(pokračuje Pilip)
Dále je v této novele zakotven účinný postup proti akcionářům těch bank, které porušují nebo obcházejí zákon v zájmu dosažení svého urychleného finančního zisku, a to institutem odnětí některých akcionářských práv.
Dále zákon obsahuje změnu pojetí nucené správy, která dosud zpravidla nevedla k výsledku předpokládanému zákonodárcem, to je k ozdravení dotyčné banky. Nové pojetí nucené správy směřuje k jiným řešením, např. nalezení strategického investora ochotného k převzetí banky, přičemž rychlost řešení minimalizuje náklady s tím spojené. Toto pojetí ověří možnosti revitalizace banky, a pokud to nebude možné, usnadňuje cestu k rychlé likvidaci banky.
Další změna obsažená v tomto návrhu je rozšíření institutu pojištění vkladů, a to rozšíření také na právnické osoby, což znamená přiblížení evropské legislativě v této oblasti.
Některé další dílčí změny, které tato novela obsahuje, se týkají např. zvýšení požadavku na kvalitu managementu, zakládá se odpovědnost členů statutárního orgánu za škodu vůči věřitelům banky, upravuje se zánik povolení působit jako banka včetně otázek vstupu do likvidace, prohlubuje se informační povinnost bank, bance se zakazuje uzavírat smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek, což je ustanovení, které se blíží např. ustanovení v zákonu o kolektivním financování a investování, stanoví se povinnost statutárnímu orgánu a dozorčí radě informovat ČNB o nastalé nebo hrozící platební neschopnosti nebo poklesu kapitálu k rizikově váženým aktivům atd.
Součástí návrhu je novela obchodního zákoníku, občanského zákoníku, občanského soudního řádu a zákona o auditorech a komoře auditorů ve znění pozdějších předpisů.
Novela obchodního zákoníku jako jedna z nepodstatnějších souběžných změn spočívá v zakotvení nového, dosud naším právním řádem neupraveného institutu tzv. kapitalizace pohledávky. Novela občanského zákoníku má zajistit lepší pozici zástavních věřitelů vůči dlužníkům při vymáhání pohledávek možností podat návrh na soudní prodej zástavy.
Navrhovaná novela o bankách nemá bezprostřední dopad do státního rozpočtu, nicméně znamená určité změny finančních toků díky jiným pravidlům pro zajištění prostřednictvím fondu pojištění vkladu, a především by měla svými ustanoveními zvýšit funkčnost bankovního dohledu a tím také zvýšit důvěru v bankovní sektor a zlepšit jeho činnost v České republice.
Z tohoto důvodu si vás dovoluji požádat, abyste schválili zákon k dalšímu čtení.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi. Konstatuji, že zpravodajem pro první čtení byl určen pan kolega Vlastimil Tlustý, kterého prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, jako zpravodaj tohoto vládního návrhu zákona vám doporučuji jeho propuštění do druhého čtení, a to proto, že tento tisk splňuje všechny formální náležitosti, a za druhé proto, že tato novela navazuje na v nedávné době projednanou tzv. malou novelu tohoto zákona a změny v tomto tisku navrhované jsou logickým pokračováním toho, co sněmovna před několika měsíci schválila a co obecně směřuje ke zpřísnění bankovního dohledu a ke zkvalitnění českého bankovního prostředí.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Otevírám rozpravu, do které se jako první přihlásil pan kolega Svatomír Recman, kterého prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedající, pane předsedo vlády, vážená sněmovno, neuplynulo příliš mnoho času od okamžiku, kdy sněmovna schválila malou novelu bankovního zákona. Malá novela byla pozdní reakcí vlády na vleklou nepříznivou situaci v našem bankovním sektoru, zejména na krizi malých a středních bankovních institucí a investičních fondů. Nad rámec vládní předlohy obsahovala novela i ustanovení o odškodnění klientů České banky.
Dovolím si v rámci obecné rozpravy prvního čtení této novely k tomuto bodu vyslovit poněkud šířeji k současné situaci v bankovním sektoru a jejímu vývoji v uplynulých letech. Zároveň bych chtěl ocenit i přístup ČNB k přípravě velké novely bankovního zákona.
Jsem si vědom skutečnosti, že předložená vládní novela bankovního zákona je od přijetí zákona 21/1992 Sb., o bankách, již devátou novelou v rámci úsilí vlády a ČNB o ozdravení bankovního sektoru a jeho dlouhodobé stability. Snaha je to chvályhodná, neboť struktura bankovního sektoru se od nepovedené ekonomické transformace výrazným způsobem změnila. V roce 1990 bylo v České republice pět bank s licencí, ke konci roku 1992, po rozbití České a Slovenské Federativní Republiky a vzniku samostatné České republiky, bylo 37 bank s licencí. Ve druhém pololetí loňského roku působilo v České republice 50 bank s licencí a 10 bank bez licence, ale také 4 banky v nucené správě, a to Agrobanka, COOP banka, Podnikatelská banka a Velkomoravská banka, 4 banky byly v likvidaci - AB Banka, 1. slezská banka, Banka Bohemia a Kreditní banka, a 3 banky se nacházely v konkurzním řízení - Česká banka, Realitbanka, Kreditní a průmyslová banka.
Udržení stability bankovního sektoru byla priorita, která zejména v roce 1996 prošla zkouškou ohněm pod vlivem krachů řady malých a středních bank. Jsem rád, že se začínají objevovat v odborném tisku a ve sdělovacích prostředcích informace, kolik tato operace stála a kolik do budoucna ještě spolkne finančních zdrojů.
Bohužel je smutné konstatovat, že náklady na konsolidaci bankovního sektoru zaplatí především občané a daňoví poplatníci. Byl publikován údaj upřesňující, že ozdravění a sanace bankovního sektoru ze státního rozpočtu, Fondu národního majetku a ČNB přišla téměř na 200 mld. Kč. To představuje 20.000 Kč na občana. Nižší údaj ve výši 163 mld. Kč publikovala i ČNB. Obě zveřejněná čísla jsou vysoká a dokladují stav tuzemského bankovního sektoru, který kvůli problémům se ztrátovými úvěry a tunelářskými přístupy některých akcionářů prošel v nedávné době velkou, ale oprávněnou krizí důvěry. Bohužel velkou část těchto prostředků se s největší pravděpodobností nepodaří získat zpět. Přesto se musí počítat s tím, že v příštích letech si dozvuky ozdravování bank a bankovního sektoru vyžádají další desítky miliard korun. O tyto náklady se podělí Fond národního majetku, ČNB a samozřejmě i daňoví poplatníci.
Fond národního majetku dosud vydal na podporu bank zhruba 75 mld. Kč z výnosu velké privatizace. Z výnosu malé privatizace se pak z rozhodnutí centrální banky a Ministerstva financí poskytovaly dlouhodobé vklady do menších bank. Do budoucna musí Fond národního majetku počítat s financováním sedmiletého stabilizačního programu pro malé a střední banky, od kterých vykupuje společnost Česká finanční jejich ztrátové úvěry.
V rámci tohoto vládního programu Fond národního majetku zaplatí za 7 let podle mnou získaných informací jen na úrocích téměř 18 mld. Kč, přičemž vyloučená není ani úhrada dalších ztrát.
V období od roku 1989 do roku 2003 bude z Fondu národního majetku vyčleněno dalších 12,5 mld. Kč na financování dalších nákladů stabilizace malých a středních bank. Skončí-li tento program se ztrátou, což nelze vyloučit, uhradí ji opět Fond národního majetku.
***