesti měsíců ode dne, kdy se úřad uvedený v § 39 o porušení nebo nesplnění povinnosti dozvěděl, nejpozději však do tří let ode dne, kdy k porušení nebo nesplnění došlo.
(2) Při ukládání sankce se přihlíží
k závažnosti věci, způsobenému
následku a míře zavinění.
(3) Pokutu uloženou podle tohoto zákona vybírá úřad, který pokutu uložil. Při vymáhání pokut se postupuje podle zvláštního zákona. [Zákon ČNR č. 337/l992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.]
Pokud právní předpisy obsahují ustanovení o zdravotnickém zařízení ve smyslu subjektu poskytujícího zdravotní péči, rozumí se jím poskytovatel zdravotní péče podle tohoto zákona.
Na řízení podle tohoto zákona se vztahují obecné předpisy o správním řízení, [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).] pokud se v tomto zákoně nestanoví jinak.
(1) Právnické a fyzické osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona poskytují zdravotní péči podle dosavadních předpisů, jsou povinny do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona požádat příslušný úřad o vydání rozhodnutí o oprávnění; příslušný úřad rozhodne o těchto žádostech do šesti měsíců ode dne podání žádosti. Do právní moci rozhodnutí o oprávnění, nejdéle však po dobu 18 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, se na právnické a fyzické osoby poskytující zdravotní péči podle dosavadních předpisů hledí jako na poskytovatele zdravotní péče podle tohoto zákona.
(2) Právnické osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona provádějí specilizační přípravu podle dosavadních předpisů, jsou povinny do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona požádat ministerstvo o udělení akreditace (§ 35); ministerstvo rozhodne o těchto žádostech do šesti měsíců ode dne podání žádosti. Do právní moci rozhodnutí, nejdéle však po dobu 18 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, se na právnické osoby provádějící specializační přípravu hledí jako na akreditovaná zařízení podle tohoto zákona.
(3) Způsobilost k výkonu zdravotnického povolání a specializace zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků ve zdravotnictví získané podle dosavadních právních předpisů zůstávají nedotčeny.
(4) Fyzické osoby zařazené přede dnem účinnosti tohoto zákona do specializační přípravy a pomaturitního specializačního studia v oborech nebo úsecích práce, které se tímto zákonem mění, mohou ukončit tyto formy studia podle dosavadních předpisů, a to nejpozději do pěti let ode dne účinnosti tohoto zákona.
Zákon České národní rady č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích vybíraných správními orgány České republiky, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., zákona č. 72/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 273/1994 Sb. a zákona č. 36/1995 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. V položce 27 písmena c) až e) znějí:
"c) Vydání rozhodnutí o oprávnění k poskytování zdravotní péče Kč 1000,-
d) Za změnu živnostenského listu nebo koncesní listiny anebo
rozhodnutí o oprávnění podle písmene c) Kč 500,-
e) Za změnu osobních údajů (jméno, příjmení, bydliště) podnikatele,
jeho odpovědného zástupce nebo osoby jednající jménem podnikatele
v živnostenském listě nebo koncesní listině anebo v rozhodnutí o oprávnění
k poskytování zdravotní péče včetně promítnutí těchto změn do dalších údajů
v živnostenském listě nebo koncesní listině anebo v rozhodnutí o oprávnění
k poskytování zdravotní péče Kč 100,-".
2. V poznámce bod 3 k položce 27 se na konci připojují
slova "nebo vydává-li na základě
změny zákonných podmínek rozhodnutí
o oprávnění k poskytování zdravotní
péče na žádost poskytovatele zdravotní
péče".
Zrušují se:
1. § 31 až 33, § 35 až 39, § 41, § 42, § 52, § 53, § 54 odst. 1, § 56, § 58 až 60, § 74 a § 80 odst.1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů;
2. položky č. 45 až 54 přílohy II zákona ČNR č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících;
3. zákon ČNR č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění zákona č. 161/1993 Sb.;
4. § 2 odst. 2 písm. c) a d) zákona ČNR č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění zákona ČNR č. 160/1992 Sb.
5. příloha č. 4 nařízení vlády České republiky č. 216/1992 Sb., kterým se vydává Zdravotní řád a provádějí některá ustanovení zákona ČNR č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění nařízení vlády č. 149/1994 Sb.,
6. vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví;
7. § 19 písm. a) vyhlášky ministerstva školství č. 140/1968 Sb., o pracovních úlevách a hospodářském zabezpečení studujících při zaměstnání;
8. směrnice ministerstva zdravotnictví č.
31/1968 Věstníku Ministerstva zdravotnictví,
o pracovních úlevách a hospodářském
zabezpečení zdravotnických pracovníků,
kteří se při zaměstnání
vzdělávají ve zdravotnických zařízeních
(reg. částka 44/1968 Sb.), ve znění
směrnic č. 2/1979 Věstníku Ministerstva
zdravotnictví České socialistické
republiky (reg. částka 22/1979 Sb.) a ve znění
§ 25 odst. 2 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních
náhradách.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. 1. 1997.
Příloha
Klinika nemocí z povolání Všeobecné fakultní nemocnice v Praze
Klinika pracovního lékařství Fakultní nemocnice v Plzni
Klinika nemocí z povolání Fakultní nemocnice v Hradci Králové
Klinika nemocí z povolání Fakultní nemocnice u Sv. Anny v Brně
Klinika nemocí z povolání Fakultní nemocnice v Olomouci
Klinika nemocí z povolání Fakultní nemocnice s poliklinikou v Ostravě
Oddělení nemocí z povolání Nemocnice České Budějovice
Oddělení nemocí z povolání Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem
Oddělení nemocí z povolání Hornické polikliniky v Ostravě
Oddělení nemocí z povolání
Ústřední vojenské nemocnice v Praze.