Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Jaroslavu Baštovi a ještě před tím, než zahájím všeobecnou rozpravu, přednesu vám, vážené pani poslankyně a vážení páni poslanci, procedurální návrh jménem dvou klubů Poslanecké sněmovny, a to návrh, aby Poslanecká sněmovna dnes jednala do 21 hodin včetně možnosti hlasování. O tomto návrhu dávám hlasovat bez rozpravy.
V tuto chvíli jsem zahájila hlasování poř. č. 361 a ptám se, kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování poř.č. 361 se z přítomných 177 pro vyslovilo 116, proti 24. Tento návrh byl přijat.
Paní poslankyně, páni poslanci, zahajuji všeobecnou rozpravu, do které se zatím přihlásili následující paní poslankyně a páni poslanci: Jaroslav Bašta, Petr Vrzáň, Jaroslav Štrait, Jiří Václavek a pan poslanec Frankl. Udílím slovo panu poslanci Baštovi, připraví se pan poslanec Petr Vrzáň. Paní poslankyně a páni poslanci, současně vás velice prosím o klid v jednací síni, aby přednášející měli možnost přednést své připomínky.
Poslanec Jaroslav Bašta: Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, vyšetřování krachu Kreditní banky a.s. Plzeň zdánlivě nepřineslo žádné senzační odhalení. Vyšetřovací komise pouze popsala vzestup a pád jednoho z prvních soukromých finančních ústavů v Čechách. Seznámila se s několikaletým marným úsilím o záchranu této finanční instituce, zjistila příčiny krachu Kreditní banky, které tkvěly v činnosti managementu v prvních letech její existence, tedy téměř před 5 lety. Přesto se však domnívám, že výsledky našeho vyšetřování a zejména poučení, které si z nich můžeme vzít, se staly velmi aktuálními právě dnes, kdy vzrušeně debatujeme nad zhoršující se ekonomickou situací a hledáme její příčiny, východiska a další perspektivy. (Značný hluk v sále.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane poslanče, promiňte prosím.
(Zvoní.) Můžete pokračovat.
Poslanec Jaroslav Bašta: Příběh Kreditní banky totiž můžeme jistým způsobem považovat za modelovou situaci chování bankovního sektoru a podnikatelských sektorů v podmínkách překotní situace, tedy v situaci, kdy ekonomové konečně předstihli právníky, kdy neexistovaly nebo právě byly rušeny kontrolní mechanismy. Byla to doba, kdy většina lidí v bankách i v podnikání neměla žádné zkušenosti s fungováním komerčních bank a s pravidly tržní ekonomiky. Ale všichni byli dobře seznámeni s fungováním černé a šedé socialistické ekonomiky a s pravidly černého trhu. ideologie doby a politika nekladla důraz na vnitřní a vnější regulativy a kontrolní mechanismy, na právní normy a morální pravidla. Ta naopak zdůraznila rychlost a snadnost privatizace, nutnost tržního chování.
Lidé, kteří způsobili krach Kreditní banky, to pochopili po svém. Začali se chovat tržně. Využili všeho, co se naučili za minulého režimu. Korupce, protekcionismu, klientského systému, předstírané neodbornosti a během dvou let doslova rozdali na tzv. ztrátových úvěrech přes 7 mld. korun. Konec konců, nesplácení dluhů byl a stále je v České republice snažší a bezpečnější způsob zbohatnutí než podnikání např. v zemědělství, průmyslu nebo službách. A to je také jeden z důvodů našich dnešních problémů. Kreditní banka byla jedna z více než půl stovky Českých komerčních bank a jedna z dvanácti, které buď zkrachovaly nebo dostaly nucenou správu. Nemám důvod se domnívat, že představuje výjimečný jev. Pak se ovšem nemůžeme divit, že privatizace nesplnila zcela svůj účel. Nenastartovala ekonomiku a nevytvořila dostatečně silnou střední vrstvu, tedy novou českou buržoazii. Za to nám přinesla zvláštní fenomén, který nás výrazně spojil s východní Evropou a Ruskem. Vžilo se pro něj výstižné jméno lumpem buržoazie. S touto zvláštní částí naší ekonomické elity jsou spojeny miliardové krádeže a špatné jméno české ekonomiky u zahraničních investorů.
Parlamentní vyšetřování ukázalo také další znepokojivý jev. O situaci v bance se vědělo od konce roku 1993, stejně jako o podezřelých aktivitách v části managementu. Neexistoval však žádný účinný mechanismus, který by umožnil účinně zasáhnout, a neexistoval nikdo, kdo by orgány činné v trestním řízení upozornil na miliardové škody. I to je jeden z důvodů, proč parlamentní vyšetřovací komise ani policie zatím nemohou odpovědět na nejdůležitější otázku: Kde jsou ty peníze? Pokud to nebudeme vědět, neočekávám, že nám budou občané bezezbytku důvěřovat, že jsme vyšetřování mysleli vážně. Oni totiž dnes až příliš dobře zjistili, kde ty ukradené peníze chybějí. Ve zdravotnictví, školství, v průmyslu. A kromě vysvětlení očekávají i nápravu včetně potrestání viníků. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji a udílím slovo panu poslanci Petrovi Vrzáňovi, připraví se pan poslanec Jaroslav Štrait.
Poslanec Petr Vrzáň: Vážená paní předsedající, vážení páni nepřítomní ministři a paní ministryně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové. Nikomu z nás není neznámou skutečností, že uplynulé léto bylo ve znamení mohutné medializace pádu Kreditní banky Plzeň, která vyústila v požadavek ustavení parlamentní vyšetřovací komise pro objasnění všech okolností, které k tomuto pádu vedly, neboť toto byla již jedenáctá zkrachovalá banka a vyvstalo podezření, že jde o rozsáhlé systémové závady v řízení našeho bankovnictví s možným politickým pozadím. Nemohu v této souvislosti neocenit rozhodující a rozhodný krok iniciátora této aktivity, České strany sociálně demokratické, a zejména jejího vrcholového vedení, přičemž podotýkám, že potřebnost takového komise byla zejména opozičním stranám od samého počátku zřejmá. Bohužel v té době nikdo nebo málokdo tušil, že vlastní šetření bude limitováno institutem bankovního tajemství, jehož rámec komise nebude ochotna překročit. Nicméně komise prezentovala dnes svoji závěrečnou zprávu pro vyšetření okolností vedoucích k ukončení činnosti Kreditní banky, a. s. Plzeň a každý z vás ji může konfrontovat s osobním očekáváním výsledků její práce.
Otevřeně se přiznávám, že jsem očekával konkrétnější a adresnější výsledky, avšak zákonný rámec pro její práci neumožnil tyto mé představy v plné šíři naplnit. Úvodem se chci kladně vyslovit k vlastní činnosti komise, která se nesla tak, jak již zde pronesl pan předseda vyšetřovací komise Jaroslav Bašta, během celého vyšetřování v atmosféře klidu, věcnosti a vzájemné tolerance všech zúčastněných zástupců. Mám však zároveň dvě výhrady k celému průběhu vyšetřování po dobu aktivní činnosti komise.
Za prvé skutečnost, že navzdory mým návrhům nebylo přistoupeno ke slyšení zástupce vnitřní kontroly, chcete-li vnitřního auditu, přestože jsem toto během vyšetřování několikrát navrhoval. Slyšení tohoto svědka Jsem požadoval zejména proto, že z vlastní zkušenosti vím, že tito pracovníci vědí mnoho o vnitřních problémech banky, a proto mohou přispět významnou měrou k odhalení skutečností potřebných pro objasnění příčin nastalého stavu dané banky. Sám jsem několik let pracoval na úseku vnitřního auditu centrály České spořitelny a posléze řídil obdobný vnitřní audit AB banky, a tedy vím, jaké informace jsou obvykle pracovníkům na tomto stupni organizační struktury banky k dispozici. Komise však, pro mne z nepochopitelných důvodů tento návrh nevyslyšela a tento případný zdroj informací nevyužila, což považuji za chybu.
Druhou mojí výhradou a současně významnější skutečností je přístup vyšetřovací komise ke skutečnostem, které jsou chráněny bankovním tajemstvím. Domnívám se, že vyšetřovací komise zabývající se pádem bankovního domu bez přístupu k důvěrným informacím nad rámec bankovního tajemství nemá šanci dát odpověď daňovým poplatníkům na to nejdůležitější. To je, kde jsou ony rozkradené miliardy korun, které byly proúvěrovány zejména ve jménu privatizace, a záhy se změnily ve ztrátová nedobytná aktiva. Jelikož se komise konsensuálně shodla na tom, že zákon zachování hmoty a energie platí i v bankovnictví, je nutné říci, že ani tyto miliardy aktiv neuplynuly a bezesporu existují. Bariéra bankovního tajemství alespoň z mého pohledu se tedy stala limitujícím faktorem skutečného vyšetřování, protože ustavení této komise podpořily všechny politické strany, bylo prokázáno, že v případě Kreditní banky jde o celospolečenský zájem na vyšetření všech okolností vedoucí k jejímu pádu. Z tohoto hlediska se mi zdá neadekvátní nevybavení komise příslušnou pravomocí odpovídající specifikaci problémů. Musím bohužel konstatovat, že to nebyly opoziční poslanci, kteří považovali šetření nad rámec bankovního tajemství za nemístné. Nenašla se však většina, která by se o prolomení této bariéry zasadila. Troufám si říci, že ten, komu jde skutečně o postihnutí všech problémů v rámci komplexnosti šetření, ten považuje přístup k informacím chráněným institutem bankovního tajemství za přirozený. Přitom samozřejmě nejde o snahu zveřejnit citlivé údaje, které jsou z hlediska ochrany klientů nemedializovatelné. Věřím, že nikdo z vás nepochybuje o tom, že takovou rozlišovací schopnost vaši kolegové a členové komise měli. Jsem jedním z těch, kteří ctí nutnost zachování institutu bankovního tajemství tam, kde jde o ochranu klientů. Pokud by tomu někdo nevěřil, nechť nepochybuje o tom, že leccos o zrání bankovního sektoru v České republice vím. Pokud by mi šlo o lacinou show, mohl bych zde zveřejňovat jednotlivé úvěrové angažovanosti některých bank a asi by se mnohý z vás divil, vážení páni poslanci a vážené paní poslankyně, jaká jsou to známá jména, jak obrovské finanční částky a hlavně jak obrovské podvody.
Neučiním to však, neboť věřím, že tento krok bude nakonec substituován akceschopnějším přístupem orgánů činných v trestním řízení.
Odmítám ale úvahy některých koaličních poslanců o znejistění bankovního sektoru s následným zakládáním účtů českými občany v zahraničí. Tato úvaha je naprosto nereálná a nemyslitelná, samozřejmě s výjimkou podvodníků, kteří ovšem již tyto účty v zahraničí dávno otevřené mají. Jelikož jde o banku bez bankovní licence, nelze podle mého názoru nikoho z klientů jejím důkladným prošetřením znejistit, naopak, je v zájmu řádných občanů a věřitelů této banky veškeré skutečnosti, třeba i duplicitně nebo triplicitně - lépe než vůbec ne - prošetřit.
Druhou chybou v činnosti komise je tedy dle mého názoru nechuť části členů této vyšetřovací komise zabývat se skutečnostmi, chráněnými bankovním tajemstvím. A tak došlo k tomu, že jsme nemohli kvalifikovaně vyhodnotit činnost bankovního dohledu ČNB, neboť nám nebyly zpřístupněny záznamy z jednotlivých šetření a opatření uložená k nápravě, neboli nebylo možno průkazně a věrohodně posoudit účinnost práce bankovního dohledu.
Rovněž jsme neviděli jediný úvěrový spis, takže není možné označit ty, kteří porušovali například schvalovací kompetence, platné pro úvěrovou činnost, ty, kteří porušovali stanovy společnosti nebo uzavírali jménem banky nápadně nevýhodné obchody, popřípadě nesjednali ve prospěch banky adekvátní objem a formu zajištění a podobně.
Úvěrové portfolio nám bylo poskytnuto pouze v číselné podobě bez specifikace klientů, z čehož nebylo možné posoudit vůbec nic, nic konkrétního, nedalo se tedy posoudit překračování limitů úvěrové angažovanosti v návaznosti na podmínky uzavření jednotlivých úvěrových smluv atd.
Bariéra bankovního tajemství nám také znemožnila posoudit některé rozpory ve výpovědích. Například z jedné vyplývá, že akcionáři měli při poskytování úvěrů zvláštní režim, jiná výpověď tvrdí, že banka neposkytla úvěr osobě se zvláštním vztahem k bance. Kde je pravda se již bohužel nedozvíme a pravděpodobně to ani většinu této sněmovny nezajímá.
Některé výpovědi dokládají, že docházelo k překračování pravomocí, stanovených pro poskytování úvěrů. Jiní vysocí představitelé managementu banky si nejsou něčeho podobného vědomi, atd. atd. Kde je pravda se opět nedovíme a opět zůstane nezodpovězena.
Takto bych mohl pokračovat a vypočítávat, k čemu všemu se vyšetřovací komise nedopracovala, co všechno nemohla prošetřit. A není to kritika samotné práce vyšetřovací komise, ale kritika určité bez zubosti, ve které se pohybovala. Z tohoto důvodu jsem rovněž přesvědčen, že politické pozadí pádu Kreditní banky nemohlo být objektivně zjištěno, pokud nebyly zpřístupněny údaje podléhající bankovnímu tajemství. Komise například požádala vyšetřovatele Krajského úřadu vyšetřování v Plzni o prověření hotovostních obratů na přepážkách banky, neboť některé informace vně komise naznačovaly, že došlo k výběrům vysokých částek těsně před odnětím bankovní licence. Vyšetřovatel odpověděl, že o totéž požádal likvidátora banky, a tím celá věc pro komisi skončila. Pokud by to byla pravda a pokud by se jednalo o některou z veřejně činných osobností či politiků, byla by to jistě vážná informace pro posouzení politického pozadí. Nestalo se.
Omlouvám se vám, vážené paní poslankyně a páni poslanci, za to, že jsem vás tak dlouho zdržoval kritikou bezzubosti vyšetřování, které bylo provedeno na základě svědeckých výpovědí a pouze z těch materiálů, které byly někým prohlášeny za bankovním tajemstvím nechráněné a milostivě předloženy. I předseda vyšetřovací komise pro Poldi Kladno kolega Černý v jednom ze svých vystoupení ve sněmovně řekl, že jeho komise potřebuje prodloužit mandát. Učinil tak mimo jiné z toho důvodu, že pociťoval nutnost podrobit detailnějšímu šetření právě některé materiály, chráněné bankovním tajemstvím, a sdělil, že zná způsob, jak tuto bariéru prolomit. Tedy i poslanci zabývající se průmyslovým gigantem dokázali docenit význam důvěrných informací pro formulaci svých závěrů.
Respektování bariéry bankovního tajemství i v případě šetření pádu banky je poněkud zvláštní a pro občany jistě nepochopitelné i z toho důvodu, že v Kreditní bance se pohyboval člověk, který nebyl jejím zaměstnancem, a přesto měl od managementu banky generální zmocnění k získávání veškerých informací od kteréhokoli z bankovních pracovníků, včetně těch informací, na které se bankovní tajemství vztahuje.
Ve světle těchto skutečností se pak domnívám, že poslanci jsou natolik zodpovědnými a důvěryhodnými činiteli, navíc pověřeni realizovat zadání, pro něž získali celospolečenský mandát, že by měli mít právo realizovat toto zadání bez jakýchkoli omezení. Nedivte se mi tedy proto, že jsem poněkud zklamán výsledky, kterých bylo dosaženo a které předkládá tato závěrečná zpráva.
Za celým vyšetřováním však zůstávají nezodpovězeny i další otázky. Především, k čemu dospěl a jaké informace získal vládní tým pověřený premiérem vlády v této kauze, složený z ministrů financí, vnitra a spravedlnosti. Vyšetřovací komise se na toto dotázala 14. února letošního roku a dodnes tento dopis zůstal nezodpovězen.
Dalším otazníkem je osud dlouhodobě uloženého úkolu ministra vnitra s názvem Posouzení kriminogenních faktorů s ohledem na účinnost legislativy v oblasti finančního a bankovního sektoru. Toto byla určitá naděje, úkol, jehož kvalitní a termínované splnění by jistě přispělo k včasnějšímu řešení finanční a bankovní kriminality vůbec. Namísto toho byl tento opodstatněný úkol po prodloužení termínu v květnu 1994 zrušen.
Dámy a pánové, dovolte, abych v závěru zdůraznil, že skutečnou příčinou pádu Kreditní banky, a.s., Plzeň je katastrofálně založené úvěrové portfolio. Komise tímto zjištěním však nedospěla k novým skutečnostem než k těm, které byly známy po krachu předchozích bank. Jinými slovy - měli jsme pravdu my všichni, kteří jsme tušili, že jde o nezodpovědné proúvěrování mnoha miliard korun, které byly skutečně z rozhodujícího podílu rozkradeny.
Nemohu se rovněž nezmínit o odpovědnosti ČNB za celý bankovní sektor, jehož segmentem byla i Kreditní banka Plzeň. Centrální banka měla podle mého názoru v době tvorby bankovního sektoru a uvolnění podnikání v bankovnictví udělením mnoha bankovních licencí různým subjektům k dispozici rozsáhlý materiál americké FBI.
Tento materiál rekapituluje mnoho úskalí a nebezpečí, kterým byla vystavena síť amerických spořitelen, a odhaluje příčiny podvodů, které FBI odhalila. Měl se stát zdrojovým materiálem předcházení téměř všech kriminálních jevů, ke kterým při rozkrádání bank, vznikajících v naší krásné zemi, později došlo. Tento materiál bohužel nevyužila a neimplementovala jeho závěry do stavebních kamenů našeho bankovního sektoru.
Odpovědnost České národní banky se za druhé týká také supervise v oblasti kontroly prováděné bankovním dohledem a dále - a to podtrhuji - zejména v nevytváření optimálního klimatu na úseku vnitřní kontroly jednotlivých komerčních bank. Kdyby Česká národní banka podržela alespoň tento článek, tj. kdyby se zasadila o nezávislejší pojetí vnitřní kontroly, nikdy by nemohlo dojít k takovým škodám, které si vyžádaly pozdější sanaci bankovního sektoru v řádu desítek miliard korun. Toto v plné šíři platí pro Kreditní banku, jejíž vnitřní kontrola byla nefunkční a pozdě konstituovaná. Byla pravděpodobně stejně neakceschopná jako někdejší odbor vnitřní kontroly centrály AB-banky tak, jak jsem měl možnost seznámit se s ním. Následná kontrola nejenom v malých bankách zásadně nesměla kontrolovat aktivity, které byly prováděny vrcholovými managementy. Pracovníci těchto organizačních složek byli zásadně dušeni, jestliže projevili dostatek aktivity a osobní odvahy prosazovat kontrolní akce v nejvyšších organizačních patrech ve snaze zajišťovat jim zpětnou vazbu.
Třetí zásadní chybou ze strany centrální banky byla pozdní reakce na nárůst úvěrové činnosti z hlediska vyhodnocování návratnosti pohledávek. Opatření České národní banky, stanovující metodiku klasifikace pohledávek, bylo vydáno příliš pozdě. Z nepochopitelných důvodů přišlo prakticky až po založení těch nejrizikovějších, nejnenávratnějších a nejztrátovějších obchodů u všech bank bez rozdílu. Česká národní banka tedy nepřipravila včas metodiku potřebnou k vyhodnocování aktivních obchodů komerčními bankami, i když tyto postupy byly známé.
Zeptáte li se například kterékoli renomované auditorské firmy na to, co je nejrizikovějším pro banku, dostanete obvykle odpověď, že nic nezlikviduje banku tak rychle, jako špatně poskytnuté úvěry. Toto však Česká národní banka - ač měla - buď nevěděla, nebo pochopila příliš pozdě. Jakkoliv se dnes jeví renomé této instituce díky posledním týdnům pozitivně, tato odpovědnost České národní banky je neoddiskutovatelná.
Dámy a pánové, premiére České vlády, pan profesor Václav Klaus ve své reakci na alternativní program České strany sociálně demokratické řekl pravdivou větu - cituji: Zázraky se dělat nedají. S tím musím naprosto souhlasit. Kdyby však předseda vlády přistupoval k transformaci obezřetně, malý zázrak by jistě přišel. Daň z příjmů právnických osob by z nerozkradených bank vzrostla nejméně o deset miliard korun a pan premiér by dnes, respektive včera, mohl s lehkým úsměvem čelit pouze pasívnímu saldu běžného účtu platební bilance. Nemusel by pak svádět boj o důvěru vládě, ale svedl by všestranně užitečnější zápas o prosperitu naší ekonomiky tak, aby její stav nebyl smrtící.
Děkuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slova se ujme pan poslanec Jaroslav Štrait, připraví se pan poslanec Jiří Václavek.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, nyní je ta správná chvíle, aby také vystoupil kolega Fejfar z klubu ODS a poučil nás, jak byl zachován koloběh finančních toků, respektive jak on říká, koloběh vody v přírodě, od roku 1989 v tomto státě a v plzeňské Kreditní bance zvlášť. Budu se těšit, že se dovím, kdo v této bance zcela promarnil, nebo jak se dnes módně říká, zcela vytuneloval více než 10 mld. korun. A to ještě nejsou prý všechny ztráty vyčísleny. Objev parlamentní komise, že jde o chyby managementu v letech 1991 - 1993 mě neuspokojuje.
Pro osvěžení paměti koaličních poslanců několik přesných údajů ze zdrojů české statistiky: V účetních cenách došlo v letech 1948 1989 k navýšení národního jmění z 575 mld. na 3,1 bilionů korun. Tedy na jednoho občana 247 tisíc korun od kojenců až po 85letou babičku, jak říká pan premiér. Z 3,1 bilionů korun se dostalo před volbami v roce 1992 do první vlny kupónové privatizace 198 mld. korun. A do druhé vlny kupónové privatizace 148 mld. korun. Připusťme, že na občany bylo pamatováno se 14 procenty národního jmění. Úmyslně nemluvím o přesných číslech, kdo kolik dostal, protože ti, kteří na kupónové privatizaci vydělali, jsou za hranicemi tohoto státu, jsou to miliardáři. Jde nejenom o bakaláře z Harvardu, ale také několik hudebníků z okruhu známých pana prezidenta.
Je skutečně čas předložit účet i na část národního jmění, která byla privatizována cestou vlády přes ministerstvo privatizace, kterým disponovaly vládní strany, především ODA. Podstatná část výnosů z tzv. malé i velké privatizace se měla vrátit zpět do ekonomiky a vytvořit fungující systémy zdravotnictví, sociálního zabezpečení atd.
Kreditní banka v Plzni je jen malý příklad, jak se hospodařilo v minulých letech s penězi našich občanů. O další příklady není přirozeně nouze. U nás v Hradci Králové hanebně se naložilo s fondem Trend. 890 mil. Kč je snad někde na Kypru nebo v Lichtenštejnsku. Za údajné machinace snad je vyšetřováno sedm mladíků, kteří zcela nedávno s jakýms takýms vzděláním vstoupili do vysokého finančního světa. Nechce se mi zdát, že jsou chytřejší než úředníci ministerstev, náměstci a ministři,
Příklad zcela z poslední doby. V zájmu údajné stability měny se napumpovalo do koruny 2,5 - 3 mld. USD, tj. téměř 90 mld., korun. Kurs koruny se zpevnil o 9 haléřů. Z hlediska hospodaření České republiky mohlo dojít ke zvýšení dětských přídavků na dvojnásobek, třeba na dobu 68 let, nebo postavit kolem 80 tisíc pěkných nájemních bytů. Bohužel peníze skončily na účtech zahraničních i tuzemských finančních spekulantů. Sílu koruny se zachránit nepodařilo. O tom však podrobněji někdy jindy.
Se správou vyšetřovací komise pro plzeňskou Kreditní bankou nesouhlasím. Navrhuji vrátit ji pověřené skupině k přepracování, Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Jiří Václavek, připraví se pan poslanec Miroslav Ransdorf.
Poslanec Jiří Václavek: Vážená paní předsedající, dámy a pánové. Dovolte mi také několik slov jako jednomu ze členů zmíněné vyšetřovací komise pro krach Kreditní banky Plzeň. Tato komise byla zpočátku ustavena proti vůli vlády, neboť dle slov předsedy vlády za léta 1996 bylo uloženo vyšetřit příčiny krachu třem ministrům - ministrovi vnitra, financí a spravedlnosti. Toto šetření na úrovni exekutivy mělo být dle slov premiéra dostačující pro danou kauzu. Skutečnost byla trochu jiná. Po ustavení vyšetřovací komise, tzn. po několika měsících již možného šetření uvedených ministerstev jsme zjišťovali, že pracovníci těchto ministerstev ze začátku pracovali nekoordinovaně, s nezaškolenými lidmi, téměř bez technického zabezpečení a v rámci zákonů, které je omezovaly v šíři šetření jen na trestné činy dle zákona. Dosud je v podobných kauzách tyto zákony omezují.
Vzhledem k tomu, že řada forem tunelování bank, a nejen bank, je v mezích dnešních zákonů, byly orgány činné v trestním řízení vlastně vděčny naší komisi za to, že šetřila nad rámec možností státního zastupitelství, a za následné popudy z komise.
Na jejich základě pak došlo k řadě obvinění a zatčení osob z managementu Kreditní banky. Osobně jsem od výsledku práce této komise očekával:
- že dojde k jmenovité identifikaci viníků krachu banky,
- že dojde k tomu, že budeme vědět, kam tyto miliardy zmizely (ze začátku se jednalo o 12, v závěru se potom zjišťuje, že je to asi o 8 miliard),
- a jaká chybná legislativa nebo nedůslednost státních orgánů to umožnila. Byl jsem však záhy zklamán, neboť komise narazila na to, že nebude puštěna, jak již tady bylo zmíněno, za rámec bankovního tajemství, takže výsledek její práce je:
1. Že státní zastupitelství snad dnes ví, kdo a jakým dílem asi je za zmizivšími miliardami, ale nemáme informace o tom, kam tyto miliardy zmizely.
2. Lze konstatovat, že je chybná legislativa, neboť definice trestného činu za nedbalost, nejen za prokázaný úmysl, dosud nebyla provedena.
O tom, že nebyla koordinovanost orgánů exekutivy pro šetření případu, jsem se již zmínil.
Přesto největší diskuse ve vyšetřovací komisi při zpracování závěrečné zprávy byla mezi členy komise za opozici a za koalici právě o tom, zda doporučit Poslanecké sněmovně, aby úpravou zákona propříště umožnila jít podobné parlamentní komisi za bankovní tajemství, jak je to obsahem doporučení v rámci návrhu usnesení pro Poslaneckou sněmovnu. Zřejmě na základě zkušeností z této causy vznikl návrh šéfa vládní komise pro podvody ve finanční sféře pana Hrbotického na doplnění trestního zákona o paragraf pracovně nazvaný "nevěrná zpráva", který by měl umožnit postih toho, kdo zneužil svého postavení k neoprávněné dispozici s majetkem k neprospěchu těch, kteří mu jej svěřili, a k prospěchu svému.
Je otázkou, zda jeho šíře zahrne i pachatele tzv. nedbalostní ekonomické trestné činy, jež jsou příčinou krachu řady společností. U sousedů ve Spolkové republice Německo je to řešeno dávno řadou paragrafů a ručením vlastním majetkem. Naše Ministerstvo financí však dosud strká hlavu do písku a čeká na iniciativu Ministerstva spravedlnosti. Ptám se proto, jak dlouho ještě. Děkuji za pozornost.