Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: Nevím jestli s projednávaným tématem souvisí připravovaný systém financování důchodů v České republice, ale těší mne, že pan poslanec Špidla se už dopředu zajímá o to, co se zatím rodí. Věřím, že bude s námi spolupracovat na novém systému financování důchodů, protože je v zájmu nás všech, aby financování důchodů fungovalo i v budoucnu za 15, 20 let, kdy bezesporu ani pan poslanec Špidla ani já nebudeme sedět v těchto lavicích, v této místnosti, čili nést jakoukoliv odpovědnost. Ale dnes neseme zodpovědnost za to, co bude za 10, za15let.
Samozřejmě nepřipravujeme tento systém, abychom popírali principy solidarity. Naopak nechceme vyvolat nesoulad mezi generacemi, protože pan poslanec Špidla jistě velice dobře ví, že všechny průběžně financované systému do budoucna vyvolávají krizi financování nebo jsou ve finanční krizi, vyvolávají potom třenice mezi generacemi. A tomu už dnes chceme do budoucna zabránit rozložením zdrojů financování důchodů.
Pokud pan poslanec Špidla zná nějaký jiný zázračnější recept na budoucí financování důchodů než ten, který se dnes snaží aplikovat všechny vyspělé demokratické země na světě, nechť jej předloží a možná získá Nobelovu cenu.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Promluví pan poslanec Václavek. Připraví se pan poslanec Kraus.
Pan poslanec Špidla chce reagovat faktickou poznámkou, takže vás, pane poslanče Václavku, poprosím o další okamžik strpení. Není to poprvé v dnešním odpoledni. Faktická poznámka poslance Špidly.
Poslanec Vladimír Špidla: Jenom vysloveně krátce. Představa o tom, že průběžně systémy financování jsou v nějaké zásadní a fatální krizi, je představa, kterou zastává pouze část lidí, která se systémem důchodového pojištění zabývá.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pan poslanec Václavek.
Poslanec Jiří Václavek: Pane předsedající, dámy a pánové, projednáváme bod pořadu č. 38, kde měla být zpráva vlády o stavu české ekonomiky, určitá analýza stavu a představa o opatřeních ke zvýšení dynamiky příjmů státního rozpočtu a zvýšení výkonnosti ekonomiky České republiky. Dostali jsme na stůl od vlády předem kopii zhruba 50 % vládního balíčku, doplněnou harmonogramem úkolů pro ministerstva. Lze konstatovat tedy, že nebylo splněno usnesení Poslanecké sněmovny.
Na druhé straně z tisku ze dne 14. května se dovídáme zprávu pramenící od pana ministra Dlouhého, že vláda předloží do 19. května, což bylo předevčírem, do komise Evropské unie - cituji - písemnou zprávu o stavu české ekonomiky v souvislosti s projednávanými depozity. Je-li to tak pravda, pak je nesmírně pohoršující, že orgány mimo území této země mohou dostat informace, které si vyžádal a nedostal parlament této země. Očekávali jsme objektivní analýzu a návrh opatření reagující na zjištěný stav. Dostáváme balíček, který vychází, pokud vůbec z nějaké analýzy, tak z globálních ukazatelů. Dle mého názoru však byla třeba objektivní analýza mikroekonomická, řekl bych zhruba 300 ekonomicky slabších hospodářských subjektů, ať už v průmyslu, stavebnictví nebo zemědělství, a to jak velkých tahounů, tzn. těch, kteří za sebou dodávkami táhnou další desítky podniků, tak i nových menších podniků, neboť tam je především značná část zdrojů příjmů státního rozpočtu z jejich daní a pojistného, tam je také nakonec příčina schodku zahraničního obchodu. Analýza se podle mne měla týkat jak ekonomiky těchto podniků, tak různých forem vlastnictví přes banky, fondy, jednotlivce, bývalé DIKy, tak výrobního zařízení a osazenstva podniku. Kdyby taková analýza konkrétních podniků byla provedena, možná by po ní vyšlo najevo, že mají podniky zastaralé výrobní zařízení (často na rozdíl od neefektivně využívané techniky, zejména výpočetní, v oblasti státní správy), mají rozpadlé vývojové, konstrukční a technologické týmy. Je tam opět vzkříšena socialistická pracovní morálka díky umělému udržování podniků při životě. Management neplní základní povinnosti ani ke státu v oblasti daní, pojištění apod., ani k odběratelům, a přesto beztrestně žije stylem západních managerů při nepoměrně horší kvalitě své práce proti těmto managerům západním. Podniky zápasí se zadlužeností, ať už z oblasti nesolidního netrestaného neplacení pohledávek odběrateli, a nebo dluhy z privatizace či doby, kdy zahraniční obchod dělal stát a nechal je podnikům na krku.
Podniky zápasí s liknavostí soudů, resp. soudců, kteří dostali definitivu bez alespoň pětileté zkušební lhůty, a zápasí v oblasti jak majetkové, tak pracovních vztahů, tak v oblasti neplatičů. Podniky zápasí s nedostupností a drahotou úvěrů. U malých úvěrů téměř beznadějně. Byly odříznuty od východoevropských a asijských trhů, které mohly pro Českou republiku znamenat v transformačním období aspoň nějaký odbyt - samozřejmě tak, aby v konkurenci mohly obsazovat trhy náročnější. Že jsme za to mohli tak jako jiné státy dostávat suroviny, ale i třeba výzbroj pro armádu, neboť ani Maďaři, ani Poláci, ba ani Spolková republika Německo se nezřekli MIG 29. Podniky zato mají problémy s tím, že zakázky pro veřejný sektor získávají zahraniční firmy. Často tyto zakázky jsou dražší pro nás a likvidují podniky naše.
Pokud by tato zjištění se ukázala většinová či obecná, pak jsou varující a je třeba úplně změnit přístup vlády k řízení státu, neboť svoboda podnikání, jak tu před chvílí řekl pan předseda vlády, je dána a záleží na svobodných rozhodnutích jednotlivých tržních subjektů a samozřejmé též na vývoji vnějšího prostředí. Vnější prostředí pro podniky není jen zahraniční prostředí, je to i prostředí v České republice, které vytváří vláda svou legislativou. A zde je potřeba si říci, že angažovanost státu v určitých oblastech s dlouhodobým horizontem je nutno radikálně zvýšit. Evidentně je to v oblasti privatizace. Nemyslím tím jejich bohulibých cílů, ale z hlediska toho, jakým způsobem se vlastníky stali různí překupníci místo těch, kteří by se starali o hospodaření daných podniků.
Už tady byla zmínka o tom, že je potřeba se zřejmě zabývat i podílem vlastnictví bank v podnicích. Jen v sousední SRN uvažují o tom, že banky nesmějí ani prostřednictvím fondů vlastnit více než 5 % majetku podniku. Dozor státu musí nastat tam, kde má své podíly, především aby se hospodařilo s majetkem dle zákona.
Je potřeba postupně převádět do vlastnictví podniky jen těm, kteří už zaplatili, nikoli překotně a napřed, protože se to postupně dostává zpět do majetku státu. Je potřeba budovat systém angažovanosti managementu a zaměstnanců, neboť tam, kde jsou podniky v určitých menších městech nebo v obcích - což se netýká samozřejmě velkých měst - mají především tito lidé zájem na zachování svých pracovních příležitostí. Je to dále otázka přístupu zahraničního kapitálu za podmínek, kdy zde nebudou podniky likvidovat jako svou konkurenci, ale budou mít zájem tyto naše podniky rozvíjet. Samozřejmě to chce příslušné prostředí.
Je podle mne třeba radikálně změnit funkčnost justice a orgánů v trestním řízení, ať už jde o soudní řád nebo doplňování různých paragrafů pro finanční kriminalitu. Je podle mě zase pohoršující, jestliže se ví třičtvrtě roku o tom, jak se tunelují banky, parlament zřizuje vyšetřovací komisi na Kreditní banku, ale teprve komise před několika týdny ustavená, vedená panem Hrbotickým, uvažuje o paragrafu o tzv. nevěrné správě proti tunelování managementem v různých bankách. Předpokládám, že se to bude týkat i velkých podniků. Už zde zase byla další záležitost, před chvílí se zde o ní hovořilo.
Republika by si měla stanovit určité rozvojové programy a nepodporovat v rámci exportu cokoliv za každou cenu, i když to jsou především suroviny a záležitosti ničící naše životní prostředí. Z toho se samozřejmě pak odvinou i programy rozvoje školství, vědy a výzkumu.
Je potřeba samozřejmě domácí ochrana výrobců aspoň v období transformačním a nemůžeme se v období transformace své ekonomiky na ekonomiku opravdu evropskou chovat podobně v současné době jako vyspělé státy. Oblast spotřebního zboží je potřeba do určité doby chránit proti dumpingovým cenám, proti trhovcům, kteří sem dovážejí zboží deklarované za setinu jeho výrobní ceny, kdy naši výrobci nemají nad sebou dohled konkurenceschopnosti, takže si dnes může obyčejný člověk jít koupit sako za 5000 Kč, v podstatě za čistý měsíční příjem. O obuvi a dalších záležitostech nemluvě, kdy stavební hmoty, které jsme zde mohli vyrábět sami, dovážíme a tím v podstatě naprosto vědomě zdražujeme i bytovou výstavbu a pak se divíme cenám na 1 m2 v bytové výstavbě.
Mohl bych takto mluvit dál, o veřejné správě, která draze nakupuje investice a služby, kde je přezaměstnanost a nekompetentnost. Koneckonců i antibyrokratická komise, jak se zdá, zachází na úbytě, aspoň z toho, co bylo sděleno panem Budinským do tisku, to vyplývá. Lze samozřejmě po nás požadovat konkrétní a konkrétnější řešení. Jistě, jsou a máme je k dispozici, ale musel by být o ně vážný zájem, zájem z gruntu něco změnit, neboť soubory opatření ani v minulosti nic nezmohly, ani do budoucnosti nic nezmohou. Bohužel při hlasování v této Sněmovně u různých návrhů, které předkládají opoziční poslanci, se koalice často chová příliš ortodoxně a odmítavě a zřejmě jí asi není pomoci. Díky za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: O faktickou poznámku požádal jako první ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý, jako druhý pan poslanec a předseda klubu Miroslav Sládek. Poté by měl v rozpravě vystoupit poslanec Michal Kraus.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Vladimír Dlouhý: Pane předsedající, dámy a pánové, budu velmi stručný. Chtěl bych jen zareagovat na úvodní slova z vystoupení pana poslance. Pokud v tisku to bylo doslova tak, jak jste to uvedl, byla to opravdu špatná interpretace a ani já ani Ministerstvo průmyslu ani Ministerstvo zahraniční jsme takovouto zprávu tisku nedali. Nešlo o zprávu o ekonomické situaci ČR, která byla poskytována komisi Evropské unie. Pouze se jednalo o podkladové informace týkající se zdůvodnění zavedení dovozních depozit. Informace, které se opírají o mezinárodní závazky, tak jak jsou zakotveny v asociační dohodě nebo v evropské dohodě mezi ČR a Evropskou unií. I v minulosti jsme při různých jednáních řadu takovýchto informací poskytli. Byl to materiál zpracovaný společně s informační základnou Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva zemědělství, Ministerstva financí a České národní banky. čili tak, jak to bylo interpretováno, pokud to bylo takto přesně v tisku, byla to špatná informace. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Slova se ujme k faktické poznámce pan poslanec Sládek.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, pane předsedo vlády, dámy a pánové, posloucháme tady - už delší dobu vynikající obsahově i formálně vystoupení poslanců sociální demokracie. Jen mám jednu obavu. Bývá zvykem v této sněmovně a v tomto volebním období, že poslanci sociální demokracie dlouho a dobře řeční. Celou tu dobu kritizují vládu, co všechno špatně udělala, a výsledek při hlasování je ten, že v rámci konstruktivní kritiky a státotvornosti za každou cenu stejně nakonec vládu podpoří, podrží, umožní jí přejít apod.
Myslím, jestli by nebylo lepší, aby sociální demokraté místo dlouhého řečnění raději už konečně jednou přistoupili k tomu, co je úkolem opozice. Ano, zkritizovat vládu, ale v případě, že vykazuje takové výsledky, jakých jsme svědky dnes v České republice, tak ji také smést. Já jsem ve velmi velkém pokušení navrhnout zkrácení řečnické lhůty tak, abychom tady nebyli do nekonečna, protože když si zahraji na prognostika - samozřejmě nemyslím to, jak komentuje předseda vlády, úplně vážně, protože jsem nebyl koncentrován v Prognostickém ústavu ze základní organizace KSČ jako členové vlády, ale ... Pane předsedající, já vás prosím, zda byste mohl napomenout poslance Klause, který mě tady neustále ruší jakýmisi poukazy na to, kde já jsem byl před listopadem. Byl jsem v Technické knihovně.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pane poslanče Sládku, nebudu vás dále rušit, ale protože vy jste přerušil tok své řeči, upozorňuji vás, že jste přesáhl dobu pro faktickou poznámku. Nepřerušoval bych vás, protože jako předseda klubu máte právo vystoupit kdykoliv, ale pro pořádek - už to není faktická poznámka, ale přednostní vystoupení předsedy klubu v rozpravě.
Poslanec Miroslav Sládek: Díky. Takže vzhledem k tomu, kdybych si zahrál na prognostika, víme, jak nakonec dopadne hlasování sociálně demokratických poslanců o třeba i jejich vlastním návrhu usnesení, tak si myslím, že by bylo dobré řečnickou dobu zkrátit. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Mám vzít vaše vystoupení jako procedurální návrh? Já jsem tam slyšel kondicionály a nemohu v tomto okamžiku tomu takto rozumět. S faktickou poznámkou, pan poslanec Brožík.
Poslanec František Brožík: Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych poděkovat za vřelá slova panu předsedovi republikánského klubu, ale chtěl bych ho upozornit, že jestliže odezněly čtyři pětiny našich příspěvků, nebylo by asi fér před závěrečnými dvěma v průběhu projednávání tohoto bodu, aby byla tato lhůta zkracována. Myslím, že s tímto návrhem mohl přijít před začátkem nebo před prvním vystoupením k tomuto bodu.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Prosím, pane poslanče, máte právo na faktickou poznámku.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, děkuji za poznámku předřečníka, ale já snad budu muset vést nějaký zvláštní deník Poslanecké sněmovny. Bylo by dobré si vzpomenout, že v průběhu projednávání Česko-německé deklarace, dokumentu jistě stejně závažného jako zpráva vlády o stavu ekonomiky atd., bylo toto zkrácení řečnické lhůty provedeno v průběhu projednávání tohoto bodu. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pane poslanče, prosím vás, dříve než odejdete, byl to návrh, nebo jen úvaha, zamyšlení? Já bych od vás potřeboval slyšet, jestli to skutečně je procedurální návrh, nebo jen popovídání si o tom.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, nebyl to procedurální návrh, dal jsem to jenom ke zvážení aktivním poslancům vládní koalice.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji. Pan poslanec Brožík chce faktickou poznámku? Nechce.
Dříve než pozvu k řečništi, když dovolíte, pana poslance Krause, pokusím se vám nastínit, jaké jsou další mé představy o pokračování dnešního odpoledne. Vystoupil by pan poslanec Kraus, poté pan poslanec Miloš Zeman, poté by byla vyhlášena přestávka, kdy potřebujeme 20 minut na to, aby mohlo být zařízení přepojeno do místnosti 106, kde má zasedat organizační výbor, a po zhruba dalších 40 minutách bychom pokračovali v jednání do 21 hodin, tak jak jsme si schválili včera.
Děkuji vám. Samozřejmě si nemyslím, že je bezpodmínečně nutné skončit v okamžiku po vystoupení poslance Miloše Zemana. Pokud bude mít někdo zájem reagovat spontánně na toto vystoupení, tu šanci mu samozřejmě dám. Nicméně chtěl jsem vám dát jakýsi orientační rámec a teď poprosím pana poslance Michala Krause, aby se ujal slova.
Poslanec Michal Kraus: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, již pátým rokem probíhá v této sněmovně souboj mezi vládní koalicí vedenou ODS a opozicí o prezentaci, průběhu a výsledku ekonomické transformace. Souboj, ve kterém pamětníci této sněmovny zažívají léta stejný stereotyp, blahosklonnou ironii představitelů vládních stran, s níž po léta přistupovali a přistupují ke kritickým výhradám opozice, růžové brýle, s nimiž si ekonomičtí ministři rok od roku více nalhávali, že naše ekonomická transformace je jediná správná, jedinečná, nejlepší.
Dobře míněná upozorňování a varování opozice byla s vydatnou pomocí leschtinovsko-steigerwaldské modré gardy všehoschopných pisálků prezentována veřejnosti v médiích jako snaha o brždění nejskvělejší ekonomické transformace pod sluncem.
Byli zde i takoví ministři, kteří nalhávali národu této země, a sami tomu snad i věřili, že česká ekonomika se ekonomicky rozvíjí tempem východoasijských tygrů. Premiér Klaus dokonce propůjčil svou tvář reklamě, která měla tento fakt zvýraznit.
Arogance a samolibost vlády v uplynulém volebním období došla tak daleko, že dokonce odmítala skládat v této sněmovně účty z plnění svého programového prohlášení. Docházelo k postupné destrukci kontrolního systému na všech stupních. Byl vytvořen Nejvyšší kontrolní úřad jako nejvyšší kontrolní orgán s libozvučným názvem, avšak s minimem pravomocí. Úpravou jednacího řádu byla zásadním způsobem okleštěna kontrolní pravomoc parlamentu poté, co zde prohlásil premiér Klaus, že se vládě nezdá optimální vést monologické přestřelky formou interpelací a že opozice neúnosně extenduje interpelace, čímž zatěžuje vládní administrativu. Interpelace, jakožto do té doby nejmocnější nástroj opozice ke kontrole vládní činnosti, byly změněny úpravou jednacího řádu do dnešní podoby dvouminutových štěků, jež logicky degradovaly do řešení problémů svou důležitostí odpovídající každodenním starostem tety z Orlických hor. Byl to ostatně opět pan premiér, který v roce 1994 ve svém památné projevu zde v této sněmovně, jež byl i nebyl součástí programu sněmovny a k němuž poslanci vládní koalice svým hlasováním zabránili diskutovat, mj. řekl: Do našeho administrativního rozhodování a do naší legislativy se dostává velké množství kontrolních a regulačních mechanismů, které vedou k podvázání tvůrčí činorodosti nás všech. Tato vláda byla zvyklá přehlížet parlament a snaží se o to neustále ke škodě své i ke škodě, a to zejména, této republiky.
Ještě před konečnou znalostí výsledku plnění státního rozpočtu za uplynulý rok jsme spolu s dalšími sociálně demokratickými kolegy upozorňovali v rozpočtovém výboru na klesající dynamiku příjmů státního rozpočtu. Zástupce Ministerstva financí České republiky ve spolupráci s předsedou rozpočtového výboru a ostatními koaličními poslanci naše připomínky vyvracel a společně zabránili přijetí usnesení, ve kterém měl rozpočtový výbor požádat Ministerstvo financí o analýzu příčin tohoto poklesu a hledání cest k nápravě.
Ještě počátkem dubna tohoto roku, necelé dva týdny před předložením vládní korekce hospodářské politiky, se vláda pokusila spolu s koaličními poslanci zabránit přijetí usnesení Poslanecké sněmovny, v němž sněmovna požádala vládu o zpracování a předložení zprávy o stavu české ekonomiky, včetně analýzy příčin neplnění příjmu státního rozpočtu v roce 1997 a příčin poklesu konkurenceschopnosti, efektivnosti a produktivity české ekonomiky v závislosti na realizaci transformačního procesu v uplynulých letech a analýzy předpokládaných rozměrů černé a šedé ekonomiky v České republice a jejího vlivu na legální ekonomiku České republiky, včetně návrhu na řešení její minimalizace.
Vláda měla analýzu předložit této schůzi Poslanecké sněmovny, což však dosud neučinila. A přitom zhruba před měsícem předložila s velkou pompou veřejnosti materiál, který nám dnes pan premiér znovu prezentoval a který má ambice negativní jevy a trendy v české ekonomice napravovat.
Chtěl bych se zeptat pana premiéra, jakožto vysokoškolského profesora a kandidáta ekonomických věd: Je možné stanovovat hypotézu či dokonce komplex optimalizačních opatření bez analýzy optimalizovaného subjektu? Zpracovala snad vláda svou korekci hospodářské politiky bez analýzy výchozího stavu? Pokud ano, jakou šanci mají jednotlivé kolektivy na to, aby aktuální stav české ekonomiky skutečně optimalizovaly? Pokud ne, je snad analýza stavu české ekonomiky natolik varující, že se ji rozhodla před sněmovnou utajit? Proč se, pane premiére, bojíte informovat objektivně tuto sněmovnu? Proč se nám místo analýzy příčin snažíte podstrčit materiál, v němž slovo po slovu, větu po větě popíráte svůj dosavadní ekonomický program, svá optimistická tvrzení a své představy skvělých ekonomických zítřků?
V materiálu, který jste nám, pane premiére, předložil, se hned na první straně dočítáme, že dovoz roste rychleji než vývoz, což představovalo hlavní ekonomický problém posledních dvou let. Ostatní položky běžného účtu platební bilance nestačily vznikající a narůstající deficit obchodní bilance krýt a současně došlo ke zpomalení přílivu zahraničního kapitálu do země. Tím se začal více a více vyhrocovat platebně bilanční problém jako celek. Ale přitom ještě při projednávání návrhu státního rozpočtu na letošní rok hřímal v této sněmovně ministr financí, že: Pokračující příliv kapitálu do české ekonomiky, který se bude prosazovat zejména formou přírůstku přímých investic a dlouhodobých úvěrů, svědčí o tom, že Česká republika má vysokou důvěryhodnost ve světě, že si zahraniční investoři cení výsledků naší transformace i stability ekonomiky. Kromě toho ve vládním materiálu nazvaném "Koncepce proexportní politiky vlády České republiky", který nám byl do sněmovny předložen jako sněmovní tisk 116, se dočítáme, že za určitých podmínek daných mezinárodními dohodami o liberalizaci obchodu, kterými je Česká republika vázána, je sice možné přijmout opatření na ochranu platební bilance, ale to není v současné hospodářské situaci České republiky aktuální. Opatření, která by byla orientována na vytváření překážek v zahraničním obchodě, v našem případě především na straně dovozu, by sice mohla přinést krátkodobý efekt v bilanci zahraničního obchodu, ale neřešila by problém systémově. Proto vláda jednoznačně odmítá opatření směřující proti liberalizaci obchodu. Proto jste, pane premiére, 14 dní poté zavedli dovozní depozita? Ví vůbec tato vláda, co vlastně chce?
V textu vládní korekce hospodářské politiky se dočítáme, že se nedostatečně prosazuje účinná regulace v těch oblastech, kde je nezbytná: kapitálový trh, ochrana konkurence, regulace přirozených monopolů, ochrana před nelegálními dovozy, ale i zdravotnictví či železnice. Toto se dozvídáme dva roky poté, co si nám v této sněmovně postěžoval pan premiér Klaus, že velké množství regulačních mechanismů v naší legislativě podvazuje tvůrčí činorodost nás všech.
Vláda ve své korekci náhle zjišťuje, že mezi skutečné a obtížné problémy, které odrážejí dnešní fázi transformačního procesu a které musí vláda řešit odvážněji než doposud, je zejména zpomalující se tempo privatizace. Avšak byl to premiér Klaus, který tuto sněmovnu už v roce 1994 - tedy před zhruba dvěma a půl lety - informoval o tom, že ke konci se schylující etapa masové privatizace představovala jeden z hlavních úkolů této vlády a že je přesvědčen, že byl zvládnut dobře.
Pan premiér dále informoval sněmovnu, že malá privatizace skončila již v roce 1993, velká privatizace zasahující rozhodující část ekonomických subjektů představuje svým rozsahem a svou rychlostí světový unikátní proces. Podle posledních dat, která máme k dispozici, již bylo rozhodnuto o privatizaci u více než 80 % podniků. Tento enormní úkol byl zvládnut s minimem problémů.
Rozhodující význam v tomto procesu sehrála především rychlá a transparentní metoda kupónové privatizace, jejíž druhá vlna prakticky v těchto dnech končí. Rychlou privatizaci považujeme za vstupní předpoklad pro úspěšnou restrukturalizaci mikroekonomické sféry.
Vláda ve své politice vychází ze zásady, že o dalším vývoji podniků mají rozhodovat a vlastní podnikovou restrukturalizaci mají provádět především soukromí vlastníci a nikoli stát. O tom, že tato strategie je správná a že už přináší první makroekonomické výsledky, svědčí statistická data - sdělil poslancům v roce 1994 v této sněmovně premiér Václav Klaus.
Jak je možné, pane premiére, že dnes konstatujete, že je nutno korigovat zpomalující se tempo privatizace, když podle vás před dvěma a půl roky bylo téměř hotovo?
Jak je možné, pane ministře financí, že v lednu tohoto roku odmítají zástupci vašeho ministerstva myšlenku snižující se dynamiky příjmů státního rozpočtu a v dubnu konstatujete, že stagnace příjmů státního rozpočtu je dokonce dramatická, naznačující 6 - 7 % pokles v reálném vyjádření?
Jak je možné, pane ministře financí, že při projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu navrhujete formou pozměňovacího návrhu zvýšení objemu mezd v rozpočtových a příspěvkových organizacích oproti původnímu návrhu rozpočtového výboru sněmovny, abyste po třech měsících prosazoval jeho podstatně radikálnější snížení?
Jak však rozumět těmto škrtům v návaznosti na předchozí mzdový vývoj v těchto organizacích ve srovnání se slovy, která jste, pane ministře, pronesl v této sněmovně už v prosinci 1993?
Výraznou pozornost vláda v návrhu rozpočtu věnovala i otázkám platů ve veřejném sektoru. I přes přijatá opatření v oblasti odměňování, zaostává tempo růstu mezd v rozpočtových organizacích za komerční sférou, což vede k odlivu nejschopnějších pracovníků ze státních služeb.
Nemilým dědictvím, se kterým se musíme postupně vypořádat, je i platová poddimenzovanost některých odvětví veřejné spotřeby, např. resortu školství. Otázka nízkých platů se týká i úseku zdravotnictví. Že byste už zapomněl?
A jak rozumět tolik proklamované vládní podpoře bytové výstavby, když ve své korekci vláda navrhuje úsporné škrty právě v oblasti bytové výstavby, a to ve výši zhruba 1 miliardy?
V závěru své korekce nám vláda předkládá nezbytnost systémově institucionálních opatření, jejichž cílem je prosadit důsledné prosazování zákonů, předpisů a pravidel v oblasti bankovnictví, na finančním a kapitálovém trhu. Přitom ale už v prosinci 1993 informoval sněmovnu ministr financí, že jen v průběhu roku 1995 hodlá přijmout na své ministerstvo 118 osob na pracoviště státního dozoru nad pojišťovnictvím v investičních fondech a společnostech, u penzijních fondů, provozování loterií apod. Co dělali tito a jistě mnozí další lidé, pane ministře financí, když právě v těchto oblastech nastala v České republice džungle nevídaná?
Jak je možné, pane premiére, že jste tuto sněmovnu před třemi lety ujišťoval, že se vláda zaměřila na problematiku organizovaného zločinu a důležité kroky v tomto smyslu podniká i v legislativní oblasti, když dnes zjišťujete, že je nutné zpružnit a zefektivnit činnost orgánů policie, justice a všech dalších orgánů činných v této oblasti?
Proč vláda v květnu 1994 zrušila ministr vnitra úkol, aniž by jej splnil, ve kterém měl zpracovat analýzu působení kriminogenních faktorů na bankovní a finanční sektor? Tehdy to ještě vládu nezajímalo?
Jak je možné, že v odpovědi na jednu z mnoha mých interpelací v oblasti daňových úniků mě už v roce 1994 ministr financí ubezpečoval, že vláda intenzívně pracuje na uspokojivém legislativním řešení založením instituce Celní a finanční stráže, a přitom dodnes se vláda k takovéto instituci nedopracovala? A to navzdory přetrvávajícím mnohamiliardovým únikům z nevýběru daní.
Jak chcete, vážený pane premiére, vážená vládo, abychom vám věřili, že jste ochotni a především schopni korigovat předložením svého balíčku vlastní chyby. kterých jste se v uplynulých letech dopouštěli? Jak chcete, pane premiére, abychom vám uvěřili, že vaše dnešní slova jsou pravdivá a upřímná, když jste nás zde ve sněmovně celých 5 let tahali za nos?
Ne nadarmo říká jedno staré přísloví, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Nevěřím a nemám k tomu ani sebemenší důvod, že hlavním cílem korekcí hospodářské politiky je skutečná změna dosavadního přístupu k ekonomické transformaci v České republice. Spíše než co jiného jde o zoufalou snahu prodloužit vlastní agónii, oddálit moment, kdy bude muset tato vláda s ostudou odejít. Teď jde jen o to, zda bude i nadále přilévat olej do ohně požárů spalujících tuto zem, nebo se tento požár alespoň pokusí uhasit.
Chci věřit, vážená vládo, vážení kolegové poslanci, z koaličních lavic, že uzavřete svou ješitnost, hrdost, svou aroganci k jiným než vlastním návrhům do nejspodnějších šuplíků vašich osobností a přijmete hasící přístroj, který vám nyní nabídne Česká strana sociálně demokratická. Děkuji za pozornost. (Potlesk).
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: O faktickou poznámku poprosil ministr financí a místopředseda vlády Ivan Kočárník.
Místopředseda vlády ČR Ivan Kočárník: Vážená Poslanecká sněmovno, vážený pane předsedající, já bych samozřejmě na vystoupení pana poslance Krause replikoval v mnoha ohledech. Nicméně, protože to je faktická poznámka, chci říci, že panu poslanci Krausovi patrně uniklo, že tato Poslanecká sněmovna schválila celní zákon, novelu celního zákona, ve které Celní a finanční stráž je obsažena.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: O faktickou poznámku požádal poslanec Čestmír Hofhanzl. Má na ni právo. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážený pane předsedající, ctěné dámy a pánové, doufám, že sněmovna uzná, že jsem mluvil vždy nezávisle na obě strany. Myslím si, že bychom neměli zapomínat a máme paměť. Pamatuji si, co zde bylo před 5, 6, 7 roky. Pamatuji si, jak ctihodný gentleman, který hovořil přede mnou, před těmi roky pomáhal zatemňovat scénu, jak bránil solidní kontrole. Myslím, že bychom měli vždy hledět na obě strany, co jsme dělali v čase. Oni lidé naštěstí mají paměť.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Hofhanzlovi. Dříve, než dostane slovo pan poslanec a předseda sněmovny Miloš Zeman, požádal mne o vystoupení předseda klubu sociální demokracie Gross, který chce přednést námět na jiné organizační řešení, než jsem před chvílí navrhoval já. Jsem tomu nakloněn, ale přece jen si myslím, že by bylo dobré, kdyby to pan poslanec Gross řekl na mikrofon.
Poslanec Stanislav Gross: Dámy a pánové, podávám stručný procedurální návrh na to, aby se dnes jednalo do 20.00 hodin a od 20.00 hodin bylo zasedání organizačního výboru. Je to úspornější a efektivnější.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Dám slovo okamžitě zástupci klubu SPR-RSČ, který také přichází s procedurálním návrhem. Jen chci dodat k tomu, co říkal pan poslanec Gross, že i já s tímto návrhem souhlasím. Byl jsem mimo jiné veden snahou dát vám šanci povečeřet, nicméně návrhem kolegy Grosse se čas spíš získá než ztratí, protože nemusíme přepínat technické zařízení. Takže já jsem také pro. Prosím, pan poslanec Vik.
Poslanec Jan Vik: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolil bych si dát určitý procedurální protinávrh. Zcela bych souhlasil s tím, co řekl předseda klubu ČSSD Gross pouze s tím, že číslovku 20 navrhuji vyměnit za číslovku 19. Děkuji.