Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

1. Česká republika byla dne 5. února 1993 přijata za člena Mezinárodní organizace práce (MOP) a k 1. lednu 1993 uznala právní závazky vyplývající z ratifikovaných mezinárodních smluv, které k tomuto dni platily na území České republiky. Základním mezinárodním instrumentem, kterým je Česká republika právně vázána, je Ústava MOP, jejíž nedílnou součástí je Deklarace o programu a cílech MOP:

a) zabezpečovat plnou zaměstnanost a zvýšení životní úrovně;

b) zaměstnávat pracovníky v takových zaměstnáních, kde by mohli k svému uspokojení uplatnit v největší míře svou dovednost i své znalosti a přispívat co nejlépe ke společnému blahu;

c) k dosažení tohoto cíle za stejných záruk pro všechny zúčastněné umožňovat školení a používání prostředků vhodných k usnadnění přemisťování pracovníků, včetně migrace dělníků;

d) umožňovat všem spravedlivý podíl na plodech pokroku, pokud jde o mzdy a odměnu za práci, délku pracovní doby a ostatní pracovní podmínky, a zabezpečovat životně nutnou minimální mzdu pro všechny, kteří jsou zaměstnáni a potřebují takovou ochranu;

e) skutečně uznávat právo na kolektivní vyjednávání a vyvíjet součinnost zaměstnavatelů a dělníků za účelem stálého zlepšování produktivity práce, jakož i spolupráci zaměstnanců a zaměstnavatelů při přípravě a provádění sociální a hospodářské politiky;

f) rozšiřovat opatření v sociálním zabezpečení, aby byl zajištěn základní příjem všem, kteří potřebují takovou ochranu, jakož i komplexní zdravotní péče;

g) přiměřeně chránit život a zdraví pracovníků ve všech zaměstnáních;

h) chránit dětství a mateřství;

i) zajišťovat přiměřenou úroveň výživy, bydlení a prostředků na rekreaci a kulturu;

j) zaručovat stejné možnosti v oblasti vzdělání a v povolání.

2. Program a cíle MOP se promítají do předkládaného návrhu zákona o zaměstnaneckých radách. Bezprostředním motivem pro jeho předložení jsou tyto skutečnosti:

- Celková odborová organizovanost zaměstnanců klesla pod 50 procent, čímž došlo ke ztrátě reprezentativnosti odborů legitimně zastupovat všechny zaměstnance ve velkém množství podniků;

- připravuje se nový kodex pracovněprávních vztahů, včetně systémových opatření v kolektivním zastupování zaměstnanců;

- zavedení institutu vnitřního předpisu jako jednostranného právního aktu zaměstnavatele vneslo nesystémový zásah do kolektivních pracovních vztahů a založilo deformaci ceny pracovní síly.

Smyslem předloženého návrhu zákona je odstranit právně a sociálně neodůvodněnou absenci zaměstnaneckého zastupování ve většině podniků soukromého sektoru, zejména podniků s menším počtem zaměstnanců. Zvláštní úprava se navrhuje pro případy, kdy v podniku je odborově organizována jen část zaměstnanců nebo v něm působí několik odborových organizací.

Předkladatelé návrhu zákona vycházejí z racionálního předpokladu, že odborové orgány nebudou klást překážky při ustavování zaměstnaneckých rad a že naopak do nich budou kandidovat své představitele a budou s nimi vyvíjet součinnost, aby byly zabezpečeny hospodářské, sociální a kulturní zájmy všech zaměstnanců na příslušných pracovištích. V podnicích, kde působí odborové orgány reprezentující jen menšinu zaměstnanců, se předpokládá spolupráce zejména v případech možného střetu zákonem stanovených oprávnění (hlava pátá).

Při vypracování návrhu zákona se přihlíželo k dekretu prezidenta republiky č. 104/1945 Sb., o závodních a podnikových radách, vydanému na základě § 114 ústavní listiny č. 121/1920 Sb., a k prováděcímu vládnímu nařízení č. 216/1946 Sb., jakož i k současným zahraničním úpravám, zejména k zákonu o podnikových radách, platnému ve Spolkové republice Německo podle stavu k 26. 4. 1989 (Bundesgesetzblatt, 1989, část I, č. 1).

Zaměstnanecké rady jsou koncipovány jako nástroje motivace a zainteresovanosti zaměstnanců na podnikové politice. Smyslem je vytvářet předpoklady optimálního využití lidského potenciálu k růstu efektivnosti a konkurenceschopnosti podniků. Jde o orgány sociálního smíru, nikoli pracovního boje.

Návrh zákona je v souladu s Listinou základních práv a svobod, která připouští právo pokojného shromažďování a svobodného sdružování na ochranu hospodářských a sociálních zájmů a nezakazuje ani neomezuje různost forem a způsob této ochrany (čl. 2 odst. 3, čl. 19, čl. 20 odst. 1 věta prvá, čl. 27 odst. 1 Listiny).

Přijetí navrženého zákona je též v souladu s Úmluvou Mezinárodní organizace práce č. 135 o ochraně zástupců pracovníků v podniku a o úlevách, které jim mají být poskytovány, a vytvoří právní předpoklad pro přístup České republiky k této úmluvě. Podle stanoviska Mezinárodního úřadu práce nic nebrání tomu, aby se zásady Úmluvy č. 135 aplikovaly v legislativě nebo v kolektivních smlouvách členských států MOP bez ohledu na její ratifikaci.

3. Předpokládá se, že zaměstnanecké rady budou vytvořeny v 41.661 podnicích průmyslu, stavebnictví, obchodu, služeb a dopravy. Závodní důvěrníci mohou být zvoleni u 53.335 zaměstnavatelů. Při čtrnáctidenním režimu jednání, částečném nebo plném uvolnění 2.464 funkcionářů, zřízení 1.445 sekretariátů a vyčlenění 2 úředních hodin týdně pro rady bez uvolněného funkcionáře činí předpokládané náklady na činnost zaměstnaneckých rad přibližně 2,5 až 4 mld. Kč ročně. Náklady na samotný volební akt jsou nepodstatné. Snížení základu daně z příjmů o úhradu nákladů podnikatele spojených s činností zaměstnaneckých rad bude několikanásobně vykompenzováno růstem příjmů státního rozpočtu, vyvolaných růstem produktivity práce a efektivnosti podnikání.

K § 1 :

Zaměstnanecké rady a zaměstnanečtí důvěrníci jsou pojati jako zastupitelské demokratické instituce. Z praktických důvodů se navrhuje, aby se ustavovaly v podnicích, které mají nejméně pět zaměstnanců. Tento základní počet bude možné změnit po vyhodnocení činnosti zaměstnaneckých rad a zaměstnaneckých důvěrníků po určité době jejich působení.

Podnikem je státní podnik podle zák.č. 111/1990 Sb., soukromý podnik podle obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., živnost podle živnostenského zákona č. 455/1991 Sb. a zemědělský podnik samostatně hospodařícího rolníka podle zák. č. 219/1991 Sb.

Z textu vyplývá, že zaměstnanecké rady se nebudou ustavovat na ministerstvech a v jiných správních úřadech, u soudů, v armádě ČR, v Policii ČR, v aparátech jiných orgánů veřejné moci a územní samosprávy, ani v aparátech politických stran a občanských sdružení, v církvích a náboženských společnostech, nadacích apod.

K § 2 :

V tomto ustanovení se rámcově vymezuje poslání zaměstnaneckých rad.

Ratifikovanými a vyhlášenými smlouvami se rozumí Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, úmluvy Mezinárodní organizace práce a úmluvy Rady Evropy, které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů (podle článku 10 Ústavy České republiky).

K § 3 :

Obecná definice zaměstnanců je podána v § 11 a 12 zákoníku práce.

Zvláštní úprava pracovněprávních vztahů domáckých pracovníků je provedena v § 267 odst. 2 zákoníku práce. Jejich definice je podána v § 2 vyhl. č. 165/1979 Sb. ve znění vyhl. č. 312/1993 Sb.

Podmínky aktivního a pasívního volebního práva se upravují se zřetelem k obecně uznávaným zásadám.

Vzhledem k mimořádnému postavení cizinců, včetně uprchlíků (zákon č. 498/1990 Sb. ve znění zák. č. 317/1993 Sb.), v pracovněprávních vztazích se volební právo přiznává též těmto osobám. U zahraničních zaměstnanců se předpokládá, že jsou v podniku zaměstnáni na základě povolení uděleného jim úřadem práce podle § 12 odst.2 písm. c/ zákona č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů ČR na úseku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 272/192 Sb.

K § 4 :

Obecná definice zaměstnavatelů je podána v § 8 až 10 zákoníku práce.

K § 5 :

Toto ustanovení vymezuje sociální oblast působení zaměstnanecké rady.

K § 6 :

Tímto ustanovením se sleduje ochrana zdraví pracovníků při zhoršení pracovních podmínek. Ustanovení odpovídá Úmluvě MOP č. 155 o bezpečnosti a zdraví pracovníků a o pracovním prostředí (vyhl. pod č. 20/1989 Sb.)

K § 7 :

Pokud právo zaměstnanecké rady rozhodovat spolu se zaměstnavatelem o věcech uvedených v tomto ustanovení bude v konkrétním případě konkurovat právu odborových orgánů, bude se postupovat podle § 42 navrženého zákona.

K § 8 a 9 :

Práce není zbožím (čl. I písm. a/ Philadelphské deklarace). Je proto oprávněné ustanovení, aby se zaměstnanecká rada v hospodářském a sociálním zájmu zaměstnanců zabývala též personálními otázkami podniku.

Ustanovení § 9 je důležité z hlediska ochrany osobnosti zaměstnanců (podle čl. 10 Listiny základních práv a svobod) a předcházení jejich diskriminace.

K § 10:

Toto ustanovení odpovídá Úmluvě MOP č. 140 o placeném studijním volnu (vyhl. pod č. 491/1990 Sb.).

K § 11 :

Jde o posílení ochrany pracovních poměrů zaměstnanců ve srovnání s § 59 zákoníku práce, a to s přihlédnutím k právnímu stavu, který platil před 1. únorem 1991, kdy nabyla účinnosti novelizace zákoníku práce zákonem č. 3/1991 Sb. Protože zaměstnanecké rady nejsou součástí hierarchicky uspořádané soustavy, dání předchozího souhlasu k výpovědi zaměstnaneckému důvěrníkovi nebo členu zaměstnanecké rady, popř. k okamžitému zrušení jejich pracovního poměru, se svěřuje vnějším orgánům, jimiž se jako nejvhodnější jeví úřady práce (podle analogie § 50 zákoníku práce). S tím souvisí navržená novelizace zákoníku práce o doplnění nového § 59a, jak se uvádí v § 44, bodě 3 návrhu zákona.

K § 12 :

Výrobní a obchodní tajemství je definováno v § 17 až 20 obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. Proti jeho porušení se poskytuje podnikateli ochrana jako při nekalé soutěži (viz zákomn č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže).

K § 13 až 16 :

V těchto ustanoveních se konkretizuje působení zaměstnaneckých rad v hospodářských věcech podniku.

K § 17 :

Vzhledem k § 1 se zaměstnanecký důvěrník může zvolit v podniku, který má nejméně pět zaměstnanců a z toho aspoň tři oprávněné k volbě (§ 3). Pro volbu zaměstnanecké rady se vyžaduje

nejméně 21 voličů. S tímto ustanovením souvisí § 29 o zániku zaměstnanecké rady.

K § 18 :

V tomto ustanovení je upraven demokratický způsob volby zaměstnaneckého důvěrníka a členů zaměstnanecké rady.

K § 19 až 23 :

V těchto ustanoveních se upravuje příprava, organizace a provedení voleb do zaměstnanecké rady. Navrhovaná úprava vychází z obecně uznávaných zásad výkonu volebního práva, které budou v podrobnostech vyjádřeny ve volebním řádu.

V návrhu se počítá s různým způsobem přípravy voleb při prvé volbě v podniku a při následujících volbách. V podnicích s vícesměnným provozem bude možné konání voleb rozložit až na 3 po sobě jdoucí pracovní dny.

Ve složení zaměstnanecké rady by se mělo projevit složení zaměstnanců z hlediska pohlaví, věku, profese a zařazení na různá pracoviště (§ 22 odst. 2).

K § 24 :

Funkce člena zaměstnanecké rady a zaměstnaneckého důvěrníka

je bezplatná. Bude-li nezbytné některé úkoly plnit v pracovní době, bude třeba to považovat za plnění pracovních úkolů. S tím souvisí též ustanovení § 33 odst. 2.

K § 25 až 27 :

V těchto ustanoveních jsou obsaženy standardní důvody zániku volené funkce.

Jestliže člen zaměstnanecké rady hrubě poruší své povinnosti, nemůže nadále zůstat ve funkci. Na jeho místo nastoupí náhradník z kandidátní listiny sestavené podle § 20 odst. 2 zákona.

Stejné opatření je třeba přijmout, jestliže se člen zaměstnanecké rady z jakéhokoli důvodu půl roku nezúčastňuje činnosti zaměstnanecké rady.

Na uvolněné místo člena zaměstnanecké rady nastoupí náhradník, aby nebylo třeba konat nové volby.

K § 28 :

Zaměstnanecké rady jsou situovány do jednotlivých podniků a vzhledem ke své povaze a svému poslání nejsou a nemohou být součástí demokraticky vytvořené soustavy orgánů s vyššími články řízení a kontroly. K zabezpečení legality činnosti zaměstnaneckých rad se proto navrhuje soudní ochrana (§ 41) a možnost rozpuštění zaměstnanecké rady v případě soudního výroku, že zaměstnanecká rada svým usnesením porušila zákon.

K rozpuštění zaměstnanecké rady může dojít též na návrh podaný aspoň třetinou zaměstnanců. O rozpuštění může rozhodnout shromáždění nadpoloviční většinou k volbě oprávněných zaměstnanců.

K § 29 :

V tomto ustanovení se počítá s tím, že může podstatně poklesnout počet zaměstnanců nebo že dojde k likvidaci podniku.

Klesne - li počet zaměstnanců pod 21, zvolí se zaměstnanecký důvěrník (§ 1 odst. 1).

K § 30 :

V tomto ustanovení se upravují volby před uplynutím volebního období dosavadní zaměstnanecké rady nebo dojde - li k rozpuštění nebo zániku zaměstnanecké rady.

K § 31 až 33 :

Tato ustanovení jsou organizační povahy. Umožňují vytvořit zaměstnanecký výbor ve větších podnicích (nad 3 tisíce zaměstnanců) a připouštějí úplné nebo částečné uvolnění členů z pracovní činnosti.

Výkon funkce uvolněného člena zaměstnanecké rady má charakter činnosti z důvodu obecného zájmu ve smyslu § 124 zákoníku práce.

K § 34 :

Zaměstnanecká rada se bude zpravidla scházet mimo pracovní dobu a bude jednat veřejně. Úkolům zaměstnaneckých rad odpovídá právo, resp. povinnost přizvat na jednání zaměstnavatele nebo jeho zástupce, jde - li o podstatné otázky podniku mající dopad na zaměstnance podle návrhu zákona. V tomto případě se zaměstnavateli a jeho zástupci přiznává poradní hlas, což má význam zejména z hlediska ochrany zájmů zaměstnavatele a eventuálního uplatnění soudní ochrany. Toto jednání je neveřejné, požádá - li o to zaměstnavatel nebo jeho zástupce.

K § 35 :

Kontrola činnosti a hospodaření zaměstnanecké rady je zabezpečena její povinností podávat pravidelně zprávy na shromáždění zaměstnanců. Tím se zaměstnancům zároveň umožní, aby radě a jejím členům kladli otázky ve věcech jejich působení a mimo jiné si učinili představu o zákonnosti jejich jednání z hlediska § 26 navrženého zákona.

Jedině shromáždění zaměstnanců je oprávněno rozhodovat o ustavení (§ 19) a rozpuštění zaměstnanecké rady (§ 28).

K § 36 a 37 :

K řešení specifikovaných rozporů mezi zaměstnavatelem a zaměstnaneckou radou se připouští zřizování dočasných nebo po celé volební období činných rozhodčích komisí. Členy této komise jsou z poloviny zaměstnanci jmenovaní zaměstnavatelem, proto je možné stanovit, že výroky rozhodčí komise jsou vykonatelné, tj. závazné pro obě strany.

K § 38 :

Zaměstnanecká rada nebude mít vlastní zdroj příjmů (např. z členských příspěvků). Je běžné, že náklady spojené s takovou činností hradí zaměstnavatel. Podle obvyklých zásad hospodaření je třeba, aby náklady spojené se zabezpečováním činnosti zaměstnanecké rady byly určeny rozpočtem, na němž se dohodne zaměstnanecká rada se zaměstnavatelem.

Koncepci daňových zákonů odpovídá návrh, aby takto vynaložené čátky bylo možné odečíst od základu daně z příjmů. Proto se v § 46 předkládaného návrhu zákona navrhuje odpovídající novelizace zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů. Ve smyslu platného § 39 písm. e/ tohoto zákona se ministerstvo financí zmocňuje, aby vyhláškou upravilo podrobnosti o nezdanitelné části základu daně z příjmů.

K § 39 :

Ochrana zaměstnaneckých orgánů odpovídá zásadám uznávaným Mezinárodní organizací práce (jde o zákaz aktivní a pasívní diskriminace).

K § 40 :

V zájmu zaměstnavatelů je třeba stanovit, že se zaměstnanecká rada nesmí vměšovat do řízení a vnitřních záležitostí podniku a že její členové a náhradníci i členové rozhodčí komise jsou povinni zachovávat mlčenlivost o věcech, které v oprávněném zájmu zaměstnavatele nelze sdělovat jiným osobám.

K § 41 :

Při neexistenci pracovních soudů je třeba obecným (okresním) soudům svěřit rozhodování o zákonnosti některých aspektů činnosti zaměstnaneckých rad.

Navržené ustanovení o soudní ochraně je analogické soudní ochraně podle § 15 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, a § 16a zákona č 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, v úplném znění č. 118/1994 Sb. Rovněž odkaz na příslušná ustanovení občanského soudního řádu je převzat ze zákona č. 424/1991 Sb.

Speciálním ustanovením o soudní ochraně není dotčeno ustanovení § 64 zákoníku práce o tom, že soudy jsou příslušné rozhodovat o neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou.

K § 42 :

Tímto ustanovením se upravují vztahy mezi zaměstnaneckými

radami a odborovými orgány, pokud v podniku existují a reprezentují jen část zaměstnanců. Při tom se respektuje zákon č.120/1990 Sb., kterým se upravují některé vztahy mezi odborovými

organizacemi a zaměstnavateli.

Vzhledem ke speciální úpravě kolektivního vyjednávání zákonem č. 2/1991 Sb. a k přípustnosti uzavírat kolektivní smlouvy vyššího stupně není možné, aby tyto smlouvy uzavíraly zaměstnanecké rady. Základním posláním zaměstnaneckých rad (§ 2 odst. 2) je dbát na plnění kolektivních smluv. Právní účinnost kolektivních smluv s působností zaměstnaneckých rad nejsou protichůdné.

Ve spojitosti s § 11 se opakuje, že k výpovědi a k okamžitému zrušení pracovního poměru je třeba předchozího souhlasu zaměstnanecké rady, resp. zaměstnaneckého důvěrníka, a jde-li o funkcionáře podle předloženého návrhu zákona, souhlasu úřadu práce.

K § 43 :

Je třeba stanovit, že zaměstnavatel, u něhož nepůsobí odborová organizace, může vydat vnitřní předpis jen v dohodě se zaměstnaneckou radou.

K § 44 až 46 :

V těchto ustanoveních se navrhují změny zákonů, které korespondují ustanovením § 11, § 38 a § 43 odst. 2 navrženého zákona, a to pokud jde o účast zaměstnaneckých rad v pracovněprávních vztazích, o předchozí souhlas zaměstnaneckého důvěrníka nebo zaměstnanecké rady, resp. úřadu práce, s výpovědí nebo zrušením pracovního poměru, o vydávání vnitřních předpisů v dohodě se zaměstnaneckou radou a o nezdanitelnost nákladů vynaložených na činnost zaměstnaneckých rad.

K § 47 :

Den nabytí účinnosti zákona se navrhuje stanovit tak, aby zaměstnancům i zaměstnavatelům byla poskytnuta přiměřená lhůta (legisvakance) k jeho osvojení a uvedení do života.

Příloha

k návrhu zákona

o zaměstnaneckých radách

Zákoník práce č. 65/1965 Sb. ve znění pozdějších předpisů se doplňuje takto:

Zákon České národní rady č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, se doplňuje takto:

Zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, se doplňuje takto