(pokračuje Recman)
Nejvýznamnějším ozdravným programem, který měl odlehčit bankám od nedobytných či problémových úvěrů vzniklých před rokem 1990, byl převod 110 mld. Kč na Konsolidační banku v letech 1991 a 1992. Po rozdělení federace jich zůstalo v Konsolidační bance přes 70 mld. Kč. Splatnost těchto půjček je v roce 1999 a aktuální stav 40 mld. Kč. Celkový objem ztrátových úvěrů však v Konsolidační bance dosahuje zhruba 50 mld. Kč. V rámci tzv. druhé fáze stabilizace ČSOB došlo k oddlužení tohoto ústavu a převodu úvěrů na inkasní jednotky. ČSOB se rovněž potýká s nedobytnou pohledávkou 15 mld. Kč za Slovenskou inkasní. Na Českou inkasní se převedlo kolem 30 mld. Kč. Prozatím Fond národního majetku poskytl České inkasní zdroje ve výši 19 mld. Kč.
Konsolidace bankovního sektoru, která reagovala zejména na řetězový krach malých bank v roce 1996, stála centrální banku podle publikovaných informací 40,30 mld. Kč. Ztrátu zhruba 20 mld. Kč očekává ČNB v rámci prodeje Agrobanky, která je v nucené správě. Je řada problémů, které musí vláda a ČNB v této oblasti ještě udělat, aby bankovní sektor České republiky získal zpět své renomé, důvěru občanů a klientů.
Ve vzduchu visí i očekávaná ztráta 9 mld. Kč Konsolidační banky za rok 1997, kterou patrně bude muset vláda, stejně jako ztrátu z roku 1996, uhradit ze státního rozpočtu.
Dámy a pánové, velká novela zákona o bankách byla odbornou i laickou veřejností očekávána s netrpělivostí a dostatečně dlouho. V důvodové zprávě je uvedeno, že tato velká novela by měla zásadním způsobem přispět k obnovení důvěry v český bankovní systém a k vyřešení některých problémů bankovního systému. Věcně mohu souhlasit i s dalšími cíli, které si novela klade. Jde např.
- o zpřísnění ustanovení upravujícího bezpečný provoz bank v zájmu zajištění co možná nejvyššího stupně bezpečnosti úspor vkladatelů,
- o posílení právní jistoty v bankovním sektoru,
- o zakotvení účinných postupů proti držitelům bankovních akcií, kteří porušují nebo obcházejí bankovní zákon a nezaručují zdravé fungování bank a peněžních ústavů.
Příklady vytunelování řady bank a poškození jak drobných akcionářů, tak i vkladatelů máme jistě ještě všichni v živé paměti.
Souhlasit je možné i se závěrem, že pojetí a výkon nucené správy podle dosavadní právní úpravy byly málo efektivní a nevedly k výsledku, který předpokládal zákonodárce, tedy k ozdravění bankovního systému jako celku i předmětné banky. Příklady si zde dosadíme každý sám, podle vlastních poznatků a informací. Těchto příkladů rovněž není málo a řada ještě čeká na konečné rozhodnutí, na konečné řešení.
Podstatná a pozitivní pro klienty je další úprava pojištění vkladů v souvislosti se zahrnutím vkladů právnických osob do systému pojištění vkladatelů.
V návrhu novely jsou obsaženy změny, které si zaslouží podrobnější rozbor a diskusi. Teď abstrahuji od toho, jestli jsem jiného názoru na způsoby řešení předložených ve vládním návrhu nebo s nimi souhlasím. Podle mého názoru se jedná především
- o zásadní posílení pravomoci centrální banky při regulaci bank,
- o to, že pro banky je navržen režim odchylný od obchodního zákoníku, jmenovitě pro převody akcií. Jedná se o výkon práv akcionáře, k němuž vlastnictví akcií opravňuje, o zneplatnění usnesení valné hromady na návrh ČNB. Dozorčí rada může být volena pouze valnou hromadou, nikoliv zaměstnanci,
- o regulaci bank, zabezpečení zájmů vkladatelů versus tunelování bank,
- o změny v pojetí nucené správy a pravomoci nuceného správce proti současné právní úpravě,
- o proces likvidace banky,
- o současné a nově navrhované postavení státních peněžních ústavů, a řadu dalších.
Přesto, nebo právě proto se domnívám, že velká novela zákona o bankách je potřebná a měla být zpracována a projednána ve sněmovně podstatně dřív než právě v těchto dnech. Pokud hovořím o dřívějším termínu projednání, mám na mysli ne týdny, ale minimálně měsíce či roky. Zde Ministerstvo financí a bývalá vláda nesehrály aktivní roli a podcenily úlohu bankovního dohledu. Vláda měla operativněji jednat i formou legislativních a zákonných opatření a předkládat je Poslanecké sněmovně k projednání. Mohli jsme ošetřit a tím i předejít alespoň některým nejkřiklavějším příkladům zneužití, vytunelování bank a ušetřit státu a České národní bance, ale i poplatníkům alespoň část peněz na konsolidaci bankovního sektoru, neboť v podstatě toto opět zaplatí občan a poplatník.
Samozřejmě podrobněji bych se k některým opatřením novely vyjádřil v rámci dalšího projednávání tohoto zákona ve sněmovně, a proto doporučuji, aby předložený tisk 370 postoupil do druhého čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Recmanovi. Kdo se dál hlásí do rozpravy? Jestliže nikdo, rozpravu uzavírám. V rozpravě nezazněl žádný návrh na vrácení či zamítnutí, budeme se tedy zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání.
Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání rozpočtovému výboru. Má ještě někdo jiný návrh? Není tomu tak. Dámy a pánové, rozhodneme tedy hlasováním o tomto návrhu na přikázání.
Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování číslo 352. Je někdo proti?
Tento návrh byl schválen poměrem hlasů 100 pro, nikdo proti.
Dámy a pánové, tím jsme projednali tento bod. Já děkuji panu ministrovi, děkuji viceguvernérovi panu Kysilkovi a zvu ho zároveň ve smyslu našeho rozhodnutí na projednávání druhého a třetího čtení v nedaleké budoucnosti.
Dámy a pánové, dalším bodem, kterému se budeme věnovat, je bod
44.
Návrh poslanců Jana Grůzy a Hany Marvanové na vydání zákona,
kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 586/1992 Sb.,
o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 376/ - prvé čtení
I zde se jedná o první čtení. Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 376. Stanovisko vlády jako tisk 376/1. Předložený návrh uvede pan poslanec Jan Grůza, kterého prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Jan Grůza: Vážený pane předsedající, pane premiére, dámy a pánové, předkládám vám návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o daních z příjmů č. 586/92 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Novelu tohoto zákona jsme projednávali v polovině minulého roku a jistě si všichni vzpomenete, že jedním z pozměňujících návrhů byl návrh kolegyně Marvanové, který byl v té době určitým průlomem do filozofie stanovené Ministerstvem financí, které do té doby nechtělo přijmout myšlenku odečtů ze základu daně úroků zaplacených poplatníkem z úvěru ze stavebního spoření. Také proto byl tento pozměňující návrh kolegyně Marvanové nakonec přijat. Nicméně čas ukázal, že pro určitou krátkost času nemohly být dopracovány některé detaily, některé vážné záležitosti, které tento zákon přinášel.
***