Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Na návrh organizačního výboru předloženou informaci projednat výbor pro sociální politiku a zdravotnictví. Jeho usnesení bylo rozdáno jako sněmovní tisk 169/1. Nyní prosím, aby se slova ujala zpravodajka výboru paní poslankyně Taťána Jirousová a informovala nás o jednání výboru a současně přednesla návrh usnesení Poslanecké sněmovny.
Poslankyně Taťána Jirousová: Vážení kolegové a kolegyně, vážená paní předsedající, na 14. zasedání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví 30. 4. 1997 vyslechl výbor zpravodajskou zprávu k tisku č. 169, tj. k informaci vlády o stavu lůžkových a ambulantních zdravotnických zařízení v České republice ke dni 31. 12. 1996 a o koncepčních záměrech tvorby sítě zdravotnických zařízení a k zákonnému řešení existence všech typů nemocnic v ČR, včetně zákonného zajištění existence a fungování fakultních nemocnic.
Po rozpravě a zdůvodnění náměstků Ministerstva zdravotnictví dr. Čerbáka a dr. Dvouletého se výbor rozhodl přijmout usnesení č. 43/1997, se kterým se ztotožňuji. Ani pozdější usnesení vlády České republiky k restrukturalizaci lůžkových zařízení neřeší požadavky uvedené v usnesení výboru, i když je ucelenější, na lepší odborné úrovni a definuje aspoň akutní a následnou ústavní zdravotní péči a splňuje jeden bod usnesení našeho výboru pod písmenem 2a).
Usnesení č. 43/1997 bych tedy přečetla, je to usnesení našeho výboru:
"Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví
I. doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout následující usnesení: Poslanecká sněmovna
1. vyslovuje nesouhlas s informací vlády o stavu sítě lůžkových a ambulantních zdravotnických zařízení v ČR ke dni 31. prosince 1996 a koncepčních záměrech tvorby sítě zdravotnických zařízení a k zákonnému řešení existence všech typů nemocnic v ČR včetně zákonného zajištění existence a fungování fakultních nemocnic (tisk 169).
2. žádá vládu České republiky, aby do 30. 6. 1997 předložila informaci o stavu sítě lůžkových a ambulantních zdravotnických zařízení doplněnou o:
a) počty lůžek jednotlivých nemocničních oddělení ve vztahu k počtu obyvatel na úrovni okresu a kraje;
b) počty lůžek specializovaných oddělení, např. neurochirurgie, ve vztahu k počtu obyvatel ve spádovém území v kraji;
c) včlenění základní nemocniční péče na úrovni okresu a specializované péče na úrovni kraje ve vztahu k potřebě a spotřebě této péče;
d) vyhodnocení rozdílu nabídky nemocniční péče, tj. počtu lůžek členěných podle oddělení ve vztahu k počtu obyvatel mezi jednotlivými okresy a jednotlivými městy;
e) zpracování ukazatelů lůžkové péče všech geografických celků (okresy, kraje) včetně hlavního města Prahy;
f) ukazatele lůžkové péče včlenění podle jednotlivých lůžkových zařízení;
g) konečně záměr s uvedením užitých ukazatelů s požadavkem zvýšení efektivity a produktivity zdravotní péče a ve vztahu k potřebě této péče;
h) přehodnocení stanoviska ke stávající právní úpravě lůžkových zdravotnických zařízení v České republice v souvislosti se současnými příčinami problému a se zohledněním zahraničních právních úprav v této oblasti.
Dále žádá vládu České republiky, aby urychleně dopracovala celou koncepci zdravotnictví včetně mechanismu financování a aby společně s tímto materiálem předložila koncepční záměr tvorby a fungování sítě zdravotnických zařízení.
II. výbor zmocňuje zpravodajku výboru, aby se stanoviskem výboru seznámila schůzi Poslanecké sněmovny." Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji pani poslankyni Jirousové a zahajuji všeobecnou rozpravu, do které se zatím přihlásili následující poslankyně a poslanci: paní poslankyně Eva Fischerová, Milada Emmerová a Zdeněk Škromach. Nyní udílím slovo paní poslankyni Fischerové, připraví se paní poslankyně Milada Emmerová.
Poslankyně Eva Fischerová: Vážená paní předsedající, pane ministře, vážení členové vlády, paní předsedající, děkuji vám za udělení slova a především vás žádám, abyste laskavě zjednala ve Sněmovně klid a pokud chtějí někteří hovořit, v kuloárech by to bylo, myslím, vhodnější.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Paní poslankyně, páni poslanci, na žádost paní poslankyně Fischerové vás všechny žádám, aby ve Sněmovně bylo možné důstojným způsobem přednést příspěvek. Je možné veškeré důležité jednání přenést do kuloárů této Sněmovny. Chtěla bych o to poprosit všechny hovořící poslankyně a poslance včetně těch, kteří mě zřejmě neposlouchají. Děkuji, už i oni to vzali na vědomí. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Eva Fischerová: Vážená paní předsedající, děkuji vám. Ve svém příspěvku se, dámy a pánové, nemohu věnovat pouze tisku 169, neboť od doby jeho zpracování došlo k celé řadě změn a ke zpracování dalších materiálů pro vládu České republiky, které se zabývaly problematikou redukce počtu lůžek a zprovoznění nových lůžkových kapacit především v nemocnici v Motole. Jde o tyto materiály: je to Restrukturalizace lůžkového fondu ČR pod č. kanceláře ministra KM 58040/97, dále je to materiál Postupná restrukturalizace pražských fakultních nemocnic. Tento materiál je bez čísla kanceláře ministra.
Tisk 169, který je předmětem dnešního jednání, a oba materiály pro vládu České republiky spolu velmi úzce souvisejí a jsou jakýmsi obrazem dlouhodobějšího vývoje nejen praxe samotné, ale především v přístupech Ministerstva zdravotnictví České republiky. Diskuse těchto materiálů musí být nutně vnímána na základě širšího pohledu na vývoj nemocniční péče v České republice, a to v několika uplynulých letech. Při takovém pohledu nemohu nyní zabíhat do jednotlivých detailů, které si zasluhují pozornost především z hlediska další tvorby zdravotní politiky, jejímž cílem by bylo hledání východisek při skutečném řešení existujících problémů lůžkové péče, které jsou ve velmi úzké souvislosti s restrukturalizací sítě.
Chci tím však říci, že materiály zpracované v poslední době Ministerstvem zdravotnictví se bohužel nevyznačují snahou o nezbytný analytický přístup se zvážením všech dostupných dat a vycházejí především z tzv. kvalifikovaných odhadů. Nemocniční péče v České republice po r. 1990 je pro prostého pozorovatele poměrně komplikovanou záležitostí, je jakousi černou skříňkou. Vnější pozorovatel především vnímá, že nemocnice nejsou homogenní skupinou, jsou rozděleny na nemocnice velké, to je bývalé nemocnice krajské a nemocnice fakultní a zbývající nemocnice na úrovni okresů.
Mezi nemocnicemi, které mají problémy, jsou především nemocnice velké. Lůžková a zejména lékařská kapacita velkých nemocnice je evidentně předimenzována. Velké nemocnice se již od minulého režimu chovají velmi odlišně a stalo se pro ně nepsaným zvykem, že si diktují podmínky své existence. Představitelé těchto nemocnic se naučili velmi dobře prosazovat své zájmy, a to přímo při tvorbě zdravotní politiky. Celá záležitost došla až tak daleko, že v některých z velkých nemocnic může být beztrestně provozována hospodářská kriminalita. V případě zveřejnění některých faktů stačí pouze vyměnit několik pracovníků a vývoj pokračuje zcela nerušeně dál.
Ze státních prostředků se pak uhradí rozdíly mezi náklady a úhradami za poskytnutou péči a záležitost se velmi snadno ututlá.
Na základě informací z materiálu Ministerstva zdravotnictví ČR pro vládu o rozdílech mezi náklady a úhradami můžeme velmi snadno dojít k závěru, že některé velké nemocnice žijí nad poměry, což umožňuje systém úhrad práce. Zde považuji za důležité citovat z důvodové zprávy materiálu Ministerstva zdravotnictví pro vládu Postupná restrukturalizace pražských fakultních nemocnic ze strany 2. "VFN, Fakultní nemocnice Motol představovaly a do určité míry představují mimořádně velký ekonomický problém, neboť jejich náklady výrazně převyšují úhrady od zdravotních pojišťoven a jen jejich závazky po lhůtě vůči dodavatelům činí asi 2 miliardy korun, t.j. asi 40 % podobných závazků celého českého zdravotnictví. Přičemž na rozdíl od většiny ostatních zdravotnických zařízení nejsou kompenzovány pohledávkami za zdravotními pojišťovnami."
V celé této důležité spleti zájmů z dlouhodobějšího hlediska lze pozorovat další proud. Proud, který sleduje cíl změny vlastnictví nemocnic, tj. privatizaci. Jde o privatizaci za jakoukoli cenu, tj. bez ohledu na konečného spotřebitele a na skutečnost, co ho to bude stát.
Kromě hlavního, spíše nerealizovatelného proudu privatizace nemocnic se objevují i nové a vedlejší skryté cesty. Je to například snaha o odstátnění fakultních nemocnic cestou zákona o vysokých školách. Taková změna vlastnictví by byla zcela zadarmo a navíc velmi výhodná především pro nové nabyvatele a poskytovatele.
V nemocniční péči jde o střet zájmů mezi předimenzovanými velkými nemocnicemi a nemocnicemi okresními. Již několik let lze tento zájem sledovat ve formě administrativní redukce počtu lůžek na okresní úrovni, aniž by byla dotčena úroveň kapacity velkých nemocnic. To znamená, že tvorba zdravotní politiky na Ministerstvu zdravotnictví ČR je pod vlivem zájmů velkých nemocnic. Kdo zná obsazení určitých oddělení klinik, myslím, že je mu tento problém zcela jasný.
V poslední době dochází ke střetům mezi samotnými velkými nemocnicemi v Praze. Záležitost jde dokonce tak daleko, že je narušována integrita VFN a některá její oddělení jsou přemísťována do nových prostor v nemocnici v Motole. Nechci tím říci, že je to zcestné. V Praze se sice konečně začíná hovořit o nutnosti řešit také lůžkovou kapacitu nemocniční péče, ale výsledkem jsou nakonec formou přijatého usnesení vlády ČR především změny v nemocnici v Motole, související se zprovozněním nových kapacit. O potřebě změn se tedy opět v Praze jen hovoří, avšak ve skutečnosti k jejich realizaci nedochází. Dokladem jsou odsunutá řešení v oblasti lůžkových kapacit velkých pražských nemocnic v souvislosti s personální změnou na postu ministra školství. Skutečné příčiny nejen nízké efektivnosti vybraných velkých nemocnic, ale přímo jejich enormní ztrátovosti nejsou v plném rozsahu zveřejňovány a nejsou prováděny změny, které by tyto příčiny problémů systémově řešily.
Ani návrh reformy zdravotní péče v ČR, předložený Ministerstvem zdravotnictví vládě ČR v březnu t.r., se o tyto problémy nezajímá, ale jde mu především o to, jak zredukovat rozsah poskytovaných služeb, aby tak vznikla nutná potřeba rozvoje komerčních aktivit. Cíl komercializace zdravotního pojištění je tak sledován nepřímo. Veřejně je proklamováno, že se od něj upouští, ale ve skutečnosti se vytváří stav nutnosti jeho zřízení. Autorský styl se v tomto případě skutečně nezapře a je vidět, že se nijak nezměnil. Přišel kocour a cítí smetanu, Jakékoli diskuse o počtech lůžek bez dalších vztahů a ukazatelů nelze považovat za racionální řešení optimalizace struktury nabídky nemocniční péče.
O počtech lékařů se v předložených materiálech, předkládaných Ministerstvem zdravotnictví, nehovoří. V tomto krátkém vystoupení nelze podrobně diskutovat možné analytické nástroje. Hlavními cíli by však podle mého názoru mělo být zastavit především ztrátovost těch nejhorších a nejnákladnějších velkých nemocnic. Zaplacení dluhů a úvahy o počtech lůžek totiž samy o sobě nikdy nezastaví ztrátové chování VFN a Nemocnice v Motole. V krátké době takto vzniknou pouze nové a nové dluhy. Redukce počtu lůžek sama o sobě sice povede k lepšímu standardu poskytovaných služeb. Bude možno zřídit více pokojů s menším počtem lůžek. Efektivita takových nemocnic se však sníží, ztrátovost a hry různých zájmů budou pokračovat.
Příčiny tohoto neutěšeného stavu lze spatřovat v samotném Ministerstvu zdravotnictví, neboť se chová příliš pasivně. Je nutno si položit otázku, proč pracovníci ministerstva nepoužívají ve svých materiálech - hovořím o tisku 169 a následných dvou materiálech pro vládu z května t.r., které jsem citovala - více ukazatelů, proč využívají pouze a pouze počty lůžek. Administrativně silně zjednodušený přístup Ministerstva zdravotnictví kombinovaný s tradičné snadným uplatněním zájmů ze strany některých představitelů velkých nemocnic povede pouze k chaotickému stavu. Ať se již budou redukovat nemocniční lůžka kdekoli, neznamená to ještě, že výdaje na nemocniční péči klesnou. Problémy nemocniční péče jsou mnohem a mnohem komplikovanější. Tuto péči je zapotřebí členit na základní typ na okresní úrovni a specializovanou na úrovni regionální, vztáhnout oba typy péče k potřebám a kapacitám dalších typů zdravotnických služeb. Tím však celá záležitost nekončí, neboť snižování výdajů lze dosáhnout spíše s využitím řady ukazatelů, které požadoval výbor pro sociální politiku a zdravotnictví a které budou analyzovat náklady, výsledky, ekonomickou a hlavně medicínskou efektivitu. Při prostém mezinárodním srovnání se lze velmi snadno přesvědčit, že počet lůžek není při tvorbě zdravotní politiky jediným existujícím východiskem. Problémy tedy nelze řešit jednorázovými administrativními rozhodnutími, ale celou řadou kroků, založených na poměrně rozsáhlém sběru a zpracování dat, jejich využití pro kontrolní činnost a tvorbu i realizaci zdravotní politiky.
Samozřejmě je nutno věnovat mnohem větší pozornost roli a odpovědnostem jednotlivých aktérů při řízení a správě nemocnic. Z toho lze soudit, že jde o dlouhodobější proces, který vyžaduje poměrně přesně definované cíle, a to bez dominujících ohledů především na partikulární zájmy poskytovatelů nemocniční péče. Stávající Ministerstvo zdravotnictví prokazuje, že buďto nemá zájem o takový způsob řešení, nebo prostě a jednoduše není toho schopno. Z dlouhodobějšího sledování vývoje však vyplývá jako pravděpodobnější varianta první.
V takovém případě je diskuse s představiteli Ministerstva zdravotnictví často velmi obtížná. Musím však konstatovat, že objektivně sice vítám zájem Ministerstva zdravotnictví o lůžkovou kapacitu, avšak obávám se, aby nešlo podobně jako v předchozích letech opět jen o sérii zmařených příležitostí.
Nyní mi dovolte několik slov k oné diskutované otázce legislativního zázemí lůžkové nemocniční péče.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Promiňte paní poslankyně. Paní poslankyně, páni poslanci, chtěla bych opakovaně požádat o klid v jednacím sále.
Poslankyně Eva Fischerová: Nemohu souhlasit s názorem Ministerstva zdravotnictví, jak vyplývá z tisku 169, že stávající právní úprava pro nemocnice je vyhovující. Realita stavu nemocnic je naprosto neuspokojivá, potíže zde byly diskutovány. Příčiny spočívají především v nedostatečné kontrole hospodaření nemocnic, v roli zřizovatelů, to jest bohužel v selhávání státní správy. Státní správa selhává proto, že nemá odpovídající právní rámec. Nedostatečně pořizuje a využívá informace. To vše je snad dostatečným důvodem pro to, aby stávající právní úprava byla doplněna tak, aby kontrolní mechanismy byly posíleny a aby odpovědnost příslušných pracovníků byla vymezena legislativně a aby byla dodržována.
Provádění analýz naráží v současné době na právní bariéry při jejich zveřejňování formou srovnávání jednotlivých subjektů, což by mohlo být vhodným východiskem pro další koncepční práci a kontrolu v otázkách lůžkových zdravotnických zařízení. Urychlené zákonné řešení by mělo spočívat mimo jiné v definování povinnosti hodnotit a publikovat hospodaření ve všech nemocnicích financovaných z veřejných prostředků. Rozšíření stávajícího právního rámce nemocnic by mělo především definovat vztahy mezi potřebou, efektivitou a nabídkou nemocniční péče.
Dámy a pánové, v plném rozsahu podporuji usnesení č. 43 ze dne 30. dubna t. r., které výbor pro sociální politiku a zdravotnictví k projednávanému parlamentnímu tisku č. 169 přijal. Současná situace v resortu zdravotnictví, zvláště pak v nemocnicích, nás snad už všechny přesvědčila, že skutečně definitivně skončila doba nezdravě liberálních přístupů k řešení problémů technikou improvizovaných odhadů. Nastal čas analytické práce s plným vědomím odpovědnosti státu za zdraví každého občana. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji a udílím slovo paní poslankyni Miladě Emmerové, připraví se pan poslanec Zdeněk Škromach.
Poslankyně Milada Emmerová: Vážená paní předsedající, vážení přítomní, když jsem se znovu zamyslela nad názvem sněmovního tisku č. 169, který máte nepochybně před sebou a který je formulován zcela konkrétně a jasně, pak jsem s napětím očekávala, jak budou znít odpovědi na jednotlivá zadání. Když jsem však tisk opakovaně studovala, abych se snad nedopustila neoprávněné kritiky, pak musím na svých prvotních věcných i formálních výhradách trvat. Medik, který by předložil takovouto seminární práci u zkoušky, by zcela jistě neuspěl. Setkala jsem se zde například znovu s terminologií, která zatím nebyla nikde kodifikována a která je užívána zcela promiskuitně. Tím je také částečně způsobeno zmatečné pojetí celého elaborátu.
Moje zděšení však nabylo pravé síly poté, co se mi dostal do rukou materiál datovaný dnem 2. května t. r. pod názvem "Návrh restrukturalizace a redukce pražského nemocničního zdravotnictví", který lze chápat jako dodatek k výše uvedenému tisku, neboť tisk 169 se o pražském zdravotnictví, fakultních nemocnicích a jejich tzv. odfakultnění, o jejich postavení v systému našeho zdravotnictví nezmiňuje vůbec. Ano, je to pro ministerstvo horký brambor zvláště v tom podání, jaké předložilo dne 13. 5. vládě. Další dodatky k těmto materiálům se pak lze dočíst v denním tisku.
Sněmovní tisk 1,69 byl před druhým čtením také pochopitelně diskutován na schůzi výboru pro sociální politiku a zdravotnictví s náměstkem ministra MUDr. Čerbákem a Dr. Dvouletým. Bylo nám sděleno, že požadavek pěti tzv. akutních lůžek na tisíc obyvatel je odhadem, při čemž se vychází ze situace v západním světě. Při těchto porovnáních prý máme těchto akutních lůžek nadbytek, dokonce i po této restrukturalizaci a absolutní redukci. Něco jiného však pan náměstek Čerbák praví v sobotních novinách dne 7. 6. Obává se, že lůžek může být nedostatek a situace povede ke korupci.
K velkému nemocničnímu třesku má dojit na podzim letošního roku, poněvadž v této době také vyprší smlouvy se zdravotní pojištovnou většiny nemocnic. V této souvislosti vyvstává otázka, jak je přichystána na stejný okamžik třesku primární péče, s čímž počítal návrh Mackovy reformy. Podle mých informací zatím nijak. Počítá se asi s tím, že stovky přebytečných lékařů, kteří odejdou z nemocnic, se uchýlí chtě nechtě do primární péče, přičemž nebudou mít do té doby požadovanou atestaci ze všeobecného lékařství a tak budou napůl ilegálně tuto činnost provádět, pokud s nimi pojišťovna vůbec uzavře smlouvu. Kde, s jakým vybavením, s jakými sociálními zárukami, není jasné.
Každého by jistě napadlo, proč se pokračuje ve zmatcích a nedělá se koncepční zdravotní politika, proč byl vůbec na Ministerstvu zdravotnictví Dr. Macek a jeho reforma. Je to jednoduché. Jde především o peníze. Nemocniční péče, která se v rámci tzv. transformace nechala rozpliznout doširoka, navíc zavedením bodového systému, je totiž příliš nákladná, a proto ji musíme částečně zredukovat. Zejména se nehodí její provozování v tzv. fakultních nemocnicích, i když tyto nemocnice slouží jako spádová pracoviště, ale zejména jako výukové základny pro pregraduální a postgraduální vzdělávání. Výuka prý je prodražuje. To jsem poprvé slyšela od pana náměstka ing. Hellera, který je z ministerstva sice už pryč, ale tuto geniální myšlenku se mu tam podařilo zanechat. Snad do smrti si budu pamatovat, jak svůj názor zdůvodnil.
Cituji: Představte si ty mediky, jak kráčejí za starším lékařem, asistentem nebo docentem, který se chystá provést nějaký výkon na pacientovi, aby je přitom poučil. Trvá mu to dlouho a vyplýtvá spoustu materiálu, čímž se všechno prodražuje. Konec citátu. Skutečně geniální.
Ministersští úředníci totiž zapomněli, anebo snad nikdy nevěděli, k čemu taková fakultní nemocnice vlastně slouží. Některým to nemám za zlé, neboť já sama bych se jistě dopouštěla podobných přehmatů např. při práci v bankovnictví, pokud bych tam měla od zítřka pracovat. Ano, ve fakultních nemocnicích jde o praktickou výuku budoucích lékařů, o naučení se tomuto do jisté míry zázračnému řemeslu. Budoucí absolventi, kteří dnes na fakultách studují, budou léčit třeba někoho z nás nebo z našich nejbližších, a jak to tak bývá, každá škola má svoji budovu, pomůcky a hlavně své učitele. Jak je známo, určité dovednosti, návyky a styly nelze nalézt v učebnicích. A navíc ne každá učebnice je stejně vhodná pro tu kterou školu.
Hrůza mě pak jímá, když si přečtu v novinách dne 6. května, že pan ministr Stráský i Dr. Macek považují za nejschůdnější řešení takové, že - cituji lékařská fakulta nasmlouvá výuku na libovolném zdravotnickém pracovišti nebo se takové pracoviště stane součástí fakulty. Dnešní dělení nemocnic na fakultní a nefakultní samozřejmě ztratí smysl. Konec citátu.
Vědí vůbec ministerští úředníci, že na lékařských fakultách a ve fakultních nemocnicích se soustřeďují a léta se kultivují ti nejschopnější lékaři, vysokoškolští učitelé, kteří tím, že učí mladé, jsou nuceni neustále sledovat vývoj v medicíně a své vzdělání brát vážně až do stáří?
Že je jim to naštěstí koníčkem, a proto nikterak zatěžko, že právě těmto zkušeným učitelům těžko trvá výkon zbytečně dlouho a pokud snad vypotřebují více materiálu, pak je to nejspíše tím, že výkon provádějí předpisově, s použitím nejmodernějších prostředků.
Učitelé fakultních nemocnic také publikují nejnovější poznatky a zkušenosti, čímž rovněž sami sebe neustále dále vzdělávají a tím přispívají ke vzdělanosti těch druhých. Jsou spojeni do výzkumných týmů a svojí vědeckou týmovou prací přispívají k pokrokové medicíně u nás, ale i ve světě. Zavádějí nové metody diagnostiky a léčby a stávají se tak přirozeně metodickým vedením svých méně zkušených, zejména mladých kolegů i z jiných pracovišť. Výuka zde tedy pokračuje v postgraduálním vzdělávání. Proč bývá na klinických seminářích tak hojná účast, proč se tam sjíždějí desítky lékařů z okolních nemocnic a terénních ordinací?
Fakultní nemocnice také slouží jako superkonsiliární pracoviště, kam se dostávají nemocní se složitými onemocněními ke konečnému diagnostickému rozřešení a léčení, a to v rámci celého kraje nebo i republiky. Je nepochybné, že fakultní nemocnice jsou, anebo by měly být, vybaveny moderní diagnostickou a léčebnou technikou, aby totiž vše mohlo být prováděno na nejlepší úrovni a v nejkratším čase. To nelze chápat jako jakési privilegium, to je prostě přirozená nutnost, aby rozumná koncentrace techniky byla v rukou těch nejzkušenějších a tedy nejpovolanějších. To respektují všichni ti, kteří pracují mimo fakultní nemocnice, a jsou dokonce rádi, že existuje způsob, jak diagnostické rozpaky přenést na pracoviště kvalifikovanější. Je to obvyklé ve všech státech Evropské unie, ve světě, kam všude s obdivem vzhlížíme.
Je mi z toho všeho smutno, a to hlavně za naše nemocné. Ti na to doplatí nejvíc. Nemocnice si budou vybírat podle pana ministra podle toho, co o ní bude uvedeno v tzv. zpravodaji. Jeden z hlavních ukazatelů bude, kolik zde měli za poslední časové období zemřelých. Ano, i toto jsem se dočetla v novinách. To navrhl pan ministr jako jedno z kritérií pro svobodný výběr zdravotnického zařízení.
Když byl náš výbor na nedávné zahraniční návštěvě v Bratislavě, byla jsem udivena koncepčním přístupem, jaký nám uváděli ministerští, ale i jiní pracovníci. To dobré v nové organizaci zdravotnictví prý se učí hlavně na Západě a přes naši hranici nahlížejí na to, jak se to dělat nemá. Vždyť síť zdravotnických zařízení konstruují podle deseti kritérií. Jaká kritéria kromě ušetření iks miliard existují u nás? To jsem se dozvěděla v sobotních novinách a dnes při vystoupení pana ministra. Tedy staronový závěr - nekoncepční přístup, kde peníze jsou čím dál tím více až na prvním místě. Je to přirozené, neboť jsme nezavedli dosud žádný systém. Nikomu z vás bych nepřála, aby zásluhou těchto zásahů přišel o zdraví nebo dokonce o život. V takové chvíli se totiž peníze stávají bezcenným balastem pro postiženého i pro jeho bližní. Děkuji za pozornost. (Potlesk)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Škromach. Jinak oznamuji, že paní poslankyně Kupčová má náhradní kartu 15.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, chtěl bych se tímto vyjádřit k restrukturalizaci lůžkového fondu zdravotnických zařízení. Restrukturalizace nezohledňuje stav v ústavech sociální péče, struktura diagnóz a stavu klientů ústavů sociální péče a domovů důchodců je stejná jako ve stávajících léčebnách dlouhodobě nemocných. Administrativní řešení restrukturalizace nemůže být účinné, pokud nebude provázeno se změnou financování jednotlivých typů péče.
Právě změna financování lépe než administrativní zásahy může motivovat managementy zdravotnických zařízení ke změně struktury lůžek a organizace práce. Prvním stupněm změn financování bylo rozhodnutí Poslanecké sněmovny, aby dlouhodobá péče v LDN byla od 1. ledna 1998 hrazenou péčí ze zdravotního pojištění. Chybí další rozhodnutí, které by řešilo úhradu sociální péče v nově koncipovaných typech péče poskytované ve zdravotnických a sociálních zařízeních a dále rozhodnutí, které by stanovovalo hranice financování podle míry závažnosti zdravotní a sociální diagnózy.
Ministerstvo zdravotnictví zřejmě v duchu socialistického zdravotnictví vůbec neuvažuje o opuštění takové organizace práce, při které je v nemocnicích péče na lůžku poskytována v určitém oboru pouze v případě, že v nemocnici je příslušné odbornostní samostatné oddělení - primariát. Tato koncepce je v západní Evropě uplatňována pouze ve větších, nadregionálních nemocnicích. V řadě regionálních a městských nemocnic jsou pouze tři oddělení: chirurgie, interní a áro.
Další obory jsou odborně vedeny špičkovými nemocnicemi nasmlouvanými ambulantními specialisty a pacienti jsou léčeni a ošetřováni na jednotkách a pokojích oddělení základních oborů. Tato organizace práce vede ke snižování nákladů a umožňuje zachovat přiměřenou dostupnost širšího rozsahu zdravotní péče. Vláda by měla provést zásadní rozhodnutí ve vztahu dostupnosti veřejných služeb a veřejné dopravy. Buď zajistí síť veřejné dopravy a pak může přiměřeně snižovat hustotu poskytovatelů dalších veřejných služeb, to jsou nemocnice, případně školy a další, nebo se vzdá své ingerence ve veřejné dopravě a pak musí zajistit dostupnost hustších sítí veřejných služeb.
Tato základní úvaha nebyla touto vládou provedena a řeší se hustota služeb i dopravy. Odstranění dualismu pracovněprávních vztahů a odpovědnosti ve fakultních nemocnicích, včetně legislativního řešení, je nezbytným předpokladem úspěchu restrukturalizace v místech sídel fakultních nemocnic, např. Praha, Brno apod., ale i uvnitř těchto zařízení. Současné řešení zvýšené úhrady, tzv. paušálů na lůžko, pro jakékoli lůžko ve fakultních nemocnicích ze zdravotního pojištění, je nesmyslem. Změna financování musí obsahovat i úhradu vzdělávacích a vědeckých činností z jiných zdrojů, než ze zdravotního pojištění.
Na jednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví byla podána náměstkem Dvouletým zcela nekorektní informace proti zvláštní právní úpravě postavení veřejných nemocnic.
1. Je úplně jedno, zda půjde o samostatnou právní úpravu, či zda poměry nemocnic budou upraveny v rámci nějaké komplexnější právní úpravy.
2. Nelze ani směšovat ani zaměňovat pojmy veřejnoprávní nemocnice a veřejná nemocnice.
S těmito pojmy pan náměstek zcela nesprávně před výborem manipuloval. Brojil totiž proti tomu, aby právní úprava definovala nemocnice jako veřejnoprávní korporace. Přitom takový požadavek sněmovna vůbec nevznesla. Souhrn nesmyslných argumentů proti veřejnoprávním korporacím z úst náměstka proto neměl vlastně smysl.
V západní Evropě jsou obvyklé zvláštní právní úpravy veřejných nemocnic, tedy těch, prostřednictvím kterých je zajišťována státní garance dostupnosti zdravotní péče a ve které je tato péče hrazena z veřejných financí, ať již z pojištění státního nebo jiného veřejného rozpočtu. Tyto úpravy jsou přijímány právě pro existenci poroty vlastnických vztahů k nemocnicím, které poskytují zdravotní péči ve veřejném systému zdravotní péče. Obsahem právní úpravy může být úprava standardu nemocniční péče jako povinnost nemocnic a jejich vlastníka, a na druhé straně přístup nemocnice k dotacím na realizaci standardního vybavení. Stejně tak může upravovat garanci monopolního postavení nemocnice a současně umožňovat státu vyšší míru kontroly, než obvykle obecně u soukromých subjektů. Menší svoboda podnikání je vyměněna za garantovanost státních zakázek.
Stát totiž musí mít jistotu, že subjekt, kterému svěří úlohu regionálního monopolu, bude kontinuálně poskytovat péči. V případě úpadku takového monopolního poskytovatele by stát již neměl - kromě možnosti znárodnění prostředek k zajištění zdravotní péče v regionu. Děkuji.