Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. O slovo se hlásí paní poslankyně Kořínková, potom vidím pana poslance Janečka.
Poslankyně Květoslava Kořínková: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych řekla jenom několik poznámek k tématu, které zde teď projednáváme. Máme několik principů transformace naší společnosti a hovoříme o tom, že mezi ně patří privatizace a koncepční rozhodování.
Chtěla bych ukázat na to, jak i ve zdravotnictví je možné principy a jejich posloupnost obrátit. Řeknu to na konkrétním případu.
Začátkem roku 1993 se rozhodovalo o privatizačních projektech na některé nemocnice, včetně nemocnic okresních. Takto proběhla i privatizace a schvalování privatizačního projektu v malém městě - dříve okresním městě Český Brod. Tento projekt byl schválen vládou České republiky 20. dubna 1994. Dnes píšeme červen 1997. Realizace tohoto projektu není uskutečněna. Mezi tím samozřejmě dochází k řadě kroků, které mohou být zpochybňovány v důsledku oprávněnosti či neoprávněnosti některých provozovatelů, nebo toho, kdo zodpovídá za provoz této nemocnice.
Došlo k podstatnému omezení v rámci upřesňování projektu činnosti této nemocnice. Nejdříve to byl infekční pavilón, potom podstatné omezení na interně, na chirurgii, poté dětského oddělení a speciálního oddělení tuberkulózního.
Teprve teď, kdy - v souvislosti s dokumentem, který projednáváme, sítí zdravotních zařízení - dojde k rušení tohoto zařízení. protože kapacita kolínské nemocnice v rámci kolínského okresu bohatě bude dostačovat na zabezpečení těch čísel, která jsou v tomto dokumentu uvedena, se jednotlivé obce a jejich starostové jasně vyjádřili na dotaz starostky Českého Brodu, že toto si nepřejí. Toto v posledních dnech také deklarovali na schůzce s představitelem okresního úřadu.
Chtěla bych se zeptat, podle jakých principů Ministerstvo zdravotnictví postupovalo při privatizaci zdravotnických zařízení a při rozhodování o síti zdravotnických zařízení? Myslím si, že zde šlo o systémovou chybu. Nejdříve jsme měli znát síť zdravotnických zařízení, potom říci, které nemocnice potřebujeme a které ne, a potom se rozhodnout o tom, které budou dále o kterých hovoříme jako o veřejně prospěšných pro společnost - v působnosti veřejné správy, a ty, které v rámci této sítě budou fungovat jako nemocnice privátní.
Tady byl postup úplně opačný a já se domnívám, že návrhy, které dostáváme do Poslanecké sněmovny nejsou správné, postrádají logiku kroků, a podporuji závěr, který přijal sociální a zdravotní výbor - dopracovat materiál a především zohlednit právě vývoj, ke kterému došlo za uplynulých 67 let.
Myslím, že naším cílem není ani privatizace, ani vytváření trhu v tom nejvolnějším slova smyslu ve zdravotnických zařízeních, ale naším cílem je dát takové prostředí a taková pravidla, takové zákony, které by umožnily co nejlepším způsobem poskytovat zdravotní péči našim občanům, bez ohledu na to, jestli půjde o zařízení, které je ve veřejné správě anebo v soukromém vlastnictví. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Udílím slovo panu poslanci Janečkovi.
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové a kolegyně, já možná trochu neobvykle musím pana ministra pochválit, protože se domnívám, že myšlenkový posun ministerstva je zjevný. Byly doby, kdy síť zdravotnických zařízení byla nadávkou. Byly doby, kdy hovořit o nějakém výběrovém řízení bylo považováno za šaškárnu. Není to tak dlouho, co byl vetován zákon o síti zdravotnických zařízení s odůvodněním, že takovýto návrh by stál mimo rámec koncepce, kterou Ministerstvo zdravotnictví připravuje. Víme, že žádná koncepce připravena nebyla, naopak síť zdravotnických zařízení se stává tím základním rámcem, uprostřed kterého musí probíhat transformace našeho zdravotnictví, ona ta logika je neúprosná. Máme přibližně 100 miliard Kč a nemůžeme dostat do zdravotní péče více. Jde tedy o to, aby tyto prostředky byly využily co nejefektivněji.
Je třeba po této síti pokročit dále. Je potřeba začít se bavit o akreditacích, o doporučených léčebných postupech, protože je možné, že provedeme restrukturalizaci lůžkového fondu. Zdá se, že se na tom konečně shodneme. A je potřeba také sáhnout na zoubek farmaceutickému průmyslu. Je potřeba, aby naši pacienti byli léčeni nikoli v zájmu farmaceutických firem, ale v zájmu svého zdraví. V tom jsou ještě velké mezery. Bylo by potřeba, aby Ministerstvo zdravotnictví vyvinulo větší aktivitu v tomto směru.
Co se týká transformace lůžkového fondu, jsou to spojité nádoby, protože vývoj musí pokračovat dál, a musí pokračovat posílení ambulantních složek. Je to souvislost i se sociální péčí. Víte, že jsme tady vedli spor s Ministerstvem práce a sociálních věcí. Ten spor byl založen na dvou heslech. Jedno heslo znělo síť, druhé heslo znělo trampolína. Smyslem bylo, že zdravotní, ale i sociální péče má lidi navracet do života, nemá je odkládat do drahých lůžek, i když jich bude třeba víc.
To znamená, že i zdravotnictví by mělo tímto směrem postupovat. Mělo by rozvíjet ambulantní složky a dopracovávat tuto péči ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí.
Jinak - jak už jsem řekl - protože vidím jasný posun tím směrem, o kterém snad nikdo v současné době nepochybuje, že je správný, domnívám se, že bychom mohli předloženou zprávu vzít na vědomí. Protože věřím, že v intenzivních diskusích s Ministerstvem zdravotnictví se nám podaří i nadále ten vývoj posunovat. Já sám s mnohými úředníky hovořím a vidím, že jsou ochotni naslouchat argumentům. Vidím, že vývoj se posunuje směrem, který bychom všichni chtěli.
Takže dávám návrh, aby bylo přijato usnesení, že Parlament ČR bere informaci vlády o stavu sítě lůžkových a ambulantních zdravotnických zařízení v ČR ke dni 31. 12. 1996 a o koncepčních záměrech tvorby sítě zdravotnických zařízení a k zákonnému řešení existence všech typů nemocnic v ČR, včetně zákona o zajištění existence a fungování fakultních nemocnic, na vědomí. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Do rozpravy se dále nikdo nehlásí, proto končím všeobecnou rozpravu. Přistoupíme k rozpravě podrobné. Hlásí se někdo do podrobné rozpravy? Vzhledem k tomu, že tomu tak není, končím podrobnou rozpravu. Nyní se táži pana ministra Stráského, zda si přeje přednést závěrečné slovo?
Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský: Dámy a pánové, já jsem pozorně poslouchal a připadá mi nezdvořilé, abych neřekl vůbec nic. Přesto se potvrdilo, že diskuse byla o všem možném jiném, než je v materiálu. Já bych velice žádal, aby všichni iniciátoři těchto materiálů uvážili, jak takový materiál ukládat, protože se to střetává s účelem.
Zdá se, že vždy, když se otevře nějaké téma ve sněmovně, bude se diskutovat o tom, co je právě aktuální. To jste také dělali a já jsem ochoten na to reagovat. Ale na to nepotřebujeme zpracovávat obrovské materiály, např. ten, který by vznikl, kdyby sněmovna přijala usnesení, které výbor navrhuje. Výčet úkolů, které jsou v jednotlivých písmenech, jsou dvě skříně materiálů. Jsem samozřejmě schopen zajistit - byť mám ministerstvo menší, než je aparát tohoto ctěného parlamentního orgánu - aby takový materiál vznikl a byl namnožen. Považuji to však za zbytečné.
Dovolte mi, abych řekl několik stanovisek k tomu, co zde bylo řečeno. Ano, nyní se začíná diskutovat o podobě změn v Praze, ačkoliv v materiálu k 31. 3. to nebylo. Já chci ubezpečit paní poslankyni Fischerovou, že my i s novým panem ministrem školství najdeme společné stanovisko, aby proces, který jsme započali, v redukci fakultních nemocnic v Praze pokračoval.
Ono to bezprostředně souvisí s určitou glorifikací paní poslankyně Emmerové o fakultních nemocnicích. Nechci se nikoho dotknout, což se vždy stane, když se zjednodušeně má člověk k něčemu vyjádřit. Souhlasím, že si paní poslankyně myslí, že fakultní nemocnice jsou především pro výuku. Musím souhlasit i s těmi, kteří dobře vědí, že fakultní nemocnice jsou vrcholná, nejlepší zařízení pro záchranu zdraví. Tyto dvě věci se dostávají do mnoha rozporů, o kterých bylo řečeno v příspěvku pana poslance Škromacha. Rozpor je nutně v tom, že tato nemocnice pracuje s lidmi, které neplatí jejich ředitel, o kterých jejich ředitel nerozhoduje, o kterých rozhoduje jiný ministr atd. Nedělejme z toho nyní akademický spor. Je to velmi složitý problém. Jenom nechápu, proč se paní poslankyně tak moc podivovala tomu, že výuka má být zajištěna smluvně, protože to je stávající právní stav. Fakultní nemocnice jsou jenom jistým projevem tohoto stavu.
Myslím, že nikdo by netvrdit s vážnou tváří, že Škodovka jako vrcholné strojírenské zařízení je pro to, abychom měli dokonalé inženýry. Je samozřejmě i pro to, ale je samozřejmě i pro výrobu lokomotiv. V nemocnicích je to podobně, i když každá analogie kulhá. Budeme hledat takové řešení, aby se podobné problémy zde nemusely diskutovat, ale není to řešení tak jednoduché.
To, co říkala paní kolegyně Kořínková, stojí za historickou úvahu - posledních šest let. Kdybychom byli v privatizaci tak, jak jste připomínala, že jsme měli záměr v roce 1992, potom by ani pan kolega Janeček nemluvil o síti. Ona by vznikla jinou cestou. Protože jsme skončili tam, kde jsme skončili s privatizací - a nyní nediskutujme, jestli to bylo dobře, špatně a jak pokračovat - je jasné, že v tomto procesu musíme pokračovat organizované, více méně netržně, více méně určitými rozhodnutími a že se to dostává do nelogického střetu s dosavadním rozhodnutím o privatizovaných nemocnicích. To samozřejmě je náš každodenní problém.
Celkově bych chtěl říci, že jsme připraveni informovat sněmovnu, jednat se sněmovnou, především s výborem o jakýchkoli konkrétních věcech. Myslím si, že to nezajímá celou sněmovnu a že vnášení tak obecných problémů, jako je usnesení, že se budeme zabývat okresní strukturou lůžek podle jednotlivých oborů, je zavádějící a zbytečné. Jsem připraven pokračovat v diskusi se sněmovnou, s příslušným výborem, protože je to proces, který půjde určitou rychlostí. Doufám a jsem přesvědčen, že bude úspěšný, pokud jde o vlastní redukci, ale je to proces, který nelze řešit tím, že si budeme ukládat neustále překážky. Můžeme se upozorňovat navzájem z různých pohledů - i politických - na chyby procesu, ale nesmíme si házet klády do cesty. Vadilo by to nakonec všem. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Táži se paní zpravodajky, zda si přeje přednést závěrečné slovo. Není tomu tak. Bylo mi avizováno od předsedy klubu KSČM, že si bude přát přestávku na klub před hlasováním. Prosím, aby se vyjádřil k její délce.
Poslanec Vojtěch Filip: Paní předsedající, žádám o přestávku na klub v délce cca 45 minut. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vyhovím této žádosti a vyhlašuji přestávku do 17.45 hodin, kdy budeme pokračovat hlasováním o návrzích usnesení.
(Schůze přerušena v 17.05 hodin.)
(Schůze opět zahájena v 17.51 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dostavte se prosím do sněmovny, uplynul čas vymezený pro jednání klubů. Budeme pokračovat v projednávaném bodu.
Paní poslankyně, páni poslanci, dostavte se prosím do sněmovní síně, budeme pokračovat v projednávaném bodu. Současně prosím paní poslankyni Jirousovou, aby zaujala místo u stolku zpravodajů.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vzhledem k tomu, že zde není paní zpravodajka k tomuto bodu, pokud nebude námitek, začneme projednávat další bod a vrátíme se k tomuto bodu. Vidím, že jsou námitky proti postupu, abychom teď rozjednali jiný bod. Pokud jsou námitky, prosím, aby byly vysloveny na mikrofon, pokud tak nebude učiněno, budeme projednávat bod Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny pro vyšetření okolností vedoucích k ukončení činnosti Kreditní banky a. s. Plzeň. Vzhledem k tomu, že jsem nedostala námitku, prosím, aby námitka byla přednesena.
Poslanec František Novák: Já bych prosil paní místopředsedkyni, aby nám vysvětlila, v čem nalezla oporu v zákoně o jednacím řádu, že takto svévolně může být projednávání bodu přerušeno.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Já bych se zeptala pana poslance, kde vidí v jednacím řádu překážku k tomu, aby se tak mohlo stát. Vzhledem k tomu, že byla vyslovena námitka proti takovémuto postupu, hlásí se pan předseda klubu ODA.
Poslanec Ivan Mašek: Vážená paní předsedající, vážení páni poslanci, já se pokusím odpovědět za pana poslance. Paní předsedající, kde je ten problém, proč to nejde. Nejde to proto, že je tu rozdíl mezi veřejným a soukromým právem. Toto je veřejnoprávní norma, a to umožňuje činit jenom to, co je v té normě povoleno a nic jiného, a to je právě to, proč to nejde takto dělat.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Já bych chtěla upozornit pana předsedu poslaneckého klubu ODA, že tato praxe zde již byla několikrát použita. Hlásí se s faktickou poznámkou pan poslanec Grégr.
Poslanec Miroslav Grégr: Paní předsedající, vážení kolegové, já si myslím, že paní předsedající může najít oporu a precedent v řízení schůze včera po 21. hodině, protože přesně stejným způsobem, když nebyli příslušní zpravodajové a ani příslušní ministři, tak svévolně měnil program jednání pan předsedající Vlach, tak já si myslím, že když to šlo včera od 21. hodin do 23. hodin, že je to precedent i pro dnešní postup. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pan poslanec Sládek se hlásí.
Poslanec Miroslav Sládek: Paní předsedající, dámy a pánové, já nechápu, proč jsou najednou poslanci vládní koalice tak úzkostliví, když celou dobu tady vládní koalice předvádí takové válcování zákonů a práva, za které by se nemusela stydět ani Čína v Hongkongu.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: S faktickou poznámkou paní poslankyně, prosím, udílím vám slovo.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já bych se chtěla vám všem omluvit za kolegyni Jirousovou, která teď se se mnou spojila mobilem. Bohužel v té pauze, která byla se potřebovala na krátkou dobu vrátit ze sněmovny a uvízla v dopravní zácpě. Během nejdéle 15 minut by zde měla být, a proto bych si dovolila požádat o prodloužení přestávky o 15 minut. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, situace v tuto chvíli je zhruba následující. Není zde zpravodaj k zákonu, nikoli řadový poslanec, který hlasuje a nebo nehlasuje, já v takovém případě nemohu dále projednávat tento bod. Já v tuto chvíli navrhuji, dám o tomto svém návrhu hlasovat, přerušení tohoto bodu s tím, že v případě, že tento bod bude přerušen, budeme projednávat další bod podle schváleného bodu pořadu, k tomuto přerušenému bodu se vrátíme poté, co bude takovýto bod projednán.
Zahajuji hlasování pořadové č. 360 a ptám se, kdo je pro návrh, jak jsem jej přednesla? Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 360 se z přítomných 179 pro vyslovilo 158, proti 9. Tento návrh byl přijat.
Paní poslankyně, páni poslanci, dalším bodem je
71.
Závěrečná zpráva Vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny
pro vyšetření okolností vedoucích k ukončení činnosti
Kreditní banky a. s. Plzeň
Součástí této zprávy, kterou jsme obdrželi jako sněmovní tisk 192 je i návrh usnesení Poslanecké sněmovny. Prosím předsedu komise poslance Jaroslava Baštu, aby předloženou zprávu uvedl. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Bašta: Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, dovolte, abych vás seznámil s výsledkem více než pětiměsíční práce Vyšetřovací komise. Její zprávu máte k dispozici v písemné podobě, já bych se proto chtěl stručně zmínit o některých důležitých aspektech. Komise byla zřízena 1. října loňského roku, podklady, které měla k dispozici vzhledem k platné právní úpravě jí nedovolily seznamovat se s materiály obsahujícími bankovní tajemství, které představují jména konkrétních klientů, konkrétní bankovní obchody a finanční transakce a identifikace majitelů jednotlivých účtů. Vycházela proto při svých zjištěních z veřejně dostupných materiálů o a. s. Kreditní banka Plzeň jako jsou výroční zprávy banky, auditorské zprávy o ověření účetní závěrky banky, stanovy banky, zápisy z valných hromad akcionářů. Dále z materiálů, které jí poskytl likvidátor.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Promiňte, pane poslanče, paní poslankyně, páni poslanci, velice vás prosím o klid v jednacím sále.
Poslanec Jaroslav Bašta: Pravomoce při poskytování úvěrů bankovních záruk, vydávání úvěrových příslibů v Kreditní bance, seznam pracovních předpisů, poskytování úvěrů, průběh splácení apod. Nechala vypracovat posudky od externích expertů z oboru ekonomiky a bankovnictví, které byly rovněž využity jako pomocné podklady pro tuto zprávu. Vzhledem k neúplnosti podkladových materiálů při zohlednění bankovního tajemství, komise konfrontovala výše uvedené materiály s výpověďmi, příp. informacemi svědků. Všichni svědkové s výjimkou managementu z prvních let se shodli na tom, že primárními příčinami krachu Kreditní banky byly následující okolnosti.
Za prvé poskytnutí 7,2 mld. Kč klasifikovaných úvěrů, z toho za 6,1 mld. Kč ztrátových, z nichž většina byla poskytnuta v období let 1991 - 1993. V této souvislosti byla navíc banka povinna vytvářet u ztrátových úvěrů až 100 % rezervy, čímž se u ní plynule snižovala její likvidita.
Za druhé to byla výtěžnost aktiv banky v hodnotě 1,3 mld. Kč, která byla nižší než jejich pořizovací cena.
Za třetí to byly vysoké náklady na činnost banky.
Já bych se zastavil u prvního nejdůležitějšího faktoru, kde bych vám rád ocitoval část zprávy, kterou vypracovala valná hromada banky v roce 1994. Toto zjištění plně koresponduje i se zjištěním vyšetřovací komise. Bylo tam prokázáno překračování stanov organizačního a podpisového řádu, překračování pravomoci v oblasti úvěrování, nákupu nemovitostí a nakládání s majetkovými účastmi banky i leasingovými obchody, nedodržování pravidel obezřetného úvěrování a jiných bankovních obchodů a v mnoha případech až flagrantní porušování pravidel bankovního podnikání, nekoncepční řízení banky bez detailních rozborů rozvojových záměrů jako výraz nedostačující kvalifikace základního nejvyššího managementu bez nezbytné angažovanosti při řešení problémů. Dále to byly nedostatky v personální politice při obsazování vedoucích míst na centrále a v pobočkách. Upřednostňování osobních zájmů před zájmy banky projevující se v nehospodárném vynakládání prostředků na zbytné účely a absenci základních metodik pro jednotlivé oblasti činnosti.
Banka k 31. 12. 1993 vykazovala bilanční sumu 12,8 mld. Kč, z toho 8,5 mld. Kč představovaly úvěry klientů. Z toho problémové úvěry činily v té době 1,2 mld. Kč. Postupně do ukončení činnosti podíl klasifikovaných úvěrů uzavřených v prvních dvou letech činnosti banky dosáhl 7,2 mld. Kč, z toho 6,1 mld. Kč úvěrů ztrátových. Tento výsledek byl zapříčiněn tím, že v návaznosti na nízkou profesionalitu managementu byly
a) úvěrové smlouvy uzavírány na základě neúplných a nedostatečných podnikatelských záměrů, resp. podle zjištění tyto záměry úplné scházely;
b) úvěry byly poskytovány bez náležitého jištění.
V této souvislosti úvěrové spisy postrádají výpisy z katastrů nemovitostí s vyznačeným zástavním právem. Úvěrové portfolio bylo zčásti jištěno směnkami, které byly nedostatečné v případě nesolventnosti klienta. Bonita ručitelů nebyla prověřována, úvěry byly často jištěny i spotřebními předměty. Jako kuriozitu uvádím, že v jednom případě šlo o dudlíky a hračky. Úvěrové smlouvy byly podepsány a úvěry poskytnuty v rozporu se stanovami banky organizačním a podpisovým řádem bez souhlasu úvěrového grémia. Úvěry jednotlivým klientům byly poskytovány v krátkém časovém období i v jeden den, rozloženy do více úvěrových smluv. Úvěry byly poskytovány i na revolving, často na úhradu úroků předcházejících úvěrů. Poskytované úvěrové prostředky nebyly účelově vázány, většinou byly vybírány v hotovosti a jejich použití nebylo v souladu s účelem, na které byly poskytnuty, resp. velmi často je neznámo, jak poskytnuty byly, jakým způsobem byly využity.
Úvěry byly také poskytovány společnostem, ve kterých měli rodinní příslušníci managementu svou účast, popř. měli na poskytnutí svůj osobní zájem. Výše uvedené nedostatky obsažené celkem v 600 úvěrových svazcích, jsou z hlediska trestní odpovědnosti prověřovány orgány činnými v trestním řízení, s cílem postihnout právními prostředky osoby z řad klientů i pracovníků Kreditní banky, kteří se podíleli na krachu, příp. se obohatili na úkor vkladatelů či akcionářů banky.
Podle informace krajského státního zastupitelstva je v současné době v této kauze stíháno 28 osob. U dalších dvou výtěžnost aktiv představovala podobný problém jako poskytování úvěrů a velmi úzce souvisela metodika s poskytováním úvěrů. Nelze to oddělovat od toho, jak hospodařili s úvěrovým portfoliem.
Pokud jde o vysoké náklady na činnost banky, tak tady komise došla k závěru, že vysoké náklady na činnost banky při stagnujícím hospodaření a prohlubujících se problémech od roku 1994 do odebrání licence, byly třetí hlavní příčinou krachu banky, neboť vysoká režie při nízkém zisku podstatnou měrou snižovala zdroje banky a tím její likviditu. Myslím si, že do této kategorie patří i to, co pobouřilo v době, kdy se publikovaly okolnosti o krachu banky, většinu lidí, a to byly vysoké odměny, které si management před ukončením činnosti rozdal.
Měli jsme prozkoumat i činnost kontrolních orgánů. V tomto případě komise musí konstatovat, že mezi objektivní podmínky, které ovlivnily krach Kreditní banky Plzeň, je nutno zařadit i časově zpožděné a věcně nedostatečné fungování bankovního dohledu České národní banky. Objektivně se na krachu Kreditní banky podílela celková nepřehledná situace v hospodářském sektoru a také nezkušenost a nedostatečná kvalita tehdejšího bankovního dohledu, který i po roce 1993, kdy již byl s většinou problémů v Kreditní bance seznámen, neučinil žádná účinná opatření, která by situaci vyřešila.
Komise dále konstatovala, že na krachu banky se zcela pochopitelně podílely i chyby managementu, které lze definovat jako nedostatečnou připravenost managementu pro činnost banky. Byla to absence metodik pro jednotlivé obory činnosti banky, teprve postupně se tvořící systém řízení a platných předpisů. Byla to nízká úroveň vnitřního kontrolního systému a nedostatečné plnění kontrolní činnosti dozorčí rady až do konce roku 1993.
V důsledku výše uvedených subjektivních podmínek byla vytvořena situace, že v letech 1991 1993 byla hospodářská činnost v Kreditní bance živelná, chaotická, bez vnitřní sebereflexe a schopnosti včas reagovat na nepříznivě působící vlivy. Navíc ani výroky auditorské zprávy nenaznačovaly dozorčí radě existenci možných rizik v hospodaření banky, což komise považuje také za velmi nepříjemné zjištění.
Podstatná část činnosti komise byla věnována tomu, že jsme zkoumali, jakým způsobem se management po roce 1993 snažil banku ze situace vyvést. Podrobně jsme probírali jednotlivé akce, které jsou popsány ve zprávě komise. Vzhledem k tomu, že se na krachu banky nepodílely, nemusím se tím ve své stručné zprávě zabývat.
Pokud jde o odpovědnost za krach Kreditní banky Plzeň, vyšetřovací komise po porovnání podkladových materiálů s výpověďmi svědků konstatuje, že přímou zodpovědnost za vznik příčin a následný krach má management a statutární orgány Kreditní banky Plzeň z období let 1991 1993. Podíl odpovědnosti mají akcionáři Kreditní banky, kteří se v průběhu let 1991 - 1993 neoprávněně spoléhali na management a statutární orgány banky a nedostatečně využívali svá vlastnická práva ke kontrole činnosti banky.
Jenom na závěr komise měla možnost na základě zprávy likvidátora vyčíslit celkové ztráty, které podle výše opravných položek činí 6 mld. 814 mil. Kč. V současné době probíhá další likvidace banky rušením filiálek.
Na základě vyšetřování jsme vydali několik doporučení sněmovně, která jsou v závěru a která jsou zároveň formulována jako návrh usnesení z 11. schůze Poslanecké sněmovny ke zprávě vyšetřovací komise pro šetření okolností vedoucích k ukončení činnosti Kreditní banky, a.s. Plzeň. Vzhledem k tomu, že komise v případě dvou podvodů nebyla ve svém hlasování jednotná, navrhuji, aby se posléze hlasovalo o jednotlivých částech postupně. Takže "Poslanecká sněmovna
1. schvaluje závěrečnou zprávu vyšetřovací komise pro šetření okolností vedoucích k ukončení činnosti Kreditní banky a.s. Plzeň ze dne 29. dubna 1997.
2. Žádá vládu České republiky, aby
a) zřídila při Ministerstvu spravedlnosti stálou komisi z řad státních zástupců, zástupců bankovního dohledu, zástupců Ministerstva financí, Policie České republiky, odborníků z oblasti ekonomiky, účetnictví, daní a kapitálových obchodů, která by koordinovala vyšetřování závažné hospodářské a finanční kriminality nebo je sama prováděla;
b) podpořila vyšetřovací tým Krajského úřadu vyšetřování v Plzni dostatečným personálním a materiálním zajištěním s důrazem na analytickou a vyhodnocovací činnost, aby vyšetřování kauzy a.s. Kreditní banky Plzeň mohlo být ukončeno v co nejkratším termínu;
c) zvážila novelizaci zákona č. 21/1992 Sb., o bankách tak, aby umožnil členům parlamentní vyšetřovací komise na základě usnesení Poslanecké sněmovny seznamovat se s tajemstvím uznávaným státem, např. bankovním a služebním, a legislativně ošetřila porušení tohoto tajemství;
d) zvážila legislativní úpravu umožňující postihnout trestné právními prostředky management bank při porušení norem a stanov vyplývajících z obecně závazných předpisů, v jehož důsledku vznikla škoda s celospolečenským dosahem.
2. Žádá guvernéra České národní banky, aby s přihlédnutím ke zjištění vyšetřovací komise vyhodnotil činnost bankovního dohledu za období let 1991 až 1996 a o výsledku informoval Poslaneckou sněmovnu.
3. Ukončuje činnost této vyšetřovací komise ke dni 30. června 1997.
4. Ukládá Kanceláři Poslanecké sněmovny
a) archivovat všechny podklady o jednání této vyšetřovací komise
b) předat výslechovou část a vybrané dokumenty shromážděné vyšetřovací komisí vyšetřovacímu týmu Krajského úřadu vyšetřování v Plzni.
2. Žádá komisi Poslanecké sněmovny pro novelizaci jednacího řádu, aby zvážila novelizaci zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny tak, aby umožnil členům parlamentní vyšetřovací komise na základě usnesení Poslanecké sněmovny seznamovat se s tajemstvím uznávaným státem, např. bankovním a služebním, a legislativně ošetřila porušení tohoto tajemství."
Jen stručně k doporučením sněmovny. Pokud jde o stálou komisi, je tady trochu rozdíl od té komise mezirezortní, která funguje pod vedením Augustina Hrbotického, protože mi navrhujeme, aby tato komise měla možnost nejen koordinovat a iniciovat, ale přímo provádět vyšetřování.
Pokud jde o podpoření vyšetřovacího týmu, na základě trochu rozdílného postupu vyšetřování parlamentní komise a Úřadu vyšetřování Policie ČR se domníváme, že by bylo vhodné, kdyby tým byl zaprvé posílen a kdyby se jeho možnosti rozšířily o některé analytické postupy.
Pokud jde o novelizaci zákona o bankách, komise při svém vyšetřování samozřejmé narážela na to, že neměla i v případě, že tato banka už ztratila licenci a přestala být bankou, možnost se dovědět takové věci, jako byla např. jména lidí, kteří si vzali úvěry, které nespláceli, rizikové úvěry. Pokud jsme se je dozvěděli a mohli to porovnat např. se jmény managementu banky a jejích společností, bylo to na základě novinových zpráv, příp. informací, které jsme dostali, materiálů, které jsme dostali od osob, které přišly na výslech.
U bodu d) legislativní úpravu, která by umožnila postihnout trestně právními prostředky management bank při porušení norem a stanov. V mezičase totéž navrhla paní ministryně Parkanová.
Na závěr mi dovolte ještě jednu osobní poznámku. Komise vznikla v době, která byla velmi vzrušená a za poněkud horkokrevnější politické debaty, nicméně celou dobu pracovala ve věcném duchu, všichni členové komise měli zájem na tom zjistit, jak to skutečně bylo a já bych jim za to velice rád poděkoval.